Změna světa začíná u změny vlastního myšlení. Návod na efektivní řešení problémů současnosti Změna světa začíná u změny vlastního myšlení. Návod na efektivní řešení problémů současnosti Redakce AE News přináší článek s návodem, jak efektivně vyřešit problémy současného světa. Osobně ale musím říct, že autor návodu, aniž si to asi uvědomuje, zaměňuje v dualistickém principu kauzality příčinu za důsledek, resp. nabízí něco, čemu se v oblasti psychologie říká Appeasement behavior, nebo též behaviorální appeasement. Je to psychologická metoda při kognitivně behaviorálních léčbách, kdy se člověk zbavuje strachu z nebezpečí pomocí procesu změny myšlení, aby se nebál hrozby, přestože hrozba a její existence dál zůstává v blízkosti jedince. V rámci dualistického principu lze říct, že behaviorální appeasement je historickým charakterem českého národa, který se vždy dokázal přizpůsobit i největšímu tyranovi a přežít. Behaviorální appeasement nabídne člověku komfort klidu, ale nemá v kauzálním pojetí vliv na příčinu hrozby nebo její eliminaci, pouze řeší a eliminuje důsledky z vnímání přítomnosti hrozby. Tím, že hrozbu nevnímám a nevadí mi, tím se jí nezbavím a rozhodně nezmizí do pryč. Že se přestanu bát uštknutí mambou černou, kterou chovám v teráriu, mně rozhodně před jejím uštknutím neochrání. Behaviorální appeasement, který učí např. cvičitelé jógy nebo např. buddhisté, je sice blahodárný na duši, ale z člověka dělá oběť, která se prostě jenom nebojí toho, co přijde. Behaviorální appeasement opravdu působí na ostatní lidi okolo jedince, takže vzniká poněkud nebezpečný precedent situace, kdy člověk přenese na své blízké pocit klidu ve chvíli, kdy by měli raději naopak vzít pušku do ruky anebo nohy na ramena a utíkat pryč.
Strach a obavy by se měly použít k aktivizaci jedince, aby se zasadil o trvalé odstranění hrozeb (příčin strachu), nikoliv o zvyknutí si na hrozbu, aby se člověk zbavil strachu.
Můj osobní názor je ten, že český národ potřebuje méně behaviorálního appeasementu a více ostré reakce obyvatelstva na procesy nasunování prvků NWO do společnosti. Bouřlivé reakce na příčiny současné rozvrácené Evropy jsou zcela na místě a pouze demonstrace a opuštění modelu behaviorálního appeasementu může nabídnout šanci na zamezení příčinám hrozeb a jejich prohlubování, které právě probíhá. Redakční předmluva a poznámka: -VKZměna myšlení člověka a vliv na ostatní okolí
Matematicky je to nepřímá úměra. Čím méně je problému v mém životě, tím více jsem spokojenější. Jako přirozený důsledek žiju každodenně radostnější a šťastnější život. V návaznosti má pak tento můj vnitřní stav dopad nejen na mě, ale i na moje okolí. Tedy, když jsem v pohodě já, tak jsou i lidé a zvířata v mém nejbližším okolí více v pohodě. A nepřímo to v různé míře poznají též i lidé a zvířata v jejich okolí. Ekonomicky je to multiplikační efekt. Lidsky je to skutečně fajn. V nedávných článcích a diskuzích pod nimi [1], [2], [3] bylo dost zřejmé, že je potřeba něco začít dělat a že na klasický vývoj nových vedoucích elit (coby v článku navrhované možné řešení) není za prvé dostatek času a za druhé to stávající systém jen těžko dovolí. Přesněji, nemůže nechat dovolit. Přece jen vychovat nově myslící lidi byla vždy otázka na několik let, spíše tak možná dvě a více desítek let, v rámci přirozeného vývoje od narození jedince, přes jeho růst, vzdělávání se, získávání
praxe, cizelaci názorů a postojů až k následnému jejich uplatnění ve prospěch „společnosti“. A systém, který je aktuálně u moci, se velmi pečlivě stará o likvidaci rodiny, školství a reálného pohledu na (nejen naše) dějiny. Ano, v otázkách, těchto zcela základních a zcela zásadních stavebních prvků tvorby nových elit, má jasno. Navíc kinetika procesů NWO, již notně rozpohybovaných, v podstatě ani neumožňuje nikomu příliš manévrovat. Proto i k malému odklonu je aktuálně potřeba příliš velkého množství „energie“ a tudíž pravděpodobnost takového (byť jen malého odklonu) je každým dnem méně pravděpodobná. Takže kudy, když ne tudy?
