Zhodnocení současného a historického stavu populace tisu červeného (Taxus baccata L.) v západní polovině Čech (Disertační práce)

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Zhodnocení současného a historického stavu populace tisu červeného (Taxus baccata L.) v západní polovině Čech (Disertační práce)

Ing. Iva Roubíková

2009/2010

Prohlašuji, že jsem doktorskou práci na téma: Zhodnocení současného a historického stavu populace tisu červeného (Taxus baccata L.) v západní polovině Čech zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje disertační práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . podpis studenta

S touto prací mi pomohlo velmi mnoho lidí, kterým bych touto cestou chtěla poděkovat. Moje největší díky za trpělivost patří mé paní ing. Soně Tiché, Ph.D. a panu ing. Zatloukalovi, kteří mi poskytli odborné vedení a konzultace. Dále chci poděkovat svému otci Vítu Roubíkovi za pomoc při formální úpravě této práce.

Abstrakt V této práci proběhlo zhodnocení dřívějšího rozšíření a současného stavu populací tisu červeného v západní části České republiky na zájmových lokalitách. Změřeno bylo celkem 1262

jedinců.

Bylo

provedeno

zařazení společenstev

s

výskytem tisu

v pojetí

geobiocenologie (Buček, Lacina 2000). Bylo zjištěno, že tis má největší zastoupení ze změřených jedinců ve čtyřech STG (geobiocenologický systém) a to 5 AB 3 (14 %;184 jedinců), 3 AB 3 (23 %;304 jedinců), 3 BC 3 (23 %; 304 jedinců). Ve zbývajících STG bylo jeho zastoupení nižší než 14% a 10% (122 jedinců) se nepodařilo zařadit – nacházeli se na nelesních kulturních lokalitách. Průměrné zastoupení pohlaví jedinců je na lokalitách 38 % samčí, 54 % samičí a 12 % jedinců se nepodařilo určit. Dále bylo zjištěno, že jedinci měli z 65 % výborný, z 27 % velmi dobrý, z 5 % dobrý a ze 2 % zhoršený zdravotní stav. Uhynulí jedinci tvořili z celkového počtu zaznamenaných 1 %. Na lokalitách s původním výskytem tisu převládal kulovitý tvar koruny (60 % jedinců). Nepravidelný tvar koruny a kmene byl zjištěn u 20 % jedinců, byl způsobený mechanickým poškození. Jednokmenní jedinci byli zastoupeni z 54 %. Na základě terénních šetření byly vypracovány návrhy managementu pro dílčí lokality v severní část CHKO Slavkovský les, severní část CHKO Českého středohoří, CHKO Křivoklátsko a jeho přilehlé okolí. Dále byl hodnocen ojedinělý výskyt v CHKO Šumava a vybraná MZCHÚ v oblasti Středočeské pahorkatiny, Západočeské pahorkatiny a Šumavského podhůří.

Klíčová slova: tis červený, Taxus baccata, přirozená obnova, reintrodukce

Abstract On the chosen localities of the western part of the Czech Republic was made a survey of earlier distribution and present-day condition of the Common Yew population. Measured was in total 1.266 of specimens. Localities of the yew occurrence were classified by geobiocoenological approach (Buček, Lacina 2000). High percent occurrence of yew was at four sets of types of geogiocoene (STG): 5 AB 3 (14 %; 184 specimens), 3 AB 3 (23 %; 304 specimens), 3 BC 3 (23 %; 304 specimens). In others phytocoenological units (STG) was yew occurrence lower than 14 %. Phytocoenology – STG was not determined at specimens located to non-forest, by man managed habitats, the count of such species was 10 % (122 specimens). Average sex ratio was 34 % of male, 54 % of female specimens, number of specimens without sex signs was 12 %. Health condition of the specimens was evaluated as exquisite at 65 % specimens, very good at 27 %, good at 5 % specimens and 2 % of specimens have had worsened health condition. As died were noticed 1 % of specimens. In habitats of natural yew occurrence prevailed globular shape of the crown (60 % of specimens). Irregular shape was noticed at 20 % of specimens, caused by mechanical damage. Number of one-stemmed specimens was 54 %, other specimens were noticed as two- or multi-stemmed. On the basis of the field work were elaborated proposals of management for particular localities, namely for the northern part of the CHKO [Protected Landscape Area] Slavkovský les, the northern part of the CHKO České Středohoří, CHKO Křivoklátsko and its vicinity. Evaluated was scattered occurrence of species in the CHKO Šumava and in chosen MZCHÚ [Small-scale specially protected areas] in regions of the Středočeská pahorkatina, Západočeská pahorkatina and Šumavské podhůří.

Key words: Common Yew, Taxus baccata, natural reproduction, reintroduction

Obsah 1.

Cíl práce a vymezení hodnoceného území .....................................................................1

2.

Úvod................................................................................................................................2

3.

Metodika .........................................................................................................................3

4.

3.1.

Literární zdroje ...............................................................................................3

3.2.

Práce v terénu..................................................................................................5

3.3.

Zpracování výsledků.......................................................................................8

Literární přehled ...........................................................................................................10 4.1.

Systematické zařazení tisu (Taxus baccata L.) ............................................10

4.2.

Morfologie, anatomie a fyziologie tisu.........................................................11

4.2.1.

Habitus ..................................................................................................11

4.2.2.

Borka.....................................................................................................11

4.2.3.

Dřevo ....................................................................................................11

4.2.4.

Kořenová soustava ................................................................................12

4.2.5.

Asimilační orgány.................................................................................12

4.2.6.

Generativní orgány ...............................................................................12

4.2.7.

Semeno..................................................................................................13

4.2.8.

Rozlišovací znaky samčích a samičích jedinců ....................................13

4.2.9.

Věk........................................................................................................14

4.2.10. Regenerační schopnosti a vegetativní množení....................................15 4.2.11. Zmlazení a přirozená obnova tisu ........................................................16 4.2.12. Obsah alkalických látek v částech tisu .................................................16 4.2.13. Proměnlivost tisu z hlediska morfologie ..............................................17 4.2.14. Růstové charakteristiky tisu .................................................................18 4.3.

Nároky tisu na světlo, vlhkost, půdu a geologické podloží ..........................19

4.3.1.

Vazba tisu na rostlinná společenstva ....................................................20

4.3.2.

Společenstva s výskytem tisu v Evropě ................................................21

4.3.3.

Výskyt tisu v typologických jednotkách v ČR dle literatury................24

4.3.4.

Rostliny rostoucí ve společenstvech s výskytem tisu ...........................26

4.3.5.

Databáze NATURA 2000.....................................................................29

4.3.6.

Faktory ovlivňující stav populací tisu...................................................29

4.3.7.

Tis v geologické historii .......................................................................30

4.3.8.

Rozšíření tisu v Evropě.........................................................................31

4.3.9.

Rozšíření tisu v České republice...........................................................32

4.4.

Doklady o dřívějším výskytu tisu na sledovaném území .............................35

4.4.1.

Paleontologické a archeologické nálezy zbytků tisu ............................35

4.4.2.

Odvozená jména od tisu na vymezeném území....................................37

4.4.3.

Památné stromy tisu..............................................................................41

4.4.4.

Výskyt tisu na sledovaném území dle prostudovaných herbářových položek..................................................................................................42

5.

4.4.5.

Výskyt tisu na sledovaném území dle literárních pramenů .................45

4.4.6.

Tis v lesních porostech .........................................................................47

Výsledky a diskuse .......................................................................................................48 5.1

Analýza historie rozšíření tisu v západní polovině Čech..............................48

5.1.1.

Isoenzymová analýza a výskyt tisu.......................................................48

5.1.2.

Geomorfologie území a výskyt tisu ......................................................49

5.1.3.

Historické osídlení západní části ČR a výskyt tisu...............................49

5.1.4.

Dřívější rozšíření tisu v západní polovině ČR ......................................52

5.2.

Sledovaná území s lokálním výskytem tisu..................................................54

5.2.1.

CHKO České středohoří .......................................................................54

5.2.2.

Západočeská pahorkatina......................................................................77

5.2.3.

CHKO Křivoklátsko a jeho okolí .......................................................101

5.2.4.

CHKO Český kras ..............................................................................111

5.2.5.

Středočeská pahorkatina .....................................................................111

5.2.6.

Podhůří Šumavy a Šumava .................................................................114

5.2.7.

Severní část CHKO Slavkovský les....................................................120

5.3.

Celoplošně hodnocená území .....................................................................126

5.3.1.

CHKO Labské pískovce .....................................................................126

5.3.2.

CHKO Český les.................................................................................136

5.4.

NATURA 2000 a výskyt tisu......................................................................150

5.5.

Charakteristiky stanoviště a limitující faktory............................................151

5.5.1.

Charakteristiky stanoviště...................................................................151

5.5.2.

Limitující faktory................................................................................153

5.6.

Metodika reintrodukce tisu .........................................................................155

5.7.

Management tisu.........................................................................................156

5.7.1.

Současná ochrana tisu .........................................................................156

5.7.2.

Problematika obnovy přestárlých dílčích populací tisu......................157

5.7.3.

Možnosti uplatnění tisu v lesním hospodářství...................................157

6.

Závěr ...........................................................................................................................161

7.

Summary.....................................................................................................................165

8.

Seznam použité literatury ...........................................................................................168

1.

Cíl práce a vymezení hodnoceného území Vyhodnocení historického a současného stavu populací tisu červeného v západní

polovině Čech, návrh ochranných opatření a posouzení možnosti obnovy a reintrodukce tisu do vybraných oblastí západní poloviny Čech.

1

2.

Úvod Komplexněji se výskytem tisu jako taxonu ve střední Evropě se zabývají práce Chadt

(1894), Procházka a Pilát (1928), Domin (1940), Doskočil (1953), Hofman (1966), Hejný a Slavík (1988), Korpeľ (1995), Vaško (2004), Zatloukal (2001), Jelínková, Zatloukal (2001), Mackovčin (1999-2004), Zatloukal (2007). Práce vztahující se k západní polovině Čech jsou Melichar (1993) v severní části CHKO Slavkovský les, Pavličko (1995) v Předhoří Šumavy a na Šumavě, Žebro (1995) v CHKO Křivoklátsko, Holá (1995) PR Netřeb, Bezek (1998) v PP Jílovské tisy, Dvořák (1999) v NPR Březinské tisy, Merklová (2004) v PR V Horách. Problematikou porovnání a hodnocení populací na území ČR se zabývají práce Hofman (1966) a Zatloukal (2001, 2007). Hodnocením společenstev s výskytem tisu se zabývali Klika (1953), Svoboda (1953) Hofman (1966), Žebro (1995), Švehlová (1997), Zatloukal (2001), Navrátilová (2003), Merklová (2004). Studiem genetické diverzity se zabýval pouze Mánek (2005) spolu se Zatloukalem (2001). Problematikou ochrany a reintrodukce

zpracovával Zatloukal (2001),

Roubíková,

Zatloukal (2006), Roubíková (2005, 2007). Významné stromy navrhuje a eviduje v počtu 78 jedinců AOPK ČR v Praze (Reš 1998). Záměrem této práce bylo vyhodnotit historická a současná data vztahující se k tisu červenému (dále v textu jen tis) na území západní poloviny Čech, provést vyhodnocení ekologických nároků tohoto druhu a jeho populací a na základě těchto poznatků sestavit metodiku výběru vhodných stanovišť (lesních porostů) pro jeho reintrodukci.

2

3.

Metodika Celá tato práce je zaměřena na tis červený (Taxus baccata L.). Pokud se dále v textu

objevuje termín „tis“ je tím myšleno tis červený. Celková plocha zájmového území činila 2 238 008 ha. Proto bylo nutné přesně vymezit lokality, přesněji lokality pro terénní průzkum. Nejprve byly nashromážděny informace o historickém a současném výskytu tisu v zájmovém území, a to od písemných pramenů až po ústní sdělení. Podle těchto zdrojů pak byly vytipovány lokality k podrobnějšímu prozkoumání, a sice: v severní části CHKO Slavkovský les, severní části CHKO Českého středohoří, v CHKO Křivoklátsko a jeho přilehlém okolí. Dále byl hodnocen ojedinělý výskyt v CHKO Šumava a MZCHÚ v oblasti Středočeské pahorkatiny, Západočeské pahorkatiny a Šumavského podhůří. Celoplošně byly hodnoceny pouze dvě chráněné krajinné oblasti, kde správy CHKO Labské pískovce a Český les projevily zájem o průzkum celého území. Odděleně byly vyhodnoceny vybrané lokality z databáze NATURA 2000 a zpracována pro výběr vhodných porostů k reintrodukci tisu červeného. Dalším krokem bylo vyhodnocení současného stavu populací tisu a biotopů, na kterých se vyskytuje, a sledovaných charakteristik jedinců tisu. V případě, že na lokalitě s výskytem tisu proběhl v posledních letech důkladný průzkum jinými autory, nebyla prováděna podrobná inventarizace tisu, ale proběhl jen kontrolní terénní průzkum.

3.1.

Literární zdroje

K vyhledání podkladů pro mapování výskytu tisu na sledovaném území posloužily zejména rešerše (Stehlíková 2004, 2007), dříve publikované vědecké články, také články v novinách a časopisech pro širokou veřejnost, záznamy z archivu (např. Stolařík 1975, 1978, 1980, Mudra, Nový, Řepa 1988), LHP a další materiály poskytnuté různými institucemi. z archivů byly navštíveny Oblastní archiv v Děčíně, Oblastní archiv v Plzni a pobočky Oblastního archivu v Klatovech. K nejznámějším autorům zabývajícím se touto tématikou patří například: Chadt (1894), Hofman (1966) a Zatloukal (2001). 3

Dostupné záznamy o výskytu tisu v minulosti na vymezeném území: -

Současné zdroje zaobírající se výskytem tisu na celém území ČR: Hejný, Slavík (1988), Zatloukal 2001, Jelínková a Zatloukal (2001), databáze NATURA 2000

-

Starší monografie a odborné články zabývající se výskytem na území Čech a Moravy: Chadt (1894), Procházka a Pilát (1928), Domin (1940), Hofman (1947), Svoboda (1953), Klika (1953), Hofman (1966), Průša (1990)

-

Diplomové práce zabývající se podrobněji tisem na jeho jednotlivých nalezištích: Žebra (1995), Švehlová (1997), Navrátilová (2003), Merklová (2004)

-

Středoškolské odborné práce zpracované pro menší naleziště tisu: Holá (1995), Bezek (1998), Dvořák (1999)

Významným vodítkem pro výskyt tisu v České republice mohou být názvy míst odvozené od tisu, o některých se zmiňuje Hofman (1966), Anonymus (1923), Doskočil (1953) atd. Jde o odvozeniny od slova tis, Cis, Eibe např. Tisá, Cisovice, Ktiš, Eibenberg. U jednotlivých nalezených toponym byl prověřen původ názvu. Zajímavým zdrojem informací o dřívějším výskytu tisu byly herbářové položky z herbářů BRNU, BRNM, BRNL, PRA (zkratky herbářů podle Vozárová, Sutorý [2001]). Údaje v elektronické podobě byly získány z databáze NATURA 2000 od AOPK ČR v Praze, od SCHKO Český les, Labské pískovce, České středohoří, Slavkovský les, Křivoklátsko, Český kras, Blaník a od správy NP Šumava, od krajských úřadů a od Ústavu hospodářské úpravy lesů pobočky v Plzni, z Oblastního archivu v Plzni, pobočky Oblastního archivu v Klatovech umístěné v Nepomuku. Mezi takto získané prameny náleží Stolařík (1978), Sklenička (2003), Anonymus (2003), Anonymus (2006), a podklady pro zpracování mapových podkladů v geografickém informačním systému (hranice CHKO, hranice MZCHÚ v CHKO) a některé podklady z terénních šetření MZCHÚ. Databáze NATURA 2000, kde byl tento silně ohrožený druh zachycen, byla využita jako doplňkový zdroj informací. Údaje musely být roztříděny (dle funkčního typu lokality les, pole, louka, zahrada atd.). V terénu byly prozkoumány jen ty lokality, kde se dal předpokládat rozsáhlejší výskyt tisu a nález památného stromu. 4

Zbývající údaje pochází z ústních sdělení (některá z nich byla ověřena). K jednotlivým nalezeným položkám v tabulkách byly doplněny přírodní lesní oblasti (PLO) dle vyhlášky č. 83/1996

3.2.

Práce v terénu

Další podstatná část údajů byla získána přímo terénním šetřením. Nejprve proběhla první rekognoskace terénu a jednotlivých populací (hranice v daném území, charakter terénu, možnost přístupnosti). 1. Hodnocení stanoviště Charakteristiky stanoviště byly zjišťovány z dostupných podkladů (geologická mapa, mapa SLT a porostní mapa). Například klimatické charakteristiky byly zjišťovány zejména z publikace AOPK ČR (Mackovčin 1991-2004). Byly pořízeny geobiocenologické zápisy dle metodiky Ambros, Štykar (2001). Následně pak byla společenstva rostlin zařazena do skupin typů geobiocénů dle typizace (Buček, Lacina 2000), a tento typologický systém byl pro vyšší srozumitelnost podle Maděry a Zímové (2004) převeden do systémů lesnické typologie a fytocenologických jednotek curyšsko-montpellierského systému a typů biotopů NATURA 2000. Jména botanických druhů byla sjednocena dle Kubáta (2002). U lokalit, u nichž nebylo možno provést určení STG na základě geobiocenologických zápisů, bylo STG určeno pomocí převodů dominantních lesních typů (Buček, Lacina 2003). Na vybraných současných nalezištích byly odebrány půdní vzorky z rhizosféry tisu na vybraných lokalitách a byl proveden jejich rozbor (Kolektiv 2005). Odběr byl proveden v blízkosti výskytu tisu, mimo MZCHÚ a v nutných případech se souhlasem SCHKO. Při chemickém rozboru byly hlavně zjišťovány vlastnosti:

Měření

-

půdní reakce-pH HL, pH KCL

-

obsah humusu (poměr C: N)

-

obsah fulvokyselin a huminových kyselin

-

obsah volného draslíku, fosforu a vápníku

intenzity

fotosynteticky

aktivní

radiace

(FAR)

v PP Jílovské

tisy

a NPR Březinské tisy proběhlo pomocí přístroje ALAI-02. Přístroj stanoví index listové plochy a měří transmitanci sluneční radiace v lesním porostu a fotosynteticky aktivní 5

radiaci. Pro tuto práci bylo použito měření transmitance sluneční radiace v jednotkách µmol. m2. S-1 (1 J-1), která se vypočítá kalibrační rovnicí y = 10,02. X-0,6681, kde x je hodnota odečtená na displeji přístroje a pomocí konstanty se 0,22314667 převedena W. m-2 (Dalibor 2001). Transmitance byla stanovena jako podíl radiace v porostu a mimo porost (referenční radiace). Měření bylo provedeno za vyrovnané synoptické situace. Proběhlo dvakrát pomocí jednoho přístroje v pravidelných intervalech po 5 metrech (celkově 150 m) a po vrstevnici ve výšce 2 m nad zemí. První a druhé měření proběhlo v odlišné nadmořské výšce. Bylo nutno dodržet několik bodů a to: -

správný výběr stanoviště

-

stálá orientace štěrbiny v přístroji

-

měření referenčních hodnot a měření bodů v porostu

-

zápis měřených hodnot

Podmínkou přesnosti měření je, že nesmí dojít k významné změně synoptické situace. Transmitance se stanoví jako procentuální podíl naměřených hodnot k hodnotám referenčním. 2. Hodnocení populací Přirozená obnova byla sledována na jednotlivých lokalitách v okolí samičích jedinců. Ke sledování byla využita upravená stupnice dle Merklové (2004): 1. žádné až minimální zmlazení (do 5 ks/lokalita) 2. velmi řídké (do 5 ks/ m2) 3. řídké (6-10 ks/ m2) 4. husté (11-20ks/ m2) 5. velmi husté (nad 20ks/ m2) Stupnice byla upravena z důvodu odlišné rozlohy sledovaného území. Merklová (2004) prováděla podrobné sledování zmlazení vždy na ploškách o velikosti 1 m2. Pro vyhodnocení této charakteristiky na větším nehomogenním území je tato stupnice příliš podrobná. V případě, že zmlazení na lokalitě bylo pouze ve stupni 1, nebyly zakládány plošky o 1 m2. Pokusné plošky byly zakládány v okolí samičích stromů pouze tehdy, když bylo zmlazení bohatší.

6

Zastoupení mladých dílčích populací bylo sledováno jako doplňující charakteristika pomocí vyhodnocení četnosti mladších jedinců v obvodové kategorii do 20 cm. 3. Hodnocení jedinců Výška jedince byla měřena výškoměrem typu Vertex s přesností na 0,5 m. Průměrná šířka koruny jedinců byla vypočtena ze dvou na sebe kolmých šířek změřených pomocí pásma. Obvod kmene byl u stromovitých exemplářů změřen pomocí pásma ve výšce 1,3 m a u ostatních jedinců v místě větvení. Zdravotní stav byl hodnocen dle metodiky Navrátilové (2003): 1. Výborný strom je vitální, bez viditelného poškození 2. Velmi dobrý strom je zdravý, jen s drobným poškozením, defóliace 0-20 % 3. Mírně zhoršený strom s viditelným poškozením kmene nebo koruny, defóliace 20-50 % 4. Silně zhoršený strom je silně poškozen na kmeni nebo v koruně, zahnívá, defóliace nad 50 % 5. Zcela uhynulý strom-neživé torzo Tvaru koruny byl určen dle Merklové (2004): -

kulovitý-poměr mezi šířkou a výškou je vyrovnaný

-

kuželovitý-koruna se od báze k vrcholu zužuje

-

deskovitý-vrchol koruny zploštělý

-

nepravidelný-koruna nemá určitý tvar

Bylo zjišťováno pohlaví jedinců a následně procentuální zastoupení pohlaví na sledované lokalitě: -

samičí jedinec

-

samčí jedinec

-

oboupohlavní jedinec

-

neurčené pohlaví jedince

Zastínění bylo sledováno u každého jedince dle Navrátilové (2003): 1. Solitér (osamocený osluněný exemplář) 2. Solitér (osamocený zčásti zastíněný exemplář) 7

3. Solitér (osamocený zcela zastíněný exemplář) 4. Strom v rozvolněné skupině, zastíněn zčásti 5. Strom v rozvolněné skupině, zastíněn zcela Odhad přibližného stáří jednotlivých tisů byl prováděn s ohledem na celkové podmínky biotopu jedince. Jedinci tisu byli zařazeni do věkových tříd dle let 0-20, 20-40, 40-60, 60-80, 80-100, 100-150, 150-200, 200-250, 250-300, 300 a více. Jedinci byli zaměřeni pomocí GPS eTrex Legend s přesností 7-10 m (střední polohová chyba). S ohledem na přesnost měření GPS v terénu byly tisy rostoucí blíže než 10 m zaznamenány jako jeden bod. U několika velmi hustých skupin tisu proběhlo pouze zaměření několika bodů okrajů a byl určen počet jedinců. Ostatní charakteristiky byly zjišťovány pouze orientačně a nebyly zahrnuty do statistického vyhodnocení.

3.3.

Zpracování výsledků

Údaje o měřených jedincích byly zpracovány do přehledových tabulek pomocí programu MS Excel. Mapové podklady byly zpracovány pomocí programů ArcGis, open source Diva a uDig, pro oblast Český les v programu Field-Map. V elektronickém zpracování map byl používán souřadnicový systém S-JTSK. Tam, kde mapové podklady z předešlých měření byly čitelné, byla snaha zanést předešlá měření též do mapy pomocí bodů a polygonů, např. Dvořák (1999). Toto nebylo možné udělat u zákresu dle Bezka (1998). Zpětná kontrola bodů zanesených do mapy, např. dle Dvořáka (1999) nebyla v terénu provedena, a tak záznamy v mapě mohou sloužit pouze orientačně. Statistické vyhodnocení dat proběhlo pomocí programů MS Excel, Statistica. Některé statistické charakteristiky byly vyjádřeny pomocí intervalu spolehlivosti krabicovým grafem. Statistické závislosti byly vyjádřeny metodou regrese pomocí Pearsonova koeficientu a determinačního koeficientu. Pearsonův koeficient udává sílu závislosti pomocí bezrozměrného čísla, čím více se závislost blíží k hodnotě 1, tím je větší. Determinační koeficient udává celkový podíl rozptylu závislé proměnné a je vysvětlen regresivním modelem (procenticky). Zastoupení jedinců tisu v různých kategoriích zastínění (ovlivňující faktor) bylo vyjádřeno sloupcovými nebo výsečovými grafy. 8

Proběhlo vyhodnocení výsledků z literárních a archivních pramenů k historickému rozšíření tisu pomocí prostorových analýz (spatial analyses) v programu ArcGis a to metodou IDW (Inversion Distance Weight). Analýzy historického rozšíření byly zpracovány v podobě mapových výstupů pro všechny nalezené doklady o výskytu tisu na sledovaném území, které byly zaneseny jako jednotlivé body. U lokalit plošného charakteru (polygon) představuje bod jejich přibližný střed. Pro provedení analýz byly zvolené kategorie ve vzdálenostech 10, 20, 30, 40, 50 a více km. Vzdálenost 50 km se jeví jako dostatečná pro stanovení přibližné hranice mezi rozšířením dílčích populací tisu. Tento předpoklad vychází ze skutečnosti, že tis má nízký dolet pylu (Břízová 2007).

9

4.

Literární přehled 4.1.

Systematické zařazení tisu (Taxus baccata L.)

Tis patří do oddělení Pinophyta (rostliny nahosemenné), třídy Taxopsida, řádu Taxales-tisotvaré, čeledi Taxaceae-tisovité, rodu Taxus-tis (Koblížek 2000). Tato čeleď je kromě jiných znaků charakteristická samičími orgány s jedním plodolistem a vzpřímeným vajíčkem a následně jedním semenem s dužnatým nepravým míškem. Druh Taxus baccata L. (tis červený) je jedinou domácí dřevinou v České republice, která zastupuje čeleď Taxaceae (Klika 1953). Svoboda (1953) uvádí několik subspecií lišících se areálem rozšíření v Evropě, Asii i Sev. Americe. Morfologické rozdíly mezi nimi jsou velmi nepatrné. Jde o T. b. communis (ssp. eubaccata) střední Evropa a ve Středozemí, T. b. wallichiana Zucc, T. b. orientalis Bertol, T. b. chinesis Pilger, T. b. cuspidata Sieb. Zucc. (dnes odpovídají jednotlivým druhům). Svoboda dále tis rozdělil dle klimatypů a také uvádí, že u tisu lze předpokládat i různé cenotypy, tj. ekotypy přizpůsobené životu v různých ekologických podmínkách. Krüssmann (1978) uvádí i rozlišovací znaky jednotlivých druhů tisu, viz tab. 1. Kromě našeho domácího tisu užívaného v okrasných výsadbách se v parcích vyskytují také tis japonský (Taxus cuspidata Sieb. et Zucc.) a tis prostřední (Taxus x media Rehd.). Tis prostřední je křížencem tisu červeného a japonského a nese znaky obou rodičů (Úradníček, Chmelař 1995, Koblížek 2000, Krüssmann 1978). Tab. 1 Rozdíly mezi jednotlivými druhy rodu Taxus (Krüssmann 1978) Druh Délka Postavení jehlic na prýtu jehlic Horizontální Radiální mm T. baccata L. 10-30 ANO NE T. celebica L. 20-40 ANO NE T. floridana Nutt. ex Chapman 20-25 ANO NE T. brevifolia Nutt. 10-16 ANO NE T. canadensis Marsh. 12-20 NE ANO T. wallichiana Zucc. 25-30 NE ANO T. globosa Schlectendahl 25-35 NE ANO T. cuspidata Sieb. et Zucc. 15-25 NE ANO

10

Zakončení jehlic Ostře zašpičatělé Tupě zašpičatělé NE ANO NE ANO NE ANO ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE

4.2. 4.2.1.

Morfologie, anatomie a fyziologie tisu Habitus

Roste jako keř nebo menší strom. Strom vytváří poměrně často vícekmen a kmen zevnitř vyhnívá. (Domin 1940, Svoboda 1953). Koruna je kulovitá až kuželovitá (Pokorný 1963), jehlanovitá, nepravidelná (Klika 1953). Je hustá, řídne až v pozdním věku, u mladších tisů sahá až k zemi (Domin 1940). Tis dorůstá výšky okolo 9-20 m (Schütt 1994). Seneta (1987) uvádí běžnou výšku okolo 20 m. Na Kavkaze dosahuje průměrně vzrůstu až 25 m (Svoboda 1953). Postranní větve odstávají v různě velkých úhlech od kmene, vykazují zřetelnou nepravidelnost (Klika 1953). Textura je celkově hustá a načechraná, základní větve jsou vždy patrné (Hieke 1978). Prýty jsou zelené a po třetím až čtvrtém roce hnědnou (Pokorný 1963). 4.2.2.

Borka

Barvu má hnědočervenou. Je tenká, hladká a odlupuje se v tenkých plátech. Kmen má v mládí šedočervenou kůru. Později ji nahrazuje šedohnědá (Jirásek, Zadina, Blažek 1957). Zatloukal (2001) se zmiňuje o různých typech borky u mladých a starších jedinců (zeravovitý a platanový typ borky). 4.2.3.

Dřevo

Běl je úzká 1-3 cm žlutobílá a jádro je široké, na čerstvém řezu tmavočervené, na starším řezu tmavě červenohnědé. Dřevo je velmi tuhé, pružné a málo sesychavé. Tis má úzké, husté, často zprohýbané letokruhy (Klika 1953). Díky hustotě je velice trvanlivé, odolné, pružné a špatně se štěpí, výborně se leští a moří (Domin 1940, Němec 1947). Tracheidy jsou spirálovitě ztlustlé a dřeňové paprsky jsou tvořeny jednořadými parenchymatickými buňkami (Klika 1953, Domin 1940). Vyznačuje se absencí pryskyřičných kanálků (Domin 1940, Klika 1953). Dřevo se využívalo především ve středověku k výrobě zbraní, jako stavební materiál, v okrasném řezbářství, truhlářství a soustružnictví (Klika 1953, Svoboda 1953).

11

4.2.4.

Kořenová soustava

Tis má dobře vyvinutou kořenovou soustavu srdčitého tvaru. Kořeny z ní rostou do všech stran a dřevina je schopna zakořenit i na skalnatém a kamenitém podkladu (Chmelař 1988). To platí pouze na provzdušněných půdách. Na těžkých hlinitých nebo oglejených půdách vytváří plochý kořenový systém a trpí vývraty (Zatloukal 2001). Postranní větve kořenového systému jsou buď bez kořenového vlášení (v jílovitých půdách), nebo s kořenovým vlášením a případně i s endotrofní mykorhizou (Klika 1953). 4.2.5.

Asimilační orgány

Jehlice jsou ploché, čárkovité, na vzpřímených větvích spirálovitě postavené a na postranních větvičkách dvouřadě rozčísnuté (Hieke 1978). Délka je přibližně 15-30 mm, šířka 2-2,5 mm. Jsou jednožilné, zašpičatělé, na bázi se řapík zužuje. Líc je tmavě zelený, lesklý, rub světlejší. Jehlice vytrvávají 4-8 let (Domin 1940, Klika 1953, Úradníček, Chmelař 1995). Jehlice je snadno oddělitelná i s terčíkem (Seneta 1987). Na rubové straně jsou průduchy řazené do dvou řad (Klika 1953, Svoboda 1953), bez voskové vrstvy (Hilitzer 1927). Na lícní straně mají dvouřadé palisádové pletivo, které na rubové straně chybí a chybí i průduchy. Mechanické pletivo je vyvinuto jen slabě (Klika 1953). Švehlová (1997): ”Spotřeba energie k vytvoření jehličí je u tisu v porovnání s jinými koniferami malá, což odpovídá jeho strategii úspornosti … Jehličí je měkké a má malou rezistenci proti mrazu.” 4.2.6.

Generativní orgány

Tis je dřevina dvou, jen zřídka jednodomá, anemogamní dřevina. Generativní orgány jsou na spodní straně loňských výhonů. Před nepřízní počasí je chrání jehličí (Klika 1953). Samčí rozmnožovací orgány - k jejich založení dochází v pozdním létě, na spodu loňských větévek v pupenech. Šištice jsou až 6 mm velké. Jsou dobře viditelné, světle zelené, v pozdějším období žloutnou (Klika 1953). Jsou kryty osmi až deseti štítkovitými šupinami, vytváří tyčinky se šesti žlutými prašnými pouzdry (Vidakovic 1991). Pylová zrna jsou žlutá, nepravidelná, velká asi 25-30 цm. Chybí jim škrob a nemají vzdušné váčkykrátký dolet pylu (Klika 1953). Kvete na jaře v únoru až v dubnu (Kremers 1995), v březnu až v dubnu (Schütt 1994).

12

Samičí rozmnožovací orgány - k jejich založení dochází v pozdním létě, jsou podobné pupenům, v úžlabí listů na spodní straně loňských větévek. Na jednom plodolistu je jedno vajíčko. Vajíčko je kryto třemi páry křižmostojných listenů a má nápadně protáhlou mikropyle. Zralé vajíčko na mikropyle vylučuje kapku slabě kyselé tekutiny pro lepší opylení. Ve večerních hodinách se tekutina i s případným pylovým zrnem vtahuje dovnitř a to způsobeným přetlakem vnějšího vzduchu oproti vzduchu uvnitř vajíčka. Oplozené vajíčko se mění v semeno (Klika 1953). K oplození nedochází hned, ale až několik měsíců po opylení (Domin 1940). 4.2.7.

Semeno

Po opylení se vajíčko přeměňuje v semeno. Z valu na spodu vajíčka vyrůstá masitý pohárek. Nepravý míšek (epimatium) je nasládlý a jedlý. Nahoře je otevřený. Semeno má zdřevnatělou slupku (integumenty). Endosperm je olejnatý a je v něm uložený klíček (embryo). Semeno uzrává od srpna a v chladnějším počasí od září do počátku listopadu. V prvním roce většinou neklíčí (Klika 1953). Klíčivost mizí po čtvrtém roce. Semeno je oválně vejčité o rozměrech 6-8 mm x 5 mm, zašpičatělé, lehce zploštělé s dvěma až čtyřmi žebry (Svoboda 1953). Začátek plodnosti je ve dvacátém až třicátém roce, poté plodí pravidelně (Úradníček, Chmelař 1995, Svoboda 1953, Klika 1953). K vyklíčení potřebuje semeno dostatek humusu a zástinu (Bärtles 1988). Dle Vaška (2004) semena lépe klíčí v prosvětlených místech. Také Macák (1971) uvádí, že na lokalitě u Moravské Třebové se semenáčky tisu vyskytují v prosvětlených místech nebo na porostních okrajích, kde je dostatek světla a přitom zde ještě není buřeň, která by je mohla udusit. 4.2.8.

Rozlišovací znaky samčích a samičích jedinců

Pohlaví jedince lze u tisu určit přibližně po dvacátém roce života. Nejspolehlivějším znakem je epimatium u samičích jedinců. V zimním období jsou bohatě plodící samičí rostliny velmi nápadné červenými tisinkami. Po opadu semen zůstávají na větvičkách šupiny, podle kterých lze samičího jedince rozeznat v průběhu zbývajících období. Pro samčí jedince jsou rozlišovacím znakem pupeny se samčími šišticemi, které se objevují přibližně od července, kdy přecházejí od zelené po zelenožlutou barvu. V době plného léta v nejhorším období pro určení pohlaví je možné najít v koruně zaschlé samčí šištice (Jelínková, Zatloukal 2001). 13

4.2.9.

