ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 9.12.2011 KOM(2011) 858 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ o dosažených výsledcích a o kvalitativních a kvantitativních aspektech provádění Evropského návratového fondu za období 2007–2009 (zpráva podaná v souladu s čl. 50 odst. 3 písm. b) rozhodnutí Rady č. 575/2007/ES ze dne 23. května 2007)

CS

CS

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ o dosažených výsledcích a o kvalitativních a kvantitativních aspektech provádění Evropského návratového fondu za období 2007–2009 (zpráva podaná v souladu s čl. 50 odst. 3 písm. b) rozhodnutí Rady č. 575/2007/ES ze dne 23. května 2007)

1.

ÚVOD

Evropská unie vytvořila pro období 2007–2013 obecný program „Solidarita a řízení migračních toků“ s celkovými přidělenými prostředky na současné programy ve výši 4 032,23 milionu EUR. Program se skládá ze čtyř fondů a má za cíl spravedlivé rozdílení úkolů mezi členské státy, pokud jde o finanční zatížení v důsledku zavádění integrovaného řízení vnějších hranic Unie a provádění společných politik v oblasti azylu a imigrace1. Jedním z těchto čtyř fondů je Evropský návratový fond2 na období 2008–2013 s celkovým rozpočtem 676 milionů EUR. Základní akt, kterým se fond zřizuje, vyžaduje, aby Komise předložila průběžnou zprávu o dosažených výsledcích a o kvalitativních a kvantitativních aspektech provádění fondu3. Zpráva přináší výsledky, jichž bylo dosaženo v ročních programech 2008–2009, shromážděné na základě zpráv podaných členskými státy v první polovině roku 20104 a doplněné o informace, které měla Komise k dispozici v prvním čtvrtletí roku 2011. Tyto výsledky jsou předběžné až do schválení závěrečných zpráv o provádění programů5. 2.

OBLASTI PŮSOBNOSTI A ÚČEL FONDU

Cílem fondu je podporovat snahu členských států zlepšit řízení návratů ve všech jeho rozměrech („ucelené řízení návratů“), a to i prostřednictvím spolupráce mezi členskými státy za účelem úspor z rozsahu. Cílové skupiny v rámci fondu zahrnují státní příslušníky třetích zemí, kteří obdrželi negativní rozhodnutí v azylovém nebo imigračním řízení, a ilegální migranty zadržené na hranicích nebo na území členských států. Pro zvýšení účinnosti v řízení návratů na vnitrostátní úrovni fond rovněž zahrnuje dobrovolný návrat osob, které nejsou povinny opustit území, jako jsou žadatelé o azyl, kteří dosud neobdrželi negativní rozhodnutí, nebo osoby požívající

1 2 3 4 5

CS

KOM(2005) 123 v konečném znění. Rozhodnutí č. 575/2007/ES, Úř. věst. L 144, 6.6.2007, s. 45. Ustanovení čl. 50 odst. 3 písm. a) základního aktu. Souhrn a zprávy jednotlivých zemí jsou k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/homeaffairs/funding/integration/funding_integration_en.htm. Článek 51 základního aktu.

2

CS

mezinárodní ochrany. V tomto ohledu fond převzal kategorii opatření, kterou podporoval do roku 2007 Evropský uprchlický fond6. Fond se rovněž zaměřuje na podporu správného a jednotného uplatňování acquis EU o navracení, zejména směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí („směrnice o navracení“)7. Členské státy většinou využívají fondu metodou sdíleného řízení. Prostřednictvím ročních programů členských států se rozpočet EU snaží podporovat v členských státech strukturovanou intervenci (budování kapacit), jakož i specifické činnosti podle vnitrostátních nebo místních okolností v oblasti navracení. Tyto akce jsou spolufinancovány ve strategickém rámci EU týkajícím se čtyř priorit v oblasti navracení8. Těmito prioritami jsou 1) rozvoj strategického přístupu; 2) spolupráce mezi členskými státy; 3) specifické inovační nástroje a 4) normy EU a osvědčené postupy. Členské státy musí provést nejméně tři z těchto čtyř priorit, ale mnoho členských států se rozhodlo provést všechny čtyři. Zdroje se rozdělují mezi 26 členských států, jelikož v souladu se svým protokolem se Dánsko fondu neúčastní. Maximální příspěvek fondu na projekty ve členských státech je stanoven na 50 % celkových nákladů na akci a na 75 % pro členské státy, které mohou čerpat z fondu soudržnosti, a pro akce zahrnující zvláštní priority uvedené ve strategických zásadách. Kromě programů může Komise až 7 % zdrojů EU, které má ročně k dispozici, využít přímo prostřednictvím „akcí Společenství“ pro nadnárodní projekty, studie a další druhy aktivit v zájmu EU v oblasti návratové politiky a opatření zaměřených na cílové skupiny. V rozpočtových letech 2005–2007 byly z rozpočtu EU financovány přípravné akce, a to „Přípravná opatření pro návrat“ v období 2005–2006 a „Přípravná akce – Řízení migrace, Solidarita v akci 2007 – návrat a znovuzačlenění navrácených osob“. Tyto nástroje přinesly první praktické zkušenosti s nadnárodními projekty, a pomohly tak členským státům připravit se na spuštění návratového fondu v roce 20089. 3.

VKLADY UNIE V LETECH 2008–2009

3.1.

Zdroje EU pro členské státy a odpovídající vnitrostátní financování

Vykazované období pokrývá 18 % celkové referenční částky fondu. V období 2008–2009 dosáhly závazky na prostředky EU 122 milionů EUR jak pro sdílené, tak pro přímé řízení akcí.

6 7 8 9

CS

Viz mimo jiné konečné hodnocení Evropského uprchlického fondu za období 2005–2007, KOM(2011) 2 v konečném znění. Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98. Úř. věst. L 330, 15.12.2007, s. 48. Hodnocení přípravných akcí je k dispozici na internetové adrese http://ec.europa.eu/homeaffairs/funding/2004_2007/solidarity/funding_solidarity_en.htm.

3

CS

Tabulka č. 1 – Rozpočet EU pro návratový fond na období 2008–2013 EUR

2008

2009

55 500 000

61 845 000

81 725 000

109 000 000

151 125 000

179 025 000

638 220 000

Společenství

–

4 655 000

5 775 000

4 500 000

11 375 000

13 475 000

39 780 000

CELKEM

55 500 000

66 500 000

87 500 000

113 500 000

162 500 000

192 500 000

678 000 000

Členské státy celkem

2010

2011

2012 (*)

2013 (*)

Celkem

Akce

(*) Údaje za roky 2012 a 2013 jsou odhady.

Rozdílení dostupných zdrojů mezi členské státy je založeno na dvou kritériích, která odrážejí situaci členských států s ohledem na závazky přijaté jménem Unie nebo k jejímu celkovému prospěchu v této oblasti: počet rozhodnutí, která se týkají státních příslušníků třetích zemí, a počet návratů uskutečněných do třetích zemí. Za první dva roky provádění fondu bylo schváleno 52 programů se závazky v celkové výši 107 milionů EUR.

CS

–

Šesti hlavními příjemci byly Spojené království (16,9 milionu EUR), Řecko (12,8 milionu EUR), Francie (12,3 milionu EUR), Itálie (11,8 milionu EUR), Španělsko (10,7 milionu EUR) a Německo (7,8 milionu EUR). Obdržely 68 % celkové částky během vykazovaného období. Za období 2008–2011 zůstávají hlavními příjemci mezi členskými státy, ačkoli Řecko nahradilo na prvním místě mezi příjemci Spojené království, pokud jde o přidělené prostředky na rok 2010.

–

Třemi příjemci se střední výší přidělených prostředků jsou Belgie (6,1 milionu EUR), Nizozemsko (5,8 milionu EUR) a Polsko (3,7 milionu EUR)10.

–

Všichni ostatní příjemci obdrželi v průměru méně než 3 % celkové roční částky, která je k dispozici. V období 2008–2009 dosahovaly prostředky přidělené těmto 18 členským státům výše od 318 475 EUR (Lucembursko, 2008) do 1 817 335 EUR (Rakousko, 2008).

10

Pro další informace viz KOM (2011) 448 a SEK (2011) 940 o uplatňování kritérií pro rozdělování prostředků mezi členské státy z Evropského fondu pro vnější hranice, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Evropského návratového fondu.

4

CS

Graf č. 1: Celkové vnitrostátní zdroje a zdroje EU pro programy členských států v období 2008–2009 Rozdělení finančních prostředků návratového fondu mezi zúčastněné státy v období 2008–2009 Bulharsko 1,17%

Beļgie 5,24%

Rakousko 3,04%

Kypr 1,66%

Spojené království 14,41%

Estonsko 0,87%

Švédsko 2,82%

Česká republika 1,86%

Finsko 1,13% Francie 10,51%

Španělsko 9,14% Slovinsko 1,70% Slovensko 1,45%

Rumunsko 1,34%

Německo 6,72%

Portugalsko 1,56% Polsko 3,15% Nizozemsko 4,93%

Řecko 10,97% Maďarsko 1,61%

Malta 1,13% Lucembursko 0,56%

Litva 0,96%

Itálie Lotyšsko 10,14% 0,90%

Irsko 1,02%

Na roky 2008 a 2009 plánovaly členské státy odpovídající financování ve výši 50,4 a 65,2 milionu EUR. Zdroje přidělené na technickou pomoc pro správu fondu v členských státech činily v uvedeném pořadí 3,9 a 4 miliony EUR. Podle míry výdajů uvedené ve zprávách ke konci roku 2010 byla celková spotřeba prostředků členskými státy za tyto dva první roky poměrně vysoká (zhruba 85 % za rok 2008 a 80 % za rok 2009). U několika hlavních příjemců mezi členskými státy, jako jsou Spojené království a Španělsko, odpovídala výše závazků soustavně celé výši přidělených prostředků. 3.2.

