Tento překlad je neúřední
VŠEOBECNÁ DEKLARACE UNESCO O KULTURNÍ DIVERSITĚ přijatá na 31. zasedání Generální konference UNESCO v Paříži, 2. listopadu 2001
Generální konference, lpíc na plném uplatňování lidských práv a základních svobod vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v dalších všeobecně uznávaných právních nástrojích, jako jsou oba Mezinárodní pakty z r. 1966, z nichž první se týká občanských a politických práv a druhý hospodářských, sociálních a kulturních práv, připomínajíc, že Preambule Úmluvy, jíž se zřizuje UNESCO, prohlašuje ”…poněvadž lidská důstojnost vyžaduje, aby se šířily kultura a vzdělání ke spravedlnosti, svobodě a míru a poněvadž tato věc je posvátnou povinností, jež všechny národy musí plniti v duchu vzájemné pomoci”, připomínajíc také první Článek této Úmluvy, který stanoví mezi jinými úkoly UNESCO doporučovat ”mezinárodní smlouvy, které považuje za užitečné pro usnadnění volného pohybu myšlenek slovem a obrazem”, odkazujíc na ustanovení týkající se kulturní rozmanitosti a výkonu kulturních práv obsažených v mezinárodních instrumentech vyhlášených UNESCO /1/, potvrzujíc, že kultura musí být uvažována jako soubor distinktivních duchovních a hmotných, intelektuálních i citových rysů, které charakterizují společnost nebo společenskou skupinu, a že zahrnuje vedle umění a písemnictví také způsoby života, způsoby soužití, hodnotové systémy, tradice a přesvědčení /2/, konstatujíc, že kultura se nachází v centru soudobé diskuse o identitě, sociální soudržnosti a rozvoji ekonomiky založené na vědění, prohlašujíc, že respektování kulturní diversity, tolerance, dialog a spolupráce v klimatu důvěry a vzájemného porozumění jsou nejlepšími zárukami a míru a mezinárodní bezpečnosti, usilujíc o větší mezinárodní solidaritu založenou na uznání kulturní diversity, na uvědomění si jednoty lidského rodu a na rozvoji mezikulturní směny,
berouc v úvahu to, že proces globalizace usnadněný rychlým vývojem nových informačních a komunikačních technologií ač představuje pro kulturní diversitu výzvu, vytváří podmínky oživeného dialogu mezi kulturami a civilizacemi, vědoma si zvláštního mandátu, který byl svěřen UNESCO v rámci systému Spojených národů, ručit za ochranu a podporu plodné kulturní rozmanitosti vyhlašuje následující zásady a přijímá tuto Deklaraci:
IDENTITA, DIVERSITA A PLURALITA Článek 1 - Kulturní diversita, společné dědictví lidstva V čase a prostoru nabývá kultura různých forem. Tato diversita se projevuje originalitou a pluralitou identifikačních rysů, které charakterizují skupiny a společnosti, z nichž se skládá lidstvo. Kulturní diversita - zdroj pro vzájemnou směnu, inovace a tvorbu - je pro lidský rod stejně nutná, jako je biodiversita nezbytná pro řád živého světa. V tomto smyslu představuje společné dědictví lidstva a musí být uznána a uplatňována ve prospěch dnešních i budoucích generací. Článek 2 - Od kulturní diversity ke kulturnímu pluralismu V našich stále diversifikovanějších společnostech je nezbytné zajistit harmonickou interakci a vůli společně žít mezi jednotlivci i skupinami s četnými, rozmanitými a dynamickými kulturními identifikačními rysy. Politiky, které podporují začlenění a účast všech občanů, jsou zárukami sociální soudržnosti, vitality občanské společnosti a míru. Takto definovaný kulturní pluralismus je politickou odpovědí na jev kulturní diversity. Kulturní pluralismus je neoddělitelný od demokratického rámce, je příznivý pro kulturní