Rozhodně ne tak, že se bude pokračovat v současném směru. Napadá mě, jako trefné, přirovnání k vlaku, který jede po jedné koleji směrem, který mi nevyhovuje. Takže (logicky) jediné co potřebuji udělat, je přeskočit do vlaku, který jede (alespoň zpočátku) zcela opačným směrem. To je vše. Hezky se to píše. Těžko se to … technicky představuje a především dělá, že? Ale to, že si něco nedokážu představit, neumím to udělat, nikdy jsem to nikoho neviděl (u)dělat a vlastně tomu vůbec nevěřím, tak to prostě není argument. Není to ani potvrzení toho, že to není možné udělat. https://www.youtube.com/watch?v=xCuprBA7hn0 Dobře si to prohlédněte (necelé 4 min.). Do dneška to pro vás bylo nepředstavitelné, ale od teď už víte, že je to reálně možné. Jinými slovy, je prostě potřeba přestat myslet v dualitě a neustále bojovat se současnými poměry. Je potřeba ukončit každodenní volbu mezi svobodou a zdroji (ať již si jako zdroj představíme v podstatě cokoliv) [2]. Místo duality je potřeba začít pěstovat V SOBĚ jednotu. To zdůrazněné „v sobě“ je zcela zásadní. Jak (technicky) na to? Jak se (s)jednotit?
V Bibli se údajně (nemám ji přečtenou) píše „Na počátku bylo slovo, to slovo bylo od Boha a to slovo bylo Bůh“. Zda je to správně přeloženo je velkou otázkou, protože (a v tom je současný systém mistrem) stačí pozměnit jen jeden dílek skládačky, aby se došlo ke zcela jiným než očekávaným výsledkům. Takže pro mě není těžké uvěřit tomu, co je možné přečíst v jedné knize od Ivo Tomana, že původně tam bylo uvedeno slovo „logos“, které ovšem v překladu neznamená jen „slovo“, ale též i „myšlenku“. A to je začátek všeho. Ta myšlenka je začátek všeho. Představte si, jak by asi dne vypadal svět, kdyby bylo v Bibli uvedeno toto „Na počátku byla myšlenka, ta myšlenka byla od Boha a ta myšlenka je Bůh“. Zcela jednoznačně by vypadal jinak zcela jinak. Jednak proto, že je té knize přisuzován velký význam (jak moc je to reálně zde není nutné řešit) a jednak je to logické. Protože by nebylo potřeba církevních hodnostářů, aby vykládali „slovo“ Boží, protože by každý věděl, že Bůh je v něm a že jeho myšlenky jsou přímo od Boha. Byl by to prostě zcela jiný pohled na svět a o tom to v podstatě také vše je.
Není rovnováha jako rovnováha.
Bůh, příroda, vesmír, univerzum, láska, energie atd. jsou, z mého pohledu, jen různé pojmenování toho samého. Ale každý to cítí jinak a tak si to v případě potřeby překládejte podle sebe. Ačkoliv se označuji za člověka bez vyznání, tak s označením Bůh=Láska=Energie, jsem v pohodě a jeho/její všudypřítomnost beru jako skutečnost / fakt / realitu. Jediné, co je potřeba udělat (pro to přeskočení z vlaku do vlaku), je změnit pohled či jen úhel pohledu na svět. Ve finále to pro někoho může být spíše změnit úhel pohledu na cokoliv, resp. na spoustu věcí ve svém životě. Avšak jako vše v přírodě, je to prosté a jednoduché, a tedy i (ne)uvěřitelně účinné. Navíc to zcela splňuje jednosměrný proces vývoje, tedy ten nevratný [viz. 1]. Mnozí se asi budete se divit, ale není to zase tak nic složitého a těžkého. Nejtěžší je se pro to skutečně rozhodnout. Zcela jednoznačně rozhodnout. Následně na to již budou (v podstatě automaticky) jen navazovat další kroky, které se, ale, o toto prvotní rozhodnutí budou moci plně opřít. Pokud tam však to rozhodnutí, jako základ toho nově budovaného pomyslného domu, nebude, tak holt vaše smůla. Ten dům se vám časem zřítí a vás to v něm pravděpodobně zavalí. Jinak řečeno to prostě potom bude horší než předtím. Možná také ani nebudete schopni ten dům dostavět a od rozestavěné stavby utečete zpět do současného stavu. Takže ztratíte nějaký ten čas a energii, ale ještě k tomu budete v téměř stejném bodě, jako jste teď (to je to, co NWO zcela vyhovuje … stále jste jeho otrok a ještě máte méně sil na nějaký odpor).
