Zpráva o stoleté historii hasičů ve Všekarech,
co všechno se událo za 100 let ve světě, ve vsi a v hasičském sboru.
Začátkem 20. století, tohoto „krásného století“, které nakonec přineslo dvě světové války, světovou hospodářskou krizi 30. let i pokus o komunismus, byla česká společnost v rámci c.k. Rakouska-Uherska již poměrně silná hospodářsky i kulturně, rozvíjelo se české školství i spolková činnost. Hasičské sbory se zakládaly již ve druhé polovině 19. století a byly organizovány dle správního členění země. 100 let je čas, který paměť jednoho lidského věku neobsáhne, a tak při vzpomínkách na začátky sboru se musíme spokojit s písemnými záznamy, které nám předci zanechali, s útržky rodových vzpomínek a tradic a později i s řadou fotografií. Všekarský sbor má jedinečné štěstí, neboť se dochovala Kniha zápisů vedená od záznamu průběhu zakládající schůze 1.7.1909 do roku 1960. Pravda, o přesném a důkladném vedení zápisů se dá pochybovat, chybí někdy zápisy i celých roků, přesto poskytuje neocenitelný obrázek o životě v obci a práci hasičstva za půl století. I druhé půlstoletí je zaznamenáno: V zápisech obecní kroniky, v zápisech schůzí, ale hlavně v mysli řady občanů – hasičů, 40 let vlastně požárníků. Takže připomenout si jak to vlastně bylo, co všechno se za sto let vytvořilo a zaniklo, změnilo, ale také přetrvalo a stalo se tradičním, můžeme posoudit z následujících řádků. -1-
Založení sboru
O ustavení hasičského sboru ve Všekarech usilovalo obecní zastupitelstvo již několik let před založením sboru. Oheň byl na vesnici vždy zlý pán, pokud shořela úroda ohrozila samé bytí lidí. Proto na usedlostech byly již dříve k dispozici na hašení požárů háky a konopná vědra (vaky) na nošení vody. Zakládající schůze valná dobrovolných hasičů ve Všekarech se sešla 1. července 1909. Řízena byla panem Ondřejem Šimanem č. 21, starostou zařizovacího spolku. Prvním starostou sboru byl zvolen p. Ondřej Anderle č.20, velitelem se stal p. Martin Mařík č.48. Členský příspěvek stanoven na 2,- koruny ročně. Projev k účastníkům přednesl učitel Karel Karas, který poukázal k potřebě sboru hasičského ve Všekarech a zároveň žádal za přesné plnění povinností všemi členy. Jmenný seznam zakládajících členů není znám pouze konstatováno 16 členů činných, 8 přispívajících. Hmotné zabezpečení sboru
Ihned se začalo řešit materiální vybavení sboru. Například na následující schůzi 9. července již byla náměstkem velitele Fr. Anderlem č.14 požadována „výměna váhu stříkačky, jelikož dodaný při dopravě byl poškozen“. Nechaly se ušít pracovní obleky a slavnostní čepice, nakoupily se v Ústřední prodejně Zemské hasičské jednoty přilby, sekerky, opasky, ale také byly objednány spolkové knihy a tiskopisy z Hasičské knihovny v Náchodě. Po žádosti na c.k. okresním hejtmanství v Horšovském Týně bylo povoleno používání návesních trubek a nošení stejnokroje. Obstaráno bylo i krásné oválné razítko s nápisem Sbor dobrovolných hasičů Všekary a obrázkem přilby, dvou zkřížených sekerek a žebříku. Naposledy bylo použito ale už před 1. světovou válkou v roce 1913. Peníze na činnost se sháněly i žádostmi o podporu zasílanými do okolních obcí a různých podniků a organizací. Tak je zaznamenán dar 50,- K ze Staňkovského pivovaru, 50,- K od knížete Trautmansdorfa, 20,- K od obce Kvíčovice, 20,- K od Štichova, 10,- K od Fr. Anderleho st.. Podporu zemskou z věcného fondu měla vyplácet i hasičská župa staňkovská, od které byla zaslána též hasičská lékárnička. Hmotně hasiče podporovala i samotná obec Všekary. Podle zápisu 23.1.1910 byl vysloven „dík společnosti starousedlých za vystavení prostorné budovy na stříkačku“ – dnešní přední část obecního úřadu.
Hostinec Jakuba Smazala
Původní hasičská zbrojnice
-2-
Společenská činnost
Od začátku sboru se součástí činnosti stala i kulturně-společenská aktivita. Již 8.1.1910 začala tradice konání hasičských plesů, která kromě válečných let vydržela až do roku 1970. Nechaly se natisknout pozvánky, pozvali se hosté, rozdělily se jmenovité úkoly (stráž, pokladna, výzdoba, světlo, hudba, prodávání půlnočních řádů). Vstupné činilo 1,40 K páni, 60 hal. dámy, 1,- K člen. Začátek plesu byl v 18 hodin a na plese bylo zakázáno kouřit. K hasičské spolkové činnosti se od založení až do roku 1953 užívala hospoda p. Jakuba Smazala č.19 (od roku 1933 syna Ondřeje). Ve spolupráci s ostatními organizacemi v obci a školou se často hrálo i divadlo, v ozdobených žebřiňácích tažených koňmi se jezdilo na různé akce a oslavy i do širokého okolí. Objednávaly se i noviny Hasičské rozhledy, svazky Hasičské knihovny a kalendáře ku čtení. Svěcení stříkačky
Velkou slávou pro obec bylo svěcení stříkačky 22. května 1910. Byl ustaven zábavní výbor k organizaci slavnosti. Účastnilo se mnoho hostů z okolí i ze Staňkova. Vysvěcení provedl páter Hůrka, farář z Bukovce, konal se koncert na trávníku. Objednáno bylo 500 slavnostních medailónků, které byly prodávány hostům. Dívkám pak bylo poděkováno za jejich prodej i za prodej doutníků a zvýšení výnosu akce. Příjem z akce činil 342,- K, vydání 244,- K, zůstatek 98,- K.