Zdroje EU vyhrazené pro akce Společenství

Na rok 2008 nebyly přiděleny žádné prostředky. Během rozpočtového procesu na rok 2008 vložil Evropský parlament prostředky pro fond na 2008 do rezervy s podmínkou, že částka bude uvolněna v okamžiku, kdy bude přijata směrnice o navracení. Poté, co byla směrnice schválena Evropským parlamentem, byla rezerva z fondu v listopadu 2008 uvolněna. Nepovažovalo se tedy za vhodné, aby byly ještě zveřejněny výzvy k předkládání návrhů, a zdroje na rok 2008 byly v plném rozsahu rozděleny mezi členské státy, což jim umožnilo soustředit se výhradně na přípravu svých programů. Na rok 2009 byla přidělena částka 4,6 milionu EUR na: –

CS

tři nadnárodní pilotní projekty: jeden týkající se spolupráce na metodách pro sledování a usnadnění návratu nezletilých osob bez doprovodu a dva týkající se strukturální spolupráce mezi členskými státy a konzulárními službami třetích zemí ohledně navracení (včetně vzájemné výměny osvědčených postupů při sledování nuceného návratu); a

5

CS

–

tři srovnávací studie osvědčených postupů: při navracení nezletilých, ohledně souvislosti mezi opatřeními ke znovuzačlenění před odjezdem a krátkodobými a dlouhodobými opatřeními ke znovuzačlenění v zemích návratu (poté, co EP pozměnil rozpočet EU) a při sledování nuceného návratu.

Pilotní projekty by měly posílit výměnu informací mezi členskými státy, zatímco studie zlepší znalostní základnu Unie jako celku o postupech při navracení a podpoří optimální přípravu na směrnici o navracení v členských státech. Výzva na rok 2010 se soustředí na vytvoření sítě EU pro dobrovolný návrat a spolupráci v oblasti aktivit ke znovuzačlenění před odjezdem a po příjezdu. V roce 2011 jsou zdroje využívány především k podpoře mimořádných opatření v oblasti jižního Středomoří. 4.

PŘÍPRAVA PROVÁDĚNÍ V ČLENSKÝCH STÁTECH

4.1.

Spuštění fondu v členských státech

V zájmu harmonizovaného uplatňování a nastavení společných vzorů pro vytváření programů a podávání zpráv přijala Komise pro fond prováděcí pravidla11, která jsou pro všechny čtyři fondy shodná. Pravidla vymezují výběrová řízení a kritéria pro způsobilost výdajů vzniklých v rámci fondu. Další důležitá část pokynů spočívala ve vypracování manuálu způsobilosti s praktickými příklady a osvědčenými postupy při řízení projektů; tento manuál byl vypracován v úzké spolupráci s členskými státy. Byla organizována informační setkání na téma pravidel pro způsobilost výdajů a příručka byla pravidelně aktualizována. Další obecné pokyny byly uděleny na setkáních „výboru SOLID“ a na třech konferencích o fondech (v roce 2008 o fondech obecně a v roce 2009 pro auditní orgány a o vytváření programů a hodnocení). Kromě toho Komise poskytla konkrétní pokyny o způsobu, kterým může fond podporovat správné a jednotné uplatňování směrnice o navracení. Její uplatňování lze plně podpořit z fondu za předpokladu, že je dodržen hlavní cíl a oblast působnosti fondu: opatření musí být jasně spojena s řízením o navrácení a týkat se cílových skupin. Například, zatímco mimořádná zdravotní péče je způsobilá během lhůty pro dobrovolné opuštění území a v obdobích, o které je vyhoštění odloženo, fond by neměl financovat obecnou nebo běžnou zdravotní péči nebo jakoukoli zdravotní péči o státní příslušníky třetích zemí, která je již financována z vnitrostátních systémů zdravotní péče. Obdobně opatření týkající se péče a podpůrných služeb v zadržovacích střediscích pro takové osoby mohou být financována z fondu, pokud přímo souvisejí s bezprostřední návratovou operaci. S ohledem na zvláštní požadavky ve směrnici jsou obecnější opatření, např. oddělení osob, které se mají vrátit, od běžných vězňů a samostatné ubytování pro rodiny, rovněž způsobilá. 4.2.

Zavedení záruk ohledně správnosti a legality výdajů

Členské státy jsou odpovědné za řízení fondů v rámci programů, zatímco Komise nese konečnou odpovědnost za plnění rozpočtu EU. Komise tento úkol vykonává přenesením určitých úkolů na členské státy, s výhradou nezbytného dohledu a podávání zpráv. Za tímto účelem jsou členské státy odpovědné za zřízení vnitrostátních řídicích a kontrolních systémů fondu.

11

CS

Rozhodnutí č. 458/2008/ES, Úř. věst. L 167, 27.6.2008, s. 135.

6

CS

Členské státy jmenovaly 1) příslušný orgán, odpovědný za řízení programu, v případě potřeby podpořený pověřeným orgánem, 2) auditní orgán, odpovědný za ověřování účinného fungování řídicího a kontrolního systému, a 3) certifikační orgán, který potvrzuje prohlášení o výdajích před jejich odesláním Komisi. Tyto orgány jsou společně odpovědné za zajištění řádného finančního řízení finančních prostředků přidělených členskému státu. Pro tento fond zavedlo 26 členských států svůj systém v roce 2008. 20 systémů je společných s jinými fondy. Popisy systémů byly přezkoumány v souladu se základním aktem před uskutečněním prvních plateb. Navíc mezi lety 2008 a 2010 byly provedeny systémové audity v 16 členských státech. Zdá se, že většina systémů fungovala správně, ale je třeba provést určitá vylepšení týkající se zejména výběrových řízení: jde o potřebu transparentnosti a odpovídajícího zdůvodnění při volbě metody v souladu s prováděcími pravidly fondu. Upřednostňovanou možností je „metoda veřejného zadavatele“ (obecným pravidlem je otevřená hospodářská soutěž a výběr prostřednictvím otevřené výzvy k předkládání návrhů) a výjimkou je „metoda výkonného orgánu“ (pokud charakteristiky akce/projektu nedávají v otázce provádějící organizace na výběr, tj. v případě de iure monopolu). Pro Evropský návratový fond je druhá zmíněná metoda v zásadě použitelná na orgány veřejné moci odpovědné za operace nucených návratů nebo mezistátní spolupráci při identifikaci a vydávání cestovních dokladů. V některých případech byly členské státy požádány, aby rozdělily činnosti podle metody kvůli ochraně zásady hospodářské soutěže u činností, které mohou být prováděny jinými než zvláštními veřejnými subjekty. Z posouzení popisů, systémových auditů a dalších dostupných informací o provádění fondu je zřejmé, že většina členských států má zavedeny stabilní systémy. Na konci roku 2010 byla vydána „stanoviska bez výhrad“ pro 83 % systémů. U dalších 15 % byly zjištěny nedostatky, avšak s omezeným dopadem. Pouze u jednoho systému, zahrnujícího jeden roční program v jednom členském státě, bylo zapotřebí výrazných zlepšení, která byla přijata pro budoucí roční programy. 4.3.

Definování národních strategií pro inteligentní využití zdrojů EU

V rámci víceletých programů představily členské státy svoji vnitrostátní situaci, pokud jde o institucionální uspořádání, politiku a vnitrostátní zdroje dostupné ve výchozí situaci (2007). Na základě analýzy nedostatků členské státy nerozdílně určily tyto strategické cíle: 1) účinnější postupy při vyhoštění, včetně společných letů za účelem navracení osob; 2) účinnější spolupráce s třetími zeměmi při identifikaci, včetně společného úsilí mezi členskými státy, a 3) zvýšení počtu dobrovolných návratů. Se záměrem zejména dosáhnout více dobrovolných návratů se členské státy zavázaly využít fondu k posílení činnosti v terénu, zlepšení individuálního a konkrétního poradenství a vyřizování případů a zavedení a/nebo prodloužení asistovaných dobrovolných programů, peněžních pobídek a opatření ke znovuzačlenění. Kromě těchto obecnějších cílů byly stanoveny specifické národní cíle, jako například

CS

–

vytvoření návratových plánů pro zvláštní cílové země a/nebo kategorie osob, které mohou být navráceny (tj. občanů států Latinské Ameriky pro Španělsko, návratových programů pro vězně ve Spojeném království a v Rakousku);

–

plnění organizačních nedostatků ve vnitrostátním uspořádání (tj. zlepšení výměny informací a koordinace v oblasti dobrovolných návratů mezi zúčastněnými stranami

7

CS

a příslušnými orgány v Německu, zavedení readmisního úřadu v Řecku, podpora konzulárního pokrytí a jmenování velvyslance se zvláštním posláním k posílení identifikačních metod na Maltě); –

získání zařízení s cílem zvýšit schopnosti specifické pro řízení navracení (tj. autobusy pro přepravu navracených osob ze středisek na letiště ve Španělsku; letadla pro rozšíření letové kapacity ve Francii; opatření pro zranitelné osoby v zadržovacích střediscích ve Švédsku a v Estonsku);

–

rozvoj nástrojů informačních a komunikačních technologií s cílem podporovat účinné vyřizování případů mezi příslušnými orgány nebo zřízení on-line služeb a/nebo vnitrostátních databází pro osoby, které mají být navráceny, a organizace, které s nimi pracují (zejména v Belgii, Finsku, Francii, Itálii a Španělsku);

–

výzkum možností navracení (například mapování cílové populace a nejvhodnější opatření k jejich zapojení v Portugalsku a Itálii); a

–

zvyšování aktivního zapojení nevládních organizací, komunit migrantů a/nebo místních orgánů do příslušných postupů (zejména v Nizozemsku, Slovinsku a Švédsku).

