Náležité objasnění úmrtí vězněné osoby je povinností státu vyplývající mimo jiné z čl. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na život). Vyšetřování takové události musí směřovat k adekvátnímu, rychlému, nezávislému a nestrannému prošetření, které musí být také v dostatečné míře veřejné.
V Brně dne 2. září 2013 Sp. zn.: 1839/2013/VOP/MS
Zpráva o šetření ve věci úmrtí odsouzené A. M. Dne 10. 12. 2012 byl do Kanceláře veřejného ochránce práv doručen podnět paní S. K. Paní K. ve svém podnětu brojila proti okolnostem úmrtí své dcery, odsouzené A. M., zařazené do věznice s dohledem, která zemřela dne 24. 12. 2011 ve Věznici Opava1 během výkonu trestu odnětí svobody. Podle hlášení o úmrtí vězněných osob, které má ochránce k dispozici: „Ve 12:05 hod. přivolala spoluodsouzená pomoc, když se paní M. udělalo nevolno. Po příchodu příslušníků na celu již výše jmenovaná nejevila žádné známky života. Zahájeny byly oživovací pokusy až do příjezdu RZS. Ve 12:50 hod. konstatoval lékař RZS úmrtí odsouzené, pitvou zjištěno, že se intoxikovala větším množství Metadonu. Cizí zavinění Policií ČR vyloučeno.“ V opavské věznici je zřízeno mimo jiné specializované oddělení pro výkon trestu žen s ochranným léčením protitoxikomanickým se zařazením dohled, dozor, ostraha.2 A - Předmět šetření S ohledem na značný časový odstup od události ochránce z podnětu paní K. zahájil proti Věznici Opava šetření s cílem prověřit postup věznice a kontrolních orgánů ve věci úmrtí paní M. Vyřízení případu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujal já, neboť veřejný ochránce práv využil své možnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast vězeňství, do níž spadá i tento podnět.
1
Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Opava (dále pouze „Věznice Opava“).
2
Stejná oddělení byla ve věznici i v době úmrtí paní M.
B - Skutková zjištění B.1
Písemnosti poskytnuté paní K.
Policií ČR bylo usnesením ze dne 15. 5. 2012 (č. j. KRPT-46243-51/TČ-2011070671-38) odloženo trestní stíhání vedené proti neznámému pachateli ve věci podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na výsledky šetření, jež nepotvrdily podezření. Během šetření byli vyslechnuti vychovatel, dozorkyně, lékař i spoluodsouzené A. M. (viz uvedené usnesení). Generální ředitel Vězeňské služby České republiky dopisem ze dne 20. 7. 2012, (č. j.: VS 4/69/2011-50/OK/120) reagoval na podání paní K., ve kterém stěžovatelce oznámil, že bylo provedeno šetření celé věci, při kterém bylo zjištěno požití nezjištěného množství látky metadon a některých dalších medikamentů paní M. Metadon odcizila odsouzená sdílející s paní M. celu ze zdravotnického střediska Věznice Opava. Sdělení dále obsahuje odkaz na pitevní zprávy odsouzené uvádějící jako příčinu úmrtí intoxikaci medikamenty – léky obsahující karbamazepin (obsažen převážně v léku Biston) s tím, že v těle zemřelé byly nalezeny i stopové zbytky metadonu. Dále konstatuje příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů, která byla o úmrtí odsouzené informována a dne 16. 2. 2012 předala případ územnímu pracovišti v Ostravě, které v rámci svého vlastního šetření a zajištěných materiálů nedospělo ke konstatování pochybení příslušníků nebo zaměstnanců Věznice Opava. Rovněž byla uvedena informace o shora popsaném šetření Policie ČR. Více dokumentů matka zemřelé nedodala s odkazem na skutečnost, že je poskytla některému státnímu zastupitelství v Praze a nebyly jí navráceny. Odkázala také na skutečnost, že zemřelá měla být dne 5. 1. 2012 z výkonu trestu propuštěna.3 B.2
Vyžádané materiály z Věznice Opava
List o prohlídce mrtvé vyplnila v den úmrtí lékařka MUDr. J. P., rychlá záchranná služba, která označila úmrtí za náhlé a z neznámé příčiny. Z pitevního protokolu č. p. 1079/2011 zpracovaného dne 27. 12. 2011 Ústavem soudního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava vyplývá pitevní diagnóza: Otok mozku v důsledku intoxikace medikamenty. Z Informace pro ředitele odboru kontroly Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR ze dne 26. 12. 2011 zpracované Věznicí Opava (č. j. VS 30/21/201132/100) a Informace generálního ředitele Vězeňské služby ČR ze dne 4. 1. 2012 zpracované odborem výkonu vazby a trestu (VS 4/69/2011-50/Ok/120) vyplývá, že dne 24. 12. 2011 paní M. nebyla přítomna početní prověrce (v 7:20 hod.) a inspektorku dozorčí služby (dále pouze „IDS“) prostřednictvím jiné odsouzené požádala o možnost v průběhu dne ležet z důvodu noční migrény a s tím souvisejícího nedostatku spánku, lékařské ošetření však nežádala a jiné potíže také neuvedla. Výpověďmi spoluodsouzených bylo přitom prokázáno, že již předchozího 3
Z výpovědi spoluodsouzené L. S. vyplývá, že ods. M. měla mít dne 5. 1. 2012 soudní jednání o podmíněném propuštění z výkonu trestu.
