ZPRÁVA O PLNĚNÍ ZÁVAZKŮ VYPLÝVAJÍCÍCH PRO ČESKOU REPUBLIKU Z DEKLARACE STOCKHOLMSKÉHO MEZINÁRODNÍHO FÓRA O HOLOCAUSTU
1. Všeobecné aktivity Česká republika se stala formálně členem International Holocaust Remembrance Alliance (dříve International Task-Force for Holocaust) – dále jen „IHRA“, resp. „ITF“ – v roce 2001. Vstup do aliance symbolicky navázal na dlouholetou činnost „Smíšené pracovní komise zabývající se problematikou zmírňování některých majetkových křivd způsobených obětem holocaustu“, která pracovala v letech 1998-2002. Komise se pod vedením tehdejšího místopředsedy vlády JUDr. Pavla Rychetského věnovala studiu historie nacistické perzekuce židovského obyvatelstva a zejména tzv. arizací majetku na území dnešní České republiky. Z podnětu této Komise byl dne 20. června 2000 přijat Parlamentem ČR zákon č. 212/2000 Sb. o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem. V uplynulých letech pak na tyto aktivity navázala celá řada dalších vládních iniciativ, jejichž cílem bylo se zabývat důsledky holocaustu, zmírňováním křivd a zvyšováním obecného povědomí o příčinách, proběhu i důsledcích holocaustu. V návaznosti na české předsednictví v IHRA resp. v ITF v roce 2007, zorganizovala česká vláda v roce 2009 během českého předsednictví v Radě Evropské unie jako oficiální akci předsednické země Holocaust Era Assets Conference, která se zabývala širokým spektrem problémů spojených s holocaustem od majetkových otázek, přes sociální situaci přeživších až po připomínku a vzdělávání. Jejím výsledkem byla Terezínská deklarace podpořená 47 státy (http://www.eu2009.cz/en/news-and-documents/news/terezin-declaration-6304/index.html), ale i deklarace mezi Evropskou komisí a Českou republikou jako předsednickou zemí. Následně byl českou vládou iniciován vznik obecně prospěšné společnosti Evropský institut odkazu šoa (www.shoahlegacy.org), která se měla stát platformou pro výměnu názorů a iniciativy expertů, mezinárodních organizací a států, které se konference v Terezíně zúčastnily. V současnosti se institut tematicky zaměřuje především na oblast restituční (nemovitosti i uloupené umění a judaika) a sociální potřeby lidí, kteří přežili holocaust, a jiných obětí nacistické perzekuce. V roce 2011 pak vláda rozhodla o transformaci Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturní statků obětí II. světové války (www.cdmp.cz) v obecně prospěšnou společnost zřízenou Ministerstvem kultury, která se zabývá dohledáváním uloupených kulturních děl a zprostředkováním informací i jednání mezi státem a potenciálními restituenty či jejich potomky. ČR v rámci dotačních řízení podporuje nevládní organizace pečující o přeživší a ostatní oběti nacismu (především se jedná o jednotlivé židovské obce a organizaci Živá paměť, o.p.s., věcně jde zejména o sociální poradenství a 1
zařízení sociální péče na pražském Hagiboru). Výše poskytnutých dotací se do r. 2014 včetně každoročně zvyšuje. Po snaze o zmírnění majetkových křivd způsobených holocaustem a o zlepšení sociální situace přeživších a dalších obětí nacismu se jedním z hlavních úkolů do budoucna zdá být uchování paměti a její zprostředkování nastupujícím generacím při využití moderních technologií. Klíčovou otázku představuje způsob, jakým lze téma nejlépe přiblížit a zároveň zaujmout posluchače. V této souvislosti bude v ČR hrát důležitou roli připravovaný systém digitálního vzdělávání schválený v prosinci 2013 českou vládou, a to jak toho povinného na základním resp. na středním stupni, tak celoživotního. V obecnější rovině se pak zdá být velkou výzvou spojování sil a zdrojů v péči o evropskou paměť. Tato otázka se týká především systémové podpory památníků či pracovišť, která se zabývají připomínkou, vzděláváním nebo výzkumem, stejně jako podporou projektů či forem spolupráce napříč zeměmi a institucemi. Česká republika hodlá v neposlední řadě i nadále věnovat pozornost postavení romské menšiny, jakož i konkrétním otázkám spojených s genocidou Romů během 2. světové války. Toto odhodlání je – mimo jiné - odraženo v připravované Strategii romské integrace do roku 2020, která bude v nejbližších týdnech projednána a schválena vládou ČR. 2. Výzkum holocaustu Výzkumem příčin a důsledků holocaustu se v České republice zabývají řadu let různé státní a především soukromé instituce. Praktický výzkum je v absolutní většině prováděn nestátními neziskovými organizacemi, jejichž aktivity vláda podporuje prostřednictvím dotačních programů pro nestátní neziskové organizace. Částečně výzkum probíhá i prostřednictvím činností