Odpověď na dotaz: Jaká je standardní procedura při notifikaci u Evropské komise v případě, že v průběhu notifikace byl předložen pozměňovací návrh částečně reagující na připomínky vzešlé z notifikačního procesu. Měl by být tento pozměňovací návrh předmětem opětovné notifikace a měly by se k takovému návrhu vyjádřit opět členské státy a Evropská komise? Zpracoval: Parlamentní institut Mgr. Darina Šimková listopad 2014
Obecnou úpravu situace, kdy je technický právní předpis notifikován Evropské komisi a následně dojde k jeho změnám, obsahuje čl. 8 odst. 1, odsek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (dále jen „směrnice 98/34/ES“). Toto ustanovení stanoví, že členské státy musí v souladu s podmínkami směrnice 98/34/ES znovu sdělit návrh technického předpisu, provedou-li v něm změny, které zásadně změní oblast jeho působnosti, zkrátí původně předpokládanou dobu jeho zavedení, doplní specifikace nebo požadavky nebo zpřísní požadavky. V ČR je za splnění notifikační povinnosti ve smyslu směrnice 98/34/ES odpovědný rezort, který předložil návrh tohoto technického právního předpisu (navrhovatel právního předpisu). Tento rezort je také povinen ze svého rozpočtu hradit případné finanční sankce a náhrady škody. K otázce provádění opětovné notifikace v případě následných změn v již notifikovaném návrhu právního předpisu se ve své rozhodovací činnosti několikrát v různých případech vyjádřil i Soudní dvůr Evropské unie (dále jen SDEU). SDEU se jednak obecně vyjádřil k tomu, že předpisy vedoucí k omezování provozování her na výherních hracích přístrojích mohou představovat „technické předpisy“ ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice 98/34/ES: „...Článek 1 bod 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem, technických předpisů a pravidel týkajících se služeb informační společnosti, ve znění směrnice Rady 2006/96/ES ze dne 20. listopadu 2006, musí být vykládán v tom smyslu, že taková vnitrostátní ustanovení, jako jsou ustanovení zákona o hazardních hrách (ustawa o grach hazardowich) ze dne 19. listopadu 2009, jejichž důsledkem může být omezení, nebo dokonce postupné znemožnění provozování her na výherních hracích přístrojích s nízkými výhrami jinde než v kasinech a hernách, mohou představovat "technické předpisy" ve smyslu tohoto ustanovení, jejichž návrhy musí být předmětem oznámení stanoveného v čl. 8 odst. 1 prvním pododstavci této směrnice, je-li prokázáno, že uvedená
ustanovení představují podmínky, které mohou významně ovlivnit povahu dotčeného výrobku nebo jeho uvádění na trh, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.“1 SDEU se také vyjádřil např. ke změně již jednou notifikovaného právního předpisu, která ovšem vedla ke zmírnění původně stanovených požadavků na používání daného výrobku a tímto způsobem vlastně omezila možný omezující dopad technického právního předpisu na obchodní vztahy. V tomto případě nebyla opětovná notifikace dle názoru SDEU vyžadována. „...Článek 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů [v oblasti technických norem a předpisů] musí být vykládán v tom smyslu, že změna provedená do návrhu technického předpisu, který již byl v souladu s prvním pododstavcem tohoto ustanovení oznámen Evropské komisi, jež znamená oproti návrhu, který byl oznámen, pouze zmírnění podmínek používání dotyčného výrobku, a jež v důsledku toho omezuje případný dopad technického předpisu na obchodní vztahy, není zásadní změnou návrhu ve smyslu třetího pododstavce uvedeného ustanovení a nemusí být předem oznámena Komisi. Vzhledem k neexistenci takové oznamovací povinnosti neovlivňuje skutečnost, že změna technického předpisu, která není změnou zásadní, nebyla před svým přijetím oznámena Komisi, použitelnost tohoto předpisu.“2 Dále se SDEU vyjádřil ke změně data, ke kterému měl notifikovaný technický právní předpis vstoupit v účinnost. Zde stanovil, že pokud byla doba zavedení daného právního předpisu skutečně zkrácena a tato změna byla zásadní, pak je nutné provést opětovnou notifikaci právního předpisu Evropské komisi (v daném případě šlo o dřívější vstup v účinnost daného právního předpisu, než bylo původně předpokládáno, jeho pozdější vstup v účinnost nemůže z povahy věci omezit obchodní vztahy více než původně plánované opatření). „...Na datum, které vnitrostátní orgány nakonec zvolily pro vstup v platnost takového vnitrostátního opatření, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, které stanoví, že nosnice musí být chovány pouze způsobem, jenž odpovídá jejich potřebám, pokud jde o hnízda, hřady a místa pro popelení, a které má za cíl udržovat úmrtnost a poruchy chování slepic na nízké úrovni, se vztahuje povinnost sdělit ho Evropské komisi, jak je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998, pokud byla doba zavedení uvedeného vnitrostátního opatření skutečně změněna a pokud byla zásadní, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. V případě, že se na zkrácení doby zavedení vnitrostátního technického předpisu vztahuje povinnost sdělit ho Evropské komisi, jak je stanovena v čl. 8 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 98/34, ve znění směrnice 98/48, vede opomenutí takového sdělení k nepoužitelnosti uvedeného vnitrostátního opatření, takže toto nemůže být uplatňováno vůči jednotlivcům.“3
1Rozsudek Soudního dvora (spojené věci C-213/11, C-214/11 a C-217/11), jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Wojewódzki Sąd Administracyjny w Gdańsku - Polsko) - Fortuna Sp z o.o. (C-213/11), Grand sp. z o.o. (C-214/11), Forta sp. z o.o. (C-217/11) v. Dyrektor Izby Celnej w Gdyni, ze dne 19. července 2012. 2 Rozsudek SDEU C-433/05, jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Handens tingsrätt (Švédsko) v trestním řízení proti Larsi Sandströmovi, ze dne 10. dubna 2010. 3 Rozsudek SDEU C-307/13, jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Helsingborgs tingsrätt (Švédsko) ze dne 30. května 2013, došlým Soudnímu dvoru dne 5. června 2013, v trestním řízení proti Larsu Ivanssonovi, Carlu-Rudolfovi Palmgrenovi, Kjellu Ottovi Pehrssonovi a Håkanu Rosengrenovi, ze dne 10. července 2014.
