Změny v sociálním zabezpečení

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Změny v sociálním zabezpečení Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Jana Mervartová

Lucie Chrástová

Brno 2010

Na tomto místě bych ráda poděkovala paní doktorce Janě Mervartové, která mi vždy velice ochotně poskytovala cenné rady a připomínky k této bakalářské práci a dohlížela na její pečlivé a správné zpracování. Dále bych ráda poděkovala Věře Chrástové, která mi poskytla odborný dohled především nad oblastí nemocenského a přispěla řadou zajímavých podnětů a cenných rad.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě pouze těch pramenů, které jsem uvedla v seznamu použitých zdrojů v závěru této práce. V Brně dne 24. května 2010

_______________________________

Abstract Chrástová, L. Changes in Social Security. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2010. This bachelor thesis deals with the changes in the social security system of the Czech Republic, focusing on sickness insurance, which lately is subject to major changes. The thesis is divided into two main parts. The first is the theoretical part, which contains a description of social policy and all related concepts. Furthermore there is a defined system of social policy and all related concepts. Then there is social security system of the Czech Republic and its basic pillars defined. The second part is a practical part, which is already specifically addressed to the Reformed sickness, both in terms of current legislation and practice on the basis of a comprehensive case study, which is dealing with issues of pay and benefits for temporary incapacity staff. Keywords Social security, sickness insurance, waiting time, pay and benefits for temporary incapacity staff. Abstrakt Chrástová, L. Změny v sociálním zabezpečení. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. Předkládaná bakalářská práce pojednává o změnách v systému sociálního zabezpečení České republiky se zaměřením na nemocenské pojištění, které v poslední době prodělává největší změny. Práce je rozčleněna do dvou hlavních celků. Prvním z nich je teoretická část, která obsahuje popis sociální politiky a veškerých souvisejících pojmů. Dále je zde vymezen systém sociálního zabezpečení České republiky a jeho základní pilíře. Druhou částí je část praktická, která se již konkrétně zabývá reformovaným systémem nemocenského pojištění, a to jak z hlediska současné právní úpravy tak prakticky na základě komplexního praktického případu, kde je řešena problematika náhrady mzdy a nemocenského při dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance. Klíčová slova Sociální zabezpečení, nemocenské pojištění, karenční doba, náhrada mzdy a nemocenské.

Obsah

5

Obsah 1

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod.......................................................................................................................................... 7

1.2

Cíl práce................................................................................................................................... 7

2

Metodika

3

Literární přehled 3.1

9 10

Sociální politika ................................................................................................................. 10

3.1.1

Vzájemné vlivy sociální a hospodářské politiky ........................................ 10

3.1.2

Cíle sociální politiky .............................................................................................. 11

3.1.3

Principy sociální politiky ..................................................................................... 11

3.1.4

Objekty a subjekty sociální politiky ................................................................ 12

3.1.5

Funkce sociální politiky ....................................................................................... 12

3.1.6

Nástroje sociální politiky..................................................................................... 13

3.2

4

7

Sociální zabezpečení ....................................................................................................... 14

3.2.1

Vývoj sociálního zabezpečení ............................................................................ 14

3.2.2

Principy sociálního zabezpečení ...................................................................... 15

3.2.3

Sociální pojištění .................................................................................................... 16

3.2.4

Státní sociální podpora ........................................................................................ 18

3.2.5

Sociální pomoc ........................................................................................................ 18

Současná právní úprava

20

4.1

Podmínky účasti na nemocenském pojištění ........................................................ 20

4.2

Vznik, trvání, přerušení a zánik nemocenského pojištění ................................ 20

4.3

Pojistné na nemocenské pojištění.............................................................................. 21

4.4

Nemocenské ....................................................................................................................... 22

4.4.1

Karenční doba.......................................................................................................... 23

4.4.2

Náhrada mzdy, platu či odměny ....................................................................... 23

4.4.3

Nemocenské ............................................................................................................. 24

4.5

Peněžitá pomoc v mateřství ......................................................................................... 26

6

5

6

Obsah

4.6

Ošetřovné............................................................................................................................. 26

4.7

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství ............................................... 27

4.8

Přídavek na dítě ................................................................................................................ 27

4.9

Rodičovský příspěvek ..................................................................................................... 28

Komplexní praktický případ

29

5.1

Řešení .................................................................................................................................... 29

5.2

Shrnutí výsledků případu .............................................................................................. 32

Ekonomické hledisko změn v nemocenském pojištění

34

6.1

Dopad karenční doby na prostonané dny ............................................................... 34

6.2

Dopad posunutí vyplácení nemocenského ............................................................. 35

7

Diskuse

37

8

Závěr

40

9

Seznam použitých zdrojů

42

A

Příloha k žádosti o dávku nemocenského pojištění

47

Úvod a cíl práce

7

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Sociální politika je velmi důležitou oblastí, která významně ovlivňuje chod lidské společnosti. Za pomoci svých mechanismů se snaží pomáhat lidem při řešení tíživých životních situací, do kterých se dostanou a které jim neumožňují důstojný život a rovné příležitosti. Nedílnou součástí této politiky je právě systém sociálního zabezpečení, na jehož principu a fungování je postavena. Oblasti sociálního zabezpečení je nutné věnovat obzvláště pečlivou pozornost, neboť se dotýká každého z nás. Se sociálním zabezpečením se setkáme v mládí i ve stáří, při narození dítěte, při nemoci, ale i při smrti. Systém sociálního zabezpečení prodělal v poslední době několik zásadních změn. Velkou měrou k nim přispěla reforma veřejných financí, kterou naplánovalo Ministerstvo financí České republiky na roky 2008 až 2010. Dalším zásahem do tohoto systému bylo přijetí tzv. úsporného balíčku, jehož cílem je snížení výdajů státního rozpočtu a naopak zvýšení jeho příjmů. Změny jsou prováděny na základě zákona č. 362/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu. Tento zákon přinesl další změny v oblasti sociálního zabezpečení s platností od 1. ledna do 31. prosince 2010. Zásadním krokem v oblasti nemocenského pojištění však bylo přijetí zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, který již celkově upravuje oblast nemocenského pojištění a který nahradil předcházející právní předpisy, které se touto oblastí zabývaly. Tento zákon vstoupil v platnost 1. ledna 2009 a zavedl hned několik změn, jimž bude v práci věnována pozornost. Vzhledem k tomu, že tato oblast podléhá neustálým změnám, je velice zajímavé sledovat směr jejího vývoje do budoucna.

1.2

Cíl práce

Hlavním cílem této bakalářské práce je vyhodnocení současného stavu systému sociálního zabezpečení z hlediska právního i z hlediska dopadů současných změn v jednotlivých dávkách na pojištěnce, což je ukázáno na konkrétním praktickém případu, který je řešen v praktické části práce. Pro tento případ byla zvolena oblast nemocenského pojištění, která v poslední době prodělala nejvýznamnější změny. V práci budou shrnuty nejdůležitější změny v systému sociálního zabezpečení, které přinesla účinnost zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a ke kterým došlo v roce 2010 z důvodů úspor státního rozpočtu. Tyto změny se také pokusím odůvodnit. Dílčí cíle: 1.

Provést podrobnější rozbor nemocenského pojištění, které v současné době prochází nejvýznamnějšími změnami.

8

Úvod a cíl práce

2.

Dávky nemocenského pojištění doplnit o významné dávky státní sociální podpory, konkrétně přídavek na dítě a rodičovský příspěvek.

3.

Na komplexním praktickém případu předvést nový postup výpočtu náhrady mzdy a nemocenského.

4.

Porovnat celkovou kompenzaci dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance s jeho ušlou čistou mzdou.

Výstupem této práce by měl být ucelený obraz o současném stavu systému sociálního zabezpečení a podrobnější popis výrazně reformovaného nemocenského pojištění. Práce může být dále využita zaměstnavateli jako metodický postup pro výpočet náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti či karanténě zaměstnance.

Metodika

9

2 Metodika Základem pro tuto bakalářskou práci byly především právní předpisy, které upravují jednotlivé oblasti systému sociálního zabezpečení a které bylo nutné dopředu prostudovat, a to zejména zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, všechny v současném znění. Tyto zákony byly doplněny o jejich komentáře, o odbornou literaturu, odborné články a další internetové zdroje. Práce byla konzultována s odbornou vedoucí JUDr. Janou Mervartovou z Ústavu práva a humanitních věd Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a také s Věrou Chrástovou, která se touto problematikou zabývá v praxi. Převážná část dat byla získána z Ministerstva práce a sociálních věcí a z portálu České správy sociálního zabezpečení. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Obsahem teoretické části je literární přehled, kde byla popsána (metoda deskripce) sociální politika, její vzájemné vlivy s hospodářskou politikou, cíle, principy, objekty a subjekty, funkce a nástroje. Na sociální politiku pak navazuje popis systému sociálního zabezpečení České republiky včetně principů, popisu jednotlivých pilířů a nastínění jeho vývoje. Praktická část se skládá z úseku, který se zabývá současnou právní úpravou, z komplexního praktického případu, kde je řešena problematika náhrady mzdy a nemocenského a z úseku, který je nazván jako „Ekonomické hledisko změn v nemocenském pojištění“. Na to navazuje diskuze a závěr. V této části práce je také metodou komparace provedeno srovnání nemocenského pojištění v roce 2009 s rokem 2010, kdy došlo k určitým změnám v této oblasti v důsledku přijetí tzv. úsporného balíčku. Pro přehlednost jsou vybraná data uspořádána do tabulek a pro názornost jsou v práci použity také grafy.