2
dne měla nevolnosti (zvracela), nicméně ani ona ani spoluodsouzené tuto informaci žádnému ze zaměstnanců věznice nesdělily. IDS informovala o situaci vrchní inspektorku strážní služby (dále jen „VISS“) a spolu provedly u paní M. pohovor, na jehož základě bylo žádosti vyhověno s tím, že na cele zůstala také spoluodsouzená L. S., která měla v případě zhoršení zdravotního stavu přivolat pomoc. IDS byla při kontrole oddělení v 10:35 hod. informována spolubydlící z cely, že paní M. spí, dále ji nebudila. Z informace dále vyplývá, že v 11:02 hod. procházel oddělení vychovatel, ale o zdravotních problémech paní M. nebyl nikým z odsouzených informován. V 11:30 hod. byly odsouzené z oddělení odvedeny na oběd s tím, že paní M. zůstala na cele i se spoluodsouzenou, nebyla dozorcem organizující odchod na výdej stravy kontrolována. Po návratu z oběda, ve 12:05 hod., byla VISS spolu s IDS informována jednou z odsouzených (ods. K.), která nesla paní M. oběd, o tom, že paní M. je nevolno. Po příchodu ostrahy na celu však odsouzená nejevila známky života, a proto bylo hned započato s oživováním a přivolána rychlá záchranná služba, která v něm pokračovala od 12:18 hod. do 12:50 hod., kdy lékařka konstatovala smrt. Následně byli informováni ředitel věznice a další orgány Vězeňské služby ČR, stejně tak Policie ČR. Zemřelá byla pohřební službou převezena do Fakultní nemocnice Ostrava k provedení soudní pitvy. Přivolaná policie provedla ohledání a dokumentaci místa a pohovory s odsouzenými, které byly se zemřelou daný den v kontaktu. Vyslechnuté ženy uvedly, že byla zemřelá v daném období nachlazená a trpěla častými bolestmi hlavy. Téhož dne (24. 12. 2011) večer oznámila jedna z odsouzených dozorci, že předchozího dne odcizila při provádění úklidu zdravotnického střediska asi 100 ml metadonu, který dále předala dalším odsouzeným (což potvrdila následná orientační toxikologická vyšetření). K tomuto využila nepozornosti zdravotnického personálu střediska. Tato informace byla předána následující den Policii ČR s odkazem na možné zneužití i zemřelou. Policie dne 25. 12. 2011 provedla další šetření. U ods. B. bylo nalezeno větší množství prázdných krabiček od léků (Omeprazol, Ibalgin, Sugram, Biston, Ibumax). Odsouzené ženy, u kterých byl zjištěn metadon (přestože jeho užívání nebylo lékařem indikováno), byly kázeňsky potrestány (umístění do uzavřeného oddělení na 28, 24 a 18 dnů), proti čemuž odsouzené nevznesly stížnosti. Za krádež metadonu ze zdravotnického střediska byla rovněž odsouzená kázeňsky trestána. Z Informace pro ředitele odboru kontroly ze dne 28. 12. 2011 zpracované Věznicí Opava (VS 30/22/2011-32/100) vyplývá, že po prošetření a kontrolním měření metadonu na zdravotnickém středisku byl zjištěn úbytek metadonu v objemu 125 ml. Za viníka byl označen pan M. B. zaměstnaný na pozici zdravotní sestra na zdravotnickém středisku Věznice Opava, který svou nepozorností a nedbalostí umožnil odsouzené odlít uvedené množství metadonu (šlo o odsouzenou pracovně zařazenou k úklidu právě na zdravotní středisko). Toto pochybení bylo zhodnoceno jako důvod pro rozvázání pracovního poměru a změnu platového ohodnocení vrchní sestry tamějšího zdravotnického střediska.4 Dalším šetřením pak nebyly kontrolním orgánem shledány nedostatky při poskytování substituční léčby, v rámci které je metadon ve věznici poskytován. Vedoucí lékař zdravotnického střediska Věznice
4
Dohoda o rozvázání pracovního poměru s panem M. B. ze dne 28. 12. 2011, č.j. VS 9/11/2011-32/Pers/200. Změna platu paní V. H., ze dne 28. 12. 2011, č.j. VS 02/443/2011-32/Pers/201, v souvislosti s nedostatečnou kontrolní činností podřízených zaměstnanců zdravotního střediska.
