Znáte lesy kolem Němčic? Zrovna málo jich tam není František, Čekánka, Skalka seznámí vás s nimi ČTENÍ

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích                                            

červenec – srpen 2013

Cena 15,- Kč

 Znáte lesy kolem Němčic? Zrovna málo jich tam není František, Čekánka, Skalka – seznámí vás s nimi ČTENÍ  Skalka Jiří Kolář Rozhlížela se po okolí, které nebylo nijak velké. Malé romantické údolí, z jedné strany oblévané potokem a vysokou strání za zády, jejíž součást byla právě ona. Celé údolí měla jako na dlani. Byla tady od nepaměti, ale my, odrostlejší mládež, jsme jí znali a vnímali jen v této kratičké pomíjivé fázi její existence. V jinošské fantazii, odkojené dobrodružnými romány, mohla představovat kteroukoliv ze skalisek Divokého Západu, ostatně i údolí pod skalkou při troše fantazie se mohlo jevit jako nějaký kaňon v Llanu Estacadu. Ne, to jsem přehnal, ta trocha fantazie by přece jen nestačila. Musel by na to být pořádný kus fantazie. Celé údolí se totiž zelenalo nízkým travnatým porostem, kam chodily odrostlejší děti pást husy a ovce a byly zde i dva mohutné topoly a osiky, jejichž listy se zachvívaly i za naprostého bezvětří. Chlapecká mládež tu čas od času hrála bosou ligu nebo se jinak zaměstnávala. Potok, který půlkruhem obtékal údolí, byl křišťálově čistý a plný drobných i větších rybek. V místech, kde potok opouštěl údolí a vydával se na další pouť ve stínu smrkového lesa, stály dvě venkovské chalupy, které se krčily pod vysokou strání. Nepominutelným objektem byl kamenný můstek nad potokem, přes který se přecházelo do nejbližší vesnice. A jak vlastně skalka vypadala? Byla asi osm metrů vysoká, pevně vrostlá do okolní stráně, s vyčnívajícími kameny, po kterých jsem lezl, hraje si na horolezce. Vše, co tu tehdy viděla, byla pro ní ne více jak jedna vteřina jejího života. Ale viděla v minulosti i jiné věci, aniž mohla sdělit, jakých dějů byla svědkem. Možná viděla houfy vojsk, procházející se krajinou za třicetileté války. Nebo sedláky, kteří se tudy ubírali za robotními povinnostmi. O tom se můžeme jen dohadovat. Zato víme, co následovalo za časem pasení ovcí a husí, klukovských her a šplhání na skalku. Skalka osiřela, halas omladiny umlkl a rozhostilo se zde nezvyklé ticho. Potok zarostl, rybky zmizely, zarostlo i údolí, vznosné stromy byly poraženy a dřevo odvezeno. A po nějakém čase proťala údolí asfaltka, což znamenalo definitivní zánik jedné krásné etapy v našem životě… Zelný průvod kolem naší vesnice Josef Křešnička Pořád dokola a pěkně za sebou kolem vsi tmavé lesy jdou. Nejblíž se ježí František. Schytáš v něm pár boulí od šišek a přijdeš snadno k pupenci: ve Františku jsou mravenci. Hned vedle je Hora. Je tam liščí nora, v borůvčí úzké zaječí stezky. V Hoře je hezky. Další les je Čekánka. S jahodami na nás čeká. K napití zve studánka. Měkce se tu k hříbkům kleká. A pak je Skalka. Sem je to ze vsi dálka! Duby se derou z kamení stráně a zasvitnou i břízek kmínky. 

V květnu tu kvetou konvalinky. Nosím je k svátku naší Janě. K lesíku jménem Kavčina nevede cesta ani pěšina. Louka a pole jsou všude kolem a potok dole. Lesík jak nic – a starý Kubašta nosíval odtud hříbků sta. Už jsme zas za humny vesnice. Trčí tu vyschlá Zejřice Obklopená zlatým obilím. Kdysi tu prý vlci řádili. A průvod lesů, které nás zeleně objímají, končí se pode vsí v Háji. Ten Háj se naklání nad potok a šumí jak on: celý rok….

 Co je v Čtení, jinde není: Skalka, Občasníček, Slovo starosty, Hledači diamantů, Ze zajímavostí staré Šumavy, Enviromentální vyúčtování, Výlet předškoláků do Českých Budějovic, O včelách, 20 let Kulturního spolku, Hasiči, A je tu léto! Požár, Bambiriáda, Blahopřejeme, Vzpomínkový koncert, Ukončení roku v MŠ Čestice, Tůňka pro obojživelníky, Mobil, Slavnostní zakončení školního roku s předškoláky, Dějiny rodů  Listování v občasníku: 1.5. Svátek práce 3.5. „Retro“ disko - Zdravíme slavné májové dny – pořádal Kulturní spolek. 5.5. Květnové povstání českého lidu 1945 6.5. Zasedalo zastupitelstvo městyse. 7.5. Lampionový průvod obcí. 8.5. Státní svátek - Den vítězství. 9.5. Výbor členek ČSŽ Čestice. 12.5. Den matek. 20.5. Schůze MS Čestice. 25.5. Okrsková hasičská soutěž ve Dřešíně. 29.5. Výbor členek ČSŽ Čestice. V roce 1985 v Bruselu při Poháru mistrů přišlo při tragédii o život 39 lidí včetně žen a dětí. 31.5. Kulturní spolek vyrazil do Borových Lad se svou hrou Mátový nebo citron? 1.6. Mezinárodní den dětí 2.6. Prší, záplavy v Čechách se svým rozsahem blíží těm z roku 2002. 8.6. Dětský den na nádvoří zámku v Česticích. 9.6. Koncert žáků SHŠ Radešov. 10.6. Koná se zastupitelstvo městyse. 13.6. Výbor členek ČSŽ Čestice. 15.6. Kulturní spolek slavil 20. výročí založení programem v sále Lidového domu. 22.6. Den řemesel na mlýně v Hoslovicích. 28.6. Konec školního roku, začátek prázdnin 29.6. Staví se stany na tábor. Členky ČSŽ pekly buřty. Občasníček před sto lety 17.5.1. V Bratislavě vypukl obrovský požár, při kterém vyhořela velká část Podhradí. Požár se podařilo uhasit až po několika dnech a hasit přijeli i hasiči z Vídně. 22.5. Švédský parlament schválil ve Stockholmu zákon o všeobecném starobním pojištění. 31.5. Byl přijat sedmnáctý dodatek ústavy USA, podle něhož budou napříště senátoři voleni přímo voliči, a ne jako dosud vybíráni parlamentem. 4.6. Sufražetka Emily Davidsonová se v průběhu dostihů v Epsomu vrhla pod běžící koně, čímž chtěla vyjádřit protest proti rozsudku, díky němuž byla odsouzena do vězení. Na svůj čin však nedoplatila pouze sama – v nastalém zmatku upadlo několik koní a řada jezdců utrpěla různá zranění. 9.-10.6.V Praze se sešel mezinárodní sjezd žen z Evropy a USA, který jednal o volebním právu žen. 11.6. Turecký velkovezír Mahmed Šefket paša podlehl atentátu. 14.6. Jihoafrická vláda schválila přistěhovalecký zákon, jež omezil vstup Asiatů do země a jejich volný pohyb, což vedlo k nepokojům Indů usedlých v jižní Africe. Bouřící se Indy vedl Gándhí. 21.6. Cyklistický závod Giro d´Italia vyhrál Ital C. Orliani. 29.6. Útokem bulharských vojsk vedených generálem Savovem, na srbské a řecké pozice začala druhá balkánská válka.

