V Brně dne 19. srpna 2014 Sp. zn.: 5558/2013/VOP/ZK
Zpráva o šetření ve věci podnětu odborové organizace A.
Svým podnětem se na veřejného ochránce práv obrátila odborová organizace založená u zaměstnavatele A., jejímž jménem jednal pan J. S. Ve svém podání vyjadřovala odborová organizace nespokojenost s výsledky kontroly dodržování pracovněprávních předpisů, kterou provedl Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj u zaměstnavatele - společnosti A.
A - Předmět šetření Odborová organizace má za to, že Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (dále také „inspektorát práce“) při uskutečněné kontrole nezohlednil podklady, které přiložila ke svému podnětu a jež měly podporovat její výhrady proti postupu zaměstnavatele. Také namítala, že inspektoři nemluvili se žádným ze zaměstnanců, kterých se nezákonné jednání zaměstnavatele mělo týkat. Při svém šetření jsem se tedy zaměřila na to, zda byl naplněn požadavek formulovaný v § 8 písm. g) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 30. 4. 2014 (dále také „zákon o inspekci práce“), podle kterého je povinností inspektora zjistit při kontrole skutečný stav a doložit kontrolní zjištění. 1
B - Skutková zjištění Inspektorát práce obdržel dne 29. 10. 2012 podnět k provedení kontroly u společnosti A., který odborová organizace původně adresovala Ministerstvu práce a sociálních věcí. V tomto podání odborová organizace uváděla, že již od jejího založení u zaměstnavatele v roce 2011 čelí členové a volení zástupci systematickému bossingu ze strany vedení společnosti A. Zaměstnanci měli být i za pomoci výhružek (např. že budou propuštěni) přesvědčováni k vystoupení z odborové organizace, což také někteří učinili. Podle odborové organizace také byli zaměstnanci nuceni k podepsání prohlášení, že nejsou a nikdy nebudou členy odborové organizace. Rovněž podle tehdy účinného zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, bylo povinností kontrolních pracovníků zjistit při kontrole skutečný stav věci a kontrolní zjištění prokázat doklady (§ 12 odst. 1). 1
Zaměstnanci, kteří uvedenému nátlaku zaměstnavatele nepodlehli, pak podle odborové organizace čelili různým nezákonným praktikám:
přeřazování na hůře placenou práci, popř. nepřidělování práce vůbec,
výpovědi v rozporu s § 52 písm. c) a g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce,2
porušování kolektivní smlouvy,
nerovnost v odměňování ve vztahu k zahraničnímu stravnému – v této souvislosti odborová organizace také namítala, že jeho výše je mimo jiné závislá na ujetých kilometrech a řazení řidičů dle obsluhované techniky, což je v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy,3 které zakazuje finančně motivovat řidiče za ujeté kilometry,
plánování pracovních cest tak, že nebylo možné splnit zadané termíny.
