Z p ra v od a j
Šípek ZO ČSOP Český Krumlov Naším posláním není svět měnit, ale nabízet možnosti, jak ho zachovat. číslo 5/2005 ročník XVIII. ________________________________________________________________________________
JAK SPRÁVNĚ NEZALOŽIT TRÁVNÍK aneb jsou zahrádky ještě potěšením z přírody, nebo jsme už jen otroky regálů v zahradnickém oddělení supermarketů? Historické kořeny trávníků První trávníky se vyskytly nejprve jako domácími zvířaty spásaná plocha kolem panských domů. Mít pěkný trávník tedy bylo známkou bohatství a moci, protože to ukazovalo, že máte dostatečný kus země a na něm stádečko krav a ovcí. Po průmyslové revoluci množství zvířat už nebylo jako známka bohatství, ale trávník se stejně stal symbolem společenského postavení. Znamenalo to, že máte víc země, než potřebujete účelně využít. Později se trávníky začaly společně s lidmi stěhovat do měst, a stále se zmenšovaly. Spásání a ruční sečení bylo nahrazeno automatickou, přírodními zdroji plýtvající a bezúčelnou krávou – tedy sekačkou. Dvacáté století zažilo explozi v zakládání trávníků – když komerční zájmy začaly produkovat nekonečné množství osiva, hnojiv, pesticidů, herbicidů, zahradní a zavlažovací techniky. Firmy na budování zahrad tak objevily levný způsob jak založit drahou zahradu. Stačí rozprostřít relativně tenkou vrstvu úrodné půdy na cokoliv co se na místě nachází a rozložit hotové travní koberce. Velká plocha vypadá podle uznávaných měřítek luxusně a osázet obvod zahrady je už snadné. Trávníky škodí planetě Čistě travní monokultura (porost z jediného typu rostliny) je umělá a v našich zeměpisných podmínkách nepřirozená. Příroda má tendenci vytvářet pestrou skladbu rostlin, biodiverzitu, která
podporuje sama sebe. Jeden metr přírodní louky obsahuje více rostlinných a živočišných druhů, než nekonečné kilometry trávníků. Trávník, jak ho známe, proto není trvale udržitelný bez chemie, fyzické práce a času. Pro zajímavost bylo v roce 1990 ve Spojených státech: - $ 25 miliard (všechny údaje jsou v US dolarech!!!) utraceno za jediný rok na nákup produktů na trávníkovou péči - $ 5. 250 milionů bylo utraceno za hnojiva - $ 700 milionů bylo utraceno za 28 milionů kilogramů jedovatých syntetických pesticidů - Mezitím bylo za rok vysázeno 20 milionů akrů nových trávníků a průměrné město použilo na závlahu trávníků 30-60% své veškeré pitné vody - Průměrný příměstský trávník (7,6m x 12,2m) spolkne 45,500 litrů pitné vody za léto. Stačilo by přitom vysadit sucho tolerující luční porost nebo vhodné půdopokryvné rostliny, které nepotřebují žádnou zálivku. Trávníkové šílenství, (doslova hysterie), v USA nezná mezí, a Česká republika začala tento trend kopírovat. Trávníky jsou třetí největší zemědělské odvětví na světě. Je pravděpodobné, že v západním světě průměrný člověk spotřebuje více hodin, více peněz, více energie a více přírodních zdrojů péčí o trávník, než lidé v jakékoliv jiné oblasti zemědělství v rozvojových zemích. Zatímco na jedné straně se zakládáním trávníků vytváří v podstatě zelená poušť, v jiných koutech světa stále lidé umírají hlady. Trávník neumožňuje život ani úkryt vůbec žádným živočichům. Ptáci, včely, motýli a další zvířata začínají mizet. Stejně tak mnohé kdysi běžné rostlinné druhy. Jediné tvory a květiny schopné přežít v naší travní monokultuře nazýváme škůdci a hubíme je chemicky. Trávník je od slova trávit? Mnoho pesticidů a herbicidů nikdy nebylo pořádně testováno na toxicitu pro člověka a živočichy. Podle NCAMP (Americká koalice proti zneužívání pesticidů) 13 z nejběžněji používaných pesticidů pro trávníky může způsobovat rakovinu, 14 jich může způsobovat narození dítěte s vadami, 21 může poškodit nervový systém, 15 játra nebo ledviny a 30 z nich poškozuje nebo dráždí pokožku. O pesticidu MCPA, používaném jako přídavek do ostatních přípravků na trávníky, bylo zjištěno, že poškozuje mozkovou krevní bariéru, která chrání před neurologickými onemocněními. U organofosfátových pesticidů se zase ukázalo, že způsobují ztráty paměti a zkracují dobu koncentrace. Jsou extrémně nebezpečné pro děti i v malých dávkách. Přesto se stále používají. Jiné studie spojují dlouhodobé používání pesticidů s rakovinou prostaty, mozku a plic. Odhaduje se, že ročně je v USA otráveno 67 milion ptáků legálně používanými pesticidy. Tyto přípravky jsou nesprávně používány především majiteli rodinných domků, což zvyšuje nebezpečí škodlivosti. Hnojiva zase bývají často předávkována a odplavují se do blízkých vodních zdrojů. Stejně zřejmý je i problém s jejich produkcí, při níž se plýtvá fosilními palivy na výrobu a transport, což nemalou měrou urychluje globální oteplování planety. Předpokládá se, že 44% veškeré vody spotřebované v domácnostech v Kalifornii bylo použito na závlahu trávníků. V mnoha oblastech jsou kdysi obrovské zásoby podzemních vod už téměř vyčerpány. Výroba zahradní techniky využívá energii, vyčerpává přírodní zdroje a způsobuje znečištění, stejně tak jako technika samotná. Motory sekaček v USA spotřebují každý rok více než 580 000 000 galonů benzínu (2,088 miliardy litrů !!!) Hodina provozu motorové sekačky vyprodukuje tolik znečištění jako ujetí 560 km autem! A k tomu je ještě nutné připočítat elektrické sekačky, kvůli kterým se při výrobě elektřiny pálí uhlí nebo produkuje radioaktivní odpad. A to všechno úplně zbytečně. Pro inspiraci: Některá Kanadská města se už od roku 1990 bouří proti tzv. kosmetické chemii, jak se těmto zbytečným chemikálií stříkaným na trávníky říká. Kanadskému městu Hudson v Quebecku se jako 2