 Záplavy a povodně. Lidé přišli o hodně. ČTENÍ rádo nese zprávu o větším finančním daru.  Vážení spoluobčané, nastává nám letní období a s ním přichází doba prázdnin a dovolených. V letošním roce jsme ukončili provoz základní školy již s týdenním předstihem. Důvodem je rozsáhlá rekonstrukce, která spočívá v celkovém zateplení, výměně dveří, oken u hlavní budovy a vchodu. Rekonstrukci provádí firma HM PRO, která vyhrála výběrové řízení na zhotovitele za necelé 4 mil. Kč. Tyto finance budou hrazeny z rozpočtu městyse, z úspor z minulých let. Opravu tělocvičny a jídelny základní školy, jsme z nedostatku finančních prostředků plánovali realizovat v příštích letech, ale naskytla se nám příležitost podat žádost o dotaci do programu Státního fondu životního prostředí, kde je hlavním požadavkem připravenost k realizaci a dokončení do konce roku 2013. V minulých dnech jsme byli obeznámeni, že projekt byl doporučen k realizaci a vyzváni k zahájení výběrového řízení na zhotovitele, které v současné době probíhá. Stejně tak jsou vypsána i další dvě výběrová řízení, a to na přestavbu bývalé sběrny v Česticích na sběrný dvůr a na firmu, která bude zajišťovat svoz komunálního a tříděného odpadu. Těmito kroky chceme zajistit snížení nákladů na likvidaci odpadů v našich obcích. V příštím týdnu bude ještě zveřejněno výběrové řízení na regeneraci veřejné zeleně v obcích (Čestice, Nahořany) Na všechny výše uvedené akce, kromě zateplení hlavní budovy školy, se nám podařilo získat finanční prostředky z Operačního programu životního prostředí. Příslib jsme dostali na uznatelné náklady do výše cca 7 mil Kč. V pátek 21.6.2013 proběhlo v zámeckém parku rozloučení předškoláků s mateřskou školou. Na památku jim byla předána pamětní šerpa a kniha. Po prázdninách nastoupí do první třídy základní školy 28 prvňáků, což dlouho nepamatujeme. V letošním roce jsme se již po třetí za sebou přihlásili do soutěže o Jihočeskou Vesnici roku. Komise měla původně přijet 4.6.2013 v 8 hodin ráno, ale bohužel právě v té době řádila v Čechách povodeň a velká část obcí měla jiné starosti než se věnovat přípravě do soutěže. Proto se vše o týden odložilo a komise přijela 11.6.2013 po ránu. Na celkovou prezentaci jsme měli dvě hodiny, což není zrovna mnoho. Své vystoupení předvedla část děvčat ze souboru Podlešák pod vedením Mgr. Jany Voldřichové, pan Dan Havlík z Krušlova provedl komisi po Krušlovském včelíně a ve škole jsme předvedli nově vybudované venkovní jezírko, nové interiéry a zařízení. V celkovém hodnocení jsme byli oceněni „Zlatou cihlou“ za realizaci staveb v rámci programů obnovy venkova. Významný podíl na tom má OS Krušlovský včelín, které svou citlivou rekonstrukcí včelína porotu přímo nadchlo. Jak již jsem se zmínil, zasáhla na začátku června téměř celé Čechy povodeň. Naše oblast byla postižena jen okrajově a škody na majetku nejsou tak značné jako jinde. Hlavní újmy jsme měli na jednom ze zdrojů pitné vody v Konopici, který byl zaplaven. Včasným zásahem byl ale odstaven, a čerpání vody pokračovalo z jiného vrtu a voda byla v pořádku, jak potvrdily i kontrolní testy. Zaplavený vrt byl sanován a je průběžně dočisťován, aby mohl být opět uveden do provozu. Po povodních jste mohli zaregistrovat i větší obsah stop chloru v pitné vodě. Bohužel je to nutnost, která se provádí vždy po delších deštích nebo přívalech a hrozí tedy i kontaminace spodních zdrojů pitné vody. Další náklady budou s čistěním kanalizace, která byla místy zanesena a někde dokonce podemleta vodou. V pondělí 10.6.2013 jsme na zastupitelstvu projednali a schválili finanční dar ve výši 50 tis. Kč pro obec Putim a její občany. Tato obec byla jednou z nejpostiženějších v Jihočeském kraji s miliónovými škodami. Na závěr mě dovolte popřát Vám všem krásně prožité prázdniny a dovolené. Milan Žejdl – starosta městyse Čestice 

 Že nejhorší ze všeho bývá vždycky balení napsali jsme do kroniky, ale taky do ČTENÍ  Hledači diamantů aneb akce na Zálesí V termínu 7. – 9.5. se náš oddíl Střelka vypravil na Zálesí. Sešli jsme se v pátek u zastávky v Česticích v 16.45 a vyrazili linkovým autobusem do Zálesí. Na místě už nás čekal správce základny, a tak jsme se ubytovali a vybalili si věci. Asi po půl hodině si nás zavolali vedoucí do jídelny a seznámili nás s průběhem víkendu, který měl podtitul „ Hledači diamantů“. Rozdělili jsme se na týmy: Diakopky, Horníci a Kovožrouti a poté jsme začali hrát hry – např. „dus, dus“, housenku a jiné. Večeřeli jsme z vlastních zásob a pak byl ještě oheň, při kterém hrál Bufan na heligonku. Když začalo pršet, šli jsme dovnitř a skládali jsme básně. Potom už jsme šli spát. V sobotu jsme po snídani vyrazili do Dobrše, protože jsme si tam koupili diamantové doly. Cesta byla příšerně dlouhá a kopcovitá. V dolování byli první Diakopky, druzí Horníci a třetí Kovožrouti „ Kovošroti“. Cesta zpátky byla ještě obtížnější, neboť se šlo přes Kváskovice. V Zálesí už nás čekal oběd – teplé rizoto a velmi studená šťáva. Po něm jsme se uchýlili k odpolednímu klidu. Po tvrdém spánku jsme hráli želvy a ledové tání diamantů. Po svačině se hrálo ringo, vybíka, fotbal, přehazka a jiné. Poslední velkou hrou byl „zával“. K večeři byly vuřty a rohlíky, šťáva byla opět velmi studená. Následoval večer plný her – hrálo se: mišmaš, jelen a myslivec, pantomima, házení papíru, ubrousek a na zvířata ve tmě – a po něm se šlo tiše spát. Nedělní ráno bylo příšerné. Vstávalo se nám strašně špatně po sobotním tlaku Vojtových her. Doplazili jsme se na snídani k teplému kakau a vánočce. Po snídani nás čekala nejhorší věc – balení a úklid – ustlat postele, zamést a vytřít pokoje. Zhruba po hodince jsme měli uklizeno a věci vynošené před jídelnu a byli jsme strhaní ještě víc než ráno. Potom jsme šli na zahradu a Vojta vyhodnotil celovíkendovou hru. První skončili Horníci, druzí Kovožrouti a třetí Diakopky. Vojta nás také seznámil s další pasivní hrou „Asta la Vista“, při které jsme se měli nenápadně touto větou zabít. A začal se hrát baseball. Po únavném běhání a odpalování na pařícím slunci jsme se nahrnuli do jídelny na svačinu a po ní jsme z našich získaných diamantů vyráběli různé přívěšky. Když jsme si trochu odpočinuli, přišel úklid kuchyně a jídelny. Pak už začali přijíždět rodiče a odváželi si účastníky domů. Celý víkend byl na jedničku a dík za něj patří hlavně Vojtovi a Macho. Z kroniky oddílu Střelka                    

 Soudní sluha Mastílek nesl ČTENÍ Voldřichovi. Jak dopadl, to se každý Klostermannův čtenář dozví.  Ze zajímavostí staré Šumavy Osobní vyznání. Vždy jsem vnímal pošumavský kraj Podlesí, kde jsem v Němčicích dlouhá léta působil, že se snoubí s tak blízkou Šumavou. Vždy to pro mě byly neopakovatelné zážitky, a tak jsem se rozhodl, že občas se svým písmem přesunu do oblastí blízké Šumavy. A tak dnes využívám krásnou knihu několika autorů: 100 zajímavostí ze staré Šumavy. Sedmnáctý příběh jako bych prožíval já sám. Věřím, že věrní čtenáři Čtení pro lidi se se mnou podělí. Takže se nechme unést starou Šumavou, kudy chodil soudní sluha Mastílek. Jednou ze slavných povídek spisovatele Karla Klostermanna je odysea soudního sluhy, vydaná poprvé v roce 1910. Příběh soudního sluhy Mastílka, kterého pan soudce Okresního soudu v Kašperských Horách pověří doručením obsílky pro Josefa Voldřicha ze Stachů, je znalcům Šumavy a hlavně díla Karla Klostermanna dostatečně známý. Méně známá je již trasa, kterou posel ve své době opravdu prošel. Stará cesta z Kašperských Hor do Stach nevedla jako dnes přes Řetenice a Nicov, ale přes místní část zvanou Prádlo, do údolí Zlatého potoka a poté proti proudu místním stoupáním do dnes již neexistující vsi Mílov. Cesta pokračovala přes Studenec a přivedla poutníka do Jáchymova – a to již byly Stachy. Slavná Stachovská rychta měla tyto osady: Stachov, Michalov, Jáchymov, Kůsov, Říhov, Bláhov, Jirkalov, Zadov, Churáňov a pod Stachy ještě patřily osady Šebestov, Německé chalupy a Vyšehrad. Když usoužený Mastílek pochopil, že tohle všechno jsou Stachy, pod které spadal ještě Javorník, se přesto rozhodl, že Josefa Voldřicha najde. Strastiplné putování mělo i přes značné útrapy šťastný konec. Navštívíme-li dnes stašský hřbitov a spočítáme všechny příjmení Voldřich na náhrobcích, pochopíme, proč zdánlivě jednoduchý úkol – doručit obsílku Josefu Voldřichovi do Stach – způsobil tak zapeklitou odyseu soudního sluhy. Pokud jste náležitě fyzicky vybaveni, můžete si trasu nebohého sluhy zkusit projít. Vím, že Voldřichů je na Stašsku a Zadovsku mnoho. Stále však vzpomínám na Frantu Voldřicha, který žil v šumavské chalupě na Zadově. Bohužel jeho životní pouť skončila brzy, v první jarní den roku 1990 (a v červenci si vzpomenu na jeho nedožité 84. narozeniny). Také leží na stašském hřbitově jako mnoho dalších Voldřichů, na náhrobku má krásný nápis „Zhaslo jsi ty slunko zlaté“. Dědictví převzala paní Leonka, která pečlivě dbá na tradici Franty Voldřicha. Slýchával jsem od něj (bohužel zoufale málo) příběhy ze staré, opravdové Šumavy. A když vyjdu ven z chalupy, kde se nádherně spí u pece a šumavské příběhy mi proběhnou hlavou, tak vidím šumavský kraj od Klostermanna který ten pohled z rozhledny považoval za nejkrásnější ze všech šumavských rozhleden a vyhlídek. A to právě proto, že Zadov odkud je nejkrásnější výhled do pošumavského kraje, dominantní Kůstrý i kraj Podlesí, je tak blízko. Je to spojeno i ve mně a nikdy se to neomrzí, nikdy to nezevšední. Miroslav Zachariáš Osudy němčických exklientů Už jsem si říkal, že o zmíněných osudech nebudu příliš psát, nicméně se často pohybuji na svých cestách přes Prahu (za účelem pracovním nebo sportovním) na hlavním vlakovém nádraží. Místní přilehlý park je opředen mnoha mýty, většinou však pravdivými osobními, mnohdy až tristními příběhy. V průběhu týdne jsem potkal dva němčické exklienty, kterým se v osobním životě nedaří, což souvisí s užíváním návykových látek, tzv. „tvrdých drog“.



