EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 19.1.2017 COM(2017) 29 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o společném přezkumu provádění Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracovávání jmenné evidence cestujících a o jejím předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států {SWD(2017) 14 final} {SWD(2017) 20 final}
CS
CS
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o společném přezkumu provádění Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracovávání jmenné evidence cestujících a o jejím předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států Úvod Stávající Dohoda mezi Spojenými státy americkými (USA) a Evropskou unií (EU) o využívání jmenné evidence cestujících (passenger name records (PNR)) a o jejím předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států (United States Department of Homeland Security (DHS)) vstoupila v platnost dne 1. července 2012. Dohoda stanoví, že první společný přezkum se má provést jeden rok od vstupu dohody v platnost a poté pravidelně podle toho, jak se strany společně dohodnou. Společný přezkum, který je předmětem této zprávy, proběhl ve dnech 1. a 2. července 2015 ve Washingtonu, přičemž přehled týkající se přípravy společného přezkumu a následné zprávy je uveden na konci této zprávy. Zpráva se zaměřila zejména pokrok při provádění doporučení uvedených v přezkumu z roku 20131 a při provádění dohody, přičemž zvláštní pozornost byla věnována metodě předávání PNR, jakož i jejímu dalšímu předávání podle příslušných článků dohody. Společný přezkum vychází z metodiky vypracované týmy EU a USA pro první společný přezkum dohody o PNR z roku 2004, který se konal v září 2005, a pro společný přezkum z roku 2013. První část této metodiky spočívala v dotazníku, který Evropská komise zaslala před společným přezkumem DHS. Pracovní dokument útvarů Komise (SWD), který doprovází tuto zprávu, tvoří pět kapitol. Kapitola 1 objasňuje souvislosti přezkumu, jeho účel a procedurální hlediska. Kapitola 2 podává aktuální přehled o provádění doporučení uvedených v přezkumu z roku 2013. Kapitola 3 předkládá hlavní poznatky společného přezkumu z roku 2015 a otázky, kterými se bude DHS dále zabývat. Kapitola 4 podává shrnutí doporučení z přezkumu z roku 2015. Kapitola 5 předkládá celkové závěry přezkumu. Uvedený dokument SWD je doplněn přílohou, která obsahuje dotazník a odpovědi DHS na tento dotazník. Provádění doporučení z roku 2013 Všechna doporučení z přezkumu z roku 2013 byla buď dokončena, nebo se na nich pracuje, přičemž byla provedena určitá zlepšení. V návaznosti na obecné doporučení uvedené v přezkumu z roku 2013 provedl Úřad pro ochranu soukromí DHS (DHS Privacy Office) před společným přezkumem v roce 2015 interní „přezkum dodržování pravidel na ochranu soukromí“2 zaměřený na provádění dohody ze strany DHS. Tento přezkum dodržování pravidel na ochranu soukromí byl proveden 1
2
Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě a pracovní dokument útvarů Komise o společném přezkumu provádění Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracovávání jmenné evidence cestujících a o jejím předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států, 8.–9. července 2013. Přezkum dodržování pravidel na ochranu soukromí – „Report on the use and transfer of passenger name records between the European Union and the United States“, Úřad pro ochranu soukromí DHS, 26. června 2015, http://www.dhs.gov/sites/default/files/publications/privacy_pcr_pnr_review_06262015.pdf.
