V Brně dne 9. srpna 2012 Sp. zn. 27/2012/DIS/JKV
Zpráva o šetření letecká přeprava osob se zdravotním postižením Abstrakt Na veřejného ochránce práv se obrátilo belgické Centre pour l’égalité des chances et la lutte contre le racisme (Centrum pro rovné příležitosti a boj s rasismem) s žádostí o pomoc při vyjednávání s leteckou společností, která několikrát přepravovala její klienty. Klienti, rodina s těžce tělesně postiženým synem, si stěžovali na nedostatečnou podporu a asistenci ze strany letecké společnosti. Ochránce konstatoval diskriminaci z důvodu tělesného postižení, s tím, že poskytovatel služeb má povinnost přijímat ve vztahu k osobám se zdravotním postižením přiměřená opatření. V případě, že osoba s tělesným postižením vznese požadavek na přepravu speciální sedačky na palubě letadla, je letecká společnost povinna přepravu této pomůcky umožnit. Na základě přispění veřejného ochránce práv byla rodině poskytnuta náhrada ve výši ceny letenek.
Summary Belgian Centre pour l’égalité des chances et la lutte contre le racisme (Centre for Equal Opportunities and Opposition to Racism) addressed the Public Defender of Rights with a request for help in negotiation with an air company which service was used by the clients of the Centre. The clients, a family with a physically disabled son, complained of an insufficient support and assistance provided by the company. The Defender found discrimination on the ground of disability, noting that the service provider is obliged to adopt reasonable accommodation in relation to the persons with disability. In case a person with disability lays claim for a transport of a special seat onboard, the air company is obliged to enable it. Thanks to the aid of the Defender, the family was offered compensation in an amount of the price of the air tickets. A. Obsah podnětu Dne 30. ledna 2012 se na veřejného ochránce práv obrátila A.B., zaměstnankyně belgického Centre pour l’égalité des chances et la lutte contre le racisme (dále také „belgické centrum pro rovné příležitosti“). V rámci práce pro tento subjekt řešila stížnost rodiny Y., která se svým zdravotně postiženým synem čas od času cestuje letecky z Bruselu do Jerevanu a využívá k tomu služeb letecké společnosti AA., a. s. (dále také „letecká společnost“ či „AA“). Dne 1. srpna 2010 chtěli cestovat z Bruselu do Jerevanu, a přestože si předem rezervovali speciálně upravené sedadlo pro svého hendikepovaného syna R.Y., nebylo jim poskytnuto. Totéž se opakovalo při zpáteční cestě dne 30. srpna
2010. Otec hendikepovaného syna pan S.Y. si proto stěžoval na nedostatečné zajištění bezpečnosti jeho syna během letu, absenci asistence pro osobu s postižením, nedostatečnou součinnost ze strany obsluhy. Jeho 13letý syn R.Y. je těžce tělesně postižený. Jeho schopnosti jsou sníženy o 88 %, je zcela nesamostatný, pohybuje se pomocí speciálního invalidního vozíku uzpůsobeného jeho postižení, konkrétně se jedná o pojízdné křeslo o velikosti 86/88/50 cm vážící 15 kg. Letenky si rodina rezervovala za využití služeb agentury WT v prosinci roku 2009 a přitom vznesli požadavek na speciálně uzpůsobené místo pro jejich hendikepovaného syna R. Agentura jejich požadavkům vyhověla, což vyplývá i z dokladu o rezervaci, v němž je požadavek na zvláštní místo pro invalidní vozík. Když se ale 1. srpna 2010 dostavili k odbavení, nic nachystáno nebylo, a to i přes dokumenty, které přepravci předložili. Nakonec 13letý R. musel cestovat až do Prahy (místo přestupu) na klíně své matky bez bezpečnostního pásu atd. Asistence mu nebyla poskytnuta žádná. Takové cestování způsobilo R. zdravotní problémy trvající 14 dnů. Rodina po přistání ihned kontaktovala pracovníka AA v Jerevanu, ale dostali pouze vágní a nic neříkající odpověď. Ani pro cestu zpět do Bruselu nebyly podmínky přizpůsobeny. Po návratu do Bruselu na konci srpna R. opět onemocněl. Belgické centrum pro rovné příležitosti proto zahájilo korespondenci s leteckou společností. AA uznaly pochybení a nabídly rodině náhradu ve výši 550 EUR, které ale mohou použít pouze k nákupu nové letenky. Rodina se ale v dohledné době nechystá cestovat do Arménie, proto tuto formu náhrady považuje za nedostatečnou. AA jinou formu kompenzace odmítly. Protože v tomto směru vyjednávání selhalo, obrátila se kolegyně z belgického centra pro rovné příležitosti na veřejného ochránce práv s žádostí o pomoc a kontaktování AA.