 Když mi včera bylo blbě, slyšel jsem ten vtip. Kdybych četl ČTENÍ taky prý bylo by mi líp.  Je velmi paradoxní, že tento článek píši souběžně se sledováním ČT 24 a brífinkem k evropské zprávě o drogách 2013, kterou prezentovali odborníci Vobořil a Mravčík. Ale zpět do terénu. Musím předeslat, že z určitých osobních důvodů mám obavy sdělovat osobní iniciály exklientů, protože jsem zaznamenal signály, že bych se mohl za to dostat až k soudu. Proto ta anonymita. Dva němčičtí exklienti, které jsme potkal nezávisle, každého samostatně, mají po léčbě delší dobu a na krku čtyřicítku. Přesto se jim v osobním životě příliš nedaří, zejména z toho důvodu, že drogy – pervitin a heroin – jsou jejich blízkými přáteli. Tedy že je nadále, i když ne příliš masivně, zneužívají. Životní hodnoty, které se daří realizovat v normálním spokojeném životě bohužel nelze dost dobře uplatnit s podporou tvrdých drog. A tak u obou je zjevná vnitřní nespokojenost a zároveň snaha něco napravit. Tedy z mé strany doporučení k alespoň tříměsíční odvykací léčbě (PL Červený Dvůr, Bohnice, Apolinář). Ale zda se skutečně odhodlají k tomuto kroku a zároveň si přiznají osobní selhání po klasické komunitní léčbě i ve svém životě, to musí udělat jen oni sami. Někdy je to obtížné, ale dá se. Hodně štěstí a odhodlání. Miroslav Zachariáš

ENVIRONMENTÁLNÍ VYÚČTOVÁNÍ ZŠ a MŠ ČESTICE - s programem Recyklohraní naše škola opět přispěla k ochraně životního prostředí Zapojením do celostátního programu Recyklohraní se snažíme nejen poučit a motivovat žáky v oblasti ekologie, ale také je aktivně zapojit do procesu ochrany životního prostředí. Spoluorganizátorem celého programu je společnost ASEKOL, která zajišťuje svoz a následnou recyklaci vybraného elektrozařízení. Díky zpětnému odběru a následné recyklaci elektra je možné výrazně přispět k řešení problémů se zásobami přírodních zdrojů, jako je například voda nebo ropa. Už zpětný odběr a recyklace 100 mobilních telefonů uspoří elektrickou energii za více než 2 200 korun nebo ropu potřebnou pro ujetí 417 km automobilem. Odevzdáním jednoho kusu notebooku dojde k úspoře 6,8 litru ropy nebo k úspoře 392 litrů pitné vody. Získávání druhotných surovin recyklací je navíc pro životní prostředí mnohem šetrnější, než těžba primárních surovin přímo ze Země. „Z Certifikátu Environmentálního vyúčtování společnosti ASEKOL vyplývá, že žáci naší školy v loňském roce vytřídili 11 televizí, 28 monitorů a 910 kg drobných spotřebičů. Tím jsme uspořili 28 MWh elektřiny, 1 682 litrů ropy, 115 m3 vody a 0,8 tun primárních surovin. Navíc jsme snížili emise skleníkových plynů o 5,6 tun CO2 ekv., a produkci nebezpečných odpadů o 23 tun“. Celkové výsledky za rok 2012 jsou opravdu impozantní. Díky sběru a recyklaci elektra se společnosti ASEKOL jen v loňském roce v České republice podařilo ušetřit více než 9 milionů litrů ropy, které mají v současnosti hodnotu přes 123 milionů korun, nebo skoro 198 tisíc MWh elektřiny, což je spotřeba celé České republiky za více než jeden den. Ušetřená ropa by pro změnu vystačila na 3 225 cest kolem rovníku automobilem s běžnou spotřebou. A na tom všem mají zásluhu ti, kteří si dají tu práci a zodpovědně třídí odpad, čímž velkou měrou pomáhají chránit naše životní prostředí.  

 Když jsme v Budějicích byli, pěkně jsme se vyřádili. Jedem zpátky. Kromě ČTENÍ v batohu jinak nic není.  Výlet předškoláků z MŠ Čestice do Českých Budějovic Předškolní děti jsou zvídavé, rády cestují a poznávají nové věci. Proto jsme se rozhodli, že vyrazíme na celodenní výlet do Českých Budějovic. Od školky jsme odjížděli už v 7. 15 hod. 21. 5. 2013. Do batohů jsme dali vše potřebné a hurá do autobusu. Za zpěvu písniček nám cesta rychle utekla. První zastávka byla na Hřišti bez bot. Je to areál s různými průlezkami a skluzavkami. Vše bezpečné, řádně vypolstrované. Také jsme to vyzkoušeli. Tady se děti vyřádily! Hned byly nahoře a hned zase dole. Na chvilku se nám ztratily z očí, aby najednou sjely dolů skluzavkou přímo do míčového pískoviště. Z velkých částí stavebnic rostly domy. Skluzavka po tyči lákala odvážné a to nejen kluky, ale i děvčata. Ovšem horolezeckou stěnu zvládl málokdo. Po celou dobu pobytu zde bylo k dispozici pití zdarma. Svačina z MŠ a jiné dobroty z domova také přišly vhod. Dvě hodiny utekly jako voda a my jsme se vypravovali na další plánovanou akci. Autobus nás odvezl ke Sportovní hale, kde jsme měli asi 1.30 hod. volného času. Každý ho využil po svém. Po jídle se hrály závodivé a jiné hry v přilehlém parku. Pak jsme se vydali do Planetária. To bylo, myslím, pro děti velmi zajímavé. Dodnes si pamatují názvy některých planet a ví, že Slunce je hvězda a že nikdy nezapadá, pouze je na odvrácené straně naší planety. Viděly mléčnou dráhu, letní trojúhelník, delfína, velký vůz, Venuši a Měsíc aj. Nejprve shlédly pohádku „Bob a Bobek ve vesmíru“, potom se na denní obloze seznámily s tím, kde je východ, západ, sever a jih. Zatím byl pořád den, ale postupně se začalo stmívat, až byla úplná tma. A teď teprve začalo to pravé kouzlo noci. Postupně vycházely hvězdy, které se stále více a více rozsvěcovaly. Naše průvodkyně ukazovala hvězdy „červeným světýlkem“ a říkala jejich názvy. Také děti hledaly baterkou, kde je která hvězda. Program byl dlouhý skoro hodinu a pak se zase postupně rozednívalo, až byl opět den. Při zpáteční cestě k autobusu se dojedly zásoby dobrot z domova, pak jsme si dali nanuky a plni nových zážitků a informací nasedli do autobusu. S písní „Sláva, nazdar výletu...“ jsme se šťastně vrátili domů. Výlet do Českých Budějovic se vydařil, děti si ho náležitě užily a myslím, že na něj jen tak nezapomenou. Tímto děkujeme paní ředitelce ZŠ za finanční podporu na uskutečnění tohoto výletu. Za MŠ Čestice Míla a Eva. 