3
Opava MUDr. M. uvedl, že množství léků nalezené u odsouzené B. (mimo jiné právě lék Biston) odpovídá jí předepsanému množství léků k užívání.5 V Informaci generálního ředitele Vězeňské služby ČR ze dne 4. 1. 2012 zpracované odborem výkonu vazby a trestu (VS 4/69/2011-50/Ok/120) bylo konstatováno, že ze strany IDS byla splněna její povinnost hlásit nadřízenému každý případ atypického chování vězněné osoby nebo chovance, který může mít za následek jeho újmu na zdraví nebo vznik mimořádné události vycházející z ustanovení § 3 odst. 3 písm. e) NGŘ č. 21/2012.6 Dále se z písemnosti podává, že v souvislosti s (ne)odchodem odsouzených na výdej stravy nebyl respektován čl. 6 odst. 3 Vnitřního řádu věznice, jelikož výjimku ze systému odběru stravy v jídelně může ze zdravotních důvodů povolit pouze lékař. Dále bylo také konstatováno nerespektování ustanovení § 13 odst. 1 NGŘ 21/2012, kdy IDS dále neinformovala o události nikoho z oddělení výkonu trestu věznice (zejména vychovatele). Současně bylo zjištěno, že v rámci oddělení, na kterém byla zemřelá umístěna, nejsou ředitelem věznice stanoveny žádné intervaly provádění kontrol příslušnými vychovateli. Generální ředitel Vězeňské služby ČR po posouzení věci schválil následující opatření:
zabezpečit provádění kontroly a dohledu vychovatelem v době jeho přítomnosti;
zajistit předávání informací o atypickém chování odsouzených příslušným zaměstnancům oddělení i přímému nadřízenému;
posouzení neplnění povinnosti IDS nprap. L. V. (ponecháno řediteli věznice);
projednání problematiky nástupů odsouzených na výdej stravy na nejbližší celorepublikové poradě vedoucích oddělení výkonu vazby a trestu.
Na základě výše uvedeného byla přijata Věznicí Opava na mimořádné poradě dne 12. 1. 2012 opatření, díky kterým došlo k ustanovení nepravidelné kontroly v intervalu do 3 hodin kmenovým vychovatelem (v nepřítomnosti speciálním pedagogem či vychovatelem ve službě, v jejich nepřítomnosti dozorcem) na oddělení dohledu. Dále došlo k poučení zaměstnanců oddělení o povinnosti předávat informace a ke kázeňskému řízení s nprap. L. V. – písemně napomenuta.7 Ze stanoviska zdravotnického střediska Věznice Opava ze dne 17. 4. 2013 bylo zjištěno, že substituční léčba (s využitím metadonu) je v zařízení poskytována a metadon je vydáván denně mezi 7:00 a 10:00 hod. odsouzeným jednotlivě v ordinaci lékaře. Skladován je pak v podobě roztoku ve vedlejší místnosti 5
Tuto informaci potvrdila ředitelka odboru zdravotnické služby Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR MUDr. Rybáková. 6 NGŘ č. 21/2010, kterým se stanoví úkoly zaměstnanců a příslušníků Vězeňské služby ČR při zabezpečování výkonu trestu odnětí svobody, výkonu vazby a výkonu zabezpečovací detence. 7 Rozhodnutí ředitele Věznice Opava ve věcech služebního poměru č.j. VS 01/3/2012-32/Pers/202, kterým bylo rozhodnuto o vině nprap. L. V. ze spáchání kázeňského přestupku dle § 50 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, a uložení kázeňského trestu písemným napomenutím.