Kromě výše uvedeného mělo u společnosti A., docházet k porušování právních předpisů upravujících pracovní dobu, práci přesčas a přestávky v práci řidičů. Dopisem ze dne 2. 11. 2012 inspektorát práce odborovou organizaci informoval o přijetí podnětu a současně jí sdělil, že na jeho základě nejpozději do 31. 1. 2013 zahájí kontrolu. Následně odborová organizace dne 20. 11. 2012 poskytla inspektorátu práce potvrzení o činnostech řidiče podle nařízení (ES) č. 561/2006, resp. Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (tzv. AETR). Tato potvrzení byla podle odborové organizace vystavena neoprávněně, zpětně po provedení přepravy. Další tato potvrzení zaslala odborová organizace inspektorátu práce dne 3. 12. 2012 spolu s prohlášením pana S., kterým inspektorát práce zprostil povinné mlčenlivosti ve vztahu ke své osobě. K tomuto prohlášení se svými jmény a podpisy připojilo dalších 6 zaměstnanců společnosti A. – v dokumentu je také uvedeno, že jsou ochotni podpořit či doplnit předané podklady inspektorátu práce svou výpovědí. Stejného dne také odborová organizace inspektorátu práce poslala kopii nesouhlasu odborové organizace s výpovědí pana P. T. a e-mailovou zprávu od manažera pro ekonomiku a marketing společnosti A. Ing. J. T. popisující odměňování a stravné řidičů. Usnesením ze dne 29. 1. 2013 postoupil inspektorát práce část podnětu odborové organizace spolu s příslušnými dokumenty Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje (odboru dopravy a silničního hospodářství), neboť došel k závěru, že tento správní orgán je věcně příslušný zabývat se vystavováním potvrzení o činnostech řidiče podle nařízení (ES) č. 561/2006, resp. Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě. Dopisem ze dne 11. 2. 2013 inspektorát práce o této skutečnosti vyrozuměl odborovou organizaci a zároveň ji informoval o výsledku provedené kontroly.4 Pokud V této souvislosti také odborová organizace uváděla, že výpověď pana Z. H. nebyla projednána s odborovou organizací. 3 Dále také jen „nařízení (ES) č. 561/2006.“ 4 Fakticky inspektorát práce od listopadu 2012 do ledna 2013 uskutečnil u společnosti A., dvě různě zaměřené kontroly. 2
2
jde o dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů upravujících pracovní dobu řidičů a právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce, inspektorát práce zjistil, že řidiči pracující v noci v některých případech překračují stanovenou délku směn, která může činit maximálně 10 hodin, a dále že nedodržují stanovenou dobu odpočinku, což je v rozporu s nařízením vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. V oblasti odměňování inspektorát práce nedostatky neshledal. Zaměstnavatel podle něj postupoval podle svých vnitřních předpisů, které vydal v souladu se zákonem. Podle inspektorátu práce do května 2012 vnitřní předpis rozlišoval dva mzdové tarify podle druhu vykonávaných činností – jeden sloužil pro výpočet časové mzdy za dobu řízení vozidla dle záznamu tachografu včetně bezpečnostních přestávek a druhý tarif byl určen pro výpočet časové mzdy za dobu, která nebyla dobou řízení vozidla (nakládka, vykládka, přestavba podvozků, práce na dílně atd.). K 1. 5. 2012 se tyto mzdové tarify sloučily, takže došlo ke změně mzdových výměrů jednotlivých zaměstnanců. Dále inspektorát práce uvedl, že výpověď pana Z. H. byla s odborovou organizací řádně projednána, jak požaduje § 61 odst. 2 zákoníku práce. V neposlední řadě inspektorát práce konstatoval, že v souvislosti s právem na rovné zacházení a zákaz diskriminace odborové organizace a jejích členů se neprokázalo porušování právních předpisů, zejména zákoníku práce a zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Pro účely mého šetření mi inspektorát práce poskytl kopii kompletního spisového materiálu, jenž k dané věci shromáždil, a písemné vyjádření inspektorů, kteří kontroly prováděli. Inspektor Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj Jan Šosták, který provedl kontrolu dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů upravujících pracovní dobu řidičů a právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce, nad rámec výše uvedeného uvedl, že odměňování řidičů za ujeté kilometry tvořilo u zaměstnavatele pouze dílčí část vnitřního předpisu, který upravoval organizaci práce a odměňování. Dále se zohledňovala např. spotřeba nafty, ekonomika provozu, hodnocení řidičů atd., o čemž svědčí i výňatek z předmětného vnitřního aktu, který inspektorátu práce poskytla odborová organizace. Inspektorát práce tento vnitřní předpis vyhodnotil jako souladný s právními předpisy. Inspektor Šosták s ohledem na předmět jím prováděné kontroly (pracovní doba a režim řízení vozidla) dle svých slov neměl důvod hovořit se zaměstnanci. Inspektorka Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj Mgr. Soňa Králová pak provedla kontrolu zaměřenou na vznik, změnu a skončení pracovního poměru, odměňování, cestovní náhrady, vnitřní předpisy, kolektivní smlouvu a plnění povinností zaměstnavatele vůči odborové organizaci. Z jejího vyjádření vyplynulo, že zaměstnanci, kteří byli přítomni na pracovišti v době kontroly, se k ní nechtěli vyjadřovat. Členy odborové organizace byli zřejmě pouze řidiči mezinárodní kamionové dopravy, kteří se dle sdělení zaměstnavatele v době kontroly nenacházeli v České republice.