prvnímu podařilo k nelibosti firem zaměřených na chemické ošetřování trávníků prosadit zákon o naprostém zákazu veškerých chemických pesticidů a hnojiv. Přičinila se o to občanská sdružení, jejichž členové jsou především matky starající se o zdraví svých dětí. Nechtějí, aby si jejich děti hrály na neustále chemicky ošetřovaných hřištích a parkových trávnících. Tento zákaz platí jak pro veřejné tak i soukromé plochy. Vzdorující postřikové firmy tento zákaz porušily a následně u soudu prohrály. Soudce prohlásil, že zájem veřejného zdraví je pro město přednější a doporučil jim zaměřit se na poskytování ekologické péče o trávníky. Mnoho měst v Kanadě zanedlouho následovalo příkladu Hudsonu a prosadilo stejný zákon. Diagnóza Touha po dokonalém trávníku mnohdy nepramení z lásky ke krátkým stéblům trávy, ale ze strachu. Strach z toho, že naše zahrada bude méněcenná, bude vypadat zanedbaně, a co tomu řeknou sousedi a kolemjdoucí? No fuj, hrůza pomyslet, ta ostuda! Co je právě ten váš argument pro golfový trávník pokud nehrajete na zahradě golf? Kdo rozhodl o tom, že centimetrová tráva je nebe, a deseticentimetrová pampeliška peklo? Stejně jako církev v minulosti diktovala, co je dobré a co hřích, firmy s miliardovým obratem produkující zahradní potřeby diktují, co máte mít na své zahradě. Místo placení odpustků byste měli kupovat kýble s hnojivy, herbicidy a pesticidy, nové sekačky, kypřiče, speciální hrábě, rozprašovače a závlahové systémy. Teprve až toho budete mít plnou garáž, budou hříchy za nevinný flirt se sedmikráskami v trávníku odpuštěny - ale ne na dlouho. Na trhu se objevují nové přípravky, malotraktůrky a hyperzázračné travní směsi. Brány pekelné se otvírají- lépe jít rychle nakupovat, ať je klid, než bude pozdě a začnou se zase rozrůstat ty odporné, hnusné, zatracené a zahrádkářovo image vraždící trávníkové plevely. Zbavit se strachu je na druhou stranu nádherná věc. Panická hrůza z mechu, sedmikrásky či smetánky lékařské se dá léčit! Strach z volně rostoucích rostlin a touha po absolutní kontrole nad každým zelený lístečkem na pozemku je jednoduše řečeno společenská úchylka, ničím nepodložená fobie. Mládež začíná ve třinácti letech kouřit cigarety a ničit si zdraví, aby se společensky vyrovnala ostatním. Čerstvý majitel zahrady zakládá dokonalý trávník, aby se vyrovnal fotkám v zahradnických časopisech a sousedům, a ničí tak životní prostředí sobě i všem ostatním. Následkem používané zahradní a zemědělské chemie zahyne nesrovnatelně víc lidí než při útocích žraloků, krokodýlů, lvů, hadů a při pádech dopravních letadel dohromady. Jen to nevypadá tak drasticky, trvá to roky a důvod vzniku rakoviny se nedá přesně dokázat. A čeho se tedy lidé bojí? No přeci žraloků, a že budou mít zaplevelený trávník …! Léčba Příroda to s námi myslí dobře. Kdyby totiž ne, tak jak vysvětlíte, že každá z těch rostlin, které nám tu vyrůstají, má nějaké léčivé účinky? Myslíte, že bychom tu ještě žili, kdyby pro nás příroda nechtěla jen to nejlepší? Stačí si uvědomit jednoduché souvislosti a strachu se zbavíme tak, že ho nahradíme láskou. Láskou k přírodě a ke všemu živému. Plevel je stejně tak živá rostlina jako milovaný fíkus v obýváku. Z fíkusu si čaj raději nedělejte, čaj z "plevele" vám ale pomůže vyléčit kde co. Neobviňujte se za to, jak na zahradě hospodaříte, nebo jste hospodařili. Nesouhlasíte-li s tím, co zde čtete, pokračujte v tom, co děláte. Přehánějte to, stříhejte trávník častěji než vlastní nehty a napájejte zem chemikáliemi a pitnou vodou. Každý na to musí přijít sám a spatřit absurdnost svého počínání, ať to trvá rok nebo padesát let, jednou to přijít musí. Vylévat jedy na krásně kvetoucí léčivé rostliny je jen noční můra, ze které se stačí probudit. Kdyby na každé druhé straně zahrádkářských magazínů byla půlstránková reklama, že každá pampeliška je znakem moci a bohatství, pak by na všech zahradách byly pampeliškové plantáže. Módní vlny, noční můry, reklamy … není lepší být sám sebou a nechat i zahradu ať je tím, čím může příroda být - krásnou, zdravou, léčivou, voňavou a pestrou. 3
Děti jako důvod? Každý obhájce trávníků skončí nakonec u jediného argumentu – a kde si mají hrát děti? V dnešní době se většina trávníků 363 dní v roce vůbec nevyužívá a děti by si na nich hrát neměly, protože chemikálie a hnojiva, kterými jsou tyto plochy pokryté, jsou zdraví škodlivé. Výrobci tvrdí opak, ale to tvrdili před desítkami let i o těch výrobcích, které jsou dnes přísně zakázané. Když si děti na trávníku hrají, pak většinou s tím, co tam podle trávníkových odborníků nepatří. Hledají čtyřlístky, dělají si věnce z pampelišek, rozfoukávají chmýří, trhají sedmikrásky, pozorují broučky a chytají ještěrky. Dokonale udržovaný trávník je ale téměř sterilní, stejně mrtvý jako umělohmotný koberec v obýváku. Trávník pro děti se liší od trávníku pro dospělácké ego o 180 stupňů. Další věc je, že jak dítě nic netušíc vyroste, je mu dána do rukou sekačka a celoživotní břemeno trávníkové údržby. Tak se stává, že mnozí lidé začnou nenávidět zelenou barvu a tu prestižní plochu před barákem, která je okrádá o čas, energii a peníze.(Ano, také jsem býval dítě na zahradě s celkem velkým trávníkem.) Každé správné dítě školního věku navíc preferuje objevování a dobrodružství, které na travnaté placce nenajde. Děti většinou bez vědomí rodičů podnikají objevné výpravy do divoké přírody nebo opuštěných polorozbořených domů, nikoliv na hladce posekané trávníkové plochy parků. A když si chtějí zahrát fotbálek, stejně jim to na vypiplaném trávníku u domu rodiče nedovolí. Chcete-li pro potomka to nejlepší, dopřejte mu tajemnou zahradu plnou keřů a stromů, mezi nimiž se může schovávat, šplhat na ně, budovat si skrýše a ujídat z nich od jara do zimy zdravou úrodu. Takové dítě bude víc venku než u her na počítači, a bude mít také šanci dožít se doby, kdy být nejchytřejším tvorem na planetě už nebude taková ostuda. Zdroje informací o situaci v USA a zahraničí: The Pesticide Scandal, Sayan, Kathyrne, Family Circle 2 April 1991. Redesigning the American Lawn, F. Herbert Bormann, Diana Balmori, Gordon T. Geballe, Yale University Press, 1993 Spring, 1997 edition of The Arlington Environment, Volume Four, Number Four Toxicology and Applied Pharmacology, 65:23, 1982 Annual Reviews in Public Health, 7:461, 1986 Occupational Environmental Medicine, 56(1):14-21, 1999 Journal of the National Cancer Institute, 71(1), July 1983 Permaculture a designers manual, Bill Mollison, Tagari publications, 1988. Plants for a future- edible and useful plants for a healthier world, Ken Fern, Permanent publications, 1997. Jaroslav Svoboda, www.ekozahrady.com
V naší době vychází největší nebezpečí pro půdu, a tím nejen pro zemědělství, nýbrž pro civilizaci jako celek, z rozhodnutí městského člověka aplikovat na zemědělství principy průmyslu. Schumacher
4