specializovaných státních příspěvkových organizací (např. Památník Terezín či Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského). Kromě nápravy důsledků holocaustu v oblasti restituční a sociální, která v podstatě započala až po roce 1989 a věnovala se jí i celá řada výzkumných projektů, je v uplynulých letech věnováno více výzkumné pozornosti tématu genocidy Romů, především výzkumu protektorátních cikánských táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, kde v současné době buduje Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského Památník romského holocaustu (www.nmpk.cz). Na výzkumné aktivity má vliv zákon o archivnictví a spisové službě (č. 499/2004), jehož novela vstoupila v platnost od 1. ledna 2005. Novela přinesla především zkrácení ochranných lhůt a ulehčení přístupu badatelům k archivním materiálům. Jedním z hlavních středisek výzkumu holocaustu v České republice je Památník Terezín (www.pamatnik-terezin.cz). Tento výzkum ovšem provádí ve spolupráci s dalšími pracovišti, především s Institutem Terezínské iniciativy, který je nadací založenou organizací bývalých vězňů terezínského ghetta, a s Židovským muzeem v Praze. V posledních letech se hlavní činnost historického oddělení Památníku zaměřila na projekt digitalizace sbírek a vytváření specializovaných databází osob perzekvovaných nacistickým 2
okupačním režimem v letech II. světové války. Památník Terezín se také spolu s Židovským muzeem v Praze, které je gestorem za Českou republiku, podílí na realizaci mezinárodního projektu EHRI – European Holocaust Research Infrastructure. V jeho rámci ve spolupráci s Židovským muzeem a také izraelskými partnery (Yad Vashem a Beit Theresienstadt) připravuje portál umožňující přístup k archivním materiálům, které se týkají historie terezínského ghetta. V roce 2010 bylo při Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK Praha založeno Centrum pro studium holocaustu a židovské literatury. Jeho cílem je studovat literaturu spojenou s holocaustem a židovskou kulturu v českých zemích a ve střední Evropě. Pracovníci Centra se tímto tématem již několik let systematicky zabývají a organizují mezinárodní sympózia především ve spolupráci s německými a polskými kolegy. Vedle vědecké práce je Centrum zapojeno i do práce pedagogické. V Ústavu pro českou literaturu a komparatistiku FF UK Praha bylo obhájeno několik bakalářských prací na téma židovské literatury a holocaustu. V současné době se pracuje na několika doktorských disertacích, magisterských a bakalářských pracích na toto téma. Vedle stávajících kurzů (Téma holocaustu/šoa ve středoevropské literatuře, Židovská tematika v české literatuře) se plánuje založení nového interdisciplinárního studijního programu. V roce 2012 byla instituce přejmenována na Pražské centrum židovských studií. Za poslední roky se záběr vědecké práce značně rozšířil. Pracovníky Centra jsou hebraisté, germanisté, religionisté, kulturologové a kunsthistorici. Pražské centrum židovských studií je novým významným výzkumným a vzdělávacím centrem v České republice; organizuje celou řadu seminářů a přednášek pro studenty a širokou veřejnost a věnuje systematickou pozornost studentům zabývajícím se problematikou holocaustu. Smyslem činnosti Institutu Terezínské iniciativy (dříve Nadace Terezínské iniciativy, www.terezinstudies.cz) je podpora vědeckého výzkumu dějin „konečného řešení židovské otázky“ v českých zemích a dějin terezínského ghetta a zprostředkování jeho výsledků odborné i laické veřejnosti a zejména nejmladší generaci. Institut mimo jiné provozuje vzdělávací portál (www.holocaust.cz), kde je také dostupná databáze obětí „konečného řešení židovské otázky“ z českých zemí i vězňů terezínského ghetta z dalších zemí. Institut vydává (nyní dočasně přerušené) vědecké periodikum Terezínské studie a dokumenty (v německé verzi Theresienstädter Studie und Dokumente). Židovské muzeum v Praze (www.jewishmuseum.cz) se mimo jiné významně podílí na výzkumu a přípravě vzdělávacích materiálů o moderních židovských dějinách v českých zemích ale i průzkumu původu kulturních, náboženských a dalších předmětů a jejich restituci. Oddělení pro dějiny šoa Židovského muzea spravuje některé specifické archivní fondy týkající se Terezína, perzekuce Židů z českých zemí, které byly za podpory Claims Conference a Evropské komise kompletně digitalizovány a jsou postupně zpřístupňovány v online katalogu sbírek (http://collections.jewishmuseum.cz), a to včetně orálněhistorické sbírky více než 1100 rozhovorů. Židovské muzeum je také gestorem projektu EHRI, jehož cílem je ve spolupráci s různými partnery v ČR i zahraničí (např. Památník Terezín, Yad
