Zhodnocení současných možností cestování lidí s handicapem

Zhodnocení současných možností cestování lidí s handicapem

Diplomová práce

Bc. Michala Kvíčerová

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra cestovního ruchu

Studijní obor: Management destinace cestovního ruchu Vedoucí diplomové práce: Mgr. Monika Klímová Datum odevzdání diplomové práce: 09-05-2013 Datum obhajoby diplomové práce: e-mail: [email protected] Praha 2013

Master‘s Dissertation Assessment of travel possibilities for people with handicap Bc. Michala Kvíčerová

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Travel and Tourism Studies

Major: Tourism Destination Management Thesis Advisor: Mgr. Monika Klímová Date of Submission: 09-05-2013 Date of Thesis Defense: E-mail: [email protected]

Prague 2013

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Zhodnocení současných moţností cestování lidí s handicapem zpracovala samostatně a veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem pouţila, uvádím v seznamu pouţitých zdrojů a ţe svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

................................ jméno a příjmení autora V Praze dne 9. května 2013

Abstrakt KVÍČEROVÁ,

Michala.

Zhodnocení

současných

moţností

cestování

lidí

s handicapem. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2013. 70 stran. Diplomová práce se zabývá problematikou moţností cestování lidí s handicapem. Klasifikuje typy sociálního cestovního ruchu, rozděluje handicapy a zaměřuje se na dopravu a s ní spojené bariéry. Cílem práce bylo zjistit, jaké jsou největší překáţky znemoţňující lidem s postiţením cestovat a zda existují nějaké organizace, které se tímto tématem zabývají. Klíčová slova: Bezbariérový, cestovní ruch, doprava, handicap, sociální cestovní ruch, zdravotní postiţení

Abstract This Master's Dissertation deals with the aspects of traveling of disabled people. It classifies various types of social tourism, divides disabilities and focuses on transport and related barriers. The goal of the dissertation was find what the biggest barriers are and what makes traveling impossible for people with disabilities. It also focuses on various organizations that deal with this issue. Keywords: Accessible, disability, handicap, social tourism, tourism, transport

Obsah Úvod………………………………………………………………………………….str. 6 1. Teoretická část…………………………………………………….……………str. 8 1.1. Sociální cestovní ruch……………………………………………...……….str. 9 1.2. Zdravotní postiţení………………………………………………………….str. 13 1.2.1. Zdravotní postiţení tělesné…………………………………………....str. 14 1.2.2. Zdravotní postiţení mentální………………………………………..…str. 15 1.2.3. Zdravotní postiţení zraková……………………………………………str. 16 1.2.4. Zdravotní postiţení sluchová a řečová……………………...………..str. 17 1.3. Doprava………………………………………………………………..…….str. 18 1.3.1. Legislativní vyhláška………………………………………..……….....str. 19 1.3.2. Bariéry……………………………………………………………….......str. 19 1.4. Moţnosti sportování……………………………………………………......str. 20 2. Analytická část………………………………………………………………….str. 25 2.1. Analýza primárních dat……………………………………………………..str. 25 2.1.1. Řízené rozhovory…………………………………………………….…str. 25 2.1.2. Dotazníky………………………………………………………………..str. 32 2.2. Analýza sekundárních dat………………………………………………....str. 42 3. Návrhová část…………………………………………………………………..str. 57 Závěr………………………………………………………………………………...str. 61 Seznam literatury………………………………………………………………….str. 63 Přílohy……………………………………………………………………….………str. 66

Úvod V posledních letech se cestovní ruch stal fenoménem na celém světě a v mnoha zemích představuje jednu z hlavních oblastí, ze kterých plynou příjmy do národního hospodářství. Otevřely se hranice do celého světa a moţnost podívat se do jiných zemí, kultur a poznávat nové oblasti má dnes jiţ kaţdý. Cestování a dovolené v zahraničí se staly ţivotním stylem a trendem. Ale i v tak přemodernizované době, jaká je dnes, můţeme najít obyvatele, pro které je velmi těţké se do cestovního ruchu zapojit, i kdyţ se společnost všeobecně snaţí o to, aby mohl cestovat kaţdý jedinec. Proto je cestování lidí s handicapem stále aktuálnější. Tímto tématem se zabývá sociální cestovní ruch. Za účelem cestování lidí s handicapem existuje jiţ řada organizací, které připravují větší či menší projekty pro usnadnění podmínek při cestování těmto jedincům a které se snaţí zpřístupnit destinace a otevírají pomyslné brány. Dávají lidem nové příleţitosti, kteří musí překonávat často nelehké bariéry. Je to také určitá moţnost pro mnoho organizací v jejich rozvoji, zaváděním nových produktů na trh cestovního ruchu specializovaných právě pro lidi mající nějaké omezení. Důvodem mého výběru tématu byl zájem o prozkoumání oblasti sociálního cestovního ruchu. Zabývat se však budu pouze jednou jeho sloţkou, lidmi s handicapem. V současnosti se toto téma stává čím dál tím více rozšířenější, ale zároveň také méně známé hlavně pro lidi, kteří ve svém okolí nemají handicapované osoby. Myslím si, ţe povědomí o této problematice by měl mít kaţdý jedinec. Cílem mé diplomové práce je na základě analýzy zhodnotit současné moţnosti cestování osob s handicapem. Určit bariéry, které jsou hlavním faktorem znemoţňujícím jim cestovat. Sekundárním cílem bude navrhnout doplňkové sluţby, či zcela nový produkt, jenţ na trhu cestovního ruchu chybí a mohl by pomoci ke zlepšení moţností cestování pro handicapované, případně i jejich rodiny a blízké.

6

Metodologie: a) Analýza primárních zdrojů - Řízené rozhovory - Dotazníky b) Analýza sekundárních dat – se týká statistických dat o plánovaných či uskutečněných projektech, které se zabývají problematikou umoţnění cestování lidem s handicapem. Hypotézy: Hypotéza č. 1 – V současnosti není příliš velké povědomí o uskutečněných a plánovaných projektech společností zabývajících se sociálním cestovním ruchem ani u samotných osob s handicapem. Hypotéza č. 2 – Cestovní kanceláře nenabízí přímé produkty pro osoby s handicapem. Hypotéza č. 3 – Ani dnes, ve 21. století, není společnost dostatečně adaptována běţnému ţivotu handicapovaných. Často jsou odkázáni pouze na pomoc druhých. Hypotéza č. 4 – Existuje velký nedostatek bezbariérových přístupů a bezbariérových spojů veřejné dopravy.

7

1. Teoretická část Cestovní ruch se dá především povaţovat za objevování nových míst a zemí. Největším objevem vůbec bylo asi objevení Ameriky. Počátky moderního cestovního ruchu lze datovat obdobím sedmnáctého aţ osmnáctého století. Jednalo se výhradně o individuální cestování. Do roku 1850 byly objeveny téměř všechny kontinenty a země planety, i kdyţ s určitostí lze říct, ţe ještě dnes, ve 21. století, není známo a probádáno mnoho oblastí světa. Zrušení otroctví, rozvoj vědy a techniky a hlavně rozvoj dopravy, znamenaly umoţnění cestování širšímu spektru lidí. Začínají vznikat první cestovní kanceláře, rozvíjí se ţelezniční doprava a tím se také zkracují vzdálenosti. S rozvojem silniční a letecké dopravy se cestovní ruch stává jedním z nástrojů hospodářské politiky zemí a důleţitým příjmem národních hospodářství.1 Od samotného vzniku lidské civilizace je cestování velmi důleţité a hraje hlavní roli v ţivotech všech jedinců. Jiţ v pravěku lidé cestovali, ale nebylo to cestování, jaké známe v dnešní podobě. Motivy pro cestování byly různé, například cestování za potravou, hledání lepších podmínek pro ţivot či díky klimatickým změnám. Ve starověku vznikají první mapy, plány a cestopisy. První záznamy o cestování pochází z Mezopotámie. Postupně se cestovateli a tudíţ i objeviteli stávali různé národy jako například Féničané, Egypťané, Řekové či Vikingové. Ve středověku se cestování ujmulo zejména po rozumném vymezení pracovních hodin a po zavedení pravidelné placené dovolené. Můţeme tedy říci, ţe sociální cestovní ruch se zrodil z jakési etické poptávky po odpočinku.2 Cestovní ruch, jak ho známe nyní, se objevil aţ v 19. století. Do té doby byl přístupný pouze vysoké společenské třídě. Neexistovalo, ţe by se dělníci z niţších vrstev vydali na dovolenou. Chodili totiţ do práce kaţdý den, včetně neděle. Akce sociálního cestovního ruchu začala v roce 1936, kdy Mezinárodní organizace

1

ATTL, P.; NEJDL, K. 2004. Turismus I. VŠH, Praha 2004. s. 74 - 104 Origins of social tourism [online]. 2012 [cit. 2012-01-6]. Dostupné z: http://www.bitsint.org/en/index.php?menu=1&submenu=1%3E 2

8

práce (ILO) dohodla placenou dovolenou v Úmluvě č. 52. Podstatou této smlouvy je, ţe kaţdý má právo na odpočinek a zotavení. Podle definice Mezinárodní organizace cestovního ruchu WTO (World Tourism Organization) „je cestovní ruch činnost lidí, spočívající v cestování a v pobytu mimo místo jejich obvyklého pobytu po dobu kratší jednoho uceleného roku za účelem využití volného času, obchodu a za jinými účely, ne však za účelem vykonávání výdělečné činnosti.“3 Pro účely mé diplomové práce pouţiji rozdělení cestovního ruchu podle způsobu financování na cestovní ruch komerční (dříve volný), kdy si veškeré náklady hradí účastník sám. A cestovní ruch sociální (dříve vázaný), kdy je část nákladů

účasti

na

cestovním

ruchu

hrazena

z jiných

zdrojů,

např.

zaměstnavatelem (podniková rekreace, dětské tábory či pobyty, zájezdy nakupované organizací pro její pracovníky, incentivní pobyty), odbory (rekreační pobyty), společenskými organizacemi, nadacemi (dětská rekreace, tábory). V určitých případech můţe být poskytována aţ celá úhrada nákladů účasti na cestovním ruchu, např. zdravotními pojišťovnami při klasických léčebných pobytech.4

1.1. Sociální cestovní ruch Sociální cestovní ruch vznikl z anglického slova social tourism coţ dle Výkladového slovníku cestovního ruchu znamená „druh cestovního ruchu, typologizovaný podle způsobu hrazení nákladů – část nákladů nebo celé náklady na cestování pro sociálně handicapované osoby (vysoký věk, nízké příjmy, tělesné nebo duševní postižení apod.) nebo pro osoby v rámci motivačních programů hradí instituce, stát, zaměstnavatel, nadace apod. Tvoří jej vybrané lázeňské a léčebné pobyty, incentivní cestovní ruch, dětské tábory, sportovní soustředění atd., je součástí vázaného cestovního ruchu.“ 5 Page a Connel ve své knize 3

HOLEČEK, M., MARIOT, P., STŘÍDA, M. 2005. Zeměpis cestovního ruchu. Nakladatelství české geografické společnosti, s. r. o., Praha 2005. s. 58 4 ATTL, P.; NEJDL, K. 2004. Turismus I. VŠH, Praha 2004. s. 74 - 104 5 PÁSKOVÁ, M.; ZELENKA, J. 2002. Výkladový slovník cestovního ruchu. MMR, Praha 2002. s 271

9

Tourism definují „sociální cestovní ruch jako takový pobyt, kterého se účastní lidé, kteří by normálně tuto příležitost neměli a to buď z ekonomických důvodů nebo z důvodu neschopnosti či nedostupnosti“6. Sociální cestovní ruch můţeme rozdělit do několika skupin: Cestovní ruch mládeţe Cestovní ruch mládeţe je v dnešní době velmi rozšířený. Mladí vyhledávají nové trendy v cestování a hledají stále nové záţitky a oproti minulým generacím vyhledávají netradičnější a co nejvíce dobrodruţné. Ne všechny atraktivní záţitky a cesty jsou ale pro mladé dostupné. Hlavní bariérou bývají ceny. Proto se snaţí poskytovatelé sluţeb co nejvíce sníţit náklady a stanovit ceny dostupnější. Jednu z hlavních rolí v cestovním ruchu mládeţe hraje mezinárodní studentská identifikační karta (ISIC). Tato karta je nabízena studentům jiţ ve 106 zemích světa a umoţňuje získání slev na dopravu, na vstupy do muzeí a historických budov, na účast na rekreačních aktivitách, na ubytovací a stravovací sluţby, na nákup suvenýrů apod. Nejčastějšími formami CR mládeţe jsou:7 -

jazykové kurzy v zahraničí

-

specializované krátkodobé pobyty v zahraničí

-

výměnné pobyty nebo programy v rámci studia

-

praxe a odborné praxe

-

au pair programy

-

pracovní tábory Důvodem jakýchkoliv cest bývá ve většině případů naučení se nebo

zdokonalení se v cizím jazyce či cesty za poznáním. Odborné praxe bývají mnohdy součástí studia, které poskytují školy a také jsou do studia započítávány. Při au pair programech se mladí seznamují s kulturou dané země přímo v rodinách. Starají se tam o děti, uklízí či pomáhají v domácnostech, přičemţ se 6

PAGE, S., CONNEL, J.: Tourism: a modern synthesis. Thomson, NY 2009. s. 684 Aktivity volného času pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením: volně přeloženo z materiálů MENCAPU. 1. vyd. Praha: Modrý klíč, 1997. 74 s. Metodická knihovnička Modrého klíče. s. 34-35 7

10

také zdokonalují v řeči dané země. V pracovních táborech naopak pomáhají stavět domy či pomáhají v oblastech, ve kterých jsou potřebné sociální, kulturní nebo archeologické aktivity. Cestovní ruch rodin s dětmi Cestovní ruch rodin s dětmi je specifický svou potřebou ubytovacích, stravovacích a rekreačních sluţeb, přizpůsobených tomuto segmentu. Děti vyţadují více pozornosti a také potřebují více zábavy a zaujmutí některou atraktivitou. Rodiny si proto vybírají destinace dle jejich poţadavků, které často ovlivňují i například jejich příjmy, věk dětí a jejich bezpečnost v místě rekreace. Také právě atraktivity a sluţby v destinaci velmi ovlivňují rozhodování. Rodiče si chtějí na dovolené mnohdy odpočinout, proto právě přihlíţejí i na moţnost seberealizace. Nejčastějšími formami cestovního ruchu rodin s dětmi jsou:8 -

venkovský cestovní ruch

-

návštěva městských center, hlavně kvůli sportovním a kulturním akcím

-

rekreační cestovní ruch

-

dobrodruţný cestovní ruch

-

jednodenní výlety za různým účelem

-

skupinové pobyty organizované podniky, institucemi či odborovými organizacemi

Cestovní ruch seniorů V současné době tvoří cestování seniorů výrazný podíl na trhu cestovního ruchu téměř všech zemí. Je to způsobeno hlavně prodluţujícím se věkem obyvatelstva, větším volným časem v důchodu, či celoţivotním spořením a také v neposlední řadě touhou vidět to, co dříve nemohli a vycestovat do zemí, které pro ně nebyly dostupné. Mnoho organizací a cestovních kanceláří proto vytváří zájezdy a pobyty přímo určené seniorům, při nichţ se přihlíţí na určité sníţení

8

Aktivity volného času pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením: volně přeloženo z materiálů MENCAPU. 1. vyd. Praha: Modrý klíč, 1997. 74 s. Metodická knihovnička Modrého klíče. s. 36

11

pohybových moţností starších lidí, a proto je pro tyto osoby program přímo sestaven a přizpůsoben. Nejčastějšími formami cestovního ruchu seniorů jsou:9 -

rekreační cestovní ruch v přímořských letoviscích

-

zdravotní a lázeňský cestovní ruch, za účelem preventivní nebo regenerační lázeňské léčby, případně za účelem vykonání lékařského zákroku (i z oblasti plastické chirurgie)

-

sportovní cestovní ruch, především pěší turistika

-

kulturní cestovní ruch, směrující především do hlavních měst Evropské unie

-

poznávací cestovní ruch, obvykle realizovaný jakou autokarový zájezd

-

dobrodruţné cesty do vzdálených míst s cílem uţít si ţivot

-

okruţní plavby

-

náboţenský cestovní ruch, obvykle v rámci poutních akcí

-

nákupní cestovní ruch do okolních zemí

Zdravotně handicapovaní V dřívějších dobách bylo prakticky nemyslitelné, ţe by tělesně, mentálně či jinak zdravotně postiţení lidé mohli cestovat. Tito lidé byli spíše schovávání minulým reţimem, a proto jejich vycestování mimo domov ve většině případů nebylo moţné. Nyní nejenţe se handicapovaní lidé stali rovnými obyvateli s ostatními, ale také mají moţnosti jako zdraví lidé. Mohou vyvíjet sportovní aktivity, mohou se „volně pohybovat“ a mohou také cestovat. I na celkovém cestovním ruchu mají určitý podíl. Ale stále se najdou organizace a lidé, kteří na handicapované nepohlíţí jako na běţné spotřebitele sluţeb.