3
Mgr. Králová také upřesnila, že výpověď z pracovního poměru, kterou dal zaměstnavatel panu Z. H., obsahovala všechny zákonné náležitosti a v souladu s § 62 odst. 2 zákoníku práce byla projednána s odborovou organizací, ačkoliv ta s ní nesouhlasila. Podle inspektorky Mgr. Soni Králové byl zaměstnavatel konfrontován se skutečnostmi namítanými v podnětu k provedení kontroly a při kontrole nebyly pominuty ani podklady od odborové organizace. Inspektorát práce ovšem dospěl k závěru, že se porušení právních předpisů neprokázalo. Ze spisového materiálu jsem zjistila, že předseda představenstva společnosti A., popřel, že by byli zaměstnanci nuceni k vystoupení z odborové organizace nebo k podpisu prohlášení, že jejími členy nejsou a také nebudou. Pouze předložil dotazník, v němž se zaměstnanci mimo jiné měli vyjádřit k tomu, zda je z jejich strany nutné řešit své problémy skrze odborovou organizaci a zda by uvítali, pokud by namísto odborové organizace působila volitelná rada zaměstnanců, jako tomu bylo v minulosti (rada údajně pro nezájem zaměstnanců zanikla). K dotazu inspektorky, zda členové orgánu odborové organizace dostali od zaměstnavatele výpověď a zda se tak stalo po předchozím souhlasu odborové organizace, předseda představenstva společnosti A., uvedl, že výpověď dostal „pouze jeden údajný člen odborové organizace.“ Souhlas odborová organizace neudělila. Dále popřel, že by docházelo k přeřazování členů orgánu odborové organizace na hůře placené pozice. Společnost A. nevnímá práci řidičů v dílně jako přeřazení na jinou práci ve smyslu § 41 zákoníku práce, tato práce je v souladu s vnitřním předpisem zaměstnavatele (směrnice pro údržbu a opravy dopravní techniky). Předseda představenstva společnosti A. také odmítl, že by zaměstnancům nebyla přidělována práce podle pracovní smlouvy a že by docházelo ke zvýhodňování zaměstnanců, kteří nejsou členy odborové organizace (k tomu dodal, že zaměstnavateli není známo, kdo ze zaměstnanců je členem odborové organizace).
C - Hodnocení věci ochránkyní Inspektoráty práce podle zákona o inspekci práce kontrolují dodržování povinností vyplývajících z obecně závazných pracovněprávních předpisů, z kolektivních smluv v těch částech, které upravují individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců (tzv. normativní část kolektivní smlouvy), a z interních předpisů zaměstnavatele a provádí kontrolu také v případech stanovených zvláštními právními předpisy. Obecně platí, že inspektorát práce je oprávněn při zjištění nedostatků ukládat kontrolované osobě opatření k odstranění těchto nedostatků v přiměřené lhůtě. Zaměstnavateli, který porušil povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů, může inspektorát práce také ukládat pokuty. Inspektoráty práce však nemohou za jednotlivé zaměstnance vymáhat jejich individuální nároky vůči zaměstnavateli (tj. např. mzdové nároky) a nemohou o nárocích zaměstnanců autoritativně rozhodovat, tato úloha náleží výhradně soudům. Úvodem předesílám, že jsem se zaměřila na kontrolu, při níž inspektorát práce zkoumal dodržování právních předpisů v oblasti vzniku, změny a skončení
4
pracovního poměru, odměňování, cestovních náhrad, vnitřních předpisů, kolektivní smlouvy a plnění povinností zaměstnavatele vůči odborové organizaci. Kontrolou týkající se dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů upravujících pracovní dobu řidičů a právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce totiž inspektorát práce zjistil nedostatky, tedy oprávněnost podnětu odborové organizace a řádně ji o tom informoval. Pro úplnost dodávám, že s ohledem na předmět kontroly a za situace, kdy porušení právních předpisů vyplývalo ze zajištěných podkladů, pokládám společně s inspektorátem práce za neúčelné a nadbytečné využívat oprávnění inspektora hovořit se zaměstnanci kontrolované osoby. Rovněž neshledávám pochybení inspektorátu práce v tom, že část podnětu odborové organizace postoupil Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje. Podle § 35 odst. 2 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. 