2
s cílem určit, zda DHS pracuje v souladu s normami a prohlášeními dohody s EU. Výsledná zpráva byla zveřejněna dne 26. června 2015. Šestiměsíční období, po němž dochází k anonymizaci PNR podle čl. 8 odst. 1 dohody, nyní začíná dnem, kdy je PNR stažena do systému ATS USA (Automated Targeting System) (takzvané datum stažení ATS), což je první den, kdy jsou údaje uloženy do systému ATS, namísto dřívější praxe, která uplatnění šestiměsíčního období odsouvala (až do poslední aktualizace PNR v ATS). V přezkumu z roku 2013 bylo rovněž doporučeno zajistit plný přechod na metodu uvolňování údajů (metoda „push“) co možná nejrychleji a nejpozději do 1. července 2014, jak to vyžaduje čl. 15 odst. 4 dohody. V době přezkumu z roku 2015 stále ještě nepředávali PNR metodou „push“ čtyři dopravci. DHS poskytlo těmto dopravcům podporu, aby byli schopni údaje PNR metodou „push“ předávat. V přezkumu z roku 2013 bylo doporučeno, aby DHS podle článku 18 zdokonalilo postup, jehož cílem je oznámit členským státům EU, že došlo ke sdílení PNR z EU mezi DHS a třetími zeměmi. V důsledku toho je od července 2014 do Europolu vyslán coby styčný důstojník úředník Úřadu pro cla a ochranu hranic (Custom and Border Protection Service (CBP)). Jakmile tento styčný důstojník zjistí propojení určitého sledovaného cestujícího s některým členským státem, podá o tom zástupcům daného členského státu zprávu. Dále došlo ke zlepšením, pokud jde o provádění článku 13, který se týká mechanismů nápravy pro jednotlivce. V přezkumu z roku 2013 bylo doporučeno, aby mechanismy nápravy, které jsou cestujícím k dispozici v rámci práva USA, byly transparentnější. Je pozitivní, že jednotným kontaktním místem pro veřejnost je program DHS Traveller Redress Inquiry Program (TRIP). USA by nicméně měly pokračovat v přezkoumávání všech potřebných prostředků, aby se zajistilo, že všichni cestující jsou o mechanismech nápravy informováni. Doporučení z přezkumu z roku 2015 Tým EU opětovně konstatoval, že USA provádí dohodu v souladu s podmínkami v ní stanovenými. DHS plní své povinnosti, pokud jde o práva cestujících na přístup k údajům, a má zavedený mechanismus dohledu zaměřený na ochranu proti nedovolené diskriminaci. Komise rovněž vítá trvalé úsilí o zajištění vzájemnosti a aktivní sdílení analytických informací získaných z údajů PNR s členskými státy a případně s Europolem a Eurojustem. Maskování a mazání citlivých údajů je dodržováno a DHS prohlásilo, že nikdy nezpřístupnilo citlivé údaje pro operativní účely. DHS nadále provádí své závazky v oblasti práv cestujících, zejména co se týče poskytování příslušných informací cestujícím a uplatňování práva na přístup k údajům bez jakékoli výjimky, jak stanoví články 11, 12 a 13. Schválení zákona o soudní nápravě z roku 2015 (Judicial Redress Act), ke kterému došlo v době po společném přezkumu, je vítaný pokrok. DHS zajišťuje sdílení údajů s jinými vnitrostátními agenturami v souladu s dohodou. Sdílení údajů se provádí případ od případu, zaznamenává se a probíhá na základě písemných dohod. Sdílení údajů se třetími zeměmi je rovněž vykládáno restriktivně a je v souladu s dohodou. USA uplatňují stejné požadavky na ochranu údajů na všechny PNR, které získají a zpracovávají, bez ohledu na to, zda pocházejí z EU nebo mimo EU. Navzdory pozitivnímu průběhu provádění dohody jsou nadále nezbytná některá zlepšení. Článek 2 stanoví, že se oblast působnosti dohody vztahuje na lety se spojitostí s USA. Použití nadřazeného mechanismu, díky němuž lze získat přístup k údajům PNR, které nemají spojitost s USA, podléhá řadě podmínek a dohledu. Počet případů využití tohoto mechanismu 3
od přezkumu v roce 2013 vzrostl, přičemž DHS musí vést podrobné záznamy o důvodech tohoto používání, aby lépe porozumělo, proč k němu dochází. Pokud jde o článek 5, počet zaměstnanců, kteří mají přístupová práva k údajům PNR, od minulého přezkumu z roku 2013 stoupl. Přestože považuje tým EU zavedený mechanismus dohledu za uspokojivý, DHS se vyzývá, aby nadále monitorovalo počet pracovníků, kteří mají přístup k údajům PNR, s cílem zajistit, že pouze pracovníci s operativní potřebou do údajů nahlížet a používat je tak mohou činit. Pokud jde o článek 6, nebyl během přezkumného období povolen ani jeden přístup k citlivým údajům. Podle pravidel DHS musí DHS Komisi do 48 hodin oznámit každý případ, kdy jeho pracovníci měli k citlivým údajům přístup. Doporučuje se, aby DHS pravidelně přezkoumávalo seznam kódů citlivých údajů s cílem