výměny a pro rozvoj tvůrčích schopností, které vyživují veřejný život. Článek 3 - Kulturní diversita, faktor rozvoje Kulturní diversita rozšiřuje možnosti volby, které jsou každému nabízeny; je jedním z motorů rozvoje, chápaného nejen jako ekonomický růst, nýbrž také jako prostředek umožňující jednotlivcům a skupinám přístup k uspokojivému intelektuálnímu, citovému, mravnímu a duchovnímu bytí. KULTURNÍ DIVERZITA A LIDSKÁ PRÁVA Článek 4 - Lidská práva, záruka kulturní diversity Obrana kulturní diversity je morální imperativ neoddělitelný od respektování důstojnosti člověka. Znamená závazek respektovat lidská práva a základní svobody, zejména práva osob patřících k menšinám a práva domorodých obyvatel. Nikdo se nesmí dovolávat kulturní diversity za účelem porušení lidských práv zaručených mezinárodním právem či omezování jejich rozsahu. Článek 5 - Kulturní práva, vhodný rámec pro kulturní diversitu Kulturní práva tvoří nedílnou součást lidských práv, která jsou všeobecná, nedělitelná a vzájemně závislá. Rozvoj tvůrčí různorodosti vyžaduje naplnění kulturních práv tak, jak jsou definována v článku 27 Všeobecné deklarace lidských práv a v článcích 13 a 15
Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Každý člověk tak musí mít možnost se vyjadřovat, tvořit a šířit svá díla v jazyce dle svého výběru, zejména ve svém mateřském jazyce; každý člověk má právo na výchovu a kvalitní vzdělání respektující jeho kulturní identitu; každý člověk musí mít možnost podílet se na kulturním životě podle vlastního výběru a vykonávat své vlastní kulturní praktiky v hranicích, které klade respektování lidských práv a základních svobod. Článek 6 - Pro kulturní diversitu dostupnou všem Při zaručení volného pohybu myšlenek slovem i obrazem je nutné dbát na to, aby se mohly projevit a poznat všechny kultury. Svoboda projevu, pluralita médií, vícejazykovost, rovnost v přístupu k uměleckým vyjádřením, k vědeckým a technickým vědomostem – včetně jejich digitální formy – a možnost pro všechny kultury, aby byly presentovány v prostředcích vyjadřování a šíření informací, takové jsou záruky kulturní diversity. KULTURNÍ DIVERZITA A KREATIVITA Článek 7 - Kulturní dědictví, pramen kreativity Každý výtvor čerpá z kořenů kulturních tradic, ale rozvíjí se v kontaktu s jinými. Proto musí být dědictví ve všech svých podobách uchováno, zhodnocováno a předáváno dalším generacím jakožto svědectví lidských zkušeností a tužeb, aby tak mohlo vyživovat kreativitu ve veškeré její různorodosti a nastolit skutečný dialog mezi kulturami. Článek 8 - Kulturní statky a služby, zboží, které není jako každé jiné Tváří v tvář současným hospodářským a technickým změnám, které otvírají velké perspektivy pro tvorbu a inovaci, je třeba věnovat obzvláštní pozornost diversitě tvůrčí nabídky, správnému zohledňování práv autorů a umělců, jakož i specifičnosti kulturních statků a služeb, které, poněvadž jsou nositeli identity, hodnot a smyslu, nesmějí být považovány za zboží či spotřební předměty jako ostatní. Článek 9 - Kulturní politiky, katalyzátor kreativity Při zaručování volného pohybu myšlenek a děl musí kulturní politiky vytvářet vhodné podmínky pro produkci a šíření diversifikovaných kulturních statků a služeb s využitím kulturních průmyslů disponujících prostředky pro prosazení se na místní i světové úrovni. Je věcí každého státu, aby, při respektování svých mezinárodních závazků, definoval svou kulturní politiku a uplatňoval ji akčními