4. 2013, dopravní úřad uloží pokutu až do výše 500.000,- Kč dopravci, který v rozporu s § 3 odst. 2 nebo odst. 3 nebo s § 27 téhož zákona nezajistí, aby v každém vozidle byl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku nebo nezajistí jeho řádné vedení, pokud je povinen jej vést, nebo tento záznam neuschová po stanovenou dobu. Dopravním úřadem je v tomto případě příslušný krajský úřad.5 V této souvislosti také mohu zmínit, že se ztotožňuji s náhledem inspektorátu práce na soulad způsobu odměňování řidičů u společnosti A. s právními předpisy, konkrétně s nařízením (ES) č. 561/2006. Podle čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení nesmí dopravce odměňovat řidiče, které zaměstnává nebo jejichž služeb využívá, a to ani prémiovým zvýhodněním nebo příplatky, za ujetou vzdálenost nebo objem přepravovaného zboží, pokud by tyto odměny mohly vést k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nebo by podněcovaly k porušování tohoto nařízení. Nařízení (ES) č. 561/2006 neobsahuje absolutní zákaz odměňovat řidiče podle ujeté vzdálenosti, nastavený způsob odměňování však nesmí vést k ohrožení bezpečnosti provozu, resp. motivovat k porušování zmíněného nařízení. Shodně s inspektorátem práce mám za to, že nic nenasvědčuje tomu, že by společnost A., zvolila právě takový zakázaný způsob odměňování, když v hodnocení řidičů se promítalo několik faktorů, přičemž najeté kilometry představovaly pouze jeden z nich, a to nikterak nepřiměřeně dominující. Pokud jde o nezákonné výpovědi z pracovního poměru, které měl zaměstnavatel dávat členům odborové organizace, tak ze spisového materiálu inspektorátu práce vyplývá, že v roce 2012, ke kterému se kontrola vztahovala, skončil výpovědí pouze pracovní poměr pana Z. H., kterého také výslovně zmiňovala odborová organizace.6 Pracovní poměr pana P. T., s jehož výpovědí vyslovila odborová organizace nesouhlas, jehož kopii poskytla inspektorátu práce, v době kontroly podle protokolu stále trval. U pana H. šlo o výpověď ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce, podle kterého zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u něj dány důvody, Ustanovení § 34 odst. 1 písm. b) zmíněného zákona. Vycházím z toho, že členy odborové organizace, resp. členy jejího orgánu, byli ti zaměstnanci, kteří se podepsali na dokument, kterým pan S. zprostil inspektorát práce povinné mlčenlivosti a na něž se také kontrola až na jednu výjimku zaměřila. Je samozřejmě možné, že členů odborové organizace bylo více. 5 6
5
pro které by s ním mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.7 V souladu s § 61 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen výpověď předem projednat s odborovou organizací, což se podle inspektorátu práce stalo, byť stanovisko odborové organizace bylo zamítavé. Tomuto mohu přisvědčit, neboť výpověď pana H. byla projednána na základě žádosti zaměstnavatele ze dne 3. 2. 2012, a odborová organizace k ní sdělila svůj postoj dne 13. 2. 2012. Nicméně jsem zaznamenala, že dle přípisu doručenému zaměstnavateli od odborové organizace dne 6. 2. 2012 došlo dne 4. 2. 