Věk

Odhad věku je u tisu problematický, neboť kmeny často srůstají a většina jedinců nad 400 let je uvnitř vyhnilá (Jelínková, Zatloukal 2001). Hofman (1947) věnoval problematice růstu a stáří tisu poměrně rozsáhlý článek s celou řadou grafů týkajících se výškového a obvodového přírůstu. Hofman (1947) k růstu uvádí, že tis v mládí roste stejně rychle jako jiná stínomilná dřevina (jedle). Teprve později po 40. roce života roste pomaleji a to díky častému rozvětvování a růstu koruny více do šířky nežli do výšky viz tab. 2. Svoboda (1953) uvádí, že nejčastější výška tisu 10-12 m (na Kavkaze až 25 m) je spojena s věkem kolem 300 let. Tis má často jen jeden kmen. Pokud je vícekmenný, pak ve vyšším věku hlavní kmen může srůstat s vedlejšími kmeny. Toto bývá příčinou špatného odhadu věku. Tab. 2 Výškový přírůst tisu analyzovaný na kmenu z Týřova a porovnaný s jedlí dle Hofmana (1947) Věk Výška tisu v m Výška jedle 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 110 120 130 140

0,60 1,20 1,75 2,25 2,75 3,75 5,43 7,06 8,82 9,49 10,03 10,54 10,90 11,25

5,12 7,14 8,50 8,62 8,74 8,86 8,92 9,10 9,22 9,35

1,79 3,27 4,59 5,59 7,79 10,52 10,74 10,96 11,18 11,40

Baxter (1992 in Jelínková, Zatloukal 2001) popisuje tzv. „kontinuální růst tisu”, který se projevuje u některých tisů ve Velké Británii růstem dceřiných kmenů okolo původního. Mateční rostlina je často již odumřelá a zůstal po ní jen vyhnilý pařez. V raném věku tis tvoří jeden či více kmenových základů. Každý kmen pak roste samostatně. Výsledkem takové růstu jsou pak dvojáky či vícekmeny. Často trpí pronikáním vody do dutin a následným vyhníváním. Vícekmeny nejsou na první pohled patrné. U velmi starých stromů může rychleji rostoucí pletivo překrýt místa pomalejšího růstu a splynout se starším. 14

Rostlina tak zvyšuje stabilitu a pevnost dutých kmenů. Příkladem toho je památný tis v České Kamenici na Děčínsku. Zatloukal (2001): „Chyby v odhadu věku tisu bývají často přičítány srůstu více kmenů v jeden, který pak působí mohutnějším a „starším” dojmem. Kmen vzniklý srůstem více kmenů však na sobě obvykle nese stopy srůstu. Ty jsou často do vysokého věku patrné přímo na kmeni nebo výše v koruně (větší počet vrcholů není vždy znakem vícekmennosti). Na srůst více kmenů může svědčit i výrazná asymetrie kmene (pokud není způsobena poraněním, náklonem kmene apod.).” Hofman (1947) zmiňuje stáří ve vztahu k obvodovým třídám pro lokality středního toku Mže viz tab. 3. Tab. 3 Stáří tisů a obvody kmene dle Hofmana (1947) Obvod cm: 20 40 60 80 Stáří v letech: 34 68 102 126 Rok: 1908 1904 1940 1806

100 170 1772

120 204 1738

140 239 1703

160 273 1669

180 307 1635

Údaje uvedené v tabulce jsou vypočítány z naměřených hodnot u tisů z extrémních stanovišť, nikoliv z tisů rostoucích v podmínkách ideálních pro svůj rozvoj. Pro přesnější a skutečně odpovídající výsledky obvodového růstu v optimálních podmínkách by bylo nutné odebrat větší počet výřezů z kmene (Hofman 1947). 4.2.10.

Regenerační schopnosti a vegetativní množení

Tis má velmi dobrou schopnost vytvářet adventivní pupeny a následně výmladky (Klika 1947, Svoboda 1953, Krüssmann 1978, Hieke 1978). Výmladky se vytvářejí ze spících pupenů téměř kdekoliv na kmeni při mechanickém poškození. Ztrátu terminálu nahrazuje tis mnoha novými výhony. Starší větve, které se dotýkají země, mají schopnost kořenit. Hojný počet větví i dceřiných kmenů souvisí s neobyčejnou schopností tvořit adventivní pupeny, a tak může dojít často ke špatnému odhadu stáří (Klika 1953). Hofman (1947) zjistil existenci kořenové výmladnosti. Tis dobře koření při vegetativním množení (Bärtles 1988). Zatloukal (2005a) uvedl, že při inventarizaci tisu ho v ČR v roce 2001 byl využit vegetativní způsob množení při zálohování genetického materiálu pro semenný sad v Srní. Ujímavost živého materiálu byla velmi vysoká. Mimo jiné dodává, že úspěšnost vegetativního množení závisí nejen na dodržení postupu, ale také v citu pro zacházení s materiálem. 15

4.2.11.

Zmlazení a přirozená obnova tisu

Klíční rostlina má dva děložní listy, masitý kořen rostoucí přímo, který brzy zdřevnatí. Do výšky roste velmi pozvolna. Roční výškový přírůst je 8 cm (Klika 1953, Pokorný 1963). Tis se v našich podmínkách zmlazuje překvapivě dobře. Semenáčky však dlouhodobě nepřežívají (Hilitzer 1927). Likvidace zmlazení na jeho původních lokalitách má za následek jeho celkový úbytek, přestože bohatě plodí každý rok (Procházka, Pilát 1928). Vysvětlení pro to může být změna mikroklimatu lesa v rámci současného lesního hospodaření, krátká obmýtní doba a spásání zvěří (Jelínková, Zatloukal 2001). Škody největšího rozsahu na tisu dělá lesní zvěř. V místech, kde je zvěř přemnožená, je zmlazení prakticky nemožné (Klika 1953, Lukáčik, Nič 1994, Korpeľ 1995, Zatloukal 2001, Vaško 2004). V místech malého výskytu vysoké zvěře se zmlazuje takřka bujně. Příkladem toho je Národní přírodní rezervace Plavno na Slovensku. Tisu se zde nebývale daří a porosty jsou tu až nezvykle husté. O původu této populace jsou vedeny diskuse. Tato lokalita byla v minulosti silně využívána k těžbě dřeva. Pravděpodobně zde byla provedena clonná seč, došlo k prosvětlení porostu a tím vytvoření ideálních podmínek zmlazení tisu a rozvoji nové generace. Nasvědčuje tomu stejnověkost porostu. Ke zmlazení v NPR Plavno i jinde dochází více v prosvětlených místech než v hlubokém stínu. Nepříznivých zásahů se v celkovém poměru nejvíce dopouští člověk. Na Slovensku se ojediněle tis vyskytuje i v hospodářských lesích. Není sice brán jako hospodářská dřevina, ale lesníci ho respektují a vtroušené jedince nepoškozují (Vaško 2004). Na velký pokles počtu semenáčků působí mnoho negativních faktorů. Kromě okusu zvěří nebo ovlivnění lesním hospodářstvím je to také nahromaděný listový opad a mimořádné sucho (Kopp 1991 in Korpeľ 1995). Další nepříznivou podmínkou je silný korunový zápoj (lépe plodí a zmlazuje na prosvětlených místech), kterým je zapříčiněna snížena plodnost dospělých jedinců (Korpeľ 1995, Lukáčik 1995) 4.2.12.

Obsah alkalických látek v částech tisu

Všechny části tisu až na nepravý míšek obsahují alkaloidy a další jedovaté látky (Klika 1953). Jedovatost tisu byla známá již ve středověku.

16

Dosvědčují to záznamy antických spisovatelů Theophrasta, Galena, Plinia, Ceasara, jak uvádí Procházka, Pilát (1928). Různé druhy zvířat při požití jehličí tisu reagují odlišně. Nejcitlivější ze zvířat na otravu tisem jsou koně, méně pak ovce, skot a kozy. Vysoká zvěř tisu při pravidelné menší konzumaci pravděpodobně uvyká, ovšem při požití většího množství způsobuje otravu a smrt (Domin 1940, Klika 1953). V mladých větvičkách je obsažen glykosid taxorhodin (Klika 1953). Dále obsahuje alkaloid taxin, který se v současné době užívá v lékařství k léčbě rakoviny. Největší množství alkaloidu bylo nalezeno u druhu T. brevifolia, ten byl izolován Lukačikem v roce 1856. V průběhu roku je obsah tohoto alkaloidu v jehličí 0,66-1,38 %; v měsíci lednu dosahuje maxima (2 %), v květnu minima (0,6 %). Hromadí se hlavně ve starších pletivech v kůře a lýku. Tis obsahuje též těkavý alkaloid milosin (milorsin) a uhlohydráty jako jsou rhodoxantin, lykopin, zeaxanthin, sacharosa, rafinosa, kyselina tuliová, hořčina (Jirásek, Zadina, Blažek 1957). Sekyt (1994) uvádí, že jehlice nasbírané od dubna do června se dají užívat k vypuzení střevních parazitů, proti vzteklině a hadímu uštknutí. Silnější dávka alkaloidu působí jako abortivum. V homeopatickém lékařství se jehličí tisu užívá k zevní léčbě revmatismu. Taxin se především vstřebává zažívacím traktem a působí jako silný srdeční jed. Otrava se projevuje zvracením, bolestmi žaludku, bolestivým průjmem, celkovou slabostí až bezvědomím. 4.2.13.

Proměnlivost tisu z hlediska morfologie

Klika (1953) uvádí, že tis jakožto fylogeneticky starobylý, je považován za dřevinu v přírodě málo proměnlivou ve vlastnostech morfologických i ekologických. Domin (1940) se zaobíral problematikou morfologické proměnlivosti zahradních forem a přiklonil se k existenci různých přirozených forem. Hieke (1978) zmiňuje celou řadu kultivarů tisu červeného a řadu kultivarů tisu prostředního, jeho křížence s tisem japonským. Jelínková, Zatloukal (2001) uvádí, že na základě vlastních pozorování na přirozených nalezištích se tis jeví jako značně morfologicky proměnlivý. Na některých lokalitách v ČR vykazuje opakované rozdvojení kmene. To pravděpodobně není dáno genetickým základem tisu. 17

Merklová (2004) zjistila rozdíly ve tvaru koruny mezi samčími a samičími jedinci s ohledem na přírodní podmínky. Hieke (1978) rozlišuje několik habituálních typů podle charakterů růstu a postavení větví. 4.2.14.

Růstové charakteristiky tisu

Tis v mládí přirůstá jen nepatrně, pak následuje silné období růstu. Ke kulminaci růstu dochází ve věku 30 až 50 let a podruhé mezi 60 až 100 lety. Jedinci se často už v mladém věku rozvětvují na několik samostatných kmenů (Hofman 1947). Švehlová (2001) píše, že: „Sama jsem pozorovala občasné rozdvojování už u semenáčů. Hlavně ve věku 20 až 50 let se u tisu růstová energie štěpí a soustřeďuje na růst větví a kmenů a ne na vzrůst jednoho kmene. Dceřiné kmeny zůstávají samostatně a často pak srůstají s matečním kmenem. Jiné zdvojené tisy mohou vzniknout srůstem několika jedinců. V optimálních podmínkách tisy často vytváří jeden kmen. Jedinci však i při velkém obvodu dorůstají malé výšky. Při stejném obvodu mohou tisy dosahovat různé výšky.“ Podle Korpeľa (1995) obvodový růst není omezen věkovou hranicí a maxima může dosáhnout i okolo 200 let. Přírůst do výšky i obvodu je dosti nepravidelný, jak tis reaguje na výkyvy okolních podmínek. Svědčí o tom nepravidelný průběh šířky letokruhů. Šířka letokruhů je závislá též na orientaci ke světovým stranám a ke sklonu svahu. Toto se pak projevuje excentricitou tisového kmene (Hofman 1947, Merklová 2004, Vaško 2004).

18

4.3.

Nároky tisu na světlo, vlhkost, půdu a geologické podloží

Z hlediska světelných podmínek tis celkem dobře snáší i silné zastínění v průběhu života. Pro přežití mu stačí 7 % z celkového množství dopadající světelné energie. Špatně snáší zejména náhlé oslunění, kdy následkem velkého poškození tis často odumírá. Nejhlubší stín snesou semenáče ve věku 5-6 let a to 0,5 – 1 % z dopadu celkového světla (Jelínková, Zatloukal 2001, Chmelař 1988, Korpeľ 1995). Klika (1953) píše, že semenáčky dobře rostou na příkrých plně osluněných vápencových skalách (např. U Eremita). Chmelař (1988) však tvrdí, že tis roste sice často i ve skalních štěrbinách, ale ve stínu a v polohách s dostatkem srážek a vysokou vzdušnou vlhkostí. Vlhkost vzduchu podle některých autorů je pro tis mezním faktorem. Hilitzer (1927) uvádí, že tis roste převážně jako doprovodná dřevina atlantického a mediteránního horského lesa. Chmelař (1988) také říká, že tis má vyhraněné nároky na vláhu. Jeho celkové rozšíření v Evropě souvisí úzce s vlivem atlantského podnebí. Tento vliv se odráží v mikroklimatických podmínkách (Klika 1953). Nezasahuje do východní Evropy s krutými zimami (Jelínková, Zatloukal 2001). Omrzá v tuhých zimách. Zimy v letech 1928/29, 1940 toto potvrdily (Klika 1953). Tis neroste na hřebenech nebo ve svazích vystavených vysoušejícím účinkům větru, ale pod hřebeny, na stráních údolí řek, např. Vltavy a Berounky (Klika 1953). V podrostu netvoří souvislé patro (Svoboda 1953). Je většinou zastoupený na mělkých, kamenitých půdách typů ranker nebo rendzina, méně pak na hlubokých půdách (hlavně hnědozemích). Vždy však vyhledává půdy humózní, dostatečně vlhké, nikoli však bažinaté (Skalická 1988 in Švehlová 1997). Přesto je možné tis najít na některých extrémních stanovištích, např. na rašeliništích ve Skotsku a Anglii, nebo na vlhkých podzolech v Německu (Schmitt et Smobok 1995 in Švehlová 1997). Výskyt tisu na podzolech uvádí také Klika (1953). V Polsku roste i na vodou silně ovlivněných půdách (Bugala in Bialobok 1975). Němec (1947) píše, že na půdách ochuzených o vápník, živiny a vysloveně kyselých se tisu výrazně nedaří. Nejlépe se tisu daří na bazických podkladech vápenci, opuce, dolomitu, čediči, spilitu, melafyru a kelatofyru (Svoboda 1953, Němec 1947, Klika 1953, Skalická 1988 in 19

Švehlová 1997, Korpeľ 1995). Vzácněji se vyskytuje na silikátovém podloží křemitý porfyr, žula, písky, zejména v Čechách (Svoboda 1943, Němec 1947, Klika 1953). Tis je většinou zastoupený na mělkých, kamenitých půdách typů ranker nebo rendzina, méně pak na hlubokých půdách (hlavně kambizemích). Vždy však vyhledává půdy humózní, dostatečně vlhké, případně obohacené vápníkem (Úradníček, Maděra 2001). V České republice se však vyskytuje i na kyselém podkladu ochuzeném o vápník, například na lokalitách v podhůří Šumavy, na Šumavě, v Českém lese, Jizerských horách, Beskydech a v Jeseníkách (Jelínková, Zatloukal 2001). Svoboda (1953): „Tis přichází na rozmanitých stanovištích, většinou však dává přednost dostatečně vlhkému podloží. Často roste na vápencích a označoval se proto za dřevinu vápnomilnou. Na vápenec je vázán hlavně v horách nebo na severu svého areálu, kdežto ve středu areálu roste na nejrozmanitějších podkladech. Na půdu má skromné nároky, roste často na skalách a drolinách, třebaže jen jako nízký keř.“ V evropském měřítku jsou jeho hlavní stanoviště v pahorkatině středního a jižního Německa a v Alpách. Ve středním Německu je roztroušen na vápencích u Eichsfeldu a v oblasti Werry. Zde roste převážně na sutích a skalkách, převážně v bukovém lese. Vyskytuje

se

též

v oblasti

lasturnatého

vápence

(Hennebergesch-fränkischäs

Muschelkalkgebiet) v bučinách s bohatým dřevinným patrem. V Horním Bavorsku mu jsou podkladem vápencové tufy a roste na strmých stráních. V oblasti Bavorského lesa se vyskytuje na silikátových podkladech. V nížinách severovýchodního Německa se vyskytuje také na velmi bažinatých a vlhkých půdách (Švehlová 1997). Tis má rozsáhlý areál a velkou ekologickou amplitudu (Zeitlingerová 1990 in Vaško 2005). 4.3.1.

Vazba tisu na rostlinná společenstva

Tis je považován za dřevinu s velmi úzkou ekologickou a sociologickou vazbou na dřeviny původních ekosystémů, především na Fagus a Acer. Znamená to, že ve svém fylogenetickém vývoji se tis jako třetihorní relikt těžko přizpůsoboval dřevinám s dlouhým vývojovým cyklem (350-400 let), s dlouho trvající jednovrstevnou strukturou, se silným horizontálním zápojem a s poměrně rychlým, často katastrofickým rozpadem (např. Picea). Silným a dlouhotrvajícím zastíněním způsobená stagnace růstu nevyhovovala ani této 20

výrazně stinné dřevině. Přírodní ekosystémy s převahou buku se v rámci celého vývojového cyklu vyznačují ze všech našich dřevin nejkratším vývojovým cyklem (200-250 let), nejmenším rozrůzněním porostové struktury (vždy jsou přítomné živé stromy alespoň ve dvou výškových vrstvách), poměrně krátkým, ale pozvolně probíhajícím stádiem rozpadu, výrazně maloplošnou texturou lesa. To podmiňuje pestrou mozaiku střídání různě zastíněných částí půdního povrchu, značně dlouhodobé (trvalé) vyrovnané podmínky ve spodní vrstvě, kratší periodu střídání příznivých období růstové prosperity a spontánní regenerace. Těmto podmínkám se tis během tisíců let přizpůsobil a na ně se také váže jeho přirozený výskyt (Korpeľ 1995). 4.3.2.

Společenstva s výskytem tisu v Evropě

Celkový přehled rostlinných společenstev s výskytem tisu v pojetí fytocenologického systému je v příloze 1. Hofmann (1958) zpracoval fytocenologicko-ekologické a půdní charakteristiky výskytu tisu ve východním Německu. Zjistil, že se zde tisu nejlépe daří na vápencových stanovištích v asociacích Taxo-Fagetum. Tis se podle něho může vyskytovat více v asociacích Cephalanthero-Fagetum, vzácněji v Melico-Fagetum, Melampyro-Fagetum, Phyllitido-Aceretum a Lithospermo-Quercetum. Na Slovensku je známo několik lokalit, kde tis tvoří husté zapojené spodní patro v lipových bučinách (Lukáčik, Nič 1994), avšak tento výskyt s největší pravděpodobností není přirozený v původních, člověkem neovlivněných ekosystémech s výskytem tisu (Korpeľ 1995). Švehlová (1997) ve své práci uvedla soupis společenstev se zastoupením tisu v oblasti střední Evropy dle několika dalších autorů: Hofman (1958), Slavíková (1960), Opravil (1972), Moravec a kol. (1982), Oberdorfer (1983), Hejný, Slavík (1988), Skalická (1988):

21

Třída: Querco-Fagetea Řád: Fagetalia sylvaticae Svaz: Tilio-Acerion Asociace: Aceri-Carpinetum Asociace: Scolopendrio-Fraxinetum Asociace: Lunario-Aceretum Svaz: Fagion Podsvaz: Eu-Fagenion Asociace: Melico-Fagetum Asociace: Carici pilosae-Fagetum Podsvaz: Cephalanthero-Fagenion Asociace: Cephalanthero-Fagetum Asociace: Taxo-Fagetum Asociace: Carici albae-Fagetum Řád: Quercetalia pubescenti-petraeae Svaz: Quercion pubescenti-petraeae Asociace: Corno-Quercetum Vaško (2004) uvedl poněkud jiné začlenění asociací společenstev s výskytem tisu z části převzaté od Majera (1980): Bakoňské tisové lesy Asociace: Taxo-Fagetum bakonyicum Asociace: Fago-Ornetum hungaricum Asociace: Laureolae-Fagetum Karpatské tisové lesy Asociace: Taxo-Fagetum carpaticum Asociace: Fagetum dealpinum Asociace: Fagetum pauper Asociace: Fagetum typicum Asociace: Tilieto-Aceretum

22

Německo česká vysočina tisové lesy Asociace: Taxo-Fagetum Subasociace: Seslerio-Taxetum Asociace: Cephalanthero-Fagetum tilietosum Asociace: Cephalantero-Fagetum typicum Asociace: Cephalantero-Fagetum lithospermetosum Asociace: Melico-Fagetum taxetosum Tisové lesy v okolí Alp Asociace: Taxo-Fagetum Chorvatské tisové lesy Asociace: Tilieto-Taxetum Asociace: Cephalantero-Fagetum typicum Asociace: Taxeto-Fagetum croaticum Řecké tisové lesy Asociace: Fagetum orientalis-submontanum taxetosum Turecké tisové lesy Asociace: Rhododendro pontici Abieti-Fagetum orientalis Klika (1953) uvedl další typy společenstev s výskytem tisu Svaz: Acereto-Carpinetum (U Zusdorfu na příkrých snadno zvětrávajících stráních v jedlobukovém lese, i ve vlhkých úžlabinách) Asociace: Aceri-Carpinetum Asociace: Fagetum carpaticum Svaz: Fagetum montanum carpaticum (Harmanecká dolina) Svoboda (1953) dělil společenstva s výskytem tisu podobně: Asociace: Abieto-Fagetum Asociace: Acereto-Abietum Asociace: Acereto-Fraxinetum Macák (1971) uvedl začlenění společenstev s výskytem tisu. Svaz: Tilio-Acerion Svaz: Fagion Asociace: Taxo-Fagetum 23

4.3.3.

Výskyt tisu v typologických jednotkách v ČR dle literatury

Hájková (1989) prezentovala zařazení tisu do společenstev v Přírodní rezervaci Čantoryje Slezské Beskydy pomocí curyšsko-montpellierského systému: Třída: Querceto-Fagetae Řád: Fagetalia sylvaticae Svaz: Fagion Asociace: Dentario gladulosae-Fagetum Svaz: Luzulo-Fagion iniciální stadium Tilio-Acerion Podsvaz: Acerenion Navrátilová (2003) se zmiňuje o zařazení tisu do společenstev v CHKO Beskydy a jejím okolí nejprve v lesnické typologii v systému ÚHÚL (Plíva 1983): 4B Bohatá bučina 4H Hlinitá bučina 4S Svěží bučina 4V Vlhká bučina 4D Obohacená bučina a také v Geobiocenologickém zařazení (Buček, Lacina 2000) 3B3 Querci-fageta typica 4B3 Fageta typica 4BC3 Fageta aceris 4-5BC C (4) 5a Fraxin-alneta superiora 5AB3 Abieti-fageta 5B3 Abieti-fageta typica 5BC3 Abieti-fageta aceris inferiora 6B3 Abieti-fageta piceae typica 6BC3 Abieti-fageta aceris superiora Merklová (2004) uvádí v lesnické typologii dle Plívy (1983) 1Z Zakrslá doubrava 2K Kyselá buková doubrava 2S Svěží buková doubrava 24

2A Javorobuková doubrava 2C Vysýchavá buková doubrava 3S Svěží dubová bučina 3K Kyselá dubová bučina 3J Lipová javořina 3A Lipová bučina 3V Vlhká dubová bučina a dále uvádí také společenstva dle klasifikace potenciální vegetace dle Neuhäuslové (1998): Svaz: Tilio acerion Svaz. Genisto germanicae-Quercion Žebra (1995) sledoval několik lokalit na území CHKO Křivoklátsko, uvádí klasifikaci v lesnické typologii dle Plívy (1983) 1Z Zakrslá doubrava 1J Suťová habrová javořina 2A Javorobuková doubrava 2B Bohatá buková doubrava 2Z Zakrslá buková doubrava 3B Bohatá dubová bučina 2K Buková doubrava 3U Javorová jasenina na nevyvinutém aluviu v úžlabinách 3A Lipová bučina 3J Lipová javořina 0Z Reliktní bor na skalách Švehlová (1997) prováděla sledování tisu v oblasti CHKO Moravský kras a zařadila jeho společenstva do lesnické typologie dle Plívy (1983): 1X Dřínová doubrava 2A Javorobuková doubrava 3A Lipová bučina kamenitá 3B Bohatá dubová bučina 25

3D Obohacená dubová bučina 3J Lipová javořina 3U Javorová jasenina 3W Bazická dubová bučina 4A Lipová bučina kamenitá 4W Bazická (vápnitá) bučina 4X Dealpinská bučina Chytrý a kol. (2001) ve své publikaci zařadili tis dle klasifikace biotopů ČR: S1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin L4 Suťové a roklinové lesy 4.3.4.

Rostliny rostoucí ve společenstvech s výskytem tisu

Dle Domina (1940) se smíšený les na nalezišti okolo Netřebu skládá z Tilia platyphyllos, Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Ulmus scabra, Taxus baccata, Picea abies, Sorbus aucuparia, Betula verrucosa. V keřovém patru Rubus idaeus, Lonicera xylosteum, Corylus avellana, Euonymus europaeus, Cornus sanguinea, Sambucus racemosa, z typických bylin Viola riviniana, V. reichenbachiana, Galium sylvaticum, G. aparine, Actaea spicata, Veronica chamaedrys, Veronica officinalis, Chelidonium majus, Geranium robertianum. Svoboda (1943) píše, že na Křivoklátsku roste tis v porostu tvořeném převážně rody Abies, Fraxinus, Acer, Carpinus, Ulmus a četnými keři (Corylus avellana, Cornus sanguinea, Ribes alpinum, Lonicera xylosteum, Rhamnus cathartica, Crataegus oxyacantha). Beneš (1934) popisuje okolí Milíčova, kde nalezl tis s Abies alba, Picea abies, Acer pseudoplatanus, A. platanoides, Carpinus betulus, Populus tremula, Tilia platyphyllos, Corylus avellana, Lonicera xylosteum. Z bylin tu rostou Asplenium trichomanes subsp. trichomanes, Athyrium filix femina, Carduus crispus, Galium odoratum, Hepatica nobilis, Hypericum montanum, Melica nutans, M. transsilvanica, Poa nemoralis, Stellaria holostea. Merklová (2004) popsala rostliny výskytující se s tisu v přírodní rezervaci „V Horách“ a to Abies alba, Picea abies, Larix decidua, Quercus petraea, Acer pseudoplatanus, Carpinus betulus, Ulmus glabra, Fraxinus exelsior, Tilia cordata, Pinus 26

sylvestris, Pseudotsuga menziesii, Sorbus aria, Sorbus torminalis. V keřovém patru jsou Sambucus nigra, Sambucus racemosa, Rhamnus cathartica, Crataegus oxyacantha, Ribes alpinum, Lonicera xylosteum, Cornus sanguinea, Cotoneaster integerrimus, Frangula alnus, Rubus idaeus, Rosa sp., Corylus avellana, Prunus spinosa, Euonymus europaeus. Bylinné patro bylo rozděleno do několika typů dle výskytu. Ve strmých svazích nad Hlohovickým potokem synuzii podrostu tvořilo Galium odoratum, Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis, Hepatica nobilis, Geranium robertianum, Senecio ovatus, Urtica dioica, Chelidonium majus, Actaea spicata, Alliaria petiolata, Silene nutans, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Lilium martagon, Convallaria majalis, Aquilegia vulgaris, Fragaria vesca. V synuzii vrcholové plošiny se vyskytovala Festuca ovina, Pyrethrum corymbosum, Verbascum lychnitis, Lembotropis nigricans, Silene nutans, Stellaria holostea, Asarum europaeum, Lathyrus vernus, Lychnis viscaria, Hedera helix. Ve střední a východní části rezervace převažují oligotrofní druhy Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Oxalis acetosella, Calamagrostis epigeios, Luzula luzuloides, Anemone nemorosa, Calluna vulgaris. Nožička (1957) uvedl, že na Jesenicku v lesích statku Červená Voda byly podle popisku z roku 1802 rozšířeny Fagus, Abies, Picea, Pinus a smíšené lesy s Acer, Tilia, Ulmus, Fraxinus, Betula. Hofman, Vacková (1970) také na Jesenicku na Špičáku u Supíkovic našli spolu s ním kromě rodu Pinus také Tilia a Fagus a velké množství Juniperus communis. Čeřovský (1958) píše, že v suťových lesích, s malým vlivem obhospodařování se uplatňuje hlavně Abies alba, Acer pseudoplatanus, Fagus sylvatica, Fraxinus excelsior, méně pak Acer platanoides, Quercus petraea, Tilia cordata, Ulmus glabra, z keřů pak Lonicera xylosteum a Corylus avellana. Na stanovišti s podhorským charakterem roste Stachys alpina a Polystichum aculeatum. Na severní a severovýchodní exposici roste s Acer pseudoplatanus, Prunus avium, Corylus avellana, Fagus sylvatica, Fraxinus excelsior, Larix decidua, Picea abies, Pinus sylvestris, Quercus petraea, Q. robur, Sambucus racemosa, Sorbus aucuparia, Tilia cordata, Ulmus glabra, dále Acer campestre, Carpinus betulus, Cornus sanguinea, Populus tremula, Prunus spinosa, Sorbus aria, S. torminalis, v bylinném patře se objevují typické rostliny pro smíšené lesy Českého 27

středohoří: Actaea spicata, Galium odoratum, Astrantia major, Atropa bella donna, Bromus benekenii, Campanula rapunculoides, C. trachelium, Circaea lutetiana, Galeopsis pubescens, Galium sylvaticum, Geranium robertianum, Hedera helix, Hepatica nobilis, Impatiens noli-tangere, Galeobdolon luteum, Lathyrus vernus, Melica nutans, M. uniflora, Mercurialis perennis, Milium effusum, Mycelis muralis, Prenanthes purpurea, Sanicula europaea, Urtica dioica, Vicia sylvatica. Kučera (1975) při průzkumu vegetace Šumavy a na Českokrumlovsku uvedl výskytující se s tisu dřeviny Abies alba, Betula pendula, Carpinus betulus, Corylus avellana, Frangula alnus. Dále z keřů Ligustrum vulgare, Lonicera xylosteum, Berberis vulgaris, Cotoneaster integerrimus, Rosa spinosissima. Hájková (1989) píše, že v přírodní rezervaci Čantoryje se nachází Taxus baccata ojediněle spolu s rody Fagus, Abies, Picea, Acer, v bylinném podrostu nejvíc druhy Dryopteris dilatata, D. filix mas, Polystichum aculeatum, Athyrium filix femina, Gymnocarpium dryopteris, Dentaria glandulosa, D. bulbifera, Veronica montana, Lysimachia nemorum, Salvia glutinosa, Euphorbia amygdaloides, Carex sylvatica. Okáč (1981) uvádí, že v Karpatech tis roste poměrně nízko a v teplé poloze (300 460 m n. m. Ve smíšeném listnatém lese (společně s Fagus, Carpinus, méně Quercus, hojně Corylus avellana). Dále roste ve skalnatém a příkrém terénu na suťových půdách spolu s Abies, Quercus, Carpinus, Tilia, Acer, Ulmus případně keřů jako je Juniperus communis, Sorbus torminalis, Euonymus, Crataegus, Rhamnus, Ligustrum. Chytrý a kol. (2001) v katalogu biotopů uvedli, že v suťových lesích ve stromovém patře se spolu s tisem vyskytují Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Tilia cordata, T. platyphyllos a Ulmus glabra, v keřovém patře se vyskytují Corylus avellana, Ribes uva crispa, Sambucus nigra, S. racemosa. Typické je zastoupení nitrofilních druhů, např. Geranium robertianum a Urtica dioica a druhů náročných na vlhkost jako Lamium maculatum a Stellaria nemorum. Jako výrazné dominanty bylinného patra se v některých porostech uplatňují Lunaria rediviva, Aruncus vulgaris. Ve vegetaci skalních štěrbin jsou občas přítomny i dřeviny (např. Cotoneaster integerrimus) s převahou chasmofilních kapradin jako jsou Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes, A. viride, Cystopteris fragilis a Gymnocarpium robertianum, Saxifraga paniculata, hojné jsou Carex digitata a Sesleria albicans. 28

4.3.5.

Databáze NATURA 2000

AOPK ČR poskytla záznamy z databáze. Jednalo se o všechny záznamy, které byly spojené s klíčovými slovy „tis“ a „taxus” (viz příloha 2). Z elektronické databáze byla získána data v podobě tabulkových a mapových podkladů míst, kde byl nalezen tis a zaznamenán jako silně ohrožený druh podle vyhlášky č. 395/92 Sb. V databázi NATURA 2000 byly zaznamenány nejen lokality současného přirozeného výskytu tisu, ale také další lokality, u kterých není zcela jasný původ tisu a nejsou jinde než v této databázi. Z databáze NATURA 2000 lze vyčíst jen velmi nekonkrétní údaje. Elektronické mapové podklady jsou zpracovány v programu ArcGis. Jednotlivé polygony jsou označovány jako centroidy, což jsou polygony s centrálním bodem. Ty mohou vyznačovat lokality s přirozeným výskytem, ale i vysazené jedince, ovšem neznačí zcela přesnou polohu výskytu jedinců tisu. 4.3.6.

Faktory ovlivňující stav populací tisu

Velmi podrobně popsal negativně působící faktory Zatloukal (2005a) na semináři Preměnlivost, ekologie a ochrana tisu obyčejného ve Zvolenu: Přirozené abiotické faktory -

poškození extrémními mrazy (např. zima 1928/29)

-

větrný polom v horní etáži (vývraty na oglejených a těžkých hlinitých půdách (supíkovice, dolní babákov)

Antropické faktory -

imise (např. jizerské hory “u tisu”, děčínsko “jílovské tisy” aj.)

-

hospodářsky změněné porostní mikroklima (provívání, náhlá změna osvětlení)

Biotické faktory houbového původu -

sypavky (phyllosticta sp., hendersonia taxi)

Biotické faktory živočišného původu -

roztoči hálčivci (cecidophyes psilapsis)

-

bejlomorka (taxomya taxi) 29

-

puklice (parthenolecanium sp.)

-

lalokonosci poupatový a rýhovaný (leianisorhynchus laminirostris, l. sulcatus)

Nevhodné způsoby hospodaření -

nepřiměřeně vysoké stavy zvěře, nepůvodní druhy zvěře (např. muflon, sika)

-

holosečné způsoby hospodaření a jejich druhotné důsledky (pokles druhové a prostorové diverzity lesa)

-

poškození transportními technologiemi, liniové aj. stavby v lese

-

velkoplošné odvodňování krajiny

-

kontaminace genofondu propagulemi zahradních kultivarů

Společensko politické faktory -

nepovolená těžba tisů

-

neujasněné majetkové poměry, změny vlastnických vztahů apod. “

Vacík (2001 in Vaško 2005) uvádí, že hlavní zásluhu na malé konkurenceschopnosti tisu má na svědomí jeho pomalý růst a okus lesní zvěří. Zásady všeobecného managementu, které omezují působení škodlivých faktorů, popsal ve své publikaci Zatloukal (2001) a Vacík (2001 in Vaško 2005). 4.3.7.

