Univerzální Design a přístupnost staveb veřejné hromadné dopravy osobám s tělesným nebo smyslovým handicapem
Blanka Navrátilová, FA ČVUT v Praze Projekt FRVŠ 2011
Obsah ÚVOD
2
KAPITOLA 1 Co je to univerzální design?
3
KAPITOLA 2 Pohled do historie
4
KAPITOLA 3 Proč univerzální design? Legislativní podklady pro aplikaci univerzálního designu ve stavebnictví v ČR
5 6
KAPITOLA 4 Kdo se univerzálním designem zabývá?
7
KAPITOLA 5 Principy univerzálního designu
8
KAPITOLA 6 Cílové skupiny pro aplikaci univerzálního designu
13
KAPITOLA 7 Veřejná hromadná doprava – městská a příměstská
15
KAPITOLA 8 Aplikace principů univerzálního designu na stavby veřejné hromadné dopravy
17
KAPITOLA 9 Chyby, kterých je třeba se vyvarovat
30
ZÁVĚR
31
POUŽITÁ LITERATURA A OBRÁZKY
32
1
ÚVOD Lidská společnost je neuvěřitelně barvitá a různorodá. Přesto, že biologický základ mají všichni lidé téměř stejný, odlišuje nás nespočet menších, či větších detailů. Za některé odlišnosti může příroda, například za vzrůst, barvu kůže, či vlasů nebo očí, nebo například za smyslové, či pohybové postižení. Jiné rozdíly, jako řeč, kulturní či náboženské zázemí, sociální postavení aj. má na svědomí vývoj lidských společenství. Za posledních několik desetiletí udělala naše společnost velký pokrok ve vnímání odlišností a v chápání pojmu rovnoprávnost. Naučili jsme se pomáhat slabším a neodsuzovat jinakost. Naopak se snažíme o to, aby se nám všem žilo lépe, aby také lidé s jakýmkoliv handicapem, trvalým či dočasným, dokázali žít samostatným a v co největší možné míře plnohodnotným životem. K tomu je třeba, aby myšlenka rovného přístupu prostoupila veškeré oblasti života, a to je možné i díky uplatnění poměrně mladého přístupu k navrhování věcí, budov a prostředí, který nazýváme univerzální design. Tato příručka pojednává o tom, co je to univerzální design, neboli design pro všechny a přibližuje možnosti aplikace jeho zásad v různých oblastech života. Podrobněji se pak věnuje problematice přístupnosti staveb veřejné hromadné dopravy právě pomocí uplatnění filozofie univerzálního designu. Příručka je určena nejen všem studentům oborů spojených s architekturou a designem Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Věřím, že v ní naleznou užitečné informace také studenti dalších oborů a dalších vysokých škol a univerzit v České republice i zástupci z řad odborné i laické veřejnosti, kteří se jakýmkoliv způsobem zajímají o problematiku navrhování předmětů, budov, či prostředí pro všechny. Příručka vznikla díky podpoře Fondu rozvoje vysokých škol ročního projektu s názvem: Univerzální design a přístupnost staveb veřejné hromadné dopravy osobám s tělesným nebo smyslovým handicapem na Fakultě architektury ČVUT v Praze v roce 2011, během něhož byly sbírány jak teoretické poznatky z oblasti univerzálního designu, tak praktické zkušenosti a aplikace univerzálního designu v několika evropských metropolích i českých městech.
2
KAPITOLA 1
Co je to univerzální design? Univerzální design, neboli – design pro všechny je přístup k navrhování věcí, budov a prostředí, který se postupně vyvinul z bezbariérového designu v průběhu devadesátých let 20. století. Je směřován na všechny lidi bez ohledu na jejich věk, zdravotní stav, fyzické možnosti, národnost, kulturní, náboženské či sociální zázemí. Dnes, dvacet let po vzniku univerzálního designu, který měl za cíl umožnit přístup a použití pro všechny, se jeho hlavní myšlenka posunuje ještě o kousek dál. Z univerzálního designu, se postupně stává tzv. inklusivní design. Nejen produkty, budovy, prostředí, ale také služby navržené a fungující v tomto duchu, jsou použitelné pro co nejvíce lidí v rozumné míře na celosvětové úrovni, v mnoha různých situacích a to bez nutnosti speciálních úprav nebo speciálního řešení. Univerzální design splňuje požadavky lidské rozmanitosti, sociální rovnosti a rovnocennosti a vytváří rovné příležitosti pro lidi ve všech oblastech života. Obklopuje nás všude kolem, aniž si to uvědomujeme. Řešení univerzálního designu jsou jednoduchá, vycházející z antropometrie, respektující lidskou fyziologii i psychologii. Základní myšlenkou univerzálního designu tedy je umožnit plnohodnotný a pohodlný život všem lidem, i těm, kteří mají nějaký handicap, trvalý či pouze dočasný, smyslový, či pohybový. V současné době totiž tvoří až 40% evropské populace osoby se zdravotním postižením, senioři nebo lidé s dočasně omezenou mobilitou, tj. například osoby doprovázející dítě v kočárku, těhotné ženy, lidé se zraněním, cestující s těžkými zavazadly aj. Brzy se ukázalo, že předměty navržené podle zásad univerzálního designu, nebo prostředí, které respektuje principy tohoto směru, jsou příjemné a pohodlné pro všechny lidi, i pro ty, kteří se na první pohled s žádným handicapem nepotýkají. Univerzální design by dnes měl být přirozenou součástí práce v mnoha oborech, ať už se jedná o architekty, designéry, výrobce předmětů denního použití, IT vývojáře, nebo politiky a úředníky atd.
3
KAPITOLA 2
Pohled do historie V univerzálním nebo inklusivním designu jde zkrátka o víc, než jen o to, „aby se věc líbila“, ale především o to, aby byla pro všechny lidi správně fungující. Proto můžeme první kořeny pro vznik univerzálního designu nalézt již v první polovině 20. století v období funkcionalismu, kdy vzhled staveb, nábytku a dalších předmětů denního užití určovala především funkce, provozní, ekonomická, sociální, hygienická aj. Rozměry Le Corbusiérových obytných jednotek byly odvozeny z proporčního systému modulor, ten byl publikován poprvé roku 1948 a vycházel z proporcí lidského těla a ze zlatého řezu. V 50.letech 20. století se ve skandinávských zemích objevuje tzv. ergonomický design, nejznámějším představitelem je finský architekt a designér Alvar Aalto. Jeho návrhy nábytku z ohýbané překližky, který svými tvary a velikostí vychází z přirozených pozic a velikosti lidského těla, jsou známé po celém světě.