2012 k obměně členů orgánu odborové organizace s tím, že jedním ze členů jejího výboru se nově stal rovněž pan H. Podle § 61 odst. 2 platí, že jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas. Jestliže odborová organizace odmítne tento souhlas udělit, je výpověď z tohoto důvodu neplatná. Je tedy otázkou, zda závěr o řádném projednání výpovědi obstojí ve světle toho, že k ní byl potřeba souhlas odborové organizace, který zaměstnavatel neobdržel. Domnívám se, že nikoliv, neboť zákoník práce hovoří v tomto ohledu jasně – pod sankcí neplatnosti je třeba k výpovědi člena orgánu odborové organizace po dobu jeho funkčního období, a dokonce i určitou dobu po něm, souhlas odborové organizace. Skutečnost, že v době žádosti zaměstnavatele o projednání výpovědi zaměstnanec nebyl členem orgánu odborové organizace, není v tomto směru rozhodná. Jsem si vědoma toho, že znění platné právní úpravy v podstatě umožňuje, aby ve chvíli, kdy se odborová organizace dozví o chystané výpovědi nebo okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnance, může z něj ve snaze zabránit skončení jeho pracovního poměru učinit člena svého orgánu ryze účelově. Tím netvrdím, že takové úmysly spatřuji v tomto konkrétním případě, pouze konstatuji, že k takovému jednání může v praxi docházet. Přesto je na orgánech inspekce práce, aby zaměstnavateli vytkly, pokud poruší svou povinnost při skončení pracovního poměru tím, že dá zaměstnanci-členu orgánu odborové organizace výpověď, aniž by s tím odborová organizace souhlasila. Neplatnost takové výpovědi pak samozřejmě může posoudit pouze soud s tím, že pokud jsou ostatní Např. podle názoru Nejvyššího soudu jde o povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce: „nejen tehdy, ukládá-li ji zaměstnanci zákon nebo jiný obecně závazný právní předpis. Zaměstnanci jsou povinni (mají právní povinnost) plnit rovněž závazky, které jim vznikly – kromě kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu nebo pokynu nadřízeného vedoucího zaměstnance - na základě pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy (dohody) uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; nesplnění povinností z těchto smlouvou převzatých závazků (závazkových právních vztahů) představuje též porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci a mohou být tedy důvodem k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí.“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3323/2008, www.nsoud.cz). 7
6
podmínky výpovědi splněny a soud shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, je výpověď platná (§ 61 odst. 4 zákoníku práce). V řízení o určení neplatnosti výpovědi se pak soud může zabývat také tím, zda právní jednání vedoucí ke vzniku členství zaměstnance v orgánu odborové organizace bylo souladné s dobrými mravy, popř. nepředstavovalo obcházení zákona. Vezmu-li v potaz povahu dalších tvrzení odborové organizace, které inspektorát práce při kontrole prověřoval (nerovnost v odměňování, přeřazování na hůře placenou práci, popř. nepřidělování práce vůbec, porušování kolektivní smlouvy ze strany zaměstnavatele, plánování pracovních cest tak, aby nebylo možné splnit zadané termíny), domnívám se, že za účelem zjištění podrobností o těchto námitkách by bylo vhodné mluvit se zaměstnanci kontrolované osoby. A to obzvlášť s těmi, kteří se podepsali na dokument, kterým pan S. zprostil inspektorát práce povinné mlčenlivosti, a kteří by mohli k věci poskytnout doplňující informace. Z dokladů předložených ke kontrole (mzdové listy, doklady k vyúčtování pracovních cest atd.) nevyplývá, že by členové odborové organizace byli ve mzdových otázkách nějak znevýhodněni. Lze rovněž přisvědčit závěru, že součástí pracovní náplně řidičů byly v souladu s vnitřním předpisem také jiné práce než samotné řízení motorového vozidla, přičemž ve výkazech pracovní doby jsou tyto činnosti rozděleny. Bez znalosti reálných podmínek u společnosti A., je pro mě však obtížné zhodnotit, zda poměr doby řízení a výkonu jiné práce je pro povolání řidiče odpovídající. Kromě