4
v uzamykatelné lednici, ke které je klíč umístěn v kanceláři vrchní sestry opět v uzamykatelné skříni. Stav metadonu je zaznamenáván vždy v rámci odběru do substituční karty pacienta. Kontrola uložení a množství metadonu je prováděno 1x měsíčně vrchní sestrou se službu konající všeobecnou sestrou a v jiném termínu samostatně vedoucím lékařem. Záznamy o těchto kontrolách jsou zaznamenávány do evidenční knihy. Vedoucí zdravotnického střediska Věznice Opava MUDr. M. dále uvedl, že zemřelá nebyla zařazena do substituční léčby, a tedy neměla ani předepsán metadon. Ze strany Policie ČR bylo dne 15. 5. 2012 odloženo (jak bylo již výše uvedeno) v souladu s ustanovením § 159a odst. 1 trestního řádu šetření úmrtí paní M. (šetření z podezření na usmrcení z nedbalosti dle ustanovení § 143 odst. 1 trestního zákoníku, popř. jiného činu uvedeného v hlavě I zvláštní části trestního zákoníku). C - Hodnocení věci zástupcem ochránce C.1
Právní rámec
C.1.1 Činnost kontrolních orgánů V judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve vztahu zranění a úmrtí osob v detenci byla vyslovena zásada pozitivní povinnosti státu, čímž soud přenáší důkazní břemeno efektivně na stát (právě v případech úmrtí v detenčních zařízeních). Tento postup ESLP odůvodňuje odkazem na výrazně zvýhodněné postavení státních orgánů, které disponují veškerými informacemi, kontra faktickou minimální možnost jednotlivce zajistit si nezbytné informace prokazující špatné zacházení.8 V rámci čl. 2 Evropské úmluvy o lidských právech garantujícího právo na život byl tento princip poprvé uplatněn ve věci Salman proti Turecku.9 Zde ESLP rozvíjí povinnosti státu věc řádně prošetřit, přičemž vyšetřování musí zároveň směřovat k adekvátnímu, rychlému, nezávislému a nestrannému prošetření, které musí být také v dostatečné míře veřejné. Pochybení ve vyšetřování takové události ze strany ČR již bylo ESLP jednou shledáno, a to ve věci Eremiášová a Pechová proti České republice (č. 23944/04, rozhodnutí ze dne 16. února 2012). Zde ESLP označil vyšetřování za neadekvátní (nedošlo k provedení některých důkazů, nebyla dostatečně objasněna příčina smrti, nedošlo k opatřením, která by zabránila vzájemné komunikaci mezi policisty vykonávajícími dozor nad zadrženým a vyšetřovateli), nebyla zajištěna dostatečná veřejná kontrola (odepírání právním zástupcům nahlédnout do spisu), vyšetřování bylo nepřiměřeně dlouhé (opakované vrácení k novému prošetření) a nikoliv nezávislé (kontrolující instituce v konečném důsledku spadaly pod stejný nadřízený 8
Srov. Ribitsch proti Rakousku, rozhodnutí ze dne 4. 12. 1995, stížnost č. 18896/91, § 34; Mižigárová proti Slovensku, rozhodnutí ze dne 14. 12. 2010, stížnost č. 7483/01, § 85: „Když je jednotlivec policií zajištěn v dobrém zdravotním stavu a při propouštění má zranění, je na státu, aby hodnověrně vysvětlil, jak k těmto zraněním přišel.“ 9 Salman proti Turecku, rozhodnutí velkého senátu ze dne 27. 6. 2000, stížnost č. 21986/93.