 Včelí tanec, to je věda. Krátce se to říci nedá. V ČTENÍ Vlažňák popisuje jak si včelka zatancuje.  Včelí tanečky V minulém čísle jsem vám slíbil několik informací o včelích tanečcích a orientaci včel v přírodě. Takže vzhůru do toho a začneme včelími tanečky. Nejznámějším badatelem na tomto poli byl nositel Nobelovy ceny, Rakušan Karl von Frisch, který objasnil podstatu včelí taneční řeči. O přinášení potravy se starají starší včely, létavky. Kdyby denně od rána do večera všechny včely létaly po krajině a hledaly potravu, bylo by to pro včelstvo velmi neekonomické – včely by spotřebovaly víc, než by donesly. Včelí pastva se totiž v krajině nevyskytuje rovnoměrně a také není každý den. Mnohem ekonomičtější tedy je, když vydatný zdroj objeví jen několik vyčleněných pátraček, které polohu zdroje sdělí ostatním létavkám. Pátračka s plným medovým váčkem se vrátí do úlu a na plástu zatančí několikrát osmičkovitou figuru určitého směru. Ve středu figury, tedy tam, kde se osmičkovitá dráha kříží, se tančící včela vždy zastaví a rychlými pohyby zakmitá zadečkem doleva a doprava. Při tom nabídne potravu okolním včelám a tím vzbudí pozornost. Taneček opakuje a opět nabízí i ochutnávku. Ve směru osy osmičkové figury, počtu opakování a počtu kmitů zadečku a křídel je zakódován směr, vzdálenost i vydatnost nalezeného zdroje. Velmi zajímavé je, že tanečnice předvádí taneční figury na svislé ploše plástu, přičemž přihlížející včely dovedou sdělené údaje sklopit do vodorovné roviny, přičemž svislice na plástu znamená v krajině směr ke slunci. Včely nemají žádný problém ani s tím, že za hodinu se slunce po obloze posune o 15 ° a všechny azimuty dokáží průběžně korigovat. Létavky si v paměti udržují obraz okolní krajiny, takže získané údaje si zasazují do této vlastní mapy. Když potom na pastvě naplní svůj medný váček, nemusejí se vracet po svých mnohdy klikatých stopách, ale zamíří nejkratší cestou rovnou domů. My už víme, že pomocí tanečků včela kolegyním vyznačí směr, kam mají letět a vzdálenost, kterou musí cestou k dobrůtce urazit. Chceme-li určit vzdálenost, musíme umět měřit čas a musíme stanovit rychlost. Těžko budeme předpokládat, že včela cestou na řepkové pole mačká jednou nožičkou stopky a na krku jí visí tachometr. Vědci odchytili tančící včelu a znemožnili jí tancovat. Po několika hodinách ji vpustili zpět na plást a včela opět tančila, ovšem už ve směru, kam do té doby postoupilo slunce. Přitom byla celou dobu uzavřena v temnotě. Čili vědci tento fakt považují za důkaz, že včela má poměrně přesné vnitřní hodiny, s jejichž pomocí se orientuje v čase. Co se týče letového času a uletěné vzdálenosti, byly včely umístěny do tunelu, kde proti nim vál vítr, který vlastně přinutil letět včelu na místě, i když se snažila ze všech sil a kolem ní ubíhaly stěny tunelu. Tam bylo prokázáno, že včela si zapisuje přes svůj zrak rychlost ubíhající krajiny a měří vzdálenost jakoby na filmovém pásku. Ubíhá-li krajina pomaleji, zapisuje se jí menší vzdálenost, ubíhá-li rychleji, zapisuje se vzdálenost delší. To pak bylo ověřeno, když takto zkoumaná včela tančila na plástu a určovala poměrně přesně vzdálenost rychlostí svého tanečku. To jsme nakousli, jak včely měří vzdálenost. Nyní se podíváme, jak se orientují ve volné krajině. Včela, ještě než začne podnikat dlouhé výlety, tak udělá několik krátkých poznávacích letů v nejbližším okolí úlu. A pořád má v té své kebulce zapnutou kameru. Postupně si zapíše do své vnitřní mapy plochu několika set metrů čtverečních okolo úlu a podle toho se orientuje při návratu, když zjistí, že už je blízko domova a ve vnímání jí naskočí tahle mapka. Na větší vzdálenosti je to řešeno tak, že pás ubíhající krajiny se vždycky jakoby nahrává a podle známých významných bodů v krajině se postupně tyto dílčí mapy integrují do jedné celistvé, podrobné mapy. Proto starší včela nezabloudí a umí se vracet do úlu z prostoru o poloměru 5 km v pohodě. S orientací včel souvisí i pokus, kdy vědci ještě po několika měsících lapali po dechu. Dali před včelí úl krmítko se sladinou. Po chvilce ho objevila včela a po pár minutách tam bylo včel hafo (tanečky). Když se včely na krmítko naučily, popondali vědci krmítko o 10 m dál. Včely nejprve hledaly na původním místě, ale za chvíli už se cpaly na novém místě. A tak vědci pokračovali, až po pár dnech už včely rovnou čekaly na sladinu o těch deset metrů dál. Tak jim to ztížili a nebylo to o 10 m, ale první den o 10, další o 20, pak o 30m a včelky si to vypočítaly a už čekaly o tu včerejší vzdálenost a o 10 m dál. Pak už jim takhle blbnuli i o lineární výrazy a končili s výrazy s mocninami a včely to prostě uměly vypočítat. Věřím, že i toto krátké pojednání vám udělalo trochu jasno, jak je to s včelími tanečky a orientací včel. Petr Vlažný ml.

 ČTENÍ, tance, básničky i od Pepy Křešničky, Pásmo s divadelními hrami, můžete si vybírat sami.  20 let Kulturního spolku Čestice V sobotu 15.6.2013 oslavil Kulturní spolek Čestice 20. výročí svého založení. Kulturní spolek vznikl vlastně už na sklonku roku 1992, ale v lednu 1993 byl registrován na Ministerstvu vnitra, dostal IČO a založil si účet. Kulturní spolek vznikl na popud p. Josefa Křešničky hlavně kvůli tomu, že v roce 1993 se slavilo 750 let od první písemné zmínky o Česticích a k této příležitosti se měla vydat kniha Josefa Hartla „Čestice sedmsetpadesátileté“. To se povedlo a Kulturní spolek pak začal přibírat další kulturní aktivity. Začal vydávat měsíčník Čtení pro lidi, pořádal besedy a 31.3.1995 uvedl premiéru své první divadelní hry, kterou pro nás Josef Křešnička napsal. Celý název zněl Loupeživý rytíř aneb Podrobná zpráva o rozkotání tvrze v Doubravici L.P. 1520. Hraní se nám zalíbilo a tak jsme od té doby uvedli dalších 14 her, z toho 3 od Josefa Křešničky, jednu autorskou (Jakešová, Jopková) a ostatní z nabídky Dilie. Postupně se vydalo po knize Čestice sedmsetpadesátilé dalších 5 titulů od sbírky básní přes příběhy MUDr. Jiřího Marka až k básním samotného Josefa Křešničky. Další, už několikaletou aktivitou, jsou malé divadelní festivaly na zámeckém nádvoří v letních měsících. Střídají se zde převážně ochotnické soubory s pohádkově nebo komediálně laděnými hrami. V prosinci potom pořádáme Adventní odpoledne na zámeckém nádvoří, kde za jakéhokoliv počasí probíhá zhruba dvouhodinový kulturní program doplněný o prodej vánočního zboží a vánočního občerstvení. V posledních třech letech jsme měli i štěstí na získávání grantů z Krajského úřadu Jihočeského kraje. Pomocí nich se snažíme o rozšíření kulturní nabídky v našem regionu. Jedná se především o adventní koncerty v kostele Stětí sv. Jana Křtitele, pořádání Staročeských májů a Staročeského posvícení ve spolupráci s mládeží. Loňskou velkou aktivitou bylo financování nastudování pásma „Zemědělský rok na vsi“ opět s mládeží, dětmi a Pošumavskou dudáckou muzikou. V letošním roce je to dotace právě na oslavy 20. výročí Kulturního spolku a předvedení jeho činnosti v rámci celého roku. Vraťme se tedy k sobotě. Program oslav se skládal ze tří částí. První část, tu nejpestřejší, zahájili muzikanti a zpěváci z Čestic Písničkou Čestice z divadelní hry Josefa Křešničky Dobrodinec. Hned po nich se představili děti ze Dřešína s pásmem básniček, říkadel a pohádky Josefa Křešničky, a jihočeských lidových písní. Základní škola zpestřila program country tanci mladších i starších. Také Soukromá hudební škola Radešov a její dětská dílna, stálí spolupracovníci na většině našich akcí, zde měla svůj program. Pěvecký soubor základní školy nám zazpíval několik písniček a celý první blok byl prokládán tancem tanečního souboru Podlešák, který se od ledna letošního roku stal také součástí Kulturního spolku. V průběhu programu vystoupily s mluveným slovem i Mgr. Jana Voldřichová, která zavzpomínala na pásmo Jak se baví Pošumaví, kterým jsme se prezentovali v Praze v Divadle Járy Cimrmana, MVDr. Eva Česánková se vzpomínkou na Studio mladých reportérů a Časopejsek a Mgr. Anna Uhlířová.  