Tis v geologické historii

Fosilní zástupci z čeledi Taxaceae jsou známí už z jury (Domin 1940, Hendrych 1983). Zbytky tisu pocházející z doby mladších třetihor asi 4,5 milionů let př. n. l. byly nalezeny v Norfolku v Anglii a ve Willershausen a vyskytoval se ve společnosti dřevin Alnus glutinosa, Betula pubescens, Quercus a Fraxinus. Jeho velký výskyt byl pravděpodobně podmíněn humidním klimatem (Oprchal 2002). Oprchal (2002) dále uvádí nálezy zkamenělin druhu Taxus grandis ze Slezska a středního Slovenska, Taxus nitida objeveného v hnědém uhlí u Watterau. Pliocenní nálezy jsou Taxus lucifera a Taxus tournalii pocházející z Frankfurtu nad Mohanem. Vzdáleným předchůdcem našeho tisu červeného byl druh Taxoxylum cretaceum, jehož zkamenělé zbytky byly nalezeny v Bavorsku (Oprchal 2002). 30

Z území Polska jsou známé fosilní nálezy rodu Taxus až z miocénu (Vaško 2005). Tis byl součástí paleontologických nálezů z období atlantiku. V době postglaciálu se rozšířil pravděpodobně z refugií v jihozápadní Evropě. Toto bylo zjištěno za pomoci pylových analýz a uhlíkové analýzy (Tittensor 1980 in Jelínková, Zatloukal 2001). V přechodu od smíšených doubrav k habrovému lesu dochází ke snížení jeho podílu. Ústup byl zaznamenán s rozšířením buků před 4000 lety (Schmidt et Sommer 1995 in Jelínková, Zatloukal 2001). Zatloukal, Jelínková (2001) zmiňují podrobný výčet nálezů zbytků dřevěných uhlíků od různých autorů: „V Českých zemích máme doklady o rozšíření tisu z uhlíkových analýz např. na lokalitách Tašvice v západních Čechách (preboreál boreál, mezolit, 8300 7000 let př. n. l., Slavíková Veselá (1950), Jizerské hory (Boreáš, mezolit, 7800 6000 let př. n. l., Puchmajerová (1936 in Slavíková Veselá 1950); ovšem Firbass (1949) její datování zpochybňuje), pod Branovem u Prahy (přelom atlantiku a epiatlantiku, neolit, 4200 3000 let př. n. l., podle otisků listů v travertinech, Petrbok (1937), Suchý žleb v Moravském krasu (přelom atlantiku a epiatlantiku, neolit, 4200 3000 let př. n. l., také z 15. století, Opravil (1972), Hražany ve středních Čechách (subatlantik, doba železná 100 let př. n. l., Slavíková 1960). Klobouky u Brna a Strašovice na Moravě (Subrecent, období osídlení Slovany, z okolí Ražic na Písecku, tisový pařez pod důlním odvalem na Tachovsku, (Hofman 1966), tisové pařezy na dně rybníka Velký Tisý v Třeboňské pánvi (Andresková 1977) aj. Časová rozpětí upravena podle Ložka (1973). 4.3.8.

Rozšíření tisu v Evropě

Taxus baccata dle svého rozšíření je amfiboreální komponent a patří do středozemního (mediteránního) pásma horských lesů. Hranice jeho areálu zasahuje ve Skotsku k 58°s. š., v Norsku až k 61,5°s. š., Švédsku k 61°s. š. Schütt (1994). Nachází se ve všech zemích při jižním pobřeží Baltického moře, v Polsku a Německu hlavně v oblasti hercynsko sudetské a karpatské, dále v Alpách, v zemích dolního Podunají, na východ po čáru Pusta Bělověžská, Pusta Sandoměřská, Volyň a Podolí, na horách jižní Evropy (Balkán, Dalmacie, Bulharsko, Makedonie, Thesalie), dále přesahuje i do Alžíru a Malé Asie. Na západě pak hranice jeho areálu zasahuje přes Pyrenejský poloostrov, Francii až na

31

Britské ostrovy, na jihu zasahuje tis do Středomořské oblasti až do Maroka, Alžírska a Tunisu (Svoboda 1953) -viz příloha 3. Převážná část evropského výskytu tisu je vázána na vápencové podloží s průměrně až lépe zásobenými půdami živinami, na severně a východně exponované svahy středně vysokých pohoří se subatlantickým charakterem klimatu (Klika 1953). Rozšíření tisu v Evropě zpracovali Jelínková, Zatloukal (2001) dle Kliky (1953). Současné rozšíření v evropských státech podrobně popsal Vaško (2004). V severských státech s oceánickým klimatem je tis hojný v nížinách a to i v blízkosti mořského pobřeží. Na jihu Evropy vystupuje téměř k horní hranici lesa do nadmořské výšky okolo 1800 2000 m. Nejvyšších poloh dosahuje na Kavkaze nebo v Pontickém pohoří, až 2300 m (Chmelař 1988). Ve Středozemí je druhem spíše suprakolinním až montánním (Skalická 1988 in Švehlová 1997). V České republice se tis nachází v nadmořské výšce od 345 m u Davle do 1045 m na Zátoňské hoře (Hejný, Slavík 1988). V Karpatech dosahuje výšky od 600-1000 m (Klika 1953, Chmelař 1988). Domin (1940) uvádí přehledovou tabulku výškového zastoupení jen v Karpatech, kde se nachází 250-1500 m. Tis provází hlavně bukojedlové lesy, místy i rozmezí pásma doubrav a bučin, v některých částech areálu hlavně v jižnějších oblastech vystupuje do značných nadmořských výšek. Horní hranice jeho rozšíření dosahuje v nadmořské výšce v oblasti Pyrenejí 1623 m, v pohoří na jihu Španělska 1948 m, ve Švýcarských Alpách a jižních Karpatech 1400 m, v Bavorském lese 1116 m. O spodní hranici jeho rozšíření se ví jen málo. U nás probíhá kolem 400 m. Ve střední části Karpat se pohybuje spodní hranice nadmořské výšky kolem 670 m, v severovýchodních Karpatech 660 m a v jihomaďarské pahorkatině se sestupuje až na 210 m, jižně od Baltského moře se pak vyskytuje jen zřídka v nížinách-Pomořansko, západně od Visly (Klika 1953). 4.3.9.

Rozšíření tisu v České republice

Tento druh se na našem území dochoval jen na několika lokalitách, které komplexně zachytili Hejný, Slavík (1988). S vyššími počty jedinců se lze setkat v oblasti Moravského krasu, Křivoklátska, Slap nebo Netřebu (Zatloukal 2001).

32

Největší pozornost vzbuzovaly tisy v Čechách v oblastech CHKO Křivoklátsko, České středohoří (Hejný, Slavík 1988, Klika 1953, Hofman 1966, Svoboda 1943, Čeřovský 1958 aj.). Dále byla známá lokalita Netřeb u Kanic (Chadt 1894, Hofman 1966, Hostička 1971, Hilitzer 1927, Procházka, Pilát 1928) a v neposlední řadě Pernštejský tis, který je mnoha autory obdivován dodnes Hrušková a Turek (1995 a 1999). Jako krátký výčet současných nalezišť v Čechách a na Moravě lze uvést jejich přehled dle Jelínkové, Zatloukala (2001): Severní Čechy: NPR Březinské tisy a PP Jílovské tisy, CHKO Jizerské hory okolí obce Fojtka, PP Pod Dračí skalou, Divá Máří, Bílý potok aj., CHKO Lužické hory u obce Horní Sedlo a Krompach Střední Čechy: CHKO Křivoklátsko, několik dílčích lokalit ve středním Povltaví (NPR Drbákovské tisy nebo tisy v okolí Bojovského potoka a další v okolí Slap) Západní a jižní Čechy: PR Netřebské tisy poblíž obce Kanice, na úbočí Čerchova u Domažlic, LS Žatec, okolí Chudenic (pravděpodobně sekundární výskyt), okolí Karlových Varů (sekundární výskyt), podhůří Šumavy a Šumava okolí Ktiše, Ktišky, Chrobol, Rohanova, Krejčovic, Zátoňské hory, Železné Rudy (výskyt tisu na Železnorudsku zřejmě souvisí s četnější populací v NP Bavorský les a v prostoru Falkensteinu a na úbočí Roklanu), Dobrá Voda u Českých Budějovic, Nové Hrady, v okolí Hluboké nad Vltavou a na lesní správě Jindřichův Hradec (pravděpodobně sekundární lokality) Východní Čechy: je znám Hřebečský hřbet, tis pod Pernštejnem Severní Morava: oblast Jeseníků významný výskyt je zejména velký Špičák a Malý Špičák dále v lesích v okolí obce Supíkovice, přirozený výskyt starého tisu je rovněž na Skalních schodech na lesní správě Karlovice, další sekundární výskyty tisu pravděpodobně z původní populace jsou v řadě obcí (celkem téměř 500 ks), původní populace tisu v Beskydech je tvořena převážně starými tisy u starých venkovských usedlostí (sekundární výskyt), původní výskyt v NPR Čantoryje. Beskydská populace tisu velmi pravděpodobně souvisí s nedalekou původní populací v Polsku v okolí Ústraně. Jižní Morava: CHKO Moravský kras (Sloup, Suchý žleb, Pustý žleb, Macocha, údolí Punkvy, Lažánecký žleb, Josefovské údolí, u Habrůvecké tůně), NP Podyjí (Braitava,

33

Gáliš, Široké pole, Pod Hardeggskou vyhlídkou) a v okolí (Tisová stráň a Bílý kříž), Bílé Karpaty. Dle předběžných výsledků probíhající inventarizace tisů je v ČR více než 13 000 tisů. Mackovčin mezi roky 1991-2004 vydal publikaci, která mimo jiné zaznamenala výskyt tisu v jednotlivých CHKO, MZCHU a památné stromy tisu v České republice. V těchto publikacích bylo celkem uvedeno dohromady 73 zmínek o výskytu tisu v regionech Ústecko, Liberecko, Praha, Plzeňsko a Karlovarsko, střední Čechy, Českobudějovicko, Pardubicko, Jihlavsko, Zlínsko a Ostravsko. Žádné lokality s výskytem nezmiňuje v regionech Královéhradecko, Olomoucko a Brněnsko. Zájmové regiony pro tuto práci byly Ústecko, Praha, Plzeňsko, Karlovarsko a část středních Čech, kde se podle této publikace nachází 32 lokalit s výskytem tisu. (viz příloha 4).

34

4.4.

Doklady o dřívějším výskytu tisu na sledovaném území

Většina informací o výskytu tisu na zájmovém území byla převzata z pramenů citovaných v úvodu. Další údaje potvrzující bývalé rozšíření tisu pocházejí z Oblastního archivu v Děčíně, Oblastního archivu v Plzni a pobočky Oblastního archivu v Klatovech. Mezi hlavní sledované položky, které se vztahují k bývalému rozšíření, patřily písemné doklady o nálezech zbytků tisového dřeva, herbářové položky, písemné a ústní zmínky o bývalém výskytu tisu, místní a pomístní názvy (obcí, kopců, lesů, potoků, revírů apod.) a zprávy o dřívějším složení lesů a to hlavně oblastech, kde výskyt tisu není potvrzený žádným způsobem. K historickému složení lesních porostů bylo přihlédnuto hlavně v oblastech Labské pískovce a Český les, kde přes staré záznamy o tehdejší skladbě porostů se nezachovaly žádné písemné doklady o dřívějším výskytu tisu a tato dřevina nebyla v takových zápisech uváděna. Na možný historický výskyt tisu bylo nepřímo usuzováno na základě podobnosti historické druhové skladby (pokud existovaly historické záznamy) se současnými typy porostů na tis bohatých (např. Křivoklátsko). Jedná se o biotopy suťových a roklinových lesů. Zjištěné poznatky o dřívějším rozšíření tisu byly dány do souvislostí s postupným osídlením zájmového území a tedy i s vlivem člověka na geobiocenózu. 4.4.1.

Paleontologické a archeologické nálezy zbytků tisu

Jedná se o nálezy zbytků jehličí, dřeva a pylu tisu. Za zbytky tisového dřeva lze také považovat dřevěné konstrukce staveb a umělecké předměty. U uměleckých předmětů není možné vyloučit skutečnost, že byly dovezeny. Jako doklad výskytu tisu jsou vzaty nálezy člověkem užitého dřeva, od dřevěných uhlíků, nástrojů až po artefakty až po stavební konstrukce.V době bronzové a mezolitické byl využíván přinejmenším jako palivové dříví. Jedná se o naleziště: Hořovice, Hrtany, Nová Hospoda, Raziče, Tašovice, Koněprusy a Branov. Všechna tato naleziště se nachází v blízkosti vodních toků Ohře, Střely, Berounky, Vltavy a jejich nejbližších přítoků. Naleziště se dnes nachází převážně v místech současného výskytu tisu, nebo v blízkosti výskytu potvrzeného ještě do poloviny minulého století. 35

V blízkosti současného přirozeného výskytu tisu byly nalezeny uhlíky z doby bronzové v Hražanech nedaleko Svatojánských proudů a NPR Drbákov-Albertovy skály (Hofman 1966). O něco vzdálenější od biotopů tisu

na Křivoklátsku byly nálezy zbytků dřeva

v Hořovicích a Koněprusích. Klika (1953) uvádí několik staveb, kde bylo použito v konstrukci střechy a pro nosné sloupy tisové dřevo. Jde např. o kostel Sv. apoštola Petra a Pavla (ve 14. stol.) v Milíčově u Krakovce, který má nosné sloupy z tisového dřeva. Původní nosné trámy střechy kostela se bohužel díky požáru nezachovaly a není možné říci, zda nosná konstrukce celého kostela byla skutečně z tisového dřeva. Pro zajímavost lze uvést, že na Slovensku v Hervartově nedaleko Kežmaroku je dřevěný kostel z roku 1593 a jeho konstrukce a z části i výzdoba je také zhotovena z tisového dřeva. Ovšem na rozdíl od kostela v Milíčově se tato konstrukce zachovala (Klika 1953)- viz příloha č. 5. Autochtonnost člověkem užitého dřeva je však vždy sporná – viz např. doklady o dovozu tisového dřeva do Anglie (Úradníček, Maděra 2001.). Dalšími nálezy byla pylová zrna rodu Taxus v sedimentech zkoumaných šumavských rašelinišť. V průběhu několika výzkumů rašelinišť Šumavy se pylová zrna tisu často nacházela ve vzorcích sedimentů, ale v současné době není na Šumavě tomuto rodu při výzkumu věnována pozornost. Předpokládá se však, že tis býval přirozenou součástí šumavských lesů (Břízová 2007). Tab. 4 Naleziště zbytků tisu dle Hofmana (1966): Místo nálezu (viz příloha 6) Branov Hořovice Hražany Koněprusy Kraslice Nová Hospoda Ražice Tašovice

Objekt nálezu Jehlice Uhlíky Uhlíky Uhlíky Dřevo Uhlíky Uhlíky Uhlíky

Doba původu doba bronzová doba bronzová doba bronzová mezolitická doba neznámá doba bronzová mezolitická doba mezolitická doba

36

Okres Velká Buková Hořovice Sedlčany Beroun Kraslice Plzeň Písek Karlovy Vary

4.4.2.

Odvozená jména od tisu na vymezeném území

Pojem „místní jména“ označuje jména osídlených objektů, tj. měst, městských čtvrtí, vesnic, částí vesnic, jednotlivých domů, hotelů, restaurací apod. Pojem „pomístní jména“ označuje jména všeho neosídleného v krajině, tj. hor a kopců, řek, potoků a rybníků, cest, polí, luk, lesů, osamělých stromů, kamenů, božích muk, lomů atd. (Loucká 2007). Na sledovaném území bylo z různých zdrojů nalezeno 50 místních i pomístních jmen odvozených od tisu, která jsou uvedena v tab. 5. U některých názvů nebyla příliš jasná lokalizace. Mnohé uvedené zdroje od sebe navzájem jednotlivé názvy přebíraly a bylo nutné vše důkladně prověřit, zda se nejedná o již citované pojmenování objektu. Nejprve byly převzaty údaje zpracované jinými autory: Chadt (1894) uvádí, že v Čechách máme 19 pomístních jmen odvozených od slova tis, nejvíce v kraji plzeňském a berounském, dále v kraji loketském, budějovickém a litoměřickém. Procházka a Pilát (1928) se zaměřili na odvozeniny slov od základů „tis“, „cis“ a „Eibe“, ale také od základu „ib“, tedy původem z polštiny a němčiny po celém území ČR, ale uvádí jen 16 lokalit viz příloha 7. Nejobsáhlejší soupis pomístních a místních názvů na území Čech sestavil Hofman (1966) a zaměřil se na odvozeniny od slov „tis“, „cis“ a „Eibe“. Pro sledovanou západní část Čech nalezl 36 pojmenování viz příloha 8. Pro vyhledání názvů byly také využity vojenské mapy z roku 1989, kde bylo nalezeno celkem 27 pomístních jmen a to rybníků, toků, obcí, částí obcí a kopců viz příloha 9. Doskočil (1953) uvádí na vytčeném území 22 místních a pomístních jmen, stejně tak Packová (1996), Augustin (2004), Loucká (2007) viz příloha 10 a 11. V databázi NATURA 2000 bylo zaznamenáno 6 pomístních jmen viz příloha 12. Souhrn všech nalezených místních a pomístních jmen na vymezeném území je uveden v příloze 13. Lze si všimnout, že jen velmi málo místních a pomístních jmen bylo nalezeno na území Krušných hor, Českého lesa a Šumavy.

37

Při průzkumu se podařilo zjistit původ u většiny odvozenin. Pouze u některých názvů lze spekulovat o skutečném původu názvu jména např. obec Mstišov u Teplic. Ovšem bylo přihlédnuto k tomu, že se jedná o odvozeninu podobného typu jako je Ktiš a Ktiška. Obec Čisotin se dříve jmenovala Cisotin a Čestětin, jde o odvození polského názvu tisu Ciz. Taktéž je tomu u městečka Čisovice na Příbramsku, nedaleko naleziště tisu na Tisové stráni u Bojova. Zajímavými odvozeninami jsou pak názvy obcí Ktiš a Ktiška, které vznikly pravděpodobně zkomolením českého slova tis do německého Tisch a opět převedením do českého výrazu. Německého původu je název Eibenberg (Zátoňská hora, Tisový vrch u Nejdku a Tišov u Teplic). Hofman (1966) uvádí pojmenování další lokality ovšem vztažené k českému názvu Tisová hora u Studánky nedaleko Aše, nebo Tisová hora u Vyššího Brodu na Šumavě. Zajímavá z pohledu onomastiky je obec Tisá v CHKO Labské pískovce. Její název prodělal mnoho změn od Theusau dle hrabat z Thunů přes Tyssa (1541) až po dnešní pojmenování Tisá. Název této obce se datuje již k stěhování národů někdy kolem roku 500 n. l., kdy se prý na tomto území zastavila část slovanského kmene a našla zde rozsáhlé porosty tisu. Místo bylo zprvu zapsáno v hraničních spisech pod jménem "Tesk" ze slovanského „tes nebo tis". Podobné zkomolení prodělala i obec Tisová u Toužimi na název Tisseu, v době vlastnictví knížete Julia Hendrycha ze Sassu. Zajímavou odvozeninou od slova tis jsou i Tisovnice dříve Tisomnice, což je místní část obce Krásné Hory nad Vltavou ve Středočeském kraji v okrese Příbram. Mnohé obce zanikly, jako obec Tiskov, dnešní Spánkov a zůstalo jen pojmenování tamního potoka, tedy Tisového potoka. Další zaniklou obcí je Tisov u Blatna u Jesenice, který se připomíná poprvé v roce 1318. Zajímavé jsou pomístní názvy u krajinných složek jako jsou lom, rybník, potok. U obce Kout na Šumavě je do dnes lom, který nese jméno Tisová. Kadera (2007) zjistil od místních starousedlíků, že přibližně do poloviny 20. století se zde vyskytoval tis. Tato lokalita pak také přibližně odpovídá umístěním bývalému revíru Smrečno, o kterém se píše níže v souvislosti s přirozeným výskytem tisu (Hofman 1966). Další toponyma mohla vzniknout již od jiného místního či pomístního názvu, tak jak je tomu u PR Tisovské 38

rybníky u obce Tisová na Tachovsku, dále kopec Tisovník u Nepomuku a Tisovník u Strakonic apod. Tab. 5 Souhrn místních a pomístních jmen Název míst

Objekt

Blízká obec

Kraj

Tisová

Obec

Kraslice

Karlovarský kraj

Tisová

část obce

Kraslice

Karlovarský kraj

Tisová u Nejdku

Obec

Nejdek

Karlovarský kraj

Literární PLO zdroj (legenda (viz pod tabulkou) vyhláška 83/1996 sb.) 1, 2, 3, 4, 5, 7, 1 8, 7, 11 1, 2, 3, 4, 5, 7, 1 8 1, 2, 3 1

Tisovský vrch

Kopec

Nejdek

Karlovarský kraj

1, 2, 3

1

Tišov

Kopec

Teplice

Ústecký kraj

5, 10

2

Mstišov

Obec

Teplice

Ústecký kraj

3

2

Citice

Obec

Sokolov

Karlovarský kraj

1, 2, 3, 4

3

Tis u Luk

Luka

Karlovarský kraj

4, 5, 14

3

Tisová

zaniklá obec Obec

Karlovarský kraj

1, 5 ,

3

Tisová

Kopec

Otročín, Toužim, Březová Otročín, Toužim,

Karlovarský kraj

5, 13

3

Tišina

Obec

Bezdružice

Karlovarský Kraj

5

3

Tisová

Potok

Sokolov

Karlovarský kraj

1, 2, 3

2a3

Čisotin

Obec

Žlutice

Karlovarský kraj

7

6

Tisová hora

Stráň

Studánka

Plzeňský Kraj

5

6

PR Tisovské rybníky

Rybníky

Tachov

Plzeňský kraj

5

6

Tiskov

Spankov

Plzeňský kraj

4, 5, 13

6

Tisová

zaniklá obec Lom

Kout na Šumavě

Plzeňský kraj

5

6

Tisová

Obec

Tachov

Plzeňský kraj

6

Tisovník

Kopec

Nepomuk

Plzeňský kraj

3, 4, 5, 7, 11, 13 1, 2, 3, 13

6

Tisvice

Obec

Karlovarský kraj

4, 5, 15

6

Plzeňský kraj

5, 13

7

Plzeňský kraj

5, 13

7

Tisovec

Kopec

Konstantinovy lázně Rokycany

V Tisce

Kopec

Rokycany

Tisová stráň

Stráň

Roztoky

Středočeský kraj

5, 13

8

Tisová stráň

Stráň

Zbečno

Středočeský kraj

5, 13

8

Tis u Blatna

Obec

Blatno u Jesenice

Ústecký kraj

9

Tisský potok

Potok

Blatno u Jesenice

Ústecký kraj

1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 11 1, 2, 3

9

Tisov

Obec

Blatno u Jesenice

Ústecký kraj

7

9

Tisský revír

Kopec

Blatno u Jesenice

Ústecký kraj

5, 13

9

Čisovice

Obec

Bojov

Středočeský kraj

3, 4, 5, 9

10

Tisová

část obce

Příbram Bohutín

Středočeský kraj

5, 7, 8, 11

10

Tisová stráň

Sráň

Bojov

Středočeský kraj

5

10

Tisovnice

Obec

Příbram Krásná Hora nad Vltavou

Středočeský kraj

11, 8, 15

10

39

Tab. 5 Souhrn místních a pomístních jmen- pokračování Název míst

Objekt

Blízká obec

Kraj

Tisůvka

Kopec

Dobříš

Středočeský kraj

Literární PLO zdroj (legenda pod tabulkou 4, 5, 13 10

Ktiš

Obec

Prachatice

Jihočeský kraj

1, 2, 3, 4, 8, 11

12

Ktiška

Obec

Prachatice

Jihočeský kraj

1, 2, 3, 5, 13

12

Ktišská hora

Kopec

Prachatice

Jihočeský kraj

1, 2, 3, 6

12

Tisovka

Obec

Český Krumlov

Jihočeský kraj

7, 13

12

Tisovka

Obec

Prachatice

Jihočeský kraj

4, 5, 13, 14

12

Tisová hora

Stráň

Vyšší Brod

Jihočeský kraj

5

13

Tiskov

Obec

Bechyně

Jihočeský kraj

1, 2, 3, 8, 13

15

Tisová hora

Kopec

Bechyně

Jihočeský kraj

1, 2, 3, 13

15

Tisovník

Kopec

Strakonice,

Jihočeský kraj

1, 2, 3, 4, 5, 13

15

Tisovec

Kopec

Velké Přílepy

Středočeský kraj

5

17

Tisá

Obec

Libouchec

Ústecký kraj

19 a 1

Tisá

Potok

Libouchec

Ústecký kraj

1, 2, 3, 4, 5, 7, 11 1, 2, 3, 4, 5, 11

19 a 1

Tisá

Kopec

Libouchec

Ústecký kraj

1, 2, 3, 4, 5, 11

19 a 1

Tisá

část obce

Libouchec

Ústecký kraj

1, 2, 3, 4, 5, 7, 10, 11

19 a 1

Legenda k tab. 5: 1) http: //212. 158. 143. 149/cgi-bin/oprl?service=WMS 2) http: //geoportal. cenia. cz/mapsphere 3) 1989. Topografická mapa 1: 50 000 obnovená podle map 1: 25 000 z r. 1988. Praha, Generální štáb Československé armády. 4) Procházka, J. S., Pilát, A. 1928. O tisu se zvláštním zřetelem k zemím československým. Praha, Sborník ČAZ, 3: 299 383. 5) Hofman, J., 1966. O bývalém a dnešním rozšíření tisu v Čechách. Průhonice, ČSAV, 160 s. 6) Anonymus, 2004. Zdrojová data z databáze NATURA 2000. Praha, AOPKČ. 7) Anonymus, 1923. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Úřední seznam míst podle zákon za dne 14. dubna 1920 čís. 266 Sb. zák. a nař. Vydáno Ministerstvem vnitra a Státní úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu z 15. únor a1921. I. Čechy. Praha, Státní úřad statistický. 8) Packová, J., 1996. Abecední seznam částí obcí České republiky 1996. Statistické informace 1996. v Praze 14. 11. 1995 č. j. 1249/96 4110. Regionální statistika. Praha, Statistický úřad 9) Augustin, J., 2004. Velká encyklopedie měst a obcí ČR. Historie, památky, osobnosti a znaky měst a obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha, Knižní klub. Praha, Nakladatelství Arbor. a. ISBN 80-901-534-1-0 10) Doskočil, K., 1953. Berní Rula 2. Popis Čech r. 1654. i díl. Souhrnný index obcí, osad a samot k berní rule. Rekonstrukce ztracených částí ruly. Hlavní změny statků do r. 1779 resp. 1848. Seznam majitelů deskových statků. Mapy krajského rozdělení Čech, komunikací a Kladska v době ruly. Praha, Ministerstvo kultury, Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 301-02-67 11) Loucká, P. 2007. Písemné sdělení. Praha, redakce časopisu Vesmír. 12) Klika, J. a kol., 1953. Jehličnaté. Praha, ČSAV, 29-40. 13) Chadt, J. E., 1894. Rozšíření tisu v Čechách. Živa, IX. 280 s. 14) Beran, P. Zaniklé obce po roce 1945. Untergegangene Orte nach Jahre 1945. http: //www. zanikleobce. cz/index. php?co=tis 15) Okáč, F., 1981. Tis, vzácná dřevina našich lesů. Naší přírodou, 6: 6-7.

V rámci pátrání po toponymech byly také nalezeny obce s tisem či tisovou větvičkou ve znaku. Jde o obec Tisová u Tachova a dále Tisou u Ústí nad Labem (Augustin, 2004). 40

O obci Tisá v okrese Ústí nad Labem uvádí Šmilauer (1965) původ jména mohl být jak slovanský, tak německý. Doklady o osadě jsou až ze 14. 16. století, Tisá tedy byla pojmenována v 16. století dle potoka. Ten dostal své jméno už v roce 1169. Hofman (1966) upozornil, že obec Tisá se jmenuje podle potoka a zřejmě od vrchu (Tisá). Tiský potok byl ve 12. století pojmenovaný pravděpodobně od Jílovských tisů. 4.4.3.

Památné stromy tisu

Nezanedbatelným zdrojem informací o bývalém rozšíření tisu mohou být také památné a významné stromy tohoto druhu. Po zanesení jednotlivých lokalit s ojedinělým výskytem jedinců tisu do mapy se vyplní mezery, kde chybí pomístní a místní názvy (viz příloha 14). Hlavně se to týká oblastí Labské pískovce a Šumava. Hůře už jsou na tom oblasti Českého lesa a Středočeské pahorkatiny. Jednotlivé stromy jsou popsány v tab. 6. Celkem bylo v zájmovém území nalezeno 78 památných stromů. Tab. 6 Seznam památných a solitérních významných jedinců tisu Název Tis v Domaslavicích Tis u Domaslavic Tis v Šachově Tis u Maškovic Tisy ve Škrabkách Tisy v Březinách Tis v Benešově Tisy u Jílovského potoka Tis v Jílovém u Děčína Tis v Horním Oldřichově u Děčína Tisy u muzea v Děčíně Tisy u gymnázia v Děčíně Tis pod Chlumem Tisy ve Staré Bohyni Tisy ve Malé Veleni Tis na Karlovce Tis v České Kamenici Tis na Roupově Tis v Chudenicích Tis ve Fakultní nemocnici v Plzni Tis u Bezovky v Plzni Tis v rajském dvoře u Františkánů Tis na Vlčku Tis NPR Vůznice Tisy u Dřevícíma Tis v Ročově Tis v Čisovicích

Počet 1 1 1 1 2 8 1 1 1 1 6 2 1 3 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 5 1 1

Obec Teplice Teplice Ústí nad Labem Ústí nad Labem Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Březiny Děčín Malá Veleň Česká Kamenice Česká Kamenice Přeštice Chudenice Plzeň Plzeň Praha Prameny Nižbor Nižbor Louny Beroun

41

Okres Teplice Teplice Ústí nad Labem Ústí nad Labem Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Benešov nad Ploučnicí Benešov nad Ploučnicí Přeštice Domažlice Plzeň Plzeň Praha Mariánské lázně Beroun Beroun Louny Beroun

PLO 1 1 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 6 6 6 6 7 8 8 8 9 10

Tab. 6 Seznam památných a solitérních významných jedinců tisu- pokračování Název Tis na nádvoří zámku v Děčíně Tis v Jubilejním hájku Tisy na Dianě Tis v Tachově Tři tisy Tis v Tiši Tis v Tiši Tisy u Ktiše Tis u Lhenic Tis u Sušice Tis na hřbitově v Prachaticích Tis ve Štögrově huti Tisy na Pravětínských ladech Tisy na Krejčovském vrch Tis u Lučenic Tis u Rohanova Tis pod Růžovým hřebenem Tis pod Pravčickou bránou Tisy v Dolním Žlebu Tis u mostu v Děčíně Tis u Harryho restaurace v Děčíně Tis u LČR Děčín Tis v Ludvíkovicích Tisy v Hřensku Celkem

4.4.4.

Počet 1 1 1 1 1 1 1 3 1 1 1 1 2 2 1 1 1 1 2 1 1 1 1 2 78

Výskyt tisu

Obec Děčín Česká kubice Přimda Tachov Malý Čerchov Prachatice Ktiš Ktiš Chroboly Sušice Prachatice Štögrova huť Pravětín Chroboly Chroboly Chroboly Děčín Hřensko Děčín Děčín Děčín Děčín Ludvíkovice Hřensko

Okres Děčín Domažlice Přindá Tachov Domažlice Prachatice Prachatice Prachatice Prachatice Sušice Prachatice Vimperk Vimperk Prachatice Prachatice Prachatice Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín Děčín

PLO 10 11 11 11 11 12 12 12 12 12 12 13 13 13 13 13 19 19 19 19 19 19 19 19

na sledovaném území dle prostudovaných

herbářových položek U herbářových položek nebylo možné často určit, zda se jedná o jedince přirozeného původu, nebo zda byl jedinec vysazený (viz příloha 15). Některé štítky položek byly psané švabachem či kurentem. Neurčitelné štítky byly zdokumentovány digitálním fotoaparátem a předložené odborníkovi k přeložení. Ovšem většinu z nich nebylo možné dešifrovat. Dohromady bylo prostudováno přes 1000 položek, z toho se 77 týkalo zájmového území na

Přírodovědecké

fakultě

Masarykovy

univerzity

v Brně

(28

položek),

v Botanickém oddělení Moravského zemského muzea v Brně (20 položek), na Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MZLU v Brně (17 položek) a v Botanickém oddělení Národního muzea (12 položek). Na sběru se podílelo mnoho badatelů. Nejstarší herbářová položka na sledovaném území byla odebrána již v roce 1857 Wälderem a nejmladší v roce 1989 Chmelařem. 42

Dalšími autory položek jsou Suza, Podpěra, Maloch, Procházka a Müller. Tito autoři nashromáždili herbářové položky přibližně ve stejné době, ve čtyřicátých až padesátých letech minulého století, kdy v odborných časopisech vycházelo mnoho článků o tisu červeném a upozorňovalo se na jeho problematiku v ČR. V tab. 7 jsou vypsána místa těch herbářových položek, které se týkaly zájmového území. Určení místa nálezu je přibližné dle popisu sběratele. Někteří autoři v položkách používají velice přesný popis místa nálezu například u Chudenic, Drbákova, Týřova, Terešova. Tyto lokality jsou všeobecně považovány za přirozené útočiště tisu v ČR i herbářová položka sebraná v tzv. Americké zahradě v Chudenicích patrně pochází z tisu, který zde má původní výskyt. Ve svých poznámkách v položkách žádný z autorů nepochyboval o původnosti chudenických tisů. Neznámého původu jsou lokality položek z obce Lobzy a Kralovice. V Lobzech se jednalo o tis v sadu, podrobnosti nejsou uvedeny, ale šlo o starý strom. Tento tis mohl být, ale patrně nebyl pozůstatkem původního výskytu. Zajímavý je například nález v Tisové, kde autor položky uvádí, že tis nalezl v lesním porostu ve výšce 400 m n. m. Ovšem není už zřejmé, o kterou Tisovou se jedná, jestli jde o obec u Tachova, Sokolova, Kraslic či jinde. V rámci pátrání po neznámém přirozeném výskytu tisu pomocí herbářových položek byly prostudovány dvě herbářové položky tisu, které odebral Maloch roku 1926 na břehu Mže a jednalo se o dva keře. O této lokalitě se pak Maloch zmiňuje ve svém článku z roku 1934. Dokladovaná lokalita výskytu dvou keřových tisů byla prověřena a na místě byli objeveni dva vzrostlí jedinci stromového typu.

43

Tab. 7 Seznam vybraných herbářových položek ve sledovaném území Název lokality sběru Herbář Dlouhý hřeben u Chříče, okr. Kralovice Hřeben u Chříče Kdyně Kralovice

Datum Sběratel Poznámka na herbářové položce sběru Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta 7. 7. 1908 F. Maloch

Křivoklát

18. 7. 1912

F. Maloch

Netřeb u Kanického zámku Sloup u Davle Sloup u Davle Štěchovice

3. 7. 1910

F. Maloch

4. 7. 1947 1. 4. 1989 1. 1. 1899

J. Müller J. Müller J. Podpěra

8. 10. 1934

J. Suza

6. 6. 1933

J. Suza

Štěchovice Zá hoří Tisová Herbář Terešov Herbář Děčínské stěny brána Lobzy Slapy Zbirožské údolí ve Skryjích Herbář Drbákov

Chudenice Týřov

18. 10. F. Petrak 1904 3. 7. 1910 F. Maloch 25. 6. 1 926 F. Maloch

Mähr Weiskirchen na velké skále v lese nad Kanicemi prověřené V svahovém goru na břehu Mže mezi ústím Ověřeno 2005 Střely a Robčicemi 2. Keře Lesnatá stráň na břehu Mže mezi Skryjemi a Týřovem přírodní stromy

500 m n. m. V hluboké rokli nad Štěchovicemi, hojně, Původní hojný původní výskyt nad Štěchovicemi dnes přehrada Volně v lese, Vltava útes

In silvis ad rivulu Tisova prope pagam Cuciuru mare Alt. 400 m Botanické odd. Moravského zemského muzea 18. 6. 1911 F. Malých Lesnatá stráň "Prešovské hory" Botanické oddělení Přírodovědeckého muzea v Průhonicích 4. 11. 1958 Procházka 1. 3. 1945 1. 1. 1851

Poznámka

Sad v Lobzech u Plzně

Nečitelné Otázka původu Otázka původu

A. Wäldern 21. 3. 1944 Procházka

Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické fakulty Mendelovy university v Brně 4. 6. 1962 J. Chmelař Čechy, Benešovská pahorkatina res. Drbákovské tisy nad Slapskou přehradou u Neveklova 420 m n. m. 1. 9. 1961 H. Čížek Americká zahrada v Chudenicích Otázka původu 5. 6. 1962 J. Chmelař Kralovická pahorkatina, Týřovské tisy 300 m n. m.

44

4.4.5.