5
orgán). Ve stejném rozhodnutí (§ 101) bylo také konstatováno, že vyšetřování musí být schopno vést k identifikaci odpovědných osob a jejich případnému potrestání, přičemž není možno považovat civilněprávní prostředky nápravy za dostatečné. V případě úmrtí odsouzené A. M. konstatuji, že jeho následné prošetření bylo provedeno třemi na sobě nezávislými inspekčními, resp. kontrolními orgány – Policie ČR, Generální ředitelství Vězeňské služby ČR (dále pouze „GŘ VS“) a Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále pouze „GIBS“). V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že zmíněné orgány, vyjma GŘ VS, nespadají pod jeden společný nadřízený orgán ani nejsou přímým nadřízeným organizační jednotky, na které došlo k úmrtí. I přesto, že GIBS vstoupil do vyšetřování až odvozeně,10 můžeme spatřovat za splněnou podmínku nezávislosti a nestrannosti. V tomto smyslu můžeme spatřovat za bezproblémovou také složku rychlosti, jelikož všechny složky zapojené v kontrolní činnosti zahájily svá vyšetřování bezodkladně a jejich výsledky byly publikovány cca do půl roku, v čemž nelze spatřovat prvek nepřiměřenosti. Každé pracoviště pak provedlo samostatně vlastní vyšetřování se snahou postihnout všechny okolnosti případu a následně vyvodit patřičné závěry, tedy ani neadekvátnost není možno konstatovat. S ohledem na skutečnost, že k informování těchto orgánů došlo bezodkladně po úmrtí odsouzené a prošetřování započalo takřka neprodleně, neprobíhalo ani nepřiměřeně dlouho, a to aniž by byly opomenuty relevantní důkazy. Nelze tedy konstatovat, že by se stát neangažoval na rychlém prošetření této mimořádné události. Ze závěrů dotčených orgánů ve věci vyplývá, že nedošlo ke spáchání trestného činu. Současně však došlo k řadě pochybení na straně zaměstnanců Věznice Opava. Otázkou však je, nakolik tato jednotlivá pochybení měla za následek úmrtí odsouzené. V práci kontrolních orgánů jako takových nespatřuji s ohledem na výše uvedené žádné pochybení. C.1.2 Postup Věznice Opava Jistá pochybení v činnosti zaměstnanců Věznice Opava v souvislosti s úmrtím paní M. byla konstatována již odborem výkonu vazby a trestu GŘ VS (viz výše v části B.2). S těmi se ztotožňuji. Současně Věznice Opava v reakci na úmrtí paní M. zavedla opatření, která by dalším podobným situacím měla předcházet, např. změna systému vydávání a ukládání klíčů od lednice s metadonem, a zároveň se kázeňsky a pracovněprávně vypořádala se třemi zaměstnanci, kteří pochybili. Pochybení lze spatřovat zejm. v nedbalosti zaměstnance zdravotnického střediska Věznice Opava M. B., který svou nepozorností a nedbalostí zapříčinil, že byl odcizen metadon, jež požila před smrtí mj. i zemřelá. S ohledem na to, že metadon nebyl jediným medikamentem, který paní M. před smrtí pozřela, není možno dovodit přímou souvislost. Nicméně byl zřejmě jedním z více léků, které 10
Dle § 8 odst. 1 věty druhé trestního řádu je dána státním orgánům povinnost oznámit státnímu zástupci nebo policejním orgánům bezodkladně skutečnosti svědčící o spáchání trestného činu. V době úmrtí A. M. byly tímto policejním orgánem v řízení o trestných činech příslušníků Vězeňské služby České republiky pověřené orgány této služby (typicky Oddělení prevence a stížností dané věznice). Po ustanovení Generální inspekce bezpečnostních sborů (k 1. 1. 2012) bylo třeba věc postoupit GIBS (pokud by dozorující státní zástupce neurčil jinak). Tak se také stalo a ke dni nabytí účinnosti právní úpravy GIBS byla věc předána GIBS (vystupuje také jako policejní orgán ve smyslu trestního řádu).