Pamětní medailónek ze svěcení stříkačky
Práce sboru
Nejen zábavou ale žil sbor v počátcích své činnosti. Za rok 1909, jak uvádí zpráva z valné hromady 23.1.1910, ještě „nebyla žádná příležitost účasti požáru ani jiné živelné pohromy“. Ale v roce 1911 se sbor zúčastnil hned tří požárů – v Bukovci, Neuměři a Ohučově, v roce 1913 pak v Doubravě a Čečovicích. Jezdilo se se stříkačkou, kterou táhli koně a za takzvanou přípřež vyplácela župa majiteli koní 10,- K. Sbor dostal pochvalu od vedení župy, neboť „ačkoliv byl sbor mladý, počínal si při požárech zkušeně“. Členové se také připravovali cvičením prostným, se žebříky, se stříkačkou a „na zatroubení“. V roce 1912 se na řádné valné hromadě konstatovalo 16 členů činných, 19 přispívajících, 1 člen čestný (p. Fr. Anderle st. za zásluhy o sbor), docházka do schůzí a placení příspěvků slabší. V roce 1912 byl již členský příspěvek 4,- K, přispívající 2,- K.
-3-
1. světová válka
Dobře rozjetý spolkový život sboru byl zastaven 1. světovou válkou, z let 1914-1918 nejsou žádné zprávy ani záznamy. Řada mužů musela narukovat do rakouské armády, velké dávky na odvody zemědělských produktů pro potřeby armády způsobily celkové zhoršení života lidí. Po skončení války bylo ve světě všechno jinak, po rozpadu Rakouska-Uherska vznikla demokratická Československá republika s prezidentem Masarykem v čele. A lidé si museli začít zvykat na jiné peníze a ceny, jiné úřady, jiné společenské vztahy. Pomník padlým v 1. světové válce
Období 1. republiky 1918 – 1938
První schůze hasičského sboru po válce se konala 4.1.1919 především k uctění památky padlých členů sboru Jana Bäumla (19 let) a Antonína Berky, kteří, jak uvádí zápis, „padli za oběť rakouskému militarismu“. Přijímají se noví členové, objevují se jména Josefa Smazala č.26, Josefa Pittra č.2, Josefa Fencla č.10, kteří v roce 1920 posílí výbor sboru a po řádných volbách v roce 1924 nahradí v hlavních funkcích zakládající členy sboru, kteří vzhledem k věku přechází do řad členů přispívajících (Ondřej a František Anderle, Martin Mařík, Jakub Smazal). Členy se ve větší míře stávají i domkáři a bezzemci. Záznam o účasti na hašení požáru se v období první republiky (1918-1938) vyskytl pouze jeden – 7.5.1922 ve Štichově. Sbor však stále nacvičuje. Zato společenská činnost pokračuje, plesy, účast na akcích okolních sborů, hraní divadel pod vedením řídícího učitele Rubáše. Pro taneční zábavu, hlavně masopustní, se začíná používat označení „věneček“. Vstupné se zvyšuje díky změně hodnoty peněz na 6,- Kč pro muže, 4,- Kč pro ženy. V obci působí také organizace Pošumavské jednoty, mládeže sociálnědemokratické a agrární mládeže.
Tištěné pozvánky na taneční zábavy
V červenci 1923 byly Všekary pořadateli Župního sjezdu, výnos z akce pro sbor byl 1750,- Kč. Celkový stav pokladny v roce 1924 se uvádí 2051,- Kč. -4-
Prosperita sboru tak jako celé společnosti je však na začátku 30. let omezena velkou světovou hospodářskou krizí. V roce 1931 se poprvé objevuje schodek pokladny (mínus 230,Kč), který pokračuje až do roku 1936. V té době se také rozšířilo pojištění činných členů u hasičské pojišťovny – uváděno 16 členů a vozka. V letech 1922 až 1938 je také zaznamenána jmenovitá účast ve schůzích takže je přehled o členech. Například v roce 1924 bylo 10 činných a 23 přispívajících, v roce 1938 – 16 činných, 16 přispívajících.
Rok 1938
Přichází rok 1938, rok, který přinesl pro ještě mladou republiku zkázu. Sbor v lednu 1938 žije hlavně novou změnou činovníků, 23. ledna se koná valná hromada. Odchází funkcionáři z roku 1924 – Smazal Josef, Pittr Josef, Fencl Josef a Kraus Václav. Nastupují noví, mladí členové Berklau Václav č.21, Anderle František ml. č.14, Dusík Václav č.22, Gill Ondřej č.39, Smazal Jiří č.4, Anderle František č.20, trubačem se stává Berka Václav č.51. Objevuje se za dosud používané oslovení přítel oslovení bratr. Označení funkcí je: starosta sboru (Berklau), jednatel, velitel, dozorce náčiní, pokladník, dále se určuje samaritán, vzdělavatel, zástupce župy. Od první světové války nebylo používáno pod zápisy razítko, znovu se objevuje právě od 23.1. 1938, je kulaté s nápisem Hasičský sbor Všekary, O.H.J. 10 (okresní hasičská jednota), které bylo používáno do roku 1949. V březnu se koná na Boušově republikově organizované pálení vatry T.G.M. na počest zemřelého prvního prezidenta republiky „za účasti žactva, vojska, pěti hasičů na stráž v pracovních oblecích a ostatních ve slavnostním stejnokroji“. V okolí vesnice probíhá již od roku 1937 výstavba obranné linie státu – bunkrů zvaných řopíků (podle Ředitelství obranných prací). V obci jsou ubytováni zástupci vojska dohlížejících na práci. V té době vznikla knížečka Paměti obce Všekar, kterou sepsal jeden z důstojníků hlavně podle vyprávění starousedlých v hospodě.