B. Skutková zjištění Protože v případě rodiny Y., resp. jejich syna R., vzniklo podezření na diskriminaci ze strany AA. ve formě nepřijetí přiměřených opatření ve prospěch osoby se zdravotním postižením, zahájil jsem ve věci šetření. V rámci šetření jsem vyzval statutárního zástupce společnosti AA., a. s., k vyjádření ohledně podpory, kterou poskytují osobám se zdravotním postižením, způsobu přepravy osob upoutaných na invalidní vozík na palubě letadel. Dále jsem žádal vysvětlení k případu rodiny Y. a selhání při přípravě místa pro jejich tělesně postiženého syna. Na výzvu reagoval prezident AA. K.L. dopisem ze dne 12. března 2012, který v rámci rekapitulace případu uvedl, že „cestující si zakoupili čtyři letenky na lety z Bruselu přes Prahu do Jerevanu a zpět dne 31. prosince 2009 u belgické cestovní kanceláře WT, která vyžádala pro cestujícího R.Y. přepravu invalidního vozíku. Cestovní kancelář bohužel neuvedla rozměry, váhu vozíku a přesný typ asistence, kterou cestující požaduje. Tyto údaje upřesnila WT 29. března 2010 a místo přepravy vozíku vyžádala možnost přepravy vlastní autosedačky o rozměrech 86x88x50cm. Tato možnost byla potvrzena pod podmínkou, že se bude jednat o sedačku, která má 2
homologaci pro leteckou přepravu“. Cestující se ale podle něj dostavili k odletu se sedačkou, „která nesplňovala rozměry a z bezpečnostních důvodů nebyla pozemním personálem akceptována na palubu“. Dále uvedl, že „tělesně postižený cestující R.Y. měl k dispozici vlastní sedadlo“. Ohradil se proti tvrzení, že by „absolvoval celý let na klíně své matky a bez bezpečnostního pásu“. Při zpátečním letu se situace opakovala, což znamená, že autosedačka „nesplňovala předepsané bezpečnostní přespisy a nemohla být povolena na palubu“. Třebaže ze strany AA. nedošlo k pochybení, bylo cestujícím nabídnuto „vstřícné gesto v podobě elektronického poukazu ve výši 550 EUR, který cestující mohou využít k časově neomezenému nákupu letenek na linku AA. dle jejich výběru“. Protože nebyly vysvětleny všechny okolnosti, pověřená zaměstnankyně Kanceláře veřejného ochránce práv pokračovala v komunikaci s prezidentem AA a požádala jej o vysvětlení nesrovnalosti ohledně nabídky kompenzace ze strany AA. Zjistil jsem, že dopisem ze dne 25. března 2011 pracovník zákaznického centra panu Y. nabídl kompenzaci ve výši 550 EUR, které mohl použít k nákupu nové letenky, nebo mohl požádat o proplacení poukazu. Žádosti o proplacení poukazu však nebylo vyhověno a dopisem ze dne 9. srpna 2011 panu Y. pracovnice zákaznického centra sdělila, že může kompenzaci použít pouze k nákupu nové letenky. Prezident AA následně dne 24. dubna 2012 odpověděl, že celou záležitost znovu prošetřil a sdělil, že panu S.Y. bude proplacen elektronický voucher v hodnotě 550 EUR. Dopisem ze dne 15. června 2012 pověřenou zaměstnankyni KVOP informovala kolegyně z belgického centra pro rovné příležitosti, že kompenzace již byla rodině Y. vyplacena. C. Právní hodnocení Právo na přístup ke službám pro osoby se zdravotním postižením musí být zabezpečeno ve všech dopravních prostředcích. Povinnost upravit přístup k dopravě pro osoby se zdravotním postižením vychází mimo jiné z ustanovení čl. 9 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon), je obecným právním předpisem, který zakazuje jakoukoliv diskriminaci osob se zdravotním postižením v oblasti přístupu ke zboží a službám. Antidiskriminační zákon zakazuje nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení. Nepřímou diskriminací se rozumí i odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup ke službám. Příkladem přiměřeného opatření může být právě uzpůsobení místa k sezení pro osobu upoutanou na invalidní vozík. Přiměřeným opatřením ve vztahu k osobě se zdravotním postižením se chápe individualizované uzpůsobení podmínek tak, aby mohla osoba se zdravotním postižením využít dané služby. Z povinnosti přijmout přiměřené opatření se lze vyvázat pouze v případě, že by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení. 3