Modulor dle Le Corbusiera (1)
V 60. letech 20. století se objevují první občanská hnutí bojující za práva lidí se zdravotním postižením, vznikají první státní orgány a legislativní opatření věnující se problematice lidí se zdravotním postižením i seniorů. Ve Švédsku se rodí koncepce „ Společnost pro všechny“ orientovaná na přístupnost prostředí. Ve Spojených státech amerických vznikají hnutí na podporu veteránů z druhé světové války a z války ve Vietnamu a v Korey, v roce 1961 jsou zde vydány první standardy pro zpřístupnění budov lidem s tělesným postižením. V roce 1990 byl schválen v USA zákon The Americans with Disabilities Act, který probudil povědomí veřejnosti o právech osob s postižením. Zakazuje diskriminaci v zaměstnání, požaduje přístup do veřejných budov, do budov ubytování, služeb, k veřejné dopravě a telekomunikacím. Pokud existují fyzické bariéry, které brání přístupu, musí být odstraněny. Roku 1993 byla přijata Standardní pravidla OSN z hlediska rovnosti příležitostí pro lidi se zdravotním postižením. Od 90. let 20. století vzniká mnoho center a organizací zabývajících se designem pro všechny. V USA vzniklo již v roce 1989 Centrum pro univerzální design při Státní univerzitě Severní Karolíny v Raleighu, , evropským zástupcem je Evropský institut pro navrhování a postižení (EIDD), dnes působící pod názvem Design pro celou Evropu (Design for All Europe). Existuje také mnoho národních institucí, které se věnují univerzálnímu designu, jako je například španělská organizace Design for All Foundation, rakouská organizace Design for All,v Čechách se tomuto tématu věnuje organizace Czech design.cz a další. Mnoho z nich sdružuje pod svými křídly organizace EDeAN (European Design for All eAccessibility Network), jíž každý rok Křeslo Paimio, Alvar Aalto, 1932 (2) předsedá jedna ze 160 členských organizací z celé Evropy. (1) vlastní kresba autora dle Le Corbusiéra (2) Paimio [online]. 2011 [cit. 2011-12-12]. Dostupné z WWW: http://design-milk.com/paimio-by-alvar-aalto/
4
KAPITOLA 3
Proč univerzální design? Jaké jsou vůbec důvody pro uplatnění univerzálního designu? Co byla nebo jsou východiska pro jeho vznik? Obecně lze říci, že pro vznik filozofie univerzálního designu jsou klíčové změny ve společnosti a rozvoj vědy a techniky. Všechny faktory můžeme rozdělit do pěti skupin: • • • • •
demografický vývoj společnosti sociální faktory ekonomické důvody technologický pokrok legislativní opatření
První skupinu tvoří demografický vývoj společnosti jako je nárůst počtu obyvatel nebo stárnutí společnosti. Roste počet obyvatel, a tudíž roste také počet osob se zdravotním postižením nebo s nějakým omezením. Jako příklad si vezměme Českou republiku. Zatímco na konci 18. století žilo na území Čech, Moravy a Slezska 4,25 milionu obyvatel, v roce 1950 to už bylo téměř 9 milionů obyvatel a při statistické sčítání v roce 2000 zde žilo již 10,3 milionů obyvatel, z toho zhruba 1/10 obyvatel se zdravotním postižením. S tím jak klesá porodnost a stoupá průměrný věk, kterého se lidé dožívají, dochází ke stárnutí obyvatelstva. Podívejme se opět na statistické údaje o České Republice. V roce 1950 tvořil podíl obyvatel starších 65 let 8%, v roce 2000 bylo obyvatel ve věku nad 65 let již 14% celkové populace. počet obyvatel ČR
podíl obyvatel ČR ve věku nad 65 let
11
16 14
10,5
procentuální podíl
miliony obyvatel
12
10
9,5
9
10 8 6 4
8,5 2
8
0
1950
1960
1970
1980
1990
2000
2008
1950
roky
1960
1970
1980
1990
2000
2008
roky
Počet obyvatel ČR a podíl obyvatel ČR starších 65 let (zdroj dat ČSÚ) Mezi demografické důvody vzniku univerzálního designu lze také zařadit velký počet válečných veteránů a obětí válek, které se odehrály ve 20. století, především z druhé světové a z války ve Vietnamu a Korey v USA. Války 20. století se vyznačují nepříjemnou skutečností, že se neodehrávají pouze na bojištích, ale všude a oběťmi již nejsou jen vojáci, ale také civilisté, stoupá tak počet lidí s jejich následky. Druhou kategorii tvoří faktory sociální, z nichž za nejdůležitější lze označit globalizaci, změnu způsobu života. Vše je dnes rychlejší, vzdálenosti jsou kratší. Stále více lidí má přístup ke vzdělání, ke kultuře, cestování a s tím také narůstá počet lidí, kterým nebyl přístup k těmto věcem umožněn z důvodu fyzických bariér. Baby boom v 60. a 70. letech 20. století dal světu novou generaci lidí, která chce zůstat aktivní i ve stáří, která se nebude chtít cítit „ošklivá“, nepatřící do společnosti ani ve stáří.
5
Třetí skupinou důvodů jsou důvody ekonomické. V 80. letech, stejně jako nyní udeřila, ekonomická krize. Firmy byly nuceny zefektivňovat svoje výrobky tak, aby je mohlo využívat co nejvíce lidí, a hledat nové zákazníky a to i mezi lidmi s postižením nebo mezi seniory. Ukázalo se, že je to velmi početná skupina zákazníků, kteří rádi zaplatí za kvalitní výrobky, které dokážou zlepšit jejich nesnadný život. Velký podíl na vzniku univerzálního designu má technologický pokrok, ať už se jedná o rozvoj lékařských nebo rehabilitačních technologií, nebo o objev antibiotik. Dříve smrtelné nemoci nebo těžká zranění dnes přežívá mnohem více lidí, často však s trvalými následky. Rozvoj nejrůznějších technologií umožňuje vyrábět stále dokonalejší a lépe fungující výrobky. Poslední skupinou východisek jsou ta legislativní. Sem lze zařadit vznik různých občanských hnutí bojujících za práva lidí s postižením, nebo seniorů a také zákony a vyhlášky vydané vládami jednotlivých států na podporu a zrovnoprávnění osob s handicapem.
Legislativní podklady pro aplikaci univerzálního designu ve stavebnictví v České republice První ucelenou právní normou v Československu zabývající se bezbariérovým řešení staveb byla vyhláška č. 53/ 1985 Sb. O obecných technických požadavcích zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu. Vyhlášku vydala Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Jednalo se o první důležitý krok ve zpřístupnění staveb osobám s handicapem, byť zatím jen s tím pohybovým. Úpravy pro osoby se smyslovým handicapem obsahem vyhlášky nebyly. Dalším problémem této vyhlášky bylo, že se v jejím úvodu hovořilo o tom, že se požadavky přiměřeně užijí pro navrhování, přípravu a povolování změn staveb a proto nebyla často vůbec dodržována. Lépe na tom byl zákon č.43/1994Sb., kterým byl doplněn zákon č.50/1976Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Toto doplnění nařizovalo zajistit užívání staveb také osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Následovala vyhláška č. 174/1994Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečující užívání staveb osobami s mezenou schopností orientace a pohybu, v roce 2011 pak novelizace v podobě vyhlášky 369/2001 Sb.. Zásadní změnou této vyhlášky oproti těm předchozím bylo zahrnutí požadavků pro zrakově postižené osoby. Přesto i údaje v této vyhlášce byly stále nekompletní, často diskutabilní a nepřesné. V současné době platí vyhláška č. 398/2009Sb. O obecných technických požadavcích zabezpečující bezbariérové užívání staveb. Obsahuje technické požadavky na zajištění užívání staveb jak osob s omezenou schopností pohybu, tak osob se zrakovým, či sluchovým postižením. Každé z těchto omezení má svá specifika a tudíž jiné požadavky na úpravy staveb. Je nutné je řešit tedy samostatně, ale zároveň v určité symbióze tak, aby řešení pro jednu skupinu handicapovaných osob, neznamenala bariéru pro skupinu jinou. I k tomu, může významnou měrou přispět aplikace filozofie univerzálního designu.