Všechny členské státy kromě čtyř naplánovaly akce v rámci priority 3 (specifické inovační nástroje). V rámci této priority byly obecně stanoveny tyto cíle: 1) zlepšit spolupráci s třetími zeměmi ohledně identifikace (téměř všechny členské státy); 2) zlepšit informování a poradenství pro navracené osoby, a to i prostřednictvím on-line internetových stránek pro samotné navracené osoby (zejména Itálie, Kypr, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko a Rakousko), a 3) rozvinout opatření ke znovuzačlenění po návratu nad rámec stávajících cílových skupin, zemí návratu a/nebo druhů pomoci (zejména Belgie, Česká republika, Francie, Maďarsko, Německo, Španělsko a Švédsko). Zatímco tyto cíle odpovídají více či méně třem zvláštním prioritám umožňujícím vyšší spolufinancování z EU, při provádění se jednotlivé členské státy skutečně snažily vypracovat nové postupy. Na základě programů doposud schválených Komisí lze pozorovat podle rozdělení zdrojů EU mezi priority v období 2008–201112 tyto vývojové tendence:

12

CS

Údaje za rok 2011 se zakládají na návrzích programů, jejichž schvalování probíhá.

8

CS

Tabulka č. 2: Příspěvky EU na programy rozdělené podle priorit v období 2008–2011 Přidělené prostředky

Rok

PRIORITA 1

PRIORITA 2

PRIORITA 3

PRIORITA 4

2008

55 500 000

71,5 %

39 700 000

10,6 %

5 900 000

13,3 %

7 400 000

4,5 %

2 500 000

2009

61 845 000

80,7 %

49 908 468

3,7 %

2 303 791

12,5 %

7 710 554

3,1 %

1 922 186

2010

81 725 000

79,2 %

64 726 200

5,4 %

4 413 150

11,5 %

9 398 375

3,9 %

3 187 275

2011

109 000 000

88,9 %

96 868 300

1,9 %

2 038 300

6,92 %

7 542 800

2,34 %

2 550 600

CELKEM

308 070 000

81,5 %

251 202 968

4,8 %

14 655 241

10,4 %

32 051 729

3,3 %

10 160 061

5.

PROVÁDĚNÍ PROGRAMŮ NA ROKY 2008 A 2009

Tato kapitola uvádí a srovnává fakta a číselné údaje o provádění ročních programů na roky 2008 a 2009, jak je oznámily členské státy v roce 2010. Přehled se nezakládá na výsledcích ukončených a finančně vyúčtovaných projektů, neboť závěrečné zprávy za rok 2008 jsou stále předmětem přezkumu a roční program 2009 stále probíhá, přičemž závěrečné zprávy mají být předloženy až ke dni 31. března 2012. Kromě toho, jelikož termín pro žádosti o revizi akcí v rámci ročního programu 2009 byl 31. března 2011, údaje o plánovaných akcích uvedené v přehledu nemusí přesně odpovídat akcím, které jsou v členských státech skutečně prováděny.

CS

9

CS

5.1.

Kvantitativní aspekty provádění členskými státy

5.1.1.

Rozdělení zdrojů podle čtyř priorit EU

Graf č. 2: Vnitrostátní zdroje a zdroje EU na roky 2008–2009 podle priorit a počtu akcí

V letech 2008–2009 byla většina vnitrostátních zdrojů a zdrojů EU v rámci fondu vynaložena na podporu jednotlivých vnitrostátních návratových operací: akce v rámci priority 1 (programy asistovaného dobrovolného návratu, opatření ke znovuzačlenění, identifikaci a vyhoštění), priority 2 (především společné lety za účelem navracení osob) a priority 3 (tj. nové pracovní metody ke zrychlení procesu navracení, nové způsoby poradenství navraceným osobám, individualizovaná opatření k posílení znovuzačlenění a udržitelný návrat).

CS

–

Všechny členské státy zvolily ve víceletém programu prioritu 1 a použily na ni rozpočtové prostředky roce 2008 i 2009, s výjimkou Irska. Malta využila na prioritu 1 veškerých svých zdrojů v tomto období.

–

Sedmnáct členských států provádělo prioritu 2 se zaměřením především na společné lety za účelem navracení osob. Některé členské státy se však rozhodly rozpočtové prostředky v dotčeném období nepoužít (Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko). Obecně je provádění těchto akcí považováno za komplikované; důraz byl kladen na zahájení prvních vnitrostátních akcí a zajištění spotřeby zdrojů.

10

CS

–

Téměř všechny členské státy se rozhodly provádět prioritu 3 a v období 2008–2009 věnovaly tři členské státy dokonce významnou část svého rozpočtu na opatření v rámci této priority: Německo (43 %), Švédsko (60 %) a Belgie (62 %).

–

Dvacet tři členské státy naplánovaly akce v rámci priority 4. Ze své povahy mají tyto akce poměrně malý finanční dopad, i když čtyři členské státy vynaložily relativně velký podíl svých přidělených prostředků na tuto prioritu (přibližně 30 % nebo více v Litvě, Lotyšsku, Maďarsku a na Slovensku v rámci jednoho nebo dvou programů). Spojené království a Irsko si provádění této priority nezvolily, neboť se směrnice o navracení neúčastní; stejně jako Česká republika mohou plánovat školicí a výzkumné akce v rámci jiné priority.

Tabulka č. 3: Počet členských států podle priorit Priorita

Období 2008–2013

Program 2008

Program 2009

26 členských států

25 kromě Irska

26

2. Spolupráce s dalšími členskými státy

23 kromě Litvy,

13 kromě Estonska, Maďarska, Litvy, Lucemburska, Malty, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Španělska a Švédska

15 kromě Finska, Litvy, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska, Slovenska, Španělska a Švédska

3. Specifické inovační

25 kromě Estonska

20 kromě Estonska, Irska, Kypru, Lotyšska, Lucemburska a Malty

22 kromě Estonska, Kypru, Lotyšska a Malty

23 kromě České republiky, Irska a Spojeného království

15 kromě Bulharska, České republiky, Estonska, Irska, Lucemburska, Malty, Nizozemska, Polska, Rakouska, Spojeného království a Španělska

17 kromě České republiky, Finska, Francie, Irska, Lucemburska, Malty, Spojeného království, Španělska a Švédska

1. Strategické návratů

řízení

Slovenska, Švédska

nástroje 4. Normy EU a osvědčené postupy

5.1.2.

Počet akcí

Pokud jde o počet akcí, priorita 1 tolik nepřevažuje. To znamená, že rozpočtové výdaje na jednu akci v rámci priorit 2, 3 a 4 činí v průměru mnohem méně než v rámci priority 1.

CS

11

CS

Tabulka č. 4: Počet akcí podle priorit

Priority

Celkem

Procentní podíl

2008-2009

2008–2009

2008

2009

1. Strategické řízení návratů

75

79

154

45,4 %

2. Spolupráce s dalšími členskými státy

14

19

33

9,7 %

3. Specifické inovační nástroje

46

54

100

29,5 %

4. Normy EU a osvědčené postupy

19

33

52

15,3 %

154

185

339

100,0 %

Celkem

5.1.3.

Míry spolufinancování

Země spadající pod Fond soudržnosti využily všechny v plném rozsahu možnosti 75% míry spolufinancování z EU, s jednou důležitou výjimkou: Španělskem, kde je procentní podíl spolufinancování ročních programů 2008 a 2009 menší než 25% a akce jsou předkládány v kontextu celkového vnitrostátního rozpočtu v oblasti navracení. U ostatních členských států se míra spolufinancování z roku na rok liší. Pohybuje se v rozmezí od 38 % do 73 %. V Belgii, Finsku, Německu a Švédsku přesahují sazby spolufinancování vždy 60 % díky velkému počtu akcí odpovídajících zvláštním prioritám (především v rámci priority 3). V letech 2008 a 2009 činila průměrná míra 50 %. Při vyloučení Španělska by však celková míra činila více než 68 %.

CS

12

CS

Graf č. 3: Rozdělení celkových zdrojů podle jejich původu v období 2008–2009

5.1.4.

Výběrové postupy používané v letech 2008 a 2009

Plánované akce se provádějí prostřednictvím (jednoho nebo více) programů zvolených buď v rámci metody veřejného zadavatele, nebo v rámci metody vykonávajícího orgánu. V rámci metody veřejného zadavatele zveřejnily téměř všechny členské státy alespoň jednu otevřenou výzvu k předkládání návrhů pro každý roční program. Žádnou takovou výzvu pro program na rok 2008 nezveřejnily pouze Francie, Irsko, Kypr a Lucembursko. Na druhé straně několik členských států muselo zveřejnit více než jednu výzvu kvůli nedostatku zájmu nebo potřebě nových žádostí o projekt. Většina členských států obdržela méně než deset návrhů na každou výzvu. Pouze ve Španělsku a Německu byl mnohem větší zájem (za rok 2008 26 a 60, za rok 2009 36 a 33). Za rok 2008 byly v patnácti členských státech vybrány pro financování všechny návrhy. Za rok 2009 byly všechny návrhy vybrány ve čtyřech členských státech a ve třech dalších byly vybrány více než dvě třetiny návrhů. Žádný členský stát neuvedl, že by financoval nějaký projekt bez výzvy k předkládání návrhů. Tabulka č. 5: Výběr v rámci metody veřejného zadavatele

CS

Roční program

Přijaté návrhy projektů

Projekty vybrané financování

2008

185

146

80 %

2009

134

97

72 %

13

pro

Míra úspěšnosti

CS

V rámci metody výkonného orgánu zveřejnily téměř všechny členské státy nejméně jednu výzvu k projevení zájmu orgánům veřejné moci v oblasti navracení, ačkoli některé členské státy, po konzultacích se zainteresovanými subjekty o návrhu ročního programu, buď nezveřejnily výzvu samostatně (zejména Itálie a Řecko), nebo obecně vybíraly projekty mimo rámec výzvy (Španělsko). Některé členské státy zveřejnily řadu po sobě jdoucích výzev k projevení zájmu (zejména Francie a Kypr). V roce 2008 byly v deseti ze šestnácti členských států, které zveřejnily výzvy, vybrány všechny projekty. V roce 2009 tomu tak bylo ve 12 ze 14 členských států. Tabulka č. 6: Výběr v rámci metody výkonného orgánu Roční program

Přijaté návrhy projektů

Projekty vybrané financování

pro

Míra úspěšnosti

2008

72

55

76 %

2009

43

39

91 %

Navíc v 9 členských státech (Estonsko, Finsko, Itálie, Lucembursko, Malta, Německo, Rumunsko, Řecko a Španělsko) bylo celkem 81 projektů financováno bez výzvy k projevení zájmu, přičemž nejvyšší počet takovýchto projektů se vyskytl v Řecku (47). Pokud jde o zastoupení metody výkonného orgánu v programech celkově, podle (neúplných) informací poskytnutých členskými státy bylo v roce 2008 provedeno touto metodou 49 % akcí. V roce 2009 se tato hodnota snížila mírně pod 40 %. Podíl těchto vládních projektů představujících součást příspěvku členského státu EU se významně liší od země k zemi: –

Ve dvou hlavních přijímajících státech je procento těchto projektů velmi nízké: ve Spojeném království, kde bylo v průměru 93 % přidělených prostředků použito na opatření k asistovanému dobrovolnému návratu a znovuzačlenění, která byla vybrána na širokém, otevřeném základě, a v Německu, kde bylo více než 95 % přidělených prostředků věnováno na projekty nevládních organizací v oblasti poradenství, znovuzačlenění a plánů dobrovolného návratu.

