Znalecké obory zabývající se analýzou písemného projevu -
Písmoznalectví, specializace písmo ruční
-
Kriminalistika, odvětví a specializace expertíza ručního písma
-
Školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie
Váţení uţivatelé znaleckých posudků, chtěli bychom vás vzít na dobrodruţnou výpravu za poznáním znaleckých oborů zabývajících se písemným projevem. Naše cesta začíná v historii, kdy se poprvé objevuje v literatuře pojem písmoznalectví. Po té se vrátíme do současnosti, abychom konfrontovali metody pouţívané v písmoznalectví původně s metodami, které se do tohoto oboru začaly přiřazovat v nedávné minulosti – jedná se o kriminalistickou techniku, expertízu ručního písma, kterou ale také vyuţívá další znalecký obor - Kriminalistika, specializace ruční písmo. Poodhalíme dávno (nebo snad účelově?) zapomenuté informace, které dokládají, ţe mezi grafologií a písmoznalectvím je spojitost. Zdůrazníme také paradox, ţe navzdory názvu znaleckého oboru Písmoznalectví (pojmem souvisejícím s grafologií), znalci v současnosti grafologii nevyuţívají. Znalci v oboru Písmoznalectví totiţ pracují kriminalistickou technikou, kterou si osvojili v rámci pracovního poměru u policie, či veřejné bezpečnosti. Pro pochopení souvislostí mezi znaleckými obory, které se analýzou písemného projevu zabývají, je nutné nahlédnout do minulosti. Kde se vzalo slovo - písmoznalectví? První zmínku o pojmu písmoznalectví najdeme v díle světově uznávaného grafologa Roberta Saudka a to ve „Vědecké grafologii“ (Saudek,1925) a v „Experimentální grafologii“ (Saudek,1928). Přibliţně o padesát let později je slovo písmoznalectví součástí názvu Příručky ministerstva spravedlnosti , svazek 35, „Úvod do studia písmoznalectví“ (Petera, Borský, 1975). Po „sametové revoluci“ byl otevřen, pro zájemce o písmoznalectví, akreditovaný kurz MŠMT. Účastnit se jej mohli pouze ti, kteří jiţ prošli kurzem grafologie. Kurz vedla současná znalkyně Steinhäuselová, která jako jediná v současnosti ve znaleckém oboru Písmoznalectví vyuţívá grafologické metody. Z literatury, i z podstaty výše citované kvalifikace, vyplývá, ţe pojem písmoznalectví tvoří součást vědecké grafologie, konkrétně tu část, která řeší otázku identity rukopisu. Co se v současnosti skrývá pod názvem znaleckého oboru Písmoznalectví? Slovem „písmoznalectví“ je nazvaný znalecký obor Ministerstva spravedlnosti ČR. V tomto oboru všichni znalci (aţ na znalkyni Steinhäuselovou) zpracovávají znalecké posudky jednou z kriminalistických technik s názvem expertíza ručního písma. Kriminalistická technika, ale ţádným způsobem nesouvisí s obsahovým významem pojmu písmoznalectví, protoţe ten je nedílnou součástí grafologie. Jaké jsou rozdíly mezi znaleckými obory zabývajícími se analýzou písemného projevu? Jeden předmět zkoumání – písemný projev, je společný třem znaleckým oborům a specializacím, které pouţívají pouze dva rozdílné vědní základy - jeden vyuţívá
společenskou vědu s názvem grafologie a další dva aplikovanou vědu kriminalistiku, konkrétně jednu z jejich technik s názvem expertíza ručního písma. Znalecký obor: Školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie Tento obor se specializací na grafologii vychází z vědecké grafologie. Pokud budeme analyzovat název specializace grafologie zjistíme, ţe odpovídá názvu obecné poznatkové báze - vědecké grafologie. Zařazení grafologie do odvětví psychologie je nasnadě, protoţe písemný projev je realizován osobností pisatele. Název oboru Školství a kultura odpovídá předmětu zkoumání, protoţe písmo je součástí kultury. Znalecký obor: Písmoznalectví, specializace písmo ruční Název znaleckého oboru Písmoznalectví, nikterak významově nesouvisí s aplikovanou vědou - Kriminalistikou či jednou z jejich technik – expertízou ručního písma, kterou znalci v oboru Písmoznalectví v současné době vyuţívají. Znalecký obor paradoxně nese název, jehoţ význam patří do vědecké grafologie. Jinými slovy pojem písmoznalectví označuje něco jiného, neţ kriminalistickou techniku expertízu ručního písma. Název znaleckého oboru Písmoznalectví je matoucí, protoţe neodpovídá poznatkům, ze kterých znalci při zpracování posudků vychází. Znalecký obor: Kriminalistika, odvětví kriminalistika, specializace expertíza ručního písma Název znaleckého oboru a odvětví není v rozporu s aplikovanou vědou kriminalistikou. Specializace nese název kriminalistické techniky, pomocí které znalec pracuje. Pod tímto názvem znaleckého oboru se specializací na expertízu ručního písma je dlouhá léta zapsaná pouze jedna znalkyně.