 Kdyby Křešňa ještě žil, možná by se podivil. Knížky, kultura i ČTENÍ, nic z toho ztraceno není.  Ta nám přiblížila soutěž O čestický brambor, kterou Josef Křešnička založil. Celý program profesionálně moderovala Lída Vilánková, zakládající členka Kulturního spolku. Na závěr prvního bloku vystoupilo Volné sdružení čestických muzikantů a zpěváků s blokem staropražských písniček, které roztleskaly všechny přítomné a roztancovaly děti v prvních řadách. Také závěrečná písnička Josefa Křešničky, „Rozlučková“, byla přijata velkým potleskem. V druhé části sehrál divadelní soubor hru Mátový nebo citron? a po osmé hodině se rozběhl třetí blok, závěrečná zábava, na které hrála skupina AKORD p. Hartla. A vydrželi hrát až do druhé hodiny ranní. Kulturní spolek dostal blahopřání ke svému výročí z městysu Katovice a potěšila nás i návštěva Mildy Pikolona z volyňského souboru PIKI, který také přinesl gratulaci s přáním, aby si Kulturní spolek tyhle dvacetiny oslavil ještě alespoň pětkrát. Jen ve stručnosti bych chtěla ještě připomenout co plánujeme do konce roku. O pouti by to měla být loutková pohádka a jedna kapela v rámci nedělního programu. Určitě pozveme nějaký divadelní soubor, abyste nebyli ochuzeni o nová divadla a v prosinci to bude tradiční Adventní odpoledne. Pracujeme také na znovuvydání úspěšné brožurky „Cestami a pěšinami Česticka a Vacovska“, která se po sedmnácti letech musí přepsat a trochu upravit nebo doplnit. Myslím, že kdyby Josef Křešnička žil, byl by moc rád, že jeho Kulturní spolek funguje dál, Čtení se vydává, soutěž O čestický brambor pokračuje a divadla se zde také hrají. Co napsat na závěr? Poděkování. Poděkování všem, kteří byli ochotni zúčastnit se i přes první letošní krásné počasí naší oslavy, těm, kteří svou účastí na našich akcích podporují Kulturní spolek a poděkovat musím i těm, které připravovaly pestré občerstvení na stoly při naší oslavě. Doufám, že se nás při akcích Kulturního spolku bude potkávat co nejvíc i nadále. Jana Vlažná

Hasiči – literární a výtvarná soutěž V minulém čísle Čtení pro lidi jsem psala o soutěži na naší škole „Požární ochrana očima dětí“. Z každé věkové kategorie jsme vybrali tři nejlepší literární a výtvarné práce. Do okresního kola ve Strakonicích jsme poslali devět literárních a dvanáct výtvarných prací. Komise OSH Strakonice během měsíce dubna vyhodnotila tři nejlepší práce ve všech věkových kategoriích za okres. Naši žáci byli úspěšní a obdrželi tato ocenění. V literární části 2. místo získal Vojtěch Petráš ze šesté třídy a 3. místo obsadila Petra Matějková z deváté třídy. Ve výtvarné části obdržel 1. místo Vojtěch Bělohlav ze sedmé třídy a 3. místo kolektiv žáků osmé třídy. V další soutěži „Dávají za nás ruku do ohně“ – „112 v textu“ získala Petra Matějková svou druhou literární prací 1. místo a postoupila do krajského kola. Děkujeme všem žákům za vzornou reprezentaci naší školy. Mgr. Anna Uhlířová 

 Všem těm, kteří rádi čtou si posíláme zprávu, že za dva měsíce koupí ČTENÍ v novém hávu.  Hasiči Jednoho dne jsem šla ze školy domů a na naší rovné panelákové střeše stál chlapík, který vypadal jako by chtěl skočit dolů. Byl z toho veliký poprask, a protože už byli všichni z práce doma, začali chlapíka přesvědčovat, aby ze střechy v klidu slezl. Pán asi po 20 minutách ze střechy slezl a řekl: „Sakra, už ani zabít se nemůžu!“ Přišlo mi to divné. Ten pán byl náš soused a byl vždycky tak hodný. Nikdy nikomu neublížil. Byl to úplně normální člověk. Čas plynul. Když jsem se opět jednou vracela z procházky domů, před naším barákem stál houf lidí, hasičské auto, záchranáři a policie. Soused byl opět na střeše. Všem vyhrožoval, že jestli ho nenechají, tak opravdu skočí. Hasiči už dole natahovali plachty. Soused byl jako pominutý, křičel a mával rukama. A vtom se to stalo. Soused dostal infarkt. Ležel tam a nehýbal se. Záchranáři ihned začali svou práci. Rychle vysunuli žebřík a nahoře souseda ošetřili. Byla to všechno velká rychlost. Po chvilce už ho nakládali do sanitky a ta s ním ujížděla do nemocnice. Sanitku následovali i hasiči, kteří zase jeli k nějakému požáru. Nakonec vše dobře dopadlo. Soused se po několika dnech vrátil v pořádku domů a měl brát nějaké léky. Zdál se nám zcela normální. Byla jsem sama doma, když jsem najednou ucítila nějaký kouř. Říkala jsem si, že si asi někdo v domku zatopil a začetla jsem se do knihy. Po chvíli však kouř zesílil. Podívala jsem se z okna, co se děje. Ze sousedova okna vycházel hustý dým. Neváhala jsem a ihned zavolala 112. Vyběhla jsem ven a čekala na ně. Když přijeli, už byl v plamenech celý sousedův byt, ale i byt nad ním, což byl náš byt. Přijela samozřejmě i sanitka a policie. Hasiči veliký oheň uhasili, ale souseda se už zachránit nepodařilo. Ležel tam udušený. Zemřel. Bylo mi ho líto, ale byla jsem na něho také naštvaná. Opravu bytu nám zaplatila pojišťovna. My jsme ho prodali a přestěhovali jsme se do domku o ulici dál. Teď to mám blíž do školy. Petra Matějková, 9. třída, ZŠ a MŠ Čestice A je tu léto! Ať pozorujeme, nadáváme, chválíme, s počasím se musí všichni lidé jenom smířit. Příroda je nevyzpytatelná, ani ti nejchytřejší lidé nedovedou zastavit co přinese vítr, tornádo, velká voda nebo velké sucho. Jsou čtyři roční období a musíme trpělivě přijmout co se dá. Žasnu, co všechno dneska slyším od mladých i starších, ty nadávky i na počasí, ta náročnost a nespokojenost. Dříve lidé dělali všechno rukama. Doba pokročila, je všechno přetechnizováno. Každý tomu ale nerozumí. A je dobře, že hodně lidí má šikovné ruce a zachraňuje aspoň co se dříve dělalo a čím se lidé živili. Dříve co příroda dala, všechno se využilo a zpracovalo. Dnes je všechno na obtíž a pak se lidé diví, že to příroda oplácí. Co všechno lidé dokáží vymyslet. Pokud to bude jen lidem k dobru a užitečné, dík za všechno. Ale plno věcí je i ke katastrofám. Záleží jen na lidech, k čemu ty věci použijí. Chápu, že doba pokročila, ale co se dneska děje je všechno v lidech. Ještě, že jsou na vesnici lidé, že chtějí zachovat zvyky a vzpomínky na ty, kteří si je zaslouží. Některé vesnice se vyklidňují, chalupy chátrají. Když si vzpomenu na první republiku, chodili jsme pěšky do kostela každou neděli a z každé chalupy alespoň jeden. Byly v Česticích tři krámy, tři řezníci, ve válce čtyři. A tři hospody a všichni byli slušně a poctivě živi. Všichni měli otevřeno v neděli. A ty poutě! Malá a velká. Je dobře, že se to dodržuje, i ta kultura se zachovává. Při těch akcích a poutích se vracím ve vzpomínkách do dětských let. Ve válce jsme chodili v neděli odpoledne do biografu u Babků. Po válce jenom do kostela, když byly svátky když někdo zemřel a byly kontingenty a plno práce. Pak už bylo družstvo a dobytek, krmení a žádná volná sobota, neděle nebo dovolená. Ti starší, kteří to prožili, mi dají za pravdu. M. Staňková, Němčice