prostředky, které považuje za nejvhodnější, ať už jde o příslušnou operativní podporu či o rámec právních předpisů. KULTURNÍ DIVERZITA A MEZINARODNÍ SOLIDARITA Článek 10 - Posílit kapacity tvorby i šíření děl na celosvětovém měřítku Tváří v tvář nerovnováze, kterou v současnosti vykazují dnešní toky a směna kulturních statků v celosvětovém měřítku, je třeba posílit mezinárodní spolupráci a solidaritu s cílem umožnit všem zemím, zejména zemím rozvojovým a transformujícím se, vybudovat vlastní kulturní průmysly schopné života a soutěže v národním i mezinárodním měřítku. Článek 11 - Vytvořit partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a občanskou společností
Samy o sobě tržní síly nemohou zaručit uchování a podporu kulturní diversity, záruku trvalého lidského rozvoje. V tomto směru je třeba znovu potvrdit zásadní úlohu veřejných politik ruku v ruce se soukromým sektorem a občanskou společností. Článek 12 - Úloha UNESCO Ze svého mandátu a svých funkcí má UNESCO odpovědnost za to, že: (a) bude podporovat, aby se braly v úvahu v rozvojových strategiích zpracovávaných v různých mezivládních instancích principy uvedené v této Deklaraci; (b) bude sloužit jako referenční a koordinační instance mezi státy, mezinárodními vládními i nevládními orgány, občanskou společností a soukromým sektorem při společném vypracovávání koncepcí, cílů a politik ve prospěch kulturní diversity; (c) bude pokračovat ve své normativní činnosti, ve své činnosti aktivizační a rozvíjející kapacity v oblastech spojených s touto Deklarací, které se týkají jeho kompetencí; (d) usnadní provádění Akčního plánu, který je přílohou této Deklarace.
/1/ Mezi nimi zvláště Florentská dohoda z r. 1950 a její Nairobský protokol z r. 1976, Všeobecná úmluva o autorském právu z r. 1952, Deklarace o zásadách mezinárodní kulturní spolupráce z r. 1966, Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu kulturních statků z r. 1970, Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z r. 1972, Doporučení o postavení umělce z r. 1980 a Doporučení na ochranu tradiční a lidové kultury z r. 1989. /2/ Tato definice odpovídá závěrům Světové konference o kulturní politice (MONDIACULT, Mexico City, 1982), Světové komise o kultuře a rozvoji (Naše tvůrčí diversita, 1995) a Mezivládní konference o kulturních politikách pro rozvoj (Stockholm, 1998).
HLAVNÍ LINIE AKČNÍHO PLÁNU PRO PROVÁDĚNÍ VŠEOBECNÉ DEKLARACE UNESCO O KULTURNÍ DIVERSITĚ
Členské státy se zavazují, že učiní vhodná opatření, aby šířily Všeobecnou deklaraci UNESCO o kulturní diversitě a aby podporovaly její efektivní uplatňování spoluprací zejména při naplňování na těchto cílech: 1. prohlubovat mezinárodní diskusi o otázkách týkajících se kulturní diversity, zejména těch, které se pojí s rozvojem a jeho dopadem na formulování politik, a to na národní i mezinárodní úrovni; zejména postoupit dále v úvahách o vhodnosti mezinárodního právního instrumentu o kulturní diversitě;
2. pokročit v definování zásad, norem a postupů, jak na národní, tak mezinárodní úrovni, jakož i prostředků pro aktivizaci a forem spolupráce, nejvhodnějších pro zachování a podporu kulturní diversity; 3.
podporovat výměnu znalostí a nejlepších postupů v oblasti kulturního pluralismu s cílem usnadnit v diversifikovaných společnostech zapojení a účast osob i skupin pocházejících z různých kulturních obzorů;
4.
pokročit v porozumění a objasnění obsahu kulturních práv jakožto nedílné součásti lidských práv;
5.