Historické souvislosti Jaký význam nese slovo písmoznalectví? „Dějiny forenzní psychologie v českých zemích“ popisují autoři Straus a Vavera tak, ţe s rozvojem kriminální psychologie souvisel i rozvoj grafologie. Uvádějí díla týkající se identifikace osob podle ručního písma, konkrétně „Vědeckou grafologii“ a „Experimentální grafologii“ Roberta Saudka (Kriminalistický sborník : 8/2005). Jedná se o grafologickou literaturu, ve které se prvně setkáváme s pojmem písmoznalectví. Ve „Vědecké grafologii“ (Saudek, 1925) pojmem písmoznalectví označuje tu část grafologie, která se zabývá identitou rukopisu. Podrobněji toto téma Saudek rozpracoval v „Experimentální grafologii“ (Saudek, 1928). Jedná se o vědeckou práci, která uvádí pouze ty grafologické poznatky, jejichţ platnost byla experimentálně prokázaná. (pozn. Prosím, povšimněte si toho, ţe se jedná o grafologické poznatky, protoţe písmoznalectví, je zde povaţováno za nedílnou součást vědecké grafologie.) Jedná se o zákonitosti psacího pohybu, o poznatky související s paděláním, nápodobou apod.. O nosnosti informací svědčí to, ţe jsou vyuţitelné i dnes. Později, v roce 1947, se pojem písmoznalectví objevuje v monografii s názvem „Úvod do soudní a kriminální grafologie“. Autor knihy Josef Petera byl v době jejího vydání stálým soudním znalcem z oboru písma zapsaným u Krajského soudu v Hradci Králové (Petera, 1947). Znalecký obor s názvem písmoznalectví v té době totiţ ještě neexistoval. Později byl Petera soudním znalcem v oboru písmoznalectví a „Jako stálý přísežný soudní znalec
získal takový respekt, že byl roku 1976 ustanoven vedoucím zkušební komise ministerstva spravedlnosti ČSSR pro kandidáty na funkci soudních znalců z oboru písmoznalectví“ (Ţivný, 1991:82). O písmoznalectví, Petera v „Úvodu do soudní a kriminální grafologie“, uvádí: „Nové pojetí písmoznalectví má kořeny poněkud hlubší. Vychází z grafologických zjištění, že písmo je výrazem psychické a mravní stránky pisatelovy, kde tvůrčím činitelem nejsou jen určitě navoděná svalová souřadnost ( koordinace) a mechanické podmínky při výkonu psaní, ale především nekonečná řada prvků situací, které spolu vytvářejí lidskou bytost.“ (Petera, 1947:13). Poznatky, týkající se identity rukopisu, jsou téměř po třiceti letech, vyuţity i v Příručce ministerstva spravedlnosti z roku 1975, jejímţ spoluautorem je jiţ zmiňovaný znalec Petera. I kdyţ Příručka nese název „Úvod do studia písmoznalectví.“ (Petera, Borský, 1975). Z velké části obsahuje informace, které jsou převzaty z Peterovy předchozí monografie s názvem „Úvodu do soudní a kriminální grafologie“ (Petera, 1947). Pokud se do Příručky pozorně začtete, zjistíte, ţe Petera upozorňuje na nekvalitní práci některých znalců, na nevhodnost některých postupů, na nezájem kandidátů na znalce o hlubší vzdělávání. Nikde se ale nedočtete, ţe písmoznalectví a grafologie jsou pojmy, které je nezbytné striktně oddělovat, jak se v současnosti veřejně vyjadřuje Kriminalistický ústav Praha (korespondence MSČR čj.303/2008-OD-ZN/3 z 23.12.2008). Naopak, Petera zastává názor, ţe znalec v oboru písmoznalectví musí být i grafologem. V tomto duchu se nesou informace obsaţené v Příručce, které vychází ze základních grafologických poznatků. „Z uvedených názorů a zkušeností, aniž je třeba citovat další prameny, je naprosto zřejmé, že soudní písmoznalectví musí vycházet z grafologických zákonitostí odvozených z fyziologických a psychologických základů vzniku psacího pohybu.