AMERICKY PSYCHOLOG SOLOMON ASCH provedl v 50. letech sérii pokusů, jež měly testovat naši ochotu nechat se vmanipulovat do konformního jednání. Pokusný subjekt vstoupil do místnosti, v níž bylo devět křesel uspořádaných do půlkruhu, a byl usazen na předposlední křeslo od konce. Pak přišlo postupně osm dalších lidí a každý zaujal jedno místo. Pokusný subjekt nevěděl, že šlo o statisty smluvené s experimentátorem. Asch pak všem ukázal dvě karty. Na první byla jediná čára, na druhé tři různě dlouhé čáry. Pak se jednoho po druhém ptal, která ze tří čar byla stejně dlouhá jako čára z první karty. Nebyl to těžký test a odpověď byla jednoduchá, protože délky čar se lišily o plné dva palce. Jenže pokusná osoba odpovídala až jako osmá, tedy poté, co své mínění nahlas vyslovilo sedm lidí. A ti si k velkému překvapení zkoumaného nejen zvolili jinou čáru, ale dokonce se na ní shodli. Viděl tak na vlastní oči něco jiného, než co vidělo sedm cizích lidí. Čemu má věřit? Při dvanácti sezeních z osmnácti se zkoumaní rozhodli pro většinový názor a označili nesprávnou čáru. Když se jich pak Asch ptal, zda je ovlivnily odpovědi ostatních, většinou tvrdili, že ne! Lidé se nejen přizpůsobili, ale dokonce upřímně změnili svá přesvědčení. Na toto zjištění navázali matematicky orientovaní ekonomové David Hirschleifer, Sushil Bikchandani a Ivo Welch. Pokládali konformismus za hotovou věc a ptali se, k čemu je dobrý. Proč lidé následují módu své doby a svého kraje? Proč jsou délky sukní, módní restaurace, odrůdy zemědělských plodin, populární zpěváci, novinové titulky, módní jídla, reklamní triky, ekologické poplašné zprávy, finanční panikaření, psychiatrické diagnózy a podobně v kteroukoli chvíli přijímány na tolika různých místech? Antidepresiva jako prozac, satanistické týrání dětí, aerobik, Power Rangers - proč všichni tolik blbnou? Jak je možné, že systém amerických prezidentských primárek funguje zásadně tak, že lidé volí toho, kdo vyhrává, a orientují se podle voleb v malinkém státě New Hampshire? Proč jsou lidé takové ovce? Během let bylo navrženo nejméně pět vysvětlení těchto skutečností, přičemž žádné z nich není příliš přesvědčivé. Podle prvního z nich jsou ti, kdo se neřídí módou, nějakým způsobem potrestáni - což jednoduše není pravda. Podle druhého může každý, kdo se módou řídí, počítat s okamžitou odměnou, asi jako řidič jedoucí po správné straně silnice. Ani to obvykle není pravda. Podle třetího lidé obyčejně preferují ty činnosti, které preferují ostatní, asi jako se sledi raději zdržují v hejnu. Na tom něco bude, ale nevysvětluje to náš problém. Čtvrté vysvětlení říká, že všichni zúčastnění dospějí ke stejným závěrům nezávisle na sobě, a páté tvrdí, že ti, kdo se rozhodnou jako první, řeknou ostatním, co si mají myslet. Žádný z těchto modelů však nevysvětluje lidský konformismus v celé jeho složitosti. Hirshleifer a jeho kolegové navrhují místo všech zmíněných hypotéz takzvanou hypotézu informační kaskády. Každý, kdo učiní rozhodnutí - třeba jakou si koupit sukni nebo na jaký film jít se může rozhodnout pro jeden ze dvou zdrojů informací. Prvním je jeho samostatný úsudek, druhým to, co si myslí ostatní lidé. Jsou-li ostatní jednoznačně rozhodnuti, může náš člověk odfiltrovat vlastní názor a orientovat se podle mínění davu. Neprojeví tak slabost ani hloupost. Víme přece, že lidské chování je užitečným zdrojem spousty akumulovaných informací. Proč věřit vlastnímu názoru, který se může mýlit, když se můžeme opřít o přesně formulovaný názor tisíců lidí? Milion návštěvníků se při posuzování filmu nemůže mýlit, i kdyby námět vypadal úplně pitomě. Navíc existují rozhodnutí, například ohledně odívání, kde nejsprávnějším řešením je přesně takové, pro něž se rozhodnou ostatní. Když si žena vybírá šaty, ptá se: "Sluší mi to?" Současně se ale ptá: "Nosí se to?" K naší posedlosti módou lze najít zajímavou paralelu v říši zvířat. Samci tetřívka křovinného z amerických horských plání se shromažďují ve velkých hejnech při skupinovém toku čili leku, aby soutěžili s ostatními samci o možnost oplodnit přítomné samice. Společně tancují a naparují se, přičemž k prasknutí nafukují své roztažitelné hrudní vaky. Pouze jeden nebo dva samci, obvykle ti, kteří tancují v samém středu tokaniště, mají u samic skutečný
5
úspěch. Deset procent nejúspěšnějších samců se pak postará o devadesát procent páření. Jedním z důvodů jejich úspěšnosti je, že samice se po sobě opičí ve velkém. Samec se jim líbí, protože již okolo sebe shromáždil jiné samice, což jasně dokazují experimenty s přidáváním vycpaných samic. Z tohoto samičího napodobování vyplývá, že i když o úspěšném samci možná rozhoduje náhoda, samici nezbývá nic jiného než se přizpůsobit ostatním. Každá samice, jež by opovrhla míněním většiny a našla si osamělého samce, by se totiž pravděpodobně dočkala synů, kteří by zdědili tátovu neschopnost upoutat na tokaništi pozornost slepiček. Při pářících hrách je největší odměnou za popularitu samotná popularita. Ale vraťme se k lidem. Hlavním problémem informačních kaskád je, že nakonec mohou slepí vést slepé. Kdyby se většina lidí nechala ve svém názoru ovlivnit ostatními, mohly by se mýlit celé miliony. V tom spočívá zmatečnost argumentu, že na náboženství musí něco být, protože se jím po tisíce let řídila většina lidí. Většina lidí se jednoduše nechala ovlivnit, protože se nechali ovlivnit i jejich předkové. S tím souvisí zajímavý rys lidské stádnosti, který dokáže vysvětlit jen Hirshleiferova teorie: naše módní výstřelky jsou totiž nejen nápadné, ale i velmi nestálé. Stačí jen náznak nové informace a všichni prchají od staré módy a začínají vyznávat novou. Díky posedlosti módou pak vypadáme jako hlupáci, kteří jako gumové míčky skáčou od jedné posedlosti ke druhé, poháněni jen rozmary informačních kaskád. Mějme však na paměti, že v malých lovecko-sběračských tlupách mohly být pomíjivé módy mnohem užitečnější. Lidský svět není na rozdíl od světa levhartů nebo lvů světem osamělých sólistů - ačkoli i lví sólisté se sdružují do skupin. Lidé žijí ve společnostech, jež jsou jakýmisi superorganismy. Soudržnost skupiny zaručovaná konformismem je cennou zbraní ve světě, kde skupina musí vystupovat jako jeden muž, aby obstála v soutěži s jinými skupinami. Nezáleží na tom, jak nesmyslné znaky skupinu charakterizují, hlavně že se s nimi ztotožní všichni její členové. Zdroj: Matt Ridley - "Původ ctnosti", Portál