6
KAPITOLA 4
Kdo se univerzálním designem zabývá? Univerzální design je něco, co se dotýká, nebo by mělo dotýkat, mnoha oborů lidské činnosti. Architekti by jej měli mít na mysli při navrhování nových budov ale i při rekonstrukcích, urbanisté při vytváření veřejných prostranství, designéři při navrhování předmětů, které denně používáme, politici a úředníci při vymýšlení nejrůznějších zákonných a jiných opatření, která denně ovlivňují náš život a dalo by se ve výčtu pokračovat dále. Označení bezbariérový známe všichni již poměrně dobře. Univerzální design je však poměrně mladý přístup k navrhování, povědomí o něm není vždy adekvátně jeho důležitosti rozšířeno. Vezměme například situaci v naší zemi. Pokud řekneme pojem univerzální design mezi architekty, či designéry, najdou se tací, kteří budou vědět alespoň přibližně, co si pod tímto souslovím představit, ale zdaleka ne všichni. Mezi dalšími profesemi pak bude jen stěží někdo vědět, o čem je řeč. Mnoho organizací po celém světě sdružuje odborníky z nejrůznějších oblastí lidského konání, s nimiž pracují na dalších konceptech uplatnění zásad navrhování pro všechny. Tyto organizace si také kladou za cíl informovat a vzdělávat laickou i odbornou veřejnost, vydávají odbornou literaturu, pořádají nejrůznější konference a workshopy, vypisují soutěže, jejichž předmět je vždy nějakým způsobem v souvislosti s univerzálním designem atd. Evropským zástupcem takové organizace je například Evropský institut pro navrhování a postižení (EIDD), dnes působící pod názvem Design pro celou Evropu (Design for All Europe). Sídlí ve Švédsku, současným předsedou je Finn Petrén, sdružení založil roku 1993 irský designér Paul Hogan. K dnešnímu dni je členy tohoto sdružení 33 evropských organizací z 23 zemí, Česká republika mezi nimi není. Cílem EIDD je podporovat aktivní interakci a komunikaci mezi odborníky se zájmem o teorii a praxi navrhování pro všechny a stavět mosty mezi těmi, kteří jsou již členy komunity navrhování pro všechny a mezi těmi, kde takový návrh může znamenat skutečný rozdíl v kvalitě života pro všechny. (Finn Petrén, President, EIDD) Roku 2004 vydalo EIDD Stockholmskou deklaraci, která je pokládána za základní dokument navrhování pro všechny v Evropě. Její klíčová myšlenka zní: Dobrý design umožňuje, špatný design znemožňuje. Ve Spojených státech amerických je vlajkovou lodí Centrum pro univerzální design, které bylo roku 1989 založeno při Státní univerzitě Severní Karolíny v Raleighu. Zakladatelem a dlouholetým ředitelem centra byl Ronald Lawrence Mace (1941-1998), sám upoután po většinu svého života po prodělání dětské mozkové obrny na invalidním vozíku. Proto dobře znal potřeby lidí s handicapem a věděl, kde existují omezení, která by se dala redukovat nebo zcela odstranit tak, aby i člověk s tělesným nebo i smyslovým postižením dokázal vést samostatný a v co největší možné míře plnohodnotný život. Centrum působí ve výuce na univerzitě, pořádá konference, semináře a workshopy na téma univerzální design, vydává odbornou literaturu, zveřejňuje mnoho užitečných informací a nových nápaditých řešení na svých internetových stránkách. V roce 1997 bylo v Centru pro univerzální design formulováno 7 základních principů univerzálního designu. Vychází z omezení a potřeb nejen osob s tělesným nebo smyslovým postižením, ale především z požadavku na pohodlný život pro všechny skupiny lidí. A to proto, že definovat handicap může být někdy velmi těžké a handicapem se může snadno stát například i malá nebo naopak velká výška člověka, nebo třeba neznalost cizího jazyka.
7
KAPITOLA 5
Principy univerzálního designu 1) SPRAVEDLIVÉ UŽÍVÁNÍ Design je užitečný a prodejný osobám s různými schopnostmi. 1a) Poskytnout stejnou možnost použití pro všechny uživatele, pokud možno identickou nebo alespoň ekvivalentní. 1b) Vyloučit segregaci nebo poznamenávání jakéhokoliv uživatele. 1c) Dopřát soukromí a bezpečí ve stejné míře všem uživatelům. 1d) Tvořit design příjemný pro všechny uživatele.
Příkladem je například začleněné, rozptýlené a přizpůsobitelné sezení pro člověka na invalidním vozíku v hledišti kina, divadla, či sportovního stadionu. Dalším příkladem je řešení zkušebních kabinek v obchodech s oblečením. Alespoň jedna kabinka by měla být dostatečně prostorná pro člověka na vozíčku nebo pro člověka, který potřebuje asistenci.(3)
2) FLEXIBILITA V UŽÍVÁNÍ Design počítající s širokým spektrem individuálních možností a schopností. 2a) Poskytnout výběr v metodách užití. 2b) Vyhovovat jak pravákům, tak levákům (v přístupu i v užívání). 2c) Usnadnit uživateli přesnost a pečlivost. 2d) Poskytnout přizpůsobitelnost k uživatelově rychlosti.
(3) vlastní kresba autora
8
Dát na výběr, zda pro překonání výškového rozdílu použije člověk schody nebo šikmou rampu. Kuchyňské, kancelářské nebo zahradní náčiní, které je navrženo tak, že ho mohou bez problému užívat jak praváci, leváci. Vyrábí ho například americká firma OXO. Už jen název (stejně jako produkty) této firmy je vytvořen v duchu univerzálního designu, ať ho čtete jakýmkoliv směrem (zprava, zleva, shora, zdola), stále ho čtete stejně. (4)
3) JEDNODUCHÉ A INTUITIVNÍ UŽÍVÁNÍ Použitý design je snadno pochopitelný, nevyžadující uživatelovu zkušenost, znalost, jazykové schopnosti nebo vysoký stupeň soustředění. 3a) Vyvarovat se zbytečné složitosti. 3b) Odpovídat uživatelově očekávání a intuici. 3c) Vybavit výrobek odpovídajícím textovým popisem ve více jazycích. 3d) Uspořádat informace v pořadí odpovídajícím jejich důležitosti. 3e) Poskytnou efektivní nápovědu a zpětnou vazbu během a po zpracování úlohy.
Příkladem jsou obrázkové návody na sestavení nábytku. Bez znalosti technických názvosloví, či cizí řeči, dokáže laik sestavit jakýkoliv kus nábytku vyrobený třeba na druhém konci světa.(5)
(4) vlastní kresba autora (5) návod k sestavení židle SNILLE, Ikea
9
4) SROZUMITELNÉ INFORMACE Návrh sděluje důležité informace uživateli efektivně, bez ohledu na okolí nebo na smyslových schopnostech uživatele. 4a) Užívat různé způsoby pro sdělení podstatných informací (piktogramy, hlášením, hmatově). 4b) Maximalizovat čitelnost podstatných informací. 4c) Odlišit prvky způsobem, který může být popsán (tj. jednoduše instruovat nebo ukázat směr). 4d) Poskytnout kompatibilitu s různou škálou technologií nebo zařízení, která používají lidé s omezenými smysly.