9

Aktivity volného času pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením: volně přeloženo z materiálů MENCAPU. 1. vyd. Praha: Modrý klíč, 1997. 74 s. Metodická knihovnička Modrého klíče. s. 40

12

Nejčastějšími formami cestovního ruchu lidí s handicapem jsou:10 -

poznávací cestovní ruch

-

okruţní plavby lodí

-

rekreační cestovní ruch v přímořských letoviscích

-

zdravotní a lázeňský cestovní ruch, a to za účelem preventivní nebo regenerační lázeňské léčby

-

kulturní cestovní ruch, směrující především do hlavních měst Evropské unie

-

náboţenský cestovní ruch za účelem návštěv poutnických míst

-

nákupní cestovní ruch do okolních zemí

Právě tímto posledním segmentem se budu zabývat v mé diplomové práci

1.2. Zdravotní postižení Kaţdý jedinec si mnohdy pojem zdravotní postiţení vykládá odlišně. Většinou si člověka s handicapem představuje jako někoho, kdo vyčnívá mezi ostatními lidmi. Kdo se nějakým způsobem liší a kdo potřebuje pomoc. Nemusí to ale být pravda, i lidé se zdravotním postiţením mohou být na první pohled k nerozeznání od ostatních. V souvislosti s tímto pojmem bych měla vysvětlit také pojem handicap a omezení. Hartl ve Stručném psychologickém slovníku vysvětluje handicap jako „znevýhodnění jedince, které zamezuje nebo omezuje výkon jeho normální role; socio-kulturně ovlivnitelný důsledek přímo neovlivnitelného poškození nebo postižení; dva jedinci se stejným postižením mohou být nebo se cítit rozdílně handicapováni“.

11

Vítková v Integrativní speciální pedagogice

vymezuje pojem omezení jako „neschopnost nebo chybění schopnosti provádět určitým způsobem aktivity, které se považují u lidí za normální.“12 Před rokem 2004 se dle českého zákona mluvilo o osobách se zdravotním postiţením jako o občanech se změněnou pracovní schopností. Zákon č. 435/2004 Sb. se o těchto lidech zmiňuje jako o „fyzických osobách, které jsou 10

Aktivity volného času pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením: volně přeloženo z materiálů MENCAPU. 1. vyd. Praha: Modrý klíč, 1997. 74 s. Metodická knihovnička Modrého klíče. str. 38 11 HARTL, P., HARTLOVÁ, H.: Psychologický slovník. Portál, Praha 2009, str. 78 12 VÍTKOVÁ,M., Integrativní speciální pedagogika.Integrace školní a speciální. Paido, Brno 2006, str. 18

13

orgánem sociálního zabezpečení uznány jako plně invalidní, či částečně invalidní a dále fyzické osoby, které jsou úřadem práce uznány jako zdravotně znevýhodněné.“ 13 Zákon č.108/2006 Sb. dále zdravotní postiţení vykládá jako „tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí, nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.“ 14 Zmiňuji termín postiţení, který Průcha, Walterová a Mareš v pedagogickém slovníku vykládají jako „postižený je jedinec trpící nějakým druhem trvalého tělesného, duševního, smyslového nebo řečového poškození, které mu bez speciální pomoci více méně znemožňuje splňovat požadavky běžného vzdělávacího procesu a provozu.“ 15 Také Hartl a Hartlová v psychologickém slovníku píší ţe „se jedná o jakoukoliv poruchu duševní nebo tělesnou, která může být dočasná, dlouhodobá nebo trvalá, anebo handicap, který brání jedinci účinně se přizpůsobit běžným nárokům života.“16 Světová zdravotní organizace (WHO) začala od roku 1980 uţívat nově definici postiţení jako „částečné nebo úplné omezení schopností vykonávat některou činnost nebo více činností, které je způsobeno poruchou nebo dysfunkcí orgánu.“.17 Dle těchto definic je zřejmé, ţe osoby se zdravotním postiţením bývají odkázáni na pomoc druhých a se začleněním do běţného ţivota, který je pro ostatní samozřejmý, mívají větší či menší problémy.

1.2.1. Zdravotní postižení tělesné Tělesné postiţení má asi největší zastoupení mezi všemi handicapy. Týká se hlavně pohybového aparátu a ve většině případů znemoţňuje mobilitu lidí. Cestování pro ně bývá obtíţné. Lidé se zdravotním postiţením bývají mnohdy odkázáni na pomoc druhých. Pedagogický slovník formuluje osoby s tělesným postiţením jako „osoby s defekty pohybového a nosného ústrojí (kostí, kloubů, svalů aj.) nebo poruchou či poškozením nervového ústrojí, jestliže se projevuje 13

Zákon 435/2004 Sb., §67 odst. 2. Zákon o zaměstnanosti Zákon 108/2006 Sb., §3 písm. g) Zákon o sociálních službách 15 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. Portál, Praha 1995, str. 161 16 HARTL, P., HARTLOVÁ, H.: Psychologický slovník. Portál, Praha 2009, str. 442 17 WORLD HEALTH ORGANIZATION [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.who.int/en/ 14

14

porušenou hybností. Hlavním znakem těchto osob je celkové, nebo částečné omezení hybnosti, které jim způsobuje velké potíže v běžných činnostech ve škole i každodenním životě“. 18 Na rozdíl od jiných handicapů, bývá tělesné postiţení často způsobeno aţ během ţivota, jen malá část z celkového počtu osob se tak jiţ narodila. Psychologický slovník dělí tělesná postiţení na přechodná a trvalá, vrozená a získaná.19 Ztráta mobility bývá způsobena například různými nehodami, kdy můţe dojít aţ k amputacím či deformacím končetin, úrazy páteře, mozkovými příhodami či následky různých virových onemocnění. Ochrnutí dolních končetin se odborně nazývá paraplegie, úplné ochrnutí všech končetin je pak kvadruplegie. Cestování tělesně postiţených lidí bývá často velmi obtíţné. Bariéry na ně číhají na kaţdém kroku. Na cestách se tyto osoby neobejdou bez vozíků, holí či různých asistencí, nebo jsou pro jejich cestování nutná různá nízkopodlaţní vozidla či asistenční sluţby.

1.2.2. Zdravotní postižení mentální V dřívějších dobách nebylo běţné potkávat na ulici někoho s mentálním postiţením. Dokonce byli tito lidé tehdejším reţimem schováváni. Dnes je však situace opačná. Díky snahám různých organizací jsou mentálně handicapované osoby začleňovány do společnosti a není vzácností někoho duševně nemocného potkat. Některé nemoci se v současnosti neberou jako přímé mentální postiţení, ale jsou běţné. Patří k nim například dyslexie či dysgrafie. Existují různé formy a druhy mentálních poruch. Některé jsou natolik váţné, ţe nedovolí osobám se vůbec

zařadit

V Pedagogickém

do

běţného

slovníku

je

ţivota

a

mentální

jsou

odkázáni

retardace

pouze

definována

na

lůţko.

jako:

„stav

charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností, který vzniká v průběhu života jedince. Projevuje se sníženou schopností orientovat se v životním prostředí, omezenými možnostmi vzdělání a sníženou sociální přizpůsobivostí.“ 20 V Psychologickém slovníku můžeme najít definici mentální retardace jako: „zpomalení, zpoždění duševního vývoje jedince, většinou 18

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. Portál, Praha 1995, str. 232 19 HARTL, P., HARTLOVÁ, H.: Psychologický slovník. Portál, Praha 2009, str. 442 20 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. Portál, Praha 1995, str. 114

15

sociálním

zanedbáním,

někdy

v důsledku

somatického

onemocnění“.

21

V obecném slova smyslu se mentální postiţení dá vyjádřit jako vyspění jedince pouze po fyzické stránce. U mentálního postiţení se uvádí dělení do čtyř základních skupin, od IQ 20 (hluboká mentální retardace) aţ po IQ 69 (lehká mentální retardace), kdy při nejhorším typu dospělí jedinec mentálně vyspěje do věku zhruba tříletého dítěte a v nejlepším typu do věku zhruba 9-12 let.22 Jak bylo jiţ zmíněno výše, osoby s mentálním handicapem jsou v dnešní době začleňovány stále více do společnosti a je snaha o jejich normální ţivot, o to aby mohli vykonávat běţné aktivity a mohli se podívat do cizích zemí, do jiných měst a poznat nová místa a prostředí.

1.2.3. Zdravotní postižení zraková Není jiţ raritou potkávat na ulicích ani lidi s černými brýlemi, slepeckou bílou hůlkou a speciálně vycvičeným vodícím psem. Nevidomí se mezi námi v ulicích pohybují běţně. Lidé se zrakovým postiţením se do naší společnosti začleňují stále více a povědomí o chování k nim a případné pomoci má všeobecná veřejnost. Není to ale otázka jen dnešní doby. Jiţ okolo roku 206 před naším letopočtem vznikla v Číně organizace pro nevidomé hudebníky a její snahou byla i výchova dorostu. V Japonsku se zase okolo roku 745 našeho letopočtu zabývali výukou masérských dovedností pro nevidomé. Na evropském kontinentu se péče o nevidomé začíná objevovat s příchodem křesťanství. Španělský učenec Francesco Lucas kolem po roce 1560 začíná učit nevidomé čtení a psaní na vyřezávaných písmenkách ve dřevě.23 Zrakovou vadu definuje Oftalmopedie jako „zraková vada označuje nedostatky zrakové percepce různé etimologie i rozsahu. Spadají sem onemocnění oka s následným oslabením zrakového vnímání, stavy po úrazech, vrozené či získané anatomické – fyziologické poruchy.“24 Dle stupně závaţnosti můţeme dělit zrakové vady na slabozrakost, kdy postiţená osoba můţe částečně vidět, a na slepotu. Nevidomí potřebují kaţdý den a při kaţdé své činnosti mnoho pomůcek, základním a navíc i nejčastějším prvkem bývá bílá 21

HARTL, P., HARTLOVÁ, H.: Psychologický slovník. Portál, Praha 2009, str. 171 RONETIÉROVÁ, M., LUDVÍKOVÁ, L.:Speciální pedagogika. UPOL, Olomouc 2004, str. 162 23 RONETIÉROVÁ, M., LUDVÍKOVÁ, L.:Speciální pedagogika. UPOL, Olomouc 2004, str. 205 24 KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, L.:Oftalmopedie. Paldo, Brno 1998, str. 18 22

16

slepecká hůl, která jim pomáhá orientovat se v prostoru. Speciálně vycvičení psi jim zase pomáhají s úkony, které jsou pro vidomé lidi samozřejmostí. V záleţitosti cestování jsou nevidomé osoby odkázány většinou na pomoc druhých. Potřebují odvést do cílového místa či mít naučenou svou trasu. V Braillově písmu nebývají často ani jízdní řády či směrové tabule. Ve speciálních školách jsou osoby s vrozenou zrakovou vadou připravovány jiţ od dětství na kaţdodenní nástrahy a je pro ně tedy cestování a všeobecná orientace o něco snazší neţ pro ty, kteří o zrak přišli v pozdějším věku.

1.2.4. Zdravotní postižení sluchová a řečová Cestování osob s postiţením sluchu nebo řeči bývá daleko snazší, neexistuje pro ně totiţ tolik překáţek, jako je to u ostatních handicapovaných. Sluchová a řečová postiţení bývají často propojená. Umoţňováním sluchově handicapovaným zapojit se lépe do společnosti se zabývá vědní obor surdopedie. U osob s postiţením řeči je to zase logopedie. Encyklopedický slovník definuje sluch jako „smysl pro vnímání zvukových podnětů, které se přenášejí kmitáním vzduchu na smyslové orgány se smyslovými buňkami. U člověka má spolu s řečí význam v dorozumívání a je jedním z hlavních činitelů zprostředkujících styk člověka se zevním prostředím“.25 Sluch je tedy hlavně důleţitý pro dorozumívání se s ostatními. Mnoho lidí se sluchovou vadou umí odezírat ze rtů, případně se učí znakovou řeč, tu ale mnoho lidí bez postiţení neumí, proto bývá dorozumívání se velmi těţké. Dle Hrubého se dělí sluchová postiţení na nedoslýchavé, ohluchlé a prelingválně neslyšící, coţ jsou osoby, které jsou neslyšící jiţ od narození. Často mívají i problémy se čtením. Tudíţ mívají problémy z této skupiny největší při cestování, protoţe je pro ně velice těţké se orientovat i v jízdních řádech či nabídkách různých společností. O plánování cest nemluvě.26 U osob s postiţením řeči bývají překáţky hlavně mentální, kdy se osoby kolikrát aţ bojí komunikovat s ostatními, proto kvůli tomu raději ani necestují. V Pedagogickém slovníku jsou poruchy řeči definovány jako „nedostatky ve 25

Ilustrovaný encyklopedický slovník III. díl pro-ž. 1. vydání, Academia, Praha 1980, str. 316 HRUBÝ, J., Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. Praha 1997, str 33-35 26

17

vyjadřování a chápání řeči mluvené, psané nebo vyjádřené jinou formou. Mohou být způsobené jednak organickou vadou (např. porucha sluchu, motoriky, vady mluvidel), vývojovými vadami, jednak nevhodnými vlivy prostředí.“27 Tato skupina handicapovaných bude mít sice asi nejmenší problémy při cestování ze všech vyjmenovaných skupin, ovšem problémy, které se mohou zdát malicherné, například dorozumívání se, ptaní se na cestu, zakoupení si jízdenek, či čtení v jízdních řádech, to vše můţe způsobit u těchto lidí pocit znevýhodnění a pociťovat cestování jako veliký problém.

1.3. Doprava Jiţ od samotného vzniku lidské civilizace je cestování neodmyslitelnou činností a patří do ţivota kaţdého jedince. Ve starověku cestovali lidé za lovem a získáváním potravy. V dalších etapách civilizace se zase cestovalo převáţně za obchodem a objevováním nových neprozkoumaných míst na planetě. A v současné době se cestuje za vším výše zmíněným, ale přidává se k tomu všemu ještě cestování za zábavou, relaxací a odpočinkem. Je jiţ minulostí, ţe mohli cestovat pouze zdraví lidé. Dnes společnost umoţňuje cestování všem. Cestování se jiţ neomezuje jen na cesty na nákupy či do různých částí města, ale jsou to také cesty za poznáním, v rámci tuzemského cestovního ruchu či zahraničního. Osobám s postiţením zraku pomáhají v orientaci vodící linie. „Vodící linie je spojnice orientačních bodů v pochozích plochách vnějších i vnitřních komunikací; dělí se na přirozené a umělé.“28 Přirozené linie mohou být například stěny domů, ploty, zábradlí či zvýšené obrubníky. Umělé jsou pak signální pásky, hmatné pásy, vodící pásy přechodu či vodící linie s funkcí varovného pásu. V případě správného navrţení umělého vodícího pásu se díky němu nevidomá osoba pohybuje téměř bez problému. Jejich uţití je jednoduché a přirozené. Různé kombinace vodících pásů můţeme vidět například na zastávkách autobusů, v metru či na přechodech pro chodce. V cestování handicapovaným osobám s vadou zraku pomáhají také informační reliéfní štítky, akustická opatření například na přechodech pro chodce

27

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník, Portál, Praha 1995, str. 160 28 MATUŠKA, J.: Bezbariérová doprava. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2009. s. 32

18

či různé zvukové informační tabule. Jejich počet se v České republice v posledních letech zvýšil.