10

Literární přehled

3 Literární přehled 3.1

Sociální politika

Než se dostaneme k samotné problematice systému sociálního zabezpečení v České republice, je nezbytné věnovat pozornost také pojmu „sociální politika“, jehož nedílnou součástí právě tento systém je. Je nutné vymezit její cíle, principy, objekty, subjekty, funkce a nástroje, od kterých se sociální zabezpečení odvíjí. Sociální politika je velmi důležitou oblastí, která významně ovlivňuje chod lidské společnosti. Pokud budeme hledat její přesnou definici, zjistíme, že každý autor ji charakterizuje vždy trošku odlišně. Z toho lze usuzovat, že přesně daná definice neexistuje. Z každého vymezení ale vyplývá, že jde o politiku, která se orientuje na člověka jako jednotlivce, lidskou společnost jako celek a na jejich blaho. Kliková a Kotlán (2006, s. 236) například charakterizují sociální politiku jako „…soubor opatření, která směřují ke zlepšení základních životních podmínek obyvatelstva a k zabezpečení sociálního smíru v rámci daných hospodářských a politických možností dané země.“ Krebs (2007, s. 17) pro změnu uvádí, že „…sociální politika je politikou, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života.“ Sociální politiku tvoří soubor opatření, pomocí kterých působí na společnost státu. Podle toho, kdy za pomocí svých nástrojů působí, rozlišujeme sociální politiku aktivní a pasivní. Aktivní neboli perspektivní politika působí preventivně. Jejím cílem je předcházet případným negativním stavům ve společnosti. Říkáme, že působí „ex ante“. Naproti tomu politika pasivní, jinak nazývaná retrospektivní, působí až poté, co nastanou právě tyto situace, které jsou potřeba řešit. O té říkáme, že působí „ex post“. A nesmíme zapomenout na fakt, že „k významným aspektům sociální politiky patří faktor času“, jak uvádí Krebs (2007, s. 26). Sociální politika je ovlivněna různými teoretickými přístupy, které vychází z filozofického myšlení a které bývají nazývány jako sociálně-politické doktríny. Podle Klikové a Kotlána (2006, s. 244) jde o katolické sociální učení, konzervatismus a demokratický socialismus. Sociální politika je velice širokou oblastí. Zahrnuje v sobě jednotlivé dílčí politiky, jako je politika rodinná, bytová, zdravotní, důchodová, politika zaměstnanosti, sociálních služeb a sociálního zabezpečení. 3.1.1

Vzájemné vlivy sociální a hospodářské politiky

Sociální politika jako taková by nemohla existovat a řádně fungovat bez souvisejících oblastí činnosti státu. Jednou z nejdůležitějších oblastí, která velmi významně ovlivňuje sociální politiku, je politika hospodářská. Tyto politiky jsou úzce propojeny. Jak uvádí Krebs (2007, s. 42): „Hospodářská i sociální politika mají sice mnoho společného, nicméně nejsou shodné. Jde o dvě autonomní politiky, s relativní samostatností a silnými vzájemnými vazbami, s úzkým vzájemným sepětím.“ Aby mohla správně fungovat a být účinná jedna politika, musí správně fungovat i ta druhá.


11

Sociální politika může být vzhledem k hospodářské politice v aktivní nebo pasivní roli. Aktivní role znamená, že vytváří podmínky pro účinné fungování ekonomiky, tedy hospodářské politiky. Tato role spočívá v zajišťování vzdělání, zdravotní péče, provádění politiky bydlení atd. Pokud toto správně funguje, lidé pak mohou být součástí výrobního procesu, mohou podávat efektivní pracovní výkon a tím se podílet na rozvoji ekonomiky. Oproti tomu pasivní role sociální politiky znamená, že „…hospodářská politika svými opatřeními zajišťuje ekonomickou bázi sociální politiky“ (Slaný, Žák, 1999 v Kliková a Kotlán, 2006, s. 236). 3.1.2

Cíle sociální politiky

Sociální politika má vymezeny konkrétní dlouhodobé cíle, ke kterým svojí činností směřuje. Tím hlavním cílem je „vytvoření lidsky důstojných podmínek života a zajištění rovných příležitostí všem“ Krebs (2007, s. 37). Tento cíl lze interpretovat tak, že se sociální politika za pomocí svých mechanismů snaží pomáhat lidem při řešení tíživých životních situací, do kterých se dostanou a které jim neumožňují důstojný život. Rovné příležitosti jsou pak zajišťovány v oblasti vzdělání, zdravotní péče, pracovních možností, v oblasti bydlení apod. Při jeho naplňování se pak můžeme setkat i s různými dalšími dílčími cíli. Cíle sociální politiky by měly být stanovovány tak, aby zohledňovaly určitý vývoj společnosti a ekonomiky státu. Podle Krebse (2007, s. 37) by cíle měly: 1. brát v potaz neustálý vývoj společnosti, 2.

zobrazovat potenciály budoucího rozvoje,

3.

být podle potřeby upravovány a konkretizovány.

3.1.3

Principy sociální politiky

Sociální politika má své principy, které ji ovlivňují, kterými se řídí a na základě kterých plní svoji funkci. Těmi nejdůležitějšími principy jsou: 1. Princip sociální spravedlnosti – je a měl by být základním principem sociální politiky každého demokratického státu. 2.

Princip sociální solidarity – vychází z myšlenky, že by si lidé měli navzájem pomáhat. To je zajištěno redistribuční funkcí fiskální politiky státu respektive vlády.

3.

Princip subsidiarity – znamená, že každý člověk by se měl chovat a jednat tak, aby pomoc státu nepotřeboval. Stát pak zasahuje až v případech, kdy není jiné řešení.

4.

Princip participace – znamená, že každý člověk ve společnosti se může sám podílet na sociální politice státu a nemusí jen pasivně čekat na její vývoj.

12


3.1.4

Objekty a subjekty sociální politiky

Pro správné fungování sociální politiky je nezbytné vymezení objektů (příjemců) a subjektů (nositelů), které vystupují ve vzájemných vztazích a bez jejichž existence by sociální politika neměla smysl. Objektem sociální politiky jsou všichni obyvatelé daného státu, kteří přijímají výstupy sociální politiky. Naopak „subjekty jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat“ (Krebs, 2007, s. 48). Jak uvádí Krebs (2007, s. 49-50), mezi nejvýznamnější subjekty, které realizují sociální politiku, patří: 1.

stát a jeho orgány (Ministerstvo práce a sociálních věcí, jednotlivé správy sociálního zabezpečení, úřady práce atd.),

2.

zaměstnavatelé a firmy,

3.

zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány,

4.

regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce,

5.

občanské organizace a iniciativy,

6.

církve,

7.

občané, rodiny a domácnosti.

Z toho plyne, že sociální politika je prováděna většinou více subjekty naráz, přičemž hlavní roli zastává vždy stát a jeho působení v oblasti sociální politiky je nezastupitelné. 3.1.5

Funkce sociální politiky

Funkcí sociální politiky je hned několik. Vztahují se k různým oblastem lidského života a fungování společnosti a jsou vzájemně propojeny. Jejich působení se vztahuje na jednotlivce, ale také na společnost jako celek. Ochranná funkce je historicky nejstarší a má sloužit k napravení, odstranění či zmírnění již nastalé sociální situace jedince. Rozdělovací a přerozdělovací funkce je nejdůležitější a jejím úkolem je zajistit spravedlivé rozdělení peněžních prostředků (důchodů), ale jak uvádí Krebs (2007, s. 56): „Rozdělovací funkcí je třeba rozumět více než jen rozdělování důchodů. Je to i účelné začleňování lidí do společnosti, je to i rozdělování prostředků, podmínek a předpokladů sloužících zdokonalování jejich života a osobnostnímu rozvoji.“ Homogenizační funkce se zaměřuje na neodůvodněné rozdíly v životní úrovni jednotlivců a snaží se je odstraňovat. Stimulační funkce se zaměřuje na ovlivnění chování jednotlivců, aby bylo dosaženo požadovaného sociálního vývoje. Preventivní funkce je určitým opakem funkce ochranné. Jejím hlavním smyslem je zaměřit se na předcházení negativním sociálním situacím jednotlivců.


3.1.6

13

Nástroje sociální politiky

Aby mohla být sociální politika efektivně a účinně prováděna a aby mohlo být dosahováno cílů, které si stanovila, k tomu slouží její nástroje, které musí být v souladu s jejími principy. Mezi základní nástroje bezpochyby patří právní řád státu, který vytváří rámec pro fungování všech politik státu, tedy i sociální politiky, a podle kterého se další nástroje řídí. Stát zastává nezastupitelnou a nejdůležitější roli. Jeho úkolem je především vytvořit vhodné prostředí pro fungování sociální politiky, tedy stanovit určitá pravidla pro ty, co vstupují do vzájemných vztahů, tzn. pro subjekty a objekty. Vedle tohoto hlavního úkolu působí i jako vykonavatel sociální politiky. Stát ale nebyl součástí sociální politiky vždy. Je tomu tak až od 20. století. Do této doby stát do sociální politiky vůbec nezasahoval. Otázkou zůstává, v jaké míře by se vlastně stát na sociální politice měl podílet a co by mělo být náplní jeho hlavní činnosti v této oblasti. S působením státu v sociální politice je spojen koncept „welfare state“. Podstatou tohoto konceptu je „…odpovědnost vlády za životní podmínky občanů“ (Krebs, 2007, s. 87). Hlavní myšlenkou je princip přerozdělování mezi jedinci ve společnosti. Konkrétní nástroje sociální politiky: Program je způsob, jak dosáhnout naplánovaných cílů, které byly stanoveny. Kolektivní vyjednávání slouží především ke komunikaci jednotlivých účastníků sociální politiky. Slouží k prosazování zájmů jednotlivých skupin a snaží se najít optimální řešení daného problému, a jak uvádí Krebs (2007, s. 65): „…má výrazně preventivní charakter, má především předcházet konfliktům a problémy řešit ex ante…“. Výsledkem kolektivního vyjednávání je pak kolektivní smlouva (generální dohoda, kolektivní smlouva vyššího typu nebo podniková kolektivní smlouva). Sociální příjmy tvoří dávky důchodového a nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, sociální pomoci a podpory v nezaměstnanosti. Otázka sociálních příjmů je velice složitá. Je těžké najít správnou hranici, správnou velikost požadované dávky, aby byla spravedlivá a aby její příjemce nemotivovala k záměrnému chování, které by vedlo k jejímu dosažení. Pod nástrojem sociální služby si můžeme představit služby, které se týkají péče o seniory nebo určitým způsobem postižené či invalidní občany, služby, které se týkají zdraví, vzdělání atd. V případě věcných dávek jde o poskytnutí věcné pomoci ve formě zdravotních pomůcek, ochranných pracovních pomůcek, ale i šatstva apod. Účelové půjčky jsou poskytovány na konkrétní účel za zvýhodněných podmínek. Příkladem účelové půjčky může být půjčka na vzdělání nebo půjčka na bydlení. Odlišností tohoto nástroje je návratnost poskytnuté pomoci. Úlevy a výhody se poskytují různým skupinám ve společnosti, jako jsou například studenti, senioři.

14


3.2

Sociální zabezpečení

Sociální politika České republiky je postavena převážně na systému sociálního zabezpečení, pomocí něhož se snaží dosahovat svých cílů, které si stanovila. Sociální zabezpečení „…můžeme obecně chápat jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů“ (Krebs, 2007, s. 162). Systém sociálního zabezpečení je v České republice prováděn pomocí sociálních příjmů, které jsou založeny jak na principu pojištění, tak i na principu prostých státních dávek, dále pomocí sociálních služeb poskytovaných poradenskými, informačními a zprostředkovatelskými sítěmi, a pomocí sociálních azylů formou ústavní péče. Sociální zabezpečení je systém, který napomáhá lidem řešit tíživé životní situace, do kterých se dostanou. Těmito situacemi myslíme především nemoc, úraz, stáří, smrt člena rodiny, narození dítěte, invaliditu a další. Sociální zabezpečení a jeho vývoj ovlivňuje hned několik faktorů. Těmi jsou faktory ekonomické, společensko-politické a demografické. Jednotlivé faktory v sobě totiž zahrnují určité problémy jako nezaměstnanost, vývoj mezd a cen, reakce na politickou situaci, stárnutí obyvatelstva a jeho zdravotní stav a další. Reakcemi na tyto problémy se pak postupně utváří podoba systému sociálního zabezpečení. Současný systém sociálního zabezpečení je v našem státě vystaven na třech pilířích: 1.

sociální pojištění,

2.

státní sociální podpora,

3.

sociální pomoc.