3
Vashem, Beit Theresienstadt) na příkladech ukázat možnosti virtuální (online) integrace archivních materiálů rozptýlených v archivech v různých zemích. Objasňování hospodářských a historických otázek arizace židovského majetku (hlavně uměleckého charakteru) se rovněž věnuje „Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války“ (www.cdmp.cz) zřízené Ministerstvem kultury. Ústav pro studium totalitních režimů (www.ustrcr.cz) je organizační složka státu a vědeckovýzkumná instituce zřízená českou vládou v roce 2007 za účelem shromažďování, zkoumání a zpřístupnění dokumentů souvisejících s nacistickým a totalitním režimem. Ústav se velmi aktivně podílí na výzkumných a dokumentačních projektech (např. Protižidovská opatření na území protektorátu Čechy a Morava a jejich realizace (1939-1942) i na vzdělávací činnosti, v jejímž rámci tvoří vzdělávací programy pro školy i širokou veřejnost (např. semináře, výstavy, filmy, internetové projekty, e-learningové programy). Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války (www.cdmp.cz) je instituce zřízená Ministerstvem kultury za účelem studia hospodářských a historických otázek souvisejících s arizací židovského majetku (zejména kulturních statků). V prostorách Knihovny Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy je umístěno Centrum vizuální historie Malach (http://ufal.mff.cuni.cz/cvhm/), které poskytuje badatelům, pedagogům, studentům i nejširší veřejnosti místní přístup ke třem digitálním archivům orálně historických rozhovorů. Registrovaným uživatelům je k dispozici: - Archiv vizuální historie Nadace šoa Univerzity Jižní Kalifornie (USC Shoah Foundation Visual History Archive) - bezmála 52 000 nahrávek ve 32 jazycích, - Archiv Hlasy uprchlíků pořízený Asociací židovských uprchlíků (Refugee Voices) - 150 nahrávek v angličtině, - Archiv rozhovorů z fondu Muzea romské kultury v Brně - 40 nahrávek v češtině a slovenštině. Od prosince 2013 probíhá projekt Multikulturního centra v Praze „City without Jews“, jehož cílem je pomocí interaktivní elektronické mapy a procházek po metropoli přiblížit události první poloviny dvacátého století. Součástí realizace projektu jsou i návštěvy studentů v CVH Malach za účelem vyhledávání informací a podkladů pro vytvoření interaktivní mapy Prahy. Na základě závěrů a doporučení „Smíšené pracovní komise zabývající se problematikou zmírňování některých majetkových křivd způsobených obětem holocaustu“ založila Federace židovských obcí v ČR dne 31. července 2000 Nadační fond obětem holocaustu (www.fondholocaust.cz). Dne 15. září 2000 rozhodla Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky převést Nadačnímu fondu 300 miliónů korun. Tyto prostředky byly použity na zmírnění majetkových křivd přeživších, kteří nemohli z formálních důvodů restituovat majetek, stejně jako na zlepšení sociální situace přeživších, vzdělávání, připomínku a záchranu židovských památek poničených nacistickou a komunistickou totalitou. K pokračování činnosti Nadačního fondu obětem holocaustu i po roce 2014 byla v rámci 4
státního rozpočtu vyčleněna částka 100 mil. Kč. Tyto prostředky bude poskytovat Ministerstvo kultury na základě uzavřené smlouvy o dlouhodobé spolupráci Nadačnímu fondu obětem holocaustu do jejich vyčerpání. Od svého založení v roce 1991 historické oddělení Muzea romské kultury (www.rommuz.cz) dokumentuje a zkoumá genocidu Romů zejména na území bývalého Československa. Od počátku pracovníci muzea také kladli důraz na zachycení důležitých kulturních hodnot a událostí z dějin romského etnika na audio či videozáznam. V současnosti je tak v muzeu pro badatele z řad odborníků i široké veřejnosti zpřístupněno několik stovek hodin záznamů týkajících se např. osobních příběhů ve 20. století, nejrůznějších výrobních řemeslných postupů, výtvarného umění, literatury, hudby, zpěvu, tance, přípravy tradičních pokrmů, slavení svátků a rodinných oslav atd. Jedním ze stěžejních témat výzkumu pracovníků muzea byla od počátku také genocida Romů během druhé světové války – téma do té doby značně opomíjené a marginalizované. Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského (www.npmk.cz) se věnuje otázce romského holocaustu od roku 2011. Koordinuje archivní výzkum prováděný jak zaměstnanci muzea, tak historiky z řady českých univerzit a vědeckých institucí, a současně připravuje tvorbu databáze, která bude sloužit nejen ke shromažďování údajů o osobách internovaných v táboře, ale i dokumentů dokládajících dění v táboře a jeho proměny v průběhu II. světové války. V rámci vytvoření nové expozice v připravovaném Památníku v Hodoníně rovněž probíhá výzkum archiválií ve vztahu k historii sběrného tábora v Hodoníně u Kunštátu v letech 1938 – 1950. Při něm je kladen důraz na spolupráci s vysokými školami a studenty v rámci seminářů. Tématu romského holocaustu se aktivně věnuje také Výbor pro odškodnění romského Holocaustu, romská nezisková organizace, která se zaměřuje na připomínku událostí a usiluje i odškodnění poškozených. I přes nárůst aktivit ve výzkumu a připomínání utrpení Romů v období II. světové války stále nebylo téma genocidy Romů uspokojivě vyřešeno. Zejména by bylo zapotřebí posílit cílené výzkumy k získání nových historických poznatků o zločinech z období nacistické okupace. Současně je zapotřebí tématu romského holocaustu věnovat více pozornosti ve veřejných sdělovacích prostředcích i při výuce na školách. 3. Vzdělávání o holocaustu Školský zákon (č. 561/2004 Sb.) zavedl s účinností od 1. ledna 2005 tak zvanou kurikulární reformou Rámcové vzdělávací programy a Školní vzdělávací programy. Rámcovými vzdělávacími programy vymezuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jednotlivé vzdělávací oblasti a obory a stanovuje jejich očekávané výstupy pro všechny stupně základních a středních škol. Celostátně platné a závazné programy si pak jednotlivé školy konkretizují a rozpracovávají ve svých Školních vzdělávacích programech. V rámcových vzdělávacích programech pro základní a střední vzdělávání je ve vzdělávacím oboru Dějepis/Historie shodně kladen důraz na dějiny 19. a 20. století. Tematika holocaustu, 5
postavení Židů v české společnosti a antisemitismu je součástí společenskovědního vzdělávání také ve všech oborech středního odborného vzdělávání. Pro obory vzdělání s maturitní zkouškou je mimo jiné zařazeno učivo o postavení Židů a Romů ve společnosti 18. a 19. století, druhá světová válka, nacismus, fašismus, válečné zločiny, holocaust. V roce 2013 ministerstvo aktualizovalo Doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k výuce dějin 20. století. Doporučení vychází ze zvláštní povahy moderních a soudobých dějin, které pracují s živou historickou pamětí, s příběhy žijících generací a s dosud nezpracovaným archivním materiálem. V samostatné kapitole se věnuje aktuálnímu problému popíračů holocaustu a metodám jejich působení na školní mládež. Kromě toho pro učebnice, v nichž jsou výše uvedené texty, nakladatel učebnic musí zajistit zpracování posouzení na konkrétní témata od specializovaných institucí (jedná se např. o Muzeum romské kultury nebo Židovskou obec respektive Židovské muzeum v Praze). Vzdělávání o holocaustu a židovské kultuře je součástí studijních programů mnoha českých vysokých škol. Vedle nabídky kurzů o historii a současnosti, jazyce a literatuře i regionálních otázkách vysoké školy výrazně přispívají k výzkumné činnosti (např. Institut mezinárodních studií FSV UK Praha, Pražské centrum židovských studií FF UK Praha, Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK Praha, katedra biblistiky a judaistiky HTF UK Praha, Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových UP Olomouc). Významnou roli hrají státní výzkumná centra spolupracující s vysokými školami (např. Centrum pro studium menšin ÚSD AV ČR a Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války). Vysoké školy rovněž přispívají k rozvoji romistiky. Tento poměrně nový obor se v ČR začal rozvíjet v podstatě až počátkem 90. let, po pádu komunistického režimu: první Seminář romistiky vznikl na UK Praha. Výzkumné a vzdělávací programy zabývající se jazykem, kulturou a historií Romů v ČR nyní existují na několika vysokých školách, především v rámci ústavů antropologie a etnologie. Pedagogické fakulty nabízejí specializované kurzy romské kultury pro budoucí učitele (např. FF UK Praha, PedF UK Praha, FF ZČU, FF Univerzity Pardubice, Ostravská univerzita, PF MU Brno, PF UJEP Ústí nad Labem). Obecně je možné konstatovat zřetelný nárůst vzdělávacích aktivit věnovaných holocaustu, včetně rozsahu, který je v učebnicích dějepisu i výuce na školách tématu věnován. Přetrvávající výzvou však je integrace tématu holocaustu (stejně jako židovských či romských dějin) do narativů českých dějin. Nezastupitelnou institucí je Památník Terezín, který se od roku 1993 věnuje vedle své výzkumné, sbírkové a muzejní činnosti také realizaci vzdělávacích programů pro žáky základních, středních a vysokých škol, které se týkají genocidy židovského obyvatelstva v průběhu II. světové války. Památník působí též v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v úzké spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy prostřednictvím již několik let zaběhlé struktury čtyř až pěti na sebe navazujících seminářů. Tato kooperace vychází z usnesení vlády ČR ze dne 28. července 1999 č. 797, kterým bylo uloženo Ministru školství mládeže a tělovýchovy zajišťovat v součinnosti s Památníkem Terezín systematické vzdělávání učitelů základních, středních a učňovských škol formou 6