Výskyt tisu na sledovaném území dle literárních pramenů

Pro ucelený pohled současného a historického výskytu na vytyčeném území posloužily prameny: Chadt (1894), Procházka a Pilát (1928), Domin (1940), Hofman (1947), Klika (1953), Hofman (1966), Hejný a Slavík (1988), Svoboda (1953), Zatloukal (2001), Jelínková, Zatloukal (2001) a další dílčí práce. Podrobný přehled autorů a lokalit, o kterých píši, je uveden v jednotlivých kapitolách. Je nutné vzít v úvahu, že jednotliví autoři se citují navzájem a často se opakují. Přibližná lokalizace výskytu tisu dle tab. 8 je uvedena v příloze 16. Hofman (1966) uvádí další autory, od kterých převzal informaci o výskytu. Podle jednotlivých autorů je možné nejpočetnější výskyty tisu pozorovat v oblasti na rozhraní Labských pískovců a Českého středohoří, dále na Křivoklátsku, v podhůří Šumavy, v Západočeské pahorkatině a Středočeské pahorkatině. Bez poznámek o výskytu tisu jsou Krušné hory a Český les. Tab. 8 Lokality předpokládaného, přirozeného výskytu tisu , dle jednotlivých autorů do roku 2005 Naleziště

CHKO

Březinské tisy

České středohoří

Robčice České Žleby Pod Růžovým hřebenem Dlouhý hřeben v údolí Javornice (Dubensko) Dobrá voda u Českých Budějovic Drbákova-Alberto vy skály Dymník

Křivoklátsko Šumava Labské pískovce Křivoklátsko

Blaník

Poznámka

PLO (viz Prověřeno vyhláška 83/1996 Sb.)

Okres

5

ANO

Děčín

8 13 Tis u zámku, Tis ve 5 a 19 Škrabkách 8

ANO ANO ANO

Kralovice Prachatice Děčín

ANO

Rakovník

Zaniklý výskyt Zatloukala 2003

NE

České Budějovice

10

ANO

Příbram

20

NE

Děčín

13

ANO

Klatovy

8 12 6 8

ANO ANO ANO ANO

Rokycany Prachatice Klatovy Rakovník Rokycany

11

ANO

Domažlice

5

ANO

Děčín

dle 12

Střední Povltaví

České středohoří

Železná Ruda Šumava (Ferdinandovo údolí, Eisenstein) Hřešihlavy Křivoklátsko Chroboly Chudenice Jezírka Křivoklátsko

Jubilejní háj Jílovské tisy

Český les České středohoří

45

Tab. 8 Lokality předpokládaného, přirozeného výskytu tisu , dle jednotlivých autorů do roku 2005 pokračování Naleziště

CHKO

Poznámka

PLO (viz vyhláška 83/1996 Sb.)

Prověřeno

Okres

Kanice

Branžovský hvozd

6

ANO

Domažlice

Kout (lom Tisá)

Zaniklý výskyt dle Kadery (2007)

11

ANO

Domažlice

12 a 13

ANO

Prachatice

ANO

Prachatice

Krejčovský vrch Křížovice

PP u kaple, PP 12 Křížovické tisy, PP Kindermannovo tisy

Ktiš Ktiška

Tis v Ktiši, Tis u Líbala, v Ktišce

Lesní Mlýn

České středohoří

Rakolusky Krašo vský mlýn Ročov

5

ANO

Děčín

ANO ANO

Prachatice Prachatice

5

ANO

Děčín

8

ANO

Rakovník

8

ANO

Rokycany

8

ANO

Rokycany

Slavkovský les

8 6 3

ANO ANO ANO

Rokycany Domažlice Karlovy Vary

Křivoklátsko

8

ANO

Rakovník

13

ANO

Prachatice

8

ANO

Plzeň sever

Tis v Ročově

9

ANO

Louny

PP Rokycanská stráň Křivoklátsko

8

ANO

Rokycany

8

ANO

Rakovník

ANO ANO ANO ANO

Domažlice Děčín Prachatice Rakovník

PP Nad Prašnou

Křivoklátsko Křivoklátsko Křivoklátsko PR Žďár PR Netřeb

Tis v Zahrádkách Křivoklátsko

Rokycanská stráň Skryjská jezírka Smrečno Stará Bohyně Stögrova huť Stříbrný luh

Prachatice

12 13

Lhenice Mičovice Lučenice Rohano v Ludvíkovice České středohoří Modřejovický potok Chlumská stráň (Na Hamouzi) Na Slapnici (Zbirožský potok) Na Žďáru Netřeb Okolí Karlových Varů (sekundární výskyt) Pranty (Kouřimec, Pod Kouřimeckým přívozem rybárno u) Pravětínská Lada

12

České středohoří

Český les 11 Tis ve Staré Bohyni 5 13 Křivoklátsko 8

46

Tab. 8 Lokality předpokládaného, přirozeného výskytu tisu , dle jednotlivých autorů do roku 2005 pokračování Naleziště

CHKO

Poznámka

PLO (Viz vyhláška 83/1996 sb.) 12

ANO

Klatovy

Střední Povltaví

10

ANO

Příbram

Tis a babyka v Šachově

5

Ústí nad Labem

5

Děčín

Sušice Svatojánské proudy Šachov Těchlovice

České středohoří

Prověřeno Okres

Tisovka

Podhůří Šumavy

12

ANO

Prachatice

Tři tisy

Malý Čerchov

11

ANO

Domažlice

8

ANO

Rakovník

8

ANO

Rokycany

U Eremita V Horách

Křivoklátsko PR V Horách

Velké Březno

5

Ústí nad Labem

Vinice Týřov (Týřov) Všepadly u Kanic

Branžovský hvozd Křivoklátsko Podhůří Šumavy

6 8 12

ANO ANO

Domažlice Rakovník Prachatice

Vůznice Zátoňská hora Zbečno Zbraslavsko Tisová stráň a Stará hora (zaniklý výskyt) Nečtiny (druhotný výskyt)

Křivoklátsko Šumava Křivoklátsko Střední Povltaví

8 13 8 10

ANO ANO ANO ANO

Rakovník Prachatice Rakovník Příbram

Západočeská pahorkatina

8

ANO

Rakovník

Tis na Vlčku

Podkrušnohoří

3

ANO

Karlovy Vary

4.4.6.

Tis v lesních porostech Okrajovým ukazatelem bývalého možného rozšíření tisu mohou být i písemné

záznamy o druhovém složení porostů v nejstarších lesních hospodářských knihách. Přímo o tisu se v nich nepíše, protože tis nebyl považován za hospodářsky významnou dřevinu. Záznamy v lesních hospodářských knihách (LHK) ze 17. století je možné najít pouze v případě, že se jednalo o početný výskyt, jako je tomu například u Jílovských nebo Březinských tisů a tisů v okolí zříceniny hradu Netřeb.

47

S předpokládaným rozšířením tisu

dle dřívějšího druhové složení porostů

zaznamenaném v starých lesních hospodářských knihách pracují kapitoly 5.3.1 a 5.3.2. .

5.

Výsledky a diskuse V této části jsou uvedené analýzy výsledků jak z literárních pramenů, tak

i z terénního průzkumu.

5.1 Analýza historie rozšíření tisu v západní polovině Čech Tato část se zabývá dřívějším rozšířením tisu z pohledu zastoupení jednotlivých oddělených populací na sledovaném území. Jednotlivé analýzy provedené interpolační metodou (IDW-Inverse Distance Weight) ukazují zajímavé výsledky vyhodnocení místních a pomístních názvů od slova tis, kde došlo dle očekávání ke spárování oblastí se vzájemnou vzdáleností jednotlivých bodů do 30-40 km. To se týká oblastí Křivoklátsko, Český kras a Rakovnicko-kladenská pahorkatina. Samostatně stojí oblast Labských pískovců. Odlehlé body pak jsou lokalizovány pro oblasti Krušných hor, Podkrušnohorské pánve, Karlovarské vrchoviny, Českého lesa, Šumavy, Západočeské pahorkatiny a podhůří Šumavy. Podle prostorové analýzy jsou si blízké populace tisu z oblastí Křivoklátsko, Český kras a Západočeská pahorkatina. Dále jsou si podle analýzy blízké populace tisu z oblastí podhůří Šumavy, Šumava, Český les a Středočeská pahorkatina. Samostatně pak stojí populace tisu z oblastí: Slavkovský les, Podkrušnohorská pánev, a České středohoří (viz příloha 17). 5.1.1.

Isoenzymová analýza a výskyt tisu

Jedním z prvních závěrů může být částečný odhad genetické příbuznosti, pokud je dána do souvislostí s výzkumem, který provedl Zatloukal (2001). Ze sledovaných lokalit se nejvíce vyhraněné jeví tisy z oblasti Slap. Například tisy z oblasti Ktiška se blíží tisům z oblastí Podyjí a Moravského krasu. Trochu překvapivě se například projevily netřebské tisy, které si jsou blízké s tisy v Beskydech. Dále také je překvapivé, že Březinské a Jílovské tisy neprojevily vyšší příbuznost, ačkoliv jsou od sebe přibližně 20 kilometrů. 48

Při porovnání výsledků analýz nalezených podkladů a IDW genetické podobnosti dle Zatloukala (2001) je patrné, že na území zkoumaném v této práci se seskupení jednotlivých bodů téměř shoduje. Sloučením obou mapových rastrů dojde k upřesnění hranic skupin bodů. Při této analýze je ovšem nutné počítat s nižší vypovídací hodnotou a počítat také s chybami, které mohly vzniknout při vynášení některých bodů. Toto zobrazení je jen spekulace o možných příbuzenských vztazích jednotlivých populací (viz příloha 18). 5.1.2.

Geomorfologie území a výskyt tisu

Podle očekávání se výskyt jednotlivých položek nejvíce soustřeďuje v místech hluboce zaříznutých údolí vodních toků Ohře, Střely, Mže, Berounky, Vltavy a v oblasti Labských pískovců a v blízkosti menších přítoků Labe. Vzhledem k tomu, že se jedná především o body týkající se odvozených jmen a názvů a dále o současné lokality výskytu tisu, jsou body logicky soustředěné do míst nejvhodnějších k osídlení a do míst, kde se tis dodnes dochoval. Toto zřejmě vysvětluje tak těsnou vazbu na říční údolí (viz příloha 19). 5.1.3.

Historické osídlení západní části ČR a výskyt tisu

V této kapitole bylo dáno do souvislostí dřívější rozšíření tisu s postupným osidlováním sledovaného území. Jako hlavní zdroj pro informace osidlování posloužil Břicháček (2001), pokud není uvedený jiný autor. Souhrn poznatků z této podkapitoly je znázorněn v příloze 20. Nejstarší dochované pozůstatky tisu na sledovaném území byly zbytky pylových zrn zjištěné v pylových analýzách při výzkumu šumavských rašelinišť. Břízová (2007) však neuvádí období, v němž byla pylová zrna zjištěna. Výzkum rašelinišť se vztahoval k období od počátku formování rašelinišť až po mladší atlantik a týkal se těchto lokalit: Vltavský luh, Velká niva, Lenora a Soumarský most, Volary, Knížecí Pláně a Stráženská slať, Malá niva a Mrtvý luh, v centrální části Šumavy pak Chalupská slať, Prášily, Modrava, Hraniční slať, Rokytecká slať a Rybárenská slať, Hůrecká slať, Nový Brunst a Plešné jezero (Svitavská-Svobodová 2007). Tis mohl být tedy součástí šumavských společenstev již od konce dob ledových. Jeho ústup souvisel s celkovým ústupem lesa pod vlivem příchodu člověka. SvitavskáSvobodová (2007) uvádí, že osidlování Šumavy se datuje od mladšího atlantiku, kdy se zde 49

projevilo ovlivnění krajiny pastevectvím. Celkový ústup mnoha dřevin nastal od okamžiku, kdy člověk začal obhospodařovat krajinu. Pozdější nálezy zbytků uhlíků tisového dřeva a jehlic byly datovány z doby mezolitu přibližně 8000 let př. n. l. a osídlení v místech nálezů zbytků z uhlíků již od středního paleolitu, kdy u způsobu obživy u člověka převládal lov zvěře a ryb a sběr plodin. Tis byl používán již tehdy k výrobě nástrojů k lovu. První nálezy dřevěných nástrojů byly známy v Poohří na Chebsku a na Karlovarsku (Tašovice, Třebel, Jindřichov), další artefakty pak v Plzeňské pánvi (Doubravka, Vinice, Nová Hospoda). V této době se situace osídlení člověka zásadně měnila (v pozdním paleolitu a mezolitu), z Bavor podél toků do západních Čech migrovaly malé pohyblivé komunity, které lovily lesní zvěř podél vodních toků a jejich okolí Chebsko, Karlovarsko, dále přes Český les do povodí Kateřinského a Hraničního potoka (Rozvadov, Sv. Kateřina) a na Domažlicko (Horšovský Týn). Dále lovci pronikali až na Horažďovicko a pak podél řeky Otavy do Šumavského podhůří. Prvotní využívání tisového dřeva a tedy i ústup tohoto druhu pod vlivem člověka z údolí vodních toků mohl začít na Karlovarsku a Plzeňsku. V následujícím období, mladší době kamenné neolitu (6000-4000 let př. n. l.) se odehrávala jedna z nejvýznamnějších změn lidských dějin. Z Balkánu a Karpatské oblasti pronikají přistěhovalci do střední Evropy a přináší s sebou znalost pěstování kulturní plodin a intenzivního chovu domácího dobytka. Dochází k postupnému klučení a žďáření rozsáhlých lesů pro stavby trvalých sídlišť a pro pastviny (nejstarší fáze neolitu kolem 5000 př. n. l.). Rozsáhlá sídliště byla zkoumána v Plzni Křimicích, na Chebsku, Karlovarsku a Sokolovsku. Břicháček (2001) se dále zmiňuje o výpravách lidí za surovinami a především za kvalitním dřevem (tedy i tisovým), kdy současný systematický průzkum přináší doklady o pronikání osidlování jihozápadním směrem na Chotěšov a Stod až do podhůří hraničních hor na Domažlicku. Tato oblast spadá do míst, kde se nezachovaly žádné záznamy o výskytu tisu nebo jen několik místních a pomístních jmen od slova tis. Hlavním dokladem o výskytu tisu byly zbytky uhlíků v ohništi. Pokud v době neolitu člověk sháněl kvalitní dřevo a věděl o dobrých vlastnostech tisového dříví, zajisté je využíval. Není sice jasné, v jakém množství se tisové dřevo mohlo využívat, ale celková těžba v průběhu staletí snížila stavy tisu v lese natolik, že se v jižní části západočeského kraje v pozdější době středověku nevyskytoval nebo jen v oddělených 50

teritoriích. Proto dnes zde nejsou žádné záznamy o jeho existenci (nálezy uhlíku, místní a pomístní jména, dochovaný výskyt). V závěru neolitu byl zaznamenán nástup nových kulturních prvků a civilizačních vlivů. Nastupující pozdní doba kamenná (eneolit 4000-2000 př. n. l.) přinesla plné využití orného zemědělství. S nástupem zemědělství a chovu dobytka probíhalo odstraňování jedovatých rostlin z důvodu otrav dobytka. Tis byl nepochybně likvidován i z tohoto důvodu. Chov dobytka byl nejintenzivnější v centru západočeského území v horním Poohří na Karlovarsku. Opět se jedná o oblasti s ojedinělými doklady o bývalém výskytu tisu. V době bronzové jsou obsazovány nejen zemědělsky výhodné oblasti, ale vznikají i opevněná hradiště (Darmyšl, Plzeň-Hradiště), jejichž centry jsou Plzeňská kotlina, Karlovarsko a Sokolovsko. Se stavbou hradišť přichází nutnost kvalitního dřeva na výrobu nástrojů, zbraní apod. Toto pokračuje i v době železné, kdy se dochovaly pozůstatky dřevěných kopí z tisového dřeva. Zalidnění se postupně rozšířilo do dalších sídlišť jako Chebsko, Karlovarsko, Sokolovko, Plzeňsko, Klatovsko a Strakonicko. Na Karlovarsku jsou doklady o bývalém silném osídlení v povodí Střely, které pak dále postoupilo až do podhůří Šumavy. Při porovnání hranic osídlení v době kamenné a železné je patrné, že významné lokality současného výskytu tisu a další lokality z literárních pramenů se nachází převážně za hranicemi území osídleného v době kamenné, ale spadají již pod hranice území osídleného v době železné (v době železné bylo osídlené území větší než v době kamenné. Jde o naleziště příkrých a kamenitých břehů Berounky (CHKO Křivoklátsko). Zde se tisy dochovaly díky špatné dostupnosti (špatné podmínky pro pastvu dobytka a těžbu dřeva). Na území osídleném od doby kamenné až po dobu železnou se nachází jen velmi malá část pomístních a místních jmen odvozených od slova tis. Místní a pomístní jména se objevovala až v pozdějším období středověku se vznikem stálých osad a obcí, ovšem v té době byl již tis pod vlivem působení člověka dlouhodobě na ústupu. Od konce středověku až po současnost byl tis částečně zachován v blízkosti lidských obydlí jako výsadba tisu v okolí stavení, zámků a hradů. Na zájmovém území solitérní

51

jedinci prakticky nerostou v lese a dosahují větších rozměrů odhad věku činí 200-300 let. Tyto stromy jsou jistě také pozůstatkem někdejšího přirozeného rozšíření tisu. Při zpětném pohledu na výše uvedená fakta se naskýtá otázka, z jakého důvodu byly zbytky tisového dřeva zaznamenány například pouze v Tašovicích, a ne i v dalších oblastech. nebo zda člověk tisové dřevo vůbec využíval k výrobě nástrojů. Vzhledem k tomu, že tis se později využíval k výrobě zbraní, lze jen těžko pochybovat o tom, že v době kamenné lovec dobrých vlastností tisového dřeva nevyužíval. Další vývoj využití tisového dřeva zde byl již také zmíněn. Převážně od poloviny 12. až do konce 15. století bylo dřevo tisu využíváno k výrobě zbraní. V té době byl tis těžen ve velkém množství pro dobré vlastnosti dřeva jako jsou tvrdost, pružnost, dobrá opracovatelnost a trvanlivost. Své uplatnění našel i ve stavebnictví pro svou pevnost. Jeho dřevo bylo také velmi ceněno při výrobě okrasného nábytku pro přirozenou tmavou barvu, šlo snadno namořit a leštit. Další široké uplatnění našel v dýhárenství, řezbářství, výrobě uměleckých předmětů, na kolářské práce apod. Negativní vliv na stav populace tisu měl nástup holosečného hospodářství, které se začalo ve velkém uplatňovat zejména od 18. století, a s tím související pěstování převážně zapojených smrkových monokultur. Celkový pokles počtu jedinců pochopitelně zanechal následky na kvalitě genofondu tisu. Na úbytku se nepřímo podílela pastva dobytka, která mnohde trvala až do první třetiny 20. století. K úbytku i tak ubohých pozůstatků bývalého rozšíření tisu stále dochází pod tlakem vysokých stavů spárkaté zvěře, k jehož nárůstu došlo ve druhé polovině 20. století. 5.1.4.

Dřívější rozšíření tisu v západní polovině ČR

O jeho dřívějším vymizení z lesa pojednává 5. 1, kde jsou shromážděny historické nálezy zbytků tisového dřeva, písemné a ústní zmínky o bývalém výskytu tisu , místní a pomístní názvy (obcí, kopců, lesů, potoků, revírů apod.), herbářové položky z muzejních botanických sbírek. Současné rozšíření tisu je doloženo přehledem současných nalezišť a lokalit s výskytem památných stromů. Pro rozsah zastoupení tisu na území ČR mohu vyslovit dvě domněnky. V ČR jsou poměrně hustě roztroušená místa s odvozenými názvy od tisu (toponyma). V téměř každém regionu se najde menší vesnička s názvem Tisá (Sokolovsko, Tachovsko, 52

Děčínsko apod.) nebo přímo pomístní názvy zalesněných kopců Tisový vrch (Karlovarsko), Tisovník (Strakonicko) apod. Tyto názvy mohly znamenat, výskyt jen jednoho výjimečného stromu, ale také hojný výskyt tisů. První předpoklad je, že tis se na našem území i dříve vyskytoval jen na místech současného výskytu, pravděpodobně však ve větší četnosti a dnešní ojedinělé nálezy mimo místa hromadnějšího výskytu jsou jen náhodné. Potvrzoval by to především dnešní výskyt v hlubokých říčních údolích řek jako je tomu u Berounky a Vltavy na biotopech suťových a roklinových lesu a na základě nejstarších nálezů zbytků dřeva právě v údolí těchto řek, a jinde už nikoliv. Druhý předpoklad je, že tis se na našem území vyskytoval jako běžná vtroušená dřevina v nižších patrech smíšených lesů a nebyl jen dřevinou říčních a potočních břehů. Lze to tvrdit na základě prozkoumaných stanovišť a podle ověřené široké amplitudy tisu .

53

5.2.

Sledovaná území s lokálním výskytem tisu

5.2.1.

CHKO České středohoří

Přírodní poměry Klimatické poměry jsou proměnlivé. Suchý a teplý jihozápad je pod vlivem srážkového stínu Krušných hor a vykazuje průměrné roční srážkové úhrny kolem 500 mm i méně, kdežto chladnější a vlhčí severovýchod i přes 800 mm. Dle Quitta (1971) na území Českého středohoří spadají údolí toků a zejména Labe do oblasti T 2 a do oblastí MT 4, MT 9 a MT 11, kde je v současné době potvzen výskyt tisu. Je zde tedy dlouhé, teplé, suché až mírně suché léto a přechodné období krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Zima je krátká, mírná, suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Nechladnější částí tohoto území je Verneřické středohoří, které se dle Ouitta (1971) řadí do oblasti CH 7, to se týká okolí obce Tisé, kde je klima podstatně chladnější s delším trváním sněhové pokrývky. Oblast Českého středohoří vznikla vulkanickou činností, která vytvořila kuželovité tvary vyvřelin většinou čedičového typu a znělce do tvaru kup a příkrovů. Směrem k severovýchodu, ve Verneřickém středohoří, se stává základním prvkem reliéfu výše položená zvlněná plošina na destruovaných lávových příkrovech. Převážná část území CHKO České středohoří má vhodné geologické, pedologické i klimatické podmínky pro výskyt tisu, což dokládají i lokality NPR Březinské tisy a PP Jílovské tisy. U nich byly přírodní poměry popsány přesněji (Anonymus 1984). Historické záznamy a výskyt tisu

NPR Březinské tisy a její okolí Čeřovský (1958) shrnul veškeré literární prameny a zajímal se i o početnost zdejších populací. Před ním se zajímali o tuto oblast Chadt (1894), Procházka a Pilát (1928), Svoboda (1941, 1947). První je uvádí Kindermann (1930), dále pak Čeřovský (1958) a na něj pak navazuje Hofman (1966). 54

Jedna ze sledovaných lokalit je i kopec Chlum (dříve Kolmen), kde podle Čeřovského (1958) tis roste na severovýchodních svazích pod vrcholem (Kolmerscheibe, 441 m n. m.) v listnatých a smíšených lesích a částečně i ve smrkových monokulturách. Počty tisů uváděné při jednotlivých inventarizacích se značně liší. Např. Čeřovský (1958) v roce 1951 napočítal v oblasti Bechlejovských stěn (NPR Březinské tisy) 69 jedinců a pod Chlumem (na východ od NPR Březinské tisy) okolo 25 jedinců. Hofman (1966) uvádí, že zde byly zprávy z počátku 18. století o poražení velkého množství tisů a o bývalém výskytu tisu dnes již svědčí pouze 7 jednotlivých lokalit nad břehy říčky Ploučnice (NPR Březinské tisy a jejich nejbližší okolí), na kterých se dohromady nachází 400 tisů. Inventarizace Korecký (1986) a Bártová (1991) byly zaměřeny na celkový stav obhospodařovaného území a pouze potvrzují výskyt titu v lesních porostech. Poslední podrobné sčítání provedl Dvořák (1999), který uvádí v NPR Březinské tisy 417 tisů různého stáří a vzrůstu a v její blízkosti, na lokalitě pod Chlumem (na východ od NPR Březinské tisy) napočítal a změřil 79 jedinců tisu. V minulosti byl zdejší tis patrně hospodářsky využíván, jak o tom svědčí historické záznamy (Mackovčin 1991).

PP Jílovské tisy a její okolí Je pravděpodobné, že lokalita byla kdysi součástí rozsáhlého komplexu lesů (královský hvozd zvaný Hvojen). Toto území získal ve 13. století řád Johanitů (dnes známý jako Maltézský řád). Písemné záznamy svědčí o tom, že zdejší porosty byly smíšené. V záznamech z Oblastního archivu Litoměřice-pobočka Děčín bylo nalezeno několik pramenů: V Bynovském revíru je tis popsán spolu s dalšími základními dřevinami a to s Picea, Fagus, Quercus a Pinus, Alnus a Prunus (Anonymus 1847). V Sněžnickém revíru v oddělení 79/II v sekci 2f) byl tis popsán společně s Fagus, Betula, Picea a v sekci 2g) jsou společně Picea, Abies, Fagus, Taxus a Alnus. V popisu je uvedeno, že jde o stanoviště s mělkou a kamenitou půdou a další příměs v porostech tvoří nálet Larix (Anonymus 1872). V Jägerhäuser revier Revizion Manual z roku 1909 je uvedeno, že již v roce 1904 zde byl vyhlášen zvláštní stupeň ochrany kvůli zachovaným původním dřevinám Abies a Taxus. 55

V tomto archivním materiálu bylo možné nalézt i další záznamy o výskytu tisu v odděleních 47, 64, 61. Tis tu byl uváděn jen zkratkou „Eb“ (Eibe). Nelze to však tvrdit s naprostou jistotou, protože tato zkratka nebyla uvedena v seznamu zkratek. Ve „Wirtschaftsplan főr die Herrschaft Tetschener Waldungen 1936-1945 I a II“ také popisují důležitost tisů v Bynovském revíru v odděleních 79i), 79c), 79g), 79b) zvaném „Hegeberg“, který byl vyhlášen Přírodní památkou, aby se zamezilo pustošení. Jako jeden z prvních autorů se o zdejších tisech zmiňuje Kindermann (1930) a udává počet 31 tisů. Bárta (1961) uvádí, že dne 26. října 1960 prozkoumala pionýrská hlídka lokalitu tisu na Hájném vrchu u Jílového a zjistila okolo 100 tisů a dále, že tisy rostou na znělcové suti společně s rody Fagus, Picea a Sorbus. Bárta (1961) píše poznámku ke Kindermannovu sčítání: „Nezdá se však, že by se zde tis za třicet let tak značně rozšířil, i když celkem dobře semení a klíčí. “ Dne 30. dubna 1961 pionýrská hlídka provedla druhé sčítání. Napočítala 136 tisů stromovitého a keřového vzrůstu. Většina se nacházela mezi dvěma cestami vedoucími paralelně asi 150 m nad sebou. U 100 tisů byl tehdy změřen obvod kmene ve výši 150 cm nad zemí a odhadnuta výška. Obvod nejsilnějšího měřil 80 cm, několika dalších až 62 cm. V průměru 31,8 cm. Výška jedince kolísá mezi 4-10 metry. Tisy rostly v nadmořské výšce 400-500 m společně s Picea abies, Fagus sylvatica a Sorbus aucuparia. Tehdy se jednalo o ochranný les s funkcí zpevnění pohyblivé sutě. Na tisech v PP Jílovské tisy v roce 1961 byla objevena bejlomorka tisová-Taxomyia taxi (Bárta 1961). Dále pak uvádí, že cizopasné larvy tohoto hmyzu působí růstové odchylky zvané hálky. Svoboda (1975) uvádí, že bejlomorka tisová žije pouze tam, kde tisy rostou po staletí, a marně bychom její hálky hledali na tisech pěstovaných v parcích a zahradách a zhodnotil ji jako ukazatele původnosti tisů. Bejlomorkou na tisu se blíže zabývala Skuhravá (1965). Hofman (1966) se přímo o samostatné lokalitě Jílovských tisů nezmiňuje a patrně ji zahrnuje celkově do oblasti Českého středohoří.

56

Bártová (1991) provedla inventarizační průzkum tisů se zaměřením na zpracování LHP PP Jílovské tisy a uvedla 403 jedinců stromového tvaru, 37 keřového tvaru, 88 semenáčků. Další prací zaměřenou na inventarizaci jílovských tisů provedl Bezek (1998), který celkem podrobně zakreslil jednotlivce a skupiny tisů do mapového podkladu. Celkem změřil 372 jedinců. Současný výskyt tisu

NPR Březinské tisy Nachází se jižním směrem asi 1,5 km od obce Březiny u Děčína na strmých skalnatých a suťových svazích rozlehlého masivu Velkého Chlumu v Benešovském středohoří. Jde o údolí Ploučnice v nadmořské výšce 158-372 m. NPR byla vyhlášena v roce 1969. Jedním z motivů ochrany bylo zachování porostů s vysokým zastoupením tisu Taxus baccata (v nejrůznějších věkových třídách), dalším je pak ochrana významného paleontologického naleziště třetihorní flory a fauny, jednoho z nejbohatších vulkano-sedimentárních komplexů Českého středohoří. Dominantním útvarem je tzv. Bechlejovická stěna, která je tvořena příkrovem čedičové horniny se struskovitou strukturou a dutinami (následek zpopelnění). Pod úpatím stěny jsou mocné balvanité sutě, v jejich spodní části a v zářezu drobné vodoteče lze mezi bloky narazit na nápadně vrstevnaté (pískovité) břidlice. V nich byly nalezeny např. šípky třetihorních růží, zbytky několika druhů žab z třetihorního jezera se zachovanými měkkými částmi těla (Mackovčin 1991). Z chráněných druhů zde roste kromě tisu lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Nejpestřejší je bylinný podrost v době časného jarního aspektu. Na této lokalitě je dřevinná skladba, zvláště v partiích s výrazným zastoupením Picea abies, do značné míry pozměněna. Ve spodní části skalního masivu Bechlejovické stěny se vyskytuje společenstvo s větším zastoupením Acer, Tilia a Taxus. Centrem rozšíření tisu je východní část území se zastoupením Fagus, Quercus, Carpinus, Fraxinus a Picea. Při sčítání v roce 2005 bylo přímo změřeno 368 tisů v NPR Březinské tisy, přičemž nebyly měřeny tisy v nepřístupných místech. 57

PP Jílovské tisy PP se nachází 0,5 km od hřbitova v obci Jílové u Děčína na kopci Výrovna. Strmý, skalnatý a částečně sutěmi krytý svah vrchu Výrovna spadající od severu, severozápadu až západu do údolí Jílovského potoka patří pod katastrální území Jílové u Děčína a nachází se v nadmořské výšce 320-540 m. PP byla vyhlášena v roce 1993 za účelem ochrany porostu tisu (Taxus baccata) a pro zajištění kontinuity jeho vývoje. Z geologického hlediska jsou zde svrchní křídové slínovce a jílovité vápence svrchního turonu, které byly počátkem miocénu proráženy neovulkanity. Vrch Výrovna je jedním z pozůstatků sopečné činnosti tohoto období. Na svazích, v polohách kvartérních hlinitých a deluviálně-soliflukčních uloženin občas dochází k sesuvům. Půdy jsou většinou minerálně bohaté, čerstvé až vlhké s vrstvou dobře rozkládající se hrabanky (Mackovčin 1991). Tis se vyskytuje v porostních skupinách se zastoupením rodů Picea, Pinus, Acer pseudoplatanus, Betula, Quercus, sporadicky též Abies. Vyskytují se skupiny i jednotlivé exempláře keřového i stromového vzrůstu, na některých je patrné ořezávání. Tisy na této lokalitě často bohatě plodí a také se zmlazují. Bezek (1998) v PP Jílovské tisy nalezl 372 dospělých jedinců a mimo PP zjistil výskyt 740 jedinců včetně mladých jedinců od stáří cca 5 let. Výsledky měření fotosynteticky aktivní radiace V terénu proběhla dvě měření na dvou lokalitách ve stejný den. Měření v NPR Březinské tisy jsou označené BR1 a BR2 a u PP Jílovské tisy JL1 a JL2. V NPR Březinské tisy bylo provedeno měření na vrcholu a bázi svahu. Tisy rostoucí na nejnižších částech svahu se nachází v horších světelných podmínkách než tisy rostoucí ve vrcholových partiích svahu. Celkový dopad radiace je ovlivněn i expozicí svazu (tedy severovýchod, sever a severozápad) a dopadající světlo je rozptýlené. Stejně tak tomu bylo i u měření FAR PP Jílovské tisy, kde měření opět proběhlo v horní a dolní části svahu, jehož expozice je stejná jako u NPR Březinské tisy, tedy orientována na sever (viz příloha 21).

58

Vzhledem k tomu, že synoptická situace nebyla zcela vyrovnaná po celou dobu měření, byla provedena kontrola statistické průkaznosti tohoto měření. Kontrola statistické průkaznosti výběrů byla provedena u obou měření po přepočtu naměřených hodnot na W/m2. Výběry hodnot při prvním i druhém měření intenzity světla jsou statisticky souměrné, jen u druhého měření Jílovských tisů se ukázala levostrannost dat. Intervaly spolehlivosti a standardní odchylky (obr. 1) a výpočet popisných statistických charakteristik (tab. 9) prokázaly, že data jsou statisticky průkazná. Měření v dolní partii svahu FAR je v tabulce a v grafu označeno zkratkami BR1 (NPR Březinské tisy) a JL1 (PP Jílovské tisy) a měření ve vrcholové části BR2 a JL2. Tab. 9 Popisné statistické charakteristiky měření FAR na lokalitách NPR Březinské tisy (BR1 a PP Jílovské tisy (JL1 a JL2) Označení měření Průměr Minimum Maximum Standard. Počátek Konec měření FAR (W/m2) (W/m2) (W/m2) odch. S-JTSK měření (W/m2) S-JTSK BR1 42,79569 13,04292 77,21410 16,70143 7455132,0 744997,3 /967759,3 /9676795,2 JL1 31,48189 8,79466 52,39528 10,84491 745148,6 745014,5 /967720232 /967656,2 BR2 44,60680 8,34747 84,81626 17,93268 755533,9 7556815,5 /966217,5 /966232,2 JL2 41,60320 21,09227 94,65435 14,84553 755678,5 755555,3 /966257,5 /966198,3

a BR2) m n. m. poč. /kon. Měření 320/330 291/285 470/476 455/465

Obr. 1 Statisktické charakteristiky pro měření FAR na území NPR Březinské tisy (BR1 a BR2) a PP Jílovské tisy (JL1 a JL2)

59

Obr. 2 Měření FAR v NPR Březinské tisy

Obr. 3 Měření FAR PP Jílovské tisy

U NPR Březinské tisy byla naměřena minimální hodnota 8,3 W/m2 (v jehličnatém porostu a ve stínu skalní stěny) a maximální hodnota 85 W/m2 (ve světlém listnatém porostu). V PP Jílovské tisy byla naměřena minimální hodnota 8,5 W/m2 (tato hodnota byla naměřena v hustém jehličnatém porostu) a maximální 94,7 W/m2 (tato hodnosta byla naměřena v blízkosti sutě na otevřenějším prostranství). Tisy se nachází na místech s rozptýleným světlem různé intenzity a snáší poměrně velké zastínění. Někteří jedinci na severním svahu v PP Jílovské tisy jsou v otevřenějších místech porostu v místech kamenného pole. Zde byla naměřena hodnota u solitérního jedince tisu (viz příloha 22) 142 W/m2. Pro zajímavost bylo provedeno i měření intenzity světla pod korunou tří jedinců tisu a mimo korunu. Rozdíl mezi intenzitou FAR pod korunou tisu a mimo ni byl naměřen okolo 27 W/m2 (min. hodnota 16,4 W/m2 a max. hodnota 43,5 W/m2). Z tohoto měření také vyplývá, že semenáčky tisu , které jsou schopny vyklíčit pod korunou mateřské rostliny, snášejí hluboké zastínění. Na toto měření však výzkum nebyl zaměřen a naměřených 60

hodnot je příliš málo. Je však průkazné, že tis sám radikálně snižuje dopad FAR pod vlastní korunu, kde většinou semenáčky klíčí viz tab. 10. Z grafů měření v NPR Březinské tisy vyplývá, že v horní části svahu byly naměřeny vyšší světelné hodnoty nežli ve spodních partiích. Je to dáno především reliéfem, kde terén měl konvexní tvar ve vrcholové části svahu nad skalním útvarem. Pata svahu, kde probíhalo druhé měření u Březinských tisů, byla v zástinu samotné skalní stěny. Z tohoto důvodu byla v horní části svahu naměřena mnohonásobně vyšší hodnota nežli ve spodní. U Jílovských tisů nedosahují hodnoty prvního a druhé měření FAR tak výrazného rozdílu, jako tomu bylo v případě Březinských tisů, viz obr. 1-3. Opět sehrává svou úlohu reliéf. Při průzkumu v terénu byla pozorována vyšší zastoupení jedinců tisu buď na skalnatých výchozech, nebo ve středových partiích kopce. Tyto partie mají převážné konvexní tvar. Skalní výchoz s nejhojnějším výskytem tisů v NPR leží ve středové části svahu. Díky malé konkurenci ostatních dřevin je zde vyšší intenzita světla. Hodnoty zde nebyly měřeny díky neschůdnému terénu. V místech měření, tedy nad skálou a pod skálou, byl výsky tisů výrazně nižší, oproti skalnímu výchozu až řídký. U Jílovských tisů byl nejhustější výskyt také ve středové části svahu. Podobnou shodu lze najít i na lokalitách oblasti Křivoklátska a podobnou informaci podal při ústním sdělení i Vaško (2005). Podle zjištěných výsledků tisy v Českém středohoří a patrně i jinde nejraději vyhledávají místa s vyrovnanými světelnými podmínkami, kde mají jedinci shodnou šanci na přežití.