toho se ve spisovém materiálu nachází výkazy pracovní doby pouze těch zaměstnanců, kteří byli v době kontroly, popř. ještě dříve, členy orgánu odborové organizace, a chybí tedy možnost srovnání s jinými zaměstnanci. I proto mám za to, že kromě seznámení s těmito doklady jako takovými mohlo být užitečné promluvit s již zmíněnými zaměstnanci. Chápu, že zaměstnanci, kteří byli přítomni v době kontroly na pracovišti, nemuseli chtít s inspektorkou hovořit a také je představitelné, že pan S. a zaměstnanci, kteří se k podnětu odborové organizace inspektorátu práce svým způsobem v podstatě připojili, byli v době kontroly coby řidiči na cestách. Přesto bylo vhodné pokusit se jejich vyjádření zajistit, a to včetně bývalých zaměstnanců společnosti A., kteří se v této skupině také nacházeli (např. již zmiňovaný pan H.). Pro úplnost dodávám, že se (bývalých) zaměstnanců bylo možné zeptat také na to, zda byli přesvědčováni k vystoupení z odborové organizace a nuceni k podepsání prohlášení, že nejsou a nikdy nebudou členy odborové organizace, jak uváděla, že se dělo. Jsem si vědoma toho, že z povahy věci je takové tvrzení v podstatě nemožné prokázat, neboť je nasnadě, že dokument tohoto druhu zaměstnavatel stěží při kontrole předloží. Pokud však skutečně existuje, zaměstnanci by např. mohli mít povědomí o tom, kde je uložen, a není také vyloučeno, že by se některému podařilo získat jeho kopii (v takovém případě se však nabízí otázka, zda by se tak stalo legálním způsobem). Rovněž mám za to, že kontrolní vzorek zaměstnanců mohl být o něco širší a s ohledem na předmět kontroly více vypovídající. Již jsem zmínila, že při kontrole inspektorát práce zkoumal doklady týkající se v té době bývalých či současných členů orgánu odborové organizace, celkem šlo o 6 jednotlivců. Kromě výkazů pracovní doby, které se vztahovaly pouze k těmto zaměstnancům, si inspektorát práce vyžádal také podklady (např. mzdové) dalších 3 zaměstnanců,
7
o nichž se lze domnívat, že nebyli odborově organizováni, i když s jistotou to říci nemohu. Ostatně i z tohoto důvodu se nabízelo, aby inspektorát práce využil svého oprávnění dotazovat se zaměstnanců kontrolované osoby bez přítomnosti dalších fyzických osob zástupce příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na záležitosti související s vykonávanou kontrolou viz tehdejší znění § 7 písm. h) zákona o inspekci práce. Pokud totiž v podnětu ke kontrole odborová organizace namítala nerovné zacházení8 se svými členy oproti zaměstnancům, kteří odborově organizováni nejsou, bylo třeba při kontrole tyto skupiny vymezit, vybrat dostatečně reprezentativní vzorek a vzájemně porovnat jejich pracovní podmínky. Ačkoliv ani tento postup nemůže být zárukou toho, že získané poznatky budou prokazovat pochybení zaměstnavatele, domnívám se, že za účelem zjištění skutečného stavu se bez využití oprávnění dotazovat se zaměstnanců inspektorát práce v obdobných případech ve své činnosti neobejde.9
D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj nevyužil všech dostupných možností ke zjištění skutečného stavu věci při kontrole provedené na základě podnětu odborové organizace založené u společnosti A. Zprávu o šetření zasílám vedoucímu inspektorovi Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil k mým zjištěním a informoval mě. Zpráva shrnuje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro moje závěrečné stanovisko. Zprávu zasílám rovněž odborové organizaci.
Mgr. Anna Š a b a t o v á, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání (§ 16 odst. 1). 9 Na tom se také obecně ve vztahu k šikaně na pracovišti shodli i účastníci kulatého stolu konaného dne 25. 3. 2014 v Kanceláři veřejného ochránce práv, k nimž patřili i zástupci orgánů inspekce práce. 8
8