6
ve své kumulaci způsobily intoxikaci a následný otok mozku paní M. I v této souvislosti je ale nutné uvést, že Věznice Opava bezodkladně ukončila pracovněprávní vztah s provinilým zaměstnancem, dále pracovněprávně sankcionovala vrchní sestru jako přímou nadřízenou viníka, kázeňsky pak byla potrestána i dozorkyně. Podle ustanovení § 16 odst. 9 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je věznice povinna bezodkladně informovat o úmrtí odsouzené jejího manžela, družku či rodiče. Umožňuje-li to stav dítěte, pak může informovat také dítě uvězněné. Obdobnou povinnost ukládá také bod 24.9 Evropských vězeňských pravidel. V tomto ohledu nedošlo ze strany Věznice Opava k žádnému pochybení, jelikož byla informována matka zemřelé, paní S. K., která pobývá ve společné domácnosti s dcerou zemřelé. Pochybení v tomto případě ostatně paní K. ani nenamítala. Dle ustanovení § 33 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, mají osoby blízké zemřelého právo na informace o zdravotním stavu zemřelého a informace o výsledku pitvy, právo nahlížet do zdravotnické dokumentace a pořizovat si z ní výpisy. Tento zákon však nabyl účinnosti až po smrti A. M. Nicméně předchozí účinný zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, stanovil obdobná práva v § 67ba odst. 3. Matce zemřelé, paní S. K., jak vyplývá ze zdravotní dokumentace zemřelé, svědčí právo na informace o jejím zdravotním stavu (resp. paní K. nebyla z poskytování informací vyloučena). D - Závěry S odkazem na shora uvedené, podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, konstatuji, že zaměstnanci Věznice Opava se ve věci úmrtí A. M., nar. 14. 12. 1979, ve výkonu trestu odnětí svobody dopustili několika pochybení:
Občanský zaměstnanec zdravotního střediska svou nedbalostí dopustil krádež metadonu z trezoru zdravotnického střediska.
Příslušnice vykonávající v daný den funkci IDS neinformovala zejm. vychovatele na oddělení výkonu trestu věznice o skutečnostech atypického chování vězněné, které by mohlo mít za následek její újmu na zdraví nebo vznik mimořádné události.
Příslušnice vykonávající v daný den funkci IDS po konzultaci s VISS nedodržela postup stanovený čl. 6 odst. 3 Vnitřního řádu věznice, čímž umožnila paní M. pobývat na cele bez kontroly lékaře, resp. zůstat na cele bez jím povolené výjimky z povinnosti odsouzené odebírat stravu v jídelně.
Oddělení s dohledem ve Věznici Opava nemělo stanoveno intervaly provádění kontrol vychovatelem.
Tato pochybení ve věci konstatovaly samy kontrolní orgány Vězeňské služby ČR a přijaly, dle mého názoru, dostatečná opatření k nápravě, a proto své šetření končím podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv.
7
V případu se nestal trestný čin, účast třetí osoby na úmrtí paní M. byla šetřením orgánů činných v trestním řízení vyloučena. S ohledem na výpovědi spoluodsouzených paní M.11 a blížící se konec trestu (v případě úspěchu řízení o podmíněném propuštění) se jako velmi nepravděpodobný jeví i sebevražedný motiv. Samostatnou otázkou je možnost náhrady škody vzniklé nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Všichni tři pochybivší zaměstnanci věznice se pochybení dopustili v rámci výkonu veřejné moci. Stejně tak je možno vnímat pochybení spočívající v neexistenci pravidel kontroly odsouzených ze strany vychovatele na oddíle. Byť nelze jednoznačně prokázat příčinnou souvislost mezi uvedenými pochybeními a úmrtím paní M., je zřejmé, že v kombinaci tato pochybení vytvořila takové podmínky, které úmrtí paní M. nezabránily. Dle § 27 zákona č. 82/1998 Sb. pozůstalým po poškozeném, který zemřel v důsledku výkonu státní moci, náleží právo na náhradu nákladů na výživu. Za stejných podmínek náleží náhrada nákladů na pohřeb těm, kteří je vynaložili. Oba tyto nároky se promlčují v tříleté lhůtě. Dále má poškozený, resp. pozůstalý, právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, kde je promlčecí doba kratší.12 Současně podle § 14 uvedeného zákona je třeba svůj nárok uplatnit nejprve u Ministerstva spravedlnosti. Z vyjádření paní K. je patrné, že tak zřejmě učinila, není mi však známo přesné datum ani výsledek uplatnění nároku. Jestliže Ministerstvo spravedlnosti nárok paní K. odmítlo/odmítne, je třeba jej uplatnit u soudu. Tuto možnost nechávám na zvážení stěžovatelce. Zprávu o šetření zasílám řediteli Věznice Opava plk. Mgr. Turokovi a současně paní K.
JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
11
Podle usnesení Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování Opava, ze dne 15. 5. 2012 (č. j. KRPT-46243-51/TČ-2011-070671-38). 12 Srov. § 32 zákona č. 82/1998 Sb.
8