Tab. 10 Měření FAR pod korunou tisu a mimo ni v PP Jílovské tisy Tis 1 W/m2 16,4 43,5

Pod korunou hustě zapojených tisů Mimo korunu tisu

61

Tis 2 W/m2 10,6 31,4

Tis 3 W/m2 11,5 29,4

Tomu nasvětčuje výskyt jedinců tisu vzhledem k orientaci svahu i na dalších zmiňovaných lokalitách. Jiné měřené hodnoty v podobném terénu, jako se nachází Jílovské tisy a Březinské tisy, však tato práce nemá k dispozici, a tak tuto myšlenku není možné podložit reálnými údaji. Vzhledem k tomu, že na lokalitě je smíšený lesní porost, intenzita světla se mění nejen se strukturou porostu, ale také s ročním obdobím a postavením jedince v porostu. Díky severní expozici svahu je světlo rozptýlené a tedy nižší intenzity, než by bylo na jižní straně. Při hodnocení jedinců tisu v porostu bylo provedeno také vyhodnocení zastínění dle metodiky Navrátilové (2003). Ze zpracování zastoupení tisů v jednotlivých kategoriích vyplývá, že jílovské tisy mají největší zastoupení jedinců v kategorii 2. (72 %), oproti tomu březinské tisy mají největší zastoupení v kategorii 3. (50 %) – viz. obr. 4-5.

Obr. 4 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu Obr. 5 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu v NPR Březinské tisy v PP Jílovské tisy Legenda 1 samostatně stojící jedinec osluněný 2 samostatně stojící jedinec zčásti zastíněný 3 samostatně stojící jedinec zcela zastíněný 4 jedinec ve skupině zčásti zastíněný 5 jedinec ve skupině zcela zastíněný

PP Jílovské tisy Při zjišťování vlivu zastínění na růstové charakteristiky v PP Jílovské tisy byla ověřena významnost ovlivnění pomocí jednofaktorové ANOVY. Jako test významnosti dat byl proveden výpočet Tukeyova testu HSD pro výšky stromů jedinců tisu, který prokázal, že zastínění má vliv na hodnoty výšek jedinců (viz tab. 11). Při zobrazení grafu však toto 62

14

10 9

12 8 7 Šířka koruny v m

Výška kmene v m

10

8

6

6 5 4 3

4

2

2 1

0 1

2

4

0

5

1

Kategorie zastínění

Obr. 6 Vliv zastínění v PP Jílovské tisy

2

4

5

Kategorie zastínění

na

výšku

jedince Obr. 7 Vliv zastínění na šířku koruny jedinců v PP Jílovské tisy

100

Tab. 11 T-test vlivu zastínění na výšku jedince tisu v PP Jílovské tisy

90 80

Obvod kmene v cm

70

Tukeyův HSD test; proměnná hight (Tabulka26) Přibližné pravděpodobnosti pro post hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 43,576, sv = 286,00

60 50

1 (6,0740)

40 30 20 10 0 1

2

4

5

Kategorie zastínění

3 4 5 (5,5021) (3,8478) (5,4783) 1 0,017047 0,983744 1,000000 2 0,017047 0,451266 0,731868 4 0,983744 0,451266 0,996965 5 1,000000 0,731868 0,996965

Obr. 8 Vliv zastínění na obvod kmene jedinců v PP Jílovské tisy Legenda 1 samostatně stojící jedinec osluněný 2 samostatně stojící jedinec zčásti zastíněný 3 samostatně stojící jedinec zcela zastíněný 4 jedinec ve skupině zčásti zastíněný 5 jedinec ve skupině zcela zastíněný

tvrzení není zcela jednoznačné (viz obr. 6-8). Intervaly spolehlivosti naznačují, že střední hodnoty jsou téměř vyrovnané kromě 2. kategorie zastínění. Ve 2. kategorii dosahují jedinci nejnižších výšek a hodnoty jsou ovlivněné jedinci, kteří trpí okusem. Jejich věk se pohybuje okolo 15-20 let. Mnohonásobné porovnání významných rozdílů hodnot ve výběru také ukázalo statisticky významné rozdíly u kategorie zastínění 2., tedy u solitérních jedinců zastíněných z části. Z obr. 7 a 8 lze zjistit, že sledovaní jedinci v PP Jílovské tisy dosahují nejmenších rozměrů v místech jen částečného nebo téměř žádného zástinu a naopak v místech hlubšího zástinu dosahují větších rozměrů. Tyto tisy dosahují výšky až 12 m, šířky až 9 m a obvodu téměř 90 cm. Zde je možné najít důležitou závislost na světle. Ve světlejších místech 63

porostu se nachází mladší jedinci. Mladší generace tisu pochopitelně nedosahuje velkých rozměrů. Statné stromy rostoucí ve skupinách si stíní navzájem díky svým rozměrům. Navíc se nachází ještě v zástinu dřevin vyšších pater porostu. V souvislosti se zástinem byly vyhodnoceny i další charakteristiky zdravotní stav, pohlaví, tvar koruny, počet kmenů atd. Z obr. 9 vyplývá, že nejlepší zdravotní stav mají oslunění solitérní jedinci, tedy v kategorii zástinu 1. a jedinci zcela zastíněni ve skupinách, tedy v kategorii zástinu 5. V PP Jílovské tisy převládá stupeň výborný a velmi dobrý zdravotní stav. Odlišné procento zastoupení zdravotního stavu je v kategorii zastínění 2. (samostatně stojící, zčásti zastíněný jedinec), kde dohromady bylo spočítáno 210 jedinců tisu a z toho přibližně 70 % jedinců mělo mírně zhoršený stav (stupeň 3.). Jejich zhoršený zdravotní stav je zapříčiněn neustálým okusem spárkatou zvěří. Dle zastoupení pohlaví jedinců se největší procento samičích stromů vyskytuje v kategorie zástinu 1 (78 %), 4. (82 %) u 5. kategorie pak (60 %). Výjimkou je opět kategorie zástinu 2, kde se díky poškození jedinců okusem nepodařilo určit pohlaví u 70 % jedinců (viz obr. 10). Dle obr. 11 zde převláda po celkové stránce kuželovitý tvar koruny. Vícekmennost se vyskytovala hlavně u samostatně stojících jedinců, kde se objevuje až 6 kmenů. Jeden kmen byl nejčastější v 5. kategorii (jedinci rostoucí v hustě zapojených skupinách). Obr. 12 ukazuje, že čím vyšší kategorie zástinu je, tím méně kmenů jedinci mají. Z hlediska poškození tisy trpí nejčastěji okusem a to zejména jedinci rostoucí samostatně v zástinu vyšších stromů. Zde je vážně poškozeno 133 (45 %) jedinců. Takové množství poškozených tisů souvisí jistě s oblíbeným místem pro pastvu zvěře. Okusem byl poškozen téměř každý jedinec, do poznámek však bylo uvedeno skutečně jen závažné poškození. U jílovských tisů se často vyskytovala bejlomorka a to ve všech kategoriích zástinu. Nejvíce jí byly napadeni jedinci oslabeni okusem. Na této lokalitě se dle grafů projevuje ovlivnění zástinem v souvislostí s vícekmenností a plodností jedinců. Čím větší zástin, tím víc stoupá počet kmenů u jedinců a zároveň klesá i jejich plodnost.

64

Procentické zastoupení jedinců

Kategorie zástinu 1 samostatně stojící jedinec osluněný 2 samostatně stojící jedinec zčásti zastíněný 3 samostatně stojící jedinec zcela zastíněný 4 jedinec ve skupině zčásti zastíněný 5 jedinec ve skupině zcela zastíněný

100% Úhyn

80%

Zhoršený

60%

Dobrý

40%

Velmi dobrý 20%

Výborný

0% 1

2

3

4

5

Kategorie zástinu

100% 80% 60%

Neurčeno

40%

Obě Samčí

20%

Samičí 0% 1

2

3

4

5

Procentické zastoupení jedinců

Procentické zastoupení jedinců

Obr. 9 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zdravotního stavu v PP Jílovské tisy

100% 80% Nepravidelná

60%

Kuželovitá

40%

Kulovitá 20% 0% 1

2

3

4

5

Procentické zastoupení jedinců

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

6.kmeny 5.kmeny 4.kmeny 3.kmeny

Pročet jedinců

Kategorie zástinu Obr. 11 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu Obr. 10 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle tvaru koruny v PP Jílovské tisy dle pohlaví v PP Jílovské tisy

Kategorie zástinu

150

100

Jiné poškození 50

Okus 0

Bejlomorka

1

2.kmeny

2 3 4

1.kmen 1

2

3

4

5

5

Kategorie zástinu

Kategorie zastínění

Obr. 12 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zastoupení počtu kmenů u v PP Jílovské tisy

Obr. 13 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle typu poškození v PP Jílovské tisy

U vícekmennosti se dá předpokládat, že dříve na jednom místě rostlo společně více jedinců, kteří srostli v pozdějším věku ve vícekmen. Rozvětvení mohlo být způsobeno také mechanickým poškozováním mladší generace-například okusem a ztrátou terminálu (obr. 13). Při průzkumu bylo často nalezeno hnízdo semenáčků tisů vyrůstajících z jednoho místa. 65

Pro zjištění závislosti růstových charakteristik výška jedince, šířka koruny, obvod kmene byla provedena regrese viz obr. 14 a 15. Na této lokalitě byla dva roky po sobě zaznamenána zvýšená plodnost samičích jedinců v 1. a 2. kategorie zástinu . Dle grafu 14 je míra závislosti šířky koruny jedince ku výšce je 0,78 (Pearsonův korelační koeficient) při podílu celkového rozptylu závislé proměnné 61,6 % (determinační koeficient), přímá závislost šířky koruny a výšky jedince zde tedy existuje. šířka koruny:výška jedince r=0,7853; r2=0,6166; p = 0,0000

12

10

Šířka koruny v m

8

6

4

2

0 0

2

4

6

8

10

12

Výška jedince v m

Obr. 14 Závislost šířky koruny na výšce jedince v PP Jílovské tisy Výška kmene v m:Obvod kmene v cm: r = 0,3637; p = 0,00000; r2 = 0,1323

80 70

Obvod kmene v cm

60 50 40 30 20 10 0 0

2

4

6

8

Výška kmene v m

Obr. 15 Závislost obvodu kmene na výšce jedince v PP Jílovské tisy

66

10

12

Dle obr. 15 u obvodu kmene ku výšce jedince byla pozorována jen menší závislost nežli u předešlého hodnocení. Zde se při hodnotě Pearsonova koeficientu 0,36 podílelo pouze 13 % podílu celkového rozptylu. Podle p-hodnoty nebyly ve výsledcích měření prokázány statisticky významné odchylky. Na nižší závislost obvodu kmene na výšce jedince ukazuje také menší sklon křivky regrese. Zhoršené přirůstání na obvodu kmene může být způsobeno nepříznivými podmínkami přirozeného biotopu. Podle obr. 15 se začíná výrazněji zvětšovat obvod při dosažení výšky 4-9 metrů. U těchto tisů činí odhad věku od 40-60 let do 80-100 let věku. Z výsledků grafů lze konstatovat že jílovské tisy se nejprve snaží vyrůst do výšky a získat co největší prostor pro rozvoj koruny a až později zvětšují svůj obvodový přírůst. Březinské tisy V NPR Březinské tisy jednofaktorová ANOVA prokázala významné rozdíly v naměřených hodnotách růstových charakteristik v jednotlivých kategoriích zastínění. Výpočet testu významnosti pro výšky stromů jedinců tisu prokázal zamítnutí nulové hypotézy, což znamená, že zastínění ze statistického hlediska má vliv na výšku jedinců tisů. Výpočet pravděpodobnosti vlivu zastínění na výšky stromů, šířky korun a průměrných hodnot kmenů u jedinců tisu pomocí Tukeyova HSD testu ukázal, že zastínění má vliv na střední hodnoty výšek kmenů a šířek korun u všech kategorií zastínění sledovaných v NPR a u průměrů obvodů kmene má vliv na střední hodnoty v 3. a 5. kategorii zastínění viz tab. 12 a obr. 16-18. U březinských tisů nebyla pozorována kategorie zastínění 1 (solitérní osluněný jedinec) a všechny tisy rostou v částečném nebo úplném zástinu. Výsledky provedené pomocí jednofaktorové ANOVY tedy částečně ukazují, že v NPR Březinské tisy se zastínění významnou měrou podílí na rozměrech růstových charakteristik jedinců tisu, a to hlavně na celkové výšce stromu a šířce koruny. Dle grafů 16-18 v NPR Březinské tisy stejně i v PP Jílovské tisy se nejmenší jedinci tisu vyskytují v místech menšího zástinu, tedy v kategorii solitérní jedinec zčásti zastíněn a naopak v místech největšího zástinu dosahují tisy větších rozměrů. Jedinci tisu, kteří rostou solitérně a jsou jen zčásti zastínění, dorůstají celkové výšky 1,5-2,5 m a 1,2-2,5 m šířky koruny, patří tedy mezi nejmladší generaci. To naznačuje to, co již uvedl např. Vaško 67

5,5

7

5,0 6

4,5 4,0 Šířka koruny v m

Výška kmene v m

5

4

3

2

3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0

1

0,5 0,0

0 1

2

3

4

1

5

2

3

4

5

Kategorie zástinu

Kategorie zástinu

Obr. 16 Vliv zastínění na výšku jedince Obr. 17 Vliv zastínění na šířku koruny jedince v NPR Březinské tisy v NPR Březinské tisy Tab. 12 T-test vlivu zastínění na výšku jedince jedinců tisu v NPR Březinské tisy

22 20

Tukeyův HSD test; proměnná Hight (Tabulka5) Přibližné pravděpodobnosti pro post hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 4,8184, sv = 286,00 Tukeyův HSD test; proměnná Hight (Tabulka5) Přibližné pravděpodobnosti pro post hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 4,8184, sv = 286,00

18 16

Obvod v cm

14 12 10 8

2 (3,9352)

6 4 2 0 1

2

3

4

5

Kategorie zástinu

Obr. 18 Vliv zastínění na obvod kmene jedince NPR Březinské tisy

3 4 (5,5021) (3,8478) 2 0,000008 0,998200 3 0,000008 0,004355 4 0,998200 0,004355 5 0,012902 0,999960 0,057047

5 (5,4783) 0,012902 0,999960 0,057047

(2004), že mladé tisy prosperují v prosvětlených porostech. Tisy rostoucí ve skupinách s částečným zastíněním dosahují maximální výšky a šířky koruny 3,5-5 m, což je o 1 m více nežli u jílovských tisů. Tisy rostoucí ve skupinách v zástinu dosahují výšky jedince až 10 m a šířky koruny až 9 m a průměrného obvodu kmene až 85 cm. Vývoj jedinců tisu zcela logicky souvisí s vývojem celého porostu. Nejvíce světla bývá tam, kde je porost buď ve stádiu rozpadu, nebo ve stádiu zmlazení. U PP Jílovských tisů je možné najít mladší tisy na plochách v obou stádiích porostu, v NPR Březinské tisy se mladší generace tisu nachází na plochách ve stádiu rozpadu porostu. Později, jak jedinci dospívají a rostou, začínají stínit sami sobě. V dospělosti jsou skupiny tisů stále hustější, jak tisy dosahují větších rozměrů. Pochopitelně spolu s tisy rostou i okolní druhy vzrůstnějších dřevin.

68

V NPR Březinské tisy byly, stejně jako v PP Jílovské tisy, vyhodnoceny další charakteristiky vzhledem k zastoupení jedinců tisu v jednotlivých kategoriích zástinu. Při posouzení ostatních charakteristik ve vztahu k zastínění je z obr. 19 vidět, že nejlepší zdravotní stav mají jedinci v kategorii zástinu 4. (skupiny tisů v částečném zástinu). Všechny tisy dosahují výborného zdravotního stavu, zde je napočítáno 23 jedinců (100 % zdravých jedinců). Výborný zdravotní stav ovšem převládá ve všech kategoriích zástinu. V 2. kategorii jde o 67 % jedinců a ve 4. kategorii o 100 % jedinců. Ve skupinách tisů v úplném zástinu se objevuje jen malé procento jedinců tisu s mírně nebo silně zhoršeným zdravotním stavem (přibližně 3 % jedinců ve 3. a 5. kategorii zástinu). Mírně a silně zhoršený zdravotní stav se projevuje pouze u tisů samostatně stojících v částečném či úplném zastínění. Jedná se o tisy mladší generace, které více trpí okusem. Březinské tisy mají celkově lepší zdravotní stav nežli jílovské tisy. Poměr zastoupení pohlaví je u březinských tisů podobný jako u jílovských ve všech kategoriích zástinu. V každé kategorii jsou dvě třetiny všech jedinců samičího pohlaví (obr. 20). Co se týká tvaru koruny tisů, v kategorii solitérní oslněný jedinec se vyskytuje kulovitý (28 %), kuželovitý (34 %) a nepravidelný (38 %) tvar koruny. V ostatních kategoriích zastínění převládá kuželovitý tvar koruny, nejvíce ve 3. kategorii zástinu (částečně zastíněný jedinec rostoucí ve skupině stromů)- viz obr. 21. Vícekmennost

se

zde

příliš

neprojevuje

u samostatně

stojících

jedinců

v částečném zastínění, kde se objevuje pouze 1 % jedinců až se čtyřmi kmeny. Jedinci rostoucí ve skupinách mají maximálně 1-2 kmeny. Celkově převažuje ve všech kategoriích jeden kmen a to z 80-90 % (obr. 22). Z hlediska poškození velmi často trpí okusem a následkem toho prosycháním spodních pater větví. Zvláště ve 2. a 3. kategorii jde o jedince mladé generace tisů. U tisů, které prosychají, se často objevují zároveň výmladky (obr. 23). Výmladky se častěji objevují u březinských tisů nežli u jílovských. Nejvíce se vliv zástinu odráží v plodnosti samičích jedinců. U březinských tisů byla zaznamenána vysoká plodnost jen u solitérních jedinců tisu v místech částečného zástinu.

69

U několika jedinců bylo nalezeno i srůstání kmene a byl zaznamenán zakrslý růst zejména v kategorii zčásti zastíněného jedince. Tito jedinci (zakrslého růstu) se nachází z 95 % na skalních výchozech, kde roste alespoň jedna čtvrtina březinských tisů. 100%

Zastoupení jedinců tisu

Označení kategorií zastínění 1 samostatně stojící jedinec osluněný 2 samostatně stojící jedinec z části zastíněný 3 samostatně stojící jedinec zcela zastíněný 4 jedinec ve skupině s části zastíněný 5 jedinec ve skupině zcela zastíněný

90% 80% 70% 60%

Úhyn

50%

Zhoršený

40%

Dobrý

30%

Velmi dobrý

20%

Výborný

10% 0% 1

2

3

4

5

Kategorie zastínění

Zastoupení jedinců tisu

100% 80% 60%

Neurčeno Male

40%

Female

20% 0% 1

2

3

4

Nepra vi del ný

60%

Kužel ovi tý

40%

Kul ovitý

20% 0% 1

2

3

4

5

Kategorie zastínění Obr. 21 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle tvaru koruny v NPR Březinské tisy Počet jedinců

Obr. 20 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zastoupení pohlaví v NPR Březinské tisy

100% 80% 4.kmeny

40 30 20

1 2

3.kmeny

10 3

40%

2.kmeny

20%

1.kmen

0% 1

2

3

4

5

5

Be

Kategorie zastínění Obr. 22 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zastoupení počtu kmenů v NPR Březinské tisy

0

4

Kategorie zastínění

jlo M mo ec rk ha a t ni iso ck v é á po š. ..

Zastoupení jedinců tisu

80%

5

Kategorie zastínění

60%

100%

O Pr kus os yc há

Zastoupení jedinců tisu

Obr. 19 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zdravotního stavu v NPR Březinské tisy

Obr. 23 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle typu poškození v NPR Březinské tisy

70

12

Výška jedince:šířka koruny r=0,9298; p= 0.0000; r2 = 0, 8646

Šířka koruny v m

10

8

6

4

2

0 0

2

4

6

8

10

12

Výška jedince v m Obr. 24 Závislost šířky koruny na výšce jedince v NPR Březinské tisy 80

Výška jedince:Obvod kmene r = 0,7568; p = 0.0000; r2 = 0,5728

70

Obvod kmene v cm

60 50 40 30 20 10 0 0

2

4

6

8

10

12

Výška jedince v m

Obr. 25 Závislost obvodu kmene na výšce jedince v NPR Březinské tisy

Dle obr. 24 je míra závislosti šířky koruny jedince ku výšce je 0,93 (Pearsonův korelační koeficient) při podílu celkového rozptylu závislé proměnné 86,4 % (determinační koeficient), přímá závislost šířky koruny a výšky jedince zde tedy existuje a dosahuje vysokých hodnot. U šířky koruny ku výšce jedince byla pozorována několikanásobně větší závislost nežli Jílovských tisů. Zde se při hodnotě Pearsonova koeficientu 0,75 podílelo pouze 57,2 % podílu celkového rozptylu. Podle p-hodnoty nebyly ve výsledcích měření prokázány statisticky významné odchylky. Závislost obvodu kmene na výšce jedince do 71

výšky je stejně jako u Jílovských tisů menší než závislost šířky koruny na výšce jedince. Ovšem v tomto případě je závislost obvodu kmene a výšky jedince statisticky prokazatelná. Může to být způsobeno větším přirůstáním na obvodu kmene u Březinských tisů, které i dle výsledků průzkumu mají lepší podmínky prostředí pro svůj vývoj. Dle obr. 25 lze říci, že obvodový přírůst se začíná zvyšovat při dosažení výšky jedince 2,5-6 metrů. Březinské tisy začínají tedy přirůstat na obvodu kmene dříve nežli jílovské tisy. Přímá úměrnost mezi růstem do výšky jedince a obvodu kmene se projevuje spíš až po dosažení určitého vzrůstu. Přirozená obnova tisu Obě lokality jsou na tom z hlediska schopnosti přirozené obnovy velmi dobře. Výskyt semenáčků v období června byl dle metodiky Merklová (2004) u jílovských tisů velmi hustý, u březinských tisů byl hodnocen jako hustý. Obě populace mají dostatek jedinců obou pohlaví v plodném věku a přirozená obnova je dostatečná pro zachování populace (průměrně stupeň obnovy 2), ovšem problémem je okus mladých jedinců spárkatou zvěří. Typologické zařazení V pojetí geobiocenologieho systému se zde tisy nachází v STG u březinský tisů v Tiliacereta (lipové javořiny), Querci-fageta humilia (zakrslé dubové bučiny), Querci-fageta aceris (javoro dubové bučiny) a u jílovských tisů Querci-fageta Fagi-querceta humilia zakrslé bukové doubravy (dubová bučina) Querci-fageta (dubové bučiny) (viz tab. 13 a fotodokumentace na přiloženém CD). Tab. 13 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v oblasti Českého středohoří dle Maděry a Zímové (2004) Geobiocenologie (zjištěno)

Lesnická typologie

Fytocenologie (viz příloha 1.)

Biotop

3 C 3 Tili-acereta

3J Lipová javořina

As. Aceri-Carpinetum

3 AB–B 1–2 Quercifageta humilia 3 BC 3 Querci-fageta aceris 3 AB 3 Querci-fageta

3Z Zakrslá dubová

As. Luzulo-Fagetum

bučina 3A Lipová bučina kamenitá

As.Tilio cordataeFagetum

Suťové a roklinové lesy Acidofilní bučiny Květnaté bučiny

2 (A)AB-B 1-2 Fagiquerceta humilia

3N Kamenitá kyselá dubová bučina 2Z Zakrslá buková doubrava

As. Luzulo-Fagetum As. Luzulo albidaeQuercetum petraeae

72

Acidofilní bučiny Acidofilní doubravy

Počet změřených jedinců 6 90 272 300 20

Výsledky rozborů půdních vzorků Při hodnocení výsledků rozborů půdních vzorků bylo vycházeno z pramenů Klimo (1996), Kalčík (2001), Richter (2007). Geologické podloží NPR Březinské tisy (bazalty) obsahuje větší množství živin, které se uvolňují postupně. Díky dobré struktuře půdy jsou tyto živiny splavovány do nižších vrstev půdního profilu. V PP Jílovské tisy je geologickým podkladem slínovec a jílovitý vápenec, tedy také živnější podklad. Byly odebrány půdní vzorky z lokalit u obce Březiny a Jílové u Děčína. Výsledky rozborů sloužily (viz tab. 14) coby důležitá informace k provedeným terénním průzkumům a pomohly zpřesnit vyhodnocené údaje. Na lokalitě NPR Březinské tisy převažuje pH mírně kyselé, nižších hodnot pH dosahovaly půdní vzorky z PP Jílovské tisy, kde se hodnoty blíží až kyselému pH. NPR Březinské tisy vykazuje optimální zastoupení Ca>Mg>K a optimální poměr P:Ca. Lokalita je bohatá na živiny a zároveň má vyvážený poměr prvků i v dostupné formě pro rostliny, což se projevuje i na bohatém bylinném podrostu. V půdních vzorcích byl zjištěn vysoký a vyvážený obsah fosforu (10-17 mg/kg). Průměrná hodnota obsahu P v půdě je udávána 0,8-8 mg/kg vysušené půdy (Richter 2007). Obsah fosforu v půdě a jeho dostupnost pro rostliny se zvyšuje společně s vyšším zastoupením organické hmoty tzv. „humusový efekt“. Méně vyrovnaný poměr živin v půdě se zde projevuje ve vrcholových částech NPR, kde patrně dochází ke splavování živin do níže položených partií rezervace. Další možností může být lokální výskyt zcela odlišného geologického podkladu. Stromové patro je po celé ploše tvořeno bukem. Svůj význam pro stav pokryvnosti bylinného podrostu má i silný opad stromů, ovšem hranice bylinného podrostu je velmi ostrá a lze to přisoudit právě vlastnostem půdy z hlediska obsahu vody a živin. Vzorek odebraný v horní části svahu má jiný poměr Mg:K, převažuje draslík nad hořčíkem, proto může u rostlin docházet ke zhoršení příjmu hořčíku. Při porovnání všech vzorků lokality u Březin je možné si všimnout, že vzorky BR1 a BR2 mají vyšší obsah základních živin, ale také jejich vyrovnanější poměr. Jedná se o vzorky, které byly odebrány ve spodních partiích kopce a celkově dobré poměry

73

z hlediska živnosti půdy potvrzoval i bohatý a bujně rostoucí bylinný podrost (viz fotodokumentace na CD). Tab. 14 Výsledky půdních rozborů z povrchového horizontu a z NPR Březinské tisy a PP Jílovské tisy Sokolov Mehlich II Laboratorní mmol chem. ekv. /kg metoda pH mg/kg H2O KCl P Ca Mg K Al H+ KVK BR1 5,89 5,05 10 3210 895 114 <1 46 283 BR2 5,49 4,74 17 3600 732 220 <1 68 314 BR3 4,26 3,54 15 1300 171 252 49 160 245 JL1 5,54 4,96 14 4298 261 239 <1 94 336 JL2 3,74 3,40 5 1028 86 259 91 310 375 JL3 3,67 3,38 5 1116 92 267 104 331 401

Na lokalitě Jílové se ve vzorcích projevily značné výkyvy v obsahu živin. Rozdíly byly v hodnotách pH (slabě až silně kyselé) až po zastoupení jednotlivých prvků v půdě. Byl zde výrazně nižší obsah Ca v půdě nežli u Březin, (kromě vzorku JL 1). Rozdíly mezi jednotlivými odebranými vzorky na lokalitě jílovských tisů jsou velice překvapující vzhledem k předpokládanému vyššímu zastoupení Ca v matečné hornině (slínovce a jílovité vápence). Vzorek s nejvyšším zastoupením Ca byl odebrán ve spodní části svahu (svahovém deluviu). Na celkové živnosti stanoviště se promítá nepříznivý poměr zastoupení prvků P:Ca a Mg:K. Obsah Ca a Al v půdě zde hraje významnou roli při fixaci fosforu. Vznikají zde vazby, díky kterým je pro rostliny fosfor nedostupný. Fosfor má pro rostliny důležitou energetickou a stavební funkci a je tedy možné, že menší vzrůstnost jílovských tisů oproti březinským tisům také částečně souvisí s malým zastoupením volného fosforu v půdě a celkově horší dostupnosti ostatních důležitých živin. Byla pozorována i nevyrovnaná bilance Mg:K, v jejímž důsledku je hořčík v půdě také pevně poután a pro rostliny v nedostupné formě. Proto se zde nenachází druhově bohaté společenstvo živných půd. Z hlediska biotopů se jedná o acidofilní doubravy s chudším bylinným patrem (viz fotodokumentace na CD). U obou lokalit byl ve dvou případech u vzorku BR3 a JL3 pozorován zvýšený obsah hliníku, u Jílového až téměř do koncentrace pro rostliny toxické. Až silně kyselé pH a vysoký obsah hliníku na této lokalitě by se dal přisoudit i dřívějšímu negativnímu působení emisí a kyselých dešťů. To vede k aciditě půdy 74

a samozřejmě k ovlivnění dalších pedochemických charakteristik a cyklů živin a celého lesního ekosystému včetně bylinné a stromové vegetace a edafonu (Kalčík 2001). Z těchto důvodů mohlo dojít k degradaci půd i přes poměrně živný a na vápník bohatší geologický podklad. Na lokalitách nebyla zjišťována nasycenost sorpčního komplexu půdy pomocí poměru C: N, ale byla sledována charakteristika KVK, tedy schopnost půdy vázat kationty. Čím vyšší je hodnota KVK, tím má půda větší schopnost poutat kationty. Nejvíce těchto vazeb vzniká u JL3, což potvrzují již výše popsané vztahy. Velké množství pevných vazeb zabraňuje rostlinám příjem důležitých živin pro zdárný vývoj. Vlivem změny pH půdy, která pravděpodobně proběhla v PP Jílovské tisy, docházelo k rychlejšímu uvolňování pevně vázaných živin a jejich poměrně rychlému vyluhování a odplavení do nižších vrstev půdního horizontu. Tento proces byl zachycen u vývratu stromu, který částečně odkryl jednotlivé horizonty půdy do hloubky necelých 70 cm, kde se vyplavování živin a degradace půdy projevuje světlou barvou v půdním profilu (viz příloha 23). Chlumecké tisy K populacím tisů, které se vyskytují na území CHKO České středohoří, patří také tisy pod kopcem Chlum cca 2 km od NPR Březinské tisy (viz příloha 24). Dvořák (1999) zde napočítal 79 kusů a v roce 2005 byl zjištěn stejný počet jedinců. Místní populace má menší procento zastoupení starých exemplářů oproti Březinským. Při zjišťování počtu jedinců na této lokalitě byl zdravotní stav zhodnocen jako velmi dobrý (stupeň 2). Druhové složení porostů tohoto naleziště je podobné druhovému složení NPR Březinské tisy. Na vrcholu kopce nedaleko vysílače jsou na rovince plodné tisy. V jejich okolí nebyla zjištěna žádná obnova, vše zřejmě spásla spárkatá zvěř. Zbylé tisy rostou ve stínu v porostech s vysokým zastoupením smrku a málo plodí. Pro tuto lokalitu lze dodat několik návrhů na opatření pro jejich ochranu: 1. Vyhlásit novou PR 2. Změnit intenzivní hospodářství na výběrný způsob těžby a přizpůsobit celkové hospodaření v lese s ohledem na stávající tisy 3. Postavit oplocenky kolem plodných stromů 75

4. V srpnu je nutno provést sběr semen 5. Vybrat vhodná místa pro výsadbu nových jedinců 6. Výsadby oplotit a kontrolovat aspoň 30 let. Památné a významné stromy tisu a jejich věk V CHKO České středohoří se často nachází velké památné tisy v blízkosti lidských obydlí, jsou to jedinci velmi mohutní a mají vysoký odhad věku (viz příloha 25). V dobrých podmínkách mohou mít dobré obvodové přírůsty, např. tis ve Staré Bohyni. Tento tis má mladistvý vzhled kůry a dle databáze památných stromů má odhadovaný věk až 150 let, což není mnoho. Při terénních průzkumu byl v Staré Bohyni nalezen odříznutý suchý kmen stromu tisu. Odhad stáří stromu na místě byl 60-80 let a to dle ústního sdělení. Majitel pozemku, kde tis stál, si však nebyl jistý, kdy se zde tis objevil. Majitel pozemku jej ochotně poskytl na žádost SCHKO pro provedení letokruhových analýz dle postupu Rybníčka (2003). Tis přirůstal během svého vývoje nepravidelně a letokruhy byly zvlněné. Přírůstová analýza byla tedy prováděna na třech radiálních řezech z jednoho vzorku a třemi rozdílnými směry. Šířka jednoho letokruhu se pohybovala od 1,62-5,6 mm. Vzhledem k hodnotám uváděným Hofmanem (1947), tento tis rostl skutečně velmi rychle. Nutno uvést pro strovnání výsledky Merklové (2004), která zjistila průměrnou šířku letokruhů kolem 1 mm z tisu z PR V Horách u Terešova. Letokruhovou analýzou bylo prokázáno, při zprůměrování změřených letokruhů, stáří tisu 41 let, přičemž z důvodu seříznutí terminálu se za poslední rok nevytvořil celý letokruh. Dle Rybníčka (2003) je možné, že některé letokruhy se nemusely vytvořit z důvodu stresových situací v podobě častého seřezávání větví. Tento tis byl často seřezáván a zbavován větví do průměru 7,5 cm a mohl být tedy starší než bylo určeno letokruhovou analýzou. Podle přírůstové analýzy, při odhadu věku v terénu, došlo k chybě minimálně o jednu věkovou kategorii až o 40 let. Na břehu potoka nedaleko obecní cesty v Malé Veleni roustou dva exempláře tisu s obvodem 88 a 102 cm. Jeden z nich byl evidentně poškozen silným nárazem, 76

pravděpodobně nárazem automobilu. V současnosti je mírně nakloněný a poškození velmi dobře zregenerovalo, rána je již téměř zavalená. Kůra na obou jedincích vypadala velice mladistvě a měla hnědočervenou barvu. Tisy zde mohly mít větší obvodový přírůst, neboť rostou ve svěží a živné půdě v zástinu okolních stromů. Souhrn zjištěných hodnot V oblasti České středohoří se nachází tisy vysazované i původní. Celkově bylo změřeno 689 jedinců s průměrnou výškou 4,5 m a nejčastější obvodová kategorie byla 6080 cm. Jedinci byly 34 %samčího a z 58 % samičího pohlaví. Pohlaví se nepodařilo určit u 8 % jedinců. Zdravotní stav u zdejších tisů byl v 81 % výborný, u 13 % velmi dobrý, u 3 % mírně zhoršený, dále 1 % jedinců se špatným zdravotním stavem a 1 % uhynulých. Z 54 % převládala kuželovitá koruna, z 28 % kulovitá a nepravidelná z 18 %. U jedinců nejčastějši převládal jeden kmen z 83 % a vícekmeny ze 17 %. Na dílčích lokalitách byl zjištěn průměrný stupeň přirozené obnovy 1. 5.2.2.