(…). V souhrnu těchto úvah a teorií o závislosti soudního písmoznalectví na grafologii, citovaných z několika nejznámějších autorit, zbývá přesněji vymezit hranici této spojitosti a zdůraznit principy grafologie, které mají zásadní význam pro forenzní posuzování písma. Je-li tedy rukopis specifickým výrazem pisatelovi individuality, jeho tělesné a duševní struktury, o čemž není třeba již diskutovat, má tento grafický projev své zákony determinující pohyb psaní jako fyziologický proces animovaný psychickými podněty.“ (Petera, Borský, 1975 : 25-26) Vraťme se k autorům, Strausovi a Vaverovi, kteří se zabývají historií identifikace osob podle ručního písma v článku „Vývoj kriminalisticko-technické metody - identifikace osob podle ručního písma“ (3/2008:52-55). Také oni konstatují, ţe vývoj identifikace osoby podle písemného projevu do 40. let minulého století byl věcí grafologie a dodávají: „ Z historického pohledu si nedovolujeme hodnotit současný vývoj identifikace osoby podle rukopisu, to nechť hodnotí příští generace“(3/2008:55). My si dovolíme ne hodnotit, ale popsat situaci z nedávné minulosti na základě dostupných pramenů. Po „sametové revoluci“ byly otevřené kurzy postgraduálního typu, ve kterých byla respektovaná návaznost mezi studiem grafologie a písmoznalectví, coţ plně odpovídalo poţadavkům Příručky ministerstva spravedlnosti, z roku 1975. Jednoduše řečeno: „Kdo chce být písmoznalcem, musí být nejprve grafologem. Osvědčení jako písmoznalec udělovalo akreditované pracoviště MŠMT ČR. Ředitelkou vzdělávacích programů byla současná znalkyně v oboru Písmoznalectví, Steinhäuselová. Ve skriptech, pro studenty studia postgraduálního typu, informuje, ţe cílem textu je vytvořit teoreticko-praktický rámec pro práci budoucích samostatných znalců (tedy mimo Kriminalistický ústav). (Steinhäuselová, 1993:3) Pro kritiky, kteří doposud zastávali názor, ţe grafologie s posuzováním identity rukopisu nemá nic společného, a ţe jsme si všechny výše uvedené informace vymysleli, si dovolujeme odkázat na práci, současné přední představitelky forenzní psychologie,
Čírtkové s názvem „Kriminální psychologie“ (Čírtková, 1998) nebo „Policejní psychologie“ (Čírtková, 2006). Najdeme zde informace, ţe grafologii lze uplatnit jednak při identifikaci pisatele a to díky komparaci sporného a srovnávacího materiálu nebo za účelem psychologického posouzení osobnosti na základě ukázky ručního písma, coţ můţe přispět například k profilování neznámého pachatele. (Čírtková, 1998:161). Dílčí závěr: Z literárních zdrojů i ze záměru přípravy nových „civilních“ znalců je jasné, ţe pojem písmoznalectví je nedílně spjat s grafologií a jejími vědeckými poznatky, nikoli s uţitou vědou kriminalistikou a jednou z jejich technik, expertízou ručního písma. Z jakého důvodu dnes jiţ ve znaleckém oboru „Písmoznalectví“ nepracují znalci vycházející z vědecké grafologie, vyjma znalkyně Steinhäuselové? Odpověď na to, kam se poděla vědecká grafologie ze znaleckého oboru Písmoznalectví, poodhaluje ve svém článku s názvem „Moţnosti zjišťování některých osobnostních vlastností z rukopisu“ současný znalec v oboru písmoznalectví J.Valeška: „Rozvoj grafologie byl vlivem nepříznivých okolností v minulosti na dlouhá léta prakticky přerušen.