1.3.1. Legislativní vyhláška V září 1985 nabyla v platnost první vyhláška č. 53/1985 Sb., která se zaměřovala nejvíce na handicapované osoby s omezením pohybu. Na nevidomé osoby pohlíţela pouze z hlediska dovybavení přechodů pro chodce akustickou signalizací a to pouze na přechodech poblíţ budov, které nevidomé osoby vyuţívají. V budovách občanského vybavení měla být zřízena indukční smyčka pro sluchově postiţené. Tato vyhláška měla pouze doporučující charakter, protoţe nebyla legislativně vázaná na stavební zákon. V říjnu 1994 nahradila stávající vyhlášku

nová

č.

174/1994

Sb.

o

obecných

technických

poţadavcích

zabezpečujících uţívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. V této vyhlášce bylo upraveno ustanovení týkající se osob se zrakovým postiţením a zavedla se bezbariérová povinnost u všech nových staveb. Dle právních předpisů se začaly objevovat první ozvučené dopravní prostředky (1995 tramvaj a 1996 autobusová linka). Od roku 1999 nabyla účinnost spolufinancování státu v nákupu nízkopodlaţních vozidel. Postupem času se vyhlášky upřesňovaly a doplňovaly novými předpisy pro handicapované osoby. V listopadu 2009 nabyla v platnost vyhláška č. 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb.29

1.3.2. Bariéry „Za bariéru v procesu přepravy veřejnou osobní dopravou je nutno považovat jakoukoliv překážku (hmotná bariéra) nebo okolnost (situace, nehmotná bariéra), která využití veřejné dopravy omezuje nebo zcela vylučuje.“30 Bariéry můţeme členit na výše zmíněné hmotné a nehmotné bariéry. Jako hmotné bariéry můţeme povaţovat například schody, obrubníky, různé překáţky 29

MATUŠKA, J.: Bezbariérová doprava. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2009. s. 12 - 15 30 MATUŠKA, J.: Bezbariérová doprava. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2009. s. 17

19

na chodnících v podobě reklamních tabulí či odpadkových koších či naprosto běţná překáţka jakou mohou být například obyčejné dveře. Filipová označuje hmotné bariéry za fyzické a vymezuje je jako „reálná omezení v prostředí, ve kterém ţijeme, ve kterém se kaţdý den pohybujeme. Komplikují nebo zcela znemoţňují pohyb osob s postiţením v daném prostředí.“31 Jako nehmotné bariéry můţeme označit nefunkčnost některých zařízení či bariéry informační a komunikační. V kaţdé zemi je bariéra chápána odlišně, či s malými odlištnostmi. Je třeba si však uvědomit, ţe lidé s handicapem mají stejné potřeby jako zdraví lidé. Často je za překáţku také povaţovaná finanční situace. Ne kaţdý jedinec s handicapem je schopen pracovat, a proto je odkázán na různé finanční podpory a příspěvky. Z tohoto důvodu musí velmi zváţit, zda si můţe cestování dovolit. Své cesty si musí do detailu naplánovat. Vzdálenosti cílové destinace od zastávek či parkovišť, zda jsou v místě vybudované například bezbariérové přístupy. Pro lidi s omezenou pohyblivostí zase cesty představují kolikrát dvojnásobek stráveného času na své trase, proto si musí zváţit, na jak dalekou cestu se mohou vydat.

1.4. Možnosti sportování Sport je pro řadu zdravých lidí bez handicapu základním prvkem, který mohou provozovat a takto se seberealizovat. Sport patří k jejich ţivotnímu stylu a berou ho jako samozřejmost. Stal se také jakýmsi trendem a lidé si čím dál tím více uvědomují jejich prospěšnost pro zdraví. Naopak existuje také mnoho lidí, kteří sportovat nechtějí, a sport jim nic neříká. Ale jaké moţnosti se nabízejí pro handicapované osoby? Pro osoby, které by sportovat chtěli, ale nemohou? V posledních letech se stále více rozšiřuje nabídka různých sportů a druhů sportovní zábavy i pro lidi, kterým ve volném pohybu překáţí nějaká bariéra. Je to způsobeno hlavně lepší dopravní dostupností, novými technologiemi a všeobecně větší a lepší informovaností. Nyní mají moţnost se zapojit i lidé s omezením a dokonce existují i sporty pro osoby s těţkým a kombinovaným postiţením. Nabídka sportů není sice tak široká, jako pro zdravé jedince, ale zahrnuje mnoho rozličných sportů. Handicapovaní se mohou zúčastnit různých aktivit v rámci skupin, s přáteli, jako členi speciální skupin a sdruţení či sami, to však jen

31

FILIPOVÁ, D.: Život bez bariér: projekty a rekonstrukce. Grada, Praha 1998. S. 8

20

v omezené míře. Pasivní aktivity pro handicapované uţ nejsou nutností, naopak bychom se měli zapojit a udělat vše pro to, abychom ulehčili moţnosti a pomohli rozvíjet jejich zájmy a aktivity. Pomoci by nám s tímto měly i odborné organizace s odborníky, kteří daným aktivitám rozumí a mají pro tyto sporty i speciálně upravená náčiní. Zimní sporty Ještě docela nedávno patřily zimní radovánky jen pro zdravé a plně pohyblivé lidi, nebyly takové moţnosti uplatnění se v zimě na ledu, na sněhu a v mrazu. V současné době se handicapovaní lidé mohou zapojit i do sportů jako jsou lyţování, bruslení, sáňkování a mnoho dalších. Pro tyto účely jsou k dispozici uměle vytvořené lyţařské svahy se speciálně vycvičenými instruktory a speciálně upraveným náčiním pro handicapované. Kromě lyţí se uţívají berle vybavené malými lyţičkami a mohou se uţívat i spolu s běţeckými lyţemi. Jsou určené pro lidi, kteří jsou schopni udrţet vzpřímenou polohu a mohou pohybovat trupem. Pro osoby s kombinovaným postiţením se můţe pouţít široká lyţe s tvarovaným laminovaným sedátkem, která můţe být aţ pro dva lidi. Tedy pro postiţeného a případně pro jeho instruktora, který můţe podpírat. Neposlední variantou pro sporty na lyţích je například učební tyč. Handicapovaný musí udrţet vzpřímenou polohu. Jde o tyč, kde na kaţdé straně jede instruktor a handicapovaný je uprostřed. Pro lidi, kteří mají problémy s udrţením stability, existuje řídící lyţe. Je to tyč s řídítky a lyţí. Dalšími zimními sporty mohou být bobování a sáňkování, ke kterým musí být speciálně upravené boby vhodně pro postiţené. Kombinace bobování a lyţování – pulking je také vhodná. Je sport původem z Norska, při kterém se uţívá plochý bob se zvýšenými okraji, sedátkem a krátké lyţařské hole. Oblíbené jsou také skiboby. Skibob vypadá jako bicykl, ale místo kol má lyţe a na nohách lyţařské boty s krátkými lyţemi.

21

Vodní sporty a činnosti Nejen v zimě, ale i v létě mohou handicapovaní sportovat, poznávat nové oblasti a získávat nové dojmy a záţitky. Jedním ze zábavných a zároveň dostupných sportů je vodní lyţování. Jako u všech ostatních sportů se musí uţívat vhodné vybavení, speciálně upravené a velmi dbát na bezpečnost. Pro začátečníky na vodě je určené tzv. Ringo. Je to jakýsi pevný gumový prstenec s pevným dnem, kam se vejdou tři aţ čtyři lidé. Dalším způsobem jeţdění po vodě můţe být Route 5 surf-ski. Je to laminátové plavidlo se zabudovaným sedátkem a drţadly po obou stranách. Po boku handicapovaného můţe na speciálně upraveném drţadlu jet instruktor. Sitz-ski je asi 60 cm široká a dva metry dlouhá lyţe se zabudovaným sedátkem. 32 Všechny tyto typy „plavidel“ jsou taţené za motorovým člunem a jeho rychlost je upravena dle moţností handicapované osoby. Při plavbě na plachetnici lze pouţít vakuová opora, coţ je pytel naplněný polystyrénem. Nejdříve je nefouknut a poté opět vyfouknut, aby se dokonale přizpůsobil tvaru těla a dělal tak ideální oporu. V létě lze také provozovat kanoistiku, kajaky, skupinové vyjíţďky na loďkách. Stále více se setkáváme s bezbariérovými přístupy na lodi pro vozíčkáře. Jako venkovní činnost lze jen velmi zřídka zařadit plavání. K tomu jsou spíše speciálně upravené bazény a přístupy

do

nich.

Voda

se

uţívá

v mnoha

případech

jako

vodoléčba

s terapeutickými cvičeními. Jako pomůcky mohou slouţit záchranné pásy, plováky či nafukovací kruhy. Vhodným sportem můţe být také klidnější rybaření. Ostatní vhodné aktivity Jako terapeutická pomůcka se pro handicapované osoby se často pouţívá jezdectví. Rozvíjí rovnováhu, koordinaci a podporuje nezávislost jedinců. Například ve Velké Británii stále více roste počet asociací, které se zabývají právě jezdectvím pro handicapované.

Asi nejznámější je Asociace jezdectví pro

postiţené (RDA). Lidé, kteří nedokáţí udrţet vzpřímenou polohu na koni, mohou pouţít speciálních sedadel či na koně se poloţit. Novou a zábavnou činností se stala jízda na dvoukolovém vozíku taţeném koněm. 32

Aktivity volného času pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením: volně přeloženo z materiálů MENCAPU. 1. vyd. Praha: Modrý klíč, 1997. s. 24

22

Bariéry se stále více odbourávají i při pobytech v přírodě. Ty můţou být od fyzicky nenáročných aţ po velmi náročné. Vše je korigováno dle moţností postiţené osoby. Mezi nejnáročnější přístupné sporty patří určitě slaňování a horolezectví. Ještě v nedávné době tento druh sportu byl pro osoby na vozíčku zcela nemyslitelný. „Slaňování je umění sestoupit ze strmého svahu nebo kolmého srázu pomocí lana zajištěného shora a bezpečně omotaného kolem těla nebo pomocí karabin či jiných horolezeckých pomůcek upevněných k tělu k ovládání rychlosti sestupu.“ 33 K nácviku slaňování a horolezectví slouţí speciální cvičné stěny a věţe, které mají k dispozici speciální rampu pro vozíčkáře. Celý vozík je zajištěn a upevněn ke sladovacímu lanu a postiţená osoba samotná k bezpečnostnímu lanu. Vozík je vyvezen jištěním po stěně či s pouţitím rampy aţ na vrchol a poté je pozadu zavěšen a spouštěn. Lze to i bez vozíku, ovšem s podporou a jištěním instruktora. Učitel na Meldrethově škole Lan Reed vytvořil speciálně upravené hry pro lidi s handicapem. Série „MELDRETHOVÝCH HER“ je adaptace známých a oblíbených her. Téměř úplně všechny tyto hry jsou upraveny takovým způsobem, aby byly vhodné i pro sportovce a lidi s postiţením, s minimální koordinací a pro ty, kteří nejsou schopni déle drţet či vůbec uchopit náčiní v ruce.34 V současné době jsou pomůcky potřebné k těmto hrám jiţ volně dostupné. Sada her obsahuje sedm různých her. Mezi nimi se nachází například domácí koulená, kriket, kuţelky, biliár či stolní tenis. Paralympijské hry Hry vznikly ve Velké Británii roku 1948 a jejich zakladatelem byl Sir Ludwig Guttmann. Původně tyto hry měly slouţit pro veterány ze 2. světové války, kteří měli zranění páteře. O 4 roky později se připojili sportovci z Holandska. Pro svou oblíbenost a velkou účast zahraničních zemí zaloţil L. Guttmann mezinárodní sportovní organizaci pro vozíčkáře. Měl také vizi o zaloţení systému soutěţí a her pro tělesně postiţené s cílem co nejvíce se podobat olympijským hrám. Tato vize 33

Aktivity volného času pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením: volně přeloženo z materiálů MENCAPU. 1. vyd. Praha: Modrý klíč, 1997. s. 38 34 Aktivity volného času pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením: volně přeloženo z materiálů MENCAPU. 1. vyd. Praha: Modrý klíč, 1997. s. 47

23

se stala skutečností poprvé v roce 1960. V prvních ročnících byly hry určené pouze osobám s těţkým postiţením páteře. Postupem dalších let a tedy i dalších ročníků paralympijských her se posouvaly moţnosti a zúčastnit se mohly i další handicapovaní lidé, například zrakově postiţení, po mozkové obrně či se svalovou dystrofií. Zvyšoval se i počet disciplín. Nyní jsou paralympijské hry srovnatelné s olympijskými hrami. Handicapovaní lidé procházejí stejně přísnými výběry a kvalifikacemi jako jejich kolegové z olympijských her a jsou stejně prestiţní a uznávané. Mezi sporty, vyskytujícími se na hrách, jeţ nejsou zmíněny výše, se nachází například atletika, cyklistika, fotbal, judo, veslování, plavání, stolní tenis, volejbal, tenis, ragby, hokej, biatlon či curling. Oproti tomu jsou Deaflympijské hry, které se konají vţdy následující rok po ukončení paralympijských her a jsou to hry určené neslyšícím sportovcům.35

35

Aktivity volného času pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením: volně přeloženo z materiálů MENCAPU. 1. vyd. Praha: Modrý klíč, 1997. 74 s. Metodická knihovnička Modrého klíče. ISBN 80-902494-0-X.

24

2. Analytická část Cílem analytické části je pomocí několika metod zhodnotit současné nabídky moţností cestování pro osoby s omezením a pomocí výsledných zjištění navrhnout

vhodný

produkt

cestovního

ruchu,

který

by

usnadnil

lidem

s handicapem mít stejné šance, jako mají ostatní lidé. Během výzkumu se také potvrdí nebo vyvrátí hypotézy, které jsem stanovila jiţ v úvodu. Pouţity budou 2 metody zkoumání: analýza primárních a sekundárních dat.

2.1. Analýza primárních dat Analýzu primárních dat jsem zvolila kvůli jejím výhodám. Umoţňuje zacílení výzkumu dle přesně zvolených charakteristik a také se vyznačuje svou aktuálností. Protoţe by jen řízené rozhovory nestačily k vyhodnocení a posléze navrţení vylepšení sluţeb či úplně nového produktu, který v širokém portfoliu cestovního ruchu chybí a který by pomohl usnadnit cestování lidem, kteří to nemají tak snadné jako jiní. Na druhou stranu tato metoda má i hodně svých nevýhod, které mi ztíţily vyhodnocování dat. Je hodně náročná na dobu provádění výzkumu. Výsledná data nejsou k dispozici v krátkém časovém horizontu. Avšak, jak jsem uvedla, je to nejvíce vypovídající výzkum.

2.1.1. Řízené rozhovory Metodu řízených rozhovorů jsem zvolila kvůli objektivnímu a osobnímu pohledu na moţnosti cestování lidí s handicapem. Během osobních rozhovorů jsem mohla volit otázky tak, abych tázaného člověka navedla na téma, které je pro účely mé diplomové práce a v průběhu rozhovoru mohla rozvíjet otázkami získané odpovědi. Jedná se o dva rozhovory – první z nich je s nevidomou osobou, průvodkyní na Neviditelné výstavě, jeţ má kvůli svému handicapu velmi ztíţené cestování. Druhý je s tělesně postiţenou osobou, s paní s rozštěpem páteře. Oba tyto rozhovory by měly ukázat, jak se cestuje lidem s postiţením z jejich vlastního pohledu a zda vůbec mají povědomí o svých moţnostech. Rozhovory budou ve výzkumu doplněny o dotazníky, aby byl ucelený a vypovídal o současném stavu sluţeb na trhu cestovního ruchu.