Ukázka skutečně JEDNOZNAČNÉHO rozhodnutí. Není třetí cesty. Ačkoliv je to jednoduchá volba, tak to ne vždy každý takto vnímá.
Základní podmínky pro rychlou, snadnou a trvale funkční změnu
Pokud tři níže uvedené body vezmete skutečně za své, tak najdete jednotu v sobě. Následně ji pak objevíte i ve světě kolem vás. Skrze tyto tři body vede cesta k vnitřnímu osvobození. Vnitřní osvobození vám pak umožní dělat ta skutečně svobodná rozhodnutí. Budete mít právo umřít i právo žít a obě si budou zcela rovná, tj. budou v jednotě. Jakou variantu zvolíte, bude jen na vaší svobodné vůli. Nebudete se jednoho bát a k druhému upínat svůj zrak. A právě v takovém okamžiku, kdy nejste ničím limitování, tak pak začínáte dělat ta skutečně svobodná rozhodnutí. A lidé, kteří jsou schopni dělat skutečně svobodná rozhodnutí, to jsou ty šéfredaktorem v odkazovaném článku prosazované nové elity. Pouze k jejich objevení / získání takto dojdeme po jiné cestě a ve zcela jiném časovém horizontu. Tři body, které vám změní život, když je přijmete do svého každodenního života (do svého VĚDOMÉHO každodenního života) jsou: 1. na počátku všeho je myšlenka 2. co mi vadí, je můj problém 3. jediný, kdo může vyřešit můj problém, jsem jen já sám Na počátku současného stavu byla/je myšlenka. Současnost je pouze nějakou určitou
posloupností kroků učiněných v minulosti, tj. posloupností myšlenek. Budoucnost se sice nedá předpovědět, ale je možné ji vytvořit. Je možné ji vytvořit svými myšlenkami v současnosti.
Co myslíte, vadí té holčičce, že skáče v kaluži? Že by se mohla umazat? Nebo to vadí někomu jinému, třeba její mamince?
Na počátku všeho je myšlenka = stavební kámen úplně všeho ve vašem životě
Když si plně uvědomíte obsah této krátké věty, tak vám dojde, že to, jak se teď / dnes / každý den svého života cítíte / máte / žijete, vychází pouze z nějaké vaší dřívější myšlenky. Ta vám uvízla v
hlavě někdy v minulosti, přesněji to bylo ve vašem mládí. Tehdy jste si ji do sebe zapsali a ona si od té doby ve vás žije „svým vlastním životem“ a naplňuje se s vaší vědomou / nevědomou / podvědomou pomocí. Navíc si ji zároveň i vyživujete (udržujete při životě) svojí vlastní energií. Jinými slovy, vám tu energii bere / žere. Je jasné, že takto ve vás nežijí všechny myšlenky, které vám denně projdou hlavou. Takto tam zůstávají jen některé. A které to budou / jsou, tak o tom rozhodujete jen a jen vy (vždyť jsou to vaše myšlenky … nebo to někdo z vás cítí jinak … jako, že má v sobě myšlenky někoho jiného?). Je zcela logické, že pokud je to myšlenka dobrá / pozitivní / příjemně působící, tak je dobré si ji v sobě ponechat a to, že vám bere nějakou tu energii, asi nemá smysl řešit. Stejně tak i kolik dodatečné energie dokáže vyprodukovat. Ale je jasné, a to je také zcela logické, že pokud je to myšlenka nedobrá / nevhodná / špatná / negativní / nepříjemně působící, tak jediným rozumným krokem je se jí zbavit. A to nadobro / navždy. Ušetříte si tak vlastní energii pro něco pro vás vhodnějšího. Kromě toho zbavení se nadobro je