Župní sjezd 1938- stříkačka u dolního rybníka
Dolní rybník na začátku 30.let
Sbor je pověřen konáním 14. župního sjezdu 6. června 1938. Dávají se pro slavnostní cvičení nachromovat železné součásti tří sekerek, plánuje se nacvičování, na zaplacení slavnostních stejnokrojů si půjčuje sbor 1000,- Kč. Pak život dostává dramatický ráz. Události v převážně německém pohraničí zvaném Sudety zapříčinily na jaře příjezd jednotky československé armády ze Žiliny, která obydlela oba hostince i další budovy. V květnu byla vyhlášena mobilizace, řada mužů musela narukovat k armádě. Župní sjezd byl odložen na 24. července. Byl nakonec velmi úspěšný, za příznivého počasí, přítomno bylo 15 sborů, 84 hasičů ve slavnostním stejnokroji. Sjezd se konal na návsi u topolu, předvádělo se cvičení se sekerkami a ukázka požárního zásahu. Na sjezdu přednesl projev k obraně -5-
republiky ředitel školy za Staňkova bratr Veselák, který později zemřel v koncentračním táboře. Po cvičení se konal koncert v sadu Anderlových č. 20 (za horním rybníkem), návštěva bylo hojná, mnoho ozdobených žebřiňáků přivezlo účastníky ze širokého okolí. Čistý zisk z akce činil 2460,- Kč. V měsíci září došlo k další tragické události, byla podepsána Mnichovská dohoda a Československá republika musela postoupit Sudety hitlerovskému Německu. Německá armáda se objevila u kostela sv. Barbory již 3. října 1938, kilometr nad vsí, kde od 15. března 1939, po obsazení zbytku republiky hitlerovskou armádou, probíhala dalších šest let hranice Německa a Protektorátu Čechy a Morava.
Léta 2. světové války
Život v hasičském sboru pokračoval dále. Od 1. září 1939, kdy vypukla oficiálně druhá světová válka napadením Polska, bylo nařízeno stavění nočních poplachových hlídek složených z jednoho hasiče a jednoho občana. V letech 1939, 1940 a 1941 se ještě konaly plesy, pak byla veřejná zábava zakázána. Za hudbu o osmi mužích se platilo 350,- až 480,- Kč, 21. ledna 1939 byl ples prvně na parketách. V roce 1939 a 1940 se také ještě slavil masopust, v pondělí ples a v úterý masopustní dozvuky. V roce 1941 přistoupil za činného člena řídící učitel Josef Fišer, který v obci působil od roku 1935 do roku 1943, kdy byl zatčen gestapem za ilegální činnost a uvězněn v Buchenwaldu. V roce 1943 postihla sbor těžká ztráta úmrtím dlouholetého aktivního člena Josefa Smazala č.26, zaměstnance a člena hasičského sboru Škodových závodů v Plzni. Sborem všekarských hasičů byl vypraven slavnostní pohřeb v uniformách. Válečný stav se odrazil také ve velkém rozšíření administrativy a různých žádostí a nařízení, mimo jiné i zřízení česko-německého razítka, které se však nikdy v knize zápisů nepoužilo. Okresní úřady v té době sídlily v Domažlicích. Před koncem války v dubnu byla utvořena organizace NIVA, ve které byla polovina členů hasičského sboru a spolupracovala s vojáky Polské osvobozenecké armády, kteří prchali před Sovětskou armádou na západ a jaro 1945 a konec války je zastihl ve Všekarech. Zdrželi se asi 3 měsíce a odešli s Američany. Požár ve Všekarech
V průběhu války došlo ve Všekarech v srpnu 1944 k požáru stodoly u Hirschlů, v lomu pod Boušovem. Hasičský sbor zasahoval za vedení strojmistra a správce stříkačky pana Ondřeje Gilla, místního kováře. Podle záznamů ve farní kronice Holýšova to byl ve Všekarech první oheň od roku 1863, kdy shořely 2 domy, to znamená po 81 letech. Oslava konce války – dožínková slavnost, nákup motorové stříkačky
První schůze po válce se konala 25. srpna 1945, kdy se dohodlo o konání Okresní národní dožínkové slavnosti ve spolupráci s Jednotou svazu českých zemědělců a Svazu české mládeže. Bylo rozhodnuto, že výtěžek akce bude věnován na zakoupení motorové stříkačky. Slavnost se konala 9. září 1945. Po průvodu obcí se konal koncert a zábava na louce dnešního hřiště i v obou hospodách. Pekly se koláče a dorty, suroviny byly vybírány po vsi. Lidé měli velkou potřebu se bavit a slavit konec války. Atmosféru ukazují fotografie, nijak kvalitní, přesto dokládající, že šlo o velkolepou akci, bohatě navštívenou, byli přítomni i američtí vojáci, kteří ještě v západních Čechách pobývali.
-6-
Celkový výtěžek byl 34 465,- Kč, náklady činily 10 997,- Kč, čistý výtěžek 23 468,- Kč. Za část výnosu, dle dřívějšího rozhodnutí, byla zakoupena přenosná motorová stříkačka z muniční továrny v Holýšově a „slavnostně předvedena továrními hasiči s dobrými výsledky“ dne 7. listopadu u dolního rybníka. Hotově bylo zaplaceno za stříkačku a vybavení 13 200,- Kč. Z vybavení byly nakoupeny vysušovač, rozdvojovač, dva klíče k utahování hadic, 5 metrů savců s košem, 20 m B a 20 m C hadic. Z Holýšova bylo též otevřené hasičské auto Chevrolet, které sloužilo do 70. let, pak bylo zapůjčováno na různé slavnosti hasičů, např. do Staňkova. V roce 1988 bylo definitivně převedeno do Holýšova. Léta 1945 – 47
Poválečný stav s přídělovým hospodářstvím ztěžoval i práci hasičů. Byl například velký problém sehnat další hadice, Ústřední výzbrojna vydávala i pořadí žadatelů. Úspěšný nákup nebyl zaznamenán. V té době odešla část členů z obce osídlit volné domy v pohraničí. Sbor oslabil, v náboru přistoupilo 5 nových členů. Hasiči pořádali cvičení se stříkačkou, 3 členové prošli kurzem samaritánů. Nadále se pořádaly plesy a masopusty, hodnota peněz se opět změnila, jak můžeme usuzovat z uvedených cen. Hudby v roce 1946 a 1947 stály vždy 3000,- Kčs, přitom příjem se pohyboval kolem 9000,- Kčs a vydání kolem 5000,- Kčs. Do tomboly se opět pekly koláče a dorty z místních surovin, 1 kg salámu a 2 flašky musely být koupeny na přídělové potravinové lístky. Vstup již byl zvýšen na 10,- Kčs. Deputace hasičů se účastnily plesů v okolních obcích. V roce 1946 byla delegace i na 1. českém hasičském plese v Holýšově. Původně převážně německá ves se zásadně změnila po odsunu německého obyvatelstva. Domy na Výhledech, postavené za války pro dělníky muniční továrny, byly využity pro mladé české rodiny a Holýšov se stal zcela českým městečkem. Hasiči ve stejnokrojích se zúčastnili také na slavnosti předání motorové stříkačky v Neuměři 24.2.1946.