25

Rozhovor s tělesně handicapovanou osobou (osoba se získaným tělesným postiţením) Datum uskutečnění rozhovoru: 24. března 2013 Jméno: Magda Dellová Kontakt: 606 568 905 První rozhovor jsem uskutečnila s šedesáti čtyř letou paní Magdou, která je tělesně handicapovaná od narození. Jiţ její rodiče měli tělesný handicap. Paní Magda trpí rozštěpem páteře, díky němuţ dorostla do výšky pouhého metru a třiceti centimetrů a má problémy s pohybovým aparátem. Ke kaţdodennímu ţivotu potřebuje berle, bez kterých daleko nedojde. Kromě rodiny jí podporuje i její manţel, který je také tělesně postiţený, avšak ne od narození, ale po úrazu, který se mu stal v mládí při práci elektromechanika. Spolu mají dva zcela zdravé dospělé syny. Ot. č. 1: Setkala jste se někdy s negativními pohledy či názory na Vás či Vašeho manžela? -

Ano setkala jsem se s velmi negativními pohledy. Ale hlavně v mládí a nejvíce ze strany malých dětí. Lidé se za mnou otáčeli a děti se ptaly svých maminek, co mi je a proč jsem tak malá. Do třinácti let jsem byla v Liberci v Jedličkově ústavu, tam nás bylo mnoho s různým postiţením a nikdo se moc nedivil, jak druhý vypadá. Při studiu na ekonomické škole jsem se uţ s roztodivnými

pohledy

setkávala

daleko

častěji,

ale

člověk

si

toho postupem času přestane nějak všímat. Po škole jsem se s manţelem odstěhovala do našeho městečka, kde ze začátku na nás byly pohledy stejné jako jinde, ale jelikoţ je to město malé, tak si zvykli i lidé a berou nás takové, jací jsme. Jen občas na nás nějaké dítě koukne a ptá se opět maminky. Ot. č. 2: Cestujete nebo jste dříve cestovali s mužem? -

Abych pravdu řekla, tak jsme dříve cestovali docela hodně. Teda zase v rámci našich moţností. Kdyţ se nedalo za minulého reţimu vyjíţdět ven, tak jsme jezdili hodně po České republice. S dětmi jsme byli v Chorvatsku u moře. Manţel býval trenér stolního tenisu a s jedním z našich synů jezdil

26

hodně na různé soutěţe. S druhým synem jezdil zase na lyţe. Takţe jsme určitě neseděli doma. Kaţdou chvíli jsme se snaţili vyuţít, jak jen to bylo moţné a jak nám to zdravotní stav a finanční situace dovolily. Ot. č. 3: Jakou nejdelší cestu jste podnikli? -

V březnu 2009 jsme byli s muţem aţ v Hong Kongu. Syn se tam odstěhoval a pozval nás k němu na návštěvu. Zařídil nám letenky a všechno potřebné. To byla určitě nejdelší cesta, kam jsme se vydali.

Ot. č. 4: Cesta do Hong Kongu je dlouhá a jistě i náročná, jak jste jí zvládli? Byly při ní nějaké komplikace či nepříjemnosti? -

No, letěli jsme s Lufthansou z Prahy. Manţel umí dobře německy, proto jsme vybrali tuto společnost, kdyby byly právě nějaké problémy. Mezipřistání bylo v Hamburku. Syn nám zaplatil asistenční sluţbu, která nás uţ v Praze vyzvedla na letišti, pomohla nám s odbavením kufrů a s dalšími potřebnými standartními úkony. Po dobu čekání na odlet nás dovedli do kavárny, kde si nás po nějaké době zase vyzvedli. To samé při mezipřistání. Tam na nás dokonce čekali s malým elektromobilem, asi pro čtyři lidi a všude nás vozili. Do letadla jsme šli jako první a jako poslední jsme z něj odcházeli. Všude se o nás starali moc pěkně. Na cílovém letišti nám donesli ještě kufry a u východu nás předali synovi. Se sluţbami té asistenční sluţby jsme byli strašně spokojeni, vţdyť bez nich bychom to vůbec nezvládli a syna bychom neviděli.

Ot. č. 5: Potřebujete nějaký druh pomoci či asistence při cestách? -

Jak uţ jsem říkala, tak při dlouhých cestách určitě potřebujeme. Zvlášť při zahraničních. V normálním ţivotě si s manţelem vystačíme sami, ale při cestování jsme odkázáni na něčí pomoc. Teda zase mám na mysli delší cesty, kdy si vezeme i těţké kufry. S berlemi je bohuţel nepobereme. Takţe částečnou pomoc určitě potřebujeme. Dřív nám s nimi pomáhaly děti, teď uţ jsme na dlouhé výlety stejně moc staří, tak kdyţ někam jedeme, tak jsou to kratší výlety, maximálně do dvou hodin autem. Manţel déle stejně nemůţe řídit. A dojít delší vzdálenosti od auta uţ nám dělá taky velké potíţe. Přece jenom to stáří uţ na nás také dolehlo.

27

Ot. č. 6: S jakými největšími překážkami jste se setkali? -

To bylo zase hlavně v mládí. Pamatuju si, ţe kdyţ jsem chtěla jet vlakem, tak to nikde nebylo pro nás přizpůsobené. Schody do vlaku byly strašně vysoké a dostat se na ně bylo hrozně těţké. Ani nemluvím snad o tom, ţe kdyţ jsem se na ně konečně dostala, tak jsem musela jít po všech čtyřech, abych se vůbec do toho vlaku dostala. To samé s autobusem. I kdyţ vlak byl teda opravdu za trest. Teď uţ vlastně ani nevím, jak je to s vlaky teď. Jezdíme uţ jenom autem. Naštěstí.

Ot. č. 7: Mluvíte o autu. Potřebujete nějakou speciální úpravu Vašeho auta? -

Nepotřebujeme. Manţel můţe řídit běţné auto bez nějakých úprav. Já bych pro sebe potřebovala úpravy zcela určitě, ale jelikoţ nemám ani řidičský průkaz a ani jsem si ho nikdy netouţila udělat, tak jsem se o to ani nezajímala. Bez auta a mého manţela nebo někoho dalšího bych ale daleko nedošla ani v našem městě. Kamkoliv bych si musela vzít buď taxíka, nebo jet městskou dopravou a i tu mám celkem daleko od baráku. A co se našeho auta týká, tak je dobré, ţe od státu dostáváme měsíčně čtyři sta korun na benzín.

Ot. č. 8: Co Vás při cestování nejvíce překvapilo? -

To bylo asi, kdyţ jsme se vydali na výlet do Prahy a chtěli jsme zaparkovat na parkovišti u O2 arény. Chtěli po nás parkovné 250 korun. Nepolevili ani, kdyţ jsme ukázali invalidní průkaz. Řekli nám, ţe pokud nemáme vozíček, tak prostě musíme zaplatit. Bylo nám to docela podezřelé, protoţe máme nárok na parkovné zdarma. Kdyţ jsme se potom obrátili s dotazem, jak to tedy je, na Svaz tělesně postiţených, tak nám vysvětlili, ţe to parkoviště je v soukromém vlastnictví a vlastník sice dává handicapovaným parkovné zdarma, ale jen těm na vozíku. Jinak nemíváme při cestování větší problémy.

Ot. č. 9: A s nějakou cestovní kanceláří jste někdy cestovali na zájezd? -

Ne. S cestovní kanceláří jsme nikdy nejeli. Jednou jsme se zajímali o nějaký zájezd, ale ta cestovka nebyla moc ochotná, co se týče našeho postiţení. Je to sice zase delší doba, co jsme chtěli takhle jet, ale docela

28

nás to odradilo a dál jsme uţ nepátrali. Věřím, ţe teď by se uţ našla nějaká, se kterou by se nám cestovalo líp jak vlastním autem, ale uţ to nejspíš ani zkoušet nebudeme. Ot. č. 10: Kam byste se chtěli ještě podívat s Vaším mužem? -

Rádi bychom ještě jednou jeli za synem. Uţ není v Hong Kongu, ale v Singapuru, tak doufám, ţe se nám to ještě podaří.

Ot. č. 11: Co by se podle Vás dalo všeobecně zlepšit pro handicapované osoby na cestách? -

Cestování pro lidi s handicapem je pořád hodně náročné, i kdyţ se ho mnoho organizací snaţí usnadňovat. Na hodně místech chybí nájezdové plošiny na vozík a všeobecně bezbariérové přístupy do budov, nebo do dopravních prostředků. Mnoho lidí má problémy se dostat na hodně míst i jen s berlemi, takţe s invalidním vozíkem je to daleko těţší. Setkala jsem se ve většině případů i s ne moc dobrými vstupy do bazénů. Kdyţ si člověk, který není úplně mobilní, chce zaplavat, tak se do vody dostává docela těţce a o vylézání ani radši mluvit nebudu. Kromě našich dobrých zkušeností s asistenční sluţbou u letecké společnosti si myslím, ţe mimo letiště nejsou moc kvalitní sluţby. Vycházím z letitých zkušeností. Lidé většinou o handicapech moc neví, a proto neumí ani pořádně pomoct. Proto bych zlepšila kvalitu sluţeb – hlavně by mohlo pomoct proškolení příslušných zaměstnanců, kteří mají pomáhat, aby věděli, jak na to. Také mě ještě napadá, ţe kdyby byly třeba větší dotace pro domovy mentálně handicapovaných či pro doprovod, bylo by to také určitým způsobem ulehčení.

Ot. č. 12: Znáte nějaké organizace, které se zabývají možnostmi cestování pro osoby s handicapem, nebo přímo s těmito lidmi podnikají výlety/zájezdy? -

Přímo o organizace, která by se zajímalo o cestování nějak postiţených lidí nevím. Neznám snad ani ţádný svaz, který by se tím mohl zabývat. Snad mě jenom napadá, ţe v kaţdém větším městě funguje Svaz tělesně postiţených či jiná organizace, např. nějaké zájmové skupiny, které třeba jednou do roka vezmou skupinu lidí s handicapem někam na výlet. Jsou na

29

to dotace od města. V našem městě podnikáme výlety třikrát do roka. Dále máme různé schůze a kaţdý měsíc zasedá výbor, který po schůzi zůstává nějakou dobu v sálu a je k dispozici pro zájemce.

Rozhovor s nevidomou osobou (průvodce na Neviditelné výstavě) Datum uskutečnění rozhovoru: 15. dubna 2013 Jméno: Juliana Kontakt: 777 787 064 Jako druhou osobu pro účel řízeného rozhovoru jsem si vybrala třicetiletou nevidomou paní Julianu, která v šesti letech přišla o zrak. Několik let ţije s přítelem, který je nevidomý jiţ od narození a v současné době spolu uvaţují o pořízení si dítěte. Paní Juliana pracuje jako průvodce na Neviditelné výstavě a má tedy k cestovnímu ruchu velmi blízký vztah. Není zde uvedené příjmení paní Juliany, protoţe si to nepřála. Ot. č. 1: Setkala jste se někdy s negativními pohledy či názory na Vás? -

Teď v poslední době ani ne. Mám ten dojem, ţe se názory na nás zlepšily. Asi to bude hlavně tím, ţe ostatní lidi uţ více vědí, jak se k nám chovat, ţe nemusí brát ţádné zvláštní ohledy. Někteří jsou nám schopni pomoct a to třeba například i tím, ţe nám pomůţou do autobusu, ukáţou, kam si můţeme sednout, nebo na přechodu upozorní na zelenou. Naopak mám i opačný názor. Provádím na Neviditelné výstavě, kam chodí lidi, které zajímá to, jak se nám ţije ve tmě. Na hodinu jsou odkázáni jenom na nás průvodce a musí se na nás spolehnout. Hodně lidí to bere jako zábavu, tak se k tomu stavíme i my, ale najdou se tam lidé, kteří jsou vyděšení a párkrát se nám i stalo, ţe jsme museli někoho vyvést do světla, protoţe dostal záchvat úzkosti. Názory jsou ale vesměs kladné, snad jsem se tam ani nesetkala s negativním názorem. Co si ale pamatuji, tak některé ostatní děti se posmívaly a nadávaly, děti umí být hodně zlé. A v dospělosti se mi snad jednou stalo, ţe mě v tramvaji odstrčil nějaký pán a řekl něco hodně ošklivého na úkor mé slepoty.

30

Ot. č. 2: Cestujete? -

Abych se přiznala, tak moc necestuju. Teda nikam moc daleko, denně jezdím po Praze, ale mimo Prahu jen velmi vzácně. Ještě kdyţ jsem viděla, tak jsme s rodiči byli u moře, ale z toho si moc nepamatuju, byla jsem hodně malá. Po mém oslepnutí mě rodiče vzali ještě jednou k moři, ale moc si to nikdo z nás neuţil. Oni koukali na to, abych si to uţila já, ale tenkrát to moc nešlo. Byla jsem na nich strašně závislá. Teď se snaţím nebýt na nikom závislá, nebo aspoň co nejmíň. Ale zase na druhou stranu jsem ráda, kdyţ z práce nemusím jet sama, cestu sice znám, ale je příjemnější jet s někým. Občas někam jedeme třeba i se skupinou, ale to jsou většinou tematické cesty, upravené přímo pro nás.

Ot. č. 3: Jakou jste podnikla nejdelší cestu? -

Nejdál jsem byla za poslední dobu v Římě, kam jsem jela s vidícími kamarády. Všechno mi tak krásně popsali, ţe to byla snad nejlepší cesta, kde jsem byla.

Ot. č. 4: Jakým dopravním prostředkem jste jeli do Říma? Byly nějaké nepříjemnosti při cestě? -

Letěli jsme letadlem. Protoţe se mnou letěli všichni, kteří viděli, tak komplikace nebyly ţádné. Jen tak ze zvědavosti jsem se zkoušela pohybovat po letišti bez pomoci, ale musím říct, ţe to nebylo nic lehkého, teda ne ţe by někdy bylo lehké chodit v místech, kde to neznám, ale asi bych sama směr a správný východ nenašla. Podle mě je to nedostatečně značeno a nepočítá se, ţe některý nevidomý by mohl cestovat letadlem úplně sám. I kdyţ ochota personálu byla zase na celkem dobré úrovni.

Ot. č. 5: Co shledáváte jako největší bariéru při svých cestách? -

Na hodně místech jsou špatně instalované vodící pásy pro nás nevidomé, či rozbité signalizační znamení na semaforech. Jednou se mi třeba stalo, ţe semafor byl špatně seřízen a signalizoval přesně opačně. Takţe kdyţ byla červená, tak signalizoval zelenou. Málem jsem vkročila do silnice, ještěţe mě zastavili ostatní lidé. Teď uţ máme naštěstí vodícího pejska, který nám v takovýchto situacích hodně pomáhá.

31

Ot. č. 6: Kterému dopravnímu prostředku dáváte přednost? -

Cestuji prakticky všemi dopravními prostředky. Nejradši mám ale asi metro. Sice mi v některých stanicích dělá trochu problémy orientace, ale cesty mám naučené, takţe se zamotám málokdy. Navíc je metro celkem dobře ozvučené. Některým autobusům chybí hlasová signalizace nebo jsou o nějakou zastávku třeba dopředu nebo dozadu a to se mi v metru zatím nestalo.

Ot. č. 7: Byla jste někdy na zájezdu s cestovní kanceláří? -

No vidíte, kdyţ nad tím tak přemýšlím, tak jsem nikdy nebyla.

Ot. č. 8: Co byste Vy osobně vylepšila, aby se lidem s handicapem cestovalo lépe? -

Jak uţ jsem říkala, tak by bylo fajn, kdyby všechny vodící linie byly udělány tak, aby opravdu pomáhaly. V autobusech by stačilo, kdyby si řidiči dávali více pozor na zvukové záznamy, aby souhlasily se zastávkami.

2.1.2. Dotazníky Sběr dat do dotazníků byl uskutečněn na jaře 2013. Dotazníky byly rozeslány do pěti organizací, avšak vrátilo se zpět jen pár dotazníků. Některé byly nedostatečně vyplněny, proto je nemůţu pro účely mé diplomové práce pouţít. Dále dotazníky vyplnilo několik osob elektronicky. Některé dotazníky jsem s handicapovanými osobami vyplnila osobně. Všichni respondenti dostali na vyplnění anonymní dotazník, ve kterém byly poloţeny otázky týkající se názorů na cestování, osobního pohledu na moţnosti, které handicapovaní mají a také na bariéry, které se jim staví do cesty a tím znemoţňují začlenit se do cestovního ruchu jako ostatní lidé nemající omezení. Respondenti nebyli nikým a ničím ovlivňováni, pouze se řídili pokyny, které obsahoval samotný dotazník. K vyplnění bylo stanoveno 15 otázek, z nichţ byly některé uzavřené a některé otevřené. Otázky byly voleny tak, aby respondenty navedly k přímým odpovědím, které pomohou v ověřování stanovených hypotéz. V úvodu dotazníku byly zvoleny otázky osobního charakteru – věk, pohlaví, druh handicapu. Dále následují otázky formulované pro získání informací o zkušenostech s cestováním, s cestovními

32

kancelářemi, speciálních potřebách a také o vymezení největšího handicapu pro kaţdého jednotlivce. Celkem bylo vyplněno 36 dotazníků. Náhled dotazníku je přiloţen v přílohách na samotném konci diplomové práce. Po sesbírání všech vyplněných dotazníků, které byly zaslány e-mailem či osobně vyplněny s mojí pomocí, jsem mohla zahájit vyhodnocení respondenty poskytnutých

odpovědí.