–

Ve většině ostatních členských států činí tento podíl 10–50 %, zatímco v omezeném počtu členských států je průměrná hodnota vyšší (nad 70 % v Bulharsku, Itálii, Polsku, Slovinsku a Španělsku, a dokonce i nad 90 % ve Francii a Řecku), zejména vzhledem k zaměření na nucené návraty a vysoké výdaje u takových projektů.

–

V některých případech se tento podíl meziročně výrazně liší. Například v Rumunsku se v roce 2008 vyskytly pouze takové projekty, zatímco v roce 2009 bylo přibližně 37 % projektů provedeno metodou veřejného zadavatele.

Svoji roli mohou hrát i jiné faktory než přednost projektů týkajících se nuceného návratu, neboť podíl financovaných projektů provedených metodou veřejného zadavatele obvykle závisí na počtu žádostí obdržených v každém roce. V případě, že míra odpovědí je nízká nebo že málo žádostí splňuje podmínky, může se odpovědný orgán rozhodnout, že zveřejní další výzvu, ale rovněž může mít tendenci přijmout místo toho větší podíl projektů v rámci metody

CS

14

CS

výkonného orgánu (z rezervy), aby zajistil, že časový harmonogram pro jejich účinné provádění bude uskutečnitelný. Konečně, je třeba vzít v úvahu, že v některých členských státech se metoda výkonného orgánu nepoužívá pouze u projektů v oblasti nucených návratů, ale rovněž u vládních projektů zvláštní strategické hodnoty v rámci vnitrostátního návratového systému, jako jsou například studie, spolupráce, budování sítí nebo režimy školení. 5.2.

Kvalitativní aspekty provádění členskými státy

5.2.1.

Kategorie opatření vymezené v rámci fondu

K získání souhrnného přehledu o povaze opatření v rámci návratového fondu vypracovala Komise analytický model pro klasifikaci intervencí. Má dvoustupňovou strukturu: 1.

Zaprvé stanoví, zda se intervence zaměřují především na dobrovolný, či na nucený návrat. Kategorie „smíšené“ se používá v případě akce, již nelze klasifikovat jako spadající převážně do jedné nebo druhé kategorie (například některé vzdělávací aktivity). Projekty týkající se totožnosti a cestovních dokladů se považují za zaměřené na nucený návrat.

2.

Model poté klasifikuje akci podle její povahy: od výzkumu a/nebo rozvoje strategie po operace, budování kapacit, spolupráci atd. Pokud se zdá, že byla akce multifunkční, byly určeny až tři kategorie včetně odhadované váhy přidělené příslušné akci.

Po uplatnění tohoto modelu na finanční údaje, které byly o akcích v rámci ročních programů 2008–2009 k dispozici na základě zpráv z roku 2010, byly vyvozeny následující závěry o kvalitativních aspektech provádění fondu v rámci těchto programů, bez ohledu na revize z roku 2009, které bylo třeba schválit do konce období způsobilosti dne 30. června 2011:

CS

–

na základě analýzy prvního stupně: téměř 53 % zdrojů bylo v rozpočtu vyčleněno na opatření týkající se nuceného návratu, 43 % bylo využito na podporu činností týkajících se dobrovolného návratu a 4 % se skládala z činností přispívajících k oběma druhům odjezdu,

–

na základě analýzy druhého stupně: přibližně 77 % zdrojů bylo vloženo do konkrétních a individuálních návratových operací a pomoci cílovým skupinám (operace dobrovolných návratů, operace nucených návratů, poradenství a poskytování informací, pomoc zranitelným osobám); spolupráce se třetími zeměmi zaměřená na stanovení základních podmínek pro vyhoštění a/nebo repatriaci (identifikace a získávání cestovních dokladů) činila 3 % a spolupráce mezi členskými státy 2 % a na obecná opatření k budování kapacit (rozvoj strategie, zaměstnanci, infrastruktura a nástroje, výzkum/osvědčené postupy) připadla zbývající část (18 %).

15

CS

Tabulka č. 7: Analýza prvního stupně 2008–2009 (podle zdrojů) První klasifikační stupeň

2008

procentní podíl v roce 2008

2009

procentní podíl v roce 2009

průměr 2008–2009

dobrovolný návrat

44 156 100

42,6 %

47 333 822

41,2 %

41,9 % (91 489 922)

nucený návrat

55 685 887

53,7 %

59 236 649

51,6 %

52,6 % (114 922 536)

3 770 382

3,6 %

8 251 176

7,2 %

smíšená kategorie celkem

103 612 369

5,5 % (12 021 558)

114 821 647

218 434 016

Tabulka č. 8: Analýza druhého stupně 2008–2009 (podle počtu opatření) Druhý klasifikační stupeň

CS

2008

2009

2008+2009

počet akcí

procentní podíl

počet akcí

procentní podíl

celkový průměr

1. řízení návratů (strategie)

23

4

22

1

45

2. dobrovolný návrat (operace)

41

24

51

26

92

3. nucený návrat (operace)

32

42

36

33

68

4. poradenství a informace

38

12

43

12

81

5. pomoc zranitelným osobám

24

3

25

4

49

6. budování personálních kapacit

42

3

45

3

87

7. budování kapacit infrastruktura a nástroje

–

18

3

19

11

37

8. budování kapacit výzkum/osvědčené postupy

–

31

4

47

4

78

9. spolupráce mezi členskými státy

25

2

32

2

57

10. spolupráce se třetími zeměmi

33

2

38

3

71

16

CS

Graf č. 4: Analýza druhého stupně 2008–2009 – rozdělení akcí do čtyř hlavních kategorií Návratový fond 2008 a 2009 – druh a počet akcí 350 300 250 200

155 133

150 100 50

114

135 32 25

38

Spolupráce mezi členskými státy

Spolupráce se třetími zeměmi

0 Budování kapacit

Operace a pomoc 2008

5.2.2.

33

2009

Typy příjemců příspěvku EU

Příspěvky přidělené z fondu na akce prováděné orgány veřejné moci činily v roce 2008 54,5 % (v roce 2009 to bylo 53,2 %), pro nevládní organizace 19,8 % v roce 2008 (19,2 % v roce 2009) a pro mezinárodní organizace (zejména Mezinárodní organizaci pro migraci, dále jen „IOM“) 25,7 % v roce 2008 (27,6 % v roce 2009). 5.2.3. A.

Příklady projektů prováděných v rámci priority 1 Programy asistovaného dobrovolného návratu

Stockholmský program vyzývá členské státy, aby podporovaly dobrovolný návrat, a to i prostřednictvím rozvoje systému pobídek, školení, znovuzačlenění a subvencí a s využitím možností, které nabízejí finanční nástroje EU. Podle programů bylo na tento účel v rozpočtu vyčleněno asi 55,5 milionu EUR. Členské státy jsou na různé úrovni rozvoje asistovaného dobrovolného návratu, jak dokládá nedávná studie zaměřená na EMS13 a základní popis ve víceletých programech. Úsilí v této oblasti by podle nich mohlo být klasifikováno takto: 1. absence (trvalých) režimů, vývoj pilotních projektů a/nebo zavádění programu asistovaného dobrovolného návratu (Estonsko, Finsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta Slovinsko a Řecko); 2. konsolidace nedávno zavedených (základních) služeb nebo programů prodloužením trvání a/nebo postupně rostoucím počtem osob, které mohou pomoci využít (Slovensko); 3. (systematické) rozšiřování dobře zavedených programů zahrnutím vyšší cílové populace, nových (specifických) cílových skupin, jako jsou zranitelné osoby, a/nebo rozšířením povahy

13

CS

http://emn.intrasoft-intl.com/Downloads/prepareShowFiles.do?entryTitle=3%2E%20EMN%20Studies