bohužel možné tu myšlenku i překrývat jinou, zadupávat, schovávat, vytěsňovat, atd. Částečně si tím asi pomůžete, ale stále však při tom ve vás zůstává. Takže dále čeká na svoji příležitost se plně projevit a přitom vám ještě stále bere tu vaši energii. A dějiny jistě již X-krát dosvědčily, jak takové potlačování (v podstatě čehokoliv) nakonec končí. A třeba i něco bližšího než dějiny, tedy např. zdraví leckoho z vás důsledky potlačování příčin dokázalo také jistě názorně předvést, že? A asi jste z toho moc velkou radost neměli. Krok za krokem k novým úhlům pohledu na sebe, své okolí, na celý svět
Když mi něco vadí, tak je za tím také (jen a pouze) nějaká MOJE myšlenka. Vadí to mě! Takže to těžko může být myšlenka nějakého politika / manžela / sousedky / atd. Je to prostě pouze a jen nějaká moje „vlastní“ myšlenka (ty uvozovky jsou tam proto, že cizí myšlenka, když není námi akceptována / vnitřně odsouhlasena, tak se naší vlastní nikdy nestane, když však s cizí myšlenkou souhlasíme, tak se naší vlastní stane). Ano, pouze myšlenka je za tím. Je to pravá příčina. Vše ostatní je již pouze a jen důsledek. Všechno ostatní je pouze navazující další částí skládačky. Ta příčina, to je základní stavební kámen, na tom to vše stojí. A není to jen symbolický prvek celku. Je to podstata, bez které, by nebylo vůbec nic. Možná si tu příčinnou myšlenku, kterou mám v sobě, plně či částečně uvědomuji. Možná ne. Ať tak nebo tak, je moje a tudíž (zcela logicky) jsem já i ten jediný / ta jediná, kdo si může ten svůj problém (tedy to co mi vadí) vyřešit. Já jsem si tam tu myšlenku zasadil(a) či nechal(a) naroubovat a dále ji pěstoval(a). Proto opět zase jen já si ji teď i sklízím a také jen já se jí mohu zbavit, když se pro to rozhodnu. Nikdo to za mě nemůže udělat. Je to moje hlava / tělo, ve které to je. Ostatní mohou pomoci, mohou škodit, mohou cokoliv, ale ta práce, ta zůstává osobně na mně, tj. na každém z nás. V obecné rovině je to asi zcela srozumitelné či pochopitelné, ale chápat to i v rovině konkrétního případu, který se mě jako účastníka zároveň i dotýká, to už je většinou jiná. Tak si to zkuste. Vadí vám imigranti? Vadí vám, že vaše dítě „zlobí“? Vadí vám váš šéf či jeho chování? Vadí vám nevěra vašeho partnera/partnerky? Vadí vám to, že jste tlustí? Vadí vám to, že jste nemocní či že nejste zdraví? Vadí vám USA / Rusko / Německo? Vadí vám Merkelová, Babiš, Zeman, Kiska? … a komu, že to vadí? No přeci vám, každému jednotlivě z vás. A tudíž je to čistě a jen váš osobní problém, který má na počátku nějakou vaši příčinnou myšlenku. Věřím, že teď už se (snad ne většina) z vás na tu věc možná / asi dívá trochu jinak. Už vás leckoho možná napadá spousta vysvětlení, že to tak není :o) Ale ono to tak prostě je. Je to pouze a jen váš problém, protože
to vadí vám. A to, že máte, teď tu spoustu připomínek, neznamená nic jiného, než že se ozvala / ozvaly nějaké ty vaše příčinné myšlenky :o)
Vadí Vám politicky nekorektní fotomontáž? A komu to vadí? Mě tedy ne.
Dobře, tak mi to vadí, ale co s tím?