Informace sdělovat jednoduchým čitelným způsobem bez nutnosti znalosti jazyka – PIKTOGRAMY. Důležité informace by měl zdravý člověk vnímat dvěma nezávislými smysly tak, aby člověk s postižením nějakého smyslu, dostal tuto informaci také. Proto se ve výtazích zobrazuje číslo podlaží na displeji a zároveň je sdělováno hlášením. Moderní televizní vysílání obsahuje skryté titulky, které pomáhají nejen lidem s postižením sluchu, ale i lidem s omezenými jazykovými znalostmi. (6)
5) TOLERANCE CHYB Návrh minimalizuje riziko a nepříznivé následky nehod nebo neúmyslných činů. 5a) Instalovat prvky, které minimalizují riziko a chyby, nejvíce užívané prvky nejlépe přístupné, rizikové prvky vyloučit, izolovat nebo zastínit. 5b) Poskytnout varování před riziky a chybami. 5c) Poskytnout záchranné tahy. 5d) Odradit od nevědomých akcí způsobem, který vyžaduje ostražitost.
(6) Piktogramy [online]. 2011 [cit. 2011-12-20]. Dostupné z WWW: http://kawaii-mimi-ayu2.webnode.cz/news/graficky-design-piktogram-typografie/
10
Tah UNDO nebo ZPĚT tah v počítačových programech poskytuje uživateli možnost opravit chybu bez penalizace. Program se Vás také před ukončením práce zeptá, zda chcete skutečně skončit a zda chcete Vaši úlohu uložit, pokud ji sami uložit zapomenete. (7)
6) MALÁ FYZICKÁ NÁMAHA Design umožňuje efektivní, pohodlné použití, s minimem námahy. 6a) Dovolit uživateli udržovat neutrální, přirozenou pozici těla. 6b) Užívat odůvodněnou ovládací sílu. 6c) Minimalizovat opakování akce. 6d) Minimalizovat dlouhodobé fyzické nároky.
Zde je uveden pěkný příklad z České republiky. Jedná se o láhev minerální vody Korunní, jejíž design má na svědomí Ivan Dlabač. Láhev má příjemný ergonomický tvar – padne do ruky a především má širší uzávěr umožňující otevření lahve za použití mnohem menší síly než u klasických uzávěrů.(8)
(7) vlastní kresba autora (8) Láhev minerální vody Korunní [online]. 2011 [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW:
11
7) VELIKOST A PROSTOR PRO PŘÍSTUP A UŽÍVÁNÍ Odpovídající velikost a prostor je poskytován pro přístup, dosažení, manipulaci a užití, bez ohledu na uživatelovu tělesnou velikost, pozici a pohyblivost. 7a) Poskytnout jasný výhled na důležité prvky pro jakéhokoliv sedícího nebo stojícího uživatele. 7b) Dosáhnout na všechny součásti pohodlně pro jakéhokoliv sedícího nebo stojícího uživatele. 7c) Vyhovět variantám rukou a uchopení. 7d) Poskytnout dostatečný prostor pro použití pomocných zařízení nebo osobní asistenci.
Dostatečný prostor kdekoliv to jen jde – před vstupními dveřmi, na toaletách a v koupelnách, u poštovních schránek nebo popelnic, mezi regály v obchodech, mezi stoly v restauracích aj. Důležité je také výškové řešení, na regály se zbožím v obchodě by měl dosáhnout i člověk sedící na invalidním vozíku, výškové řešení jakéhokoliv pultu by mělo být variabilní, aby se u něj pohodlně cítil člověk dospělý i malé dítě, nebo člověk na invalidním vozíku. (9)
(9) vlastní kresba autora
12
KAPITOLA 6
Cílové skupiny pro aplikaci univerzálního designu Univerzální design, jeho filozofie a praktická řešení jsou sice směřována na všechny lidi bez ohledu na věk, velikost, fyzické nebo psychické schopnosti, kulturní či náboženské zázemí. Přesto jsou skupiny lidí, pro které nejsou řešení dle zásad univerzálního designu jen jakýmsi luxusem nebo doplňkem pro pohodlí, ale v podstatě rozhodují o tom, jak plnohodnotný a samostatný život dokáže takový člověk vést, zda se dostane domů, zda dokáže nakoupit, zda si večer zajde do divadla, nebo odpoledne zaplavat do bazénu. Na mysli mám samozřejmě osoby se zdravotním postižením – osoby se sníženou schopností pohybu a orientace, nebo osoby s dočasným omezením, jako jsou osoby doprovázející dítě v kočárku, nebo třeba cestující s velkými zavazadly. Tyto skupiny lidí mají obvykle větší prostorové nároky, ale zároveň omezený dosah. Pro přehlednost uvádím rozměry některých základních prostorových požadavků, a omezení, která přinášejí některé oční vady: Prostorové nároky osob s omezenou schopností pohybu a orientace (10)
(10) vlastní kresba autora dle Renaty Zdařilové
13
Nejběžnější oční vady a onemocnění a jejich projevy: Krátkozrakost (Myopie) - paprsky světla usměrněné oční čočkou se sbíhají už před sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Zpravidla je na příčině příliš dlouhé oko, výjimečně je příčinou zvýšená lomivost optického aparátu oka. Hlavním projevem je špatná viditelnost vzdálených předmětů. Myopie se napravuje brýlemi s čočkou rozptylkou. Dalekozrakost (Hypermetropie) - paprsky světla usměrněné oční čočkou se sbíhají až za sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Jelikož je lidské oko toto částečně schopno kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být tato vada zpočátku patrná. Jejím projevem je špatná viditelnost postiženého na blízko umístěné předměty. Napravuje se brýlemi se spojnou čočkou Barvoslepost (Daltonismus) – rozlišujeme několik druhů vad, které způsobují problémy se vnímáním a rozlišováním barev, např. protanopie způsobuje problémy s vnímáním červené barvy, deuteranopie s vnímáním zelené barvy, tritanopie s vnímáním modré barvy, existuje také celkový daltonismus, kdy člověk vidí pouze černobílý obraz. Šeroslepost (Hemeralopie) – důsledkem poruchy funkce sítnicových tyčinek dochází k omezení nebo úplné ztrátě zraku při nedostatečném osvětlení Zelený zákal (Glaukom) – v důsledku poškození očního nervu dochází k poruchám nebo úplné ztrátě zraku. Člověku se zeleným zákalem se zmenšuje zorné pole, dochází k poruše periferního vidění, nedokáže správně vnímat okolní prostor. Poškození očního nervu může vzniknout kvůli zvýšenému nitroočního tlaku, nebo kvůli infekci. Šedý zákal (Katarakta) – dochází k zakalení oční čočky a člověk tak vidí neostře jakoby přes špinavé sklo, postupně dochází k úplné slepotě. Šedý zákal vzniká v důsledku stárnutí, nebo ho může způsobit infekce či poranění oka, nebo dlouhodobé užívání některých léků aj. Slepota – trvalá a úplná ztráta zraku, vrozená, či v důsledku onemocnění nebo úrazu. Nevidomý člověk nedokáže vnímat světlo, vizuální vnímání musí nahradit jiné smysly, nejčastěji kombinace sluchu a hmatu. Každá oční vada či postižení má svá specifika, která člověka omezují v orientaci. Užitím některých principů univerzálního designu můžeme eliminovat tato omezení a potíže. Například zvolením vhodné velikosti písma, či obrazových informací, vhodnou barevností, kontrastností a osvětlením. Nepochybně lze kompenzovat nedostatečné vnímání vizuálních informací využitím jiného smyslu, hmatu, či sluchu.