Hlavní zdroje financování sociálního zabezpečení České republiky tvoří platby od státu, zaměstnanců a zaměstnavatelů. 3.2.1

Vývoj sociálního zabezpečení

Sociální politika našeho státu a sociální zabezpečení jako její součást prošli dlouholetým vývojem, který stále pokračuje. Základy sociálního zabezpečení našeho nynějšího státu byly položeny již ve 2. polovině 19. století za Rakouska-Uherska. V této době se již objevují první náznaky sociálního pojištění. Po vzniku Československa v roce 1918 je tehdejší forma sociálního zabezpečení zakotvena v právním řádu. V této době je ale systém nedokonalý a není určen pro všechny obyvatele země. K jistému vývoji došlo až po 1. světové válce. Systém sociálního zabezpečení byl lépe propracován a byli do něho zahrnuti již všichni obyvatelé. Větší vývoj byl zaznamenán až po 2. světové válce. Od té doby pak docházelo k různým změnám a úpravám tohoto systému na základě postupujícího vývoje ekonomiky a postupného přibývání obyvatelstva.


15

Hlavní rozdíl mezi dnešním stavem sociální politiky a stavem v dřívějších dobách, ještě před rokem 1989, byl v monopolním přístupu státu k této oblasti. Role ostatních subjektů byla minimální nebo žádná. Po roce 1989 dochází k postupné obnově sociální politiky. Probíhá přeměna jejího starého systému na systém nový, který bude lépe vyhovovat novému režimu a státnímu uspořádání a ve kterém bude prostor i pro další subjekty, nejen pro stát. Také dnešní doba s sebou přináší reformní kroky v sociální oblasti, které současný stav systému poupravují, aby lépe reagoval na nové potřeby dnešní doby. Tato reforma je součástí celkové reformy veřejných financí, kterou naplánovalo Ministerstvo financí České republiky na roky 2008 až 2010. Důležitým mezníkem byl 1. leden 2008, kdy vstoupil v platnost zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů a od kterého se tato reforma odráží. Jejím hlavním důvodem je neustále se zhoršující stav veřejných financí našeho státu, a to především stále vyšší mandatorní výdaje státního rozpočtu, do kterých patří i platby z titulu sociálního zabezpečení. 3.2.2

Principy sociálního zabezpečení

Systém sociálního zabezpečení by měl vycházet z určitých principů. Ty jsou pevně spjaty s principy sociální politiky. Krebs (2007, s. 175-176) uvádí tyto principy: Princip univerzality, označovaný také jako princip všeobecnosti, zakládá nárok na ochranu a pomoc systémem sociálního zabezpečení pro všechny občany. Princip uniformity neboli rovnosti znamená, že všechny oprávněné osoby by měly být uspokojeny podle stejných pravidel. Princip komplexnosti znamená, že systém by měl poskytovat co nejširší spektrum pomoci a služeb, nejen dávky ve formě peněz. Princip adekvátnosti říká, že by lidé měli dostávat pouze takové plnění, které odpovídá jejich sociální potřebě a zohledňuje také přičinění jednotlivce. Princip sociální garance zajišťuje lidem pomoc, pokud se dostanou do tíživé životní situace, která ji vyžaduje. Princip sociální solidarity je založen na přerozdělování peněžních prostředků, kdy lidé, kteří nejsou postiženi sociální událostí, přispívají těm, kteří touto událostí postiženi jsou (bohatí x chudí atd.). Princip sociální spravedlnosti je tím nejdůležitějším a znamená, že lidé by měli mít stejné příležitosti a podmínky pro život. Princip participace znamená, že jednotliví lidé nesou odpovědnost za svou sociální i životní situaci, snaží se jí předcházet a nejsou pouze pasivními příjemci pomoci, ale aktivně se zapojují do řešení svých případných problémů, což z nich činí subjekty a zároveň objekty systému sociálního zabezpečení.

16


3.2.3

Sociální pojištění

Tato oblast sociálního zabezpečení je ta nejdiskutovanější, nejvíce se mění a vyvíjí a týká se takřka všech občanů. Systém sociálního pojištění je postaven na pravidelných platbách pojistného, které nám v budoucnu zajistí pomoc při řešení nepříznivé sociální situace. Toto pojistné platí zaměstnanci, zaměstnavatelé i osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ), a to z příslušného vyměřovacího základu. Tyto odvody jsou součástí běžných daňových příjmů státního rozpočtu. Jak uvádí Krebs (2007, s. 164): „Sociální pojištění je výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a své rodině.“ Do oblasti sociálního pojištění spadá: 1.

nemocenské pojištění,

2.

důchodové pojištění,

3.

příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Nemocenské pojištění Tuto oblast sociálního pojištění upravuje zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů a další související právní předpisy. Tento zákon stanovuje, že na pojištění se účastní fyzické osoby buď povinně (zaměstnanci), nebo dobrovolně (OSVČ nebo zahraniční zaměstnanci). Dávky poskytované ze systému nemocenského pojištění jsou stanoveny na základě příjmů pojištěného a mají z větší části nahradit jejich dočasnou ztrátu v důsledku tíživé životní situace jako je nemoc, karanténa, narození dítěte apod. Systém nemocenského pojištění zajišťuje občanům (pojištěncům) tyto dávky: 1. nemocenské – při dočasné pracovní neschopnosti či karanténě, 2.

peněžitá pomoc v mateřství – poskytovaná při pečování o narozené dítě,

3.

ošetřovné – podpora při ošetřování člena rodiny,

4.

vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství – poskytovaná ženě při převedení na jinou práci z důvodu ohrožení těhotenství.

Pojištění plynoucí z nemocenského pojištění provádí orgány nemocenského pojištění k tomu určené, kterými jsou okresní správy sociálního zabezpečení, Česká správa sociálního zabezpečení, služební orgány (Ministerstvo obrany, Generální ředitelství cel atd.) a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojištění provádějí podle věcné a místní příslušnosti. Důchodové pojištění Tato oblast je v rámci sociálního zabezpečení upravována zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a dalšími souvisejícími právními předpisy.


17

Zatímco dávky vyplácené ze systému nemocenského pojištění zajišťovaly pouze dočasnou náhradu ztráty výdělku, dávky z důchodového pojištění zajišťují dlouhodobou náhradu příjmů, kterých nemůže člověk dosahovat z důvodů tíživé životní situace (stáří, invalidita, ovdovění či osiření). Důchodové pojištění zajišťuje tyto dávky: 1. starobní a předčasný starobní důchod, 2.

invalidní důchod prvního, druhého a třetího stupně,

3.

vdovský či vdovecký důchod,

4.

sirotčí důchod.

Důchodové pojištění je povinné pro všechny pracující v České republice a poplatníky pojistného jsou podle zákona zaměstnanci, zaměstnavatelé i OSVČ. Výše dávky pak obsahuje dvě složky. První složka je pevně daná pro všechny typy důchodů, druhá složka je odvozena od výdělků (příjmů) pojištěného a doby pojištění. Jednou z nejdůležitějších institucí při vybírání pojistného a při vyplácení dávek je Česká správa sociálního zabezpečení a příslušné okresní správy. Podle Krebse (2007, s. 182-185) můžeme rozlišit tyto základní možnosti financování systému důchodového pojištění: 1.

Financování ze státního rozpočtu, kdy hlavním zdrojem pro výplatu dávek jsou daně z příjmů. Tento způsob je postaven na principu solidarity mezi lidmi.

2.

Financování ze státního rozpočtu, kdy hlavním zdrojem pro výplatu dávek je odváděné pojistné (příspěvky) na důchodové pojištění. Tyto příspěvky se odvozují od výše výdělku pojištěného.

3.

Průběžné financování, označováno jako PAYG („Pay As You Go“), které je postaveno na mezigenerační solidaritě. To znamená, že činní občané platí pojistné do speciálního fondu odděleného od státního rozpočtu a z něho jsou pak na základě přerozdělení vypláceny dávky nečinným občanům, tedy současným pobíratelům důchodů. Nevytváří se žádná rezerva do budoucna. Současné příjmy fondu jsou i jeho současnými výdaji. Pokud peněžní prostředky nashromážděné v tomto fondu nestačí k pokrytí veškerých výdajů, musí být dotovány ze státního rozpočtu.

4.

Průběžné financování s rezervním fondem, kdy se část peněžních prostředků z fondu použije k dlouhodobým investicím. Podmínkou tohoto systému je, že příjmy musí být větší než výdaje.

5.

Fondové financování, způsob financování je založen na existenci fondu, do kterého jednotliví občané přispívají (platí pojistné) a ze kterého jsou jim pak vypláceny dávky.

V České republice je financování důchodového pojištění a sociálního zabezpečení celkově prozatím pouze průběžné a dávky jsou vypláceny ze státního rozpočtu, do

18


kterého se odvádí pojistné. Lidé se pak mohou ještě vedle těchto dávek dobrovolně připojistit (penzijní připojištění se státní podporou) a zajistit si tak vyšší standard ve stáří. Tento systém označujeme jako dvoupilířový. Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Tuto část sociálního pojištění upravuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Tento příspěvek je používán na správní výdaje úřadů práce a na zabezpečení těch občanů, kteří se uchází o zaměstnání a na další výdaje s tím spojené. 3.2.4

Státní sociální podpora

Státní sociální podpora je zaměřena především na rodiny s dětmi. Dávky vyplácené z tohoto systému pochází ze státního rozpočtu, konkrétně z daní, a to na základě principu solidarity. Právní úpravu zabezpečuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Dávky poskytované z tohoto pilíře sociálního zabezpečení dělíme na testované a netestované, podle toho, zda je nárok na ně posuzován podle výše příjmů či nikoliv. Jeden z významných parametrů, ke kterému se při poskytování dávek také přihlíží, je životní minimum. Mezi testované dávky (závislé na výši příjmů) patří: 1. přídavek na dítě – vyplácen rodinám s dětmi, 2.

sociální příplatek – vyplácen rodinám s dětmi s nedostatečnými příjmy,

3.

příspěvek na bydlení – vyplácen občanům s nízkými příjmy jako pomoc při krytí nákladů na bydlení.

Mezi netestované dávky (nezávislé na výši příjmů) patří: 1.

rodičovský příspěvek – vyplácen jednomu z rodičů při péči o malé dítě,

2.

dávky pěstounské péče – zahrnujeme sem příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměnu pěstouna, do které dále patří příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla,

3.

porodné,

4.

pohřebné – jednorázová dávka pro částečné krytí nákladů spojených s pohřbem.