17

CS

poskytované pomoci (zejména čtyři hlavní přijímající členské státy, jmenovitě Francie, Itálie, Spojené království a Španělsko); 4. zavedení konkrétních a inovativních opatření na míru, zaměřených zejména na udržitelnější návrat a rozvoj jednotlivých složek znovuzačlenění (Belgie, Německo a Nizozemsko). V Lotyšsku bylo v rámci vypracování dlouhodobé strategie pro řízení návratů financováno z programu na rok 2008 několik výzkumných projektů týkajících se rozvoje modelů pro dobrovolný návrat a znovuzačlenění, které jsou pro Lotyšsko nejvhodnější, s přihlédnutím k velikosti cílové populace, právním předpisům EU a osvědčeným postupům v jiných zemích. Ve stejném duchu byly v Estonsku díky řadě projektů v rámci programů na roky 2008 a 2009 učiněny první kroky k zavedení programu asistovaného dobrovolného návratu a konzultační a podpůrné struktury pro navracené osoby. Na Maltě posloužily dva projekty v rámci programů na rok 2008 a 2009 k posílení aktivit týkajících se asistovaného dobrovolného návratu. Jiný projekt se snažil posílit dlouhodobé schopnosti Malty v oblasti řízení návratů. Ve všech třech zemích byla IOM mezi příjemci projektu. Ve Finsku se jeden víceletý projekt, který byl započat v roce 2009, zaměřil na vytvoření komplexního systému dobrovolného návratu. Dosud v této zemi národní program asistovaného dobrovolného návratu není a účelem tohoto projektu je poskytovat cestovní pomoc a finanční podporu pro znovuzačlenění, aby se zlepšila spolupráce mezi subjekty zabývajícími se dobrovolným návratem a posílila dostupnost informací pro osoby, které mohou být navráceny. Mnoho zemí využívalo zkušeností IOM s cílem poskytnout obecnější balíček opatření týkajících se návratu. Například na Slovensku IOM jako součást opatření v oblasti asistovaného dobrovolného návratu a znovuzačlenění uspořádala kampaň zaměřenou na neregistrované migranty se zaměřením na oblasti jejich pravděpodobného bydliště. Výsledkem kampaně byl návrat 47 osob, zatímco za předcházející rok nebyla vrácena žádná. V Nizozemsku realizovala IOM projekt zaměřený na poskytování informací a poradenství pro zadržené osoby a zároveň na zvýšení kapacity pro asistovaný dobrovolný návrat v zadržovacích střediscích obecně. V Portugalsku v rámci programu na rok 2008 IOM pomohla zřídit síť vnitrostátních a mezinárodních partnerů, především nevládních organizací v Latinské Americe, s cílem dále rozvíjet strukturu asistovaného dobrovolného návratu. V nástupnickém projektu, kromě zachování základních služeb a poskytování podpůrných balíčků pro přibližně 550 osob, IOM dále rozvinula síť, vypracovala jasnou komunikační strategii a posílila služby pro znovuzačlenění a sledování a podporu po příjezdu. V Polsku IOM poskytla úplnou škálu služeb s financováním za roky 2008 a 2009: podporu, cestovní pomoc a pomoc při znovuzačleňování, školení pro zaměstnance přijímacích středisek, podporu zranitelných osob, registraci a údržbu databáze a organizaci konference na podporu myšlenky dobrovolného návratu mezi nevládními organizacemi a orgány. V mnoha jiných zemích, současně s opatřeními ke konsolidaci nebo rozšíření stávajících režimů, byl fond použit k testování nebo zavedení nových specifických prvků. Na Slovensku akce spočívaly v rozšíření stávajících režimů zahrnutím, kromě běžných nákladů, rovněž podpory při přípravě plánů na znovuzačlenění a pomoci při znovuzačleňování v zemi návratu. V Itálii, po opatření na podporu pravidelného režimu v roce 2008, byl v roce 2009 kladen důraz na opatření ke znovuzačlenění.

CS

18

CS

Navíc byly v několika členských státech (např. v Bulharsku, Finsku, Itálii, Polsku, Rakousku a Španělsku) financovány projekty zvláštní pomoci zranitelným osobám, jako jsou rodiny, nezletilé osoby nebo oběti obchodování s lidmi. Ve Francii se podporuje nouzová lékařská péče, náležité ubytování ve smyslu směrnice a návratová opatření pro nezletilé osoby bez doprovodu, které zůstaly v průjezdní zóně na letišti Roissy. V Maďarsku proběhl projekt „Home again“, při němž bylo několik obyvatel Bosny se zdravotními problémy repatriováno s veškerou náležitou péčí v úzké spolupráci s příslušnými bosenskými protistranami. V Nizozemsku malé nevládní organizace pomáhaly migrantům v rozvoji hospodářské činnosti v zemi návratu. Dobrovolníci vyvinuli nástroje a podpořili návrat 23 státních příslušníků třetích zemí s rozpočtem ve výši 120 000 EUR. Francie použila příspěvky EU strategicky k řadě doplňkových činností v této oblasti, které zasahovaly od poradenství a poskytování informací po finanční pobídky pro zvláštní informační a reintegrační opatření. Jednou z akcí bylo rozšíření finančních příspěvků na podporu návratu neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí nad rámec stávajícího programu (3,5 milionu EUR, 39 % programu na rok 2008). Jiná akce měla za cíl pomoci osobám v regionu Calais při návratu do jejich země původu, mimo jiné zvýšením povědomí o rizicích spojených s pokusem o přechod do Spojeného království, o nejistých podmínkách, které je tam mohou čekat, a o rizicích spojených s jejich dalším neoprávněným pobytem ve Francii (0,9 milionu EUR). Obecně fond umožnil Francii rozšířit využívání finančních pobídek (v roce 2008 jich využilo 2227 migrantů, 9% nárůst oproti roku 2007), jakož i zvýšit velikost pobídky na hlavu. Ve vykazovaném období přidělilo Spojené království nejvyšší příspěvek EU z fondu, 14 milionů EUR, opatřením týkajícím se asistovaného dobrovolného návratu. Fond podpořil program asistovaného dobrovolného návratu a znovuzačlenění, dobrovolný návrat a opětovné začlenění zadržených přistěhovalců a režim zjednodušeného návratu (platby v hotovosti). První uvedený program, provedený v rámci programu na rok 2008, byl vyhodnocen jako úspěšný: sledované údaje naznačovaly značné nárůsty, v porovnání s předchozími lety, počtu žádostí, skutečných odjezdů a využití pomoci při znovuzačleňování. Respondenti hodnotili pozitivně zejména rozvoj individuálních návratových plánů a obsah pomoci při znovuzačleňování. B.

Poradenství a informace

Podle programů bylo na tento účel v rozpočtu vyčleněno asi 25,8 milionu EUR. Mnoho členských států rozvíjelo akce zaměřené na informace a poradenství (např. Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Francie, Itálie, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Řecko, Slovensko a Španělsko)14. Jako příklady akcí v této oblasti ovlivňující podstatné části cílové populace mohou sloužit tyto: –

14

CS

V rámci řeckého programu na rok 2009 bylo placeno využívání tlumočníků, sociálních pracovníků a psychologů, kteří poskytovali služby navraceným osobám, a to i v Aténách a na Krétě, z příspěvku EU ve výši 1 milion EUR.

Některé z těchto projektů jsou však inovativními projekty v rámci priority 3.

19

CS

–

V Nizozemsku bylo v roce 2009 podpořeno rozšíření zeměpisného pokrytí sítěmi „domorodých poradců“ i mimo velká města a posílení spolupráce s místními orgány, přičemž příspěvek z EU činil přibližně 1 milion EUR.

–

V Rakousku poskytovaly čtyři nevládní organizace poradenství státním příslušníkům třetích zemí v zadržovacích zařízeních i mimo ně; oslovených státních příslušníků třetích zemí v zadržovacích střediscích bylo více než 6 000, z nichž se asi 19 % rozhodlo vrátit se dobrovolně, a mimo tato zařízení se z více než 6 000 státních příslušníků třetích zemí rozhodlo vrátit se dobrovolně asi 58 %. Příspěvek z EU na projekty v letech 2008 a 2009 dohromady činil asi 1,8 milionu EUR.

–

V Německu umožnily programy v letech 2008 a 2009 různým nevládním organizacím, aby poskytly poradenství a informace v jednotlivých spolkových zemích v rámci asi 25 projektů o celkové výši 2,2 milionu EUR (příspěvek EU). Díky projektům v roce 2008 proběhlo 10 402 poradních schůzek a 1382 osob bylo dobrovolně repatriováno. Pokud jde o program na rok 2008, posílily aktivity zcela jistě struktury pro poradenství a pro spolupráci a vytváření sítí mezi různými aktéry s tímto cílem. Navíc vzhledem k doplňkovosti se službami, které jsou k dispozici v rámci programu REAG/GARP, přinesly tyto činnosti financované z fondu větší úspěch asistovaného dobrovolného programu pro uprchlíky a (odmítnuté) žadatele o azyl.

C.

Nucené návraty

Podle programů bylo na tento účel v rozpočtu vyčleněno asi 81 milionů EUR. Všechny členské státy spolufinancovaly nucené návraty (tj. letové řízení, náklady na dopravu a pobyt členů doprovodu a cestovní náklady pro navracené osoby), s výjimkou Finska, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska a Švédska. Ve Spojeném království proběhl pouze malý projekt zaměřený na podporu větší spolupráce s ostatními členskými státy v oblasti nucených návratů, který slouží jako model využívaný mj. v rámci společných letů za účelem navracení osob; program se povětšinou týkal dobrovolného návratu. Ve většině členských států činí podíl výdajů na nucené návraty v poměru k celkovému rozpočtu mezi 10–30 %. V absolutním vyjádření byla jistě významná součást příspěvku EU vynaložena na tyto operace v rámci dvou programů ve čtyřech hlavních přijímajících členských státech, jmenovitě ve Francii (2,8 mil. EUR), v Řecku (7,8 mil. EUR), v Itálii (6,9 mil. EUR) a ve Španělsku (6,3 mil. EUR). Relativní podíl výdajů z rozpočtu byl rovněž vysoký v zemích s nižšími přidělenými prostředky jako Kypr, Lucembursko a Polsko. Kromě pravidelných návratových operací bylo financováno několik inovačních projektů, mimo jiné tyto: –

CS

V Belgii prováděly orgány dva projekty („Návrat rodin“ a „Návrat osob se zvláštními potřebami“) s cílem rozvinout alternativy k zadržení. Oba projekty spočívaly v přizpůsobení rodinných domů / přijímacího zařízení, aby se o rodiny / osoby se zvláštními potřebami mohlo pečovat odděleně od ostatních obyvatelů uzavřených středisek. Za účelem přípravy návratu a možného znovuzačlenění v zemích původu byli zaměstnáni vyškolení asistenti, kteří provedli dotčené osoby řízením o návratu a každodenně jim pomáhali. V rané fázi je stále nabízena možnost dobrovolného návratu. Druhý projekt rovněž zahrnoval poskytování přizpůsobené

20

CS

lékařské a psychologické pomoci. Některé nevládní organizace již první projekt pozitivně ohodnotily. –

Ve Španělsku byl policejní doprovod, zapojený do návratových operací na charterových letech, pravidelných lodních linkách a obchodních letech, kde cestují navracené osoby samy, proškolen v první pomoci.