Po roce 1948 (vláda jedné strany – KSČ)
Už v letech 1946 a 1947 byl tlak na změny společnosti, který vyvrcholil únorovým pučem komunistů v roce 1948. Zprávy z roku 1948 až 1949 chybí, evidentně nebylo obecné nadšení z politických změn. Teprve 28. prosince 1949 se schází členská schůze, další za měsíc 31. ledna 1950, a hádejte o čem hasiči jednali: O zajištění plesu 21. ledna 1950 a maškarní zábavy 19. února 1950, zatím si evidentně členové sboru nové pořádky nepřipouštěli. Příjmy a výdaje těchto akcí byly obdobné jako v poválečných letech. Tombola byla ale už chudší, tvořil ji 1dort a 1 kg vuřtů, už se nepekly koláče. Sbor v tomto roce také zajišťoval hasičskou stráž na 3 divadelních představeních, to už se ale hrálo jen divadlo loutkové s Kašpárkem pro děti. Od roku 1949 se začalo používat další razítko – místo OHJ 10 označení okr. Stod, pořád ještě se znakem hasičstva uprostřed (přilba a zkřížené sekerky), naposledy použito 10. února 1953. Sbor v roce 1950 vykazuje 16 cvičných stejnokrojů i 16 vycházkových, ve kterých se v té době ještě chodilo i na plesy. Členské příspěvky za 19 členů po 42,- Kčs zaplatil sbor. Padesátá léta
Další schůze po roce 1950 začaly již dostávat politický charakter. K novým oslavám se sbor stále ještě choval zdrženlivě, neboť je konstatováno: „O oslavách 1. máje nemohlo být -7-
nic dohodnuto, protože se dostavili jen 3 členové“, nebo „pro neúčast nemohl být Mezinárodní den žen (MDŽ) projednán“, a dále „nábor do Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP) byl proveden, nikdo se nepřihlásil“. Ale dochází evidentně k ideovému rozkolu mezi členy, hlavně tlakem okresních orgánů. Od roku 1950 do roku 1958 je zaznamenáno 6 voleb funkcionářů. Nastává velký chaos v označení funkcí, směrnice nakazují jmenovat různé referenty a tak jsou jmenováni – referent organizační, pro výcvik, kulturní a osvětový, pro preventivní ochranu, pro samaritu a zdravotnictví, pro odborné školení, pro dorost. Postaru zůstali jen předseda, místopředseda, jednatel a pokladník. Pro jistotu se v místní organizaci ještě zvolili velitel, podvelitel, strojmistr a zbrojmistr. Názvy funkcí se ustálily až v roce 1958 a to: předseda, velitel, jednatel, pokladník, hospodář, preventista, strojník, kulturní referent a 2 revizoři. Po roce 1952 jsou postupně vytlačeni z funkcí všichni sedláci, kteří v té době dostali po sovětském vzoru označení kulaci. Dokonce, opět podle programu vyšších orgánů, musel každý místní národní výbor (MNV) označit jednoho sedláka k vystěhování z obce, jako výstrahu ostatním, kteří nechtěli vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Volba padla na rodinu Františka Anderleho č.14, dlouholetého člena sboru hasičů, která v té době neměla ještě děti. Zpět se mohla vrátit až v roce 1961, a to už se dvěma kluky. A tak rodina zakládajícího člena sboru může mít na činnosti aktivní účast i po 100 letech v osobách vnuka a pravnuka. V roce 1951 vychází zákon č. 62/50 Sb. k vnitřní přestavbě dobrovolného hasičstva. Vzniká politicko-společenská organizace Československý svaz požární ochrany začleněná do takzvané Národní fronty (NF). Ještě v roce 1952 je použito další kulaté razítko, jen se změnou nápisu na Místní jednota Č.S.H. Všekary, okres Stod, zůstává znak hasičstva. Ale již 20. prosince 1953 je použito obdélníkové razítko s nápisem: Československý svaz požární ochrany, Místní jednota, Všekary, okr. Stod. Obrázek znaku zmizel. Již napořád. V roce 1953 byl hostinec u Smazalů č.19 uzavřen. Od 8. února 1953 se schůze stěhují do hostince spotřebního družstva Jednota (dříve Jiří Smazal st. – u Kolářů). Tady ale nejsou schůze napořád, ale jen do roku 1992, kdy je uzavřen i ten. Schůze se stávají formálnějšími, hojně jsou navštěvovány okresními funkcionáři, snad na každé jsou zaznamenány různé politické přednášky (o SSSR, socialistické vesnici, hasičstvu v boji za mír apod.), agitace režimu je silná. 