14
KAPITOLA 7
Veřejná hromadná doprava – městská a příměstská Tato příručka se snaží přiblížit možnost aplikace principů univerzálního designu za účelem zpřístupnění veřejné hromadné dopravy všem. Pro snadnější pochopení problematiky byla zvolena městská a příměstská hromadná doprava. Poznatky, které dále příručka přináší, jsou syntézou teoretických pravidel a předpisů univerzálního designu a praktických poznatků z českých měst i evropských metropolí. Městská a příměstská hromadná doprava je systém linek, který zajišťuje přepravu osob po území a blízkém okolí větších měst. Obvykle je realizována jedním nebo více druhy dopravních prostředků jako jsou autobusy, tramvaje, vlaky, podzemní, či nadzemní dráha a další specifické druhy dopravy jako jsou například lodě nebo lanovky. Je vhodné, pokud je městská hromadná doprava provázána s tou individuální, například pomocí systému parkovišť P+R nebo K+R a samozřejmě návazností na pěší trasy. Další vlastnosti a specifika systémů městské a příměstské dopravy určuje samo město a jeho poloha. To jak systém vypadá a z čeho se skládá, ovlivňuje nejen velikost města, ale také historický vývoj města i historický vývoj systému hromadné dopravy, přičemž oba dva jsou od jisté doby neodlučitelně provázané. Za prvního předchůdce městské hromadné dopravy můžeme označit nosítka a nájemné kočáry tažené koňmi – fiakry, i když tyto dopravní prostředky nebyly příliš hromadné, nepřevezly najednou mnoho osob. První městskou skutečně hromadnou dopravu osob zajišťovali v 19. století vozy tažené koňmi. Byly to buď omnibusy, předchůdci dnešních autobusů nebo koněspřežné tramvaje jezdící po kolejích, tzv. koňky. Elektrické tramvaje se objevily v druhé polovině 19. století. První podzemní dráha byla uvedena do provozu v Londýně již v roce 1863 a přepravu tenkrát zajišťovaly ještě parní vlaky. Elektřina jako zdroj pro pohon byla využívána od roku 1890. Historie lodní dopravy je dlouhá jako lidstvo samo. Komerční lanové dráhy pro přepravu více osob jsou novodobým vynálezem 20. století. Dobrá dopravní dostupnost je předpokladem fungujícího města, lidé se chtějí snadno dostat do míst, kde se odehrává jejich život, do místa bydliště, pracoviště, nákupů, relaxace aj. Pokud se tohle všechno odehrávalo dříve na jednom místě v docházkové vzdálenosti, nebylo hromadné dopravy třeba. Dnes je však situace jiná, vzdálenosti rostou, ale zároveň se díky dopravním možnostem zkracují. Na podobu a přístupnost dopravního systému mají vliv také přírodní podmínky jako jsou morfologie terénu, přítomnost vodního toku nebo větší vodní plochy (jezero, moře), klimatické podmínky. Důležitou roli v tom, jak vypadá systém dopravy ve městě hraje také mentalita lidí a celková vyspělost lokální společnosti. V této příručce jsou uvedeny praktické příklady z několika evropských měst vyznačených na mapě. Města byla vybrána tak, aby dokumentovala různé přístupy z hlediska kulturní identity, terénních a klimatických podmínek i z hlediska historického vývoje k řešení obdobné problematiky. Některá města mají vlastní strategie pro dosažení přístupnosti v duchu filozofie design for all, mnohá mají dokonce své organizace, které na těchto plánech a jejich realizaci pracují. V mnoha městech je dobrým impulsem pro zpřístupnění veřejné hromadné dopravy
15
nějaká velká globální akce, jako byly nebo budou olympijské a následné paralympijské hry v Barceloně, či Londýně, nebo například výstava EXPO 98 v Lisabonu. Španělské město Barcelona kromě toho v roce 1996 vyhlásilo původně desetiletý plán na zpřístupnění města v duchu navrhování pro všechny. Úkol rozvíjet plán přístupnosti byl svěřen obecnímu ústavu pro územní plánování a společnosti pro přístupnost CRID (Consorci de Recursos i Documentació za al'Autonomia Personal). S přibližně 50 zaměstnanci různých profesí a z různých prostředí, jako jsou architekti, inženýři a ergonomové, zástupci organizací lidí se zdravotním postižením (např. ONCE) atd. CRID funguje jako městská rada pro přístupnost, vypracovává průzkumy a poskytuje poradenství v otázkách přístupnosti. Barcelonský plán přístupnosti původně počítal s investicemi kolem 55 milionů eur a trváním deset let, ale funguje v podstatě dodnes. Zahrnuje úpravy ulic a veřejných prostranství, veřejných budov, sportovišť, městských parků, zahrad a pláží, stanic metra a příměstských vlaků, autobusových a tramvajových zastávek, stanic lanovky aj. K plánu se samozřejmě připojil také poskytovatel veřejné hromadné dopravy TMB. V Londýně pracuje na zpřístupnění veřejné hromadné dopravy charitativní organizace Transport for All. Kromě poradenské činnosti a sponzorování úprav pro osoby s handicapem nebo seniory, zajišťuje tato společnost také individuální dopravu osob s handicapem do míst, která se veřejnou dopravu zatím zpřístupnit nepodařilo. Kromě toho vydal Olympijský výbor standardy pro inklusivní navrhování pro olympijské hry v roce 2012. Standardy dávají základní informace o řešení sportovišť a jejich okolí, tzn. také pro přístup do těchto míst například městskou hromadnou dopravou. Švédská metropole Stockholm řeší zpřístupnění městského prostoru a veřejné dopravy potichu, ale jistě a úspěšně. O plánu na zpřístupnění Easy Access to Stockholm se nikde moc nemluví a přesto je pohyb po švédské metropoli pro seniory nebo osoby s handicapem již dnes velmi příjemný a bezproblémový. Stockholmský dopravní podnik pracuje i dále na zpřístupnění svých dopravních prostředků i stanic a zastávek. V Lisabonu byl vytvořen plán na zpřístupnění pro pěší - Lisbon’s Pedestrian Accessibility Plan. Spoluprací mezi veřejností, městskými orgány a poskytovateli hromadné dopravy se snaží najít řešení pro lepší přístupnost pěších tras i prostředků hromadné dopravy v nelehké pozici města v kopcovitém terénu. Wiener Linien – poskytovatel městské hromadné dopravy ve Vídni pracuje na tom, aby mohly jejich linky využívat také osoby s pohybovým nebo smyslovým handicapem mnoho let. Příkladem je tramvaj s nejníže položenou podlahou nad vozovkou ULF, která jezdí ulicemi rakouské metropole již patnáct let. Další zajímavé informace najdete zde: Barcelona: Londýn: Stockholm: Lisabon: Vídeň:
http://www.tmb.cat/en/transport-accessible http://www.transportforall.org.uk/ http://www.tfl.gov.uk/gettingaround/transportaccessibility/1167.aspx http://www2.sl.se/templates/Page.aspx?id=4662 http://www.metrolisboa.pt/Default.aspx?tabid=280 http://www.carris.pt/en/reduced-mobility/ http://www.wienerlinien.at/eportal/ep/channelView.do/channelId/31437/pageTypeId/9320
16
KAPITOLA 8
Aplikace principů univerzálního designu na stavby veřejné hromadné dopravy Před dvaceti lety byly dopravní systémy a jejich součásti navrhovány a provozovány se základními požadavky jako jsou technická efektivita a ekonomická ziskovost. Možnosti a požadavky, potažmo pohodlí uživatelů stály až na druhém místě. To vedlo ke vzniku mnoha nádraží, stanic a zastávek, kde musí cestující šplhat nahoru a dolů po schodech, prodírat se úzkými přecpanými chodbami se zavazadly nebo s dětmi, škrábat se do dopravního prostředku po příkrých schůdcích. Přepravní služby pro osoby s handicapem byly zpočátku realizovány spíše pomocí speciálních dodávek provozovaných soukromými společnostmi nebo, jako u nás, se společnost do konce 80. let tvářila, že lidé s handicapem či senioři, nepatří do společnosti, a vlastně neexistují, a tudíž není třeba hledat způsoby, jak i jim umožnit cestování. A přitom právě senioři nebo lidé se zdravotním postižením využívají hromadnou dopravu a pěší dopravu mnohem častěji, než dopravu individuální – automobilovou. Díky společenským změnám a změnám vnímání potřeb lidí s nějakým omezením nejen u nás, ale prakticky v celém civilizovaném světě, se situace v přístupnosti veřejné hromadné dopravy lepší. Byly prozkoumány potřeby seniorů a lidí se zdravotním postižením a stanovena základní pravidla a parametry, které se staly součástí univerzálního designu. Je důležité aplikovat univerzální design komplexně. Nízkopodlažní dopravní prostředky fungují jen tehdy, pokud jsou správně řešena také nástupiště a zastávky. Přístup na zastávku je možný jen tehdy, pokud navazuje na místní síť bezbariérově řešených chodníků a přechodů pro chodce. Pro každý ze sedmi principů univerzálního designu lze najít ekvivalentní aplikaci v řešení prvků staveb městské a příměstské hromadné dopravy jako jsou stanice metra, zastávky autobusů, či tramvají, nástupiště příměstských vlaků a další. Některé principy se navzájem prolínají a některá řešení, či opatření nelze jasně zařadit do jednoho principu, proto je třeba brát toto rozdělení jako orientační a pomocné.
17
1) SPRAVEDLIVÉ UŽÍVÁNÍ – PŘÍSTUP Pod pojmem spravedlivé užívání si lze také představit spravedlivý přístup. Jedná se o přístup na zastávku nebo do stanice a všech jejích částí pro veřejnost, jako jsou čekárny, přepážka, pokladní automaty, toalety, ale také přístup do vlastního dopravního prostředku. Pro zajištění přístupu nestačí pouze upravit vhodně samotnou zastávku dopravního prostředku, ale úpravy musí mít širší koncepci v okolí, navazovat na pěší trasy, ideálně v celém veřejném prostoru města. Přístupnost je totiž jako řetěz, který se může přetrhnout v tom nejslabším místě. Proto je důležité dbát na návaznost řešení. Jde o úpravy pro bezproblémový pohyb osob na invalidním vozíčku, jako jsou: • • • • • • •
snížené nájezdy na chodníky a zastávkové ostrůvky, výškové rozdíly max. 20mm správně řešené přechody pro chodce – bez světelné signalizace max. přes 2 jízdní pruhy, délka max. 6,5m, se světelnou signalizací přes více pruhů do délky 9,5m rampy (sklon 1:16, do délky 3m u rekonstrukcí 1:8 ), výtahy odpovídajících rozměrů, zdvižné plošiny povrchy s vhodnou strukturou a součinitelem smykového tření zvýšené hrany nástupišť (200mm nad vozovkou nebo dle vozového parku) a nízkopodlažní dopravní prostředky minimální mezera mezi hranou nástupiště a dopravním prostředkem označení vyhrazeného místa v dopravním prostředku již na nástupišti
Zpřístupnění pro vozíčkáře může být složité ve chvíli, kdy se město rozkládá v kopcovitém terénu, přesto jej pomocí šikmých ramp, zdvižných plošin a výtahů lze alespoň částečně dosáhnout. Úpravy pro vozíčkáře jistě ocení i osoba doprovázející dítě v kočárku nebo cestující s velkým těžkým zavazadlem nebo člověk starší, jehož pohybové schopnosti jsou omezené. Snadné orientaci pro osoby se zrakovým handicapem napomáhají tzv. orientační body a znaky. To jsou snadno, rychle a zaručeně určitelná místa, které poskytují osobě se zrakovým handicapem důležité informace a jevy, které charakterizují orientační situaci. Orientační znaky mohou být sluchové, taktilní, čichové, tepelné i prostorové (vertikální a horizontální). Úpravy pro nevidomé a slabozraké zajišťující přístup: • • • • • •
Taktilní plánky a orientační prvky Vodící linie – přirozené a umělé; taktilní nebo z RFID čipů Varovné pásy na speciální dráze šířky 150mm, v kontrastní barvě a signální pásy šířky 800-1000 mm(k prvním dveřím vozu nebo označníku zastávky) Vhodná barevnost interiéru (kontrasty) Vhodné osvětlení Akustické naváděcí systémy
18
a)
b)
c)
Vodící linie v kontrastní barvě a) metro Vídeň, b) metro Barcelona, c) umělá vodící linie z RFID čipů ve Stockholmu
a)
b)
c)
Varovný pás na speciální dráze a) metro Lisabon, b) metro Londýn, c) metro Stockholm
a)
b)
c)
Označení vyhrazeného místa v dopravním prostředku na nástupišti a) v metru v Londýně, linka Jubilee, b) v lanovce na horu Montjuic v Barceloně, c) tramvajová zastávka v Barceloně
19
a)
b)
c)
Signální pás navádějící nevidomého do prvních dveří autobus a)v Barceloně, b) ve Stockholmu, c) signální pás k označníku zastávky a do prvních dveří tramvaje v Praze
a)
b)
c)
Minimální mezera mezi hranou nástupiště a vozem a) metro Lisabon, b) metro Vídeň, c) tramvaj ve Stockholmu
a)
b)
c)
d)
Přístup jasně označeným výtahem a) Londýn, b) Vídeň, c) Barcelona, d) Lisabon
20
2) FLEXIBILITA V UŽÍVÁNÍ – FLEXIBILITA Je pravda, že dosáhnout flexibility u něčeho, co je tak pevně dané, jako jsou stavby je těžké. Proto je dobré, pokud existuje výběr mezi různými možnostmi a způsoby použití nebo i přístupu za pomoci různých technických zařízení a řešení. • • •