Západočeská pahorkatina

V Západočeské pahorkatině je možné v současně době najít několik míst s výskytem tisu . V různých zdrojích jsou uváděny PR Netřeb, PP Rokycanská stráň, PR Žďár a druhotný výskyt v okolí obce Hrad Nečtiny uvedený v databázi NATURA 2000. Přírodní poměry Klimaticky patří lokality s výskytem tisu do oblastí MT 5, MT 7, MT 10, MT 11 s průměrnou roční teplotou 7-8 °C a průměrnými ročními srážkami mezi 600-750 mm (Quitt 1971). Reliéf oblasti byl utvářen denudačními procesy. Erozně denudační tvary převládají na povrchu ve skupinové formě svahovin (deluvií). Převažují u východní hranice rezervace a v nejzápadnějším výběžku rezervace. Příkré denudační svahy jsou např. po celém území Netřebu. Geologický podklad zde na lokalitách s tisem tvoří hlavně spilit, břidlice a droby. Spility vystupují v četných skalních výchozech a často se vyskytují i v podobě sutí. Suťový pokryv na strmých svazích má mocnost 1-2 m. Na mírnějších svazích může dosahovat až 3 m (Kolektiv 1994). 77

PR Netřeb Přírodní rezervace Netřeb leží 1,5 km severozápadně od obce Kanice v okrese Domažlice. Netřebské tisy jsou mnohými autory považovány, spolu s Krompašskými, za jedny z nejstarších na území České republiky. Někteří autoři odhadovali jejich stáří až na neuvěřitelných 1800 let (Čelakovský 1883 in Hofman 1966). Ovšem to, co bylo v minulosti o těchto tisech napsáno, neodpovídá zcela skutečnosti. Každopádně díky velkému zájmu botaniků bylo zaznamenáno mnoho zajímavých údajů, které lze mezi sebou porovnat.

Historie lokality Netřeb Prvním vlastníkem hradu Netřeb byl Děpold z Rýmberka. Hrad byl z neznámých důvodů opuštěn na počátku 16. století a sídlo pánů bylo přeneseno do zámku v obci Kanice. Od roku 1528 je hrad zcela opuštěný. Název hradu byl odvozen podle porostu v místě, kde byl vystavěn „netřebený" tj. původní, neupravovaný les. Do dnešní doby se v horní části kopce zachoval přirozený smíšený porost s převahou Tilia, Acer, Fagus, Quercus s Taxus v podrostu. Nejstarším pramenem o stavu lesů je soudní odhad z roku 1663, pořízený po zemřelém Vilému Kanickém z Čerchova: „Les Netřeb od pustého zámku až k hromadě kamení a odtud dolů proti trávníkům nad Ovčínem hradišťským jest v tom dílu toho lesa namnoženo pěkným jedlovím, k stavení smrčím, bučím. Lipové a tisové však v rozličných místech je výjimečné…“. Další podobný soupis uvádějící tis byl pořízen k prodeji Chudenického panství v roce 1701 a další soudní odhad lesů byl proveden v roce 1705. Poté byly Kanice připojeny k Chudenickému panství. Tehdy byl v roce 1728 vyhotoven popis lesů v celém panství včetně okolí Netřebu, kde je zmiňován tis i Chudenicích. Po převodu pozemků do státního vlastnictví dochází k poměrně častému střídání správců. V letech 1952-1955 Správa lesního hospodářství Nýrsko, od roku 1956 Lesní závod Kdyně a od roku 1976 Lesní závod Domažlice. V současnosti patří rezervace do lesnického úseku Kanice. Smíšený porost s tisy kolem zříceniny hradu Netřeb byl nejprve chráněn majiteli panství a později na základě Naumanova dopisu ministerstvu školství ze dne 10. 9. 1918 byl prohlášen dne 28. 7. 1919 za chráněný. Dne 31. října 1923 se Netřeb stal zájmovou lokalitou vhodnou ke vzdělávání a výzkumu. Dne 23. září 1936 došlo ke zveřejnění 78

vyhlášení ochrany netřebských tisů v článku v Národní politice. K přesnému vymezení hranic však došlo až v roce 1973 a dne 29. 11. 1988 byl Netřeb uznán coby státní přírodní rezervace ministerstvem kultury (Stolařík 1975). Už koncem 19. století se o ně zajímal Čelakovský (1883 in Hofman 1966). Následovali další autoři, např. Roubal (1902), Chadt (1894), Domin (1940), Nauman (1917), Hilitzer (1927), Procházka a Pilát (1928), Maloch (1934), Ortl (1939), Kresl (1934 in Holá 1995), Skalický (1955 in Holá 1995), Strejc (1958 in Nesvadbová 1981), Sofron (1965 in Holá 1995), Hofman (1966), Husová (1968 in Nesvadbová 1981), Leopoldová (1971 in Nesvadbová 1981), Nesvadbová (1981), Holá (1995), Roubíková (2005). Dále se o Netřeb okrajově zajímali Pilát (1936), Siner (1973 in Holá 1995), Skalický (1951 in Nesvadbová 1981). Někteří autoři se snažili o odhad věku a uvádí vcelku zajímavá čísla. Nauman (1917), Svoboda (1941) a Hofman (1966) se na odhad dívají s větší rezervou a střízlivostí nežli první autoři. Čelakovský, který se o lokalitu zajímal v letech 1867-1881, 1884-1894, udává pro nejstarší jedince věk až 1500 let. Nauman (1917) při první průzkumu odhadoval věk tisů na 1200 let, ale později porovnal obvod kmene jedince v bývalém hradním příkopu na Netřebu a obvod krompašského tisu (Hofman 1975). Výsledkem bylo určení věku netřebského tisu na 620 let. Hilitzer (1927) udává věk nejstaršího jedince až 900 let. K odhadu věku kolem 600 let se přiklání Svoboda (1941). O odhad se též pokusil Hofman (1966). Průměrné stáří stromů se podle něj pohybuje kolem 270 let s tím, že nejstarší stromy dosahují stáří nejvýše 720 let. Věk a původ netřebských tisů se tedy z dřívějších záznamů nedá zcela přesně určit. z historických údajů lze však předpokládat, že na kopci v okolí bývalého hradu se pravidelně kácel a ze strategických důvodů se zde udržovalo bezlesí, a to až do doby opuštění hradu. Ta se datuje na počátek 16. století. Poté se sem mohly dřeviny přirozeně navracet z okolních porostů. Předpokládá se, že lesy zde byly smíšené a součástí druhové skladby byl tis. To znamená, že zdejší tisy jsou skutečně pozůstatkem původního výskytu tisu, ale na nynější lokalitě nemohou být déle než 670 let. V průběhu let došlo ke sčítání a měření tisů, Čelakovský (1883 in Hofman 1966) odhadl počet tisů na 200 ks. Kresl (1934 in Holá 1995), který tisy sčítal a měřil, uvádí 310 jedinců. Kolektiv (1958) pak uvádí 297 kusů. Novější inventarizaci provedla až Nesvadbová (1981) a změřila celkem 151 jedinců. Stejný počet pak uvádí Holá (1995). Rozdíl v početnosti 79

kusů ukazuje značný úbytek tisů. Mezi rokem 1934 a 1947 ubylo 13 jedinců a mezi roky 1947-1981, tedy v průběhu 34 let, došlo přímo k dramatické ztrátě, téměř o polovinu, a to o 146 stromů. Ztráty na tisech nebyly způsobené těžbou, nebyly o ní nalezeny žádné záznamy. K těžbě oficiálně nemohlo ani dojít, neboť v té době byl Netřeb chráněn ministerstvem školství pro účel vědeckého pozorování a výzkumu. Nejistý také zůstává původ tisů na Netřebu. Většina autorů se shoduje na tom, že tisy u Kanic jsou původní a to hlavně díky zachovalému smíšenému porostu. Pouze Procházka a Pilát (1928) vyslovili domněnku, že tisy mohly být u hradu vysázeny záměrně kvůli výrobě zbraní. Autoři se však přiklánějí k myšlence, že tisy jsou zde původní. První historický průzkum zdejších lesů prováděli Tlapák (1960 in Stolařík 1980) a Stolařík (1971 in Stolařík 1980). V 60. a 70. letech 20. století určil lesních typy Strejc (1958 a 1973 in Nesvadbová 1981). Plachý (1958) provedl dendrometrická měření. Lesní hospodářské plány byly zpracovávány Rousatem (1962 in Stolařík 1980) a Scheunerem (1984 in Stolařík 1980) a to vždy s ohledem na jedinečnost lesních porostů ve vrcholových partiích. Podrobnou inventarizaci zdejších tisů první provedla Nesvadbová (1981), která tisy očíslovala. Při další velké inventarizaci zaměřené pouze na jedince tisů byla čísla obnovena Holou (1995). Asi čtyřicet jedinců změřil Zatloukal (2001) v rámci celorepublikové práce zaměřené na tis. Poslední měření na Netřebu proběhla v roce 2006. Nemalý problém, kterého si už dříve autoři všimli, je otázka zdravotního stavu a přirozeného zmlazení zdejší populace tisu. Při výzkumech byla zaznamenána mladší generace tisů pouze Naumanem (1917). Autoři po roce 1930 objevili prakticky už jen dospělé stromy a shodují se na tom, že bez záchranných opatření je netřebská populace tisu odsouzena k postupnému zániku. Nauman (1917) popisuje způsob těžby dřeva a její nepříznivý vliv a zmiňuje se o mladších jedincích tisu: „Smrky převyšují znamenitě rozsochaté poměrně nízké tisy,…Lesní správa barona, což budiž vděčné uznáním konstatováno, při kácení lesa nechává tisy státi, ač tím vždy mladý porost na pasece pak trpí.“ Svoboda (1941) a Hofman (1966) se zmiňují o postupném odumírání jedinců.

80

Současný výskyt na lokalitě Netřeb V roce 2006 bylo v PR změřeno 156 a mimo PR dalších 24 stromů. Při terénním šetření v roce 2006 byl věk patnácti nejstarších jedinců odhadován na více než 300 let. Při terénním průzkumu bylo nalezeno mnoho padlých tisových kmenů, které však při inventarizaci v roce 2006 nebyly sčítány. Tyto kmeny patřily dospělým jedincům a svými rozměry odpovídaly stromům, které dodnes na lokalitě dobře prosperují. Nejvíce těchto kmenů bylo nalezeno v horních partiích kopce v okolí zříceniny, kde je nyní nejvíce jedinců nedávno uhynulých a ve špatném zdravotním stavu. Celkově se jedná o 9 % jedinců. K úbytku tisů došlo v průběhu 34 let (mezi roky 1947-1981) a je pravděpodobné, že na tomto nalezišti došlo k velkým změnám ekologických podmínek. Příčin může být několik. Jednou z nich mohou být změny světelných podmínek v porostu při těžbě dřeva, kterou tisy nemusely vydržet. Další možnou příčinou je například i rychlý pokles hladiny spodní vody, vezme-li se v úvahu, že nejvíce trpí tisy na vrcholu. Mezi rokem 1995-2006 uhynuly další dva tisy na následky postupného zhoršování zdravotního stavu. Tisy v níže položených částech svahu jsou v dobré kondici až na prosychání drobných větví. V těchto částech rezervace jsou půdy vlhčí a horní stromové patro je více zapojené. V rámci sledování vlastností jedinců tisu bylo provedeno vyhodnocení dle metodiky Navrátilové (2003). Stejně jako u březinských tisů i u netřebských tisů chybí první kategorie zastínění, tedy solitérní jedinec zcela osluněný. Ze zpracování zastoupení netřebských tisů v jednotlivých kategoriích zástinu vyplývá, že v PR Netřeb je 26 % solitérních jedinců tisu zčásti osluněno,

45 %

solitérních

jedinců

tisu

je

zastíněno zčásti, 5 % jedinců tisu v rozvolněných skupinách je zastíněno zčásti a zbývajících 22 % Obr. 26 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu v PR Netřeb Legenda 1 samostatně stojící jedinec osluněný 2 samostatně stojící jedinec zčásti zastíněný 3 samostatně stojící jedinec zcela zastíněný 4 jedinec ve skupině zčásti zastíněný 5 jedinec ve skupině zcela zastíněný

tisu

jedinců tisu roste ve skupině zcela zastíněno (viz obr. 26). V PR

Netřebské

tisy

jednofaktorová

ANOVA neprokázala významný vliv zastínění na růstových charakteristikách. 81

9,5 9,0 8,5 8,0 7,5 7,0 6,5 Šířka koruny v m

Výška kmene v m

11,0 10,5 10,0 9,5 9,0 8,5 8,0 7,5 7,0 6,5 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0

6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5

1

2

3

4

0,0

5

1

2

Kategorie zastínění

3

4

5

Kategorie zastínění

Obr. 27 Vliv zastínění na výšku jedince tisu v PR Netřeb

Obr. 28 Vliv zastínění na šířku koruny jedinců tisu v PR Netřeb

190 180 170 160 150

Obvod kmene v cm

140 130 120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1

2

3

4

5

Kategorie zastínění

Obr. 29 Vliv zastínění na obvod kmene jedinců tisu v PR Netřeb

Výpočet testu významnosti pro růstové charakteristiky nemusel být proveden díky potvrzení nulové hypotézy. To znamená, že zastínění na tomto nalezišti nemá ze statistického hlediska vliv na výšku jedinců tisů (obr. 27-29). V PR Netřebské tisy vykazuje linie spojující střední hodnoty mírně kolísavý průběh. Horní a dolní hranice intervalů se navzájem překrývají, což vykazuje naprostou nezávislost naměřených dendrometrických hodnot zdejších jedinců na kategorii zástinu. Podobně je tomu u PP Jílovské tisy. Právě toto zjištění by u netřebských tisů nemělo být překvapivé. Zdejší tisy jsou velmi letité. Při pohledu na obr. 27-29 je možné zjistit, že jejich rozvoj odpovídá vývoji okolního porostu. Tisy, které nedosahují největších rozměrů, se nachází v lepších světelných podmínkách, porost nad nimi není ještě zcela zapojený. Tisy, které dnes rostou v zástinu, se v podobném světlém porostu také nacházely, ovšem jak tisy rostly, rostl i okolní porost, který nad nimi začal vytvářet hustější zápoj. To se dnes týká jedinců ve 4. 82

kategorii zástinu. Zároveň je i zřetelné, že v této kategorii je, dle procentického zastoupení, nejméně tisů. Jde již o velmi mohutné a letité jedince, kteří pravděpodobně zažili alespoň dva až tři malé cykly vývoje lesa. Jedinci, kteří se nachází v 5. kategorii zastínění, zdaleka nedosahují takových rozměrů jako tisy ve 4. kategorii. Toto lze přisoudit opět postupnému vývoji porostu a tomu, že léta rostou v konkurenčních skupinách vlastního druhu. Z tisů v PR Netřeb roste 25 % jedinců ve skupinách a konkurují samy sobě. Pokud rostou ve skupinách, musely se společně i vyvíjet a růst. V rámci vývoje lesa i u nich došlo ke stejnému procesu, jak je popsáno výše. Ovšem vzhledem k neustálé konkurenci mohlo dojít u těchto jedinců k výraznému zpomalení růstu, a přestože mohou dosahovat přibližně stejného věku jako tisy ve 4. kategorii zástinu, nedosahují stejných rozměrů. Při vzájemném srovnání PP Jílovské tisy, NPR Březinské tisy a PR Netřeb výsledky analýz poukazovaly na to, že se zastínění významnější měrou podílí na rozdílech růstových charakteristik jedinců tisu pouze v NPR Březinské tisy a to převážně na celkové výšce stromu a šířce koruny. U obvodů kmene byl koeficient míry závislosti jen velmi nízký neprokázala. Na stanovišti PR Netřeb bylo sledováno postavení jedince v porostu stejně jako u březinských a jílovských tisů. Výsledky dalších charakteristik byly vyhodnoceny v procentickém zastoupení jedinců tisu v jednotlivých kategoriích zástinu. Z grafu (obr. 30) vyplývá, že ve všech kategoriích zástinu, kromě 4. kategorie, převládá výborný zdravotní stav (87-90 % jedinců). Ve 4. kategorii zástinu (jedinec stojící ve skupině stromů zčásti osluněný) je možné najít jen 50 % jedinců ve výborném zdravotním stavu a 50 % ve velmi dobrém. Stupně velmi zhoršeného zdravotního stavu dosáhla 2 % jedinců v 5. kategorii zástinu (jedinec stojící ve skupině stromů zcela zastíněn). U zastoupení pohlaví (obr. 31) v kategoriích zástinu je zajímavá převaha jedinců samčího pohlaví v každé kategorii zástinu (až 75 %). U výše popsaných populací březinských a jílovských tisů tomu bylo naopak. Dále z tohoto grafu lze vyčíst, že je zde nízké zastoupení jedinců bez určení pohlaví (7 % jedinců celkově).

83

Jde o mladší tisy přibližně ve věkové kategorii 0-20 let. U tvarů koruny (obr. 32) ve všech vyhodnocených kategoriích zástinu převládá kuželovitý tvar (50-60 %) nad ostatními. Nepravidelný tvar koruny (do 10 %) mají pouze

100%

Procentické zastoupení jedinců

Označení kategorií zastínění 1 samostatně stojící jedinec osluněný 2 samostatně stojící jedinec z části zastíněný 3 samostatně stojící jedinec zcela zastíněný 4 jedinec ve skupině zčásti zastíněný 5 jedinec ve skupině zcela zastíněný

Úhyn 80%

Zhoršený

60%

Dobrý

40%

Velmi dobrý

20% 0% 1

2

3

4

5

Kategorie zastínění

Obr. 30 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zdravotního stavu v PR Netřebské tisy 100%

90%

Procentické zastoupení jedinců

Procentické zastoupení jedinců

100% 80% 70%

Neurčeno

60%

Male

50%

Female

40% 30% 20% 10% 0% 1

2

3

4

5

Kategorie zastínění

Procentické zastoupení jedinců

Obr. 31 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zastoupení pohlaví v PR Netřebské tisy 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

80% Nepravidelný 60%

Kuželovitý

40%

Kulovitý

20% 0% 1

2

3

4

5

Kategorie zastínění

Obr. 32 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle tvaru koruny v PR Netřebské tisy

3.kmeny 2.kmeny 1.kmen

1

2

3

4

5

Kategorie zastínění

Obr. 33 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle počtu kmenů v PR Netřebské tisy

Obr. 34 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle typu poškození PR Netřebské tisy

84

jedinci mladší nebo jedinci s mechanickým poškozením. Vícekmennost (obr. 33) u netřebských tisů není častá, vyskytuje se jen ve 3. a 5. kategorii zastínění s maximálním počtem 3 kmenů (2 %). Velké procento tisů bylo mechanicky poškozeno (obr. 34) a prosychá bez ohledu na kategorii zástinu, ve které se nachází. Poškození okusem bylo zaznamenáno pouze u první kategorie zastínění. Je možné konstatovat, že v PR je velké zastoupení vysoce cenných jedinců v 2. a 3. kategorie zástinu. Jak již bylo zmíněno, v rezervaci bylo nalezeno několik souší. Toto souvisí pravděpodobně se změnou trvalých ekologických podmínek, neboť v rezervaci začínají prosychat i další tisy, které nejeví známky choroby a byly dosud plně vitální. U netřebských tisů nebyla pozorována žádná závažná choroba ani škůdce. Srůstání kmenů se projevilo u 4. kategorie zástinu, jde však jen o výjimečný jev. V PR Netřeb se nacházel velký počet plodících jedinců. Pod těmito stromy byla půda doslova rozrytá a bez jediného semenáčku či zbytků po šťavnatých míšcích jako následek pastvy lesní zvěře. Celkem lze konstatovat, že zásadní vliv zástinu se neodráží v žádné sledované charakteristice. Jak již bylo uvedeno, je velmi překvapivé, že se toto neprojevilo ani v souvislosti se zvýšenou plodností. Vysvětlení by mohlo spočívat v tom, že smíšený les na Netřebu má velmi dobrou a různorodou strukturu porostu a porost je zapojený nesouvisle. Přestože tisy žijí ve stínu vyšších pater, listnaté dřeviny propustí dostatečné množství světla (přímý dopad FAR však v lokalitě nebyl měřený). Na podzim již měly plodné samičí rostliny míšky vybarvené a nejvíce plodů bylo v horní části koruny, kam dopadá nejvíce světla. V obr. 35 a 36 je možné vidět regresemi vyznačené vzájemné ovlivnění jednotlivých sledovaných růstových charakteristik (výška jedince, šířka koruny, obvod kmene).

85

Obr. 35 Závislost šířky koruny na výšce jedince v PR Netřebské tisy

Obr. 36 Závislost obvodu kmene na výšce jedince v PR Netřebské tisy

Dle obr. 35 míra závislosti šířky koruny jedince ku výšce je 0,65 (Pearsonův korelační koeficient) při podílu celkového rozptylu závislé proměnné 42,3 % (determinační koeficient), přímá závislost šířky koruny a výšky jedince není zcela zřejmá. Závislost šířky 86

jedince se projevuje vysokým korelačním koeficientem, ovšem podíl rozptylu nepřesahuje ani 50 %. Dle obr. 36 byla u obvodu kmene ku výšce jedince pozorována závislost 0,55 ovšem opět s velmi nízkým podílem celkového rozptylu 30,7 %. Při vzájemném srovnání PP Jílovské tisy, NPR Březinské tisy a PR Netřeb výsledky analýz poukazovaly na to, že se zastínění významnější měrou podílí na rozdílech růstových charakteristik jedinců tisu pouze v NPR Březinské tisy a to převážně na celkové výšce stromu a šířce koruny. U obvodu kmene se závislost na zastínění prakticky neprokázala. Malý podíl celkového rozptylu vyjádřený v procentech se dá vysvětlit celkově malou variabilitou naměřených hodnot v rámci této dílčí populace, která nemá výraznou strukturu a pomalu stárne. Závislost obvodu a výšky jedince se nejvíce projevuje při rozměrech obvodu 100-200 cm a výšce 6-8 m. Dle odhadu věku se jedná o jedince tisů většinou ve věkové kategorii 80-200 let. Tento věk dle Domina (1940) odpovídá období nejintenzivnějšího období růstu tisu. Z grafů 30 a 31 lze pozorovat prakticky rovnoměrné přirůstání jedinců do výšky, šířky koruny i na obvodu kmene. Výsledky regrese jsou ovlivněny pravděpodobně vyrovnaným věkem jedinců tisu. Na této lokalitě bylo možné porovnat u některých konkrétních stromů výsledky dendrometrických měření (obvody kmenů a výšky stromů) s předešlými měřeními (Nesvadbová (1981), Holá (1995) a Zatloukal (2005b). Zatloukal (2005b) měřil jen některé stromy, celkem 40 jedinců. Pro možnost srovnání všech provedených měření od roku 1981-2006 jsou tedy brány v úvahu jen dřeviny měřené Zatloukalem v roce 2002. Do sestaveného grafu nebyly zahrnuty údaje stromů nenalezených v roce 2006 a ty stromy, které se nepodařilo identifikovat. Dohromady bylo mezi sebou porovnáno 27 jedinců. Při terénním průzkumu se často stávalo, že umístění jedinců v terénu dle dříve provedeného zákresu neodpovídalo poznámkám přiřazeným k jedincům. Tedy číslo měřeného tisu odpovídalo umístění jedince tisu v terénu, ale jedinec měl zcela jiné parametry, než které k němu dle staršího měření byly přiřazeny. Z tohoto důvodu nebylo možné porovnat některé starší a nové údaje viz předchozí odstavec.

87

Obr. 37 Obvody kmenů jedinců měřených v letech 1981, 1994, 2002, 2006 350

300

Obvod jedine v cm

250

200

150

100

50

0 1

3

5

7

9

11

13

15

17

19

21

23

25

27

1981 1994 2002 2006

Pořadové č íslo jedince

Obr. 38 Obvod kmene jedinců měřených v letech 1981, 1994, 2002, 2006

Měření z jednotlivých let (obr. 37 a 38) lze mezi sebou porovnávat pomocí intervalů spolehlivosti (IS). Hodnoty měření vykazují pravostrannost v letech 1981 a 1994. Pravostrannost je dána vysokými naměřenými hodnotami statných dospělých jedinců 88

a naznačuje stárnutí celé populace, protože zde nejsou nižší hodnoty mladších jedinců. V grafu se objevuje souměrnost z let 2002 a 2006, která však není dána výskytem mladých jedinců, ale naopak rozpadem a vážným poškozením nejstarších jedinců. Dále IS ukazují zřejmé velké výkyvy v měření z některých let a kolísání průměru. Jedná se o dva jedince, kteří byli velmi vážně poškozeni rozlomením kmene a terminálu (pořadové číslo 13 a 18). První byl zaznamenán v roce 2002 a druhý až v roce 2006. Lépe je to viditelné na spojnicovém grafu (obr. 38). Na tomto grafu jsou lépe patrné i další výkyvy, pravděpodobně způsobené nedodržením přesné metodiky měření obvodu kmene v některých případech a také tu hraje svou roli subjektivita (měření prováděla vždy jiná osoba). Nejnižší vypovídající hodnotu má měření z roku 1994. Díky měření v letech 1981, 1995, 2002, 2006 bylo možné provést přibližný výpočet přirůstání jedinců tisů mezi roky měření. Bylo však nutné hodnoty upravit a teprve poté vyhodnotit. Přírůsty obvodu kmene byly vyhodnoceny po úpravě dat pouze na 10 jedincích tisu. Z výsledků výpočtu vyplývá, že v období 1981-1995 tisy vykazovaly na obvodu přírůst o 3,3 cm, v období 1995-2002 jen 3,1 cm a mezi 2002-2006 to bylo 1,3 cm. Nejvyšší hodnoty obvodu kmene dosáhl jeden z nejstarších jedinců, jehož obvod kmene činil v roce 2006 305 cm. Od roku 1995 u něj nedošlo k přírůstu obvodu kmene. Stejně tak tomu bylo i u pěti dalších jedinců. Podle Domina (1940) tisy vysokého věku přirůstají velmi pomalu nebo v růstu stagnují. Pro srovnání lze mezi sebou porovnat také výšky stromů z let 1981 a 2006 (obr. 39). Průměrně stromy přirostly

o 1,27

metru.

Nejméně přirůstali nejstarší jedinci

v blízkosti

hradu.

Mezi nimi jsou též všechny usychající

tisy

(9 %

z celkového počtu jedinců).

Obr. 39 Měřené výšky dřevin v letech 1981 a 2006

89

Nejlépe se daří jedincům tisu, kteří rostou v rozvolněných skupinách v podrostu vyšších pater. Tyto stromy rostou bez velkého konkurenčního tlaku dalších dřevin. Stromy, které v současnosti mají menší výšku než v roce 1981, mají poškozený terminál a jsou vážněji mechanicky poškozené. Z hlediska proměnlivosti tvaru koruny byly nejvíce pozorovány dva tvary: kuželovitý a kulovitý tvar. Tvar je možno dát do souvislosti s pohlavím jedinců. Samčí rostliny mají v 68 % kulovitý tvar koruny a samičí rostliny z 88 % kuželovitý tvar koruny. Poměr samčích a samičích rostlin je 52 % ku 47,5 % a 0,5 % jsou oboupohlavní jedinci. Pouze rostliny ve výborném zdravotním stavu vykazují viditelně vyšší plodnost.

Přirozená obnova tisu v PR Netřeb Velkým problémem zdejších tisů je přirozená obnova. I pod hojně plodícími samičími rostlinami se vyskytovaly maximálně tři semenáčky na 1 m2. Mladé semenáčky byly nejspíše spasené spárkatou zvěří, což je v současnosti velkým problémem na všech nalezištích s tisem červeným. Z mladších jedinců do odhadovaného věku 40-60 let bylo nalezeno celkem šest stromů. Problém není v nedostatku plodných samičích rostlin. Byla sledována také přirozená obnova jedinců dle metodiky Merklové (2004). Dle této metodiky je zde velmi slabá přirozená obnova, která odpovídá 0,5 semenáčku na 1 m2 sledovaných plošek pod samičími rostlinami. Nedostatek zmlazení je přičítán pravidelnému okusu spárkatou zvěří. Na lokalitě bylo pozorováno stádo daňků (7 kusů). Částečným řešením je oplocení okolí plodících stromů tisu i vhodné prostory pod porostem (se zápojem okolo 70 %) pro možnost přirozené obnovy tisu.

Záznamy o druhovém složení společenstev v PR Netřeb První důkladnější soupis výskytu druhů rostlin provedl Nauman (1917). Od roku 1917 dochází k postupné změně zastoupení některých taxonů v PR Netřeb. Změna druhové skladby může být způsobena buď přirozeným vývojem území, lesním hospodářstvím, nebo i dalšími faktory např. znečištěním ovzduší apod. Rostlinné druhy byly sledovány autory: Maloch (1934), Ortl (1939), Skalický (1955 in Holá 1995), Strejc (1958 in Nesvadbová 1981), Sofron (1965 in Holá 1995), Husová (1968 in Nesvadbová 1981), Leopoldová (1971 in Nesvadbová 1981), Nesvadbová (1981), Holá (1995), Roubíková (2005). 90

Abies alba Acer pseudoplatanus Acer platanoides Actaea spicata Achillea millefolium Aegopodium podagraria Agrostis stolonifera Alliaria petiolata Anagallis arvensis Anemone nemorosa Anthoxanthum odoratum Anthriscus sylvestris Asarum europaeum Betonica officinalis Betula pendula Brachypodium sylvaticum Bromus benekenii Calamagrostis epigeios Campanula trachelium Campanula persicifolia Cardamine pratensis Carpinus betulus Prunus avium Cerastium holosteoides Chaerophyllum temulum Cirsium arvense Convallaria majalis Crataegus sp. Cornus sanquinea Corylus avellana Daphne mezereum Digitalis grandiflora Epilobium angustifolium Euonymus europaeus Euphorbia cyparissias Fallopia convolvulus Festuca ovina Festuca rubra Fragaria vesca Frangula alnus Fraxinus excelsior Gagea lutea Galeobdolom montanum Galeopsis pubescens

Lamium maculatum Lamium purpureum Lamium album Larix decidua Lathyrus sylvestris Lathyrus pratensis Linaria vulgaris Lilium martagon Lonicera xylosteum Luzula luzuloides Milium effusum Melica nutans Mercurialis perennis Moehringia trinervia Melampyrum nemorosum Silene dioica Myosotis ramosissima Picea abies Picea pungens Pinus banksiana Pinus nigra Pinus sylvestris Pimpinella saxifraga Poa annua Poa nemoralis Poa pratensis Polygonatum odoratum Polygonatum multiflorum Polypodium vulgare Potentilla tabernaemontani Vinca minor Primula veris Prunus avium Pulmonaria officinalis Quercus robur Quercus rubra Ranunculus auricomus Ranunculus nemorosus Robinia pseudaccacia Rosa canina Rubus fruticosus Sambucus ebulus Sambucus nigra Sambucus racemosa

91

Roubíková 2005

Holá 1995

Nesvadbová 1981

Leopoldová 1971

Husová 1968

Sofron 1965

Strejc 1958

Maloch 1934

Typ

Roubíková 2005

Holá 1995

Nesvadbová 1981

Leopoldová 1971

Husová 1968

Sofron 1965

Strejc 1958

Maloch 1934

Typ

Tab. 15 Přehled zjištěných rostlinných druhů od roku 1934 do roku 2006 v PR Netřeb

Galium sarine

Senecio jacobaea

Galium austriacum

Senecio sylvaticus

Galium mollugo

Senecio fuchsii

Galium x pomeranicum

Senecio viscosus

Galium rotundifolium

Silene nutans

Geranium robertianum

Sorbus aucuparia

Helictotrichon petzense

Sorbus aria

Hieracium lachenalii

Stellaria nemorum

Hieracium laevigatum

Tilia platyphyllos

Hieracium sylvaticum

Torilis japonica

Hepatica nobilis

Ulmus glabra

Hylotelephium telephium

Ulmus leavis

Hordelymus europaeus

Urtica dioica

Hypericum hirsutum

Vaccinium myrtillus

Hypericum montanum

Veronica officinalis

Hypericum perforatum

Veronica chamaedrys

Inula conyzae

Vinca minor

Impatiens noli-tangere

Vincetoxicum hirundinaria

Jasione montana

Vicia sylvatica

Maloch (1934) uvádí ze všech autorů nejrozsáhlejší výčet rostlinných druhů. Několik druhů po něm již žádný autor ve svých záznamech neuvádí, a ani při terénním průzkumu nebyly tyto druhy zaznamenány. Jde o druhy Stellaria holostea, Primula veris, Sambucus ebulus, Senecio jacobaea, Sorbus aria, Ranunculus nemorosus. I přesto, že tyto druhy nejsou dle vyhlášky č. 395/92 Sb. vedené jako ohrožené, některé z nich jsou dnes vzácnější, např. Sambucus ebulus a Senecio jacobaea. Za posledních třicet pět let však v PR Netřeb byl pozorován nárůst některých zástupců hemixerofytních a to převážně v místech, kde se začíná rozpadat hustý zápoj porostu ve vrcholové části lokality (např. Anagallis arvensis, Avenella flexuosa, Betula pendula, Calamagrostis epigeios a Festuca ovina, Pimpinella saxifraga, Rosa canina, Sorbus aucuparia aj.) a byly pozorovány zavlečené rostliny podél cest (Poa annua a Plantago media). V současnosti lze ve vyšších partiích rezervace najít dřeviny, které 92

Roubíková 2006

Holá 1995

Nesvadbová 1981

Leopoldová 1971

Husová 1968

Sofron 1965

Strejc 1958

Maloch 1934

Typ

Roubíková 2005

Holá 1995

Nesvadbová 1981

Leopoldová 1971

Husová 1968

Sofron 1965

Strejc 1958

Typ

Maloch 1934

Tab. 15 Přehled zjištěných rostlinných druhů od roku 1934 do roku 2006 v PR Netřeb- pokračování

mohou tuto lokalitu znehodnotit např. Robinia pseudoaccacia, Quercus rubra a Rosa canina (tab. 15). Pro zjištění míry vlivu člověka na změnu zdejších společenstev a ekologických podmínek by však bylo nutno udělat specializovaný monitoring.