zachovat jazykové dědictví lidstva a podporovat projev, tvorbu a šíření v co největším počtu jazyků;
6. podporovat, při respektování mateřského jazyka, jazykovou rozmanitost na všech úrovních výchovy, všude, kde je to možné, a podněcovat osvojování si vícejazykovosti od co nejnižšího věku; 7. podněcovat prostřednictvím výchovy uvědomování si pozitivní hodnoty kulturní diversity a zlepšovat v tomto směru vytváření školních osnov, jakož i odborné vzdělání vyučujících; 8. začleňovat do výchovného procesu tradiční pedagogické přístupy, bude-li toho třeba, aby byly zachovány a optimalizovány kulturně vhodné metody pro komunikaci a předávání vědění; 9. podněcovat ”digitální gramotnost” a zvyšovat ovládnutí nových informačních a komunikačních technologií, které musí být považovány jak za školní předměty, tak i za pedagogické nástroje schopné posílit účinnost vzdělávacích služeb; 10. podporovat jazykovou diversitu v digitálním prostoru a povzbuzovat všeobecný přístup ke všem informacím, které jsou veřejnými statky, prostřednictvím světových sítí; 11. bojovat v úzké spolupráci s příslušnými institucemi Spojených národů proti informačnímu zlomu tím, že se bude podporovat přístup rozvojových zemí k novým technologiím, že se jim pomůže při ovládnutí informačních technik a usnadní jak digitalizovaný oběh vlastních kulturních produktů, tak i přístupu těchto zemí k digitalizovaným zdrojům výchovné, kulturní a vědecké povahy disponibilním ve světovém měřítku; 12. podporovat produkci, uchování a šíření rozmanitých obsahů v médiích a světových informačních sítích a za tímto účelem podporovat úlohu veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání pro rozvoj kvalitní audiovizuální produkce, zejména tím, že budou vytvořeny mechanismy spolupráce usnadňující toto šíření; 13.
vypracovat politiky a strategie uchování a zhodnocení kulturního a přírodního dědictví, zejména kulturního dědictví v ústní a nehmotné podobě, a bojovat proti nezákonnému obchodování s kulturními statky a službami;
14.
respektovat a chránit tradiční vědění, zejména vědění domorodých národů; uznat
přínos tradičních vědomostí, zvláště v oblasti ochrany životního prostředí a správy přírodních zdrojů a podporovat synergii mezi moderní vědou a místním věděním; 15.
podporovat mobilitu tvůrců, umělců, výzkumníků, vědců a intelektuálů a rozvoj mezinárodních badatelských programů a partnerství, přičemž usilovat o uchování růst tvůrčí kapacity rozvojových a transformujících se zemí;
16.
v zájmu rozvoje soudobé kreativity spravedlivé odměny za tvůrčí práci zajistit ochranu autorských práv a práv s nimi spojených, přitom hájit veřejné právo přístupu ke kultuře ve shodě s článkem 27 Všeobecné deklarace lidských práv;
17.
napomáhat vzniku nebo konsolidaci kulturních průmyslů v rozvojových a transformujících se zemích a za tímto účelem spolupracovat na rozvoji potřebné infrastruktury a nezbytných odborností, podporovat v těchto zemích vznik místních životaschopných trhů a usnadňovat přístup kulturních statků z těchto zemí na světové trhy do mezinárodních distribučních řetězců;
18.
rozvíjet kulturní politiky schopné podporovat principy uvedené v této Deklaraci čítaje v to zprostředkovávající mechanismy operativní podpory a/nebo rámce příslušných právních předpisů respektujících mezinárodní závazky vlastní každému státu;
19.
účinným způsobem zapojit různé sektory občanské společnosti do definování veřejných politik s cílem uchovat a podporovat kulturní diversitu;
20. uznat a podporovat přínos, kterým může soukromý sektor přispět ke zhodnocení kulturní diversity, a za tímto účelem usnadnit vytvoření prostoru pro dialog mezi soukromým a veřejnoprávním sektorem. Členské státy doporučují Generálnímu řediteli, aby vzal v úvahu cíle uvedené v tomto Akčním plánu při uskutečňování programů UNESCO a aby ho sdělil institucím ze systému Spojených národů a dalším zainteresovaným mezivládním i nevládním organizacím s cílem posílit synergii činnosti ve prospěch kulturní diversity.
konec dokumentu .