9. března 1954 byly vydány nové členské legitimace. V roce 1955 je v zápisu naposledy použit titul bratr, pak i ve Všekarech v hasičském sboru bylo zapisovateli oznámeno to známé o létajících třískách a od té doby (nebo také až od této doby) začal nový jednatel používat v zápisech titul soudruh. Ve volbách roku 1955 jsou členy výboru zvoleni Štangl Jiří č.60, Šiman Jan č.38, Steinbach Václav č.62, Smazal Jiří č.28, Salák Josef č.58, Hůla Josef č.68, Smazal Václav č.19, strojmistři Gill Ondřej č.39, Petříček Jaroslav č.52. Na politické změny doplatila i pokladna sboru – ještě 8. února 1953 vykazuje hotovost 1 035,- Kčs, 20. prosince téhož roku po provedené státní změně hodnoty měny, 10,- Kčs. Pokladna zůstává chudá ještě v roce 1956, vykázáno 140,- Kč. Pak už se finanční zprávy neuvádějí. V roce 1953 se vykazuje 25 činných členů. V padesátých letech se začala měnit tvář naší vesnice, bylo založeno JZD, začal upadat zájem o majetek, z hospodářů se stávali zaměstnanci. Nadále nedošlo v obci k žádnému požáru. Požárníci, jak nyní zněl jejich titul, se věnovali mimo politiky i praktickým úkolům, neboť život se nezastavil. V květnu 1953 se přestěhovala hasičská výzbroj a výstroj do „chaloupky“ – budovy u dolního rybníka, bývalého skladiště pro hospodářské stroje vybudované Pošumavskou jednotou, která však byla v padesátých letech zrušena a půjčování strojů zastaveno. Původní zbrojnice se stala sídlem nově ustaveného místního národního výboru. -8-
V roce 1954 byl pro všekarskou organizaci jmenován okresní instruktor k výcviku na okresní soutěž, výsledky však nejsou žádné uvedeny, až v roce 1956 je zmínka v kronice obce o účasti na soutěži v Neuměři (5.místo). Začaly se také konat preventivní prohlídky a neochvějně každý rok se musely sepsat závazky na činnosti a práce, které by byly z části i tak provedeny, protože k práci hasičů patří a ty ostatní body byly formální úlitbou vyšším orgánům. V roce 1957 a 1958 dodal Okresní národní výbor ve Stodě do všekarské organizace podle údajů obecní kroniky 160m B hadic a 80m C hadic, není však uvedeno zda byly nové. V roce 1967 si totiž požárníci stěžují, že hadice jsou 20 let staré i starší. Dále byly dodány modráky, boty, opasky a přilby pro jedno družstvo a 5 svítilen na monočlánky.
Léta 1960 - 1990
Třicet let budování socialismu (od roku 1960 ČSSR) je v širším pohledu slito do určité jednotvárnosti omezených možností, přesto lidská pospolitost na vsi diktovala pracovat a přežít, ekonomicky byly i horší časy. Ve státní správě došlo postupně ke slučování obcí. Všekary se slučovaly natřikrát než v roce 1990 rozhodli občané v referendu o znovuobnovení samostatnosti obce. Nejprve v roce 1960 s Neuměří, v roce 1964 s Kvíčovicemi (4 obce) a nakonec byly zařazeny pod MěNV Holýšov spolu s dalšími 11 obcemi v roce 1984. V roce 1960 také zanikl okres Stod a vznikl větší okres Domažlice. Obec v té době měla občanský výbor. Částečně se omezila politická agitace padesátých let, začal přirozenější způsob života. Organizace ČSPO zůstaly zachovány v jednotlivých obcích a částečně tak suplovaly úkoly státní správy. Od roku 1961 do roku 1974 nejsou k dispozici zápisy místní organizace ČSPO, informace však jsou v obecní kronice (mimo let 1960 až 1961). V této době vykazovala organizace 33 – 35 členů, v polovině 70. let dokonce až 44 členů. Složení členstva se poměrně hodně měnilo, běžné bylo pro chlapce stát se členy hned po patnáctém roku věku, ale již po dvacátém roce většina odcházela po založení rodiny do bytů v Holýšově, Plzni i jinam. Část z nich se ale pravidelně do obce vracela na návštěvy a nadále se podílela na práci. V roce 1962 se ve volených jménech objevují nově Gill Ondřej č. 39, Hanzlík Václav č.37, Khás Josef č. 25, opět Anderle František č.20. Je pouze 7 funkcionářů. Zůstávají Moller, Šizling a Smazal V.. Hlavní část činnosti ležela v šedesátých letech na poměrně malém počtu starších mužů, což vedlo mimochodem v roce 1967 ke složení funkcí dvou členů pro velké množství práce, krize ve sboru byla nakonec zažehnána. Odborná požárnická činnost se sestávala z údržby vybavení, preventivních prohlídek domů (nebezpečí požárů např. závadami na komínech, neuklizenými půdami apod.), péče o vodní zdroje, zajišťování praktických i teoretických cvičení, účastí na okrskových soutěžích a akcích. Zásadní podíl měla organizace na veřejných pracích v obci (akce Z a jiné). Soutěže požárních družstev
Příprava na soutěže byla časově omezena, družstva se dost pravidelně akcí zúčastňovala, ale se slabšími výsledky. Neúčast byla zapsána pouze v letech 65, 67, 69, 72 a 74. Umístění byla v rozmezí 3. – 6. místo, v roce 1987 je uvedena diskvalifikace. V 60. letech se do soutěží zapojovalo i družstvo mládeže. V obecní kronice jsou uváděna umístění v roce 1963 na 3.místě v Domažlicích, v roce 1964 na 4. místě ve Štichově, v roce 1966 na okrskové soutěži v Neuměři též na 3.místě. Za odměnu o prázdninách mladí požárníci stanovali u Jivjanského rybníka.