Jeden

z dotazníků

byl

vyplněn

průvodkyní

lidí

s handicapem. Jeho vyhodnocení je v samotném závěru této kapitoly. Zvolila jsem jeho hodnocení zvlášť, protoţe nezapadá do souboru ostatních dotazníků, nicméně je důleţitý pro získání závěrů. Věkové zastoupení respondentů bylo v rozmezí od čtyř let, kdy za malého chlapečka odpovídala maminka, aţ do věku 64 let. Nejpočetnější skupinou zastoupenou v dotaznících, byly osoby ve věku 19 aţ 50 let, coţ je nejproduktivnější věk, ve kterém lidé všeobecně cestují. Celkově tvoří 63% ze všech odpovědí. Skupiny nezletilých pod 18 let a seniorů nad 50 let s postiţením byly v podobně početném zastoupení. Mezi odpovídajícími bylo celkem 23 ţen a 12 muţů. V dotaznících byly zastoupeny všechny typy handicapů a dva byli dokonce s kombinovaným handicapem – kombinace tělesného a mentálního handicapu, tělesné postiţení a zároveň slepota. Nejvíce respondentů uvedlo, ţe mají některý z typů tělesného postiţení. Nadpoloviční většina z nich má získaný handicap následkem nějakého úrazu či nehody v dopravním prostředku. Dále se zde nachází dva od narození neslyšící respondenti a jeden se získaným handicapem. Druhou nejpočetnější skupinou jsou mentálně postiţení, kterých je v dotaznících celkem 8 a šest z nich má mentální onemocnění jiţ od narození.

33

Graf č. 1: Typ postižení

Zdroj: vlastní Následující otázky byly poloţeny tak, aby z nich vyplývaly závěry, jak často lidé s handicapem cestují. Přes 80% všech respondentů uvedlo, ţe cestuje často a to více neţ jednou do roka. Ve většině případů jsou to cesty mířené po České republice. Do zahraničí sice lidé s postiţením cestují, ale ne tak často jako po tuzemských destinacích. Jako nejoblíbenější či nejvíce pouţívaný druh dopravy se nejvíce v odpovědích vyskytovala osobní automobilová doprava a jako druhá byla autobusová doprava. Respondenti uváděli také jiné způsoby dopravy, neţ byly uvedeny v dotazníku, například minibus léčebny. Z toho vyplývá, ţe nejvíce lidí je dopravováno do cílových lokalit auty, protoţe mnohdy není ani moţný jiný druh dopravy. Respondenti měli u otázek moţnost více zaškrtnutých odpovědí. U účelu cest nejvíce lidí uvedlo, ţe cestují nejčastěji ze zdravotních účelů v kombinaci s odpočinkem. U mladších dětí byly uváděny nejvíce moţnosti za zábavou a poznáváním. U starších lidí převaţovaly důvody pracovní, či za nákupy. V odpovědích se objevily také dva jiné důvody, za sportovními účely. Jeden z nich byl dokonce kvůli paralympiádám.

34

Zásadní otázkou v celém dotazníku byla: Jaká je pro Vás největší bariéra při cestování. Respondenti měli moţnost označit více odpovědí, proto je konečné číslo odpovědí padesát tři. Neslyšící osoby na tuto otázku odpověděli, ţe největšími překáţkami bývá zdravotní stav, vzdálenost, doprava, ubytování i cena. Dle nevidomého je to cena a doprava. Ostatní respondenti označili za největší bariéru svůj zdravotní stav a u tělesně postiţených byl nejvíce zastoupen nedostatek bezbariérových přístupů. Pro mnoho lidí je stále problémem cena, přitom Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytuje osobám s handicapem starším jednoho roku příspěvek na mobilitu, na který mají nárok opakovaně kaţdý rok. Nárok mají handicapovaní, kteří nejsou schopni zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Dále osoby, které cestují opakovaně a zároveň jim nejsou poskytovány sociální ubytovací sluţby. Výše měsíční dávky je 400 korun. Dále Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytuje příspěvky na zvláštní pomůcku. Pokud je zvláštní pomůckou osobní automobil či jiné motorové vozidlo, nárok na příspěvek má osoba s těţkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí a také osoby s těţkou nebo hlubokou mentální retardací. Osoby se zdravotním postiţením mají díky průkazům nárok na určité slevy. Jednou z výhod je vyhrazené místo k sezení v dopravních prostředcích. Dalšími úlevami jsou například bezplatná hromadná doprava či slevy z jízdného u ostatních vnitrostátních spojů činící aţ 75% z ceny. Průvodci nebo vodící psi, jeţ jsou handicapovanými potřební, mají dopravu zdarma. Slevy bývají s průkazy také na různé vstupy u kulturních památek či na kulturní a sportovní akce.36 Typy průkazů osob se zdravotním postižením:37 Průkaz TP náleţí osobám, které jsou podle zákona o sociálních sluţbách povaţovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost). Pokud by však tyto osoby byly 36

Příspěvek na mobilitu. [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/8#ssp 37 Průkaz osoby se zdravotním postižením. [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/8#ssp

35

neschopné zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, náleţí jim průkaz ZTP/P. Výjimkou jsou osoby starší 18 let, které nejsou schopny zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace z důvodu úplné nebo praktické hluchoty (těm náleţí průkaz ZTP). Průkaz ZTP náleţí osobám, které jsou podle zákona o sociálních sluţbách povaţovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těţká závislost), a osobám starším 18 let, které nejsou schopny zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace z důvodu úplné nebo praktické hluchoty. Pokud osoba ve stupni závislosti II není schopná zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, náleţí jí průkaz ZTP/P (opětovně se nesmí jednat o zletilou osobu, která tuto schopnost nemá díky úplné nebo praktické hluchotě). Průkaz ZTP/P náleţí osobám, které jsou podle zákona o sociálních sluţbách povaţovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni III (těţká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), a osobám, u kterých bylo pro účely příspěvku na mobilitu zjištěno, ţe nejsou schopny zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace (s výjimkou zletilých osob, které nejsou schopny zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace kvůli sluchovému postiţení). Graf č. 2: Bariéry

Zdroj: vlastní

36

Co se týče otázek cestování s asistencí, tak nadpoloviční většina respondentů odpověděla, ţe asistence je nutná. Pro nevidomé to byla buď asistence někoho druhého, či alespoň doprovod v podobě vodícího psa. U tělesně postiţených bylo největším problémem, kvůli kterému potřebují asistenci, pomoc se zavazadly, případně pomoc s nastoupením či vystoupením z dopravních prostředků. Někteří odpověděli, ţe asistence není při běţných či kratších cestách nutná, pouze pokud se jedná o delší cesty či cesty do zahraničí. Lidé s mentálním postiţením potřebují ve všech případech asistenci. Někteří potřebují pomoc se základními potřebami, jako například pomoc s oblékáním. Transport dopravními prostředky je pak jiţ samozřejmý. Jedna z odpovědí byla také pomoc s komunikací – potřeba někoho s uměním znakové řeči. U mladších dětí se vyskytovala odpověď, ţe jako asistenty potřebují své rodiče. Na otázku zda respondenti někdy absolvovali zájezd s cestovní kanceláří, nadpoloviční většina odpověděla, ţe nikdy těchto sluţeb nevyuţila. Všichni lidé s kombinovaným postiţením dokonce s cestovní kanceláří necestovali vůbec nikdy. Ti, kteří sluţeb nějaké vyuţili, vyhledávali dle odpovědí v dotaznících informace nejčastěji na internetu nebo z katalogů a jiných materiálů. Dvě ze všech získaných odpovědí byly, ţe informace získali od sportovních klubů. Jeden dokonce kvůli paralympijským hrám. Graf č. 3: Absolvoval(a) jste někdy zájezd s cestovní kanceláří?

Zdroj: vlastní

37

Naprostá většina respondentů uvedla, ţe někdy absolvovala výlet či cestu s rodinou a přáteli bez vyuţití sluţeb některé cestovní kanceláře. Jen tři tělesně a tři mentálně postiţení uvedli, ţe nikdy na ţádném výletu nebyli a to kvůli svému zdravotnímu stavu, který jim to neumoţňuje. Pokud se tázaní lidé setkali s nějakými komplikacemi při svých cestách, byly to většinou špatné bezbariérové přístupy a špatný přístup do dopravních prostředků. U tělesně postiţených byla jedna z odpovědí také malé prostory pro otáčení vozíku či přístup lidí a zaměstnanců ubytovacích zařízení a dalších sluţeb. U nevidomých je největším problémem orientace na vlakových nástupištích, kde se bez asistence nedokáţí vyznat. Problémem jsou také nedostatečné přístupy do bazénů. A mentálně postiţeným dělají nemalé problémy autobusy. Málo místa v uličkách a špatné nastupování do nich. Graf č. 4: Absolvoval(a) jste někdy zájezd/výlet bez využití služeb cestovní kanceláře?

Zdroj: vlastní

38

Další velmi zásadní otázkou v dotazníkovém průzkumu byla otázka číslo dvanáct, zda respondenti znají nějaký projekt či sluţbu realizovaný státem, cestovní kanceláří či některou organizací zaměřující se přímo na podporu cestování osob s handicapem. Jen šest z celkového počtu třiceti pěti respondentů nějaký znalo. Ostatní vůbec nevěděli, které organizace či cestovní agentury by se tím mohly zajímat. Graf č. 5: Znáte nějaký produkt/službu, který se zaměřuje na podporu cestování lidí s handicapem?

Zdroj: vlastní Skoro všichni respondenti, kromě 6, uvedli, ţe neznají ţádný produkt cestovního ruchu, který by byl přímo určen jen pro ně. Proto kdyţ byla poloţena následující otázka, zda by vyuţili takovéhoto zájezdu, realizovaného cestovní kanceláří, všichni kromě 8 odpověděli, ţe rozhodně ano. V těch osmi záporných odpovědích byla i jedna, kdy dotyčný člověk nevěděl a chtěl by nejdřív vědět, co by to bylo za zájezd, kam by se cestovalo a všechny podrobnosti a aţ na základě těchto informací by se rozhodoval. Dalších sedm respondentů odpovědělo ne a to v zásadě kvůli svému zdravotnímu stavu, který jim neumoţňuje podnikat delší cesty či cestovat vůbec.

39

Graf č. 6: Využil(a) byste služeb cestovní kanceláře, pokud by poskytovala speciálně upravený produkt?

Zdroj: vlastní

Při cestování bylo devatenáct lidí z třiceti šesti spokojených a nesetkalo se s většími komplikacemi. Je to hlavně vhodným výběrem cílových lokalit, informovaností o destinacích či asistenci, kterou měl dotyčný k dispozici. Tělesně postiţení si nejvíce stěţovali na špatné bezbariérové přístupy do budov a do dopravních prostředků. Mnoho odpovědí se týkalo také tolerance a ochoty zaměstnanců jak dopravy, tak i ubytovacích a stravovacích zařízení. Někteří i z řad nevidomých měli problém se zaměstnanci sluţeb cestovního ruchu, kteří nechtěli vpustit asistenčního psa do objektu.

Nevidomým lidem, jak jiţ bylo

zmíněno výše, dělá problémy orientace na vlakových nástupištích. V poslední otázce v dotazníku měli respondenti navrhnout, co by oni sami z jejich pohledu vylepšili ve sluţbách cestovního ruchu, aby pro ně bylo cestování dostupnější. Nevidomí by hlavně změnili pohled na jejich vodící psy, jeţ by měli mít volný přístup do objektů. Neslyšící vidí hlavní bariéry v komunikaci. Většinou nikdo neumí znakovou řeč, a proto se musí dorozumívat skoro ve všech případech hlavně pomocí tuţky a papíru či doprovodu. Zlepšili by také komunikaci tím, ţe by poslali zaměstnance na školení, jak jednat s handicapovanými lidmi. Ţe například na hluché nemusí křičet, ale v mnoha situacích stačí, aby zřetelně artikulovali a

40

koukali při komunikaci na ně. Další dvě skupiny lidí s postiţením – tělesně a mentálně postiţení – se prakticky shodli na tom, ţe je nedostatečně pokryta doprava

nízkopodlaţními

spoji.

Bývá

velký

problém

s nastupováním

a

pohybováním se v autobusech, kde bývá málo místa. Takţe navrhují vylepšení pokrytí právě autobusy a také vlaky mají málo bezbariérových nástupů. Nejedná se však pouze o dopravu, problémy jsou i v přístupnosti do objektů a do bazénu. Proto by se měly vybudovat nové a lépe udrţovat stávající bezbariérové vstupy. Podle mnoha respondentů by se měl změnit pohled zaměstnanců sluţeb cestovního ruchu na postiţené. V tom se shodnou i s nevidomými a sluchově postiţenými. Vylepšit by se také mohly asistenční sluţby, jako jsou na letištích. Objevily se i názory, ţe je malá informovanost o bezbariérových přístupech do hotelů či atraktivit cestovního ruchu.

Vyhodnocení dotazníku průvodkyně nevidomých Jeden z vyplněných dotazníků byl od devatenáctileté průvodkyně osob s tělesným a zrakovým postiţením, která s lidmi s handicapem cestuje poměrně často, několikrát do roka. K handicapovaným má velmi blízko, jelikoţ má přítele uvázaného na invalidní vozík. Převáţně doprovází postiţené po České republice vlakem. Jako průvodkyně cestuje hlavně za účelem odpočinku, zábavy a získávání nových informací o kompenzačních pomůckách či vodících psech. Jako ostatní respondenti dotazníků odpověděla, ţe největší bariérou je nedostatečné pokrytí bezbariérovými přístupy, doprava a málo bezbariérových dopravních prostředků. Spoje s bezbariérovým přístupem na sebe často nenavazují a to je velký problém pro handicapované osoby, protoţe musí na další spoj čekat někdy i několik hodin. Problém podle ní jsou i sociální zařízení, kdy ty bezbariérové často slouţí jako skladiště. A v neposlední řadě je to přístup lidí k handicapovaným. Na otázku, zda se při cestách setkala s nějakými komplikacemi, doslova odpověděla: „Vlak, kterým jsme jeli, neměl zařazený vagon pro přepravu osob na vozíku. Kdyţ jsme se jej snaţili telefonicky objednat, pan Friml, který tohle pro České dráhy zařizuje, nám velmi sprostě vynadal, ţe ţádný vagon nám prostě nezařadí a buď pojedeme mezi balíky, nebo nebudeme cestovat vůbec. A nebylo to jednou. Ve sluţebním voze není topení (v zimě), ani se tam nedá otevřít okno (v

41

létě). Taktéţ se v tomto případě člověk na vozíku nedostane na WC. Zaměstnanci ČD navíc mnohdy ani nevěděli, ţe mají připravit plošinu pro osobu na vozíku, i kdyţ jim to bylo hlášeno aţ týden předem. Jednou jsme čekali ve vlaku půl hodiny, neţ se našla nějaká zodpovědná osoba, která nás mohla z vlaku vyloţit.“ Na základě podnětů by průvodkyně také jako jiní zlepšila povědomí o chování k lidem s handicapem. Aby zaměstnanci sluţeb cestovního ruchu věděli, jak se mají chovat například k nevidomým. Bylo by dobré, kdyby se postupně zvyšoval počet bezbariérových přístupů a zlepšily se sluţby. Dále by bezbariérové WC měly slouţit svým účelům a ne jako sklady. Jako jediná z respondentů se zmínila o projektu Euroklíč, který by více zpropagovala, protoţe ho neznají ani samotní postiţení.