speciálně koncipovaných programů k problematice holocaustu. Obsah seminářů není zaměřen pouze na genocidu Židů, ale zčásti též na holocaust Romů s přihlédnutím k problémům dneška (současné nebezpečí antisemitismu, xenofobie, nacionalismu, neonacismu a podobně). Např. v roce 2013 bylo pro české školy uspořádáno 107 jednodenních a 36 vícedenních seminářů, spojených s prohlídkami expozic, přednáškami, besedami s pamětníky, workshopy a samostatnými tvůrčími aktivitami. Celkem se těchto seminářů zúčastnilo 5347 žáků a studentů českých škol. Nabídky vzdělávacího oddělení ovšem využívají i školní skupiny ze zahraničí, kterých do Terezína přijelo v roce 2013 celkem 21 na vícedenní a 24 na jednodenní semináře (jednalo se o 1268 osob). Pokud jde o vzdělávání pedagogů, pak se třídenního školení „Jak vyučovat o holocaustu“ zúčastnilo v letech 2000 – 2013 celkem 1857 učitelů. Již téměř 20 let jsou pro žáky základních a středních škol také organizovány soutěže literární a výtvarné soutěže se vztahem k problematice rasové a politické perzekuce v letech nacistické okupace a problémům dneška. V roce 1996, při příležitosti 90. výročí založení muzea, zahájilo svou činnost Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea Praha, které od roku 2012 nese nový název Oddělení pro vzdělávání a kulturu. Rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bylo zařazeno do soustavy vzdělávacích zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Jako nestátní organizace Židovské muzeum ve svých pobočkách v Praze a Brně zajišťuje přednášky a semináře pro zhruba 12 tisíc studentů ročně a hraje tak významnou roli ve vzdělávání o židovských dějinách a holocaustu a pomáhá českým školám naplňovat jejich vzdělávací cíle v této oblasti. Jedním ze zásadních projektů bylo vytvořit vzdělávací materiály týkající se dějin českých Židů ve 20. století. Projekt „Naši nebo cizí? Židé ve 20. století“ se uskutečnil v letech 2011 – 2013 ve spolupráci s Institutem Terezínské iniciativy a zúčastnilo se ho více než 500 učitelů a 26 000 žáků základních a středních škol. Projekt je zaměřen na identifikaci hlavních slabin ve vzdělávání o moderních dějinách Židů, antisemitismu a holocaustu, zejména na nedostatečnou integraci těchto témat do tradičního „národního“ pojetí českého dějepisu. Výstup projektu v podobě publikace „Naši nebo cizí? Židé v českém 20. století“ mohou školy zdarma získat v Židovském muzeu v Praze nebo přímo on-line (www.nasinebocizi.cz). Další významnou institucí věnující se vzdělávání v tématu holocaustu je Muzeum romské kultury, jehož lektorské oddělení nabízí přednášky na nejrůznější témata z romské historie, kultury a tradic pro základní a střední školy, pro studenty vysokých škol, ale i pro širokou veřejnost. Každý rok navštíví muzeum asi 3000 žáků a studentů z různých (základních, středních, vysokých) škol z celé České republiky. Základem vzdělávacích programů o romském holocaustu je návštěva 4. sálu stálé expozice muzea, který je věnován právě tématu genocidy Romů za druhé světové války. V spolupráci s Židovským muzeem, vzdělávací pobočkou Brno, byl vytvořen interaktivní program Porajmos-šoa-holocaust, jehož součástí je mj. práce s časovou přímkou, prameny a osobním příběhem pamětníka. Vyvrcholením je setkání s židovským či romským pamětníkem. Muzeum také připravuje každoročně týdenní program pro žáky základních a středních škol v rámci evropského Akčního týdne proti rasismu. Hlavními tématy jsou genocida Romů a interaktivní workshopy o rasismu, lidských právech, diskriminaci, migraci, předsudcích a menšinách. 7