5.2.4.

Příklady projektů prováděných v rámci priority 2

Podíl výdajů týkajících se této priority byl zpravidla velmi malý, s výjimkou Irska. Tento členský stát použil 70 % svých zdrojů na úhradu společných letů za účelem navracení osob, včetně všech prostředků v roce 2008. Členské státy buď financovaly výhradně společné lety za účelem navracení osob (Belgie, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Rumunsko), směs společných letů a opatření ke spolupráci a budování kapacit (Bulharsko, Polsko, Slovinsko), nebo se primárně zaměřily na výměnu osvědčených postupů s ostatními členskými státy, včetně přípravných opatření pro lepší spolupráci se třetími zeměmi (Česká republika, Lotyšsko a Spojené království). A.

Společné lety za účelem navracení osob

Obecně členské státy financovaly pouze jeden nebo nemnoho letů. Celkový příspěvek EU na společné lety z rozpočtu představoval přibližně 3,6 mil. EUR. Tyto lety byly doplňkem letů, které by koordinovala agentura Frontex. B.

Jiné formy spolupráce

V Estonsku byl financován projekt na zvýšení operační spolupráce v oblasti získávání cestovních dokladů mezi konzulárními službami v Lotyšsku, Litvě a Estonsku na jedné straně a imigračními službami třetích zemí na straně druhé. 5.2.5.

Příklady projektů prováděných v rámci priority 3

A. Inovativní způsoby a prostředky poskytování poradenství a informování potenciálních navracených osob Bulharsko díky dvěma projektům na rok 2008 provedlo informační kampaň na podporu dobrovolného návratu (videoklipy, dokumentární pořad, 53 000 informačních materiálů (letáků, billboardů a brožur)) a zlepšilo spolupráci mezi nevládními organizacemi, IOM a orgány činnými v této oblasti. Podobně proběhla v České republice celostátní kampaň s využitím zdrojů na rok 2008 a 2009. S ohledem na zjištění, že možnosti poskytování informací a poradenství o navracení nebyly nikdy systematicky sdíleny v celé Itálii, byl fond použit k vytvoření „záchytné sítě“ místních orgánů a nevládních organizací po celém jejím území s cílem zorganizovat informační a osvětové akce a vypracovat a široce distribuovat informační materiály v mnoha jazycích. Navíc byla během následného projektu v rámci programu na rok 2009 uskutečněna školení zaměstnanců záchytné sítě a proběhly semináře se zástupci třetích zemí. Společně s mapováním komunit migrantů, které mělo přispět k zavedení účinnějších metod šíření informací mezi cílovou populaci, a jednání za účelem výměny postupů a zkušeností o

CS

21

CS

navracení mezi všemi různými subjekty v rámci priority 4 umožnily tyto projekty položit základy pro rozvoj asistovaného dobrovolného návratu v Itálii. V Řecku podpořil program na rok 2009 kromě studijních pobytů v jiných členských státech rovněž strategický rozvoj asistovaného dobrovolného návratu díky spolufinancování informační kampaně a poskytování cestovní pomoci pro 300–400 osob. S ohledem na pozitivní výsledky tohoto pilotního projektu byly zdroje uvolněné v rámci přepracovaného programu využity k poskytnutí podobné podpory a určité pomoci po příjezdu v podobě kapesného dalším několika stovkám osob. Záměrem řeckých orgánů je výrazně zvyšovat, za pomoci prostředků z fondu, veřejnou podporu takových dobrovolných návratových operací v nadcházejících letech. B. Inovativní pobídky pro zvýšení počtu dobrovolných návratů založených na důstojnosti dotčených osob (zejména znovuzačlenění) V rámci priority 3 byly v Belgii, České republice, Francii, Litvě, Maďarsku, Německu, Rakousku a Španělsku financovány projekty na pomoc při znovuzačleňování (včetně školení, zakládání podnikatelských projektů, podpory při zahájení činnosti a následná hodnocení v zemi návratu apod.). Ve Francii byla opatření ke znovuzačlenění podporována v rámci každého programu s cílem posílit udržitelnost návratů do některých afrických zemí. V závislosti na příjmech a návratových plánech jednotlivců měly navracené osoby příležitost rozvinout ekonomické aktivity a obdržet podporu při zakládání podniků na místě. Ve Švédsku podporovalo 9 ze 13 projektů v rámci obou programů prioritu 3. Mají společné zaměření na nové způsoby spolupráce mezi různými subjekty. V rámci jednoho projektu byla založena spolupráce mezi obchodní komorou a imigračním orgánem v jedné africké zemi. Pro 200 státních příslušníků dané země byla zorganizována informační a školicí setkání; byly vypracovány jednotlivé obchodní plány a proběhla návštěva pro 15 osob s cílem připravit se na místě. Jako součást projektu byla poskytnuta podpora vzdělávacím zařízením v dotčené zemi. V Belgii podporovalo prioritu 3 v rámci obou programů 22 z 35 projektů. Některé projekty usilovaly o zlepšení strategie návratu a podporu budování kapacit obecně v dané zemi, např. studijní program pro jednotlivé návratové poradce. Během obou programů v rámci této priority byla podporována zvláštní opatření za účelem znovuzačlenění s celkovým rozpočtem ve výši 2,5 milionu EUR, spočívající v:

CS

–

opatření k budování kapacit (v rámci vývoje nových metodik výzkumný projekt týkající se osvědčených postupů při návratu a znovuzačlenění osob s duševním a tělesným postižením v šesti členských státech, na straně jedné, a projekty týkající se nápravy nedostatků ve schopnostech nevládních partnerů v oblasti znovuzačleňování, kteří hrají roli v národních strategiích asistovaného dobrovolného návratu, na straně druhé); a dále

–

podpoře jednotlivých návratových operací s rozšířením stávajících přístupů ke znovuzačlenění kombinované s vývojem nových metodik (čtyři projekty IOM na rozvíjení individuálních balíčků pomoci jako inovativní doplněk stávajícího generického programu znovuzačlenění a dva projekty Caritas pro zvláštní cílové

22

CS

skupiny/země na komplexnější program asistovaného dobrovolného návratu, včetně dlouhodobé podpory znovuzačlenění v zemi určení). V Německu podporovalo prioritu 3 v rámci obou programů 44 z 99 projektů za celkem 5,6 milionu EUR (přibližně 41 % celkového rozpočtu přiděleného fondu). S výjimkou dvou projektů v oblasti cestovních dokladů byly spolufinancovány inovativní návratové plány a jiná opatření ke zvýšení počtu dobrovolných návratů. U některých projektů byl kladen důraz na zvláštní cílové skupiny a/nebo země návratu, u jiných na nové formy pomoci při znovuzačleňování. C. Zkoušení nových pracovních metod k urychlení procesu vybavování navracených osob dokumenty Zhruba 5,5 milionu EUR bylo v rozpočtu vyčleněno na spolupráci s třetími zeměmi podle programů, ale tato částka se vztahuje také na projekty v rámci jiných priorit. Podle priority 3 provedly mnohé členské státy projekty na vybudování účinné, stabilní a trvalé operativní spolupráce s orgány ve třetích zemích za účelem získání cestovních dokladů a zajištění rychlého a úspěšného vyhoštění. Pro dokreslení jsou níže uvedeny příklady, v jakém rozsahu byla finanční podpora použita inovativním způsobem a přinesla přímé výsledky:

CS

–

V Rumunsku byl vyvinut nový mechanismus spolupráce s diplomatickými zastoupeními třetích zemí, které v zemi nemají velvyslanectví. V přibližně 15 zastoupeních mohli zaměstnanci orgánů poprvé diskutovat o konkrétních případech s imigračními orgány třetích zemí. Jednání vedla k urychlení postupů a zlepšení pracovních vztahů.

–

V Polsku byly zdroje v rámci programů na rok 2008 a 2009 použity k vypracování zvláštního programu pro zjednodušení pracovních vztahů s imigračními orgány jedné klíčové třetí země, jenž byl založen na pravidelných návštěvách odborníků z těchto orgánů v Polsku, které polské orgány opětovaly. Hrazeny byly cestovní náklady a příspěvky, jakož i přeprava osob, které by mohly být navráceny, ze zadržovacích zařízení do prostor využívaných k identifikaci. Vytvořením přímých a pravidelných kontaktů byl značně zjednodušen proces zpětného přebírání a byl položen základ pro účinnou, stabilní a dlouhodobou spolupráci.

–

Ve Slovinsku, jako součást akce směřující ke zlepšení spolupráce s třetími zeměmi ohledně identifikace, byla založena spolupráce s nevládními organizacemi a síť překladatelů za účelem poskytování pomoci orgánům při komunikaci s osobami, které by mohly být navráceny.

–

Ve Španělsku byl fond použit na systematickou podporu řady odborných seminářů pro imigrační orgány z přibližně deseti různých afrických zemí původu, a to jak v jejich zemích, tak ve Španělsku. V důsledku vzájemné důvěry vytvořené v přehledném provozním prostředí se zlepšila komunikace a spolupráce.

–

Ve Švédsku se jeden projekt zaměřil na zvýšení počtu způsobů, jimiž se identifikují státní příslušníci třetích zemí, prostřednictvím setkání mezi zástupci orgánů a imigračním orgánem sídlícím na mezinárodním letišti země původu, která je pro Švédsko klíčová a pro kterou bylo dosud zpětné přebírání obtížné.

23

CS

D.