zajistit, aby veškeré citlivé údaje byly systémem automaticky blokovány. Komise by měla být informována o jakýchkoli změnách. DHS používá po uplynutí prvních šesti měsíců k zamaskování všech prvků údajů, které by mohly sloužit k identifikaci cestujícího, s nímž jsou údaje PNR spojeny, automatizovaný proces. To je v souladu článkem 8 dohody. Z přezkumu však vyplynulo, že počet PNR souvisejících s případy vymáhání práva, na něž se tudíž povinnost zamaskování nevztahuje, je vysoký. Doporučuje se, aby DHS tuto skutečnost dále prozkoumalo, aby se vyjasnilo, proč je toto číslo tak vysoké a rovněž aby se zajistilo, že údaje PNR, které již nejsou potřeba, budou co nejdříve zamaskovány, anonymizovány nebo vymazány. Je pozitivní, že DHS se řídilo doporučením z přezkumu v roce 2013 a zajistilo, že uživatel DHS nyní musí odůvodnit, proč je PNR demaskována. DHS dodržuje článek 11 dohody, jelikož žádnému cestujícímu neodmítá přístup k jeho údajům. Od přezkumu z roku 2013 se prodloužila doba, v rámci níž DHS na tyto žádosti reaguje, a DHS by mělo zjistit, zda je možné tuto dobu zkrátit. V souladu s článkem 15 DHS i nadále podporuje a vyzývá všechny zbývající dopravce, aby zajistili předávání PNR metodou „push“. Přestože to nespadalo do harmonogramu přezkumu, s potěšením konstatujeme, že DHS rozšířilo používání metody „push“ na všechny letecké společnosti, které v době společného přezkumu spadaly do oblasti působnosti dohody. Co se týče článků 16 a 18, mělo by DHS poskytnout další informace o tom, které údaje jsou na základě těchto ustanovení přesně sbírány, a mělo by být schopno podat další informace o údajích, které byly sdíleny s jinými orgány USA, jakož i s policejními, justičními a jinými donucovacími složkami v EU. Pro budoucí přezkumy a hodnocení by DHS mělo zajistit konzistentní sběr všech faktů a čísel, aby bylo možno provádět přímá srovnání. K přípravě této zprávy použil tým EU informace obsažené v písemných odpovědích, které DHS uvedlo v dotazníku EU, informace získané při diskusích se zaměstnanci DHS, informace obsažené ve výše uvedené zprávě Úřadu pro ochranu soukromí DHS a informace obsažené v dalších veřejně přístupných dokumentech DHS. Příprava společného přezkumu a následné zprávy
Dne 8. května 2015 zaslala Komise s ohledem na nadcházející společný přezkum DHS dotazník. Dotazník obsahoval specifické otázky týkající se provádění dohody ze strany DHS. Dne 12. června 2015 poskytlo DHS na dotazník písemné odpovědi. Komise se také obrátila na všechny členské státy, aby zjistila, zda byly ohledně PNR s USA v kontaktu. 4
Dne 1. a 2. července 2015 uskutečnil tým EU pracující na společném přezkumu návštěvu USA. Týmu byl umožněn vstup do prostor DHS a Národního směrového střediska (National Targeting Center (NTC)) DHS a měl možnost sledovat práci tohoto střediska. Dne 26. června 2015 zveřejnil Úřad pro ochranu soukromí DHS svoji zprávu o využívání a předávání PNR mezi EU a USA. Tým EU však bohužel neměl dostatečně dlouhou dobu na to, aby ještě před návštěvou týkající se přezkumu provedl kompletní analýzu této zprávy. Tým EU zprávu Úřadu pro ochranu soukromí následně analyzoval a zaslal další dotazy s cílem dokončit zprávu o společném přezkumu. Po návštěvě týkající se společného přezkumu poskytlo DHS další písemné informace, o které tým EU během své návštěvy požádal. Tyto informace byly použity jako doplněk při přípravě této zprávy. Dne 25. září 2015 DHS potvrdilo, že všichni dopravci poskytující údaje PNR na základě dohody jsou již schopni používat k předávání údajů PNR do USA metodu „push“. Dne 21. ledna 2016 předložila Komise ostatním členům týmu EU návrh zprávy. Po zapracování připomínek ostatních členů týmu EU do návrhu zprávy předložila Komise na setkání vyšších úředníků dne 17. března 2016 ve Washingtonu D.C. aktualizovaný návrh zprávy určený USA. DHS tak dostalo možnost identifikovat jakékoli nepřesnosti nebo informace, které nesmějí být poskytnuty široké veřejnosti, a uvést k nim připomínky. DHS následně předložilo aktualizovanou verzi dotazníku spolu s neformálními připomínkami k návrhu zprávy, o nichž tým EU diskutoval dne 9. června 2016. Komise a DHS poté o návrhu zprávy dále diskutovaly, například při setkání na úrovni vyšších úředníků ve Washingtonu D.C. dne 14. července 2016. V srpnu 2016 Komise DHS doporučila, aby, pokud s některými prvky zprávy stále nesouhlasí nebo si přeje k nim doplnit kontext, ke zprávě připojilo písemné připomínky podle čl. 23 odst. 3 dohody.
5