POZVÁNKA Vážení přátelé, dovolte, abychom Vás co nejsrdečněji pozvali na výstavu Hobby, která se koná od 18. do 22. 5. 2005 na Výstavišti v Českých Budějovicích. Letošní ročník bude mj. obohacen o zvýrazněné téma „Hospodárné využívání energie a obnovitelných zdrojů“. Návštěvníci výstavy budou moci bezplatně využít poradenské služby na dvou stáncích Energy Centre České Budějovice (ECČB), kde kromě konzultací týkajících se např. stavby a rekonstrukce domů, vytápění, obnovitelných zdrojů energie, úspor energií v domácnostech atd. Všichni zájemci obdrží publikace a brožury s potřebnými informacemi. Dále jsou návštěvníci srdečně zváni na semináře a prezentace. Bližší informace a časový harmonogram seminářů naleznete na www.eccb.cz. Těšíme se na setkání s Vámi na výstavě Hobby 2005! Mgr. Ivana Klobušníková Energy Centre České Budějovice
[email protected] č. tel. 38 731 25 80
6
NAŠE KRÁSNÁ KRAJINA JE NÁŠ KAPITÁL aneb Smrčina opět v ohrožení - rakouští ochranáři prosí o podporu Firma AustroControl GmbH plánuje postavit na vrcholu hory Hochficht (dále Smrčina, pozn. redakce) vysoké 1 338 m v rakouské části Šumavy nové vysílací zařízení. Plánovaný časový harmonogram firmy AustroControl GmbH: Stavební řízení koncem června, zahájení stavebních prací léto 2005, uvedení zařízení do provozu podzim 2006. Místo, kde by mělo toto zařízení stát, se nachází přímo na vrcholu v bezprostřední blízkosti hranice s ČR a tedy také hranice s jihočeským NP Šumava. Toto místo leží navíc na území evropské ochrany ŽP Natura 2000 Böhmerwald-Mühltäler. Řeč je o radarovém zařízení vysokém asi 45 m a o zabraném území v rozloze asi 1000 m2. My ze zájmového sdružení Böhmerwald chápeme takový zásah do našeho domácího regionu jako nezodpovědný. Poškození krajiny, zcela chybějící informace a stejně tak chybějící integrace obyvatelstva (patrně do rozhodování), stejně jako dalekosáhlé nevýhody pro region jsou ve vztahu k radarovému zařízení na Smrčině těmi nejvážnějšími oblastmi vyžadujícími naši starost. Ve hře je především „krásná krajina“ jako turistický kapitál. Tu si nemůžeme nechat zničit společností AustroControl GmbH, ostatně se jedná o soukromoprávně řízenou společnost s cílem zvyšovat cenu svého podnikání. Obyvatelé a návštěvníci Šumavy mají rádi zejména netknutou přírodu. Stěží bychom jinde našli tak jemné, neporušené lesní horizonty v celé jejich délce a klidu, jaké potkáváme u nás, v kraji Adalberta Stiftera. Náš region má díky svému přírodnímu bohatství největší potenciál k tvorbě podpory tichého, přírodu šetřícího a společensky přínosného kvalitního turizmu. To je potenciál, který musíme využívat společně se svými sousedy, s nimiž jsme si opět blíž díky evropskému sjednocení. Tuto šanci můžeme jen tehdy využít a zachovat pro své potomky, pokud bude opatrován zejména klid, uzavřenost (nepřístupnost) a krása tohoto kraje. My ze zájmového sdružení Böhmerwald vyzýváme všechny lidi, kterým leží Šumava na srdci, Letecký snímek ukazuje rozsah poškození vrcholu aby se zasazovali za volný horizont Velkého Javoru spojeným s výstavbou radarové stanice (ve smyslu bez vysílačů). Interessegemeinschaft Böhmerwald více na: www.boehmerwald.at.tt
7
TAKÉ DOMA SI MŮŽEME VYPĚSTOVAT NEROSTY Sběratelé nerostů nemusí závidět pěstitelům rostlin a chovatelům živočichů jejich zdánlivě pohodlné pěstitelství a chovatelství doma „v teple“, nemusejí podnikat daleké výlety za nerosty na vzdálené lokality do přírody. Ptáte se jak tedy získat pěkné krystalované minerály? Řešení je snadné. Vystačíme si i s jednoduchými a snadno dostupnými pomůckami a chemikáliemi. Nebude to tak těžké, jestliže dodržíme pracovní postupy a budeme trpěliví. Opatříme si chemické látky, které se hodí k pokusu. Nejprve probereme police doma v kuchyni, kde se nám hodí především kuchyňská sůl (chlorid sodný, kamenná sůl, halit NaCl), další chemické látky si koupíme již v drogerii. Bude to síran měďnatý (chalkantit, modrá skalice CuSO4.5H2O), síran draselno–hlinitý (kamenec, vodnatý síran draslíku a hliníku). Připravíme si nasycený roztok některé z těchto látek: Do vroucí vody v kádince (postačí i sklenice od zavařeniny, která vydrží i vyšší teplotu) přidáváme za stálého míchání rozpráškovanou látku tak dlouho, dokud se rozpouští. Nasycený horký roztok nalijeme opatrně do krystalizační misky (plochá miska) a ponecháme v klidu vychladnout. Pozorujeme změny v roztoku, tvorbu krystalů, jejich tvar a velikost. Vzniknou malé krystalky. Chceme-li získat větší a lépe vyvinuté krystaly připravíme si nasycený roztok opět v kádince, tentokrát při normální pokojové teplotě. Použijeme některou z uvedených látek. Na tyčinku položenou přes horní hrany kádinky zavěsíme pomocí nitě vybraný drobný krystal téže látky tak, aby byl celý ponořen v roztoku. Takto připravenou kádinku (nádobku) přeneseme opatrně na klidné místo (parapet okna, spodní polička v chladnici) a umístíme tak, aby se voda mohla volně odpařovat. Ponecháme několik dní, popř. týdnů v klidu (čím déle trvá tento proces, tím dokonalejší jsou krystaly). Pozorujeme růst krystalů na niti, popř. vznik dalších krystalů na dně kádinky. Může se stát, že růst krystalů „zdivočí“ a vytvoří se velké množství drobných krystalků. Vybereme ten největší a nejdokonalejší a zavěsíme ho opět do čerstvého roztoku a ponecháme dalšímu růstu. Můžeme několikrát opakovat až dosáhneme uspokojivou velikost krystalu. Výhodou těchto chemických látek je, že nejsou nebezpečné zdraví. Pro ty hravější a zdatnější pěstitele krystalů mám ještě jeden zajímavý pokus. Vedle nám již známého síranu draselno-hlinitého, který je bezbarvý, si ještě opatříme síran chromito-amonný, který je tmavě fialový. Výše uvedeným postupem si připravíme větší fialový krystal síranu chromito-amonného, který ponoříme do roztoku bezbarvého síranu draselno-hlinitého (podmínkou jsou stejně nasycené roztoky). Protože oba dva sírany krystalují v soustavě krychlové (vytváří oktaedry-osmistěny), začnou narůstat plochy bezbarvého kamence na plochy fialového kamence. V