Muzeum spolupracuje také s nevládní organizací Živá paměť, která poskytuje základním a středním školám a také studentům vysokých škol přednášky o romském holocaustu a setkání s romskou pamětnicí. Tento přednáškový program nazvaný „Zmizelí Romové a Romové dnes“ se odehrává přímo na školách, přičemž po historické přednášce přednesené historikem muzea následuje vyprávění pamětnice o jejím osudu za druhé světové války. Programu se zúčastnilo za téměř 10 let jeho provozování téměř 10 000 žáků a studentů z celé České republiky. Muzeum pořádá ve spolupráci se vzdělávacím oddělením Židovského muzea v Praze také workshopy zaměřené na tematiku židovského a romského holocaustu, ve spolupráci s Památníkem Terezín jsou organizovány workshopy pro učitele „Jak vyučovat o romském holocaustu“. Putovní výstava „Genocida Romů v době druhé světové války“ byla vytvořena roku 2010 na základě části stálé expozice věnované právě tomuto tématu, jež byla v Muzeu romské kultury pro veřejnost otevřena roku 2007. Od roku 2010 výstavu shlédlo již více než 4000 diváků z celé České republiky. Muzeum je již více než 10 let členem oficiální české delegace v mezinárodní organizaci IHRA. Jeho zástupce je členem podkomise pro romský holocaust (anglický název „Subcommittee on the Roma Genocide“), která spadá pod vzdělávací pracovní skupinu IHRA. Z aktivního členství vyplynula celá řada spoluprací a projektů. Jedním z těch posledních byla spolupráce na vytvoření vícejazyčné webové stránky www.romasinti.eu. Otázce vzdělávání o romském holocaustu se věnuje i Národní pedagogické museum a knihovna J. A. Komenského, které v souvislosti s budováním Památníku Hodonín připravilo putovní výstavu, která dokumentuje pohnutou historii „cikánského tábora“ a zasazuje dění v táboře do širšího historického i evropského kontextu. Od svého vzniku v roce 2012 výstava navštívila více než 30 míst v ČR (především základní, střední a vysoké školy, ale také zámky a městské úřady). Na školách ji zhlédlo více než 6 tisíc dětí a mladých lidí. Dále byla výstava instalována v Parlamentu ČR (duben, červen 2014) a v sídle Rady Evropy ve Štrasburku (květen 2014). V roce 2012 byla v Praze založena obecně prospěšná společnost Památník Šoa Praha (www.bubny.cz), která v současné době připravuje projekt pro přestavbu nádraží Bubny v Praze 7, ze kterého bylo za války transportováno na 50 tisíc Židů do koncentračních táborů. Památník, který zde vzniká ve spolupráci s Židovským muzeem Praha, Terezínskou iniciativou, Českými drahami, Českoněmeckým fondem budoucnosti, Židovskou obcí Praha, Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského a Centrem současného umění DOX, by měl být představen veřejnosti v roce 2016, v době 75. výročí prvních transportů z Prahy. Připravovaný Památník je projektován jako moderní diskusní centrum se stálou expozicí, řadou sezónních výstav, diskusních projektů a vzdělávacím zázemím. Scénář pro stálou expozici má za cíl vybudovat moderní platformu pro veliká témata o stigmatech naší doby, která vycházejí z minulosti posledních generací. Unikátní svědectví přeživších, pasivních svědků i organizátorů deportací zde mají svůj vzdělávací prostor a své role. Silným motivem je také přenos válečných prožitků na třetí a čtvrtou generaci očitých svědků. Prvním vzdělávacím projektem Památníku, který bude veřejnosti představen 8
v podobě výstavy a mobilní aplikace do chytrých telefonů a tabletů, je elektronický průvodce po neviditelných vrstvách a poselstvích nedávné minulosti městské části Prahy 7. 4. Připomínání holocaustu 4.1 Historická a památná místa Česká republika se dlouhodobě snaží o připomínání obětí holocaustu, ale i dalších obětí nacismu, a to jak podporou vzniku a provozu památníků, tak organizováním a účastí veřejných činitelů na připomínkových akcích. Hlavním připomínkovým místem obětí holocaustu je město Terezín, resp. Památník Terezín, organizace provozovaná ministerstvem kultury, která se nachází v místě bývalého koncentračního tábora. Významné státem zřízené a provozované památníky obětem nacismu se nacházejí na místech vyvražděných vesnic v Lidicích a Ležákách. Pietní akce jsou však organizovány na desítkách dalších míst, kde došlo během okupace k násilí na obyvatelstvu. V roce 2009 přijala vláda usnesení č. 589/2009 k zajištění památky obětem romského holocaustu na místech bývalých koncentračních táborů v Letech u Písku a Hodonínu u Kunštátu. Památník v Letech u Písku je spravován Ministerstvem kultury. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bylo pověřené odkupem rekreačního střediska Žalov v Hodoníně u Kunštátu a jeho přestavbou na mezinárodní vzdělávací a konferenční centrum k romskému holocaustu. Tento plán byl usnesením vlády č.158/2011 modifikován na vytvoření Památníku romského holocaustu v Hodoníně u Kunštátu. Cílem Památníku bude zajišťovat osvětu a informovanost zejména o romském holocaustu v souvislosti se židovským holocaustem a s útlakem obyvatelstva během druhé světové války, a dále poskytovat podrobné informace o tzv. cikánském táboře v Hodoníně. Památník bude dobudován a otevřen veřejnosti v roce 2017. V roce 2007 otevřelo Muzeum romské kultury čtvrtý sál stálé expozice věnovaný genocidě Romů za druhé světové války. Zde mohou návštěvníci nalézt informace o nacistickém postupu proti Romům, o protektorátních tzv. cikánských táborech, o vyhlazovacím koncentračním táboře Osvětim - Březinka, to vše doplněno o osobní příběhy a dobové dokumenty a fotografie. Otázku romského holocaustu aktivně tematizuje především prostřednictvím výstav také Výbor pro odškodnění romského holocaustu a Památník Lidice, který kromě stálé expozice připravil interaktivního výukový materiál v češtině, angličtině a romštině s názvem „Lety u Písku ─ místo, o kterém se nesmí mlčet“. Materiál se vztahuje k táboru v Letech s přesahy do obecných rovin romské genocidy. Památník obětí holocaustu v pražské Pinkasově synagoze je jedinečné místo paměti. Byl založen v 50. letech, v době jednoho z nejzuřivějších komunistických antisemitských tažení, a sestává ze seznamu přibližně 75 tisíc židovských obětí holocaustu, jejichž jména jsou zapsána na zdech synagogy. V době svého vzniku mohl tento nenápadný ale velmi působivý památník (jeden z prvních významnějších památníků holocaustu, který pracuje se jmény) existovat pouze mimo veřejný prostor, v synagoze, kde v očích komunistického režimu nekonkuroval „mainstreamové“ režimem řízené připomínce II. světové války. 9
Obecně lze konstatovat, že zájem o návštěvu hlavních památníků obětí II. světové války mírně narůstá. Skladba návštěvníků u památníků holocaustu ve srovnání s dalšími pietními místy připomínajícími historické události především se vztahem k II. světové válce je poměrně odlišná. Výkyvy v návštěvnosti se projevují pouze při připomínce významných výročích, přičemž posléze se návštěvnost vrací na původní úroveň. I když byl u památníků obětem holocaustu zájem návštěvníků rostoucí, tvořili většinu návštěvníků (80 %) cizinci a specificky pak mládež. V případě českých návštěvníků byl patrný pokles návštěvnosti, který byl zvláště viditelný u mládeže (cca o 50% za posledních 5 let). Z rešerší vyplývá, že tento pokles byl zapříčiněný rozpočtovými omezeními škol, které pak místo nákladnějších návštěvních aktivit upřednostňovaly organizování besed s přeživšími přímo v rámci výuky ve školách. Uvedené tendence týkající se poklesu návštěvnosti vyplynuly z údajů za rok 2013, které byly v průběhu zpracování této zprávy k dispozici. Nové statistiky za rok 2014 ukazují, že zmíněné snižování počtu českých školních skupin bylo dočasné. Zdá se, že bylo způsobeno ekonomickou krizí posledních let a tíživou situací rodin i škol v tomto období. Trend poklesu návštěvnosti se tedy změnil a došlo k jejímu nárůstu zhruba o 17%. Nejvíce rostla návštěvnost právě ze strany českých školních skupin. U památníků národního odboje (na příkladu dvou hlavních pietních míst v obci Lidice a Ležáky) je patrný mírný nárůst českých návštěvníků, včetně studentů. V absolutních číslech lze konstatovat, že tato dvě nejvýznamnější pietní místa (cca 43-53 tisíc) navštíví ročně zhruba stejný počet českých návštěvníků jako Památník Terezín (cca 47-55 tisíc). 4.2 Kultura připomínání Oficiální připomínání událostí spojených s holocaustem a dalšími nacistickými zločiny má v České republice dlouhou tradici. Státní svátky i významné dny jsou schváleny zákonem č. 245/2000. Na základě rozhodnutí českého parlamentu byly mezi tzv. významné dny České republiky mimo jiné zařazeny následující dny vztahující se k nacistické okupaci a zločinům spáchaným v Československu: 27.1. Den památky obětí holocaustu a prevence zločinů proti lidskosti a 10. 6. Den vyhlazení obce Lidice. Hlavní připomínková akce na Den památky obětí holocaustu a prevence zločinů proti lidskosti je v Praze organizována Senátem Parlamentu České republiky ve spolupráci s Nadačním fondem obětí holocaustu a Federací židovských obcí ČR. V tento den organizují obdobné akce i další z 10 židovských obcí v České republice, které většinou spolupracují s místními radnicemi. Mezi státními svátky a významnými dny České republiky se rovněž nachází připomínky událostí spojených s II. světovou válkou či bojem proti totalitnímu režimu: 17.11. Den boje za svobodu a demokracii (1939 – uzavření českých vysokých škol nacisty, 1989 – studentské protesty proti komunistickému režimu), 5.5. Květnové povstání českého lidu, 8.5. Den vítězství, 27.6. Den památky obětí komunistického režimu (1950 – poprava Milady Horákové).