Výběr mezi použitím klasických schodů, eskalátoru nebo výtahu Výběr způsobu placení za služby – mince, bankovky, karty Důležité informace sdělovat tak, aby byly vnímatelné více smysly (vizuálně, taktilně, akusticky) a případně vícejazyčně
Pro přizpůsobení staré zastávky, či stanice z doby, kdy pojem bezbariérovost neexistoval, pro splnění dnešních požadavků navrhování pro všechny lze využít tato opatření: • • • •
Dodatečně namontované rampy a nájezdy Dodatečně nainstalované umělé vodící linie Dodatečně vestavěné výtahy Výklopné rampy, které jsou součástí dopravního prostředku
a)
b)
c)
Výběr mezi použitím schodů nebo eskalátoru a) metro Barcelona, b) metro Stockholm, c) výběr mezi použitím schodů nebo šikmé rampy, nádraží Barcelona
a)
b)
a) Dodatečně namontovaná rampa pro snadnější nástup do vozu metra v Barceloně, b) výklopná plošina pro nástup do autobusu
21
3) JEDNODUCHÉ A INTUITIVNÍ UŽÍVÁNÍ Jednoduchá řešení se dobře používají. Pro jejich pochopení není třeba velkého soustředění, obvykle postačí intuice, „selský rozum“. Pro člověka s nějakým omezením bývá často stresující už jen to, že se vydává z bezpečí svého domova někam na cestu, často do neznáma. Jednoduché intuitivní řešení městského prostoru, nebo prostoru stanice dopravy napomáhá orientaci a pocitu bezpečí. Pokud se jedná o město, či prostory historické, které díky svému vývoji přehlednost ztratily, pomohou informační systémy. Osoby se zrakovým handicapem jsou schopny se samostatně pohybovat v prostředí, které má logiku a řád a při jehož návrhu byly dodržovány jednoznačně stanovené zásady. • • • • • •
a)
Architektonický návrh prostoru zastávky – jednoduchý, intuitivní, přehledný, využívající stanovené zásady a osvědčené principy Logické umístění zastávek v prostoru města Jednoduché přestupní uzly Přirozené orientační prvky Jednoduché označení zastávky, dobře viditelné, po celém městě shodné Jednoduché informační systémy používající vyzkoušená a ověřená řešení
b)
c)
d)
Jednoduché a přehledné označení zastávky v prostoru města a) Vídeň, b) Barcelona, c), d) Lisabon zároveň slouží jako orientační prvky v městském prostoru, v
e)
f)
g)
h)
h)
e) první digitální označník zastávky v Praze, další označníky v českých městech f) Plzeň, g) České Budějovice, h) Brno 22
4) SROZUMITELNÉ INFORMACE Chystáte se na cestu? Jistě nevynecháte určitou přípravu v podobě vyhledání si času odjezdu/ příjezdu, návaznosti přestupů atd. Většina z nás využívá informace na internetových portálech. Dnes má také většina poskytovatelů městské hromadné dopravy na svých internetových stránkách speciální sekce pro cestující s handicapem nebo pro cestující s jinými specifickými potřebami a požadavky. Stejné informace jsou obvykle k dostání v infocentrech v papírové podobě. Při samotné cestě využíváme informace na zastávkách a ve stanicích nebo přímo ve vozech dopravních prostředků: • • • • • • • • •
Hodiny Digitální ukazatele s časem odjezdu dalšího spoje Digitální ukazatele s informací o tom, zda je spoj nízkopodlažní Jízdní řády – na přístupném místě Plánek stanice s vyznačenými bezbariérovými vstupy/výstupy Mapa okolí stanice Plánek dopravní sítě s vyznačenými přestupy a bezbariérově řešenými stanicemi Plánek linky Piktogramy a směrovky – jednoduché, známé symboly, bez ohledu na jazykové znalosti pochopitelné • Informace sdělované pro více smyslů – vizuálně, akusticky, taktilně (Braillovo písmo) • Odpovídající velikost písma a font, barevné kontrastní řešení • Informace vícejazyčné Poznámka: za dostatečně kontrastní řešení je považováno takové řešení, kdy po převedení barevného obrazu do škály šedé, je rozdíl dvou barev alespoň 30%.
a)
b)
c)
Označení východů a) metro Londýn, b) metro Vídeň, c) metro Praha
23
a)
b)
c)
Informace o směru linky a stanicích a) Barcelona, b) Praha, c) Vídeň
a)
b)
c)
a)
Digitální ukazatele s časem odjezdu a informací, zda se jedná o nízkopodlažní vůz a) tramvaj Vídeň, b) metro Vídeň, c) metro Stockholm
a)
b)
c)
Plánky a) centrum města Vídeň s přestupními stanicemi metra, okolí stanice s vyznačenými bezbariérovými východy b) Vídeň, c) Londýn
24
5) TOLERANCE CHYB – BEZPEČÍ Prvky zabezpečující bezpečné užívání staveb napomáhají nejen v nenadálých situacích, ale i při běžném užívání, především chrání člověka před tím, aby se do nepříznivé situace nedostal. Zabraňují nehodám a chybám, a pokud však k nehodě dojde, nabízí možnost záchrany, návratu, opravy. Tyto prvky více než kterékoliv jiné chrání životy a zdraví. • • • • • • • •
a)
Tlačítka pro přivolání pomoci, asistence nebo pro získání informace Tlačítka pro zastavení dopravy – dopravního prostředku, eskalátoru aj. Automatické bezpečnostní systémy – např. požární V případě nebezpečí varovat nejen akusticky, ale i vizuálně Madla a zábradlí a další přirozené vodící linie a zábrany Varovné pásy, varovné pásy na speciální dráze na okraji nástupiště – taktilní i vizuální řešení Upozornění na neobvyklé věci či překážky jako je např. nezvykle velká mezera mezi vozem a hranou nástupiště, opačný směr jízdy aj. Minimalizace překážek, vyvarovat se neoznačených předmětů čnících do komunikačního prostoru, které by mohly být nebezpečné pro osoby s omezením zraku
b)
c)
Tlačítko pro přivolání pomoci v případě nebezpečí nebo pro získání informací a) metro Vídeň, b) metro Londýn, c) tlačítko pro nouzové zastavení vlaku metra v Praze
a) a) Kolejiště oddělené stěnou od nástupiště, metro Londýn
25
a)
b)
a) Upozornění na neobvykle velkou mezeru mezi vozem metra a hranou nástupiště, b) upozornění na opačný směr provozu u přechodu pro chodce, obojí v Londýně
a)
b)
c)
Madla a zábradlí, označení hrany schodů a)Barcelona, b) Vídeň, c) Lisabon
a)
b)
Zamezení vstupu do snížených prostorů a) metro Praha, b) metro Lisabon
26
6) MALÁ FYZICKÁ NÁMAHA Pro osoby s handicapem nebo seniory je samotný pohyb velmi namáhavý. Každé ulehčení, minimalizace nutnosti vynakládání větší síly nebo energie je vítáno. Je vhodné pamatovat také na možnost odpočinku – zastavení, opření se, posezení, úkryt před povětrností aj. • Minimalizace výškových rozdílů a vzdáleností – architektonické řešení, nebo pohyblivé chodníky, eskalátory, výtahy • Nášlapné povrchy se správnou strukturou a součinitelem smykového tření • Místa pro odpočinek – mezipodesty, odpočívadla, sedátka, opěrátka • U venkovních zastávek přístřešky