konečné fázi vývoje krystalu budeme mít velký krystal bezbarvého kamence, který bude mít v sobě „vrostlý“ krystal fialového kamence. Postup pokusu můžeme obrátit s opačným výsledkem. Druhý pokus opět začneme s již vytvořeným fialovým kamencem. Opatrně mu urazíme rohy (vrcholy) a opět ponoříme do bezbarvého roztoku síranu draselno-hlinitého. Ulomené rohy fialového kamence se „vyhojí“ rohy bezbarvého kamence. Můžeme vložit do roztoku fialového kamence a výsledný krystal má proužkované rohy. Pokus můžeme začít s bezbarvým kamencem v opačném sledu. Tak vidíte není to tak těžké. Přeji vám hodně radosti a trpělivosti při pěstování krásných krystalů také doma v teple a suchu (vhodné především v zimním období). Takto vzniklé umělé krystaly nazýváme syntetické. Dnes dokážeme připravit a i průmyslově vyrábět skoro všechny přírodní kameny. Některé jsou pro průmysl nepostradatelné (diamant na řezání a broušení, syntetický korund-rubín ve šperkařství a celá řada dalších). Literatura: Kočárek E., Kočárek E. ml., 1994: Cvičebnice přírodopisu Geologie pro 2. stupeň základních škol a gymnázia. Jinan, Úvaly u Prahy Václav Pavlíček 8
GEOLOGICKÁ EXKURZE DO NOVOHRADSKÉHO PODHŮŘÍ (několik poznámek jednoho z účastníků exkurze, který není geolog) První navštívenou lokalitou byl kamenolom Rejta v těsné blízkosti Trhových Svinů. V kamenolomu se již netěží, nicméně je zde možné najít pěkné vzorky biotitického granodioritu. Jde o středně zrnitou žulu s krásnými krystalky tmavé slídy biotitu pseudošesterečného tvaru. Vedoucí exkurze pan Dr.Pavlíček na této lokalitě předváděl odběr vzorků hornin, měření sklonu a orientace horninových vrstev pomocí geologického kompasu a dalších pomůcek . Další zastávkou byl Hrádek. Asi 500 metrů od této osady se nachází Liščí skála (též Božiště). Jde o seskupení velkých balvanů hrubozrnné dvojslídné žuly, na jejichž posunutí se podílela zemská gravitace a soliflukce, česky půdotok. Na balvanech jsou nápadné rýhy, které vznikly selektivním vyvětráváním v jemnozrnné žílné hornině. Dr. Pavlíček účastníky exkurze obdaroval vzorky růžového migmatitu s lupenitým hematitem (krevelem) Dr. Václav Pavlíček z pole „Pod vodárnou“, kam naše početná skupina nemohla. Blízký Žárský potok byl dobrou příležitostí pro vyzkoušení šlichové prospekce (rýžování). Kdo byl trpělivý a dobře poslouchal rady vedoucího exkurze, vyrýžoval ze dna potoka černé šupinky hematitu a zrnka kovově lesklého ilmenitu. Největším zážitkem pro sběratele nerostů byla návštěva kamenolomu Štiptoň. Ten se nachází v blízkosti Nových Hradů a je založen v biotitické ortorule, která patří mezi přeměněné horniny. V kamenolomu byly k nalezení krystaly křemene, chlorit, hematit i vzorky „vyzdobené" oxidy manganu do podoby nejrůznějších stromečků. Největší nadšení způsobily krásné, až 1 cm velké krystalky pyritu, které se daly volně sbírat na lomových terasách. Kdo chtěl mít kompletní sbírku vzorků z kamenolomu Štiptoň, odnášel si Stopy oxidu manganu připomínají mech také biotitickou pararulu, růžové migmatity a křemenný diorit. Poslední zastávka patřila pískovně Nakolice asi 3km východně od Nových Hradů, kde se příležitostně těží štěrky a písky. Dají se zde nalézt železité konkrece různého tvaru (desky nebo železité koule). Zjednodušeně řečeno jde o tvary tvořené pískem, spojeným železitým tmelem. Křemitý tmel je pak součástí zkřemenělých dřev, která lze v různé velikosti nalézt také v nakolické pískovně. My jsme to štěstí neměli a tak nás zachránil Dr.Pavlíček, který měl pro každého připraven alespoň jeden kousek. Díky skvělému Dr.Václavu Pavlíčkovi, bezvadné partě geologických i negeologických nadšenců a s přispěním hezkého počasí byla exkurze do Novohradského podhůří o poslední dubnové sobotě báječným zážitkem, na který všichni budou dlouho vzpomínat.
9
P.S. Protože jsem sháněl pro děti z přírodovědného kroužku rýžovací misky, mohu se s Vámi podělit o nejčerstvější zkušenosti, jak a kde misky obstarat. Firma Vyvaplast v Turnově momentálně nemá žádné umělohmotné misky na skladě a je pro ní rentabilní zaručený odbyt minimálně 80 kusů. Za těchto podmínek odhadují cenu jedné misky asi na 150,- Kč. Kovové misky o průměru 39 centimetrů můžete dostat na dobírku v Českém geologickém ústavu v Praze, kde je dobré se obrátit na velmi ochotnou a věci znalou paní Riedlovou. Kousky zkamenělého dřeva Přesná adresa je Český geologický ústav, Klárov 131/3, 118 00 Praha, tel. 257 089 411, e-mail paní Riedlové je
[email protected]. Jedna miska bez poštovného zde vyjde na 170,- Kč. Misky z černé umělé hmoty o průměru 36 centimetrů za cenu 180,- Kč pak můžete na dobírku objednat v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy (tel.241 950 791). Bohumil Florián Foto: Petr Resch
ZÁKON O ČISTÉ ENERGII VSTUPUJE V PLATNOST, PREZIDENT KLAUS NESOUHLASÍ Ekologické organizace přivítaly, že klíčový zákon o obnovitelných zdrojích energie vstoupí v platnost. Nová legislativa otevře cestu na český trh čisté elektřině: větrným elektrárnám, spalování biomasy, sluneční energii a podobným technologiím. Zákon, který ekologické organizace prosazovaly několik let, prezident Klaus nakonec nevetoval, avšak ani nepodepsal. „Zákon je spíše výrazem zbožných přání než výsledkem poctivých analýz. Vyjadřuje jisté ideologické vidění světa, kterému se dosud daří vymykat se z podmínek tvrdé soutěže idejí, z politické konfrontace, z kritického zhodnocení společenskými vědami. Zákon tohoto typu nemohu vzhledem ke svému nejhlubšímu přesvědčení o jeho tragickém omylu doprovodit „do života“ svým podpisem,“ uvedl ve svém prohlášení prezident Václav Klaus. Hnutí DUHA a Sdružení Calla litují, že se prezident rozhodl zákon nepodpořit. Přišel tak o příležitost pomoci nejlepší legislativě na podporu čisté energie v nových členských zemích EU. „Je to bezesporu jeden ze dvou nejdůležitějších ekologických zákonů v tomto volebním období, který pomůže snížit znečištění, vytvoří nová pracovní místa, oživí ekonomiku řady obcí a rozhýbe nové, moderní průmyslové odvětví. Tím, že normu nepodepsal, se prezident vzdal příležitosti podpořit pravděpodobně nejlepší zákon na podporu čisté energie ze všech nových členských zemí Evropské unie,“ řekl Petr Holub z Hnutí DUHA.