Hlavními orgány pro výkon státní sociální podpory jsou úřady práce, krajské úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí. 3.2.5

Sociální pomoc

Sociální pomoc má na starosti závažné sociální situace, mezi které řadíme stav hmotné a sociální nouze. Občané, kteří jsou touto situací zasaženi, si většinou ne-


19

dokážou sami pomoci a většinou jim nedokáže pomoci ani jejich rodina. Tato pomoc vychází opět ze státního rozpočtu případně i z rozpočtů obcí. Důležitým ukazatelem při poskytování sociální pomoci je i zde životní minimum. Právní úpravu zajišťují zákony č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Krebs (2007, s. 266) charakterizuje sociální pomoc takto: „Jedná se především o pomoc aktivizující, která vede k dosažení způsobilosti k soběstačnému životu ve společnosti.“ Do této oblasti spadají tyto příspěvky: 1. příspěvek na péči, 2.

dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postižením,

3.

pomoc v hmotné nouzi.

Sociální pomoc je podle Krebse (2007, s. 272-281) prováděna pomocí těchto nástrojů: 1.

poradenství,

2.

sociálně-právní ochrana – určena především nezletilým, lidem bez způsobilosti k právním úkonům a těm, kteří nejsou schopni uplatňovat svá zákonná práva,

3.

sociální prevence – ta má ochraňovat společnost před nepříznivými sociálními jevy v ní,

4.

sociální služby – domovy důchodců, pečovatelské služby, ústavy sociální péče atd.,

5.

dávky sociální péče – dávky pro těžce zdravotně postižené, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

20


4 Současná právní úprava Jak již bylo řečeno v úvodu, systém sociálního zabezpečení prodělal v poslední době několik zásadních změn. Nejvíce však bylo zasahováno do oblasti nemocenského pojištění. Na základě toho jsem si pro praktickou část vybrala především problematiku nemocenského pojištění.

4.1

Podmínky účasti na nemocenském pojištění

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen ZNP), ve znění pozdějších předpisů, přesně vymezuje okruh pojištěných osob, které jsou účastny nemocenského pojištění. Těmi jsou zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ). Přičemž zaměstnanci se účastní povinně a OSVČ na základě vlastního rozhodnutí. Nutnou podmínkou účasti na tomto pojištění je splnění veškerých podmínek, které stanovuje ZNP v § 6 pro zaměstnance a § 11 pro OSVČ. Podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění podle § 6 ZNP jsou splněny, pokud: 1. zaměstnanec vykonává zaměstnání na území České republiky; nebo vykonává zaměstnání trvale v zahraničí pro zaměstnavatele sídlícího v České republice, pokud má tento zaměstnanec trvalý pobyt v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie a nemá povinnost se v místě výkonu zaměstnání účastnit důchodového pojištění, 2.

zaměstnání trvalo nebo mělo trvat nejméně 15 kalendářních dnů,

3.

sjednaný započitatelný měsíční příjem činí alespoň 2 000 Kč, což je rozhodná částka pro účast na nemocenském pojištění.

Vyjmenované podmínky musí platit všechny současně. Pokud je porušena podmínka sjednaného započitatelného měsíčního příjmu, který činí méně než 2 000 Kč, a všechny ostatní podmínky jsou splněny, jde o zaměstnání malého rozsahu (§ 7 ZNP). Z takového zaměstnání je zaměstnanec pojištěn jen za období, ve kterém bylo rozhodné částky dosaženo. Podmínky účasti OSVČ na nemocenském pojištění podle § 11 ZNP jsou splněny, pokud: 1. samostatná výdělečná činnost je vykonávána na území České republiky nebo i mimo ni, pokud je vykonávána na základě oprávnění, které stanovují právní předpisy České republiky, 2.

4.2

přihlásila se k účasti na nemocenském pojištění.

Vznik, trvání, přerušení a zánik nemocenského pojištění

Dnem vzniku účasti zaměstnance na nemocenském pojištění je den nástupu do zaměstnání. Tato účast trvá po celou dobu výkonu zaměstnání s výjimkou zaměst-


21

nání malého rozsahu (viz kapitola Podmínky účasti na nemocenském pojištění) a zaniká dnem ukončení zaměstnání. Pokud zaměstnanec vykonává více zaměstnání a ve všech splňuje podmínky účasti na nemocenském pojištění, uplatňuje se § 8 ZNP. Takový zaměstnanec je pojištěn ze všech těchto zaměstnání. Pokud se OSVČ rozhodne dobrovolně účastnit nemocenského pojištění, začíná účast na tomto pojištění podle § 13 ZNP dnem, který uvedla na přihlášce k nemocenskému pojištění, ale nejdříve dnem podání této přihlášky. Pojištění podle § 13 zaniká: 1.

dnem, který OSVČ uvedla na odhlášce z nemocenského pojištění, nejdříve však dnem podání této odhlášky,

2.

dnem ukončení samostatné výdělečné činnosti nebo zánikem oprávnění vykonávat tuto činnost nebo dnem pozastavení výkonu činnosti,

3.

první den v měsíci, za který nebylo v řádné době zaplaceno pojistné, případně byla zaplacena nižší částka,

4.

dnem, kdy OSVČ nastoupila na výkon trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.

Právní úprava nemocenského pojištění účinná od 1. ledna 2009 zavádí možnost přerušení pojištění. K přerušení pojištění u zaměstnance dochází v případě neplaceného pracovního volna, o které požádal sám zaměstnanec, na které neměl ze zákona právo a trvalo déle než 30 kalendářních dnů po sobě. Dále je nemocenské pojištění přerušeno v době rodičovské dovolené, výjimkou je období, kdy má zaměstnanec právo na peněžitou pomoc v mateřství. V případě OSVČ k přerušení pojištění nedochází.

4.3

Pojistné na nemocenské pojištění

S účinností nového zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, došlo k několika významným změnám v rámci nemocenského pojištění. Jednou z nich je zrušení plateb nemocenského pojištění zaměstnanci. To znamená, že nemocenské pojištění od 1. ledna 2009 již zaměstnanci neplatí. Toto pojištění za ně platí a odvádí zaměstnavatel, který ho vypočítá z úhrnu vyměřovacích základů všech zaměstnanců za rozhodné období. Pojistné se odvádí současně s dalším pojistným na sociální zabezpečení v jedné sumě. Tento odvod pak tvoří běžný příjem státního rozpočtu. Podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, jsou poplatníky nemocenského pojištění zaměstnavatelé, organizační složky státu a služební úřady. K další změně došlo v případě jednatelů a společníků, kteří pobírají příjmy z titulu své funkce. Za ty se nemocenské pojištění neplatí vůbec. V případě sociální události jim pak nenáleží nárok na dávky z titulu nemocenského pojištění a ani náhrady mzdy. To neplatí v případě, pokud jsou zaměstnáni na základě pracovní smlouvy.

22


V tom případě při splnění všech podmínek dle ZNP by byli účastni nemocenského pojištění i oni. Pojistné na nemocenské pojištění tvoří jednu část pojištění na sociální zabezpečení. Následující tabulka udává jednotlivé sazby pojistného jak na nemocenské pojištění, tak na další pojištění v rámci sociálního zabezpečení. Pro doplnění jsou zde uvedeny i sazby pojistného na zdravotní pojištění. Tab. 1

Sazby pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění v roce 2010

Pojistné Zdravotní pojištění Důchodové pojištění Nemocenské pojištění Státní politika zaměstnanosti Celkem na sociální zabezpeč.

Zaměstnavatel Zaměstnanec 21,9 % 4,5% 21,5 % 6,5 % 22,3 % 0,0 % 11,2 % 0,0 % 25,0 % 6,5 %

OSVČ 13,5 % 028 % 0 (1,4) %00 01,2 % 29,2 (30,6) %

Zdroj: Data z ČSSZ (2010) a Bulla (2010, s. 8), zpracování vlastní

Jak je uvedeno již dříve, OSVČ se může nemocenského pojištění účastnit dobrovolně. V takovém případě odvádí 1,4 % z příslušného měsíčního vyměřovacího základu. Pro úplnost je nutno dodat, že nemocenského pojištění se mohou účastnit dobrovolně i zahraniční zaměstnanci. V takových případech odvádí pojistné ve výši 1,4 % z vyměřovacího základu.

4.4

Nemocenské

S přijetím nového zákona o nemocenském pojištění je spojeno několik významných změn v tomto pojištění. Zásadní změnou bylo zrušení členění organizací na malé (do 25 zaměstnanců) a velké (nad 25 zaměstnanců). Na základě tohoto zákona se mezi nimi již rozdíly nedělají, což má přímý dopad na vyplácení nemocenského. Dříve byly velké organizace odpovědné za správné posouzení nároku na jednotlivé dávky z titulu nemocenského pojištění, za správný výpočet a výplatu. České správě sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) pak odváděly rozdíl mezi vypočítaným pojistným na sociální zabezpečení a výší poskytnutých plnění. Malé organizace odváděly pojistné v plné výši, dávky nemocenského pojištění vyplácela ČSSZ sama přímo zaměstnancům. V současnosti už tomu tak není a všechny organizace (tedy zaměstnavatelé) mají stejné povinnosti. Nárok na nemocenské podle § 23 ZNP má ten pojištěnec, který byl uznán dočasně neschopným práce nebo kterému byla nařízena karanténa, a tato sociální událost trvá déle než 14 kalendářních dní. V případě OSVČ musí účast na pojištění trvat alespoň 3 měsíce před vznikem sociální události, na základě které jí náleží nemocenské.


4.4.1

23

Karenční doba

V rámci reformy veřejných financí pro roky 2008 až 2010 byl přijat zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, který zasáhl i do oblasti sociálního zabezpečení, tím pádem i do nemocenského pojištění. Tento zákon nám zavedl tzv. karenční dobu. Karenční dobou jsou označovány první 3 pracovní dny dočasné pracovní neschopnosti, za které není zaměstnanci poskytována náhrada mzdy ani nemocenské, maximálně však 24 zameškaných pracovních hodin. Tato doba neplatí pro karanténu. Při té je náhrada mzdy vyplácena zaměstnavatelem již od prvního zameškaného pracovního dne, a to ve snížené výši 25 % průměrného výdělku. 4.4.2

Náhrada mzdy, platu či odměny

Doba, po kterou je pojištěnci vyplácena náhrada mzdy, platu či odměny (dále jen náhrada mzdy) navazuje na karenční dobu. Náhrada mzdy náleží pojištěncům, kteří splňují podmínky nároku na nemocenské dle ZNP a kteří jsou zaměstnáni na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti, a to podle § 192 až § 194 zákoníku práce. OSVČ náleží až nemocenské. Náhrada mzdy je tedy vyplácena zaměstnavatelem z jeho vlastních prostředků od 4. pracovního dne dočasné pracovní neschopnosti či karantény do 14. kalendářního dne této sociální události, a to jen za neodpracované směny a za odpovídající počet neodpracovaných hodin. Z toho důvodu došlo v roce 2009 ke snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění zaměstnavatele z 3,3 % na 2,3 %. Navíc je ČSSZ zaměstnavateli hrazena polovina nákladů na náhradu mzdy. Zákoník práce v § 192 přesně stanovuje velikost náhrady mzdy ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku. Zaměstnavatelovou povinností je náhradu mzdy správně vypočítat a vyplatit. Tento postup pak bývá předmětem kontrol ČSSZ. Výpočet náhrady mzdy 1.