Typologické zařazení PR Netřeb Maloch (1934) a Hofman (1966) uvádí klasifikaci v curryšsko-montpelliérském systému, který je zde upraven podle Neuhäuslové (1998). Tab. 16 Typologické zařazení lokality Nebřeb – upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Autor

Geobiocenologie

Lesnická typologie

Nauman (1917), Maloch (1934) Strejc (1958)

3 C 3 Tili-acereta

3J Lipová javořina

Fytocenologie (viz příloha 1) As. Aceri-Carpinetum

3 C 3 Tili-acereta

3J Lipová javořina

As. Aceri-Carpinetum

3 BC 3Querci-fageta aceris

3A Lipová bučina

Nebylo zjištěno

2C Vysychavá buková doubrava 3J Lipová javořina

As.Tilio cordataeFagetum As. Luzulo albidaeQuercetum petraeae As. Aceri-Carpinetum

Hofman (1966)

Leopoldová (1971)

ÚHÚL (2006)

4 C 3 Tili-acereta fagi Nebylo zjištěno Querci-fageta aceris

2C vysychavá buková doubrava 3A Lipová bučina

3 C 3 Tili-acereta

3J Lipová javořina

As. Luzulo albidaeQuercetum petraeae As. Tilio cordataeFagetum As. Aceri-Carpinetum

4 C 3 Tili-acereta fagi

3J Lipová javořina

As. Aceri-Carpinetum

Querci-fageta aceris

3A Lipová bučina

3 C 3 Tili-acereta

3J Lipová javořina

As. Tilio platyphylliFagetum As. Aceri-Carpinetum

2 AB 3Fagi-querceta

2C vysychavá buková doubrava 3J Lipová javořina

As. Luzulo albiteQuercetum petraeae As. Aceri-Carpinetum

3 C 3Tili-acereta

Roubíková (2005) – zjištěno

Změřen í jedinci

4 C 3Tili-acereta fagi

3J Lipová javořina

As. Aceri-Carpinetum

3 C 3Tili-acereta 3 C 3Tili-acereta

3J Lipová javořina 3J Lipová javořina

As. Aceri-Carpinetum As. Aceri-Carpinetum

62

4 C 3Tili-acereta fagi

3J Lipová javořina

As. Aceri-Carpinetum

64

4 BC-C 1-2 Tili-acereta fagi humilia 3 BC 3Querci-fageta aceris

3J Lipová javořina

As. Aceri-Carpinetum

20

3A Lipová bučina

As. Tilio platyphylliFagetum

10

3 B 3 Querci-fageta typica

3A Lipová bučina 3D Obohacená dubová bučina

As. Tilio Fagetum

26

93

cordatae-

Maloch (1934) zařadil lokalitu do společenstev svazu Tilio-Acerion a AceriCarpinetum na základě fytocenologických snímků zaznamenaných na západním svahu pod zříceninou hradu. Nesvadbová (1981) zakreslila aktuální rozdělení listnatých, jehličnatých a smíšených porostů (viz příloha 26). V typologické mapě z roku 1958 Strejc (1958 in Nesvadová 1981) jsou uvedené SLT: suťové lipové javořiny, habrová bučina s válečkou lesní na vyzrálejších půdách- již nezasahuje do rezervace, lipová bučina s bažankou na horních částech silně štěrkových svahů, buková doubrava se zvonkem broskvolistým (viz příloha 27). K 1. 1. 1973 Strejc (1973 in Nesvadová 1981) jsou uvedené SLT: zakrslá buková doubrava, Lipová bučina bažanková, lipová javořina biková, bohatá dubová bučina se strdivkou (viz příloha 28). Typologická mapa z roku 2007 klasifikuje SLT vysychavá buková doubrava, lipová dubová bučina, lipová javořina, svěží dubová bučina (viz příloha 29). Na základě terénního šetření a vyhodnocení lesnické typologie byla společenstva zařazena do skupin typů geobiocénů (Buček, Lacina 2000) -viz příloha 30 a 31: Tiliacereta fagi (buko-lipové javořiny), přechod k Tili-acereta fagi humilia (zakrslé bukolipové javořiny), Querci-fageta aceris (javoro dubové bučiny). Mimo rezervaci byl pak tis nalezen v Querci-fageta typica (typické dubové bučiny).

Výsledky rozborů půdních vzorků v PR Netřeb V PR Netřeb byly odebrány tři půdní vzorky (viz tab. 17). Jedná o lokalitu s dostatkem dobře rozložitelného humusu a vyrovnaným poměrem hlavních živin, které odpovídají zjištěným typologickým jednotkám. Tab. 17 Výsledky půdních rozborů pro PR Netřeb pyrofosforečnan %

označení v terénu 1 2 3

C:N 9,8 20,4 17,4

C -HK 0,58 1,25 1,92

C-FK 0,94 1,61 0,84

C-HK/FK 0,62 0,78 2,29

Mehlich II mg/kg P 3 84 310

94

Ca 872 2929 2085

Mg 156 228 211

K 123 101 138

Management v PR Netřeb Záchranná opatření v PR Netřeb jsou nezbytně nutná, neboť tisy ve vrcholových partiích odumírají. Postupně se rychle zhoršuje zdravotní stav dospělých dřevin, a to nejen tisů. Na zhoršení zdravotního stavu samotných starých tisů upozorňuje již Nauman (1917). V horní partii kopce v okolí zříceniny bylo napočítáno okolo třiceti suchých kmenů ať už padlých nebo stojících. Dále v létě 2006 se při průzkumu potvrdilo, že netřebské tisy mají velký problém s přirozenou obnovou populace. Problém není v nedostatku plodných samičích stromů. Při sledování přirozené obnovy dle upravené stupnice Merklové (2004) má tato lokalita velmi slabou přirozenou obnovu, tedy stupeň dva. V první řadě je nutno zajistit sběr semen z plodných samičích rostlin a ochranu semenáčků, určených k vyzvedávání a dopěstování ve školkách pro další použití při obnově, před okusem. Následné oplocení mladých rostlin musí dostatečně chránit před okusem spárkatou zvěří. Je otázkou, jak přistupovat k záchraně této jedinečné populace, zda upřednostnit vlastní genofond nebo zda je skutečně dobré upřednostňovat genetický sadební materiál dle lesnické vyhlášky z PR „V Horách“ dle Plachého (1958). Bylo by vhodné provést potřebné porovnání pomocí analýz DNA a na základě výsledků toto opatření znovu uvážit. Takto by se mělo postupovat i v dalších případech použití sazenic z jiných lokalit. Dbát na podobnost ekologických podmínek, a pokud by se v tomto duchu měla dále odvíjet snaha o obnovu populace tisu. Zcela jistě za zvážení stojí, zda by se při oplocení současných plodných stromů zajistil dostatek semen pro dopěstování sadebního materiálu. Bylo by také vhodné zjistit, zda postupné odumírání tisu ve vrcholových partiích je skutečně způsobené stářím tisů, nebo pozvolnými změnami ekologických podmínek v průběhu let, nebo také lidskými zásahy v rámci lesního managementu (meliorační práce, výsadby monokultur smrku, stavba lesní cesty apod.), a tomu je také nutné dále přizpůsobit management PR. Je zřejmé, že zajistit rozvoj a přirozenou obnovu netřebských tisů není jednoduchý úkol. Nejdůležitější je však začít se záchranou pokud možno hned. 95

Chudenické a Kanické tisy Přírodní poměry lokalit v Chudenicích a Kanicích. Z hlediska historie byla již obec Kanice popsána v souvislosti s PR Netřeb, ovšem je nutné zmínit se také o historii lokality v Chudenicích. Obec Chudenice vznikla ve 13. století jako rodové sídlo Czernínů (Černínů) z Chudenic (tomuto rodu patřily až do roku 1945). Pod panství Černínů hospodářsky spadala, jak již bylo uvedeno, také obec Kanice a její okolí, tedy i tisy z Netřebu. V roce 1592 byly Chudenice povýšeny na městečko a postupně se staly centrem rozsáhlého panství. Na místě jejich gotické tvrze byl vystavěn koncem 16. století tzv. Starý zámek. O tisy se zajímal nejvíce Hofman (1968, 1966) a Zatloukal (2001). V zámeckém parku a nejbližších lesních porostech se nachází jednotlivé zachovalé exempláře tisu , z nichž nejvýznamnější je památný strom tisu pod rozhlednou Bolfánek. Při výzkumu v roce 2006 bylo v Kanicích a Chudenicích nalezeno 30 tisů. Chudenické a kanické tisy dosahují z hlediska výšky jedince rozpětí od 4,5-12,5 m. Některé stromy dosahují velkých obvodů i při malé výšce jedince, např. jedinec výšky 5,5 m o obvodu 133 cm (ze zámecké zahrady v Kanicí). Tento tis má ovšem poškozený terminál a vznikl srůstem minimálně dvou jedinců. Z hlediska zdravotního stavu vykazují tito jedinci kromě čtyř výborný zdravotní stav (stupeň 1). Jedinci s velmi dobrým zdravotním stavem (stupeň 2) mají částečně poškozený terminál, ale jinak jsou plně vitální. Tyto tisy rostou samostatně v částečném až úplné zástinu vyšších dřevin. V zastoupení pohlaví ze dvou třetin převládají samičí jedinci. Za povšimnutí stojí např. fakt, že u Chudenických tisů je v 90 % výskyt vícekmenů. Tisy v Kanicích a na Netřebu mají z 95 %, v NPR Březinské tisy z 85 % a v PP Jílovské tisy z 31 % pouze jeden kmen a tím se lokality od sebe navzájem významně liší četností kmenů. Jedna z možností, jak si vysvětlit mnohokmennost u jedinců tisu, je genetický základ. Ovšem s touto myšlenkou nesouhlasí například Zatloukal (2001). Nepotvrzený přirozený výskyt tisu V Západočeské pahorkatině je možné najít i další zmínky o současném výskytu tisu na sledovaném území, a to například Barchanem (1940), Mackovčin (2004) v databázi NATURA 2000 a v dalších pramenech zabývajících se jednotlivými ZCHÚ. 96

PP Rokycanská stráň Lokalita se nachází v památkové zóně v blízkosti městského parku. Při inventarizaci dřevin Hostička (1984) zmiňuje tis v dendrologickém soupisu dřevin. Ovšem při terénním průzkumu nebyl na této lokalitě nalezen žádný jedinec. V minulosti se mohlo jednat o výsadbu. Jedná se o silně entropicky ovlivněnou lokality bez přirozené vegetace s převahou Robinia pseudoaccacia. Pravděpodobnost výskytu tisu na tomto místě je malá, ale ne nemožná. Svahová deluvia na stráni odpovídají biotopu suťových a roklinových lesů. Na tomto biotopu se na současných nalezištích tis vyskytuje nejčastěji.

PR Žďár Hostička (1982) uvádí výskyt tisu nedaleko Rokycan na vrchu Žďár (492 m n. m.), kde ho i vyfotografoval na skalním výchozu. Geologickým podložím je žulový masiv a vrcholové partie se sutěmi v pojetí geobiocenologie lze tuto lokalitu zařadit do STG 1-2 AB–B 1–2 Querceta humilia inferiora et superiora. Ani zde nebyl tis při terénním průzkumu nalezen (viz fotodokumentace na CD) Druhotný výskyt tisu v Plzeňské pahorkatině Větší pozornost si zaslouží druhotný výskyt tisu nedaleko obce Hrad Nečtiny. Obec leží v severozápadní části okresu Plzeň-sever. V blízkosti obce je zřícenina hradu Pernštejn a přímo v obci zámek s areálem zámecké zahrady. Tato oblast spadá do 3 MT, tedy mírně teplé oblasti s krátkým, mírným až mírně chladným létem, suchým až mírně suchým přechodným obdobím. Zima je mírně chladná, suchá až mírně suchá. Nachází se 520-600 m n. m. a z hlediska geologie se nachází v oblasti pískovce, arkózy a slepence s vrstvami prachovců a jílovců a z hlediska pedologie jsou zde zastoupeny hnědé půdy, illimerizované půdy nebo podzoly (Mackovčin 2004). V databázi NATURA bylo zaneseno několik polygonů s výskytem tisu

na

hodnoceném území. Dohromady zde byly nalezeny tři skupiny tisů o desítkách jedinců, které se úspěšně šíří do okolních porostů. Celkový počet změřených jedinců tisu činí 127. Tyto tisy byly vysazeny v řadě a navzájem si konkurují. Měly plnit funkce živého plotu nebo stěny. Vzdálenost mezi nimi 97

je 1-1,5 m. Podmínky pro rozvoj mají všechny stejné, přesto jejich růstové charakteristiky (výšky jedince a šířky koruny) nebyly při měření vyrovnané. Z tohoto důvodu byla zvolena jiná metoda vyhodnocení výsledků než u lokalit s původním výskytem tisu. Při základním statistickém vyhodnocení výšek jedinců a šířek korun byly použity krabicové grafy intervalů spolehlivosti. Na souborech dat se projevuje malá levostrannost, která je daná zastoupením tisů větších rozměrů. Vyplývá z toho opět převaha dospělých jedinců, což je dáno stejným rokem výsadby. Pokud se však vezmou v úvahu maximální a minimální hodnoty, tak je již vidět podstatný rozdíl ve vzrůstnosti jedinců (obr. 40 a 41). V liniové výsadbě se nachází i jedinci, kteří růstově předčili ostatní jedince v řadě. Při zakládání živého plotu se obvykle sází všechny rostliny najednou. Nastává otázka, zda vyšší a rozložitější jedinci byli v průběhu let více vitální a předčili v růstu ostatní tisy ve skupině, nebo zda tisy menšího vzrůstu byly ke starším exemplářům dosazeny později. Velmi zajímavé je, že všechny tisy mají charakter stromového růstu, byly tedy namnožené generativně. Bohužel se nepodařilo získat žádné záznamy o výsadbě a původu materiálu. Všichni jedinci ve výsadbách u Hradu Nečtiny mají stejné podmínky k rozvoji a růstu. Rostou v husté liniové výsadbě a stíní si navzájem. Vysoký tlak konkurence se u tisů projevuje zhoršeným zdravotním stavem a vyvětvováním. Navíc jsou tisy ohroženy okusem lesní zvěří. Z obr. 42 vyplývá, že výborný zdravotní stav má pouze 28 % jedinců, velmi dobrý 12 %, nejčastější je pak mírně zhoršený zdravotní stav-58 %, zhoršený stav má 3 % jedinců a z celkového počtu změřených jedinců 1 % již uhynulo. Zmiňovaných 58 % jedinců v mírně zhoršeném zdravotním stavu je vyvětveno, trpí 7

8

7

6

6

5

Šířka koruny v m

Výška jedince v m

5

4

3

2

1

Medián = 3,5 25%-75% = (2,5, 4,5) Rozsah neodleh. = (1, 7,5) Odlehlé Extrémy

0

Obr. 40 Interval spolehlivosti výšek kmenů jedinců u obce Hrad Nečtiny

4

3

2

1

Medián = 3,5 25%-75% = (2,5, 4,5) Rozsah neodleh. = (1, 6,5) Odlehlé Extrémy

0

Obr. 41 Interval spolehlivosti šířek korun jedinců u obce Hrad Nečtiny

98

častějším okusem a viditelně prosychá. To je následkem, jak již bylo řečeno, vysoké konkurence uvnitř populace. Z 68 % jedinců bylo zcela zastíněno. Tito jedinci měli převážně dobrý zdravotní stav, tedy 3. stupeň. Tisy zastíněné zčásti (32 %) měli lepší zdravotní stav, a to výborný až velmi dobrý (1. a 2. stupeň). Zastoupení pohlaví je téměř vyrovnané, přibližně 35 % jedinců je samčích a 45 % samičích. U zbývajících 20 % se pohlaví nepodařilo určit (viz obr. 43). Tvar koruny u těchto tisů nebyl hodnocen, vzhledem k hustotě výsadby by toto hodnocení pozbývalo významu. Při průzkumu přirozené obnovy a životaschopnosti zdejší skupiny tisů se ukázalo, že tato populace má dle metodiky Merklové (2004) velmi hustou přirozenou obnovu a to převážně ve svazích směrem ke zřícenině hradu. Tyto tisy jsou z hlediska plodnosti a vývojového stádia plně schopny se rozmnožovat. Biotop, ve kterém se nachází, je označován jako suťové a roklinové lesy. Klasifikace je uvedena v tab. 18. Tisy rostou na severovýchodním až jižním svahu, kde jsou porosty zařazeny. Z hlediska geobiocenologického pojetí společenstva odpovídají souborům Querci-fageta tiliae (lipojavorové dubové bučiny), Tili-acereta (lipová javořina), Querci-fageta aceris (javoro-dubové bučiny) - viz příloha 32.

80 58% 70

Počet pozorování

60

1.Výborný

50

2.Velmi dobrý 40

3.Mírně zhoršený

28%

4.Silně zhoršený

30

5.Zcela uhynulý

20 12% 10 2%

1%

4

5

0 1

2

3

Zdravotní stav

Obr. 42 Zastoupení tisu z hlediska zdravotního stavu tisů u obce Hrad Nečtiny

99

Nachází se na biotopu, který je možné často najít na jeho současných přirozených nalezištích a nové semenáčky se by se měly stát

předmětem

ochrany

přírody.

Problémem však je původ vysazených tisů, kteří se zde přirozeně zmlazují. Tisy

mají

nepochybně

společný

genetický základ. Stromy ve výsadbách Obr. 43 Zastoupení pohlaví jedinců tisu v okolí obce

nejeví známky bizarního tvaru koruny, tvar

Hradu Nečtiny

je

zdeformovaný

pouze

vlivem

růstu

v husté výsadbě (viz příloha 33). Výsadby jsou staré minimálně čtyřicet let. Před čtyřiceti až šedesáti lety ještě nebyl obvyklý dovoz sazenic, a proto mohou být domácího původu. Přirozená obnova je zde hustá (stupeň 4.), hlavním doporučením by bylo tisy na této lokalitě podpořit a zajistit jejich rozvoj, s nutnou ochranou mladých náletů před okusem zvěří. Tab. 18 Typologické zařazení lokalit u obce Hrad Nečtiny-upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Geobiocenologie Lesnická typologie Fytocenologie Biotop Měření (určeno) (viz příloha 1) jedici 3 BD 3 Querci-fageta tiliae

3A Lipová bučina

As. Tilio cordatae-Fagetum

3 C 3 Tili-acereta

3J Lipová javořina

As. Seslerio albicantisTilietum cordatae

3 BC 3 Querci-fageta aceris

4S Svěží bučina

As. Tilio platyphylli-

Květnaté bučiny Suťové a roklino vé lesy Květnaté

Fagetum

bučiny

26 29 29

Památné a významné tisy a jejich věk V Západočeské pahorkatině se vyskytují památné stromy tisu černého pouze ojediněle a jde o výsadby Michálek (2000). Například v Plzni lze ve starých zahradách najít tisy, které dorůstají větších rozměrů, a jejich výsadba je z počátku 20. století. Pěkný památný tis v této oblasti je možné najít v Chudenicích pod Bolfánkem a několik pěkných jedinců v zámku v Kanicích pod PR Netřeb. Památný tis na Bolfánku byl vysoký 12,5 m a obvod kmene byl 252 cm. Nejvyšší jedinec byl však změřen na hradě Roupov, měřil rovných 16 m a jeho obod byl 125 cm (příloha 34). O tisu na roupově se zniňuje ve veřejném tisku Michálek (2000) jako o významném památném stromu. 100

Souhrn zjištěných hodnot V Západočeské pahorkatině se nachází tisy vysazované i přirozeného původu. Celkově bylo změřeno 321 jedinců s průměrnou výškou 6 m a nejčastější obvodová kategorie byla 60-100 cm. Ze zastoupení pohlaví byla 41 % samčích a 47 % samičích jedinců. Pohlaví se nepodařilo určit u 12 % jedinců. Zdravotní stav u zdejších tisů byl v 55 % výborný, u 22 % velmi dobrý, u 21 % mírně zhoršený, dále 4 % jedinců se špatným zdravotním stavem a 1 % uhynulých. Z 16 % převládá kuželovitá koruna, z 42 % kulovitá a nepravidelná z 42 %. Z hlediska počtu kmenů u jedinců byl nejčastější jedno a to v 78 % a vícekmeny z 32 %. Nejčastěji se vyskytuje 2. stupeň přirozené obnovy. 5.2.3.

CHKO Křivoklátsko a jeho okolí

O tisy v CHKO Křivoklátsko se zajímalo také velké množství autorů vzhledem k velkému množství přirozeně se vyskytujících tisů, a to přes 5000 jedinců. V rámci této práce byly ověřeny již publikované údaje a dříve zpracovaný průzkum rostlinných společenstev s výskytem tisu, i případné změny, které se na jednotlivých nalezištích od posledního šetření za několik uplynulých let udály, a zda dílčí populace tisu na Křivoklátsku jsou v současnosti schopné samostatného rozvoje. Při této práci v letech 2005-2006 došlo k prověření typologického zařazení lokalit a ke sledování přirozené obnovy, životaschopnosti tisů na jednotlivých zdejších nalezištích a posouzení nutnosti opatření v rámci managementu sledovaných lokalit. Zařazení rostlinných společenstev bylo provedeno v několika klasifikačních systémech dle Maděry a Zímové (2004). V blízkosti této CHKO byla ověřena současná i historicky potvrzená naleziště v údolí řeky Střely a PR V Horách u obce Terešov. Hlavními zdroji informací byly publikace Maloch (1934), Hofman (1966), Žebra (1995), Merklová (2004) a Zatloukal (2001). Přírodní poměry Na klimatu zdejší lokalit s výskytem tisu se odráží říční fenomén řeky Berounky na Křivoklátsku, který se projevuje ovlivněním mírnějších teplot převážně v zimních měsících. Celkově spadá Křivoklátsko do mírně teplé a mírně suché oblasti, která je charakterizována dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně 101

teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou a suchou zimou. Průměrná roční teplota se zde pohybuje mezi 7,5-8,5°C. Průměrné roční srážky činí 350-550 mm. Geologickým podkladem jsou algonické břidlice, porfyrity a porfyry. Z půd převažují hlavně různé typy kambizemí. Vláhové poměry v půdě mají také poměrně velké rozpětí a to od omezené přes normální až po vlhkou hydrickou řadu. Rozdíly v nadmořské výšce jsou poměrně velké a pohybují se okolo 240-500 m. n. m (Mackovčin 1999). Historický výskyt Největší naleziště tisu na sledovaném území se nachází v CHKO Křivoklátsko a jeho okolí, kde bylo v minulosti zaznamenáno cca 8000 jedinců tisu a to na lokalitách: Chlumská stráň (dříve Pod Chlumem, Na Hamouzi), Dubensko (dříve Javornice), Na Slapnici (Mlýn na Slapnici) a u Modřejovského potoka (dříve. Bělidlo). Lokalita, která je od ostatních více izolovaná, jen částečně zasahuje do údolíčka Hlohovického potoka a přiléhá k západním hranicím CHKO Křivoklátsko, se jmenuje „V Horách“. Nachází se nedaleko u obce Terešovská Huť.

Čelakovský (1817)

/

Maloch (1905)

/

Maloch (1913)

/

/ /

Nauman (1917)

/

/

Procházka a Pilát (1928)

/

Perbok (1928)

/

Kindermann (1930)

/

/

Maloch (1934)

/

/

Nechleba (1935)

/

Svoboda (1941)

/

Vodička (1957) Hofman (1966)

/

/

/

/

/

/

/

/

/

/

/

/

/

/

/

/

/

/ /

Sofron (1964) Žebro (1995)

Chlumská stráň

Modřejovsk ý potok

Na Slapnici

Týřov

Pranty

Autor

U Eremita

Lokalita

Stříbrný luh

Tab. 19 Přehled autorů a nalezišť do roku 1995 na Křivoklátsku podle uvedených autorů

/ /

/

/

/

102

Na Křivoklátsku byly historicky doloženy další tisy v údolí Berounky a to na Týřovu (dříve Vosník), Pranty (dříve. Kouřimce), Malé a Velké Pleše (dříve Štulec), dále na u Eremita (dříve Tisová hora) a Stříbrném luhu (dle Žebro 1995 a Hofman 1966). Výskyt tisu v údolí Berounky byl zaznamenán již z doby bronzové dochovanými zbytky tisového dřeva (Hofman 1966). Lokalita u hradu Týřov byla popsána v první polovině 16. století a nejstarší byly dle Hofmana (1966) až 300 let staré. Díky početnosti a hojnosti výskytu jsou zde současné populace tisu považovány za původní. Posledním podrobným zpracováním se zaobíral Žebro (1995). Jednotliví autoři od sebe navzájem přebírali poznámky (tab. 19). Lokalita „V Horách“ u Terešova byla dokladována pouze ze 17. století (Merklová 2004). O ostatních lokalitách se prakticky žádné historické zprávy nedochovaly. V tab. 20 je uvedené Zastoupení počtu jedinců tisu v jednotlivých obvodových třídách zjištěných Hofmanem (1966) a Žebrem (1995). Hofman (1966) své výsledky uvádí v procentickém zastoupení a Žebro (1995) v počtu kusů v jednotlivých třídách, proto byly počty z práce Žebro (1995) převedeny do procentického zastoupení. Žebro se zajímal pouze o lokality na území CHKO Křivoklátsko.. Tab. 20 Porovnání obvodových tříd zjištěných Hofmanem 1966 (H) a Žebrem 1995 (Ž) Uvedeno v procentech na, závěr tabulky uvedený současný počet kusů Obvodové třídy (cm)

do 20

Rozdělení dle autorů

H

Ž

21-40

41-60

61-80

81-100

101-120 121-140 141 a více

H

H

H

H

Ž

H %

Ž

Ž

Ž

Ž

H

%

%

Lokalita

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

Stříbrný luh

71

29

12

41

9

15

6

9

1

4

1

U Eremita

40

9

43

30

12

34

2

20

2

4

2

Pranty

53

6

13

8

7

20

20

19

9

Týřov

4

5

35

14

42

33

10

25

5

14

1

Na Slapnici

23

13

13

29

33

35

15

16

8

3

2

Modřejovský potok

12

0

31

14

25

35

18

30

Dubensko

4

11

35

46

42

38

11

2

1

3

Chlumská stráň

8

29

32

19

5

V Horách

76

11

6

4

2

Malá a Velká Pleš

25

20

24

17

8

103

20

12

Ž

H

Ž

%

%

%

1

475

2

1

996

7

10

6 2 7

2

2

3

4

2

8

107

2

419 31 43

2

236

4 1 3

Celkový počet jedinců dle Žebra (1995)

1

2

Z tabulky je patrné, že ještě Hofman (1966) zaznamenal hojný počet mladší generace tisů u Eremita a na Prantech Žebro již tak velké Zastoupení mladších tisů v obvodové třídě do 20 cm neuvádí a v jeho měření naopak stoupá Zastoupení starších tisů. Dá se z toho tedy vyvodit, že za posledních 20-30 let nedochází na lokalitách k takové přirozené obnově a odrůstání mladší generace tisů, jako před desítkami let a převládají vzrostlejší stromy. Z tohoto hlediska jsou zajímavé výsledky lokality V Horách, kde Hofman zjistil největší počet tisů v kategorii obvodu kmene do 20 cm. Patrně to znamená, že po určité období se tisu dařilo velmi dobře a měl možnost dobré přirozené obnovy a rozvoje. Tisy zde často tvoří neproniknutelné skupiny. Merklová (2004) u lokality „V Horách“ uvedla porovnání obvodových tříd naměřených v letech 1941-1943 a 2002-2003. Z jejího porovnání vyplývá, že od roku 1943 došlo k poklesu zastoupení jedinců ve třídě 20-40 cm. Z čehož vyplývá, že dochází k poklesu zastoupení nedospělých jedinců. Také zde sledovala přirozenou obnovu a uvádí, že nejčetnější výskyt tisového zmlazení byl pod samičími jedinci ve světlejších částech porostu, kde bylo zjištěno kolem 30 semenáčků na 1 m2. Při sledování přirozené obnovy v roce 2006 byla nalezna velmi řídká až velmi hustá obnova na 15 náhodně zvolených ploškách a bylo tedy ověřeno, že schopnost přirozené obnovy v PR V Horách je stále stejně dobrá. Současný stav V CHKO Křivoklátsko se objevuje tis především ve čtvrtém a ve třetím stromovém patře s nepravidelnou pokryvností 5-80 %. Podle nadstavbových jednotek geobiocenologie se tis na sledovaném území nachází od (1.) 2. až do 4. (5.) vegetačního stupně a zasahuje od oligotrofněmezotrofní až po mezotrofně nitrofilní řadu a vlhkostní poměry se pohybují od řady omezené až po normální. V NPR Týřov se objevuje na březích, kde dochází k občasnému zaplavení, společně s Alnus a v bylinném patře s Urtica dioica. Tento výskyt tisu v částečně zaplavovaném území byl ojedinělý. Největší pokryvnosti tis dosahoval např. v PR V Horách.

104

Památné a významné tisy a jejich věk V CHKO Křivoklátsko je velmi zajímavý osamělý jedinec v NPR Vůznice, kde byly tisy dokladovány ještě z roku 1959 v NPR Hofmanem (1966). Při důkladném průzkumu zde byl nalezen pouze jediný tis (příloha 35), který byl zřejmě uměle vysazen nebo se může jednat o nálet z nejblíže známé skupiny tisů u zámečku Dřevčín (5 jedinců). Největší ze vzrostlých stromových tisů dosahuje velikosti až 12 m (ostatní 8-10m). Typologické zařazení V CHKO Křivoklátsko a jeho okolí Hofman (1966) popsal lipové bučiny a suťové habrové javořiny. Naleziště tisu na Křivoklátsku byla zařazena Žebrem (1995) dle klasifikačního systému Plíva (1983), viz tab. 21. V roce 2006 byly jednotlivé lokality navštíveny a typologie ověřena. Zařazení do lesnického typologického systému bylo porovnáno s Žebrem (1995) a s dalšími materiály (viz tab. 22). Lokality Chlumská stráň, Vůznice a Dřevíčín nebyly Žebrem (1995) zpracovány a jejich zařazení proběhlo na základě terénního průzkumu v roce 2006. V CHKO Křivoklátsko a jeho okolí byly zaznamenány typy geobiocénů Querceta humilis inferiora et superiora (zakrslé doubravy nižšího a vyššího stupně), Carpini-acereta inferiora (habrové javořiny nižšího stupně), Fagi-querceta aceris (javorové bukové Querceta fagina (bukodoubravy), Querci-fageta aceris (javoro-dubové bučiny), Fageta quercina

(dubobučiny),

Tili-querceta

roboris

fagi

(buko-lipové

doubravy)-

viz

fotodokumentace na CD. V těchto společenstvech se tis nachází v geobiocenologických snímcích ve všech patrech porostů, kromě hlavní úrovně a v některých snímcích byly zaznamenány i semenáčky s pokryvností do 5 %.

105

Tab. 21 Zastoupení lesních typů na lokalitách v CHKO Křivoklátsko-Lesnická typologie dle Žebra (1995) Lokalita

Typologické zařazení (Plíva, 1983) 1Z zakrslá doubrava 1J suťová habrová javořina (* v klasifikaci habrová javořina) 3U javorová jasanina

Stříbrný luh

2A javorobuková doubrava 4A lipová bučina 2B bohatá buková doubrava 3B bohatá dubová bučina 2K kyselá buková doubrava 4A lipová bučina

U Eremita

3U javorová jasanina 3J lipová javořina 0Z reliktní bor 4A lipová bučina

Pranty

1Z zakrslá doubrava 2B bohatá buková doubrava 3B bohatá dubová bučina 4A lipová bučina 3J lipová javořina

Týřov

1Z zakrslá doubrava 3U javorová jasanina 2B bohatá buková doubrava 3B bohatá dubová bučina 3J lipová javořina

Na Slapnici

1Z zakrslá doubrava 2A javorobuková doubrava 3A javorodubová bučina 1J suťová habrová javořina (*v klasifikaci lze najít jen jako habrová javořina)

Modřejovický potok

Bubensko

3J lipová bučina 3J lipová javořina 3A javorodubová bučina 3F Svahová dubová bučina 3K Kyselá dubová bučina 3S Svěží dubová bučina

Chlumská stráň

3N Kamenitá kyselá dubová bučina 3D Obohacená dubová bučina 3F Svahová dubová bučina 3J lipová javořina

106

Tab. 22 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v oblasti Křivoklátsko a jeho okolí-upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Geobiocenologie (zjištěno)

Lesnická typologie (Žebro 1995)

Fytocenologie (viz příloha 1)

Biotop

1–2 AB–B 1–2 Querceta humilia inferiora et superiora 1 C 3 Carpini-acereta inferiora

1Z Zakrslá doubrava

As. Luzulo albidae-Quercetum petraeae As. Aceri-Carpinetum

Acidofilní teplomilné doubravy Suťové a roklinové lesy

1–2 C 3 Carpini-acereta inferiora et superiora 4 BC 3 Fageta aceri 3 C 3 Tili-acereta (3 BC 3 Querci-fageta aceris)

2A Javorobuková doubrava 4A Lipová bučina 3J Lipová javořina 3A Javorodubová bučina 3U Javorová jasanina

As.Aceri-Carpinetum

Suťové a roklinové lesy

As. Tilio platyphylli-Fagetum As. Mercuriali-Fraxinetum

Květnaté bučiny Suťové a roklinové lesy

As. Mercuriali-Fraxinetum

Suťové a roklinové lesy

2B Bohatá buková doubrava 3B Bohatá dubová bučina 0Z Reliktní bor

As. Brachypodium pinnatumQuercus robur spol. As. Tilio platyphylli-Fagetum As. Tilio cordatae-Fagetum As: Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris As: Luzulo albidae-Quercetum petraeae As. Tilio platyphylli-Fagetum

Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy Květnaté bučiny Suché bory

As. Luzulo-Fagetum

Acidofilní bučiny

(2)3–5 BC 4(5a) Fraxinialneta aceris inf. et sup. 2 B 3 Fagi-querceta typica 3 B 3 Querci-fageta typica 3 A 1–2 Pineta quercina 2 A (2) 3 Querceta fagina 3 BC 3 Querci-fageta aceris

3 A 3 Fageta quercina

1J Habrová javořina

2K Kyselá buková doubrava 3K Kyselá dubová bučina 3S Svěží dubová bučina 3N Kamenitá kyselá dubová bučina

Acidofilní doubrava Květnaté bučiny

3 BC 3 Querci-fageta aceris

3D Obohacená dubová bučina

As. Tilio cordatae-Fagetum

Květnaté bučiny

3 B–BD (3)4 Tili-querceta roboris fagi

3F Svahová dubová bučina

As. Tilio cordatae-Fagetum

Květnaté bučiny

Přirozená obnova tisu Na vybraných lokalitách v CHKO Křivoklátsko proběhlo zjištění současného stavu přirozené obnovy. Podle tabulky 20 procentického zastoupení obvodových tříd je zřejmé, že z hlediska věkové struktury populací tisu si tisy na zdejších nalezištích nevedou nejlépe. Nejvíce je zde zastoupena obvodová třída 40-60 cm a více, chybí odrůstající mladá generace tisů. Podle upravené stupnice Merklové (2004) je přirozená celková obnova lokalit v CHKO Křivoklátsko velmi řídká a jedince ve věku okolo 2-3 let lze najít jen ojediněle. Nejvíce jich bylo pozorováno na nepřístupných skalnatých svazích, kde nejsou tak snadno dostupné pro zvěř.

107

U Eremita byla nalezena poměrně hojná přirozená obnova. Semenáčky zůstávají převážně ve skalních štěrbinách. V horních partiích svahu nebyly nalezeny. Chybí větší zastoupení jedinců starších dvou až tří let. Na přístupných místech trpí okusem zvěří. Týřov, Pranty, Dubensko, Chlumská stráň, Stříbrný luh jsou lokality, kde se vyskytují plodní jedinci. Zmlazení semenáčků by tedy neměl být problém. Semenáčky tu však nebyly nalezeny, jen velmi ojediněle a zcela zde chybí odrůstající mladší generace tisů. Je to zásluha zvěře, která tis požírá. Výsledky rozborů půdních vzorků Při vyhodnocení celkových půdních charakteristik bylo zjištěno, že obsah humusu a kvalita humusu v půdě byly vyjádřeny poměrem C:N a poměrem fulvokyselin a huminových kyselin s vyšším zastoupením C v některých vzorcích na lokalitách a tedy s vyšším zastoupením organické hmoty. Dobrý rozklad humusu je hlavně u Eremita. U Eremita je podíl organické hmoty nejnižší. Je to pravděpodobně dáno prudkým svahem a splavováním organické hmoty do nižších poloh. Na lokalitách Chlumská stráň, Týřov a Dubensko je poměr C:N také vysoký. U lokalit Dubensko a Týřov stejně jako u Jílovských tisů může docházet ke splavování nepoutaných živin do spodních částí svahu. Nevyvážené zastoupení jednotlivých prvků Ca:P a Mg:K bylo zjištěno opět na lokalitě Dubensko a pak také u Eremita. Po celové stránce lokality s výskytem tisu na Křivoklátsku vyrovnanější a živnější. Byly také zkoumány bilance Al+3 ku H+. Téměř toxické množství zastoupení Al bylo pozorováno na PR V Horách u Terešova a u jílovských tisů. Což by mohlo naznačovat stupeň degradace půdy a možnost vzniku podzolů.