10
Nový zákon podle vzoru Německa, Španělska a dalších evropských zemí pomůže snížit vysoký český příspěvek ke znečištění, které způsobuje globální změny podnebí. Zároveň vytvoří nová pracovní místa a modernizuje energetiku. Očekává se, že do konce desetiletí v české ekonomice vyvolá investice ve výši asi 50 miliard korun. Přitom nebude mít významnější dopady na cenu elektřiny. Názory prezidenta Václava Klause na nový zákon o podpoře obnovitelných zdrojů kritizoval i bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík, který je spoluautorem zákona. Podle Bursíka se Klaus ve svém odůvodnění, proč se pod zákon nepodepsal, dopustil deseti "eko-omylů". „Zůvodnění odmítnutí podpisu pana prezidenta je neprofesionální, nekompetentní, nevědecké, matematicky chybné, vychází z chybných postulátů a nesprávně vykládá zákon. Nikdo neupírá panu prezidentovi právo odmítnout podpis pod zákon, ale nelze ponechat bez povšimnutí argumentaci, která mate jak občany České republiky, tak členských států EU,“ prohlásil Martin Bursík. Postoj prezidenta Václava Klause se přitom rozchází s výsledkem průzkumu veřejného mínění, který minulý týden zveřejnila Evropská komise. Podle jeho výsledků Češi patří v EU k národům, které kladou největší důraz na ekologická opatření. Podle nezávislého průzkumu, jehož autoři zkoumali názory 25 000 Evropanů, se 75 % české veřejnosti domnívá, že stav životního prostředí „velmi silně“ nebo „do velké míry“ ovlivňuje kvalitu života – tedy nadprůměrně oproti celé EU (72 %). Dále se 89 % se domnívá, že ekologická opatření jsou stejně důležitá jako ekonomická nebo sociální politika – což je osmý největší podíl v EU (celkem EU: 85 %). Česká veřejnost také považuje ekologické organizace za nejdůvěryhodnější zdroj informací o životním prostředí (42 % lidí je preferuje). „Podle průzkumu Češi patří mezi ´nejzelenější´ národy v Evropě. Domácí politici se musí začít seriózně zabývat znečištěním, odpady, poškozováním krajiny a dalšími ekologickými problémy, které zhoršují kvalitu života každého z nás, protože česká veřejnost to od nich očekává. Velká důvěra v ekologické organizace jako nejlepší zdroj informací je pro nás samozřejmě velmi zavazující,“ řekl Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA. Tomáš Tetiva Econnect PRAHA 2. 5. 2005,
KLAUSOVO GESTO - NE a NE a NE ! Pan Klaus ve funkci prezidenta se zase jednou excelentně vyznamenal. Rozhodl se zopakovat krok jako u zákona o zásluhách prezidenta Beneše, tedy nepodepsat zákon. Tentokrát si vybral zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Tento krok naše ústava vůbec nezná, ale podle legislativců takový zákon platí i bez podpisu prezidenta. Tedy pracně vybojovaný zákon bude platit po vyjití ve Sbírce zákonů. Klaus své gesto doprovodil odůvodněním, které v plném znění najdete v tiskových zprávách na webu Hradu. Pro čtenáře nejen Ďáblíka z něj vyjímám nejzajímavější pasáže: "... tento zákon je vydáván za zákon ekologický, i když s ekologií nemá mnoho společného. Patří plně na půdu ekonomie a činí to s tolika omyly, že by jeho autor v žádné zkoušce z tohoto předmětu neprošel. Tvůrci zákona zcela ignorovali fakt, že je cena jakéhokoli ekonomického statku dána jeho vzácností, a že právě cenový mechanismus je tím nejlepším nástrojem k hospodárnosti a k šetření zdrojů. Případná větší vzácnost jedněch zdrojů zvýší jejich cenu a tím zajímavost zdrojů jiných, a to mnohem lépe než jakékoli byrokratické zásahy.“ „Čistě ekologická argumentace zde také nepřichází v úvahu. Spalování tzv. obnovitelných zdrojů – tedy biomasy, skládkového plynu, kalového plynu a bioplynu – vede k podobným efektům jako spalování uhlí nebo ropy. I sám termín obnovitelnosti, na kterém je celý zákon založen, je velmi sporný. Všechny zdroje jsou svým způsobem obnovitelné i neobnovitelné. Ohromné naleziště ropy
11
pod pouští je podle této podivné teorie zdrojem neobnovitelným, tři palmy na povrchu zdrojem obnovitelným. Ropa přece nepřibývá, zatímco palmy (možná) narostou znovu. Spalme tedy biomasu z palmového listí a ropu netěžme. Zdá se to absurdní? Přesně to je myšlení, kterým je celý zákon veden. Výčet „obnovitelných zdrojů“ je poplatný militantní ekologické propagandě. Vyhýbá se jaderné energii, ač pro to není žádný racionální argument.“ „Poté, co tvůrci zákona museli ustoupit z tvrzení, že je výroba elektřiny z „obnovitelných zdrojů“ efektivní, a že ušetří pracovní síly, vydávají nyní za klad pravý opak – pracovních sil bude zapotřebí víc, a tím se bude bojovat s lokální nezaměstnaností! To je absurdní argumentace na úrovni rozbíječů strojů z 18. století.“ „Okamžikem platnosti tohoto zákona se rozběhnou devastující nevratné projekty, které zamoří Krušné hory a Vysočinu obřími stavbami vrtulí, vytvářejících hluk, ničících reliéf krajiny, zabíjejících ptáky a zatěžujících své okolí. Zákon má způsobit, že se u nás během pěti let zvýší produkce energie z větru 1551krát!!“ (ve skutečnosti 46,5krát, pozn. E.S.) „Zákon je spíše výrazem zbožných přání než výsledkem poctivých analýz. Vyjadřuje jisté ideologické vidění světa, kterému se dosud daří vymykat se z podmínek tvrdé soutěže idejí, z politické konfrontace, z kritického zhodnocení společenskými vědami. Atmosféra uměle vytvořené politické korektnosti předem staví kritiky těchto koncepcí do postavení těch, kteří si neváží přírodních zdrojů. A to je nepravda. Je to všechno daleko složitější.“ „Zákon tohoto typu nemohu vzhledem ke svému nejhlubšímu přesvědčení o jeho tragickém omylu doprovodit „do života“ svým podpisem.“ Z webových stránek prezidenta republiky vybral a okomentoval Edvard Sequens, Sdružení pro záchranu prostředí
O VZTAHU K PRAVDĚ Pravda a vztahy k pravdě hrály a hrají zásadní role úhelných kamenů všech politických a společenských systémů. Jsme svědky v historii dosud nerealizovaného, ale v dnešní ČR až překvapivě úspěšného experimentu vládnoucích stran. Jde o trik, který zatím žádnou demokratickou stranu nenapadl. Když jste kritizovali či odhalovali komunisty, dostali jste pořádně "na frak". Pravda se nesměla dostat na povrch: překrucování, přetvařování, cenzura a lež vládly jejich světu. Komunisté se pravdy báli, byli si ji plně vědomi a dělali vše pro to, aby ji přetvořili. Své kritiky pozavírali, postříleli či vyhnali. Když jste kritizovali či odhalovali fašisty, bylo to ještě horší. Fašisté se pravdy báli opravdu jako čert kříže. Takový respekt měli, že své kritiky a hlasatele pravdy likvidovali okamžitě, bez skrupulí a bez jakýchkoliv výčitek. Když kritizujete či odhalujete dnešní americké demokraty, setkáte se s právě opačným přístupem: přehnaná citlivost až strach, okamžitá reakce, vysvětlování, lhaní, náprava chyb a horečnatá snaha o uspokojení většiny. Clintonismus a triangulace znamenají, že demokraté se pragmaticky vzdávají svých principů, dělají kompromisy a přejímají myšlenky opozice - není jim to však moc platné. Je pozdě, pravda je na povrchu a lháři musí dříve či později prohrát. Nedávné české režimy však přišly s úžasným politickým vynálezem: Pravdy se není třeba bát, pravdu není třeba respektovat, není třeba ji překrucovat, za ni trestat či na ni reagovat - PRAVDU LZE IGNOROVAT!