Nejprve je nutné znát průměrný hrubý hodinový výdělek zaměstnance za rozhodné období (většinou za předchozí kalendářní čtvrtletí).

2.

Průměrný hrubý hodinový výdělek se poté musí zařadit do odpovídajícího pásma mezi danými redukčními hranicemi. Tab. 2

Redukční hranice pro výpočet náhrady mzdy v roce 2010

Redukční hranice 1. 2. 3.

Průměrný hrubý hodinový výdělek 138,43 Kč 207,55 Kč 414,93 Kč

Zdroj: Data z MPSV (2010), zpracování vlastní

24


Tyto hodinové redukční hranice vychází z denních redukčních hranic, které slouží k redukci denního vyměřovacího základu při stanovení nemocenského. Aby ovšem bylo dosaženo hodinových hranic, musí být denní redukční hranice vynásobeny koeficientem 0,175. Tento výsledek se poté zaokrouhluje na celé haléře nahoru. 3.

Po zařazení průměrného hrubého hodinového výdělku do odpovídajícího pásma mezi danými redukčními hranicemi se provádí jeho redukce. Získá se tak redukovaný průměrný hrubý hodinový výdělek, který se doporučuje počítat s přesností na čtyři desetinná místa, protože jeho zaokrouhlování není upraveno zákonem. Tab. 3

Redukce průměrného hrubého hodinového výdělku v roce 2010

Průměrný hrubý hodinový výdělek do 138,43 Kč (včetně) od 138,43 Kč do 207,55 Kč (včetně) od 207,55 Kč do 414,93 Kč (včetně) k částce nad 414,93 Kč se nepřihlíží

Redukce 90 % 60 % 30 % ---00


4.

Získané redukované průměrné hrubé hodinové výdělky se sečtou a podle příslušné procentní sazby se z nich vypočítá hodinová náhrada mzdy, která zaměstnanci náleží. A to: a) 60 % při dočasné pracovní neschopnosti či karanténě od 4. do 14. kalendářního dne, kdy zaměstnanec zameškal směnu, b) 25 % od 1. do 3. kalendářního dne karantény, kdy zaměstnanec zameškal směnu.

5.

Vypočítaná hodinová náhrada mzdy se vynásobí počtem zameškaných pracovních hodin a zaokrouhlí se na celé koruny nahoru.

4.4.3

Nemocenské

Po uplynutí karenční doby, po kterou zaměstnanci nenáleží žádná kompenzace za dočasnou pracovní neschopnost, a doby, kdy zaměstnanci náleží pouze náhrada mzdy, začíná tzv. podpůrčí doba. To je doba, po kterou zaměstnanec od ČSSZ dostává nemocenské. Tuto dávku již nevyplácí zaměstnavatel. Nárok na nemocenské je nově stanoven až od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti či karantény. Maximální trvání podpůrčí doby je 380 kalendářních dnů od vzniku dočasné pracovní neschopnosti či karantény. O výplatu nemocenského si musí zaměstnanec požádat prostřednictvím zaměstnavatele, a to na speciálním formuláři, který mu vydá jeho ošetřující lékař.


25

Výpočet nemocenského 1.

Nejprve je nutné znát denní vyměřovací základ pojištěnce. Ten se zjišťuje následovně: DVZ = započitatelný příjem za rozhodné období / (kalendářní dny v rozhodném období – vyloučené dny) Rozhodným obdobím se myslí 12 celých kalendářních měsíců před měsícem, ve kterém vznikla sociální událost. Vyloučené dny jsou potom takové dny, kdy bylo pobíráno např. nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, nebo kdy pojištěnec měl volno bez náhrady příjmů. Výpočet se zaokrouhluje na dvě desetinná místa.

2.

Denní vyměřovací základ se poté musí zařadit do odpovídajícího pásma mezi danými redukčními hranicemi. Tab. 4

Redukční hranice pro výpočet nemocenského v roce 2010

Redukční hranice 1. 2. 3.

Denní vyměřovací základ 0 791 Kč 1 186 Kč 2 371 Kč


3.

Po zařazení denního vyměřovacího základu do odpovídajícího pásma mezi danými redukčními hranicemi se provádí jeho redukce. Získá se tak redukovaný denní vyměřovací základ, který se zaokrouhluje na dvě desetinná místa. Tab. 5

Redukce denního vyměřovacího základu v roce 2010

Denní vyměřovací základ do 791 Kč (včetně) od 791 Kč do 1 186 Kč (včetně) od 1 186 Kč do 2 371 Kč (včetně) k částce nad 2 371 Kč se nepřihlíží

Redukce 90 % 60 % 30 % ---00


4.

Získané redukované denní vyměřovací základy se sečtou, zaokrouhlí na celé koruny nahoru a podle příslušné procentní sazby se z nich vypočítá výše nemocenského na den, které pojištěnci náleží. A to 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu při dočasné neschopnosti práce či karanténě za každý kalendářní den této sociální události. Takto vypočítaná částka se opět zaokrouhlí na celé koruny nahoru.

26


5.

Nakonec se vypočítané nemocenské na den vynásobí počtem kalendářních dnů, po které pojištěnci nemocenské náleží.

4.5

Peněžitá pomoc v mateřství

Sociální událostí, která zakládá nárok na peněžitou pomoc v mateřství, je narození dítěte. Tato dávka náleží na základě ZNP ženě, která dítě porodila a vyplácí se nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu. Na peněžitou pomoc v mateřství mají případně nárok i další pojištěnci dle § 32 ZNP, ale až od počátku sedmého týdne po porodu dítěte. Peněžitá pomoc v mateřství náleží pojištěnci od prvního dne sociální události a vyplácí se za každý kalendářní den, kdy pojištěnec splňuje podmínky nároku na tuto dávku dle ZNP. Výše peněžité pomoci v mateřství se odvíjí od denního vyměřovacího základu pojištěnce a výpočet pro rok 2010, kdy byla snížena procentní sazba pro redukci denního vyměřovacího základu do první redukční hranice ze 100 % na 90 %, je analogický s výpočtem nemocenského včetně procentní sazby pro výpočet výše peněžité pomoci v mateřství z redukovaného denního vyměřovacího základu, a to 60 %. Tato sazba je platná od 1. ledna do 31. prosince 2010, kdy se z důvodů úspor výdajů státního rozpočtu ruší procentní sazba 70 %. Dávku vyplácí od začátku ČSSZ a pojištěnci v této době nenáleží náhrada mzdy. Délku podpůrčí doby pro poskytování dávky zobrazuje následující tabulka. Tab. 6

Délka podpůrčí doby u peněžité pomoci v mateřství v roce 2010

Sociální událost Porod 1 dítěte Porod 2 a více dětí a péče alespoň o 2 z těchto dětí Převzetí 1 dítěte či péče o 1 dítě Převzetí 2 a více dětí a péče o 2 a více dětí

Podpůrčí doba 28 týdnů 37 týdnů 22 týdnů 31 týdnů

Zdroj: Data z Bulla (2010, s. 13), zpracování vlastní

4.6

Ošetřovné

Nárok na tuto dávku vzniká z důvodů ošetřování dítěte do 10 let věku, nebo jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav to vyžaduje. Podpůrčí doba trvá 9 kalendářních dnů. V případě osamělého zaměstnance, který pečuje o dítě do 16 let věku s neukončenou školní docházkou, trvá tato doba 16 kalendářních dnů. Výše ošetřovného se stanoví na základě denního vyměřovacího základu a opět analogicky s výpočtem nemocenského, včetně procentní sazby 60 % pro výpočet výše ošetřovného z redukovaného denního vyměřovacího základu. Pro rok 2010 se navíc zavádí úsporné opatření ve formě karenční doby pro první 3 kalendářní dny


27

(u nemocenského pojištění jsou to 3 pracovní dny), po které zaměstnanci dávka nenáleží a nenáleží mu ani náhrada mzdy. Ošetřovné poskytuje po uplynutí karenční doby ČSSZ za kalendářní dny.

4.7

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství má podle § 42 ZNP taková zaměstnankyně, která je těhotná, kojí nebo jde o matku do 9. měsíce po porodu, která musela být převedena na jinou práci nebo odvolána ze služebního místa, protože výkon této práce ohrožoval ji nebo dítě, případně jí byla tato práce zakázána, a na základě tohoto převedení dosahuje nižšího započitatelného příjmu, než kterého dosahovala doposud. Podpůrčí dobou je ta doba, po kterou byla zaměstnankyně převedena na jinou práci nebo na jiné služební místo. Z důvodu těhotenství se dávka vyplácí nejdéle do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Z důvodu mateřství se dávka vyplácí do konce 9. měsíce po porodu, případně po dobu, kdy žena kojí. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se podle § 44 ZNP určí jako rozdíl mezi redukovaným denním vyměřovacím základem zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci a průměrem jejích započitatelných příjmů připadajícím na jeden kalendářní den v jednotlivých měsících, po které toto převedení trvalo. Redukce denního vyměřovacího základu pro rok 2010 je analogická jako u nemocenského. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství je poskytován za kalendářní dny a vyplácí ho od prvního kalendářního dne ČSSZ.

4.8

Přídavek na dítě

Přídavek na dítě je opakující se dávkou státní sociální podpory a má na něho nárok takové nezaopatřené dítě (zletilé i nezletilé), které žije v rodině, jejíž rozhodný příjem za kalendářní rok nepřesahuje 2,4násobek životního minima. Pokud jsou splněny tyto podmínky, dochází k výplatě dávky, a to dle věku příslušného nezaopatřeného dítěte, jak ukazuje následující tabulka. Tab. 7

Výše přídavku na dítě dle věku nezaopatřeného dítěte pro rok 2010

Věk nezaopatřeného dítěte do 6 let od 6 do 15 let od 15 do 26 let

Výše měsíčního přídavku na toto dítě 500 Kč 610 Kč 700 Kč

Zdroj: Data z Bulla (2010, s. 21), zpracování vlastní

28

4.9


Rodičovský příspěvek

Rodičovský příspěvek je další významnou opakující se dávkou státní sociální podpory a má na něho podle § 30 zákona o státní sociální podpoře nárok rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. Na příjem rodiny se u této dávky nepřihlíží. Rodičovský příspěvek je vyplácen až po skončení vyplácení peněžité pomoci v mateřství, případně je vyplácen od narození dítěte, a to v těch případech, kdy nárok na peněžitou pomoc v mateřství nevznikl. Existují tři varianty čerpání rodičovského příspěvku (dle délky čerpání), ze kterých si rodič může vybrat, a tím si současně volí i příslušnou výši příspěvku, která je na danou variantu vázána. Jednotlivé výše rodičovského příspěvku udává následující tabulka. Tab. 8

Výše rodičovského příspěvku v roce 2010 při různých variantách čerpání

Výměra

Výše dávky

Doba čerpání

zvýšená

11 400 Kč

do 24 měsíců věku dítěte (rychlejší čerpání)

základní

07 600 Kč

snížená

03 800 Kč

do 36 měsíců věku dítěte (klasické čerpání) do 48 měsíců věku dítěte (pomalejší čerpání)

Doplňující informace pouze pro rodiče s nárokem na peněžitou pomoc v mateřství ve výši alespoň 380 Kč za kalendářní den

do 21 měsíců věku dítěte základní výměra 7 600 Kč


U zdravotně postiženého dítěte má rodič nárok na rodičovský příspěvek v základní výměře 7 600 Kč do 7 let věku dítěte bez ohledu na dříve zvolenou možnost čerpání. Vedle těchto tří výměr existuje ještě výměra nižší. Ta se využívá při péči o dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě, kterému nebyl přiznán příspěvek na péči. Její výše činí 3 000 Kč a náleží rodiči od 7 do 10 let věku dítěte. O příslušnou variantu musí rodič požádat ve stanoveném termínu dle zákona o státní sociální podpoře. Žádost musí být na speciálním formuláři a musí být doručena na příslušný úřad státní sociální podpory.