-9-
Nové aktivity v 70. letech
V této době dochází k několika významným událostem v obci i ve sboru. Je zvolen nový, omlazený výbor organizace, zakládá se rybářský kroužek, začíná se budovat obecní kanalizace a obnovuje se tradice masopustu. Údržba požárních nádrží – obecních rybníků
Během března 1969 je vypuštěn a odbahněn dolní rybník, návazně se betonovala nová hráz a zábradlí. Odpracováno bylo na 2500 hodin převážně požárníky, zapojili se starší i mladí. Často v provozu byla stříkačka při čerpání vody a čištění výpustného kanálu. V roce 1972 v rozmezí dvou víkendů na přelomu listopadu a prosince je odbahněn i horní rybník, celkem bylo vyvezeno 138 valníků. Údržba rybníků probíhala i v dalších letech, horní rybník byl například odbahněn na náklady obce v roce 1998. Vznik rybářského kroužku při ČSPO
A nastala slavná éra „rybářství“ ve Všekarech. V září 1970 je zarybněn dolní rybník 50 kusy kilových kaprů, přivezených z Chocomyšle (500,- Kčs uhradila organizace ČSPO), návazně byla přivezena konev menších ryb. Chytání ryb bylo zahájeno 16. června 1971, prvním porybným byl Karel Steinbach z č.8 u rybníka. Jsou stanoveny podmínky, vydáno 20 povolení po 25,- Kčs. Prvním úlovkem, jak uvádí kronika, byl odvátý slamáček pana Šimana, který vylovil Jiří Anderle. Společnost kolem rybníka se dobře bavila. Prvního kapra vytáhl na udici Kaas Zdeněk. V září 1971 byly opět nakoupeny nové ryby (48 ks kolem 40 cm), opět z Chocomyšle za 990,- Kčs, ty už byly uhrazeny z fondu rybářského kroužku. V roce 1972 rybářský kroužek vydává Stanovy, které upravují podmínky účasti a lovu ryb. Příspěvek činí 50,- Kčs, může chytat každý občan Všekar, chytá se ve středu a v neděli max. 1 kapr v týdnu a míry nad 40 cm. Věk rybářů je stanoven minimálně na 10 let. Tak se začínalo. A pravidla se moc neliší do současné doby. V dubnu 1972 je přivezeno dalších 700 kaprů menších rozměrů a rozděleno do obou rybníků. A 7. května vypukly první rybářské závody na dolním rybníku za účasti 20 závodníků. Protože se v tomto roce měl teprve bagrovat horní rybník, jak bylo rozhodnuto až po nasazení ryb, na jeden víkend v říjnu byl vymyšlen plán. Nejprve se v sobotu vypustil a odlovil dolní rybník, ryby se přenesly do horního rybníka. Vypuštěný dolní rybník se ošetřil a vyvápnilo se dno. Přes noc se odpustila voda horního rybníka do dolního a v neděli se ryby z horního vypuštěného rybníka znovu vrátily do dolního rybníka a horní rybník byl připraven. Vesnice dva dny připomínala manévry, dělal kdo měl ruce, nechyběli ani vděční diváci. Tak se během krátké doby vyřešily problémy s kvalitou požárních nádrží a z nápadu několika lidí se založila tradice, která za rok může slavit 40. výročí. V roce 1973 se na rybářské závody 22. dubna sjelo 44 cizích závodníků, místní se vzdali účasti a stali se pořadateli. V dalších letech zájem mírně klesá, ale chytá se stále, zájem mají hodně i děti. V roce 1979 byl řešen problém rybníků na MěNV v Holýšově s Rybářským svazem, který je kvůli zarybnění hodlal převzít do své správy. Zvítězil rozum, rybníky zůstaly obci a požárníkům. Pomoc požárníků obci – budování obecní kanalizace
V dubnu 1971 začíná výstavba kanalizace v obci. První na řadě byl potok od horního rybníka kolem dolního rybníka přes hřiště (byla to zatím pastvina) do luk. S odstupem času se ukazuje, že hezky vyčištěný a parkově upravený potok v úseku mezi rybníky by byl malebnější než dnešní ničím nevábící plácek. Ale budiž. Práce byla částečně mechanizovaná, přesto bylo i dost manuální práce. Postupně, s přestávkami až do roku 1982, kdy se končilo - 10 -
v Cihelně se budovaly další svody po celé vsi. Bez brigád požárníků – mužů obce, by taková akce v té době byla neproveditelná. Vykázalo se množství brigádnických hodin, právem. Masopust
Velkou událostí v obci na přelomu 60. a 70. let bylo obnovení únorového slavení masopustu, obchůzky vsi v maskách – maškarách s muzikou a večerní taneční veselicí. Tato tradice byla přerušena v padesátých letech, přes vzdorování určité části mladých mužů. O vzkříšení se zasloužili právě požárníci. Nebyl to už ten pravý masopust končící úterními dozvuky, pracující s pevnou pracovní dobou to museli stihnout oslavit o víkendu. Od roku 1968 trvá konání oslavy masopustu dodnes a fotografií a zážitků je nepočítaně. Zábava v ČSPO (kulturní zábava – zábavná kultura)
Ještě celá šedesátá léta pokračovali požárníci v tradici pořádání plesů a pouťových veselic, i dalších tanečních zábav, vždy s velkým orchestrem (Pivovary Staňkov, Baxa, Šumavanka, Steiner) a za velké účasti hostů. Od roku 1968 už také na parketách v opraveném sále Pohostinství Jednota (v hospodě u Kolářů). V sedmdesátých letech postupně mladí o tento druh zábav ztrácejí zájem, organizují se více diskotéky, které zase nelákají starší občany, pomalu dochází k odcizování generací. Na velké kapely se už nevydělá a velké taneční zábavy zanikají. Pro ty, kteří si přesto rádi pospolu zazpívali se v osmdesátých letech sestavila všekarská skupina Barborka ve složení harmonika Václav Smazal, buben Karel Gill, vozembouch a zpěv Zdeněk Kaas. Zajistila hudbu ve vsi i v okolí od masopustu do silvestra. Po celá osmdesátá léta se organizovala v letních měsících sportovní odpoledne na nově upraveném hřišti – nejdříve zábava a hry pro děti, pak fotbal pro dospělé. A vždy se končilo zpěvem s Barborkou. V těchto letech také začíná narůstat v obci počet rekreačních chalup. Někteří chalupáři se do činnosti v obci aktivně zapojovali. V letech 1987 a 1988 se konaly s velkou odezvou soutěžní večery Všekary – Štichov. Zcela samozřejmé bylo každoroční stavění máje s přesným rozdělením úkolů a pálením Kouzelné báby, jak se říkalo dlouhá léta ve Všekarech ohni na Boušově při filipojakubské noci 30. dubna. Vybavení sboru, nákupy a úpravy
V roce 1966 je uvedeno, že za vadnou motorovou stříkačku byla dodána z OV ČSPO jiná podobného druhu naší výroby. V tom samém roce byla zapojena siréna na zbrojnici a vyzkoušena 27. listopadu. V roce 1972 po požární inspekci z OV ČSPO byla vyřazena stříkačka a dodána jiná z Kdyňských strojíren. V roce 1973 si soutěžní družstvo stěžuje na staré hadice, které praskají. V roce 1978 se podaří opatřit železný sušák na hadice, který slouží doposud. Dříve se hadice sušily obtočené na zábradlí rybníka. V roce 1983 je stará plechová čekárna využita na sklad a v roce 1984 je zabudován železný stojan na máj, už se nemusí kopat jáma. V roce 1988 došlo k vybudování podezdívky a oplocení hřiště u požární zbrojnice. Požárníci také pečovali o kvalitu studen, v roce 1971 vyčistili např. na přání obyvatel 3 studny a v roce 1986 čerpali vodu ze sklepů a znečištěných studen po přívalovém dešti. Každoročně se požárníci věnují sběru železného šrotu, výdělek slouží k posílení pokladny organizace. V roce 1982 – 27.6. – dostává organizace novou stříkačku z LIAZu Holýšov.