 Požár, to je blbá věc. Jedno ale můžeš přec. V ČTENÍ na ni návod máš. Stodvanáctku zavoláš.  Požár Doubravičtí hasiči Jednoho letního dne se Tomáš s Petrem rozhodli, že si vyrazí na koupaliště. Sbalili si batůžky, přibalili svačinu a Ti hasiči v Doubravici už se nemohli dočkat, až si pořádně zaplavou. Naštěstí běhají zas po vesnici. koupaliště nebylo daleko od jejich domu, a tak už za patnáct Trénují tam závod minut byli na místě. Celý den krásně svítilo sluníčko, a tak až z nich lije pot. střídali koupání s opalováním. Voda byla teplá a klukům se tam moc líbilo. Trenér říká hasičům: Začínalo se stmívat a Petr s Tomášem už museli jít „Co když bude hořet dům? domů. Cesta domů vedla přes les a louku. Jakmile prošli Musíš běžet, rychlý být! lesem a přišli na louku, uviděli stoh, který zachvátily Život můžeš zachránit. plameny. Ze stohu se valil ohromný dým. Kluci s sebou Zatím trénuj na trati, měli naštěstí mobil, a tak vytočili číslo 112. Asi do patnácti to se nikdy neztratí.“ minut přijeli hasiči i policie. Přijelo několik hasičských vozů a dvě policejní auta. Hrozilo, že by se mohl požár Proudnice už k terči míří, rozšířit do blízkého lesa. Hasiči požár hasili několik hodin, napětí se davem šíří. než si byli stoprocentně jisti, že už je úplně uhašen. Přesto Vyhrála zas Doubravice, se rozhodli, že bude několik hasičů u stohu v noci hlídkovat, sil má totiž převelice. aby zjistili, že už nehrozí nebezpečí. Hasiči také oba chlapce pochválili za to, že se takhle zachovali a že je včas Když však vznikne velký požár, zavolali a tím zabránili dalším škodám. pohroma nebo havárka, Policisté zatím vyšetřovali příčinu požáru. Vyptávali Musí se zavolat na pomoc se Tomáše i Petra, zda poblíž neviděli někoho podezřelého. vždy 112 Kluci jen kroutili hlavami a říkali, že nikoho nespatřili. Proto šli policisté ještě vyšetřovat do vesnice, aby zjistili, Alice Pomahačová, 6. třída zda lidé nevědí něco bližšího o možném pachateli. Přece jen ZŠ a MŠ Čestice měli štěstí, když jim jedna paní vypověděla, že viděla dva chlapce ze vsi, jak jdou směrem ke stohu. Proto vyrazili rovnou za chlapci domů. Po chvíli se oba chlapci přiznali. Řekli policistům, že šli odpoledne tajně kouřit do stohu a nedopalky cigaret tam odhodili. Netušili prý, že některý z nedopalků způsobí takový požár. Chlapci však byli nezletilí, a tak museli policisté řešit způsobenou škodu s jejich rodiči. Z tohoto odstrašujícího zážitku si chlapci vzali ponaučení a slíbili, že už nikdy nebudou kouřit. Lenka Kulířová, 6. třída, ZŠ a MŠ Čestice  BAMBIRIÁDA v Českých Budějovicích V pátek 24.5. jsme se zúčastnili přehlídky volnočasových aktivit dětí a mládeže Bambiriáda 2013 v Českých Budějovicích. Vystupující, to znamená všichni členové tanečních kroužků a pěvecký sbor, jeli zvláštním autobusem a ostatní vlakem. Náš autobus měl ale skoro dvě hodiny zpoždění, a tak jsme přijeli pozdě a některé už se nepodařilo zařadit do programu. Na louce před sportovní halou byly připraveny různé hry a soutěže jednotlivých sdružení. Za splnění disciplín jsme dostávali razítka do startovních kartiček, ty pak byly zařazeny do losování o zajímavé ceny. Po celou dobu probíhala také prezentace armády ČR. Byl předveden protiletadlový raketový komplet a mnoho ručních zbraní. Během akce se střídalo mnoho pódiových vystoupení. Naše škola vystupovala s country tanci starších dívek, a také naši nejmenší předvedli dva tanečky. Poté proběhlo losování cen. Od nás je dostaly Veronika Levá a Lucie Němcová. Po losování šla většina našich účastníků na bazén. Ten všechny bavil, každý si tam našel něco, co si užíval. Pak už jsme se přesunuli k autobusu nebo vlaku a vyrazili k domovu. Zapsala Nikola Dvořáková

 V kostele zas zněla hudba. ČTENÍ při tom nebylo. Z reakcí lidí však víme, že se to všem líbilo.  Blahopřejeme všem, kteří se v červenci a srpnu dožívají významného životního jubilea a do dalších let přejeme jen to nejlepší, zdraví štěstí, pohodu a osobní spokojenost. paní Anna Chalupná ze Střídky paní Věra Petrášová z Nuzína paní Marie Kaskounová z Čestic pan Stanislav Bořkovec z Nuzína paní Anna Nováková z Krušlova paní Zdeňka Máchová z Němčic paní Hana Ježková z Krušlova pan Pavel Trojan z Chvalšovic pan Pavel Mimra z Nuzína paní Eva Vozobulová z Nahořan pan Karel Novák z Hořejšic pan Zdeněk Pavlík z Čestic pan Miroslav Pešek z Čestic pan Ladislav Chochol z Čestic paní Marie Englová z Nahořan pan Zbyněk Uhlíř z Nahořan paní Mária Hindická z Chvalšovic

81 let 88 let 65 let 75 let 70 let 70 let 55 let 50 let 50 let 65 let 84 let 82 let 50 let 65 let 75 let 50 let 55 let

pan František Funda ze Střídky pan Jan Churáň z Čestic p. Marie Marášková z Chvalšovic pan Josef Novák z Čestic pan Josef Kyznar z Čestic paní Anna Melnyková z Krušlova paní Marie Rábová z Čestic pan Jaroslav Zemen z Čestic pan František Taryně z Nahořan paní Růžena Ledererová ze Dřešína pan Miroslav Valeš z Čestic paní Marie Svátová z Čestic pan Marie Bártíková z Krušlova pan Lubomír Kolářík z Čestic

70 let 75 let 70 let 50 let 92 let 85 let 70 let 55 let 80 let 83 let 70 let 89 let 50 let 55 let p. Drahomíra Broulimová ze Dřešínka 84 let pan Miloslav Mls z Doubravice 89 let

Vzpomínkový koncert na MgA. Václava Hrušku V neděli 23.6.2013 se v kostele v Česticích uskutečnil Vzpomínkový koncert na MgA. Václava Hrušku. Vystoupili zde členové Klarinetového souboru Prachatice Jan Hovorka, Petr Chalupský, Tomáš Janoušek a Jaroslav Masáček. V jejich podání zazněla díla Roberta Schumanna, J. S. Bacha, A. Dvořáka a W. A. Mozarta. Autor skladby Merlon byl koncertu přítomen. Chrámem se nesly nejen tóny tklivé, vyvolávající smutné vzpomínky, ale i tóny radostné, příjemné a milé na poslech. Klarinety mně připomněly lidovou píseň a ta je základem všeho, je v ní život, jeho nálady, proměny, bolesti, radost i víra. Ve druhé části koncertu se nám představilo Hudební kvinteto ve složení Tomáš Krejsa, Sabina Baronová, Jan Jíra, Lenka Němcová a Radka Hájková. Přednesli čtyři skladby Vaškova oblíbeného W. A. Mozarta. Někomu se líbil Menuet, jinému Allegro, ale celkově se líbilo všechno všem. Mezi posluchači byli rodinní příslušníci, přátelé a známí Vendy Hrušky a určitě všichni by souhlasili s mými slovy, že koncert byl důstojnou vzpomínkou na tohoto hudebníka. Mgr.Věra Rodová Ukončení školního roku v MŠ Čestice Ve čtvrtek 20. června jsme se s dětmi z malé třídy MŠ vypravily do pohádkového lesa na Kalvárii. Tady na děti čekalo překvapení - malá čarodějnice Elvíra, která si pro děti připravila různé soutěže s odměnou a po jejich splnění je odměnila ve své poustevně perníčkem. Poté jsme se vrátili zpět do MŠ, kde bylo připraveno po rodiče překvapení. Nejdříve předvedly děti malý program, pak si rodiče mohli vyzkoušet zručnost v podobě výroby například výroby papírového motýla, najít labyrint pro zvířátka, vystřihnout a slepit barevnou kytičku. Děti rodičům s radostí pomáhaly a často ukazovaly, jak tento úkol zvládnout. Nechybělo malé občerstvení jak pro rodiče, tak i pro děti. Všichni jsme strávili moc pěkné odpoledne a těšíme se zase za rok na další akci v závěru školního roku. Za MŠ Čestice Jana Kubešová a Jaroslava Smolová 

 Za družinou vznikla tůňka, teď už u ní žába kuňká. DO ČTENÍ nám nakuňkala, že ta tůňka práci dala.  TŮŇKA PRO OBOJŽIVELNÍKY – projekt financovaný RF MŽP Společně s žáky naší školy postupně pracujeme na úpravách školní zahrady, řídíme se heslem Spolupracujme s přírodou – ona bude spolupracovat s námi. Školní zahrada je příjemné místo pro hry, odpočinek a poznávání, zároveň také poskytuje domov mnoha různým druhům živočichů. V zahradě máme vybudované úkryty pro hmyz, ptáky, plazy a savce. V duchu výše uvedených skutečností plánujeme i naše další aktivity. Snažíme se u žáků přirozenou formou utvářet pozitivní vztah k přírodě, rozvíjet vnímání světa kolem nás a posílit pocit osobní zodpovědnosti za stav okolního prostředí. Vzhledem k tomu, že v blízkém okolí školy není žádná, ani dočasná, vodní plocha vhodná pro rozmnožování a život chráněných druhů obojživelníků, rozhodli jsme se takové místo začlenit do naší školní zahrady. V dnešní době těchto míst ve volné přírodě ubývá, proto chceme svým projektem přispět k částečné nápravě stávajícího stavu. Tůňka má být domovem nejen pro žáby a čolky, ale i pro užovky, mlže, vážky a mnoho dalších druhů živočichů, jejichž život je vázán na vodu. Naším cílem je vytvořit fungující vodní biotop, který k nám do zahrady přiláká nové živočichy, pro které v okolní volné přírodě chybí vhodná lokalita. Žákům naší školy tak přiblížíme další, mizející část přírody a její obyvatele. Protože se na projektu podílíme společně, tak děti vidí, že mohou i oni sami pozitivně působit na životní prostředí ve svém blízkém okolí. Zároveň tak navazujeme na výukové aktivity CEGV Cassiopeia, které žáci absolvovali – především výukové programy Tajemství vody, Jak se žije v tůňkách a Ztraceni v tůních. Po ukončení realizace projektu si žáci během výuky přírodovědných předmětů budou moci ověřit dosud získané teoretické vědomosti v praxi. Budou mít možnost zkoumat a pozorovat živočichy, kteří se v dnešní přírodě vyskytují poměrně vzácně, současně budeme monitorovat postupné změny a vývoj celé této lokality. Toto stanoviště se zároveň stane nedílnou součástí naučné stezky budované našimi žáky na školní zahradě. Tento projekt je financován z prostředků Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí.