29

5 Komplexní praktický případ Cílem tohoto komplexního praktického případu je zjistit celkovou kompenzaci dočasné pracovní neschopnosti u dvou vybraných zaměstnanců s různými výdělky a tuto kompenzaci porovnat s ušlou čistou mzdou. První zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným od 1. března do 31. března 2010. Jeho průměrný hrubý hodinový výdělek za 4. čtvrtletí roku 2009 činil 100 Kč. Denní vyměřovací základ tohoto zaměstnance činí 571,43 Kč a měsíční hrubá mzda v měsíci březnu by za normálních podmínek činila 17 000 Kč. Zaměstnanec pracuje běžně od pondělí do pátku 8 hodin denně. Druhý zaměstnanec byl taktéž uznán dočasně práce neschopným od 1. března do 31. března 2010. Jeho průměrný hrubý hodinový výdělek za 4. čtvrtletí roku 2009 činil 450 Kč. Denní vyměřovací základ tohoto zaměstnance činí 2 571,43 Kč a měsíční hrubá mzda v měsíci březnu by za normálních podmínek činila 78 000 Kč. Zaměstnanec pracuje běžně od pondělí do pátku 8 hodin denně. Oba zaměstnanci splňují nárok na nemocenské i na náhradu mzdy od zaměstnavatele dle ZNP i zákoníku práce a oba jsou zaměstnáni na základě pracovní smlouvy. Oba u zaměstnavatele podepsali Prohlášení k dani a uplatňují si pouze slevu na poplatníka. Nemoc byla stanovena od prvního do posledního dne kalendářního měsíce, aby bylo možné provést snadné srovnání kompenzace dočasné pracovní neschopnosti s čistým výdělkem za daný měsíc u dvou zaměstnanců s odlišnými průměrnými hodinovými výdělky.

5.1

Řešení

První zaměstnanec Zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným na dobu 31 dnů. Následující tabulka zobrazuje prvních 14 dnů této sociální události, po které zaměstnanci náleží náhrada mzdy od zaměstnavatele. V prvním řádku je zobrazeno datum a příslušný den v týdnu, druhý řádek zobrazuje pořadí daného dne a třetí řádek počet neodpracovaných hodin v daném dni. Tab. 9

Prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti

01.3. Po 1. 8h 08.3. Po 8. 8h

02.3. Út 2. 8h 09.3. Út 9. 8h

03.3. St 3. 8h 10.3. St 10. 8h

Zdroj: Data vlastní, zpracování vlastní

04.3. Čt 4. 8h 11.3. Čt 11. 8h

05.3. Pá 5. 8h 12.3. Pá 12. 8h

06.3. So 6. --13.3. So 13. ---

07.3. Ne 7. --14.3. Ne 14. ---

30

1.


Náhrada mzdy Za první 3 dny zaměstnanec neobdrží žádnou kompenzaci. Dále neobdrží nic také za 6., 7., 13. a 14. den, jelikož jde o soboty a neděle, kdy za normálních okolností nepracuje. Náhrada mzdy mu náleží celkem za 7 dní, což je 56 pracovních hodin. Průměrný hrubý hodinový výdělek = 100 Kč Redukovaný průměrný hrubý hodinový výdělek = 90 % ze 100 Kč = 90 Kč Hodinová náhrada mzdy = 60 % z 90 Kč = 54 Kč Náhrada mzdy celkem = 54 Kč x 56 = 3 024 Kč

2.

Nemocenské Nemocenské náleží zaměstnanci celkem za 17 kalendářních dnů. Denní vyměřovací základ = 571,43 Kč Redukovaný denní vyměřovací základ = 90 % z 571,43 Kč = 514,29 Kč, zaokrouhleno 515 Kč Nemocenské na den = 60 % z 515 Kč = 309 Kč Nemocenské celkem = 309 Kč x 17 = 5 253 Kč

3.

Čistá mzda Následující tabulka zachycuje postup výpočtu čisté mzdy zaměstnance. Tab. 10

Postup výpočtu čisté mzdy zaměstnance

Operace Hrubá mzda Pojistné na ZP: - zaměstnanec - zaměstnavatel - celkem Pojistné na SZ: - zaměstnanec - zaměstnavatel - celkem Základ daně Zaokrouhlený základ daně Záloha na daň Sleva na dani Konečná záloha na daň Čistá mzda k výplatě

Výpočet ---

Výsledek 17 000 Kč

(4,5 % z 17 000 Kč) (9 % z 17 000 Kč) (13,5 % z 17 000 Kč)

765 Kč 1 530 Kč 2 295 Kč

(6,5 % z 17 000 Kč) (25 % z 17 000 Kč) (31,5 % z 17 000 Kč) (17 000 + 1 530 + 4 250) Kč --(15 % z 22 800 Kč) (na poplatníka) (3 420 – 2 070) Kč (17 000 – 765 – 1 105 – 1 350) Kč

1 105 Kč 4 250 Kč 5 355 Kč 22 780 Kč 22 800 Kč 3 420 Kč 2 070 Kč 1 350 Kč 13 780 Kč



31

Druhý zaměstnanec Zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným na dobu 31 dnů. Tabulka pro prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti je stejná jako u prvního zaměstnance. 1. Náhrada mzdy U tohoto zaměstnance platí pro náhradu mzdy stejné podmínky jako u zaměstnance prvního. Průměrný hrubý hodinový výdělek = 450 Kč Redukovaný průměrný hrubý hodinový výdělek = 90 % z 138,43 Kč + 60 % z (207,55 – 138,43) Kč + 30 % z (414,93 – 207,55) Kč = (124,587 + 41,472 + + 62,214) Kč = 228,273 Kč Hodinová náhrada mzdy = 60 % z 228,273 Kč = 136,9638 Kč Náhrada mzdy celkem = 136,9638 Kč x 56 = 7 669,9728 Kč, zaokrouhleno 7 670 Kč 2.

Nemocenské Nemocenské náleží zaměstnanci celkem za 17 kalendářních dnů. Denní vyměřovací základ = 2 571,43 Kč Redukovaný denní vyměřovací základ = 90 % ze 791 Kč + 60 % z (1 186 – 791) Kč + 30 % z (2 371 – 1 186) Kč = 711,90 Kč + 237 Kč + 355,50 Kč = = 1 304,40 Kč, zaokrouhleno 1 305 Kč Nemocenské na den = 60 % z 1 305 Kč = 783 Kč Nemocenské celkem = 783 Kč x 17 = 13 311 Kč

3.

Čistá mzda Následující tabulka zachycuje postup výpočtu čisté mzdy zaměstnance. Tab. 11

Postup výpočtu čisté mzdy zaměstnance

Operace Hrubá mzda Pojistné na ZP: - zaměstnanec - zaměstnavatel - celkem Pojistné na SZ: - zaměstnanec - zaměstnavatel - celkem

Výpočet ---


(4,5 % ze 78 000 Kč) (9 % ze 78 000 Kč) (13,5 % ze 78 000 Kč)

3 510 Kč 7 020 Kč 10 530 Kč

(6,5 % ze 78 000 Kč) (25 % ze 78 000 Kč) (31,5 % ze 78 000 Kč)

5 070 Kč 19 500 Kč 24 570 Kč

32


Operace Základ daně Zaokrouhlený základ daně Záloha na daň Sleva na dani Konečná záloha na daň Čistá mzda k výplatě

Výpočet (78 000 + 7 020 + 19 500) Kč


---

104 600 Kč

(15 % z 104 600 Kč) (na poplatníka)

15 690 Kč 2 070 Kč

(15 690 – 2 070) Kč

13 620 Kč

(78 000 – 3 510 – 5 070 – 13 620) Kč

55 800 Kč


5.2

Shrnutí výsledků případu

Na základě zadaných vstupních údajů byla vypočítána náhrada mzdy a výše nemocenského, které přísluší jednotlivému zaměstnanci. Následující tabulka vyčísluje, kolik zaměstnanec obdrží od svého zaměstnavatele jako náhradu mzdy, kolik obdrží od ČSSZ z titulu nemocenského pojištění a kolik tato kompenzace činí celkem. Tab. 12

Příjmy zaměstnance při dočasné pracovní neschopnosti

1. až 3. den – karenční doba 4. až 14. den – náhrada mzdy 15. až 31. den - nemocenské Celkem

První zaměstnanec 0 Kč 3 024 Kč 5 253 Kč 8 277 Kč

Druhý zaměstnanec 0 Kč 7 670 Kč 13 311 Kč 20 981 Kč


Celková kompenzace za dočasnou pracovní neschopnost je porovnávána s potenciální čistou mzdou daného zaměstnance za týž měsíc, kterou by obdržel, pokud by chodil do práce. Následující tabulka shrnuje všechny podstatné údaje zjištěné na základě zadání komplexního praktického případu. V posledním řádku je uvedeno procentní porovnání celkové kompenzace dočasné pracovní neschopnosti a ušlé čisté mzdy.

Komplexní praktický případ Tab. 13

33

Shrnutí komplexního praktického případu

Hrubá mzda Čistá mzda (ČM) Kompenzace celkem (KC) - náhrada mzdy - nemocenské Procentní porovnání KC a ČM

První zaměstnanec 17 000 Kč 13 780 Kč 8 277 Kč 3 024 Kč 5 253 Kč 60,1 %

Druhý zaměstnanec 78 000 Kč 55 800 Kč 20 981 Kč 7 670 Kč 13 311 Kč 37,6 %


Celková kompenzace za dočasnou pracovní neschopnost u prvního zaměstnance za měsíc březen činí 8 277 Kč. Pokud bude tato částka porovnána s jeho potenciální čistou mzdou, kterou by získal při běžné pracovní docházce ve stejném měsíci, přesně 13 780 Kč, bude tato kompenzace činit 60,1 % čisté mzdy. U druhého zaměstnance je vidět podstatný rozdíl. U něho činí kompenzace za dočasnou pracovní neschopnost 20 981 Kč, což je v porovnání s jeho potenciální čistou mzdou 55 800 Kč za stejný měsíc 37,6 %.