“ (Valeška, 1990: 262). Ke stagnaci grafologie, jako vědy se Valeška dále vyjadřuje: Grafologie „(…) byla mnohými psychology považována za bezcennou a byla zamítána bez dalšího ověřování , ačkoli systematický výzkum by pravděpodobně zvýšil validitu metody, jejichž platnost je dnes již prokázaná. Problém validity byl ověřován řadou psychologů např. Eysenc ve spolupráci s grafologem Marumem zjistili, že v případě, má-li grafolog vědecké vzdělání a velkou zkušenost, je validita rovna validitě jiných projekčních technik.“ ( Valeška, 1990: 262) Protoţe v socialistickém Československu byla grafologie vědou neţádoucí, začala zákonitě stagnovat. „Naší tragédií nebylo, že v oněch více než čtyřiceti letech někteří marxističtí vědci grafologii kritizovali, neboť to mohlo i přispět ke zkvalitnění celého oboru. Zkázou se však stalo praktické propojení vědy a mocenského aparátu, což znemožnilo další teoretický a experimentální výzkum a publikování nových knih“.( Ţivný, 1991:200) Ţivný, ve své knize „Co můţe říci písmo“ uvádí skutečné příběhy znalců, kteří se s takovými politickými tlaky setkali na vlastní kůţi. Paní Hana Filipcová popisuje, ţe dostat povolení činnosti analytika rukopisu od národního výboru nebylo lehké, ale nakonec se jí to podařilo v roce 1988 „ přesto se doslechla, že byl činěn nátlak na národní výbor, aby tuto činnost opět zakázal.“ (Ţivný, 1991:201). Dalším důkazem toho, jak grafologie byla oklešťována politickomocenskými zájmy, je profesní ţivot pana Josefa Petery. Ten do roku 1950 přednášel grafologii jako jediný v Československu na vysoké škole. Po roce 1950 s učením musel přestat, protoţe nesplňoval kádrový profil a vyučoval vědu, která nebyla „pokroková“, nezbylo mu, něţ se plně věnovat práci soudního znalce. „(…) i přes nepřízeň doby dr. Petera důsledně prosazoval Saudkův princip, podle kterého každý soudní znalec písma by měl být také grafologem. Tento názor statečně prosazoval, i když se tím mohl nepřímo dotknout soudních znalců písma z resortu ministerstva vnitra, o kterých se vědělo, že neměli grafologickou průpravu. Někdo z těchto lidí, za kterými stála nejmocnější politickomocenská síla v naší zemi, napojená na sovětskou KGB, se také cílevědomě snažil o to, aby počet soudních znalců písma zůstal omezen pouze na jejich resort. ( Ţivný, 1991:82)
Ideologický tlak dřívějšího reţimu způsobil, ţe se v rámci společenských věd nerealizovala vědecká činnost úzce specializovaná na písemný projev. Grafologie byla tabuizovaná a bylo málo veřejně dostupných informací. Lidé si neměli jak vytvořit objektivní názor. Neinformovanost se stala ţivnou půdou pro šíření sociálního konstruktu, poplatného ideologii té doby – totiţ, ţe „ grafologie“ do znaleckého oboru zabývajícího se identitou rukopisu nepatří, protoţe těmito úkoly se zabývají pracovníci ministerstva vnitra. Poznámka: Sílu doznívání účelově zkreslených informací o grafologii jako nevědecké disciplíně, můţete zaţít na vlastní kůţi i dnes. Někteří součastní znalci, pracující kriminalistickou technikou, tento sociální konstrukt veřejně šíří, aniţ by si uvědomili v jaké době a především proč vznikl, čemu a komu v minulosti slouţil. Vraťme se zpět do socialistického