2.2. Analýza sekundárních dat V následující kapitole je porovnáváno několik větších či menších projektů, které se zabývají usnadňováním cestování lidem s handicapem. Nejdříve je však nastíněna problematika různých typů dopravních prostředků spolu s praktickými příklady přímo od českých dopravců. Analýzu sekundárních dat jsem zvolila proto, abych prozkoumala současnou situaci na trhu cestovního ruchu, zda existují projekty, organizace či cestovní agentury, které poskytují nějaký produkt pro handicapované osoby, případně abych zjistila, co případně chybí a který produkt by se například mohl rozšířit či více zviditelnit. Osobní automobilová doprava Osobní automobilová doprava bývá pro handicapované osoby většinou nejlepší a nejpohodlnější způsob cestování. Základem je získání řidičského oprávnění. Pro zdravého člověka to nebývá větší problém, ale pro osoby s handicapem to můţe být aţ nepřekonatelná překáţka. Nicméně pro takovéto osoby jsou zřízeny speciální autoškoly či takové autoškoly, které mají vybavení pro instruktáţ handicapovaných. Jsou potřeba také speciálně upravená vozidla. Na automobilovém trhu existuje několik firem, které se zabývají výrobou a úpravou aut dle specifických poţadavků zákazníků. Nejčastějšími úpravami bývají převody pedálů na ovládání rukama či upravení prostoru pro uloţení vozíku. Umoţněno

42

řídit bývá osobám s postiţením tělesným a v některých případech i sluchově postiţeným. Lidem s postiţením zraku či mentálním postiţením není umoţněno získat řidičské oprávnění. U čerpacích stanic se o načerpání pohonných hmot stará obsluha. Parkovací místa jsou také vyhrazena u většiny obchodů, úřadů či institucí. Na takto vyznačených parkovacích místech smí parkovat pouze auta viditelně označená příslušným symbolem. Tato auta jsou osvobozena i od hrazení dálničních známek. Kaţdé takovéto auto musí mít dle zákona Evropský parkovací průkaz, který vydává Ministerstvo dopravy a spojů na základě zákona č. 290/2011 Sb. Tento průkaz je vázaný nikoliv na vozidlo, ale pouze na osobu.38

Obr. č. 1: Označení vozidla přepravujícího osobu postiženou anebo osobu těžce pohyblivě postiženou

Zdroj: www.dzpce.cz39 Obr. č. 2: Označení vozidla řízeného osobou sluchově postiženou

Zdroj: www.dzpce.cz40

38

Sbírka zákonů č. 290/2011 Speciální označení vozidel. [online]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.dzpce.cz/Specialni-oznaceni-vozidel.html 40 Speciální označení vozidel. [online]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.dzpce.cz/Specialni-oznaceni-vozidel.html 39

43

Městské hromadné a autobusové dopravy Situace ve velkých městech je dnes pro handicapované celkem příznivá. Existuje mnoho vozů hromadné dopravy, které umoţňují cestovat také osobám se sníţenou pohyblivostí či jiným znevýhodněním. Dopravní prostředky jsou zřízeny výstraţnými zvukovými signály a informacemi o aktuálních a příštích zastávkách, novější vozy mívají i světelné informační obrazovky, obsahující stejné informace jako zvukové. O nízkopodlaţních spojích nemluvě. V rámci městské hromadné dopravy v Praze byl zaznamenán velký rozmach nízkopodlaţní dopravy v roce 2000, kdy začalo jezdit zhruba 80 těchto spojů. Autobusy jsou vybaveny plošinami pro snazší nástup a výstup vozíčkářů a sníţená podlaha na úroveň chodníku zajišťuje lepší cestování také ostatním osobám bez vozíku, které disponují nějakým

handicapem.

Dopravní

podnik

Praha

zajišťuje

také

kromě

nízkopodlaţních spojů jednu zvláštní linku určenou pouze pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Dle dopravního podniku „spojuje bezbariérové bytové objekty na sídlištích s centrem města, kde je umoţněn přestup na druhou obdobnou linku, kterou nově provozuje jiný dopravce (do prosince 2010 byla tato linka zajišťována DPP). Na linku jsou vypravovány 4 speciálně upravené autobusy. Vozy mají redukovaný počet sedadel a rozšířený prostor pro přepravu většího počtu vozíků (aţ 7 invalidních vozíků najednou).“ 41 Doprava metrem je dnes jiţ také jednodušší. Do roku 1990 byly stanice metra budovány bez moţnosti přístupu vozíčkářů. Dnes je z celkového počtu 57 stanic 34 s bezbariérovým přístupem a ve dvou stanicích jsou zřízeny speciálně upravené nákladní výtahy.42 Co se týče bezbariérových tramvají, tak do dnešní doby je jich v Praze v provozu celkem 144 a do roku 2017 chce Dopravní podnik Praha zvýšit celkový počet bezbariérových tramvají na nadpoloviční většinu. Kaţdý vůz navíc podnik konzultuje s Praţskou organizací vozíčkářů.43

41

Bezbariérové cestování v autobusech Dopravního podniku hl. m. Prahy. [online]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.dpp.cz/bezbarierove-cestovani/autobusy/ 42 Bezbariérový přístup v metru. [online]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.dpp.cz/bezbarierove-cestovani/metro/ 43 Bezbariérové cestování v tramvajích. [online]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.dpp.cz/bezbarierove-cestovani/tramvaje/

44

Ţelezniční doprava V dnešní době je ţelezniční doprava vyuţívána méně, neţ tomu bylo před rokem 1989, je to způsobeno hlavně rozvojem dopravy automobilové. Avšak stále má nezastupitelnou úlohu v oblasti cestovního ruchu. Pro osoby s handicapem je ale tento způsob dopravy snad nejobtíţnější. Vlaků přizpůsobených pro snadné nastupování

a

vystupování

není

dostatek

a

vlaková

nástupiště

nemají

bezbariérové přístupy. Nádraţní haly mívají špatné značení a nedostatečné vodící prvky pro nevidomé. I orientace ve spletitých chodbách, podchodech a nadchodech můţe způsobit lidem s handicapem nemalé problémy. České dráhy se ale snaţí zlepšovat podmínky pro handicapované a umoţnit jim cestování s menšími problémy. V polovině devadesátých let byla lhůta, kterou České dráhy vyţadovaly, pro objednávku zvláštního odbavení či potřebnou asistenci od dopravce 6 dní. Nyní je tato lhůta zkrácena na 24 hodin předem. Pokud není potřebná asistence či zvláštní sluţby, rezervace předem není nutná. Jedná se o standartní lhůty, v porovnání s ostatními zeměmi je Česká republika jednou s nejmenší časovou lhůtou pro objednávku. Například v Německu je tato lhůta aţ tři dny před odjezdem, coţ je stejná doba, která platí i pro mezinárodní dopravu. U ČD je moţné i přímé objednání vozu se zdvihací plošinou. Podmínkou přepravy od dopravce ale je, ţe vozík musí být vybaven funkční ruční brzdou a osoba musí být přítomna na nástupní stanici jiţ třicet minut před odjezdem soupravy. Na stránkách dopravce je také k nalezení seznam stanic s informacemi o přístupnosti a poskytovaných sluţbách. Některé ţelezniční stanice jsou vybaveny také

zdvihacími

plošinami

a

většina

nízkopodlaţní.

45

nových

vlakových

souprav

bývá

Obr. č. 3: Vlaky s vozy vhodnými pro cestující na vozíku Zdroj: www.cd.cz44 Obr. č. 4: Vlaky s vozy vhodnými pro cestující na vozíku vybavené navíc zdvihací plošinou pro nástup cestujících na vozíku Zdroj: www.cd.cz45

Letecká doprava České aerolinie propagují pomoc osobám s omezenou pohyblivostí a nemocným cestujícím jako samozřejmost a její poskytování je zcela zdarma. Avšak je nutností nahlásit handicap jiţ při rezervaci letenky, minimálně 48 hodin před odletem. Přeprava nemocných osob je však omezena natolik, aby byla zajištěna bezpečnost ostatních cestujících. Letecká společnost také můţe odmítnout přepravu handicapovaného, pokud rozměry dveří při nástupu na palubu nedosahují dostatečné velikosti a tudíţ není umoţněn průchod handicapovanému. Invalidní vozík je odbaven jako zavazadlo a přepravován zdarma. V případě doprovodu nevidomého vodícím psem, je zvířeti umoţněn nástup na palubu, musí však mít příslušný postroj a být uvázán na vodítku, v případě nutnosti je doporučen náhubek. Doprovázený musí mít potvrzení o výcviku psa a příslušné doklady. Letištní haly jsou vybaveny zvukovými a světelnými tabulemi, které pomáhají při orientaci sluchově a zrakově postiţeným.

46

Některé letecké

společnosti řadí mezi své sluţby i asistenci po dobu letu, kdy si handicapovanou osobu vyzvedne na letišti po příjezdu osobní asistent a pomáhá mu s odbavením zavazadel, s vyřízením všech letištních náleţitostí, je s ním po dobu letu a po příletu mu pomáhá s převzetím zavazadel.

44

Vyhledání spojení. [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.cd.cz/vnitrostatnicestovani/s-cd-bez-prekazek/sluzby-pro-vozickare/-3696/ 45 Vyhledání spojení. [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.cd.cz/vnitrostatnicestovani/s-cd-bez-prekazek/sluzby-pro-vozickare/-3696/ 46 Cestování bez bariér. [online]. [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://www.csa.cz/cs/portal/info-and-services/services-csa/spec_pece_sub.htm

46

Internetový portál idos.cz umoţňující vyhledávání spojení všech druhů dopravy připravil pro nevidomé osoby způsob, jak i oni si mohou vyhledat spojení. Je pro ně připravena aplikace Blind friendly, která umoţňuje zvětšení písma pro částečně zrakově postiţené a pro zcela nevidomé osoby je připravena hlasová čtečka.47 V rámci získávání informací o organizacích a o cestovních kancelářích jsem se ptala v několika cestovních kancelářích, zda mají přímo nějaký produkt, který by byl zacílený pouze na handicapované osoby, případně s doprovody. Ptala jsem se zástupců jak velkých cestovních kanceláří, stejně tak i těch menších a všichni do jednoho mi odpověděli, ţe takový produkt v portfoliu jejich sluţeb se nenachází. Skoro všichni zástupci mi ale potvrdili, ţe kdyby se některý člověk s postiţením chtěl zúčastnit cesty s nimi, tak by to nebyl závaţný problém. Muselo by se více plánovat a vybrat destinaci, která má bezbariérové vstupy a je na příjezd takovéto osoby vybavena. Určitě by se nejednalo o zájezd typu last minute.

Projekt ATHENA na cestách Období realizace: červen 2009 – květen 2011, realizace projektu byla sice ukončena, ale díky výstupům, které členové realizačního týmu vytvořily, funguje dál a umoţňuje handicapovaným získávat informace pro své cestování. A – accessible T – tourism H – humans E – education N – new A - approaches Projekt ATHENA je realizován s podporou Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Jeho hlavním zájmem je rozvoj cestovního ruchu, prioritně v oblasti bezbariérového cestování v České republice. Tento projekt v rámci 47

Celostátní informační systém o jízdních řádech. [online]. [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: www.idos.cz/blind

47

sociálního cestovního ruchu se stará o uzpůsobení cestování, snadno dostupné informace, turistické oblasti a další aktivity zaměřující se na turisty se specifickými potřebami. Nejvíce však pro osoby se zdravotním postiţením, seniory, rodiny s dětmi či jiné osoby s nějakým handicapem. Projekt ATHENA má za úkol reprezentovat cestování bez bariér jako doménu nejvhodnější pro rozvíjení zaměstnanosti za účelem prosadit lidi s některým znevýhodněním na trhu práce a zapojit tak handicapované osoby do společenského ţivota, stejně jako podnítit ostatní účastníky cestovního ruchu pro vzájemnou spolupráci. Třetím cílem projektu ATHENA na cestách je začlenění se do činností bezbariérového cestování v evropském sektoru a zároveň nabýt Světové zkušenosti, které se snaţí posléze prosadit v utváření jednotného informačního bezbariérového systému v České republice. Území realizace projektu je Moravskoslezský, Královéhradecký, Jihočeský kraj a teritorium Hlavního města Prahy. Aktivity jsou určeny pro tyto cílové skupiny:48 Kraje, obce a jiné zřízené organizace Orgány státní a veřejné správy v oblasti cestovního ruchu a sociální integrace Nestátní neziskové organizace a zaměstnavatelé osob se zdravotním postiţením Vzdělávací instituce Úřady práce a instituce sluţeb zaměstnanosti Osoby se zdravotním postiţením Široká veřejnost Projektový tým se zabýval především tvořením určitých výstupů, které mají pomoci usnadnit cestování všem osobám, na které se projekt ATHENA zaměřuje.

48

Projekt ATHENA. [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné z: www.project-athena.cz/oprojektu/projekt

48

Výstupy:49 Vytvoření Příručky o bezbariérovém cestování Nastavení Pravidel pro tvorbu informačního systému v bezbariérovém cestování Vytvoření Tematické sítě pro spolupráci v bezbariérovém cestování Realizace Workshopů pro podporu rozvoje sluţeb v bezbariérovém cestování Vytvoření

Elektronické

knihovny

evropských

informačních

systémů

v bezbariérovém cestování Představení Dobrých evropských příkladů v bezbariérovém cestování Informační systém v bezbariérovém cestování má jako hlavní funkci poskytovat informace pro usnadnění rozhodování o volbě destinace. Tudíţ poskytuje především informace o ubytovacích moţnostech a celkově o daných lokalitách, zda jsou pro zainteresované osoby, kterým je tento systém určen, dostupné. Jaké jsou v místě moţnosti dopravy a přístupy. V systému jsou zaznamenávána všechna data o destinaci – poloha, mapa, základní popis destinace, atraktivity, přístupnost (bezbariérové přístupy), dopravní dostupnost apod. Dále rozšířené informace o ubytovacích zařízeních v destinaci – umístění, sluţby, přístupnost, cena, kontakty na provozovatele, provozní doba atd. A také obsahuje rozmanité tipy na výlety a akce v okolí. V neposlední řadě je zde k nalezení výpis zdravotních zařízení, asistenčních sluţeb, půjčoven dopravních prostředků, mapy a to vše s veškerými informacemi. Systém je přehledně dělen a vyhledávání dat je co nejvíce usnadňováno moţností volby kritérií pro kaţdou osobu, kdy po zadání základních kritérií systém vyhledá nejvhodnější lokalitu pro kaţdého jedince. Během realizace projektu ATHENA bylo zorganizováno několik workshopů, které se konaly vţdy celý jeden den. Jednalo se o koncept setkání zástupců nevládních neziskových organizací a zaměstnavatelů osob s handicapem. Základním cílem byla motivace pro poskytování produktů v cestovním ruchu a

49

Výstupy projektu. [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné z: www.project-athena.cz/oprojektu/projekt

49

vzdělávání v oblasti bezbariérového cestování. Uskutečněny byly celkem tři workshopy. Workshop v Jihočeském kraji ohledně cestování bez bariér, workshop v Královéhradeckém

kraji

s tím

samým

tématem

a

třetí

workshop

v Moravskoslezském kraji s tématem přístupného cestování.50

Projekt Euroklíč Mezinárodní projekt Euroklíč na celém území České republiky má pod záštitou Národní rada osob se zdravotním postiţením ČR, která jej také realizuje a připravuje. Tento projekt existuje jiţ dvacet let a má za úkol pomáhat lidem se sníţenou schopností pohybu ve všech evropských zemích a v poslední době se začíná prosazovat i na území Spojených států. V roce 2007 byl Euroklíč titulován jako nejvýznamnější počin roku. „Dlouhodobým cílem projektu je zajistit osobám se sníženou schopností pohybu na celém území České republiky rychlou a důstojnou dostupnost veřejných sociálních a technických kompenzačních zařízení (např. výtahů, svislých a schodišťových plošin apod.) tím, že budou tato zařízení osazena jednotným „eurozámkem“, budou na základě průkazu ZTP nebo ZTP/P distibuovány osobám se zdravotním postižením univerzální „euroklíče“.“51 Projekt Euroklíč vznikl v Německu roku 1986 kvůli špatné bezbariérové infrastruktuře. Byla potřeba uzamknout bezbariérová sociální a technická kompenzační (výtahy, svislé a schodišťové plošiny) zařízení kvůli jejich vyuţívání nepříslušícími osobami. Avšak nastal problém s dostupností klíčů, kdy osoby pověřené jejich úschovou nebyli k zastiţení. Výsledkem řešení tohoto problémů byl vznik speciálního zámkového systému spolu s univerzálním klíčem. Letos bylo v Evropě zaznamenáno přes jeden milion vydaných „euroklíčů“ ke zhruba sto tisícům sociálních a technických kompenzačních zařízení. „Eurozámky“ se nejčastěji umisťují do státních organizací, úřadů, pošt, škol, bank, letišť, obchodních řetězců, stadionů, jiných sportovních zařízení a klubů, u kulturních památek, autobusových a vlakových nádraţí, čerpacích stanic, nemocnic apod.