10
K hlavním pietním akcím k uctění památky obětí holocaustu pak patří Terezínská tryzna, která se uskutečňuje třetí květnovou neděli za účasti přeživších, nejvyšších státních představitelů a zástupců dalších organizací. Kromě toho probíhá v celé řadě měst pietní akce čtení jmen obětí holocaustu, Jom-ha šoa, kterého se účastní jak politikové, tak zástupci občanské společnosti. V neposlední řadě je pak 8. 3. každoročně připomínáno vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince, které bylo jednou z největších jednorázových vražd československých občanů (3792 osob) za II. světové války. Židovské muzeum v Praze v současné době realizuje projekt podpořený IHRA, jehož cílem je zvýraznit 8. 3. jako připomínkový den se zásadním významem pro kulturu připomínání v České republice. Každý rok se v Muzeu romské kultury připomíná Den památky obětí holocaustu, výročí 7. března, což je den prvního transportu Romů z Protektorátu do vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim - Březinka v roce 1943, a 21. srpen, což je datum první hromadné deportace romských vězňů z druhého protektorátního tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu do vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim - Březinka v roce 1943. 1. srpna se pak uskutečňuje vzpomínková akce pod názvem „Uctění obětí romského holocaustu a vzpomínka na zahájení a ukončení provozu cikánského tábora Lety“, které se účastní předseda vlády a další představitelé veřejného života. 5. Popírání holocaustu a zločiny z nenávisti a jejich vztah k antisemitismu Problematice rasových a jiných intolerantních projevů ve společnosti věnuje vláda ČR systematickou pozornost již od roku 1993. Česká republika ve svém právním řádu nemá koncept zločinu z nenávisti (hate crime) samostatně definovaný. Z hlediska bezpečnosti státu i specificky ohrožených skupin občanů je v ČR používán koncept extremismu, ve kterém jsou prvky konceptu zločinu z nenávisti obsaženy. 1. 1. 2010 vstoupil v platnost nový Trestní zákon (zákon č. 40/2009 Sb.), který upravil terminologii v oblasti Holocaust denial and other hate crimes a zavedl i nové relevantní skutkové podstaty. Podle nové definice ten, kdo popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické, nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Ten, kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí (nebo k němu projevuje sympatie), které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody až na deset let. I přes zostření definice počet odsouzených osob za tzv. zločiny z nenávisti ve sledovaném období zůstává na podobné úrovni (resp. nedochází k výrazným výkyvům v jednotlivých letech). V posledních letech dochází k poklesu trestných činů s antisemitským podtextem (výjimka 2013 – nárůst o 6 na 15). V roce 2012 bylo zaevidováno 9 takových trestných činů, což je oproti roku 2011 pokles o polovinu, přičemž jejich podíl na trestných činech s extremistickým podtextem byl 5,2 %. Celkový počet trestných činů s extremistickým podtextem v ČR
11
v uplynulých 5 letech průběžně klesal 2009 – 265 činů, 2010 – 252, 2011 – 238, 2012 - 176) a v roce 2013 dosáhl počtu 211. Pokud jde o různé projevy antisemitismu, lze konstatovat, že jejich množství bylo v letech 2008-2013 prakticky identické s výjimkou oblasti elektronických médií, kde došlo k prudkému nárůstu. Ve sledovaném období byly zaznamenány následující projevy antisemitismu: fyzický útok na osobu 1 (2008, 2011 a 2013), útok na majetek 2-6 (2008–2, 2009-6, 2010–5, 2011–6, 2012–6, 2013-3), vyhrožování 1-4 (2008–2, 2009-1, 2010–3, 2011– 4, 2012-0, 2013-3), obtěžování (2008-15, 2009-4, 2010-8, 2011-7, 2012-10, 2013-6), texty, weby, obrázky a videa 17-156 (2008-28, 2009-17, 2010-31, 2011-26, 2012-82, 2013-156). Pokud se jedná o fyzické projevy antisemitismu, lze v roce 2013, kdy v Evropě byl registrován výrazný nárůst antisemitských projevů, v ČR zaznamenat dokonce pokles uvedených činů. Na druhou stranu je alarmující 50ti % nárůst projevů antisemitismu v elektronických médiích. Naprostá většina příspěvků pochází z webů a fór českých pravicových extrémistů. Vláda České republiky schválila v prosinci 2013 usnesení k opatřením pro řešení sociálních nepokojů, které příslušným ministrům uložilo koordinovaně a efektivně reagovat prostřednictvím médií na objevující se nepravdivé informace o Romech a o aktivitách a opatřeních učiněných v boji proti eskalaci sociálního napětí. Policie ČR ve spolupráci s Ministerstvem vnitra i v návaznosti na toto usnesení vydala Metodiku mediální komunikace za účelem snižování bezpečnostních rizik v sociálně vyloučených lokalitách, jejíž součástí je mj. doporučení sledovat a aktivně a důsledně vyvracet objevující se nepravdivé informace a mýty (např. o Romech či příslušnících dalších menšin). Od roku 2011 jsou ve Zprávě o extremismu na území ČR uváděny rovněž trestné činy motivované nenávistí vůči Romům. Co se týče romské problematiky, Česká republika obecně nesleduje u trestných činů etnicitu ani pachatele, ani oběti. Aby byl trestný čin motivovaný nenávistí vůči Romům vykázán v policejní statistice, musejí být splněny tyto podmínky: (1) policista při vyplňování Formuláře o trestném činu tento vyhodnotí jako trestný čin s extremistickým podtextem, (2) poškozený o sobě uvede, že je Rom, nebo se jedná o trestný čin proti objektu s jasným vztahem k romské národnosti. V roce 2012 bylo zaevidováno celkem 52 trestných činů motivovaných nenávistí proti Romům (jde o pokles oproti roku 2011, kdy bylo zaevidováno 69 trestných činů). Tyto trestné činy se podílely na celkovém počtu trestných činů s extremistickým podtextem 30,1 %. V roce 2013 se počet trestných činů oproti roku 2012 snížil na 42 trestných činů.
12