Jiná inovativní opatření

Řecké orgány podnikly studijní návštěvy jiných členských států, financované z prostředků na rok 2009, aby podnítily vnitrostátní přístup k podpoře dobrovolných návratů. Maďarsko provedlo dvě pozorovatelské mise do třetí země zvláštního významu a vypracovalo komplexní tematickou zprávu o zemi s cílem zlepšit kvalitu poradenství. Mise byly připraveny společně s odborníky z jiných členských států a IOM. V některých zemích se akce zaměřily na správu informací v rámci této priority. V Belgii byly vyvinuty nástroje IT pro správu případů v uzavřených střediscích, k urychlení spolupráce mezi imigračními a policejními orgány a pro centrální shromažďování a analýzu údajů o nedovoleném pobytu. Ve Španělsku se týkaly integrovaného IT systému pro řízení programu dobrovolného návratu. 5.2.6. A.

Příklady projektů prováděných v rámci priority 4 Hodnocení a výzkum

V rámci této priority některé členské státy provedly studie: –

Rakousko financovalo projekt na srovnání stávajících vnitrostátních činností týkajících se dobrovolného návratu z hlediska cílové populace, nákladů a mechanismů spolupráce a na rozvoj synergií a úspor z rozsahu.

–

Bulharsko vypracovalo integrovanou strategii sloužící jako základ pro jeho národní strategický program integrovaného řízení návratů 2011–2013. Byl vytvořen akční plán k jejímu provedení a pracovní skupina zahrnující rovněž nevládní organizace provedla další průzkum osvědčených postupů v jiných členských státech.

–

Portugalsko na základě rozhovorů se zúčastněnými stranami mapovalo komunity přistěhovalců a jejich způsoby získávání informací, s cílem lépe šířit možnosti svého programu návratů mezi komunitami migrantů.

B.

Školení a výměnné aktivity

Vzdělávací projekty se obecně týkaly buď školení příslušníků policie (doprovodu) o normách a osvědčených postupech týkajících se nucených návratů (Itálie, Kypr, Litva, Rumunsko, Slovensko), zaměstnanců různých vnitrostátních orgánů v souvislosti s řízením návratů obecně (Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko), jazykového vzdělávání (Lotyšsko, Slovensko a Slovinsko) nebo norem v oblasti lidských práv a/nebo v oblasti navracení (Bulharsko, Maďarsko). V Řecku se uskutečnila řada vzdělávacích seminářů pro příslušníky policie o různých aspektech řízení návratů, včetně postupů při doprovodu, postupů při zpětném přebírání osob, norem v oblasti lidských práv a zacházení se zranitelnými osobami. Přestože se jednalo o relativně malou částku, systematický a komplexní přístup byl inovativní. V Polsku jedna nadace organizovala školení pracovníků s cílem zlepšit služby v malých střediscích v určité oblasti hraničící s Ukrajinou a vydala příručku osvědčených postupů.

CS

24

CS

Členské státy používaly fond k tomu, aby umožnily pracovníkům poučit se ze zkušeností v jiných členských státech. Maďarsko financovalo studijní návštěvy do několika členských států pro zaměstnance jak výkonných, tak soudních subjektů pracujících v oblasti navracení, zatímco Litva financovala tyto návštěvy u pracovníků doprovodu a orgánů v oblasti navracení. Lotyšsko upotřebilo 53 % svých zdrojů na rok 2008 na tři projekty v rámci této priority: jeden na semináře o osvědčených postupech a návštěvy v jiných členských státech, druhý na vzdělávání v oblasti řízení návratů pro příslušníky pohraniční stráže a imigrační orgány a třetí na jazykové vzdělávání pro zaměstnance podílející se na řízení návratů. Kromě toho různé vzdělávací projekty zahrnovaly účast nebo vstup odborníků z jiných členských států. Zatím nebyl fond využit k organizaci zvláštních vnitrostátních školení pro právníky o uplatňování směrnice o navracení osob, i když Maďarsko uspořádalo konferenci mezi členskými státy týkající se směrnice. Bylo pravděpodobně příliš brzy vzhledem k termínu provedení dne 24. prosince 2010. 6.

CELKOVÉ PŘEDBĚŽNÉ HODNOCENÍ PROVÁDĚNÍ

6.1.

Připomínky členských států

6.1.1.

Pokud jde o dosažené výsledky

Členské státy vyjádřily (částečně) kladné celkové hodnocení týkající se provádění fondu. Podle jejich zpráv, alespoň pro program na rok 2008, ukončený ve vykazovaném období, se žádoucích výsledků, které byly definovány ve víceleté strategii, obecně podařilo dosáhnout. Několik členských států zdůrazňuje v této souvislosti zejména výsledky týkající se dobrovolného návratu: rozvoj holistického přístupu v národních politikách podporujících dobrovolný návrat (Itálie); větší kapacita pro činnosti v oblasti asistovaného dobrovolného návratu (Estonsko, Malta a Rumunsko); provádění programů asistovaného dobrovolného návratu, včetně zavedení nových nástrojů, internetových stránek a bezplatných telefonních služeb, jakož i hodnocení programů (Maďarsko); posilování poradenských struktur, které zvyšují účinnost stávajícího programu asistovaného dobrovolného návratu (Německo); skutečnost, že fond jednoduše umožnil většímu počtu migrantů dobrovolný návrat (Španělsko) nebo velkému počtu státních příslušníků třetích zemí důstojný, řádný a udržitelný návrat a pomoc při znovuzačlenění po příjezdu zpět (Spojené království). Navíc několik členských států zmínilo užitečnost fondu v pomoci občanské společnosti, aby přispěla k dobrovolnému návratu. Polsko zdůraznilo, že bez fondu by nevládní organizace neměly dostatečné zdroje k provádění činností spojených s dobrovolným návratem, Rumunsko uvedlo první kroky při rozvoji partnerství s nevládními organizacemi v rámci fondu a Portugalsko možnost díky fondu i nadále zlepšovat síť pro dobrovolný návrat v zemi. 6.1.2.

Pokud jde o problémy, které vyvstaly během provádění

Zároveň mnohé členské státy zdůraznily problémy, které vyvstaly během provádění prvních dvou programů. –

CS

Za prvé, určitě pro program na rok 2008, zpoždění při schvalování ročních programů ovlivnilo období provádění a v některých členských státech výši přidělených

25

CS

prostředků, které byly skutečně přiděleny na závazky a vyčerpány. Činnosti během prvních dvou programů často probíhaly souběžně a ve zkráceném období provádění. Členským státům, které plánovaly dobře a/nebo dopředu, se podařilo vyčerpat celý příspěvek z EU. –

Za druhé, prováděcí pravidla, a zejména pravidla pro způsobilost výdajů byla vnímána jako příliš komplikovaná. Pro mnoho členských států bylo výsledné administrativní pracovní zatížení, co do vedení, řízení ověřování a auditů, považováno za neúměrné vzhledem k cíli provádět program účinného financování s ohledem na výši jejich přidělených prostředků.

–

Za třetí, výsledkem otevřených a širokých výběrových řízení nebyly vždy vhodné žádosti o projekt. To mohlo být důsledkem vnitrostátních faktorů, jako je omezený počet potenciálních subjektů kvalifikovaných a/nebo ochotných realizovat projekty financované z fondu, zvláštní omezení týkající se administrativy a podávání zpráv, vyplývající z vnitrostátních pravidel, časový rámec pro účinné provádění projektů atd. Nicméně potenciální žadatelské organizace mohly vnímat jako těžkopádná rovněž pravidla EU, zejména požadavky na audit se zaměřením na finanční toky a dokumentaci nebo omezení způsobilosti. Například náklady vynaložené na pomoc při znovuzačlenění po návratu byly omezeny na dobu šesti měsíců, a to v některých případech bránilo využití na míru přizpůsobených řešení.

V souvislosti s tím pociťovaly členské státy tlak na revizi ročních programů k zajištění optimálního využití příspěvku z EU. Během ročního programu 2008 Komise schválila deset revidovaných programů, z nichž nejméně pět bylo převážně míněno jako přizpůsobení programu s ohledem na výsledek otevřené výzvy k předkládání návrhů, zatímco tři další byly výsledkem změn v plánování vnitrostátního rozpočtu. Ke zmírnění těchto problémů a s přihlédnutím ke zpětné vazbě od členských států Komise značně zjednodušila celkový rámec pro pravidla způsobilosti výdajů, prodloužila dobu pro financování pomoci při znovuzačlenění po návratu na jeden rok a prodloužila období způsobilosti ze dvou na dva a půl roku a poskytla více času pro předložení revizí programů, čímž umožnila lépe využít příspěvek z EU. Navíc vzhledem k tomu, že fond byl novým finančním nástrojem EU, dostávaly jednotlivé členské státy, které se zezačátku potýkaly s obtížemi, od Komise soustavnější pokyny. Účinky těchto změn budou jistě viditelnější při provádění programů na rok 2010 a dále. 6.2.

Posouzení Komise

Po přezkoumání zpráv členských států a s přihlédnutím k dalším informacím, včetně z těch kontrolních misí, se Komise domnívá, že i přes počáteční potíže a některé specifické problémy s pravidly a prováděním fond pravděpodobně splní svůj cíl, kterým je podpora integrovaného řízení návratů v členských státech. –

CS

V řadě členských států byly díky zvláštním informačním kampaním zpřístupněny další informace o možnostech navracení a byly šířeny v komunitách migrantů v členských státech. V některých případech bylo toto rozsáhlé úsilí založeno na praktických zkušenostech osob, které se vrátily a podařilo se jim úspěšně se znovuzačlenit v jejich zemích původu.

26

CS

–

Fond podporoval zavádění či upevňování postupů při řízení návratů, které v mnoha členských státech dříve téměř neexistovaly. Projekty úspěšně posílily schopnosti útvarů státní správy, ve spolupráci s nevládními organizacemi a/nebo IOM, podporovat dobrovolný návrat migrantů a žadatelů o azyl. Programy asistovaného dobrovolného návratu byly konsolidovány nebo rozšířeny, aby poskytly podporu většímu počtu státních příslušníků třetích zemí. Několik projektů na poradenství a znovuzačlenění podpořilo vývoj inovativních a lépe uzpůsobených nástrojů pro řízení návratů, které lze v nadcházejících letech komplexněji rozvinout.