a)
b)
c)
a) Pohyblivý chodník v metru v Barceloně, b) eskalátor ve Stockholmu, c) výtah v Praze
a)
b)
c)
a)Sedátka na kryté zastávce v Londýně, b) opěrátka v metru, Londýn,c) lavička na zastávce tramvaje v Lisabonu
a)
b)
c)
Přístřešek na zastávce a) v Londýně, b) krytá čekárna v metru ve Stockholmu v povrchové stanici, c) zastávka v Plzni 27
7) VELIKOST A PROSTOR PRO PŘÍSTUP A UŽÍVÁNÍ O prostorových nárocích nebo naopak omezení dosahu osob s pohybovým nebo smyslovým postižením, či se speciálními potřebami bylo psáno v kapitole 6 této příručky. Z nich potom vychází odpovídající prostorové řešení prostorů zastávek a stanic. • • • • •
a)
Šířka turniketů, chodeb, průchodů, dveří - min. 900mm pro pohodlný průchod člověka o berlích nebo se zavazadly, případně pro průjezd vozíčkáře Šířka nástupiště odpovídající množství cestujících a prostorovým nárokům osob s handicapem – min. 2200mm, lépe 2500mm Vyhrazená místa pro cestující na invalidním vozíku, nevidomé (vč. Asistence člověka, nebo psa), či osoby doprovázející kočárek nebo těhotné – na zastávce, v dopravním prostředku Výškově variabilní řešení přepážek, automatů a dalších zařízení pro pohodlný přístup dospělé stojící osoby i člověka sedícího na vozíku, či malé dítě Zařizovací předměty nebo informační prvky umístěné ve stanicích tak, aby nezasahovaly do komunikačního prostoru (např. odpadkové koše zapuštěné do stěny), průchozí prostor min. 1500mm, aby se mohl vozíčkář pohodlně otočit nebo potkat s jiným vozíčkářem nebo třeba s člověkem se zavazadly
b)
c)
Turnikety určené pro cestující s většími prostorovými požadavky a) metro Stockholm, b) metro Londýn, c) lanovka na horu Montjuic v Barceloně
a)
b)
c)
Výškově variabilní automaty pro prodej jízdenek, umožňující podjezd invalidního vozíku a platbu mincemi, bankovkami i kartou a) ve Vídni, b) v Barceloně, c) popis automatu v Braillově písmu v Barceloně
28
a)
b)
c)
d)
Vyhrazená místa pro seniory, těhotné, osoby s dětmi, vozíčkáře, nevidomé atd.a) metro Londýn, b)metro Vídeň, c) autobus Stockholm, d) metro Barcelona
29
KAPITOLA 9
Chyby, kterých je třeba se vyvarovat: •
Nekoncepčnost a nenávaznost úprav
•
Nevhodné povrchy – příliš hladké (kluzké) nebo naopak drsné a nerovné
•
Chybné řešení vodících prvků nebo jejich úplná absence, chybné řešení varovných a signálních pásů
•
Absence kontrastního řešení informačních systémů, bezpečnostních prvků či varovných pásů
•
Nedostupnost možného alternativního přístupu – klíče od výtahu u obsluhy, která není k nalezení, nefunkční výtah aj.
•
V důsledku historického vývoje a nekoncepčního rozvoje dochází k znepřehlednění dopravní sítě i jednotlivých stanic a přestupních uzlů
•
Informace nesdělovány vůbec, nebo jen pro jeden smysl, nebo jen jedním jazykem
•
Informační systém je zbytečně složitý, nepřehledný
•
Nevhodné umístění prvků informačního systému (příliš vysoko, daleko, za překážku, nechráněné proti povětrnosti, špatně osvětlené aj.)
•
Nevhodná velikost písma, font nebo barevnost
•
Nefunkční informační systémy v důsledku poruchy nebo úprav
•
Dodatečné úpravy technicky nekvalitně provedené a brzy zdevastované
•
Dodatečné úpravy esteticky nevhodné (problematika historického prostředí)
•
Nevhodně umístěné bezpečností prvky – tlačítka pro přivolání pomoci aj. – nepřístupné, příliš vysoko, neviditelné
•
Špatně řešená zábradlí – v nevhodné výšce, chybí dolní tyč pro vedení, bez přesahu, špatně vizuálně řešená
•
Neadekvátní potřebná ovládací síla otevírání dveří a jiných ovládacích prvků
•
Nevhodně umístěné zařízení a jejich ovládací prvky – výškově, či prostorově
•
Neoznačené překážky a bariéry
30
ZÁVĚR: Žít život bez omezení, chodit do práce, sportovat, cestovat, nakupovat, svobodně se rozhodovat. To je to, po čem všichni toužíme bez ohlednu na věk, naše momentální fyzické možnosti, zdravotní stav, národnost, kulturní, či náboženské zázemí nebo sociální původ. Aby to bylo možné, potřebujeme prostředí, kde nebudou existovat bariéry psychické v našich hlavách ani v hlavách ostatních lidí, ani bariéry fyzické, například v podobě nevhodného stavebního nebo architektonického řešení. Prostředí, které svým řešením poskytne rovné příležitosti všem ve všech oblastech života. Takové je prostředí navržené dle zásad univerzálního designu.
31
POUŽITÁ LITERATURA: ŠESTÁKOVÁ, I., LUPAČ, P. Budovy bez bariér. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80247-3225-1 ZDAŘILOVÁ, R. Bezbariérové užívání staveb: metodika k vyhlášce č. 398/2009 Sb. o obecných a technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Praha : Informační centrum ČKAIT, 2011. ISBN 978-80-87438-17-6 Vyhláška č.398/2009 Sb. včetně příloh O obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Ministerstvo pro místní rozvoj. Praha 2009. PREISER, W., SMITH, K.H. Universal design handbook. Columbus:The Mc-Graw-Hill Companies, Inc.2011. ISBN-13: 978-0071629232 MACE, R. L. The Universal Design File. Raleigh: The Center for Universal Design, NC State University, 1998. MITCHELL, C. G. B. Universal Design for Local Transport - some European Experiences. Petrh, Australia: International Centre for Accesible Transportation, 1998. The Center for Universal Design [online]. 2008 [cit. 2010-05-06]. Dostupné z WWW:
. Design for All Europe [online]. 2009 [cit. 2010-05-06]. Welcome to EIDD. Dostupné z WWW: .
OBRÁZKY: (1) vlastní kresba autora dle Le Corbusiéra (2) Paimio [online]. 2011 [cit. 2011-12-12]. Dostupné z WWW: http://designmilk.com/paimio-by-alvar-aalto/ (3), (4), (7), (9) vlastní kresba autora (5) návod k sestavení židle SNILLE, Ikea (6) Piktogramy [online]. 2011 [cit. 2011-12-20]. Dostupné z WWW: http://kawaii-mimi-ayu2.webnode.cz/news/graficky-design-piktogram-typografie/ (8) Láhev minerální vody Korunní [online]. 2011 [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW: http://www.divan.cz/innovation-city/uzaver-korunni (10) vlastní kresba autora dle Renaty Zdařilové
Fotografie u aplikací jednotlivých principů univerzálního designu na stavby veřejné hromadné dopravy z archivu autora.
32