Československa. V soudní praxi, bylo třeba řešit otázky identifikace pisatele. Tento úkol dokázal plnit znalecký obor Písmoznalectví, tehdy znalcem Peterou popisovaný jako součást vědecké grafologie. Grafologie byla, ale v té době, vědou zapovězenou, proto se začali otázkami identifikace pisatele zabývat příslušníci veřejné bezpečnosti. V rámci Kriminalistickém ústavu VB vznikla technika, která patří do aplikované vědy kriminalistiky, s názvem expertíza ručního písma. Tato technika se ale veřejně ke grafologickým poznatkům nehlásila, coţ platí i pro současnost. Paradoxem je, ţe kriminalističtí experti pracují pod znaleckým oborem – s názvem Písmoznalectví. Tento název nikterak s jejich kriminalistickým oborem a technikou nesouvisí a naopak pojmově vychází z grafologie. Otázkou zůstává: „Proč ze znaleckého oboru Písmoznalectví (vyjma znalkyně Steinhäuselové, členky poradního sboru ministra spravedlnosti pro obor písmoznalectví), vymizeli grafologové a zcela nelogicky pod tímto názvem pracují znalci na základě kriminalistické techniky?“
Neblahé důsledky nevyřešené minulosti Nelogické zařazení znalců, pracujících pomocí kriminalistické techniky – expertízy ručního písma do znaleckého oboru s názvem Písmoznalectví, coţ je pojem, který je součástí vědecké grafologie a s kriminalistickou technikou nemá nic společného, způsobuje v praxi řadu nejasností a obtíţí. Neméně závaţnou problémovou oblastní je, ţe někteří znalci, kteří se validitou grafologie nezabývají, uveřejňují subjektivní domněnky, kterými matou veřejnost. Nekriticky převzali mocensko-politický konstrukt totalitního reţimu a zcela opomněli, ţe i v rámci Kriminalistického ústavu probíhal výzkum, který byl započat v roce 1986 a potvrdil validitu psychologie písma. Na výzkumu se podíleli mimo jiné i znalci Richter, Valeška a Straus. (Valeška, 1993:23). Tyto problémy mají své kořeny, o nichţ je pojednáno v předchozí kapitole Historické souvislosti. Zde se zaměříme jiţ na důsledky, které nevyřešené dědictví minulosti přináší. -
Došlo k tomu, ţe pro obor Písmoznalectví, jsou zapsáni znalci, kteří nepracují metodami souvisejícími s obsahem pojmu písmoznalectví, ale s kriminalistickou technikou. Název oboru je proto v diametrálním rozporu s metodami, kterými znalci pracují. Přestoţe znalci v oboru písmoznalectví pouţívají kriminalistickou techniku,
nejsou zapsáni pod odvětvím a specializací s názvem expertíza ručního písma (aţ na jednu výjimku, kterou je znalkyně Musilová). -
Znalci z oboru Písmoznalectví upírají právo znalcům se specializací na grafologii vyuţívat všechny poznatky vědecké grafologie při znalecké činnosti. Veřejně se vyjadřují ve smyslu, ţe pokud se znaleckým úkolem zabývají oni, tak znalci se specializací na grafologii se stejným úkolem nezabývají a řeší něco jiného. Navíc někteří z nich bagatelizují moţnosti grafologie, aniţ by se sami o grafologii hlouběji zajímali a tak přispívají k udrţování účelově vytvořeného sociálního konstruktu, jako přeţitku totalitního reţimu.
-
Ţádné z vědeckých pracovišť v ČR se systematicky nevěnuje vývoji a výzkumu písemného projevu. Kriminalistický ústav se výzkumem písemného projevu v současnosti také nezabývá. Objevují se ale první známky oţivení zájmu o tento obor v podobě výuky grafologie na některých vysokých školách v ČR.