34

Ekonomické hledisko změn v nemocenském pojištění

6 Ekonomické hledisko změn v nemocenském pojištění V březnu roku 2006 došlo k významnému kroku v rámci nemocenského pojištění. Tím bylo schválení nového zákona o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb. (dále jen ZNP), který se již komplexně zabývá celou oblastí nemocenského pojištění a nahrazuje tak předcházející právní úpravu. Tento zákon měl vstoupit v platnost 1. ledna 2007. Ovšem změny (např. snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění), které s sebou měl přinést, by měly negativní dopad na stávající stav státního rozpočtu. Zákon by podporoval zvyšování deficitu. Proto byla jeho účinnost na základě politické dohody odložena na rok 2008. Dále pak v důsledku přijetí zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, byla účinnost ZNP odsunuta s konečnou platností na 1. leden roku 2009. ZNP přinesl hned několik významných změn. První z nich je zrušení členění organizací (zaměstnavatelů) na malé a velké, podle kterého organizace buď prováděly nemocenské pojištění svých zaměstnanců či nikoliv. Od 1. ledna 2009 již nemocenské pojištění provádí pouze Česká správa sociálního zabezpečení a zaměstnavatelé tak plní funkci pouze oznamovací. Další změnou je poskytování nemocenského až od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti či karantény. Tímto tedy zaměstnavatelům vyvstává nová povinnost na základě zákoníku práce, a to zabezpečit své zaměstnance po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti či karantény náhradou mzdy. Důležitou změnu přinesl do oblasti nemocenského pojištění také zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, který zavedl tzv. karenční dobu, která byla zmiňována již dříve v textu. Tato změna proběhla v důsledku reformy veřejných financí pro roky 2008 až 2010, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí naplánovalo sociální reformu. Dalším zásahem do tohoto systému bylo přijetí tzv. úsporného balíčku, který má snížit výdaje státního rozpočtu a naopak zvýšit jeho příjmy. Změny jsou prováděny na základě zákona č. 362/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu. Tento zákon přinesl další změny v oblasti sociálního zabezpečení, které platí a budou platit od 1. ledna do 31. prosince 2010.

6.1

Dopad karenční doby na prostonané dny

Hlavním důvodem pro zavedení karenční doby bylo zabránit zneužívání nemocenského ze strany zaměstnanců. Zneužívání nemocenského ze strany zaměstnavatelů ovlivnilo zavedení financování nemocenských náhrad v prvních čtrnácti dnech nemoci. Především sezónní zaměstnavatelé řešili nedostatek práce fiktivní dočasnou pracovní neschopností svých zaměstnanců. Následující graf zachycuje vývoj počtu prostonaných dnů od roku 2000 do roku 2009.

Ekonomické hledisko změn v nemocenském pojištění Graf 1:

35

Počet prostonaných dnů v jednotlivých letech

Zdroj: Data z ČSSZ, zpracování vlastní

V roce 2008 došlo oproti roku 2007 k významnému poklesu počtu prostonaných dnů, a to o více jak 12,7 milionu. Hlavním důvodem bylo zavedení karenční doby od 1. ledna 2008, kdy vstoupil v platnost zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Ovšem v dubnu tohoto roku byla karenční doba nálezem Ústavního soudu zrušena s účinností od 30. června 2008. Od tohoto data bylo nemocenské opět poskytováno i za první tři dny dočasné pracovní neschopnosti. Významným mezníkem v počtu prostonaných dnů je až rok 2009, kdy vstoupil v platnost nový ZNP a s ním začala opět platit i karenční doba. Počet prostonaných dnů v tomto roce je nejnižší od roku 1993 a oproti roku 2008 poklesl o více jak 13,9 milionu.

6.2

Dopad posunutí vyplácení nemocenského

Jak bylo uvedeno již dříve, nový ZNP s sebou přinesl významnou změnu, kterou je posunutí vyplácení nemocenského až od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti. Tato změna má velký vliv na mandatorní výdaje státního rozpočtu na nemocenské pojištění. Nutno ovšem dodat, že podíl na úbytku vyplaceného pojistného má také zavedení karenční doby, díky které klesla nemocnost.

36 Graf 2:

Ekonomické hledisko změn v nemocenském pojištění Objem vyplaceného nemocenského v jednotlivých letech

Zdroj: Data z ČSSZ, zpracování vlastní

Z grafu je patrné, že zavedení karenční doby, která snížila počet nemocných, a výplaty nemocenského až od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti mělo velký vliv na výdaje státního rozpočtu. Objem vyplaceného nemocenského v roce 2009 oproti roku 2008 klesl o více jak 6,5 miliard Kč.

Diskuse

37

7 Diskuse Na komplexním praktickém případu jsem provedla srovnání kompenzace dočasné pracovní neschopnosti jednotlivých zaměstnanců s jejich ušlou čistou mzdou. U prvního zaměstnance, jehož čistá mzda by za sledovaný měsíc činila 13 780 Kč, dosáhla tato kompenzace výše 8 277 Kč, což je v procentním vyjádření 60,1 % čisté mzdy. Čistá mzda druhého zaměstnance by ve stejném měsíci byla 55 800 Kč, kompenzace za dočasnou pracovní neschopnost činila 20 981 Kč, což je 37,6 % ušlé čisté mzdy. Hlavním důvodem, proč je procentní podíl kompenzace u druhého zaměstnance tak nízký, je především to, že průměrný hrubý hodinový výdělek i denní vyměřovací základ tohoto zaměstnance spadají až za třetí redukční hranici. Jednotlivé částky tedy prošly přes všechny tři redukční hranice, a to jak u výpočtu náhrady mzdy, tak u výpočtu nemocenského. Do první hranice byly redukovány na 90 %, mezi první a druhou hranicí byly redukovány na 60 % a mezi druhou a třetí hranicí dokonce jen na 30 %. K částkám nad třetí redukční hranicí se nepřihlíží, což u tohoto zaměstnance u denního vyměřovacího základu činilo ztrátu 200,43 Kč za den a u průměrného hodinového výdělku 35,07 Kč za hodinu. Z takto redukovaných částek se však zaměstnanci vyplácí pouze 60 %. Tudíž zaměstnanci s nadprůměrnými mzdami mohou získat pouze maximální hodinovou náhradu mzdy, což je pro rok 2010 částka 136,96 Kč. To stejné platí i pro nemocenské. Maximální výše nemocenského na den je v roce 2010 částka 783 Kč. U prvního zaměstnance je naopak dosaženo poměrně velkého procentního podílu kompenzace z čisté mzdy. Hlavním důvodem je to, že průměrný hrubý hodinový výdělek i denní vyměřovací základ nedosahují ani první redukční hranice, tudíž jsou redukovány na 90 % a z této částky se pak vyplácí 60 %. Z mého pohledu se současný systém nemocenského pojištění jeví jako nevýhodný především pro pojištěnce s vyššími příjmy. Za tyto zaměstnance totiž zaměstnavatel odvádí v rámci pojistného na sociální zabezpečení i pojistné na nemocenské pojištění. Tato částka se pak promítá do základu daně těchto zaměstnanců, ze kterého se počítá zálohová daň a ta má vliv na velikost čisté mzdy. Takže lidé s nadprůměrnými příjmy platí i nadprůměrné pojistné na nemocenské pojištění a v případě dočasné pracovní neschopnosti pak získávají poměrně nízkou kompenzaci z důvodu vyššího příjmu. Řešením nízkých kompenzací po dobu nemoci může být komerční pojištění na denní dávky v nemoci, ale s tím jsou spojeny další výdaje. Pak záleží na každém člověku, zda se mu vyplatí se ještě připojistit na denní dávku v nemoci, nebo bude pobírat pouze dávky z titulu nemocenského pojištění. Pojištění denní dávky v nemoci nabízí řada pojišťoven na českém trhu jako např. ING Pojišťovna a Česká pojišťovna ZDRAVÍ. Úskalím pro zaměstnance, kteří jsou v pracovní neschopnosti, je jistě i zavedená karenční doba. Ta má také vliv na výši kompenzace po dobu dočasné pracovní neschopnosti. Hlavním důvodem k zavedení této lhůty bylo především zabránit zneužívání nemocenského zaměstnanci. To nám potvrzuje i graf 1 v kapitole

38

Diskuse

„Dopad karenční doby na prostonané dny“, na kterém je zřejmý pokles počtu prostonaných dnů od roku 2008, kdy byla karenční doba poprvé zavedena a rapidní pokles v roce 2009, kdy vstoupil v platnost nový ZNP. Karenční doba je zavedena již v několika evropských státech, jako je Itálie, Francie, Rakousko, Velká Británie. V těchto zemích trvá po dobu tří dnů jako u nás. Nejdelší karenční dobu v Evropě má Finsko, kde trvá devět dnů ovšem kromě nedělí. Dalším diskutabilním tématem v rámci nemocenského pojištění je bezesporu nemocenské pojištění OSVČ. OSVČ se může dobrovolně rozhodnout, zda se bude účastnit nemocenského pojištění. Tuto účast bych doporučila především takovým OSVČ, které nezaměstnávají žádné zaměstnance, tudíž jsou odkázáni pouze na svoji činnost, ze které jim plyne příjem. Takové osoby v případě dočasné pracovní neschopnosti svůj příjem většinou ztrácí a dostávají se tak do tíživé životní situace. Nemocenské pojištění by si rozhodně měly platit budoucí maminky. Naopak pro osoby, které zaměstnávají další zaměstnance, není nemocenské pojištění tak nutné, protože při dočasné pracovní neschopnosti většinou není jejich příjem významně ovlivněn. Pokud se nakonec OSVČ rozhodne platit si nemocenské pojištění, musí zvážit optimální výši odvodu, který by jí při tíživé životní situaci přinesl dostatečnou kompenzaci. Velkou nevýhodou je, že v případě nemoci se nemocenské těmto osobám vyplácí až od 15. kalendářního dne trvání. Někteří podnikatelé si místo nemocenského pojištění raději zakládají komerční pojištění, to se ale odvíjí od různých kritérií, která se zohledňují do výše pojistného. Oproti tomu nemocenské pojištění funguje na principu solidarity a všichni jsou si rovni. Podle dat zjištěných z ČSSZ bylo na konci 4. čtvrtletí roku 2009 nemocensky pojištěno celkem 141 389 OSVČ z celkového počtu 2 173 659 osob, což je nejméně od roku 2003. Rok 2010 s sebou přinesl změny v celé oblasti sociálního zabezpečení. Důvodem je přijetí tzv. úsporného balíčku, který má snížit výdaje státního rozpočtu a naopak zvýšit jeho příjmy. Změny jsou prováděny na základě zákona č. 362/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu, a platí od 1. ledna do 31. prosince 2010. Největší změny jsou především v oblasti nemocenského pojištění. Jim byla věnována převážná část praktické části této práce. Pro rok 2010 došlo ke zvýšení všech tří redukčních hranic. Hlavním důvodem bylo zvýšení průměrné mzdy. Procentní sazby pro redukci denního vyměřovacího základu se u všech dávek nemocenského pojištění sjednotily na 90 %, 60 % a 30 %. Sjednotily se také procentní sazby pro výpočet výše nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného, a to na 60 % z redukovaného denního vyměřovacího základu. Zásadní změna proběhla u ošetřovného, kde je nově zavedena karenční doba. Co se týče sazeb na sociální zabezpečení, ty jsou v roce 2010 stejné jako předcházející rok, i když mělo dojít k poklesu o 0,9 %, tedy na celkových 24,1 %. Tato změna se přijetím úsporného balíčku posouvá na rok 2011, kdy by se u zaměstnavatelů měla snížit sazba pojistného na nemocenské pojištění z 2,3 % na 1,4 %. S tím je spojena změna v úhradě nákladů na náhradu mzdy. V současné době hradí zaměstnavatelům polovinu nákladů na náhradu mzdy ČSSZ. Od roku 2011 by ti zaměstnavatelé, kteří mají průměrný měsíční počet zaměstnanců nižší než 51,