12
Hloupí komunisté, fašisté i demokraté respektovali pravdu, báli se jí, reagovali na ni, ať již popřením a potrestáním, anebo podporou a podlézáním. Nikdy je, politické břídily, ani nenapadlo, že pravdu není nutno respektovat, že pravdu lze ignorovat či prostě na ni kašlat. V ČR určitě. Hitler, Jelcin, Stalin, Roosevelt, Bush i Clinton měli jedno společné: báli se pravdy, respektovali pravdu, viděli v ní soupeře i nebezpečí. Reagovali však rozdílně: jedni ji ubíjeli, druzí překrucovali, jiní ji podlézali a posluhovali, žádný ji však nedokázal ignorovat. Dnes, v srdci Střední Evropy, přišli někteří mazaní a pomazaní na tu nejjednodušší formuli politické moci: pravdu není třeba respektovat, pravdu lze ignorovat. Není třeba zavírat, není třeba popravovat, není třeba překrucovat či cenzurovat. Kritiky lze ignorovat, asi tak jako brblání, mručení či říhání. Každý si přece může říkat co chce, jestliže nikdo neposlouchá. Ústa jsou přece bezbranným a zbytečným nástrojem - dobrá tak ještě k jídlu či pro sex - neexistují-li uši. Pera se také není třeba bát, neexistují-li oči. Slova se stávají nesmyslem, nejsou-li čtena. Potkal jsem v ČR politika, který si každé ráno nechával analyzovat všechen denní tisk, co kdo řekl a kde, a připravoval obsáhlé, fundované, konkrétní reakce, odpovědi a interpelace. Pak, u moci, toho všeho rychle nechal. Pravdu je třeba ignorovat, kašlat na ni, neslyšet ji nevidět ji - a prostě, vytrvale, hlavně dobře financovaný, si dokolečka mleti to své, v systému byrokracie, jakou si ani ubohý Kafka nedokázal představit. Nikdo nás stejně nebude poslouchat, tak jako my neposloucháme je. Společenský konsensus, základ to klidu a spokojenosti, je konečně pochopitelný: my neposloucháme je a oni neposlouchají nás - a je to jedno. Jenže. Jenže my jsme tam, kde jsme my, a oni tam, kde jsou oni. Jde tedy o režim a experiment jakési Byrokratické Ignorokracie (či Idiokracie), která si beze studu vyvěsí třeba i fangli "Pravda vítězí". Nyní již víte proč: ne ze strachu, ne z respektu a už vůbec ne z principu či ideálu. Jen a prostě proto, že je to vlastně jedno. Prof. Milan Zelený, Fordham University New York, U.S.A.
OSLAVA DNE ZEMĚ V MĚSTSKÉM PARKU Také v tomto roce přichystal Šípek pro děti 1. stupně ZŠ akci ke Dni Země a stejně jako v předchozích letech, i tentokrát ve spolupráci s Domem dětí a mládeže a Gymnáziem Český Krumlov. Na přípravě a zajištění jednotlivých stanovišť se podíleli studenti paní profesorky Šnokhousové a pracovníci DDM, organizaci akce měl na starost Šípek a přihlášky přijímala paní Denisa Sedláčková z DDM. Letošní akce ke Dni Země se zúčastnilo 18 tříd z pěti škol, tedy celkem 317 dětí a 22 dospělých. Kromě dětí z krumlovských škol si přijely do Městského parku zasoutěžit i třídy ze základní školy v Přídolí a ve Větřní. A jak vlastně vypadala jednotlivá stanoviště?
Běh pro přírodninu
13
Běh pro přírodninu ukázal nejen rychlost nohou, ale především schopnost rychle najít správnou větvičku, šišku nebo jinou přírodninu na hromádce ve středu hrací plochy. Houby do guláše bylo stanoviště zaměřené na rozpoznání našich nejznámnějších druhů hub. Mladší děti jen roztřídily obrázky nalezených hub tak, aby jim v hrnci nezůstala žádná jedovatá, starší musely prokázat i znalost názvů jednotlivých druhů. Pod názvem stanoviště Cesta přes řeku se ukrýval přírodovědný kviz, kdy na záludné otázky studentů gymnázia odpovídala celá třída a jeden její žák, který představoval „figurku“, mohl při správné odpovědi přeskočit na další z řady kamenů nakreslených na chodníku. Kdo věděl víc, dostal se přes „řeku“ rychleji. Komu patří šiška? musely poznat děti na stanovišti, kde se třídila hromada šišek do krabic podle toho, z jakého stromu pocházely. Na stanovišti s názvem Ptačí svět děti rozdělovaly ptáky na druhy, které žijí v lese, u vody nebo v městském prostředí. Starší mohly získat body také za správné názvy ptačích druhů. Na stanovišti Zvířecí obydlí si děti vyzkoušely, zda poznají, do jakého „domečku“ které zvíře patří a při Zvířátkové abecedě se ukázalo, jak umí vymýšlet názvy zvířat a rostlin na dané písmeno. Při Žabí štafetě si zase soutěžící třídy procvičily poznávání tří našich nejznámějších druhů žab a studenti Hmatky - co se skrývá uvnitř? na stanovišti se často divili, kolik dětí nepoznalo skokana, ropuchu nebo dokonce ani rosničku. I letos jsme zařadili oblíbené Hmatky – stanoviště, kde děti určovaly co se skrývá v plátěných sáčcích pouze po hmatu. Znalost našich stromů a keřů byla nezbytná na stanovišti Listy a plody, kde se k obrázku listu (nebo větvičky) přiřazoval obrázek plodu. Co přírodě škodí? se mohly přesvědčit děti na stanovišti, kde podle obrázků hádaly, která lidská činnost je přírodě nebezpečná a proč. Jediné stanoviště, které se nebodovalo, byl Obrázek pro planetu Zemi, kde děti vytvářely obrázky ze šišek, kamenů a větviček. Některé představovaly strom, slunce nebo nějaké zvíře, objevily se i houby nebo "Šiškové" sluníčko žáků ZŠ Větřní dokonce jeskyně. Odměnou byly všem zúčastněným dětem samolepky a pohlednice zvířat a každá třída dostala také knihu, která by mohla být pro děti další inspirací k ochraně životního prostředí naší planety. Díky počasí i zájmu škol se letošní oslava Dne Země vydařila – dětem se soutěže líbily a podle slov učitelů zúčastněných tříd patřila letošní akce k nejlepším za posledních několik let. Marie Kočvarová foto: V. Šnokhousová