- 11 -
V roce 1987 bylo auto – veterán Chevrolet na žádost Holýšova vráceno při příležitosti otevření nové zbrojnice. Požáry
Požárníci se v šedesátých až osmdesátých letech účastnili hašení více ohňů. Ve Všekarech hořelo jen jednou: 10. září 1969 zapálil při silné bouřce kolem poledne blesk stoh slámy v Cihelně na poli za Hůlou. Oheň hasili požárníci z SVA Holýšov a vojáci z posádky Holýšov, kteří vozili vodu z horního rybníka cisternami. Hadice až na Vízdalku nedosáhly. Naše družstvo se účastnilo vícekrát hašení požárů v okolních obcích: 1963 – požár lesa u železniční trati v Holýšově 1972 – v době žní výjezd na hašení slámy na poli u Holýšova 1970 – hořel les ve Štichově 1983 – opět ve Štichově 1.srpna zapálil blesk obilí, shořelo 7 ha pšenice a 3,5 ha lesa, výjezdu se zúčastnilo 18 členů a posloužili jako záloha 1987 – v lednu hořel v Neuměři Kulturní dům – sbor obdržel poděkování SPO Neuměř za pomoc při likvidaci ohně V obci jsou také evidovány účasti při odstranění tzv. zahoření. V říjnu 1969 likvidovalo několik členů zárodek požáru v podkroví kostela sv. Barbory, který vznikl nezodpovědností vojáků z posádky Holýšov, kteří tam umístili dýmovnici a odjeli. V kostele sv. Barbory hořelo už v padesátých letech, jednalo se ale o požár od začátku pod kontrolou. Byl zapálen dřevěný barokní oltář, jak se traduje, při cvičení Lidových milicí. Také v roce 1972 byl likvidován zárodek požáru. V úterý 20.6. v 18 hodin zapařené seno ve stodole na Poustce začalo doutnat (motorové větráky nemohly nedostatečně usušené seno zvládnout). Byl vyhlášen poplach, přijeli i požárníci z Neuměře a Holýšova, místní ale stačili zchladit seno vědry vody. Přesto se stav hlídal ještě celou noc. Na pondělí velikonoční v roce 1984 sbor poprosil požárníky z Holýšova o výjezd s cisternou k uhašení dýmající skládky v souvozu za Bránou, neboť od žhavého popela chytlo podloží a dým zamořil část obce. Není zcela jisté, že se podařilo vyjmenovat všechny zásahy. Přehled ale určitě vypovídá o potřebě dobrovolných hasičů. Složení výboru, funkcionáři do roku 1990
Od roku 1962, kdy došlo k větší výměně funkcionářů, se stav během šedesátých let podstatně neměnil. Od roku 1969 nastupuje do funkce velitele Zdeněk Kaas, v roce 1971 na místo předsedy Mautvitz Vincenc č.21 za Josefa Mollera a preventistou se stává Karel Gill. Po náhlé smrti předsedy v roce 1978 je do funkce zvolen Pittr František č.32, člen JZD, který je předsedou celých 30 let. Od roku 1980 se členem výboru stává mladý člen Anderle Jiří č.14, který ve funkci také zestárl o generaci. Zařadil se spolu se Zdeňkem Kaasem mezi nejzkušenější současné hasiče v činné službě. Porevoluční změny 1989
Již 8. prosince 1989 odsouhlasila členská schůze zaslání podpory stávkujícím studentům. V 1. pololetí roku 1990 mizí z názvu organizace označení „požární ochrana“ a vrací se k názvu Jednota dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska. Členové se aktivně zajímali o změny ve své organizaci. Ale nepřijímali všechny souhlasně a nekriticky. Na
- 12 -
členské schůzi 7. září 1990 vyslovili nesouhlas s novým zákonem, který stavěl dobrovolné hasiče mimo dění. 90. léta 20. století
Na referendu obyvatel Všekar 24. listopadu 1990 je rozhodnuto o osamostatnění obce - vznikne Obecní úřad Všekary. Stav obyvatelstva se snížil až na 90 lidí, ale zájem o dění v obci je stále velký. Poslední desetiletí 20. století přineslo ale naší obci nebývale mnoho smutku. Zemřeli dva porevoluční starostové a dlouholetí hasiči příliš brzo za sebou – Petříček Jaroslav 1994, Šizling Václav 1997. Umírají i další starší členové sboru a v roce 1999 brzy za sebou dva z aktivních členů a funkcionářů čtyřicátníci Josef Steinbach a Josef Trhlík st.. Na jejich počest navrhnou mladí členové sboru v roce 2004 pořádat Memoriál. Ve Všekarech se opět po letech objevil červený kohout. Odpoledne 5. srpna 1998 po 16. hodině odpoledne začal hořet stoh slámy v Plachtě. Hasiči přijeli, nechali oborat kruhovou brázdu aby se oheň nešířil do strniště a jen bezmocně přihlíželi slaměné výhni, nemělo význam znehodnocenou slámu hasit. Sbor řeší novou spolkovou místnost, protože je v roce 1992 definitivně uzavřena hospoda. Upravuje se místnost v budově obecního úřadu. V tomto desetiletí se snaží sbor především rozšířit členskou základnu o mladé lidi, což se mu daří. Soutěží se zúčastňuje, ale se slabšími výsledky, má problémy se stříkačkou. Nepolevuje ale v konání společenských akcí, ctí moudrost „drž časy, časy drží nás“. Pořádají se nadále masopusty, staví se májka, pálí se Kouzelná bába, konají se rybářské závody a dětský den. Za zábavu v hospodě na sále vymýšlí „zahradní slavnost“ – taneční zábavu v létě na parketu v zahradě u obchodu, později, jak se zájem rozrůstal, na trávníku u obecního úřadu. Po převzetí akce do spolupořádání s Mysliveckým sdružením zakotví v zahradě školy, kde vznikla brigádnickým úsilím pěkná klubovna v dolní místnosti na pořádání dalších akcí.