–

Kromě toho byly členské státy díky fondu schopny nabídnout více nebo vyšší finanční pobídky a/nebo podporu navraceným osobám pro zahájení výdělečných činností, což vedlo k udržitelným návratům.

–

V oblasti nuceného návratu byla činnost fondu v souladu s činnostmi agentury Frontex při koordinaci společných návratových operací. Členské státy úspěšně využily zdrojů v rámci fondu na vnitrostátní a společné lety za účelem navracení, které doplnily úsilí vyvíjené agenturou.

–

Navíc, projekty spolupráce mezi členskými státy a zeměmi návratu vyústily ve zvýšení počtu vyhoštění díky zlepšení pracovních ujednání se třetími zeměmi o identifikaci a vydávání cestovních dokladů.

–

Konečně, fond také vytvářel příležitosti pro další výměnu zkušeností mezi členskými státy. Méně zkušené členské státy využívají těchto financí k tomu, aby se učily od členských států, které mají zkušenosti dlouhodobé.

Pokud jde o výsledky, fond tedy již bezpochyby napomohl k optimalizaci opatření týkajících se asistovaného dobrovolného návratu, ke snížení délky pobytu v přijímacích a/nebo zadržovacích střediscích, k lepšímu šíření informací o možnostech navracení mezi cílovou populaci a ke zvýšení počtu státních příslušníků třetích zemí, kteří skutečně možnosti dobrovolného návratu využili, což jim přineslo větší důstojnost a lepší vyhlídky, než by je čekaly, kdyby byli nuceně vyhoštěni. 7.

ZÁVĚRČNÉ POZNÁMKY A DOPORUČENÍ

7.1.

Možná zlepšení pro zbytek víceletého období

Výše uvedené hodnocení bylo založeno pouze na prvních dvou programových letech fondu, aniž by byla k dispozici zpráva o uzavření programů. Předložení této zprávy bylo načasováno tak, aby pomohlo Evropskému parlamentu a Radě při přípravě na příští víceletý finanční rámec, nikoli k poskytnutí komplexního a závěrečného hodnocení. Výsledky nejsou nutně reprezentativní. První dva roční programy byly navrženy a prováděny pod značným časovým tlakem a s omezenými zkušenostmi v oblasti sdíleného řízení s projekty dobrovolného návratu pro zvláštní cílové skupiny v rámci programů ERF (2000– 2007), jakož i s určitými zkušenostmi s nadnárodními projekty v rámci přímého řízení (2005– 2007).

CS

27

CS

Programování na rok 2010 probíhalo mnohem rychleji. Se zkušenostmi získanými v této první fázi a na základě změn prováděcích pravidel jsou členské státy v dobré výchozí pozici k optimalizaci dalšího využívání fondů. V budoucnu by programy mohly podpořit strategičtější zaměření na normy EU a systematičtěji se snažit posílit spolupráci mezi členskými státy. Provádění akcí by prospělo stabilnější financování a dlouhodobé plánování a úsilí sdělovat účinněji výsledky zúčastněným stranám a okolnímu světu.

CS

–

Poté, co lhůta pro provedení směrnice o navracení uplynula, jsou hlavní dva stavební kameny návratové politiky EU, fond a směrnice, na svém místě. Díky zvýšení objemu prostředků v příštím období bude fond poskytovat členským státům prostředky k zajištění souladu s klíčovými požadavky podle směrnice a uvedení dvou souvisejících zásad nadřazenosti dobrovolného návratu a humánního a důstojného zacházení s osobami, které mohou být navráceny, jako úhelných kamenů v oblasti řízení návratů do konkrétní reality v celé EU. Členské státy tak mohou zvýšit úsilí v oblasti dobrovolného navracení, rekonstruovat a modernizovat zadržovací zařízení pro nezletilé osoby a rodiny, vyvinout vzdělávací programy zabývající se normami EU, novým monitorováním a nástroji pro hodnocení a během lhůty pro dobrovolné opuštění území stanovenou směrnicí, a případně i dále, poskytovat nejlepší možné služby v oblasti poradenství a asistovaného dobrovolného návratu.

–

S využitím fondu by členské státy mohly učinit mnohem více pro podporu praktické spolupráce a snížit zdvojení úsilí ve spolupráci s třetími zeměmi, vzdělávacích aktivitách a shromažďování informací o situaci v zemích návratu. Obecně členské státy opakovaně požadují větší spolupráci, pokud jde o cestovní dokumenty, styky s třetími zeměmi, procesy zpětného přebírání osob atd. Relativně malá velikost přidělených prostředků věnovaných prioritě 2 nedostačuje potřebám. Žádné členské státy dosud neprovedly projekty, které společně zavádějí individuálně uzpůsobené návratové plány, politiky v oblasti znovuzačlenění, sledování misí nebo spolupráci s konzulárními službami pro konkrétní země návratu. Zatímco tyto projekty mohou vyžadovat více koordinace a/nebo vyvažování různých vnitrostátních režimů financování, potřebu spolupráce nelze řešit pouze prostřednictvím akcí Společenství a rozpočtu agentury Frontex na společné lety za účelem navracení. Členské státy se vyzývají, aby lépe hledaly všechny možnosti fondu vedoucí k aktivnější spolupráci. Pak se projeví úspory z rozsahu a dále prokáží přidanou hodnotu zdrojů EU v této oblasti.

–

Panuje shoda v názoru, že prováděcí mechanismus fondu, roční programy, které se musí schvalovat každý rok, nemusí nutně dobře sloužit k podpoře opakujících se aktivit, jako jsou dobrovolné a nucené (společné) návratové operace. Členské státy by se mohly do větší míry zabývat možností zavedení víceletých projektů, např. programů asistovaného dobrovolného návratu a složky znovuzačlenění, v souladu s regulačním rámcem, čímž se sníží počet výběrových řízení a povede to ke stabilnímu víceletému finančnímu plánování.

–

Lze dále posílit vzdělávací účinky fondu. K podněcování inovačních a úspěšných projektů a podpoře potenciálu pro výměnu informací by členské státy měly sdílet více informací o projektech na dvoustranném a mnohostranném základě. To by mělo

28

CS

být úkolem dotčených ministerstev a jít nad rámec působnosti „příslušných orgánů“ a/nebo příjemců projektu. Zejména v oblasti znovuzačleňování je třeba daleko více vytěžit z výměny informací, neboť úspěšnějšími projekty jsou ty, které se odklání od čistě peněžních pobídek (paušálních částek) a směřují k osobnějšímu, individuálně přizpůsobenému přístupu k zásadním změnám v životě navracených osob. K usnadnění tohoto procesu Komise do roku 2012 mimo jiné vytvoří síť pro dobrovolný návrat s využitím akcí Společenství z roku 2010, sestaví pro členské státy databázi financovaných projektů a připraví komunikační materiál a akce týkající se fondu. –

7.2.

Konečně vzhledem k důležité úloze, kterou v podpůrných aktivitách souvisejících s fondem v členských státech hraje IOM, bude Komise pokračovat ve svém úsilí, aby s IOM posílila své pracovní vztahy v rámci probíhajícího dialogu o politice v oblasti migrace a rozvoje globálního přístupu k migraci. Příprava na první hodnocení ex-post (2012)

Dalším milníkem pro fond je hodnotící zpráva ex-post za období 2008–201015. Podle základního aktu je třeba zprávu Komise předložit do 31. prosince 2012. Předložení této zprávy se připravuje. Bohužel nelze předpokládat, že by členské státy mohly podat zprávy o výstupech ročního programu na rok 2010 do 30. června 2012, jak je uvedeno v základním aktu, neboť období způsobilosti pro rok 2010 trvá do druhé poloviny roku 2012. S cílem poskytnout úplné údaje o roce 2010 se bude po členských státech požadovat, aby své příspěvky namísto toho předložily do konce října 2012. V návaznosti na tuto prozatímní zprávu by hodnocení ex-post za období 2008–2010 mohlo být globálnějším obrazem zásahů financovaných z fondu na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU, pokud jde o jejich výstupy, výsledky a jejich celkový dopad na uplatňování norem EU v oblasti navracení a integrovaného řízení návratů ve členských státech. Za tím účelem by jeho obecným cílem mělo být toto: –

určit konkrétní výsledky, jako je počet státních příslušníků třetích zemí, jichž se operace nebo pomoc z fondu přímo dotýkaly, a počet státních příslušníků třetích zemí ovlivněných přímo a nepřímo veškerými financovanými činnostmi (tj. včetně obecných opatření k budování kapacit, spolupráce se třetími zeměmi a spolupráce s ostatními členskými státy), a to s využitím společné metodiky;

–

jasně rozlišit výsledky dosažené při operacích v rámci nuceného a dobrovolného návratu, a rovněž pro různé kategorie cílových skupin, např. rozlišením mezi (odmítnutými) žadateli o azyl a uprchlíky na jedné straně a ilegálními migranty, včetně osob překračujících povolenou délku pobytu, na straně druhé;

–

zhodnotit, do jaké míry intervence financované z fondu přispěly k celkovému rozvoji každého vnitrostátního návratového systému, s ohledem na strategii vytyčenou ve víceletém programu a definované specifické národní cíle;

15

CS

Ustanovení čl. 50 odst. 3 písm. c) základního aktu návratového fondu.

29

CS

CS

–

posoudit, do jaké míry intervence financované z fondu přispěly k uplatňování norem EU, zejména směrnice o navracení; a

–

konečně, změřit hodnoty získané ve vztahu k podílu přidělených prostředků EU v rámci fondu k celkovým vnitrostátním (finančním či jiným) vstupům a zjistit jakékoli jiné relevantní činitele, které měly na intervence dopad.

30

CS