Za spolupráci děkujeme všem, kteří nám při budování tůňky pomáhají! Tento dokument byl vytvořen za finanční pomoci Revolvingového fondu MŽP. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně zodpovědný příjemce grantu ZŠ a MŠ Čestice a nelze jej v žádném případě považovat za názor MŽP.

 V ČTENÍ jsem se dočetl, že je mobil prima. Musíš ho však s sebou míti, ať je fajn či zima  Mobil Jiří Kolář Dnes už je to každodenní obvyklá rutina, ale tenkrát ještě nepatřil mobil k tak běžným záležitostem jako dnes. Když jsem tu věcičku dostal k narozeninám, něco se mi na něm nezdálo. Tahle hračička že by měla fungovat na jakoukoliv vzdálenost? Ale ono to k mému překvapení opravdu fungovalo. Do obsluhy mobilu mě zasvětil náš syn, který už mobil měl. Tehdy byl ještě svobodný, žil s námi, ale byl zaměstnán u jedné dealerské firmy a pohyboval se často v terénu značně vzdáleném a často i v několikadenní odloučenosti od domova. Žena říkala, že je to dobrá věc, aspoň můžeme být se synem v kontaktu linkovým telefonem, když je bůhví kde. Já jsem člověk konzervativní a na módní novinky a nové vynálezy jsem se díval spíše nedůvěřivě a skepticky. Nač zavádět bezdrátové telefony, když ty staré, klasické, dosud dobře sloužily a plně vyhovovaly? Byl jsem strojvůdcem motorového vlaku. Svou profesi jsem dělal přes třicet let a vykonával jsem ji, myslím, s tím správným zaujetím, a možno-li říci poněkud pateticky, i s láskou. Jsou zaměstnání, která si člověk nevybírá, dostane se k nim řízením osudu, a pak dělá věc, kterou vlastně ani dělat nechtěl. U mne tomu bylo právě naopak. Já jsem si svou profesi vybral, mašinfírou jsem chtěl být už od dětství. Motorákem jsem jezdil většinou šedesátikilometrovou trasu tam a zpět. Byla to transverzální kyvadlová doprava, kterou jsem absolvoval třikrát denně, pokud jsem měl směnu. Na trase bylo osm zastávek vesměs malých, venkovských nádraží. Trať vedla většinou po rovině mezi loukami, poli, lesními úseky, tedy typickou venkovskou krajinou. Znal jsem tam každou mezičku, každý strom i keř u trati. Jen posledních deset kilometrů trať dost výrazně stoupala do konečné nebo výchozí stanice, jak se to vezme. Ve stanici jsem měl mobil tehdy jenom já. A to jsem si ho bral do služby jen někdy. Mobil se pokládal za čistě soukromou záležitost a nikdo nepředpokládal, že by se dal využít také pro služební provoz. Od toho byly služební a linkové telefony na každé železniční stanici. Číslo mého mobilu měl nicméně výpravčí k dispozici v dopravní kanceláři. Dal jsem mu ho napsané na lístku hned ten týden, co jsem mobil dostal. Jak se ukázalo, byl to šťastný a prozíravý nápad, který, ač bezděky a neplánovitě, sehrál klíčovou roli v následující události. Toho den jsem si mobil vzal s sebou. Vlastně mi k tomu dopomohla náhoda. Žena řekla, ať si ho dneska vezmu, protože ještě během mé služby mi chtěla zavolat, jak dopadlo její jednání ohledně hypotéky, o kterou jsme žádali. Byla to toho dne má třetí jízda, kdy k té události došlo. Když jsem v mé výchozí stanici usedal za svůj řídící pult, netušil jsem, že tohle bude nejdramatičtější jízda v mém životě. Ruku na řídící páce sleduji ubíhající koleje přede mnou. Připomínají lesklého hada, vinoucího se předem vytýčenou stezkou. Míjíme lesní zátiší, pastviny a louky, vzrostlá křoviska zasahující svými větvemi až k samotným stěnám vozu. Znám každý kout této tratě. Nikdy se zde nepřihodilo nic mimořádného. Na zastávkách a nádražích nastupují a vystupují cestující. Průvodčí po vykonání kontroly jízdenek tráví většinu času se mnou v mé řídící kabině. Na padesátém kilometru trať začíná stoupat. Zařazuji nižší rychlostní stupeň. Motor teď běží hlučněji na vyšší obrátky. Čeká nás deset kilometrů pomalé jízdy do kopce s navýšením stopadesáti metrů. Motor se víc zahřívá, ale jinak je všechno v normě. Nikdo z cestujících včetně mne netuší, co nás v nejbližších minutách čeká. Mezitím do ospalého ticha cílového nádraží přijíždí krátká nákladní souprava s naloženým dřevem. Se stupačky seskakuje posunovač a jde k zadnímu vozu, aby ho odpojil. Ten se má přešíbrovat na vlečku do sousední fabriky na zpracování dřeva. Po odpojení vozu se posunovač vrací ke strojvedoucímu do soupravy, aby se domluvil na posunu. V půli cesty se obrátil, aby se vrátil k vozu, protože ho zapomněl zajistit zarážkou před samovolným pohybem. 

 Když se vlaky srazily, byla z toho mela. Ve ČTENÍ o téhle srážce je dvoustrana celá.  Nádraží je ve svahu a zarážka je v tomto případě nezbytně nutná. To, co uviděl, ho k smrti vyděsilo. Vůz se mezitím rozjel a směřoval neodvratně na stejné koleji vstříc motoráku. Muž se rozběhl tryskem za ujíždějícím vozem, ale ten stále nabíral na rychlosti a posunovač po několika desítkách metrů svou snahu dohonit vůz vzdal. Pak se obrátil a utíkal do dopravní kanceláře. Když se výpravčí dozvěděl, co se stalo, zalila ho stejná hrůza jako posunovače. V duchu mu vyvstal obraz srážky dvěstětunového obra řítícího se stokilometrovou rychlostí s motorákem, mrtví a zranění, celý ten obraz zkázy a následné vyšetřování. Vina bude ovšem na posunovači, hrubě zanedbal své povinnosti. Teď ale nebyl čas na podobné úvahy. Mobil, blesklo výpravčímu hlavou. Strojvedoucí snad má mobil s sebou a já mám někde tady v těch lejstrech jeho číslo. Horečně se jal přehrabovat v papírech, ano, to bude to číslo, teď ještě, aby strojvedoucí měl mobil u sebe. Posunovač, bledý jak přízrak, sledoval, jak výpravčí vytáčí na telefonu číslo mobilu. Uprostřed stoupání se mi najednou ozval v kapse mobil. Teď zrovna se mi to nejméně hodí. Motor dost řve, v mobilu budu slyšet každé druhé slovo. Ale mobil se nechtěl nechat odbýt. Ozýval se nepřetržitě. Levou rukou na řídící páce, pravou jsem mobil vyndal a přiložil k uchu. „Haló, co je? Kdo mluví? Výpravčí? Opakujte znovu, tady není dobře slyšet, je tu kravál!“ Proboha, slyším dobře? Proti nám se řítí vagón s dřívím, může tady být každým okamžikem. Ihned uvádím v činnost rychlobrzdu a v tu ránu stojíme. Rozhoduje každá vteřina. Společně s průvodčím vbíháme mezi cestující. Tváří se překvapeně a nechápavě, proč stojíme uprostřed polí. „Okamžitě všichni vystupovat!“ řvu s maximální naléhavostí, „řítí se proti nám uvolněný vagón!“ Vzápětí se všichni překotně hrnou ke dveřím. Do dvou minut je vůz prázdný. „Co nejdál od trati!“ řvu na ně už také venku. Ubíhá několik dalších, nekonečně dlouhým minut. Pak slyšíme vzdálený hukot. Přibližuje se s neuvěřitelnou rychlostí a teď už vidíme řítící se vagón plně naložený dřevem a mířící stokilometrovou rychlostí přímo na náš motorák Náraz byl strašlivý. Oba vozy za ohlušující rány vyletěly z kolejí a naložené klády dřeva se rozlétly jako sirky do okolí tratě. Jen díky značné vzdálenosti se žádnému z cestujících nic nestalo. Je po všem. Jdeme se podívat na místo zkázy. Vidíme zdemolované, vykolejené vozy převrácené mimo kolejiště a je nám jasné, že kdyby v motoráku byli lidé, nikdo by pravděpodobně srážku nepřežil. Zavolal jsem výpravčímu, že jeho varování přišlo včas a vše dobře dopadlo. Dál už jen čekáme na náhradní soupravu. Než přijede opravárenská četa a zprovozní trať k normálnímu provozu, bude to jistě trvat několik hodin. Od této události se můj postoj k mobilům radikálně změnil. Díky mobilu se podařilo zachránit životy dvaceti osmi lidí a tento případ jistě nebude jediný, kdy mobil prokázal svou nezastupitelnost. Dětský den V sobotu 8.6. uspořádal ČSŽ Čestice společně se SDH Čestice pro děti a rodiče dětské odpoledne na nádvoří zámku v Česticích. Na několika stanovištích plnily děti rozmanité úkoly za odměnu, nechyběla ukázka výcviku dravců. Hasiči dětem předvedly hašení požáru a poté měly děti možnost zaskotačit si v pěně na trávníku nebo zastříkat z hadice. Kdo měl zájem, mohl si nechat namalovat obrázek na obličej nebo savovat na tričko. Nechybělo opékání vuřtů. Počasí nám přálo a tak jsme všichni strávili moc hezké odpoledne. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová

 Předškoláci byli v praku. ČTENÍ o tom píše. Od září se budou muset v škole chovat tiše.  Slavnostní zakončení školního roku s předškoláky Letošní školní rok se nezadržitelně přiblížil ke svému konci. Měsíc červen. Doba batůžků, výletů a pro 25 předškolních dětí loučení se školkou. A tentokrát rozloučení se vším všudy. Tedy slavnostně a s plnou parádou. První letní den 21. 6. 2013 za slunečného počasí v domluvený čas dorazily děti v doprovodu svých rodičů do zámeckého parku v Česticích. Po přivítání všech zúčastněných, pana starosty, paní ředitelky ZŠ, budoucí paní učitelky prvňáčků, rodičů a dětí, mohl začít oficiální program. Pan starosta milými slovy poděkoval všem učitelkám z MŠ za jejich obětavou práci. Dětem popřál, aby se jim ve škole dařilo a svými výsledky dělaly radost nejen sobě, ale i rodičům. Vystoupení šikovných předškoláčků nesmělo chybět. A tak přišlo na řadu pásmo básniček a písní. Přísahaly na psí uši, na kočičí svědomí, že se budou ve škole snažit a žádnou pětku nechtějí. A když se to přeci jen někdy nepovede, tak: „Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož, aby se brečelo.“ Nyní se mohlo přistoupit k slavnostnímu ceremoniálu: „Šerpování.“ Děti jmenovitě předstoupily před pana starostu, který jim šerpy navlékl a přivítal je mezi školáky. Paní ředitelka předala dárek: „Velkou knihu předškoláka.“ Na závěr popřála všem přítomným hodně štěstí, radosti a spokojenosti. A teď hurá na školní zahradu v MŠ. Je tu volná zábava. K ní samozřejmě patří opékání buřtů, prolézačky, houpačky, pískoviště, bublifuk, svítící náramky, dort a popovídání. Vypuštěním lampiónu štěstí jsme celou akci zakončili. Ať se každé přání, které s lampiónem odletělo, vyplní. Akce byla uskutečněna za finanční podpory sponzorů. Tímto děkujeme: Městysu Čestice, Řeznictví Švehlovi, panu Kozjurovi a paní J. Novákové. A co dál? Čekají nás prázdniny, budem dělat kóóóniny!!! Všem dětem a rodičům přejeme krásné prázdniny, hodně sluníčka a pohody. A v září do té velké školy vykročte, jak se říká, tou správnou nohou! Děkujeme rodičům za vstřícný přístup po celý školní rok a různé sponzorské dary. Byly jsme s Vámi rády. Na shledanou Eva a Míla.

 Na svých stránkách dnešní ČTENÍ má jak vypadá Koců rodina.  Dionys Ctibor (4) M: Zuzana Eleonora Trattmansdorfová | Anna Antonie Barbora Jan František Anna Josefa Filipina Jan Josef dcera ? *1703 *1704 + 1719 *1708 +1776 *1710 *1712 * 1714+1751 *1717 +1779 M: Anna Josefa +při nar. Bokovanská z Bukovan +1754 (5) | Jan Josef Terezie Eleonora František Diviš Prokop František Kajetán *1741 * 1742 * 1743 *1744 *1746 *1748 +1751 M:Josefa + 1811 M: Jan Josef +1770 +1751 Radecká z Jan Mark. Běšín M: Anna svob.p. Radče Koc z D. Hildprandtová 2.M: Fra*1746 +1803 ntiška Zuckerová +1794 Jan Josef ( 5 ) | 1.manželství 2.manželství Františka Josefa Františka Václav Zachariaš Klára * 1736 * 1770 * 1773 *1773 *1781 +1810 + 1836 +1857 +1781 +1779 M: Johana Cllam – GallaSová * 1778 + 1810 | Ernestie Krištof Václav Aloisie Josefa Kristian Josef Johana *1800 *1802 + 1803 *1804 + 1862 *1806 + 1883 *1808 + 1896 +1860 M: Aglaja Auspergová M: Ernest Festalius *1812 + 1849 | Vilém Karel Václav Zikmund (Wlasko) Johana Karel *9.1.1906 *28.4.1842 +11.6.1912 *21.1.1846 *24.6.1844 + 1906 1.M: Marie Anna Lutzová + 14.10.1911 + 5.11.1901 Antonie Ti+ 1880 M: Karel Felix Witt M: Friderika Mauerová ppnerová 2.M: Henrieta Kolovratová Doring + 4.6.1895 Krakovská | *20.1.1859 + 19.4.1908 | | Berta Ida | *15.3.1879 * 26.5.1880 | Jindřich * 9.3.1880 M: Gabriela Trauttmansdorfová * 28.6.1876 | Marie Henrieta Gabriela Terezie Karel Kristian * 10.8.1910 * 16.5.1912 * 13.8.1914 * 2.10.1917 M: Fridrich West- M: Adolf Harnier M: Ingeborg Schsrfenbergová phalen Furstenberg

 S kým se každý z Koců ožení zjistíš v archivu a ve ČTENÍ,  --- pokračování rodokmenu v textu. Kristian Josef Koc se roku 1837 oženil s Aglajou, rozenou Auerspergovou. Z manželství se narodil Vilém, Václav Zikmund, v rodině zvaný Wlasko a Karel a jediná dcera Johana. Vilém zemřel roku 1906 bez potomků. Druhorozený Václav Zikmund se narodil roku 1942. Roku 1870 se oženil s Marii Annou, rozenou Lutzovou, která zemřela 27.3.1880, když 9.3. toho roku porodila syna Jindřicha. Václav Zikmund Koc se znovu oženil roku 1882 s Henrietou, rozenou Kolovratovou-Krakovskou. Jejím otcem byl Jindřich Kolovrat Krakovský, majitel velkostatku Krásné Březno. Její matkou byla Malvína, rozená Pálok-Uczevny. Václav Zikmund Wlasko byl vojákem z povolání a prošel dlouhou vojenskou kariéru. Dosáhl hodnosti polního podmaršálka a byl jmenován c.k. komořím. Držel po svém otci Újezd sv. Kříže. Nejmladší Karel se oženil s Friderikou rozenou Mauerovou s níž měl dceru Bertu a Idu. Když se ženil Václav Zikmund Koc s druhou manželkou Henrietou Kolovratskou, složil ku příležitosti sňatku 12.000 zlatých ve prospěch své budoucí manželky. Když se projednávala pozůstalost po jeho otci Kristianovi Josefovi, Václav Zikmund-Wlasko byl zplnomocněncem univerzální dědičky, své matky Aglaji. Závěť Václava Zikmunda byla sepsána již roku 1903 a pozůstalost projednána v letech 1912-1915. Henrieta, druhá manželka Václava Zikmunda, měla rovněž velké rozpory roku 1906 o dědičné nároky s vdovou po Arturovi Pálik-Uczesny, Florou, rozenou Glaubitzovou. V roce 1796, když zdědili panství Újezd Kocové z Dobrše, postavili ve Walddorfu (západně od Hostouně) menší lesní zámek, na kterém občas pobývali až do roku 1945. Původně to byla dřevěná jednopatrová budova, později přestavěná na dvoupatrový zděný zámek o ploše 16x38 metrů. Zámek kolem roku 1950 vyhořel a zůstaly po něm pouze zdi, až 3,5 metru vysoké. Václav Zikmund na tomto zámku prožil hodně času. Byl náruživým myslivcem a v rodinném archivu Koců jsou zachované záznamy o zastřelené zvěři po dobu 24 let. U vysoké zvěře byly zaznamenány rozměry paroží a stáří. Po úmrtí Václava Zikmunda Wlaska se stal dědicem Újezda sv. Kříže jeho jediný syn Jindřich. Také on byl důstojníkem z povolání. Dosáhl hodnosti rytmistra a byl jmenován členem panské sněmovny. Za druhé světové války byl reaktivován a sloužil v hodnosti majora v německé armádě na Okresním doplňovacím velitelství ve Stříbře. S manželkou Gabrielou Trauttmansdorfovou měl dcery Marii Henrietu, Gabrielu a Terezii a syna Karla Kristiana. Karel Kristian vystudoval střední zemědělskou školu. Za války sloužil jako důstojník v německé armádě. V této době se také oženil v roce 1943 ke značné Syn Jindřicha Koce Karel Kristian nespokojenosti svých rodičů s Ingeborg Schsrfenbergovou. Jako důstojník německé armády svatbu musel vykonat v německé uniformě. (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)  Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce červenec - srpen 2013 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846