Začátek 3. tisíciletí
Prozaicky přetrvávají na všekarské stříkačce poruchy. V roce 2004 je sbor pořadatelem okrskové soutěže, ale vlastní družstvo je diskvalifikováno a ze soutěže zůstávají hořké pocity. Mladí se ale nevzdávají. Ve volbách 1999 a 2004 nastupují do funkcí nejmladší členové: Trhlík Pavel, Kaas Jiří, Trhlík Josef ml., Anderle Jiří ml.. Navrhují konat Memoriál Josefa Steinbacha a Josefa Trhlíka st. a svůj záměr splní. Soustředí se na přípravu akce i na účast v soutěži. 1. ročník Memoriálu
Rok 2005 začíná velmi dobře: 2. místo na okrskové soutěži v Neuměři 28. května. Memoriál Josefa Steinbacha a Josefa Trhlíka 16. července se velmi vydařil, měl obrovskou návštěvu závodníků i diváků, soutěžní družstvo Všekar se umístilo na 3. místě. Požáry zemědělských objektů
Následující noc po Memoriálu, 17. července ve 22 hodin, vypukl ve Všekarech požár. Byl, nejspíše úmyslně, zapálen zemědělský objekt na Poustce, shořela část střechy, zasahovaly profesionální sbory s cisternami. Do měsíce, 13. srpna 15 minut po půlnoci začalo hořet na stejném místě znovu, nyní padl za oběť starý kravín, kde sice již nebyl ustájen dobytek, ale bylo tam uloženo nasušené seno slisované strojově do válců a to nebylo možné uhasit, muselo se nechat vyhořet a jen kontrolovat stav. Opět zasahovali profesionálové, - 13 -
všekarští hasiči se stříkačkou však sloužili celou noc při čerpání vody z rybníka do cisteren. Takovou ohnivou spoušť Všekary ještě nezažily. Co vede člověka k takovým zběsile zoufalým činům? Smutné je, že se do zimy na katastru staňkovského družstva udály ještě další požáry. A ještě nebyl neštěstí konec, 26. října 2006 zemřel při autonehodě Radek Gill, jeden z nejmladších hasičů. V roce 2007 byl tak Memoriál rozšířen o jeho jméno. Po sto letech končíme v současnosti. Všekarský Memoriál se stal důstojnou akcí hasičů z širokého okolí. Účastní se ho na 20 družstev. Soutěžní družstva Všekar
Pravidelně se zúčastňuje družstvo mužů, které sbírá velmi dobrá umístění. Nová výkonná stříkačka jim dává jistotu a chuť závodit. V roce 2006 se do soutěže zapojilo i družstvo žen a jejich nástup byl famózní – 1. místo. V roce 2007 vítězství v Memoriálu obhájily a zvítězily i v soutěži v Neuměři. V roce 2008 nastoupily opět s chutí,ale zradilo je spojení hadic, i to se stane. Memoriálu se již od prvního ročníku pravidelně účastní i družstvo místních veteránů, jejichž útok vždy vzbuzuje u přihlížejících diváků značný ohlas. Veteráni svůj útok provádí s původní stříkačkou „osmičkou“, která se dochovala z dřívější doby ve funkčním stavu. A v roce 2009 se s vervou připravuje zapojit do soutěže i družstvo malých hasičů. Pohár Hořiny
V roce 2007 z iniciativy všekarských hasičů byla vyhlášena celosezónní soutěž O pohár Hořiny. Název je odvozen od potoka, který protéká místní krajinou. Soutěže se od začátku zúčastňuje šest hasičských sborů – Všekary, Honezovice, Neuměř, Hradec, Ves Touškov a Lisov. V roce 2009 se zapojuje také družstvo Kostelce. Všechny tyto sbory pořádají vlastní soutěže, jejichž výsledky se započítávají do celkového pořadí. Soutěží se o putovní pohár, který do soutěže věnoval sponzor Jan Mařík z Horní Kamenice, věrný odborný konferenciér našich akcí. Družstvo všekarských hasičů se v roce 2007 umístilo na 3. místě, v roce 2008 obsadilo čtvrtou pozici. Oba pořádané ročníky vyhrálo družstvo Honezovic a má v letošním roce šanci získat pohár natrvalo. Je vidět, že mladí mají chuť stále něco vymýšlet a zkoušet nové věci. A tak to má být. Před sto lety se naši prapředci vyjadřovali o hasičích jako o mužích vážné práce. O sto let později to můžeme potvrdit a k tomu přidat „a dobré zábavy“. Ať se dílo daří!
- 14 -