ŽIVÁ ZAHRADA V květnu minulého roku Český svaz ochránců přírody přivedl k životu nový projekt s názvem Živá zahrada. Prostřednictvím projektu působíme na majitele a uživatele zahrad, aby své zahrady neuzavírali před okolní přírodou, ale naopak, aby se je pokusili uzpůsobit pro život různých 14
živočichů. Příroda se tak alespoň částečně vrací zpět do blízkosti člověka. Jádrem projektu je stejnojmenná soutěž. Jaro je tady a proto vyhlašujeme: JARNÍ KOLO SOUTĚŽE ŽIVÁ ZAHRADA V ROCE 2005 Termín: 20. - 22. května Pozorujte zvířátka na Vašich zahrádkách, výsledky pozorování zaznamenejte do mapovacích karet a ty pak pošlete do kanceláře ÚVR ČSOP. Pokud budete sledovat skupiny druhů, např. sýkory či ještěrky, není nutné určit přesně, o který druh se jedná. Soutěž je dlouhodobá a hodnotí se nejen množství pozorovaných živočichů v jednom období, ale především snaha svou zahradu v průběhu let co nejvíce oživit. Abychom Vás v tomto úsilí podpořili, přidáváme několik rad, jak zvířata přilákat na svoji zahradu: 1. udělejte si na zahradě “divoký koutek” pěstujte zde plazivé či popínavé keře (například ostružiny a břečťan). Živé ploty, popínavé rostliny a husté křoviny umožní na vaší zahradě úkryt velkému množství zvířat. 2. úkryty pro hmyz - pokud na zahradě není dostatek křovin s drobnými úkryty pro hmyz, můžeme je přichystat v podobě svazečků různě velkých větviček, snopečků slámy zavěšených pod obráceným květináčem pověšeném na stromě (ideální pro škvory, významné konzumenty mšic) nebo špalíčků s navrtanými různě velikými otvory 3. hromada větví a listí jako úkryty pro obojživelníky, hmyz, pavouky a malé savce. Shrabávejte listí pod křoviny, na podzim nechte na zemi spadané ovoce, část jablek a jiných plodů ponechte na stromech. To je ideálním úkrytem také pro ježka, vítaného konzumenta slimáků a různých housenek, ale chcete-li ho na zahradě vidět, musíte mu umožnit na zahradu přicházet a zase z ní odcházet. Vysoká podezdívka kolem celé zahrady je pro něj nepřekonatelnou bariérou 4. čmelákům a motýlům je třeba nabídnout kvetoucí rostliny po co nejdelší období v roce, motýlům navíc živné rostliny pro jejich housenky. Mnoho druhů hmyzu po celou sezónu přiláká také směska svazenky s hořčicí. Zdroj nektaru a pylu - z květin dáváme přednost neplnokvětým formám, bohaté jsou hlavně složnokvěté, (např. slunečnice, měsíček, kopretina), z aromatických rostlin hlavně hluchavkovité (např. dobromysl, meduňka, máta) a miříkovité – mrkvovité (např. kopr, koriandr, kerblík). Čmeláci kromě slunečnic navštěvují rádi i vikvovité (např. jetel), pro včely je velkým lákadlem např. svazenka (použitelná i jako vynikající zelené hnojení). Vykvést a vysemenit můžeme nechat i mnoho zelenin, jako např. ředkvičku, kopr, kadeřávek, černý kořen, salát apod. 5. poskytujte živočichům nezávadnou potravu a vodu po celý rok. Především jde o přirozenou potravu, ale nebojte se instalovat krmítko či umělé napajedlo. Nemusíte mít vždy hned zahradní jezírko. Stačí i obyčejná mělká miska s pravidelně vyměňovanou vodou. Důležité je, aby žádná vodní nádrž na vaší zahradě (včetně nádob s vodou) neměla kolmé vysoké okraje, po kterých by se do vody spadlý živočich nemohl vyškrábat ven. Pokud vás ŽIVÁ ZAHRADA zaujala a chcete se zúčastnit, stačí v uvedeném termínu vyplnit mapovací kartu (na požádání ji zašle ČSOP či ji lze stáhnout z www.csop.cz, či tamtéž vyplnit interaktivně). Kartu prosím zašlete zpět do konce května, abychom stihli zpracovat a rozeslat výsledky ještě před prázdninami. Kontaktní adresa: Kancelář ÚVR ČSOP, Alice Turnerová, Uruguayská 7, 120 00 Praha 2, telefon: 222 511 494, e-mail:
[email protected], www.csop.cz Alice Turnerová
15
Autoři rad: Ing. Helena Vlašínová a Ing. Petr Stýblo
Pozvánky: - Příští schůze výboru se bude konat dne 7. června 2005 V 16.30 hod. na SEV Šípek v budově gymnázia. Zveme všechny zájemce a milovníky přírody na každoroční
OTEVÍRÁNÍ
STUDÁNEK
aneb pojďte s námi do jarní přírody Otevírání studánek je každoročně spojeno s jejich vyčištěním a úpravou okolí. Sraz zájemců s drobným nářadím je v neděli 22. května v 8.50 hod. na vlakovém nádraží v Českém Krumlově. Studánky se nacházejí na úbočí Kletě. Postupně dojdeme do Chlumu u Křemže, kde je na zahradě organizátora možnost opékání donesených vuřtů. Odjezd vlakem z Holubova (4,5 km chůze z Chlumu) do Českých Budějovic je 15.28 nebo Podporováno ze zdrojů EU PHARE Dlouhodobá udržitelnost občanské společnosti. ~~~~~~~~~~~~~~~ Projekt "Vydávání periodika Zpravodaj Šípek a jeho rozšíření z regionální úrovně na krajskou" byl podpořen v rámci výběrového řízení MŽP na podporu projektů předkládaných nestátními neziskovými organizacemi.
Odesilatel: 15/06 ZO ČSOP Šípek c/o Gymnázium, Chvalšinská 112 381 01 Český Krumlov vydává Centrum environmentálních informací a služeb Šípek, Masná 131, 381 01 Český Krumlov tel.: 380 704 620, e-mail:
[email protected] kontakt na SEV: č. tel.: 380 714 048, mobil: 721 179 755, e-mail:
[email protected] www.sipek.ckrumlov.cz Uzávěrka jednotlivých čísel 5. každého měsíce. Náklad 180 ks. Odpovědný redaktor Petr Resch. Obsah neprošel jazykovou úpravou. Podávání novinových zásilek povoleno ObSP v Českých Budějovicích j.zn.: P-686/94 ze dne 2. března 1995
16