50 51

Projekt ATHENA. [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné z: http://www.project-athena.cz/ Euroklíč. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: www.eurokeycz.com/1_info.html

50

Kaţdý člen, který se zapojí do projektu Euroklíč a nechá si do své provozovny na bezbariérová sociální a technická kompenzační zařízení nainstalovat „eurozámky“ a zařadí se tak do integrované online databáze se satelitním přístupem, pomůţe vybudovat informační síť a usnadní cestování lidem s omezenou schopností pohybu. O financování projektu se stará Národní rada osob se zdravotním postiţením ČR, která se snaţí získat finanční prostředky na zajištění a realizaci „eurozámků“ s „euroklíči“ z evropských strukturálních fondů, různých rozpočtů, dotací či ze sponzorského původu. Do projektu je velmi snadné se začlenit. Stačí vyplnit dva přihlašovací formuláře a drţet se příslušných instrukcí na stránkách Euroklíče. Získání „euroklíče“ pro handicapované osoby je ve Středočeském, Plzeňském, Olomouckém, Jihomoravském a Pardubickém kraji zcela zdarma. V ostatních krajích je k zakoupení za 400 korun. O jejich zpřístupnění bez poplatků se v současnosti jedná. Zakoupit si jej mohou osoby vlastnící průkaz ZTP a ZTP/P. Tato síť můţe velmi významně ovlivnit cestovní ruch v regionech, v České republice i dalších zemích. Handicapovaným osobám velmi často brání cestovat psychologické bariéry. Tento projekt je pomáhá velmi výrazně odstraňovat.52

Národní program podpory cestovního ruchu (2010-2013) Na stránkách Národního programu podpory cestovního ruchu je uvedeno: „Národní program podpory cestovního ruchu je jedním z nástrojů implementace Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2007 - 2013, která byla schválena usnesením vlády č. 1239 ze dne 7. 11. 2007 a Prováděcího dokumentu ke koncepci, který byl následně schválen usnesením vlády č. 913 ze dne 23. 7. 2008. Hlavním cílem Národního programu podpory cestovního ruchu je vytvořit nástroj, který efektivním způsobem přispěje k podpoře sociálního cestovního ruchu. V roce 2010 byl schválen Národní program podpory cestovního ruchu na roky 2010 - 2013. Ve stejném roce byl realizován podprogram Cestovní ruch pro všechny se zaměřením na tvorbu nových produktů v cestovním ruchu včetně

52

Euroklíč. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: www.eurokeycz.com/1_info.html

51

vytvoření podmínek pro jejich realizaci a marketingu těchto produktů. Od roku 2011 je podpora poskytována v rámci podprogramu Cestování dostupné všem.“53 Hlavním cílem podprogramu Cestování dostupné všem pro rok 2011 byla podpora podnikatelských subjektů pro vytváření nových produktů cestovního ruchu se zacílením na určité segmenty formou dotací. V navrhovaném projektovém plánu bylo vybudování či případná rekonstrukce odpočívadel, sociálních zařízení, center sluţeb pro turisty a zpřístupnění většiny atraktivit a všeobecně

dostupné

cestovního

ruchu

a

informace

pro

dostupnosti.

osoby Příjemci

s handicapem dotací

o

o

svých

atraktivitách výsledcích

v podprogramu vyhotovovali v kaţdém roce průběţnou zprávu a na konci roku závěrečné vyhodnocení akce. V roce 2012 se podprogram zaměřil na tři oblasti podpory. První dvě oblasti byly stejné jako v roce 2011 – rekonstrukce a vybudování odpočívadel, středisek sluţeb pro účastníky cestovního ruchu a to například u pěších tras, naučných stezek, tras pro cyklisty a handicapované turisty. Zároveň zpřístupnění atraktivit cestovního ruchu. Třetí novou oblastí bylo vytváření navigačních a informačních systémů pro sluchově a zrakově postiţené turisty. Podnikatelské subjekty na tyto aktivity měly k dispozici opět dotace a to v celkové výši maximálně 50% celkových výdajů. Nejvyšší částka však mohla dosáhnout 5 miliónů korun. Mezi schválenými projekty byly například Kutná Hora dostupná všem, Vybudování centra sluţeb pro vodní a pozemní turistiku a zpřístupnění těchto atraktivit handicapovaným, či Informační a navigační systém pro senzoricky handicapované.54 V roce 2013 je zacíleno na stejné cíle jako v předchozích letech. Výše získatelných dotací je stejná. Ţádosti o dotace mohly být do konce února 2013.

53

Národní program podpory cestovního ruchu. [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Cestovni-ruch/ProgramyDotace/Narodni-program-podpory-cestovniho-ruchu-(2010-201 54 Rok 2012 – Podprogram Cestování dostupné všem. [online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Cestovni-ruch/ProgramyDotace/Narodni-program-podpory-cestovniho-ruchu-(2010-201/Rok-2012-PodprogramCestovani-dostupne-vsem

52

S vozíkem na cestách S vozíkem na cestách je projekt Svazu paraplegiků, který vznikl v roce 2001 ve spolupráci s multimediální divizí vydavatelství MAFRA. Internetová forma programu byla spuštěna během roku 2005. Na stránkách jsou ve velmi snadném vyhledávači k nalezení informace o krajích České republiky a jejich dostupnosti o pro tělesně postiţené osoby. Zároveň se portál zaměřuje na bohatou databázi bezbariérového ubytování. Uţivatel tedy o jím poţadované destinaci obdrţí informace o místech, kam se můţe vydat spolu s tipy na ubytování a nemusí mít obavy z toho, ţe daná lokalita pro něj bude nepřístupná. Díky tomuto projektu si můţe v klidu z pohodlí domova naplánovat trasu své cesty. Jednou z obrovských výhod jsou komentáře a hodnocení přímo od handicapovaných lidí, kteří zde mohou napsat své objektivní kritiky. Kaţdý se také můţe zapojit do ověřování zde uveřejněných informací, které poskytují provozovatelé ubytovacích zařízení či správci památek.55

Beskydy pro všechny Projekt Beskydy pro všechny je realizován v rámci evropské iniciativy Equal. Jeho cílem je podpora ekonomiky a sluţeb cestovního ruchu v České republice primárně na území Moravskoslezského kraje. Zvláštním zřetelem projektu je zpřístupnění Beskyd i lidem se zdravotním postiţením. Jedním ze zapojených subjektů do realizace projektu jsou sociální podniky, které mají pomoci ke zvyšování kvality pracovních míst a socializaci handicapovaných. Projekt byl zahájen rozsáhlými průzkumy a analýzami objektů cestovního ruchu. Byly vyhledávány a zaznamenávány bariéry a dostupnost sluţeb s ohledem na potřeby osob se zdravotním postiţením. Tyto studie byly dále podnětem pro vytvoření Cestovní příručky „Bez bariér“. Jedná se o turistického průvodce pro handicapované doplněného o mapky turistické infrastruktury a cílů. Kromě příručky bylo realizováno i několik vzdělávacích programů zaměřujících se na

55

Informace o projektu. [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.svozikemnacestach.cz/DesktopDefault.aspx?tabID=3432

53

sociální cestovní ruch. Na základě prvotních analýz byla vytvořena také databáze, která průběţně sleduje stav destinací. Jak jiţ bylo zmíněno výše, tento projekt má hlavní zacílení na osoby se zdravotním postiţením všeho druhu – s chronickým onemocněním, s postiţením zrakovým, sluchovým i pohybovým. Dále pak na osoby postiţené dlouhodobou nezaměstnaností. Jako sekundární cílovou skupinou jsou poskytovatelé sluţeb cestovního ruchu a sociální organizace. Beskydy pro všechny byl projekt trvající tři roky, se začátkem v prosinci 2005 a koncem v květnu 2008. I kdyţ je jeho realizace jiţ ukončena, jeho výstupy mají vliv na veřejnost dodnes. Stále se šíří k široké veřejnosti a jeho činnost má neustále pozitivní dopady na integraci osob s handicapem.56

Jedemetaky.cz „Projekt jedemetaky.cz je podporován Moravskoslezským krajem v rámci Iniciativy Společenství EQUAL za přispění Evropského sociálního a státního rozpočtu České republiky.“ 57 Na portálu www.jedemetaky.cz jsou k nalezení informace o bezbariérovém ubytování a stravování na území Moravskoslezského, Olomouckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje. Opomíjeny nejsou ani turistické trasy a cíle. V obsáhlé databázi jsou k nalezení detailní informace o přístupnosti objektů. U kaţdého cíle je část barevně odlišené kruhové výseče, kdy zelená barva signalizuje vyhovující objekt, ţlutá z části vyhovující a červená barva nevyhovující pro handicapované osoby. Rozlišeno a pamatováno je i na druhy postiţení – zrakově, sluchově i pohybově handicapované. 58

56

O projektu. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: http://www.projektbeskydy.cz/index.php?page=about 57 Jedemetaky. [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.jedemetaky.cz/index.php 58 Cíle a trasy. [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostuné z: http://jedemetaky.cz/

54

Svaz tělesně postižených Například v Přerově Svaz tělesně postiţených pořádá v pravidelných intervalech pro své členy různé pobyty či zájezdy, které jsou uskutečňovány buď v přírodě, nebo u moře v rámci přeshraničního cestovního ruchu. Pro účely těchto cest si najímá autobusy soukromých přepravců, s nimiţ má stanovenou smluvní cenu. Tito dopravci jsou proškoleni a respektují zvláštní potřeby handicapovaných osob. To znamená, nakládání a vykládání invalidních vozíků, delší a častější zastávky u sociálních zařízení, případně jiné potřeby. Tyto zájezdy však nepořádá pouze Svaz tělesně postiţených v Přerově, ale také v dalších městech, kde má své sídla. V rámci projektů realizuje svaz například rekondiční a edukační pobyty se zdravotním programem – Ozdravné pobyty pro tělesně postiţené děti a mládeţ, rehabilitačně výchovné pobyty pro občany pohybující se pomocí vozíku či rehabilitačně výchovné pobyty pro občany postiţené na horních a dolních končetinách. Všechny tyto vyjmenované projekty jsou dotovány Ministerstvem zdravotnictví České republiky. V rámci Svazu tělesně postiţených probíhá také projekt dotovaný Magistrátem hlavního města Prahy – Rekondiční pobyt pro osoby se zdravotním postiţením 2013. Během tohoto programu se praţští občané mohou zúčastnit dvou týdenního pobytu pro osoby se zdravotním postiţením a to v měsících květen a říjen 2013.59

Občanské sdružení TRIANON Za zmínku určitě stojí také Občanské sdruţení TRIANON, které vzniklo v roce

2003

a

má

zaměření

na

několik

rovin

aktivit.

V souvislosti

s handicapovanými osobami má sdruţení v rámci ekonomické roviny zaměření na cestovní ruch a mobilitu. V sociální rovině pak na informovanost a dostupnost všech měst a obcí. Proto organizuje kaţdým rokem konference Bez bariér bez hranic s mezinárodní účastí. Tato konference má za úkol propojit vzájemnou spolupráci podnikatelských subjektů, státních a vzdělávacích institucí. Trianon se

59

Projekty. [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.svaztp.cz/projekty

55

sídlem ve Vimperku se mimo konferencí také snaţí integrovat zdravotně postiţené do cestovního ruchu v Jiţních Čechách a na Šumavě. V rámci sdruţení je publikován Travel manuál, ve kterém jsou zveřejněny zmonitorované stezky, sociální zařízení, gastronomická a ubytovací zařízení. Příručka je dělena podle všech typů postiţení a doporučuje pro jednotlivé handicapy vhodné zařízení cestovního ruchu podle dostupnosti. Manuál je zvláštní tím, ţe ho sestavují postiţení, kteří mají s cestováním s handicapem zkušenosti a mohou tak napsat vlastní názor a vlastní doporučení.60

60

O nás. [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z:http://www.ostrianon.cz/o-sdruzeni/

56

3. Návrhová část V roce 2007 ţilo v České republice dle Českého statistického úřadu z celkového počtu 10,287 milionu českých občanů celkem 1,015 milionu osob se zdravotním postiţením, coţ činí celkově skoro deset procent populace. Nejpočetněji zastoupenou skupinou osob s handicapem byli lidé ve věku 45 – 74 let. V mém výzkumu bylo nejvíce postiţených ve věkovém rozmezí osmnácti aţ padesáti let. Pro tuto skupinu bych navrhla řešení na lepší cestování, protoţe je to nejvíce aktivní skupina lidí, která má největší moţnost cestovat a celkově se zapojit do cestovního ruchu. Téměř všichni respondenti, kteří vyplňovali dotazníky, odpověděli, ţe neznají ţádný projekt organizací, státu či cestovních kanceláří, který by se zaměřoval na ulehčení cestování handicapovaným. Pouze v jednom vyplněném dotazníku byla zmínka o projektu Euroklíč, který se o vylepšení cestovního ruchu pro postiţené zásadním způsobem zasluhuje. Dotyčná odpovídající průvodkyně handicapovaných osob však dodala, ţe tento projekt není dostatečně známý ani u osob, které by ho měly vyuţívat a pro které je určen. Proto by bylo vhodné Euroklíč více představit široké veřejnosti. Navrhovala bych uskutečnit mediální kampaň, ve které by se celý projekt více představil. Kampaň by měla zahrnovat tři fáze realizace. První fází by bylo zatraktivnění webových stránek projektu Euroklíč. Vytvořit novou, působivější a zajímavější grafiku stránek. Na stávajících stránkách například chybí rubrika novinky, která by obsahovala nově vytvořené „eurozámky“ a aktualizace informací o stavech stávajících míst jimi opatřenými. Dále bych na stránky umístila fotogalerii s náhledem zámků a klíčů, aby uţivatelé věděli, jak je mají rozpoznat. Jsou zde sice v náhledu typy zámků, ale to moc nevypovídá o tom, jak vypadají zabudované a jak místo opatřené „eurozámkem“ rozeznat. Chybí tu i názory a zkušenosti uţivatelů. Stránky by měly být více přehledné. Jednou z menších úprav by mohl být také odkaz zpět na hlavní stránku, na kterou se v současné době nedá jen tak lehce dostat. Pro lepší orientaci a nalezení zařízení na cestách by zde mohly být mapky, na kterých by byla vyznačená místa opatřená „eurozámky“.