2
Možnosti reakcí ze strany členských států a Evropské komise na notifikované právní předpisy Na návrhy právních předpisů předložených Evropské komisi k notifikaci existují tři různé druhy možných reakcí: 1)
Připomínka
Připomínka slouží k vyjasnění či upřesnění některých záležitostí návrhu technického právního předpisu. Reaguje na některé jeho možné méně závažné negativní dopady. Ze strany Evropské komise je požadováno, aby členské státy na připomínky reagovaly. Směrnice 98/34/ES ukládá členským státům vzít připomínku při další přípravě technického právního předpisu v co největší míře v úvahu. Směrnice 98/34/ES však notifikujícímu státu neukládá výslovnou povinnost se připomínkami řídit. Odpovědí na připomínku ze strany notifikujícího členského státu často bývá vysvětlení. Tříměsíční lhůta, ve které nesmí být právní předpis přijat se podáním připomínky neprodlužuje. 2)
Podrobné stanovisko
Evropská komise nebo jiný členský stát může do tří měsíců ode dne podání notifikace navrhovaného technického právního předpisu k němu zaujmout tzv. „podrobné stanovisko“, z něhož vyplývá, že předpokládané opatření může vytvořit překážky volného pohybu zboží na vnitřním trhu (článek 9 odst. 2 směrnice 98/34/ES). Podáním podrobného stanoviska se automaticky prodlužuje lhůta, po kterou není možné notifikovaný právní předpis přijmout. Členský stát je pak povinen předložit Evropské komisi zprávu o opatřeních, která hodlá na základě podrobného stanoviska přijmout. Evropská komise se k těmto opatřením vyjádří. Podrobné stanovisko je závazné a notifikující členský stát má povinnost navrhovaný právní předpis podle něj upravit nebo jej vůbec nepřijmout. V opačném případě by mu Evropská komise mohla udělit sankce a tento právní předpis by nebyl právně vymahatelný stejně tak jako předpis, který nebyl vůbec notifikován. 3) Oznámení záměru Evropské komise navrhnout nebo přijmout směrnici, nařízení nebo rozhodnutí v dané věci V případě, že členský stát od Evropské komise obdrží oznámení o záměru navrhnout nebo přijmout směrnici, nařízení nebo rozhodnutí v dané věci v souladu s článkem 189 SFEU, je povinen odložit přijetí navrhovaného technického předpisu o 12 měsíců ode dne, kdy Evropské komisi tento návrh notifikoval. Účelem tohoto procesu je zabránit tomu, aby bylo přijetím národního technického právního předpisu negativně zasaženo do procesu harmonizace. Důsledky nesplnění notifikační povinnosti a sankce V případě nesplnění notifikační povinnosti hrozí členskému státu sankce ze strany Evropské komise, případně sankce uložené SDEU. Z judikatury SDEU4 vyplývá, že technický právní předpis, který nebyl notifikován v souladu se směrnicí 98/34/ES, je vůči svým adresátům právně nevymahatelný. Pokud by v důsledku jeho aplikace vznikla některému subjektu škoda, mohl by se po členském státu, jenž nesplnil svoji notifikační povinnost, domáhat její náhrady. Kromě výše uvedeného negativního důsledku spočívajícího v nevymahatelnosti právního předpisu, připadá ve vztahu k členskému státu, který nesplnil svoji notifikační povinnost podle směrnice 98/34/ES, v úvahu postup podle článku 258 a následujících SFEU: 4 Rozsudek SDEU C-194/94, CIA Security International SA v. Signalson SA and Securitel SPRL, ze dne 30. dubna 1996.