Diskuse

39

měli mít na výběr. Buď budou pojistné na nemocenské pojištění platit ve výši 3,3 % a poté bude jednu polovinu náhrady mzdy hradit ČSSZ jako doposud, nebo budou platit pojistné ve výši 1,4 % a náhrada mzdy za nemoc bude celá jejich nákladem. Dle mého názoru jsou změny, které platí v roce 2010 velice důležité pro stabilizaci státního rozpočtu. Pokud opravdu přinesou slibované snížení výdajů, není důvod kritizovat postup Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, které tyto změny zaštiťuje. Lze také souhlasit s prezidentem Václavem Klausem, který letos vetoval zákon, na základě kterého mělo dojít ke zvýšení peněžité pomoci v mateřství na úroveň roku 2009. Veto ovšem v květnu Poslanecká sněmovna České republiky přehlasovala. Peněžitá pomoc v mateřství se tedy vrací na 70 % z redukovaného denního vyměřovacího základu a rozdíl, o který rodiny s dětmi přišly, jim bude zpětně vyplacen.

40

Závěr

8 Závěr Oblast sociálního zabezpečení prošla od roku 2008 řadou významných změn. Hlavním podnětem byl neustále se zhoršujícím stav veřejných financí České republiky, na což reagovalo Ministerstvo financí, které připravilo reformu veřejných financí pro roky 2008 až 2010, jejíž součástí měla být jak reforma daňová, tak také reforma sociální, kterou zaštiťovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. S účinností od 1. ledna 2008 začal platit zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který s sebou přinesl prví změny (např. zavedl karenční dobu). S přijetím tohoto zákona byla již podruhé odsunuta účinnost nově připraveného zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, který měl komplexně upravovat oblast nemocenského pojištění a měl nahradit stávající právní předpisy v této oblasti. Zákon tedy začal platit s účinností až od 1. ledna 2009 a přinesl s sebou jisté zásadní změny, které bych na závěr této bakalářské práce ráda shrnula. První změna je spíše organizační. Došlo ke zrušení členění organizací na malé a velké. V současnosti se mezi nimi již rozdíly nedělají, což má přímý dopad na vyplácení nemocenského. Dříve byly velké organizace odpovědné za správné posouzení nároku na jednotlivé dávky z titulu nemocenského pojištění, za správný výpočet a výplatu. Malé organizace vyplácení dávek nemocenského pojištění vůbec neřešily. Dávky vyplácela ČSSZ sama přímo zaměstnancům. Nyní mají všechny organizace stejné podmínky. Druhou významnou změnou je zrušení plateb nemocenského pojištění zaměstnanci. Od 1. ledna 2009 již zaměstnanci toto pojištění neplatí, ale platí a odvádí to za ně jejich zaměstnavatel. Třetí důležitou změnou je zavedení doby, po kterou zaměstnanec při dočasné pracovní neschopnosti či karanténě nedostává nemocenské, ale náhradu mzdy. Náhrada mzdy je vyplácena zaměstnavatelem z jeho vlastních prostředků od 4. pracovního dne dočasné pracovní neschopnosti či karantény do 14. kalendářního dne této sociální události, a to jen za neodpracované směny a za odpovídající počet neodpracovaných hodin. Z toho důvodu došlo v roce 2009 ke snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění zaměstnavatele z 3,3 % na 2,3 %. ČSSZ ovšem zaměstnavateli hradí polovinu nákladů na náhradu mzdy. V souvislosti s touto změnou přechází na zaměstnavatele právo kontrolovat své zaměstnance při dodržování režimu dočasně práce neschopného. Po novém zákoně o nemocenském pojištění pak přinesl další změny rok 2010, kdy byl přijat tzv. úsporný balíček, který má částečně řešit problémy vysokých výdajů a poměrně nízkých příjmů státního rozpočtu. Zda bude úspěšný, můžeme v současné době pouze předpokládat. Každopádně všechny změny, které povedou ke stabilizaci veřejného rozpočtu České republiky, by měly být vítány, byť jsou většinou spojeny s nepopulárními opatřeními, která se dotýkají takřka všech lidí ve společnosti. Z uvedených informací vyplývá, že oblast sociálního zabezpečení, do které spadá i problematika nemocenského pojištění, se velmi často mění. Navíc se v tom-

Závěr

41

to roce konají volby do Poslanecké sněmovny České republiky, takže není vyloučeno, že se dočkáme dalších změn, které s sebou přinesou volební výsledky.

42


9 Seznam použitých zdrojů BULLA, M. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2010. Český Těšín: PORADCE, 2010. 23 s. ISBN 978-80-7365-319-4. ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Nemocenská statistika 2005 [online]. 2010. [cit. 26. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Nemocenská statistika 2006 [online]. 2010. [cit. 26. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Nemocenská statistika 2007 [online]. 2010. [cit. 26. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Nemocenská statistika 2008 [online]. 2010. [cit. 22. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Počty nemocensky pojištěných a výdaje na dávky nemocenského pojištění (Stav: prosinec 2009) [online]. 2010. [cit. 22. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Příloha k žádosti o dávku nemocenského pojištění [online]. 2010. [cit. 21. května 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Sazba pojistného [online]. 2010. [cit. 14. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Ukazatelé pracovní neschopnosti v letech 1993 až 2009 [online]. 2010. [cit. 22. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Výroční zpráva 2008 [online]. 2010. [cit. 30. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství [online]. 2010. [cit. 21. dubna 2010]. Dostupné na URL:


43

. ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Vývoj příjmů v letech 1993 až 2009 [online]. 2010. [cit. 26. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Změny v nemocenském pojištění [online]. 2010. [cit. 30. dubna 2010]. Dostupné na URL: . ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Zrušení karenční doby pro nemocenské nálezem ústavního soudu [online]. 2010. [cit. 26. dubna 2010]. Dostupné na URL: . DANDOVÁ, E. Mateřská a rodičovská dovolená. PORADCE, č. 4, 2010, s. 149–165. ISSN 1211-2437. DENÍK.CZ. Mateřská se zvyšuje o tisícovky, od června [online]. 2010. [cit. 21. května 2010]. Dostupné na URL: . DĚRGEL, M. Úsporný balíček. PORADCE, č. 4, 2010, s. 10–40. ISSN 1211-2437. FINEXPERT.CZ. Jak je to s náhradou mzdy v roce 2010? [online]. 2010. [cit. 16. dubna 2010]. Dostupné na URL: . HAMERNÍKOVÁ, B., MAAYTOVÁ, A. A KOL. Veřejné finance. 3. vyd. Praha: ASPI, 2007. 364 s. ISBN 978-80-7357-301-0. IDNES.CZ. Evropská komise: Veřejné finance ČR jsou bez reforem neudržitelné [online]. 2009. [cit. 29. dubna 2010]. Dostupné na URL: . INTEGROVANÝ PORTÁL MPSV. Přídavek na dítě [online]. 2010. [cit. 21. dubna 2010]. Dostupné na URL: . KLIKOVÁ, CH., KOTLÁN, I. A KOL. Hospodářská politika: teorie a praxe. 2. vyd. Ostrava: SOKRATES, 2006. 341 s. ISBN 80-86572-37-4. KODROVÁ, J., SCHMIED, Z. Náhrada mzdy a nemocenské zaměstnance při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě. Olomouc: ANAG, 2009. 138 s. ISBN 978-807263-500-9. KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. Praha: C. H. Beck, 2007. 176 s. ISBN 978-80-7179-6206. KREBS, V. A KOL. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2007. 504 s. ISBN 978-807357-276-1.

44


KURZY.CZ. Výše rodičovského příspěvku v roce 2010 [online]. 2010. [cit. 21. dubna 2010]. Dostupné na URL: . MĚŠEC.CZ. Desetník: Nemocenská se snižuje [online]. 2008. [cit. 30. dubna 2010]. Dostupné na URL: . MĚŠEC.CZ. Nemoc? Jedině s pojištěním [online]. 2010. [cit. 30. dubna 2010]. Dostupné na URL: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Nemocenské pojištění [online]. 2007. [cit. 21. dubna 2010]. Dostupné na URL: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Obecná informace k zákonu o důchodovém pojištění [online]. 2010. [cit. 10. dubna 2010]. Dostupné na URL: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Přehled změn v pojistném na sociální zabezpečení od 1. ledna 2010 [online]. 2010. [cit. 14. dubna 2010]. Dostupné na URL: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Reforma veřejných financí 2007 – 2010 [online]. 2010. [cit. 10. dubna 2010]. Dostupné na URL: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Státní sociální podpora [online]. 2010. [cit. 21. dubna 2010]. Dostupné na URL: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Úsporný balíček. Změny v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR od 1. ledna 2010 [online]. 2010. [cit. 3. května 2010]. Dostupné na URL: . NOVINKY.CZ. Klaus vetoval navýšení mateřské [online]. 2010. [cit. 29. dubna 2010]. Dostupné na URL: . PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. vyd. Praha: ASPI, 2005. 556 s. ISBN 80-7357-052-1. PENÍZE.CZ. OSVČ: kdy stojí za to platit nemocenské pojištění [online]. 2009. [cit. 3. května 2010]. Dostupné na URL: . PODNIKATEL.CZ. Potvrzeno: v roce 2009 se zvýšil počet také OSVČ [online]. 2009. [cit. 4. května 2010]. Dostupné na URL: . PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLIKY. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství [online]. 2010. [cit. 16. dubna 2010]. Dostupné na URL: .


45

ZÁKON Č. 100/1988 SB., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. ZÁKON Č. 117/1995 SB., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. ZÁKON Č. 155/1995 SB., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. ZÁKON Č. 187/2006 SB., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. ZÁKON Č. 262/2006 SB., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. ZÁKON Č. 582/1991 SB., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. ZÁKON Č. 589/1992 SB., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

46

Přílohy

Přílohy


A Příloha k žádosti o dávku nemocenského pojištění

47

48


Změny v sociálním zabezpečení

Recommend Documents