(Oceňuji všechny, kdo po předchozím odstavci čtou dále bez většího vnitřního rozčilování / pozastavování se.) Způsobů, metod, postupů či technik jak to (vy)řešit je zcela určitě více. Každému vyhovuje něco jiného, protože každý z nás je zcela originální bytost, která má v sobě prostě jiný počet těch myšlenek. Má je také jinak uspořádané a i jinak silné. Tento myšlenkový mix je prostě u každého neopakovatelný a tak někdo použije raději Metodu Ruš jiný kineziologii, další regrese, rodinné konstelace, psychologii, psychiatrii :o), atd. Každý volí způsob, který se mu jeví jako nejvhodnější / nejdostupnější / nejrychlejší / atd. pro to, co ho aktuálně nejvíc pálí. Určitě pomohou i další kroky, řekněme na bázi více fyzické, jako je např. akupunktura, čínská medicína, masáže, makrobiotika, homeopatie, atd. Vše může pomoci. Otázkou je, zda dostatečně, rychle, jednoduše, snadno a hlavně zda trvale? Společným prvkem v podstatě všech možností je přijmutí dané myšlenky, daného problému, tedy toho co mi vadí. Je to změna úhlu pohledu na danou věc. Je to o zbavení se toho vašeho nepříjemného pocitu, který máte s tou danou příčinnou myšlenkou v sobě spojený. Je to umožnění té myšlence stát se ve vaší hlavě opět zcela neutrální, být takovou jaká byla na počátku a jaká je v podstatě úplně
každá myšlenka. Možná bude pro někoho vhodnější to brát jako vnitřní smíření se s daným problémem či jeho akceptace. Rozhodně to však nutně neznamená, že s tím co přijímáte / smiřujete se / akceptujete, že s tím taky souhlasíte. Můžete, ale rozhodně nemusíte. Proč bych měl přijmout to, co mi vadí?
Přijmout, smířit se či akceptovat to, co mi vadí, je potřeba z jednoho prostého důvodu. Je to způsob, jak se zbavíte toho, že vás to vnitřně zatěžuje. Je to způsob, jak zajistit, aby to pro vás TRVALE přestalo být problémem. Pokud vás nic či stále méně věcí zatěžuje, tak tím více jste v pohodě, tím více jste spokojení a šťastní. Tím více děláte ta skutečná svobodná rozhodnutí.
US Army projíždějící protizákonně Českou republikou v roce 2015. Přijmout neznamená souhlasit!
A jsme zpět na začátku, kde VK v jednom z odkazovaných článků říká, že jsou potřeba nové elity. Tak toto je přesně ten způsob / ta cesta jak z těch současných lidí mohou ty nové elity vzniknout a hlavně jak mohou vzniknout velmi, velmi rychle. Věřte nebo nevěřte, mám na mysli časový úsek v řádu dní, možná měsíců a ne desetiletí. O snaze ovčáckých psů (skákajících podle pískání vrchního bači, který se někde pohodlně válí na mezi) se zde již hodně krát psalo. Tito, velmi se snažící, věrně sloužící poskoci pilně plní pokyny zpoza sebe. Svědomitě a v podstatě cílevědomě vedou, většinou spíše velmi nevybíravě tlačí, to velké stádo ovcí na porážku. A ovečky samozřejmě jdou. Možná občas zabékají, občas si některá postaví hlavu, ale stádo či „ochránci stáda“ jim tu hlavu většinou velmi rychle napraví. A tak nám ten svět postupně, ovšem čím dál tím rychleji, spěje k, zde několikrát zmiňovanému, NWO, globálnímu
chudnutí a možná i razantnímu snižování stavu populace. Myslím, že ovčácký pes a bača jsou mnohem lidsky srozumitelnější, obecně pochopitelnější a lidem přestavitelnější výrazy, než globální prediktor a elity. A to i proto, že „elita“ je slovo, které, resp. jeho význam, tito ovčáčtí psi svým obsahem zcela určitě nenaplňují. Je tedy poněkud nešťastné ho běžně uvádět a mást tak čtenáře jeho nevhodným používáním. Kdo pochopil či aspoň začal chápat, že výše uvedená cesta je reálná cesta pro něj, tak ten již ví / brzo bude vědět, že se bači a ani těch jeho psů bát nemusí. Že přestal být ovcí ve stádu, že se stal / brzy stane svobodnou bytostí. Děkuji vám za to a gratuluji vám k tomu. Především proto, že čím více vás takových je / bude, tím lépe pro všechny. I pro mě. -Vabio-
PS Příklad ze života uvedu již v jiném článku.