3
Má-li Evropská komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv, vydá o tom odůvodněné stanovisko poté, co tomuto členskému státu umožní podat vyjádření. Nevyhoví-li tento stát stanovisku ve lhůtě stanovené Evropskou komisí, může Evropská komise předložit věc SDEU. Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv, je tento stát povinen přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora Evropské unie. Má-li Komise za to, že dotyčný členský stát nepřijal opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora Evropské unie, může předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie poté, co poskytla tomuto státu příležitost se vyjádřit. Navrhne paušální částku nebo penále, jež je dotyčný členský stát povinen zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou okolnostem. Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že dotyčný členský stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu uložit zaplacení paušální částky nebo penále. Výše uvedený postup byl v souvislosti s legislativou zakazující provádění elektrických, elektromagnetických a elektronických her včetně počítačových her na všech veřejných a soukromých místech kromě kasin, uplatněn vůči Řecké republice. Řecká legislativa byla v uvedené věci přijata v takové podobě, že založila rozpor s ustanoveními Smluv o volném pohybu a svobodě usazování, stejně tak jako se směrnicí 98/34/ES. Tento rozpor byl na základě výše uvedeného postupu konstatován rozsudkem SDEU, kterému Řecká republika následně nevyhověla. SDEU tak Řecké republice uložil povinnost zaplatit penále ve výši 31.536 EUR za každý den prodlení s provedením opatření nezbytných k vyhovění rozsudku SDEU spolu s povinností zaplatit paušální částku ve výši 3 milionů EUR.5 K nutnosti opětovné notifikace pozměňovacího návrhu Z logického výkladu ustanovení čl. 8 odst. 3 směrnice 98/34/ES vyplývá, že ne každý pozměňovací návrh k již notifikovanému právnímu předpisu musí být předmětem opětovné notifikace Evropské komisi. Tato povinnost je stanovena pouze pro takový návrh, který splňuje některou z výše uvedených podmínek obsažených v čl. 8 odst. 3 směrnice 98/34/ES. 6 Pozměňovací návrh, jenž pouze bere v úvahu připomínky vzešlé z notifikačního procesu, tak předmětem opakované notifikace zřejmě být nemusí. V tomto smyslu lze vykládat čl. 8 odst. 2 směrnice 98/34/ES, který členským státům ukládá v co největší míře vzít v úvahu připomínky při následné přípravě technického předpisu. Čl. 8 odst. 3 pak členským státům ukládá povinnost neprodleně sdělit konečné znění technického předpisu Evropské komisi, přičemž žádná další notifikační povinnost po vypořádání připomínek již stanovena není. Je-li však v návrhu po počáteční provedené notifikaci proveden větší počet změn, doporučuje se v praxi (považuje se to za účelné) znovu zaslat nové znění právního předpisu k notifikaci, i když změny nezasahují zásadním způsobem do původně nastaveného modelu právní regulace. V opačném případě by mohla být provedená notifikace napadnutelná a ČR by musela vysvětlovat dopad provedených změn (takové stanovisko bylo např. publikováno na internetové stránce MZ ČR v souvislosti s přijímaným zákonem o zdravotnických prostředcích a je online dostupné zde: http://www.mzcr.cz/dokumenty/aktualni-informace-k-navrhu-zakona-o-zdravotnickychprostredcich-_9193_1.html). Na základě výše uvedeného lze doporučit znovu provést notifikaci pozměňovacího návrhu k návrhu poslanců Matěje Fichtnera, Jana Bartoška, Stanislava Humla, Jana Volného, Jana Farského a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (Sněmovní tisk č. 169), dále také jen „pozměňovací návrh“. 5 Rozsudek SDEU, C-109/08, Komise Evropských společenství v. Řecká republika, ze dne 4. června 2009. 6 Provedou-li se v návrhu právního předpisu změny, které zásadně změní oblast jeho působnosti, zkrátí původně předpokládanou dobu jeho zavedení, doplní specifikace nebo požadavky nebo zpřísní požadavky.
4
Např. bod 4 pozměňovacího návrhu podle důvodové zprávy k pozměňovacímu návrhu „...rozšiřuje okruh her, pro které platí limity pro VHP, i na loterie a jiné podobné hry podle § 2 písm. m) bod 2, tj. turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet uskutečňované prostřednictvím zařízení obsluhovaných přímo sázejícím (např. prostřednictvím sítě internet, interaktivních videoloterních terminálů, lokálních loterních systémů, výherních hracích přístrojů). Bylo by tedy možné jej vyložit tak, že doplňuje specifikace nebo požadavky ve smyslu čl. 8 odst. 3 směrnice 98/34/ES.
Závěr Návrh poslanců Matěje Fichtnera, Jana Bartoška, Stanislava Humla, Jana Volného, Jana Farského a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (Sněmovní tisk č. 169) by měl být ve znění pozměňovacího návrhu znovu notifikován Evropské komisi v souladu se směrnicí 98/34/ES.
5