57

Pro zviditelnění projektu by bylo dobré, kdyby jeho partneři a sponzoři na své internetové stránky umístili odkaz na stránky projektu Euroklíč. Jako druhou vlnu kampaně bych navrhovala vytvoření letáků a broţurek se stručnými informacemi o projektu a zároveň o moţnostech získávání „euroklíčů“. Tyto tiskové materiály by měly mít poutavý design, aby zaujaly na první pohled. Umístit by se měly do organizací pro handicapované, do vestibulů úřadů, či do čekáren u lékařů. Informace by měly být formulovány tak, aby jich v letáku nebylo mnoho, ale přesto měly vypovídající charakter o tom, co projekt Euroklíč je, kdo můţe „euroklíč“ získat a jak lze získat „eurozámek“. Protoţe projekt Euroklíč nemá v současné době velké mediální zastoupení a ani na svých stránkách nemá ţádné aktuality z poslední doby, navrhovala bych jako třetí část kampaně vytvoření billboardů do větších českých měst. Billboardy by měly být jednoduché, s lehko zapamatovatelným sloganem. Podpořit by je mohla televizní kampaň, kde by se v krátkých spotech objevoval garant projektu – známý herec Jan Potměšil. Krátká videa by se mohla dát také na velmi navštěvovaný internetový portál youtube.com či vytvořit profil projektu na sociálních sítích, například na facebook.com. V rámci představení novinek za poslední dobu by se mohla uspořádat tisková konference, kam by se mohla pozvat média, zaměřující se na sociální témata, ale také na korporátní a lifestylová. Aktivity dobré PR agentury by mohly dostat do médií alespoň zmínku o projektu a rozšířit tak o něm informace k veřejnosti. Pro takto velkou mediální kampaň bude potřeba získat finanční podporu. Z dotací a běţných sponzorských darů se bohuţel nezaplatí. Proto bych do projektu zapojila hlavního partnera projektu Euroklíč – společnost Kofola a.s. Tato společnost by mohla díky kampani získat obrovskou reklamu. Na billboardech, v TV spotech i na letácích by byla zmínka o tom, ţe je hlavním sponzorem. Na tiskové konferenci by měla své zástupce. A hlavním aktem by bylo vytvoření štítků s logem Kofola na „euroklíče“. Myslím, ţe by to pro ni byla příleţitost, jak se zviditelnit a ukázat, ţe podporuje sociální projekty, které jsou veřejností velice uznávány. Jako další podpora představení Euroklíče by mohlo být vytvoření

58

speciální limitované edice lahví Kofola, kde by byla zmínka o projektu či například jen klíč, jako symbol projektu. Část výtěţku z prodeje by mohla jít na projekt. Při realizaci mého výzkumu, jsem se dotazovala větších či menších cestovních kanceláří a agentur. Všechny do jedné odpověděly, ţe v jejich stálé nabídce se nenachází ţádný přímý produkt, který by se zaměřoval na cestování handicapovaných. Na druhou stranu ale umoţňují postiţenému člověku vycestovat se skupinou ostatních lidí. Musí však celkem dlouho dopředu cestu objednat a volit takovou destinaci, ve které jsou bezbariérové přístupy či jiná zařízení pro potřeby dotyčného jedince. Cestovní kanceláře také poskytují na míru šité produkty pro skupiny handicapovaných, pokud by si je některá z organizací u nich objednala. Přímo nic podobného nenabízí. Přitom z mého výzkumu plyne, ţe by většina respondentů takového zájezdu vyuţila. Ti, kteří jiţ s cestovní kanceláří někdy cestovali, hledali své informace nejvíce na internetu a v katalozích a jiných informačních materiálech. Proto bych cestovním kancelářím navrhla začít více spolupracovat s organizacemi sdruţujícími zdravotně postiţené osoby. Byly by určitě ochotny poskytnout informace o poţadavcích skupin se speciálními potřebami a pomohly by vytvořit vhodný produkt. Kanceláře by v rámci sestavování nezbytně musely udělat průzkum u těchto organizací a jeho výsledky by měly vyhodnocovat ve spolupráci s nimi. Byl by to určitý druh zpětné vazby. Průzkum bych doporučovala udělat například formou dotazníků, které by se mohly zaslat do organizací pro osoby s postiţením nebo by se mohly vyvěsit na internetové stránky. V návaznosti

na

vytvoření

nových

produktů

by

potom

na

svých

internetových stránkách v nabídce zájezdů mohli udělat kolonku, kde by handicapovaní mohli najít informace o moţnosti bezbariérových hotelů a destinací v jednotlivých zemích a nemuseli je sloţitě hledat v celém systému. Pro nevidomé osoby by mohla vytvořit hlasové výstupy, které by informovaly člověka s postiţením zraku o produktech a základní nabídce. Mohly by udělat speciální katalogy a internetové stránky, ve kterých by všechny informace byly například zvětšené pro osoby s poruchou zraku či přímo v Braillově písmu. Nevidomí by si tak sami mohly vyhledat vše, co je zajímá téměř sami.

59

Ze začátku by se cestovní kanceláře mohly zaměřovat pouze na omezený počet destinací a zájezdů a postupem času, aţ by zjistily, zda je dostatečná poptávka po produktech, by mohly svou nabídku rozšířit o nové lokality. Případně při nedostatečné poptávce nabídku zmenšit. Pokud by cestovní kancelář zaměstnala alespoň na zkrácený úvazek některého handicapovaného člověka, mohla by získat odborný pohled na sestavování nových produktů. Například tělesně či zrakově postiţená osoba by mohla vnášet své poznatky z cestování a pomoci odstraňovat případné problémy, které zdraví lidé při realizaci zájezdů neumí odhalit předem. Takovýto zaměstnanec by mohl působit jako praktická spojka mezi odbornou organizací, oblastí osob se zdravotním postiţením a cestovní kanceláří či agenturou. Jako další moţné řešení pro cestovní kanceláře a agentury bych navrhovala zprostředkovávání jiţ zavedených produktů, které poskytují a realizují různé organizace handicapovaných. Těm by to určitě velmi ulehčilo a v některých ohledech by se daly zmenšit i jejich náklady. Cestovní kanceláře hodně spolupracují s objekty cestovního ruchu, a tudíţ by mohly získat větší slevu neţ například organizace a různé domovy. V zahraničí

existuje

také

mnoho

organizací,

které

se

zabývají

handicapovanými a jejich moţnostmi cestování. Cestovní kancelář by se mohla s některými spojit a zprostředkovat jejich sluţby i českým klientům. Zároveň by naopak mohla nabídnout ve spolupráci s českými organizacemi tuzemské produkty a tím by tak podpořila výjezdový a příjezdový cestovní ruch.

60

Závěr V současné době je cestování lidí s handicapem stále diskutovanější v rámci jejich sociální integrace. Tímto tématem se zabývala celá diplomová práce. V rámci uskutečnění analýz byl stanovený cíl práce určit, co obnáší cestování s handicapem a jaké jsou největší nástrahy pro handicapované v podobě bariér. Dále bylo cílem zjistit, zda jsou postiţení lidé dostatečně informovaní o svých moţnostech, o příleţitostech a projektech, které jim nabízí různé organizace. Všechny tyto dílčí cíle byly splněny. Pro dosáhnutí výše zmíněných cílů jsem uskutečnila dva řízené rozhovory, kaţdý s osobou s jiným postiţením. Pro doplnění výzkumu jsem rozhovory doplnila o dotazníky, které byly poslány do pěti různých organizací a sociálních zařízení,

či

vyplněny

osobně

s handicapovaným

člověkem.

Z vyplněných

dotazníků je patrné, ţe handicapovaní musí překonávat nemalé a nelehké překáţky. Zmapována byla četnost cestování lidí s postiţením, preference a nejčastější vyuţívání dopravních prostředků, bariéry, které jsou pro kaţdého jiné, spokojenost s cestováním či znalost některého z projektů zabývající se sociálním cestovním ruchem. V úvodu diplomové práce bylo stanoveno několik hypotéz. První byla o povědomí o projektech či činnostech organizací zabývajících se zlepšováním podmínek a moţnostech kvalitnějšího cestování. Stanovená hypotéza byla potvrzena. Z dotazníkového šetření i z výsledků řízených rozhovorů vyplývá, ţe opravdu ani samotní lidé, kterých se projekty týkají, o nich nemají většinou nejmenší tušení. Jen malá část respondentů uvedla, ţe některý znají. Druhá hypotéza byla zaměřena na cestovní kanceláře, které nenabízí přímé produkty pro osoby s handicapem. Tato hypotéza byla také potvrzena. Ani jedna z větších cestovních agentur nemá vytvořený produkt pro lidi s handicapem, i kdyţ podle respondentů by jej ve většině případů vyuţili. Předposlední hypotéza se zabývala bariérami a tím, ţe jsou postiţení lidé odkázáni na asistenci a pomoc druhých. I tato hypotéza byla potvrzena. Jen malá část z respondentů uvedla, ţe ţádnou pomoc nepotřebují. V mnoha případech nejsou odkázání na asistenci jiného člověka, ale pokud se vydají na delší cesty nebo do zahraničí, pomoc bývá nutná.

61

Potvrdila se i poslední ze stanovených hypotéz a to, ţe je velký nedostatek bezbariérových přístupů a bezbariérových spojů veřejné dopravy. Pro mnoho handicapovaných je toto největší bariéra, kterou nedokáţí překonat. Lze tedy říct, ţe ţádnou ze stanovených hypotéz nelze vyvrátit a dnešní společnost není úplně připravena na začlenění postiţených do běţného ţivota. Při provádění analýz jsem se setkala s nemalými problémy. Dotazníky byly zaslány do několika organizací. Zpět se jich ovšem ani po příslibech o vyplnění v telefonických rozhovorech nevrátilo mnoho. Naopak se mi dostalo velké pomoci od paní Magdy, se kterou jsem dělala řízený rozhovor. Ta mi nastínila ţivot s handicapem a byla velmi vstřícná ve všech ohledech a ochotně mi zodpověděla kaţdou otázku. V rámci výzkumu jsem se podívala i na Neviditelnou výstavu, kde jsem si sama mohla vyzkoušet, jak se ţije, cestuje a jak se nelehce překonávají překáţky nevidomým lidem. Musím říct, ţe obyčejné kaţdodenní úkony, které jsou pro nás běţné a triviální, pro zrakově postiţené lidi nejsou vůbec jednoduché. V simulaci ulice, kde na nás neočekávaně hlasitě zatroubilo auto, nebylo nikomu moc do smíchu, jelikoţ jsme všichni byli prostorově dezorientovaní, bez důleţitého smyslu - zraku. Výstavou nás prováděla paní Juliana, která mi poté velmi ochotně zodpověděla pár připravených otázek. Tato diplomová práce by měla alespoň v malém rozsahu pomoci v odstraňování bariér, byť je psána velmi obecně s okruhem působnosti na celé území České republiky. Ráda bych jejím zpracováním vytvořila základní podnět pro zahájení výzkumů v jednotlivých regionech, dále by mohla poslouţit například jako mustr pro analýzy a určování nedostatečné infrastruktury kaţdého kraje zvlášť. Měli bychom se všichni snaţit o usnadnění podmínek handicapovaným a pomoci jim sociálně se začlenit do společnosti. Moţnost cestování je jen jedna z příleţitostí, jak jim to umoţnit.

62

Literatura [1] Aktivity volného času pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením: Volně přeloženo z materiálů MENCAPU. 1. Vyd. Praha: Modrý klíč, 1997. 74 s. ISBN 80-902494-0-X. [2] ATTL, P.; POLÍVKOVÁ, A.; STUDNIČKA, P. 2011. Zásady zpracování bakalářských a diplomových prací.Brno: VŠH, 2011. 72 s. ISBN 978-8087411-13-1. [3] ATTL, P; NEJDL, K. 2004. Turismus I. Praha: VŠH, 2004. 178 s. ISBN 8086578-37-2. [4] Beskydy pro všechny. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: http://www.projekt-beskydy.cz [5] České aerolinie. [online]. [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://www.csa.cz/cs/portal/info-and-services/servicescsa/spec_pece_sub.htm [6] České dráhy. [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.cd.cz/vnitrostatni-cestovani/s-cd-bez-prekazek/ [7] Dopravní podnik hl. m. Praha. [online]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://dpp.cz/bezbarierove-cestovani/ [8] EUROKLÍČ. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: www.eurokeycz.com/1_info.html [9] FILIPOVÁ, D. 1998. Život bez bariér: projekty a rekonstrukce. Praha: Grada, 1998. 24 s. ISBN 80-7169-233-6. [10] HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. 2009. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2009, 774 s. ISBN 978-80-7367-569-1. [11] HOLEČEK,M.; MARIOT, P., STŘÍDA, M. 2005. Zeměpis cestovního ruchu. Praha: Nakladatelství české geografické společnosti, s.r.o., 2005. 131 s. ISBN 80-86034-64-X. [12] HRUBÝ, J. 1980. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postiţených, 1980. 217 s. ISBN 80-7216-006-0. [13] Idos. [online]. [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: www.idos.cz/blind [14] Ilustrovaný encyklopedický sovník III. Díl pro ž. 1. Vydání, Praha: Academia, 1980, 976 s. ISBN 21-105-82.

63

[15] Jedemetaky.cz. [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.jedemetaky.cz/index.php [16] KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, L. 1998. Oftalmopedie. Brno: Paldo, 1998, 65 s. ISBN 80-85931-58-8. [17] MATUŠKA, J. 2009. Bezbariérová doprava. 1. Vydání. Praha: Institut Jana Pernera, 2009. 196 s. ISBN 978-80-86530-62-8. [18] Národní program podpory cestovního ruchu. [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Cestovniruch/Programy-Dotace/Narodni-program-podpory-cestovniho-ruchu/ [19] OS Trianon. [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.ostrianon.cz/osdruzeni/ [20] PAGE, S.; CONNEL, J. 2009. Tourism: a modern synthesis. New Yourk: Thomson, 2009. 663 s. ISBN 978-1-4080-0916-1. [21] PÁSKOVÁ, M.; ZELENKA, J. 2002. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: MMR, 2002. 448 s. ISBN 80-239-0152-4. [22] Projekt ATHENA. [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné z: www.projectathena.cz/o-projektu/projekt/ [23] PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. 1995. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995, 292 s. ISBN 80-7178-029-4. [24] Průkaz osoby se zdravotním postižením. [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/8#ssp [25] Příspěvek na mobilitu. [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/8#ssp [26] RONETIÉROVÁ, M.; LUDVÍKOVÁ, L. 2004. Speciální pedagogika. Olomouc: UPOL, 2004, 307 s. ISBN 80-244-0873-2. [27] S vozíkem na cestách. [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.svozikemnacestach.cz/DesktopDefault.aspx?tabID=3432 [28] Sbírka zákonů č. 290/2011 [29] Speciální označení vozidel. [online]. [2013-01-19]. Dostupné z: http://www.dzpce.cz/Specialni-oznaceni-vozidel.html [30] Svaz tělesně postižených. [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.svaztp.cz/projekty [31] VÍTKOVÁ, M. 2006. Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a speciální. Brno: Paido, 2006, 463 s. ISBN 80-7315-071-9.

64

[32] World health organization. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.who.int/en/ [33] Zákon 435/2004 Sb., §67 odst. 2. Zákon o zaměstnanosti. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2004. 66 s. ISBN 1211-1244 [34] Zákon 108/2006 Sb., §3 písm. g) Zákon o sociálních službách. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2006. 111 s. ISBN 1211-1244

65

Přílohy Příloha č. I: Mapa bezbariérových zařízení – Metro Praha

66

Příloha č. II: Dotazník Dotazník: Zhodnocení současných moţností cestování lidí s handicapem Tento dotazník je určen pro účely diplomové práce oboru Management destinace cestovního ruchu, jehoţ cílem je analyzovat povědomí lidí s handicapem o jejich moţnostech cestování a o bariérách, které jim znepříjemňují běţné cestování. Výstupy této analýzy pomohou navrhnout vhodná opatření či nové produkty cestovního ruchu, které by mohly alespoň částečně odstranit některé z mnoha bariér. U odpovědí s moţností výběru prosím zaškrtněte Vám nejbliţší odpověď U vypisovacích otázek prosím napište co nejpřesnější odpověď

Pohlaví:

žena

muž

Věk: ……………. Typ postižení: ……………………………………………………………………………………………… Handicap získaný – od narození

(nehodící se škrtněte)

1) Cestujete často? (Pokud ne, přejděte na otázku č.6) ANO

NE

2) Jak často cestujete? 1x ročně Méně neţ jednou ročně Více neţ jednou ročně 3) Cestujete nejčastěji: Do zahraničí

Po České republice

67

4) Kterému dopravnímu prostředku dáváte nejčastěji přednost? Automobil

Vlak

Autobus

Letadlo

Jiné ………………………………................................................................................ 5) Za jakým účelem cestujete nejčastěji? Odpočinek

Zábava

Práce

Nákupy

Zdravotně

Poznání

Jiné

……………………………………………………………....

6) Jaká je pro Vás největší bariéra při cestování? Zdravotní stav

Doprava

Vzdálenost

Ubytování

Nedostatek bezbariérových přístupů

Cena

Jiné ……………………………………………………………….................................... 7) Potřebujete při svých cestách nějaký druh asistence? NE

ANO

Pokud ano, jaký? ………………………………………………………………………………………… . 8) Absolvoval(a) jste někdy zájezd s cestovní kanceláří? (Pokud ne, přejděte rovnou na otázku č.10) ANO

NE

68

9) Kde jste našel(a) informace o službách cestovní kanceláře? Internet

TV

Katalog, ostatní materiály CK

Od známých

Jiný ………………………………………………………………………….................... 10) Absolvoval(a) jste někdy výlet/cestu sám/s rodinou/přáteli bez využití služeb cestovní kanceláře do zahraničí či po České republice? (Pokud ne, přejděte rovnou na otázku č.12) ANO

NE

11) Setkal(a) jste se při tom s nějakými komplikacemi? ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… 12) Znáte nějaký projekt/službu realizovaný státem/cestovní kanceláří/organizací, který se zaměřuje na podporu cestování osob s handicapem? NE

ANO

………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… 13) Pokud by cestovní kancelář nabízela přímý zájezd pro handicapované osoby, využil(a) byste tuto možnost? ANO

NE

69

14) Byl(a) jste někdy na svých cestách nespokojen(a)? NE

ANO

s čím?

……………………………………………………………….................................... . 15) Co byste Vy osobně navrhl(a) pro zlepšení služeb cestovního ruchu pro usnadnění cestování lidem s handicapem? ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………....

Děkuji za vyplnění dotazníku

70