Pro poskytovatele letecké přepravy je dále závazné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. V souladu s tímto nařízením mají osoby se zdravotním postižením právo na různé druhy pomoci. V návaznosti na ustanovení čl. 3 nařízení nesmí letecký dopravce odmítnout z důvodu zdravotního postižení přijmout na palubu osobu se zdravotním postižením, pokud má platnou letenku a rezervaci. Letecký dopravce smí odmítnout osobu se zdravotním postižením, pokud jejímu přijetí brání platné bezpečností předpisy. Osobě se zdravotním postižením, které byl odepřen nástup na palubu na základě jejího zdravotního postižení, a osobě, která ji doprovází, musí být nabídnuto právo na proplacení výdajů nebo přesměrování. Letecký dopravce přitom zpřístupní veřejnosti bezpečnostní pravidla, která se vztahují na přepravu osob se zdravotním postižením, jakož i jakákoli omezení jejich přepravy nebo přepravy jejich vybavení pro mobilitu z důvodu velikosti letadla. Letecký dopravce má povinnost osobám se zdravotním postižením poskytovat pomoc. Letečtí dopravci a řídící orgány letiště navíc zajišťují, aby měli zaměstnanci, kteří poskytují přímou pomoc osobám se zdravotním postižením, znalosti o tom, jak vyhovět jejich potřebám. Dále mají povinnost poskytovat školení o rovnoprávnosti osob se zdravotním postižením a o problematice zdravotního postižení veškerému personálu, který pracuje na letišti a přichází do přímého styku s cestující veřejností. Pro letecké dopravce z nařízení vyplývají konkrétní povinnosti ohledně pomoci osobám se zdravotním postižením. Dopravci jsou tak povinni přepravit až dva kusy vybavení pro mobilitu na jednu osobu se zdravotním postižením s výhradou oznámení 48 hodin předem a možných omezení, pokud jde o místo na palubě letadla a s výhradou použití příslušných právních předpisů o nebezpečném zboží. Na dopravce se dále vztahuje povinnost vyvinout přiměřenou snahu o úpravu sedadel na žádost podle potřeb osob se zdravotním postižením s přihlédnutím k bezpečnostím požadavkům a dostupnosti. Ze skutkových okolností případu vyplynulo, že skutečnost o potřebě přepravy pomůcky pro mobilitu a nutnost jejího ukotvení byla letecké společnosti známa již od 29. března 2010, tj. několik měsíců před realizací letu dne 1. srpna 2010. Není zcela zřejmé, jakým způsobem probíhala komunikace ohledně bezpečnostních požadavků týkajících se možnosti přepravy sedačky. Pokud se ale stejná situace opakovala i při zpáteční cestě dne 30. srpna 2010, přetrvávají pochybnosti, zda byla rodina Y. dostatečně konkrétně informována o možnosti a podmínkách přepravovat sedačku na palubě letadla. Nepřipravení místa pro přepravu osoby s tělesným postižením je nutné zhodnotit jako selhání v povinnosti přijmout přiměřená opatření ve vztahu k osobě se zdravotním postižením. V průběhu šetření ani nebyly vyvráceny pochybnosti o tom, zda letecká společnost naplňuje všechny povinnosti a požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké 4
dopravě, zvlášť pokud se jedná o informování a komunikaci s cestujícími ohledně bezpečnostních požadavků vztahujících se k přepravě pomůcek pro osoby s postižením na palubě letadla. Zjištěné nedostatky byly v průběhu šetření zhojeny tím, že byla rodině proplacena náhrada ve výši 550 EUR.
D. Závěr Poskytovatel služeb má povinnost přijímat ve vztahu k osobám se zdravotním postižením přiměřená opatření. V případě, že osoba s tělesným postižením vznese požadavek na přepravu speciální sedačky na palubě letadla, je letecká společnost povinna přepravu této pomůcky umožnit. Pokud by přepravě konkrétní pomůcky bránily bezpečnostní předpisy, je nutné, aby o tom letecká společnost cestujícího dostatečně konkrétně a v dostatečném předstihu informovala. Letecká společnost má ve vztahu k osobám se zdravotním postižením povinnost aktivně zajišťovat jejich práva. Pokud má informace o tom, že na palubě letadla bude přepravována osoba se zdravotním postižením, je na letecké společnosti, aby aktivně zjišťovala, zda pomůcka, která má být na palubě letadla přepravována, splňuje platné bezpečnostní předpisy. S ohledem na to, že letecká společnost neposkytla dostatečnou podporu a neuzpůsobila podmínky přepravy osobě s tělesným postižením, dopustila se diskriminace z důvodu zdravotního postižení. Protože byla v průběhu šetření zjednána náprava, není ve vztahu k rodině Y. již nutné činit žádné další kroky. Zpráva o šetření však bude zaslána letecké společnosti s výzvou k tomu, aby moje závěry zohlednila při poskytování služeb osobám se zdravotním postižením.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
5