-
Neexistují standardizovaná kvalifikační kritéria pro znalecký obor Písmoznalectví, který je v současnosti zaloţen na vyuţití kriminalistické techniky – expertízy ručního písma. Stejná situace je i v oboru Školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie. Ministerstvo spravedlnosti proto nemá moţnost objektivně posoudit erudici znalců v obou těchto oborech. I kdyţ v rámci ministerstva spravedlnosti existuje Poradní sbor ministra spravedlnosti pro obor Písmozanlectví, nemá k dispozici transparentní kvalifikační kritéria, na základě kterých by mohl posuzovat odbornou úroveň zájemců o znaleckou činnost, přesto však vydává doporučení na jmenování znalce. Pro specializaci na grafologii a na expertízu ručního písma Poradní sbor neexistuje.
-
Pro kriminalistickou techniku není akreditovaná ţádná forma vzdělávání. Pro grafologii, zaměřenou mimo jiné i na identitu rukopisu, získala akreditaci ministerstva školství Asociace grafologů ČR, o.s.
-
Název znaleckého oboru Písmoznalectví neodpovídá ţádnému vědnímu oboru ani ţádnému názvu pracovní činnosti v seznamu pracovních zařazení dle EU. K tomuto problému si dovolujeme uvést názor P. Masaryka z článku „Zákon o znalcoch, tlmočníkoch a prekladateľoch – teória a prax“ : „ … bude nevyhnutné použiť na definovanie odborov a odvetví vedecké poznatky, a nie návrhy štátných orgánov. ,Súdnoznalecké odbory zapísané v zozname by mali korešpondovat' s vednými odbormi, ako sú fyzika, chémia, ekonómia, kriminalistika a pod., a odvetvia by mali korešpondovať členeniu tých vedných odborov tak, ako sú dlhodobo definované, napr. vo fyzike je fyzikálna optika, fyzika pevných látok, jadrová fyzika a pod. Preto z vedeckého pohľadu nemóže existovať odbor písmoznalectvo, kedže písmoznalectvo sa zaoberá príliš úzkým okruhom predmetu skúmania. a móže byť len odvetvím napr. odboru lingvistiky alebo odboru kriminalistiky, kde je už viac ako sto rokov zaraďované v učebniciach kriminalistiky. (Masaryk, 3/2005:40)
Naší snahou bylo popsat současný stav věci v návaznosti na nevyřešené dědictví minulosti. Jestliţe vás problematika znaleckých oborů zabývajících se analýzou ručního písma oslovila, pokuste se svým přístupem, nápadem, aktivitou přispět k jejímu řešení.
Zpracovaly: Mgr. Irena Vašátková a Anna Grabowská
Pouţitá literatura: Čírtková,L.: Kriminální psychologie. Eurounion, Praha 1998 Čírtková,L.: Policejní psychologie. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2006. Masaryk, P.: Zákon o znalcoch, tlmočníkoch a prekladateľoch – teoria a prax. In: Kriminalistický sborník 3/2005, s.(38-42) MSČR čj. 303/2008-OD-ZN/3 z 23.12.2008 - osobní korespondence Irena Vašátková Petera, J. – Borský, O.: Příručka Ministerstva spravedlnosti svazek 35. Praha 1975 Petera, J.: Úvod do soudní a kriminální grafologie. Nakladatelství Edvarda Fastra, Praha 1947 Saudek, R.: Vědecká grafologie. Orbis, Praha 1925. Saudek, R.: Experimentální grafologie. Aventinum, Praha 1928 Steinhäuselová,D.: Úvod do expertízy ručního písma. Institut pro studium písma, akreditované pracoviště MŠMT ČR, Brno1993. Straus, J.,Vavera, F.: Vývoj kriminalisticko- technické metody- identifikace osob podle ručního písma. In: Kriminalistický sborník. 3/2008, (s.52 – 55) Valeška, J.: Moţnosti zjišťování některých osobnostních vlastností z rukopisu. In: Čs. Kriminalistika, 1990 (23), č.3-4, s.260 -263. Valeška, J.: K otázce validity psychologie písma. In: Psychologie písma a písmoznalectví, neperiodický časopis pro analýzu písma, Institut pro studium písma, Brno 1/93, ( s.23 – 26) Ţivný, P.: Co můţe říci písmo. Horizont, Praha 1991