108

Tab. 23 Výsledky půdních vzorků z CHKO Křivoklátsko a jeho okolí Pyrofosforečnan Č. Vzorku 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 21 22

Název lokality Terešov

Chlumská stráň

Dubensko

Vosník

U Eremita

Mehlich II

% C:N 18,3 18,5 13,0 15,5 15,4 13,6 12,1 8,4 15,0 10,7 12,4 21,4 20,8 17,8

C–HK 0,35 0,23 0,78 0,68 1,37 0,50 0,76 0,69 1,10 0,49 0,57 0,91 0,81 1,16

C-FK 0,55 0,43 0,75 0,87 1,15 0,73 0,82 0,87 1,25 0,57 0,81 1,14 0,68 1,14

Sokolov mmol chem. ekv. /kg

mg/kg C-HK/FK 0,64 0,53 1,04 0,78 1,19 0,68 0,93 0,79 0,88 0,86 0,70 0,80 1,19 1,02

P 14 3 8 28 36 14 28 3 13 7 3 93 63 130

Ca 786 428 1800 1118 985 595 6048 1991 5091 2440 4512 1744 650 2303

Mg 177 94 221 116 103 75 585 368 534 306 466 176 67 216

K 77 105 234 177 184 120 113 95 159 84 45 182 120 235

Al 117 144 3,2 66,0 90,0 74,4 <1 66,4 1,6 1,2 <1 38,8 41,6 32,0

H+ 98 109 68 106 184 100 70 118 80 70 63 127 100 115

Management V CHKO Křivoklátsko se v současné době pracuje na reintrodukci tisu pomocí sběru semen a zpětnou výsadbou mladých sazenic tisu. Tyto výsadby je nutné důkladně oplotit a neustále kontrolovat a chránit před spasením zvěří. Podobná opatření by se však měla dělat ve větším rozsahu pro udržení dobrého stavu současných populací. Po celkové stránce lokality v CHKO Křivoklátksto a jeho okolí (tedy PR V Horách) mají v současné době schopnost přirozené obnovy, ovšem jak bylo zjištěno v roce 2006 a v předešlých letech, tato přirozená obnova často nedorůstá a jednotlivé lokality nemají zajištěnou budoucnost v podobě mladých a dospívajících jedinců. Dílčí populace tisů v CHKO Křivoklátsko tedy postupně stárne. Semenáčky jsou i na těchto nalezištích vyhledávány zvěří, která je spásá a okusuje. Z hlediska managementu je zde nutné v první řadě zajistit oplocení semenáčků a ochranu přirozené obnovy. Údolí Střely Jedním ze starších zdrojů informací o dřívějším rozšíření tisu v údolí řeky Střely je článek „Tisové porosty na Plzeňsku“ z roku 1934 od Malocha. Z tohoto zdroje převzal Zatloukal (2001) také několik popsaných nalezišť. Při porovnání informací z obou 109

publikací je možné narazit na drobné nesrovnalosti. Týkají se hlavně jedné lokality ověřené přímo v terénu a to nedaleko Liblína na soutoku Střely a Berounky. Maloch (1934) ji popisuje takto: „Dva křovité tisy…v borovém háji mezi ústím Střely a Hrobčicemi u Liblína“. Naleziště popsané Malochem je nepřesně udáno už tím, že v blízkosti ústí Střely do Mže u Liblína se nachází Robčice a nikoliv Hrobčice. Robčice je vesnice ve východní části okresu Plzeň-sever, část obce Kozojedy, 6 km jižně od Kralovic. Ves je součástí Mikroregionu Dolní Střela (příloha 36). Naleziště bylo prověřováno v srpnu 2005 a skutečně zde byly nalezeny dva tisy. Ovšem stromovité, ne keřovité. Odhad jejich věku se pohybuje okolo 60-80ti let, což by mohlo odpovídat jedincům křovitého vzrůstu uváděných Malochem (1934). Místo nálezu je vzdálené asi 2 km po silnici od obce Břízko a asi 5 km od nejbližší chatové oblasti, kde je možné předpokládat zdroj semen pro nálet. Při průzkumu údolí řeky Střely však nebyla nalezena žádná výsadba okrasných keřů ani živých plotů z tisů, nebo jiný možný zdroj semen pro uvedené. Oba jedinci jsou vysocí 6,5 m a šířka koruny dosahuje 5 m. Tisy zde rostou na strmém severozápadním břehu, hned vedle silnice vedoucí z Dolního Hradiště na Břízko a Robčice. V tomto území převládá zemědělská výroba a nad údolím toku je většinou orná půda. Ve změněných porostech jsou nejvíce zastoupeny druhy Robinia pseudoacaccia, Acer pseudoplatanus, Picea abies a Pinus sylvestris, na patě svahu u řeky i Alnus. V keřovém patru jsou Sambucus nigra, Euonymus europaeus, na okraji porostů Crataegus sp. a Prunus spinosa. Bylinné patro je pestřejší, roste zde Hepatica nobilis, Impatiens noli-tangere, Athyrium filix-femina, Sanicula europaea, Galeobdolon luteum, Geranium rotundifolium, Urtica dioica aj. Takové druhové složení má i ověřované naleziště. Z hlediska lesnické typologie se tyto dva tisy nachází ve SLT 3A Lipová bučina a 3D obohacená dubová bučina (viz tab. 24). Tab. 24 Typologické zařazení lokality u obce Robčice-upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Geobiocenologie (zjištěno)

Lesnická typologie

Fytocenologie (viz příloha 1)

Biotop

Měření jedinc

3 B 3 Querci-fageta typica 3 BC 3 Querci-fageta aceris

3A Lipová bučina 3D Obohacená dubová bučina

As. Tilio cordatae-Fagetum

Květnaté bučiny

2

110

5.2.4.

CHKO Český kras

V současné době na území Českého krasu není znám přirozený výskyt tisu , což je trochu překvapivé. Jižně až jihovýchodně od CHKO Český kras se nachází několik míst uváděných Hofmanem (1966). Prvním je údolí říčky Kocáby, kde jej Hofman potvrdil ještě roku 1958 a druhé místo leží nedaleko Bojova na Tisové stráni. Dále se zmiňuje i o výskytu u obce Hvozdnice, kde byly nalezeny zbytky uhlíků z tisového dřeva, viz kapitola „Doklady o dřívějším výskytu tisu na sledovaném území“. Zmiňované lokality se nachází blízko Svatojánských proudů a budou mít pravděpodobně velmi blízko k nalezišti v NPR Drbákov-Albertovy skály a spadají již pod správu CHKO Blanický les. Souhrn zjištěných hodnot V CHKO Křivoklátsko a jeho okolí se

nachází tisy vysazované a přirozeného

původu. Z celkové počtu 5000 jedinců zdejší oblasti převládala obvodová kategorie 40-60. Naměřené hodnoty vychází z 6 tisů u NPR Vůznice s průměrnou výškou 9 m a s obvodovou kategorií 60-80 cm. Všichni změření jedinci byli samičího pohlaví a jejich zdravotní stav byl dle stupnice výborný. Jejich koruna byla kuželovitá a vytvářeli jeden kmen. Při vyhodnocení přirozené obnovy na všech dílčích lokalitách byl průměrně zastoupen stupeň 1. 5.2.5.

Středočeská pahorkatina

Naleziště tisu ve Středočeském kraji jsou na březích řeky Vltavy, v okolí vodní nádrže Slapy. Jde o tisy na prudkých březích u Štěchovic u Svatojánských proudů a NPR Drbákov-Albertovy skály. Zde jsou tisy přirozenou součástí lesních porostů. Drbákovské tisy dnes celkem zdatně přežívají díky lidské péči. Přírodní poměry Klimaticky náleží NPR Drbákov-Albertovy skály do oblasti mírně teplé, vyznačující se dlouhým, teplým, mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem i podzimem a krátkou, mírně teplou, suchou zimou a s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota se pohybuje od 6,5-7,5° C a průměrné roční srážky od 550-650 mm. 111

Geologické podloží u Drbákova tvoří převážně metabazity a u Svatojánských proudů v údolí Vltavy jsou časté biotické granodiority a částečně metabazity Jílovského souvrství. Místně se prolínají do mělčích vrstev algonkické břidlice. Tisy zde rostou od podsvahových deluvií, přes suťové svahy až po mělké a suché půdy plošin. Nachází se v rozpětí nadmořské výšky 274 až 470 m (Mackovčin 1999). Historické záznamy Jako jeden z prvních se zmiňuje o hojném výskytu tisu v údolí řeky Vltavy Čelakovský (1883 in Hofman 1966). Tuto zmínku dále přebírá a uvádí i Chadt (1894), Maloch (1905), Nauman (1917), Čeřovský (1950), Okáč (1982), Vítek (1985). Nauman

(1917)

píše

o štěchovických

(lokalita

u Svatojánských

proudů)

a drbákovských tisech (NPR Drbákov-Albertovy skály): „Nad samotným počátkem Proudů, naproti soše Jana Nepomuckého mezi první a druhou peřejí, vypíná se nad Vltavou stráň k severu obrácená, značně příkrá, porostlá dnes ještě ideálním přirozeným lesem. Našel jsem tam: jedli, smrk, borovici a jalovec (v nevídaných exemplářích) a tis nejméně ve více než 300 exemplářích různé velikosti.“ Hofman (1966) uvádí, že Drbákovské tisy byly citovány již v „Preslii“ (1918), kde jsou údaje přejímány od Čelakovského (1868 a 1883 in Hofman 1966) a od dalších autorů. Tato lokalita byla málo prozkoumána až do roku 1925, kdy byla zveřejněna první podrobnější zpráva. Svoboda (1941) odhadl počet tisů na 350-400. V roce 1951 bylo napočítáno 365 stromů, z toho bylo změřeno 159 jedinců. Pro doplnění bylo uvedeno, že při stavbě přehrady byly tisy v zátopové oblasti vykáceny. Dle údajů lesního závodu se jednalo o 60 jedinců (Hofman 1966). Typologické zařazení Hofman (1966) zařadil lesní porosty s tisem červeným do několika typů fytocenóz. Mimo jiné v roce 2006 proběhl průzkum v terénu se zaměřením na zařazení rostlinných společenstev do STG. Toto bylo konfrontováno s Hofmanem (1966) a upřesněno dle lesnické typologické mapy. V uvedeném přehledu (tab. 25) jsou společenstva a jejich pojmenování dle Maděry a Zímové (2004).

112

NPR Drbákov-Albertovy skály a NS Svatojánské proudy jsou všeobecně uznávané jako území s velmi pestrou mozaikou rostlinných společenstev a na vysutých skalkách jde vskutku najít výjimečná společenstva termofilních a xerotermních druhů. Na lokalitách Drbákov a Svatojánské proudy bylo určeno sedm společenstev s výskytem tisu . Dvě z nich jsou pro vltavské břehy v této oblasti velmi charakteristické a to Corniacereta superiora (dřínové javořiny vyššího stupně), Ligustri-Querceta humilis inferiora et superiora (zakrslé doubravy s ptačím zobem nižšího a vyššího stupně), tato společenstva jsou však neobvyklá pro výskyt tisu. Zde se tis v NPR Drbákov-Albertovy skály nacházel jen ojediněle. Dále byla zaznamenána společenstva, kde byl tis častější: Querceta humilis inferiora et superiora (zakrslé doubravy nižšího a vyššího stupně), Carpini-Acereta inferiora (habrové javořiny nižšího), Fagi-querceta aceris (javoro-bukové doubravy), Acereta fagi (javořiny s bukem), Tili-acereta fagi (lipové javořiny s bukem). Tab. 25 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu NPR Drbákov-Albertovy skály a NS Svatojánské proudy-upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Geobiocenologie (zjištěno) 1–2 (A) AB–B 1–2 Querceta humilia inferiora et superiora

Lesnická typologie 1Z Zakrslá doubrava kostřavová

Fytocenologie (viz příloha 1) As. Viscario-Quercetum

Biotop Teplomilné doubravy

1 C 3 Carpiniacereta inferiora

1J Habrová javořina

As. Aceri-Carpinetum

Suťové a roklinové lesy

2 BC 3 Fagi-Querceta aceris

2D Obohacená buková doubrava Javorobuková doubrava 3A Lipová bučina 3J Lipová javořina 2 A Javorobuková doubrava, 2W Buková doubrava vápencová

As. Melampyro nemorosiCarpinetum

Dubohabřiny

As. Lunario-Aceretum As. Mercuriali-Fraxinetum As. Aceri-Carpinetum

Suťové a roklinové lesy Suťové a roklinové lesy Suťové a roklinové lesy

1 C Suchá habrová doubrava

As.Potentillo albaeQuercetum

Teplomilné doubravy

4 CD (2) 3 Acereta fagi 4 C 3 Tili-acereta fagi 1–2 CD 2–3 Corniacereta inferiora et superiora 1 BD 3 LigustriQuerceta humilis inferiora et superiora

Přirozená obnova tisu Při průzkumu v terénu bylo zjištěno, že tisy v Drbákově mají velice dobrou schopnost přirozené obnovy a mají rovnoměrné zastoupení jedinců v různém věku. Nebylo přímo 113

provedeno měření jednotlivých stromů, ale tisy jsou dle zjištění hojněji zastoupeny přibližně ve střední části lokality. Také zde bylo zaznamenáno velmi bujné zmlazení a mnoho jedinců obvodové třídy 0-20 cm. Semenáčky zde dosahovaly dle počtu ročních přírůstů stáří 2-5 let. 5.2.6.

Podhůří Šumavy a Šumava

V literatuře je těmto dvěma oblastem věnována poměrně velká pozornost a dílčí lokality zde byly sledovány většinou současně. Vzhledem k nesourodosti území obou oblastí je každé z nich věnována v rámci této kapitoly samostatná část z hlediska přírodních podmínek, historie, současného stavu, typologie a managementu. Při sčítání jedinců z obou oblastí zde Pavlíčko (1995) a Zatloukal (2001) uvádí 183 jedinců tisu. Při terénním průzkumu se nepodařilo díky jejich roztroušenosti všechny zmapovat. Podhůří Šumavy PP Tisy u Chrobol a tisy u Ktiše a Ktišky, Kindermannovy tisy, Křížovické tisy se nachází na Prachaticku. Jsou s velkou pravděpodobností pozůstatkem přirozeného výskytu tisu v podhůří Šumavy.

Přírodní poměry Přírodní podmínky těchto dvou oblastí jsou velmi rozmanité a lokality s výskytem tisu v okolí Prachatic se vyskytují dle Quitta (1971) v mírně teplých oblastech MT 3, která má krátké léto, mírné až mírně chladné, suché až mírně suché. Přechodné období je normální až dlouhé, s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírná až mírně chladná, suchá až mírně suchá s normálním až krátkým trváním sněhové pokrývky. Z hlediska geologických poměrů se na lokalitách s výskytem tisu v podhůří Šumavy nachází ortoruly, granulity. Převažujícími půdními typy jsou kambizemě typické a místy přechází do psedoglejů (Mackovčin 1995).

114

Historické záznamy O populaci tisu v podhůří Šumavy se zmiňují Kindermann (1929), Procházka a Pilát (1928), Klika (1953), Hofman (1966), Hejný a Slavík (1988), Francl (1966), Záloha (1975), Zatloukal (2001). Francl (1966) o nich píše jako o nejvýznačnějším nalezišti tisů na Prachaticku a mluví o jedincích různého stáří. V roce 1961 Jihočeská botanická společnost připravila vyhlášení chráněného naleziště tisu. Mackovčin (1995) píše, že chrobolské tisy jsou nejpočetnější populací jižních Čech a mají zastoupení mladší generace tisu do výšky jedince 0,5 m. Současný výskyt V rámci prověřování lokality a současného výskytu zde bylo dohromady změřeno 20 jedinců tisu na různých lokalitách (Chroboly, Ktiš, Ktiška, Kindermannovy tisy, Křížovické tisy). Pozornost je stejně jako u tisů na Křivoklátsku převážně zaměřena na přirozenou obnovu. Zdejší tisy velmi pečlivě zmapoval a prověřil Zatloukal (2001). Dále dle Zatloukala (2005a) při současném sčítání došlo k chybě, protože v některých případech se stalo, že místo dvou tisů byl zaznamenán jen jeden exemplář, a proto není možné provést porovnání současných výsledků s dřívějšími. Typologické zařazení Podle geobiocenologie a lesnické typologie se zde tisy nachází v několika typech lesních společenstvech (tab. 26). Geobiocenologie je pak řadí do dvou společenstev Fagi-abieta (bukové jedliny), Abieti-fageta aceris inferiora et superiora (javorové jedlové bučiny nižšího a vyššího stupně) a Abieti-fageta piceae (smrkové jedlové bučiny).

115

Tab. 26 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v podhůří Šumavy-upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Geobiocenologie Lesnická typologie Fytocenologie Biotop Změření (zjištěno) (viz příloha 1) jedinci 5 AB-B (BC) 3 (4) Fagi-abieta

5K kyselá jedlová bučina

As. Dentario enneaphylli

Jedliny a bučiny

0

5 AB-B (BC) 3 (4) Fagi-abieta

5S svěží jedlová bučina

As. Dentario enneaphylli

Jedliny a bučiny

3

5 AB-B (BC) 3 (4) Fagi-abieta

5N kamenitá kyselá jedlová bučina

As. Dentario enneaphylli

Jedliny a bučiny

0

5 AB-B (BC) 3 (4) Fagi-abieta 5 A-AB (B) 1-2 Abietifageta aceris inferiora et superiora 5 A-AB (B) 1-2 Abietifageta aceris inferiora et superiora 6 AB 3 Abieti-fageta piceae

5Y skeletová jedlov á bučina 5A klenová bučina kamenitá, les

As. Dentario enneaphylli

0

As. Dentario enneaphylliFagetum

Jedliny a bučiny Jedliny a bučiny

5B bohatá jedlová bučina

As. Dentario enneaphylliFagetum

Jedliny a bučiny

0

6S Svěží smrková bučina

As. Dentario enneaphylliFagetum

Jedliny a bučiny

1

17

Přirozená obnova Při sledování přirozené obnovy tisu v podhůří Šumavy byla pozornost zaměřena hlavně na PP Chrobolské tisy. Na prosvětlených místech bez keřového patra dosahovalo zmlazení až 6. stupně (velmi početné). Pouze u oddělené lokality u Kostelíčku byla přirozená obnova tisu zanedbatelná. U tisů u Ktiše, Ktišky a u Kindermannových tisů nebyla nalezena prakticky žádná přirozená obnova, jen ojedinělé semenáčky většinou velmi poškozené okusem.

Management K celkovému stavu managementu tisů v podhůří Šumavy lze vyjádřit výhrady. Semenáčky byly jednotlivě chráněny před zvěří neúčinnými klecemi z králičího pletiva. Bylo nalezeno oplocení okolo stromu tisu, ale již rozpadlé a v dezolátním stavu. Jednotlivé semenáčky tisu byly označeny kolíky, pravděpodobně pro směrování budoucích ochranných opatření. Chrobolské tisy podle literárních pramenů v minulosti prosperovaly. Nové semenáčky tisů zde však nemají velkou šanci na přežití pod tlakem lesní zvěře.

116

Pro zlepšení managementu lze doporučit hlavně dostatečné zajištění ochrany proti zvěři většími oplocenkami v místech s největším výskytem semenáčků. V této lokalitě se nachází také dostatečné množství plodných samičích stromů. Tisy, které se vyskytují v okolí Ktiše a Ktišky, Křížovic, si zaslouží stejnou pozornost ohledně managementu lesního hospodářství a ochranu přirozené obnovy jako chrobolské tisy, kterým se pozornost alespoň částečně věnuje.

Památné a významné tisy a jejich věk Jako památné byly vyhlášené prakticky všechny jednotlivé stromy zmiňované již výše v textu. Tedy například tisy u Ktiše, Ktišky.

Výsledky rozborů půdních vzorků Odebrané půdní vzorky (viz tab. 27) z Chrobol prokázaly vysoký obsah základních živin a vyrovnaný poměr vápníku, fosforu a hořčíku, který nebrání rostlinám v přijímaní těchto prvků. Z hlediska pH je stanoviště mírně kyselé, což bylo způsobeno mírně zvýšeným obsahem fulvokyselin a huminových kyselin v humusu. Odebrané vzorky měly dobrý poměr C:N. Jednotlivé vzorky se tímto poměrem samozřejmě liší. U kostelíčku byl odebrán vzorek dle poměru C:N, dochází rychlejšímu rozkladu organické hmoty než v dalších částech PP. Svědčí o tom i malé Zastoupení huminových kyselin, které činí 1,05 %. Vzorek 20 je nejvyrovnanější. z výsledků rozboru vyplývá, že PP Tisy u Chrobol má dobré a vyrovnané půdní poměry. Tab. 27 Vyhodnocení půdních vzorků v PP Tisy u Chrobol Č. vzorku 19 20

Název lokality Chroboly

21

H2O

K-Cl

Pyrofosforečnan % % C:N C-HK C-FK C-HK/FK P

4,31 4,10

3,37 3,40

8,1 12,4

0,80 1,46

0,76 0,96

1,05 1,52

4,06

3,35

20,8

0,81

0,68

1,19

pH

4 1 2 6 3

Mehlich II mg/kg Ca Mg K 537 85 169 704 100 192 650 67

120

CHKO Šumava Při průzkumech toho území se několik autorů shodlo na tom, že zdejší tisy jsou původní. Ovšem zde zůstalo pouze několik ojedinělých exemplářů. 117

Přírodní podmínky Z hlediska klimatických oblastí dle Quitta (1971) se zdejší tisy nachází v chladných oblastech CH 6 a CH 7. Jde o oblasti, kde je velmi krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké, přechodné období je dlouhé, mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Ojedinělé lokality se nachází v místech s převahou svorových rul a pararul. Na těchto lokalitách výskytu tisu zde převládájí kambizemě nebo gleje a psedogleje (Mackovčin 1995).

Historický stav Lokality se nachází v okolí Rohanova, Lučenic, na Zátoňské hoře, Pravětínských Ladech, ve Ferdinandově údolí, v Českých Žlebech a Stögrově Huti. V CHKO Šumava byl přirozený výskyt potvrzen několika autory jako Čelakovský (1883 in Hofman 1966), Chadt (1895), Pilát a Procházka (1928), Kindermann (1929), Hofman (1966), Francl (1966), Lukáš a Skalický (1968), Zatloukal (2001), Labaj, Majer (2004).

Současný výskyt a přirozená obnova V rámci této práce byl výskyt potvrzen na všech lokalitách a změřeno bylo celkem 7 jedinců na lokalitách Ferdinandovo údolí, Pravětínská Lada, České Žleby, Zátoňská hora, Lučenice, Stögerova Huť. U Rohanova se jeden exemplář nepodařilo nalézt (viz příloha 37 a fotodokumentace na CD). Tis ve Ferdinandově údolí velmi bohatě plodil. Díky oplocence kolem něj bylo hojné zmlazení (stupeň 3.) a to i přes nepříznivé světelné podmínky ve stínu vzrostlé smrkové monokultury. Na Pravětíských Ladech na pastvinách je možné najít dva tisy bez známky přirozené obnovy, tedy (stupeň 0.). Tis v Českých Žlebech neměl v okolí žádnou přirozenou obnovu (stupeň 0.). Stejně tak tomu bylo i u tisu ve Stögerově Huti. Tento tis byl navíc zcela jistě vysazen. Jednalo se pravděpodobně i o kultivar s kulovitým tvarem koruny. U Lučenic byl nalezen jeden tis bez přirozené obnovy (stupeň 0.). 118

Typologické zařazení Tab. 28 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v oblasti Šumavy – upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Geobiocenologie (zjištěno)

Lesnická typologie

Fytocenologie (viz příloha 1)

Biotop

Mření jedinci

6 AB 3 Abieti-fageta piceae 6 BC 3 Abieti-fageta

6B Bohatá smrková bučina

As. Dentario enneaphylliFagetum As. Dentario enneaphylliFagetum

Jedliny a bučiny Jedliny a bučiny

1

aceris inferiora superiora

6A Klenosmrková bučina

et

1

5 AB-B (BC) 3 (4) Fagiabieta

5S svěží jedlová bučina

As. Dentario enneaphylliFagetum

Jedliny a bučiny

1

5 AB-B (BC) 3 (4) Fagiabieta

6V Vlhká smrková bučina

As. Dentario enneaphylliFagetum

Jedliny a bučiny

2

Geobiocenologie je pak řadí do dvou společenstev Abieti-fageta aceris inferiora et superiora (javorové jedlové bučiny nižšího a vyššího stupně), Abieti-fageta piceae (smrkové jedlové bučiny), Fagi-abieta (jedlové bučiny) – viz. tab. 28. Management Ojediněle exempláře tisu v oblasti Šumavy jsou velmi plodné a objevuje se okolo nich i přirozené zmlazení. Tyto semenáčky by se mohly využít jako vhodný genetický materiál při dalších krocích záchrany tisu v ČR. Proto by bylo vhodné oplocení i těchto plodných stromů pro zajištění a rozvoj semenáčků, stejně tak jako je tomu např. U tisu ve Ferdinandově údolí a na Zátoňské hoře. Tis na Zátoňské hoře a tis ve Ferdinandově údolí se nachází v I. zóně (bezzásahová) a jsou tak ponechány vlastnímu osudu. Paradoxně je tak upřednostněna ochrana území NP Šumava před ochranou jedince silně ohroženého druhu. Souhrn zjištěných hodnot V oblastech podhůří Šumavy a Šumava se nachází tisy vysazované i přirozeného původu. Celkově bylo změřeno 26 jedinců s průměrnou výškou 7 m a nejčastější obvodová kategorie byla 80-100 cm. Zastoupení jedinců bylo z 34 % samčího a 62 % samičího pohlaví, nepodařilo se určit u 4 % jedinců. Zdravotní stav těchto tisů byl v 21 % výborný, u 68 % velmi dobrý, u 11 % mírně zhoršený. Jedinci se špatným zdravotním stavem a uhynulí nebyli nalezeni. Z 5 % převládá kuželovitá koruna, z 85 kulovitá a nepravidelná

119

z 10 %. Z hlediska počtu kmenů byl nejčastější jeden kmen a to v 90 % a vícekmeny z 10 %. Celková přirozená obnova na dílčích lokalitách dosahovala stupně 1. 5.2.7.

Severní část CHKO Slavkovský les.

V rámci mapování NATURA 2000 bylo zaznamenáno několik lokalit s druhotným výskytem tisu v Lázeňských lesích u Karlových Varů na území CHKO Slavkovský les. Přírodní poměry Z hlediska přírodních podmínek převážná část CHKO Slavkovský les leží na území podle Quitta (1971) v MT 4 s mírně chladným a mírně suchým létem a normálně dlouhou zimou se sněhovou pokrývkou. Delší léto a teplejší zima je v údolí Ohře mezi městy Karlovy Vary a Horní Slavkov. Území karlovarského regionu leží ve zvlněném terénu sevřeném na severu Slavkovským lesem, na západě Českých lesem a na východě Tepelskou plošinou. Nadmořská výška se pohybuje mezi 500 až 600 m. Oblast Slavkovského lesa je tvořena převážně žulovými horninami. Půdní typ je většinou hnědá půda nebo podzoly na podkladu kyselých krystalických hornin. Místy jsou půdy značně zamokřené (oglejené půdy, pseudogleje). Tyto půdy byly v minulosti opakovaně plošně odvodňovány. Nejmenší zastoupení mají rankery a syrozemě (Mackovčin 1999). Historické záznamy a výskyt tisu Historické zmínky o přirozeném výskytu tisu

se prakticky nedochovaly.

V Karlovarské vrchovině byly v Tašovicích nalezeny zbytky dřevěných uhlíků ze dřeva tisu . Dále se v tomto regionu objevují názvy odvozenin od slova tis. Od 12. století podléhají lesy v okolí Karlových Varů intenzivnímu lesnímu hospodářství a zcela ztratily přirozený charakter. V 70. letech 20. století převzal o ně péči podnik Lázeňské lesy. Melichar (1993) ve zdejších Lázeňských lesích napočítal a změřil dohromady 222 tisů. Současný výskyt tisu V okolí Karlových Varů bylo nalezeno sedm lokalit (u kapličky sv. Linharta, u Kamenné knihy, u Poštovního dvora, u Lesní pobožnosti, u sanatoria Richmond, Při lanové dráze na rozhlednu Diana a u kapličky Ave Maria), na kterých se tisy vyskytují. 120

V roce 2006 bylo dohromady změřeno 184 tisů. Rozdíly napočítaných tisů mezi sčítáním v letech 1993 a 2006 jsou dány především rozdílem mezi mladými semenáčky, které pravděpodobně byly sežrány zvěří. Tisy zde rostou v lázeňských lesích a jejich stanoviště se podobá často místům přirozeného výskytu. Zdejší tisy jsou zastoupeny mladší generací (obvodové kategorie 0-20 cm a 20-40 cm). Jsou plně plodné a jsou z 80 % ve velmi dobrém zdravotním stavu a bez poškození. Na těchto tisech proběhlo hodnocení růstových charakteristik a porovnání celkového přírůstu za období od roku 1993 do roku 2006, tedy za posledních 13 let. Při hodnocení růstových charakteristik se ukázala lehká pravostrannost naměřeného výběru dat. Je to dáno nerovnoměrným zastoupením jedinců tisu stejných výšek. Na 16

12

14 10

10

8

6

4

2

Medián = 4 25%-75% = (2, 5,5) Rozsah neodleh. = (0,15, 10,5) Odlehlé Extrémy

0

Obr. 44 Interval spolehlivosti výšek jedinců tisu u Karlových Varů z roku 2006

Šířka koruny v m

Výška jedince v m

12 8

6

4

2

Medi án = 3,75 25%-75% = (1,6, 5) Rozsah neodleh. = (0,2, 10) Odlehlé Extrémy

0

Obr. 45 Interval spolehlivosti šířek korun jedinců tisu u Karlových Varů z roku 2006

zdejších lokalitách převládají tisy do výšky jedince 2-4 m. Spodní i horní hranice intervalu spolehlivosti (obr. 44-45) naznačují, že výškový i obvodový přírůst v letech 1993-2006 nedosahuje u jedinců velkého rozsahu. Po celkové stránce změření jedinci dosahovali průměrné výšky 2,5–5 m a obvodu kmene 17-41,5 cm. To samé naznačují poměrně nízké středové hodnoty. Medián výšky jedinců tisu je 4 m a obvodů kmene 31 cm. Jak již bylo zmíněno, zdejší tisy nejsou původní a skupiny těchto tisů byly vysazeny počátkem 20. století díky aktivitě okrašlovacích spolků. Na jednotlivých lokalitách se vždy objevuje několik tisů starší věkové kategorie. Proto se dá předpokládat, že kategorie ve věku 40-60 let vznikla přirozeným šířením prvních vysazených stromů. V současné době lze najít menší množství jedinců ve věkové kategorii 0-20 let. Při průzkumu lokalit bylo zjištěno, že tisy často trpí okusem zvěře a to především jedinci do 1,5 m výšky.

121

Díky předešlému měření z roku 1993 bylo možné porovnat Zastoupení v obvodových třídách a po úpravě dat jednotlivých výběrů mohl byt vyhodnocen obvodový přírůst jedinců na některých lokalitách. Při porovnání měření v letech 1993 a 2006 je vidět, že došlo k posunu četnosti v obvodových třídách (viz obr. 46). Do výběru dat byli zahrnuti jedinci, o kterých se dalo s velkou pravděpodobností říci, že se je podařilo identifikovat.

Obr. 46 Zastoupení tisu v obvodových třídách v letech 1993 a 2006

Došlo také k úbytku tisů obvodové třídy do 20 cm, což naznačuje úbytek nejmladší kategorie tisů a tedy stárnutí zdejších populaci. Toto pak dále souvisí s ubýváním přirozené obnovy těchto lokalit. Z hlediska zdravotního stavu jsou na tom zdejší lokality velice dobře (obr. 47-48) výborný zdravotní stav má 83 % jedinců, velmi dobrý stav má 12 % jedinců a dobrý pouhých 5 %. Jedinci s velmi špatným zdravotním stavem a uhynulí nebyli nalezeni. V druhém a třetím stupni zdravotního stavu byli pozorováni převážně lehce mechanicky nebo okusem poškození jedinci.

122

Obr. 47 Zastoupení tisu ve stupních zdravotního stavu v okolí Karlových Varů

Obr. 48 Zastoupení tisu v kategoriích zástinu v okolí Karlových Varů

V kategorii zastínění převládají jedinci solitérní a zčásti zastínění 53 %, jedinci ve skupině stromů a zcela zastínění 47 %. Zastínění na této lokalitě má jen malý vliv na zdravotní stav jedinců, u kterých se projevuje jen prosychání. (viz obr. 48). U zdejších tisů převládá kulovitý tvar koruny ve 48 %, dále pak nepravidelný ve 32 % a kuželovitý ve 20 % Tato lokalita se vymyká zastoupením nepravidelného tvaru koruny od ostatních sledovaných lokalit. Dle vizuálního hodnocení je to způsobeno mechanickým poškozením, nikoliv geneticky fixovanými vlastnostmi těchto jedinců (obr. 49). Z hlediska zastoupení pohlaví je zde větší procento samičích jedinců 42 % a samčích 32 %. Nepodařilo se určit pohlaví u 26 % jedinců. Tisy, které rostly opravdu v hlubokém stínu a jedinci do 2 m výšky neměli zřetelně odlišené pohlaví (obr. 50).

Obr. 49 Zastoupení tvaru koruny u jedinců tisu v okolí Karlových Varů

123

Obr. 50 Zastoupení pohlaví jedinců tisu v okolí Karlových Varů

Lokality byly navštíveny v pozdním letním období, což souvisí s malým nálezem přirozené obnovy. Zmlazení již bylo spaseno spárkatou zvěří. Několik semenáčků bylo nalezeno v kamenných zídkách na jednotlivých lokalitách, převážně tedy v okolí Lanové dráhy a u Kamenné knihy. U Lanové dráhy pak byli jedinci v obvodové kategorii 0-20 cm již schopni plodit a to hlavně v místech, kde byly lepší světelné podmínky. Dá se tedy konstatovat, že zdejší populace na první pohled prospívají, ovšem během několika let se pravděpodobně začne projevovat oslabení mladší generace tisů. Toto je způsobeno opět okusem spárkatou zvěří. Památné a významné stromy tisu a jejich věk V CHKO Slavkovský les lze najít osamocený exemplář tisu na kopci Vlček nedaleko obce Prameny, který roste v lesním porostu, ale jedná se o vysazený strom (výška jedince je 4 m a obvod 41 cm). Typologické zařazení V pojetí geobiocenologie lze jednotně lokality s výskytem tisu zaředit do STG Abietifageta (jedlové bučiny) – viz tab. 29. Tab. 29 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v severní části CHKO Slavkovský les – upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Geobiocenologie (zjištěno)

5 AB 3 Abieti-fageta

Fytocenologie (viz příloha 1)

As. Dentario enneaphylliFagetum

Biotop

Jedliny a bučiny

Lesnická typologie

Počet jedinců

5K kyselá jedlová bučina

130

5S kamenitá kyselá

jedlová bučina 5N kamenitá kyselá jedlová bučina

20

34

Management Vzhledem k ekologickým podmínkám jednotlivých stanovišť zde mají tisy dobré předpoklady pro budoucí rozvoj, a to zejména na nalezišti u Lanové dráhy. Tisům v okolí Karlových Varů se patrně daří, protože lesy nespadají do kategorií hospodářských lesů, ale do kategorie lesů zvláštního určení (k rekreaci). Většina jedinců tisu nenese výrazné známky poškození okusem a nebylo zaznamenáno hojné zmlazení. Ovšem i přesto lze říci, že na četnosti jedinců se to výrazně 124

neodráží. Tisy by zde s trochou podpůrného managementu mohly dobře prosperovat. Stejně jako u tisů v okolí obce Hrad Nečtiny i zde je problematická otázka původu. Souhrn zjištěných hodnot V severní části CHKO Slavkovský les se nachází tisy vysazované a pravděpodobně i přirozeného původu. Celkově bylo změřeno 184 jedinců s průměrnou výškou 4,4 m a nejčastější obvodová kategorie byla 40-60 cm. Zastoupení bylo z 26 % samčího a 42 % samičího pohlaví. Pohlaví se nepodařilo určit u 32 % jedinců. Zdravotní stav u zdejších tisů byl v 56 % výborný, u 36 % velmi dobrý, u 10 % mírně zhoršený. Jedinci se špatným zdravotním stavem a uhynulí nebyli nalezeni. Z 20 % převládá kuželovitá koruna, z 48 % kulovitá a nepravidelná z 20 %. Z hlediska počtu kmenů byl nejčastější jeden kmen a to v 95 % a vícekmeny z 5 %. Průměrně stupeň přirozené obnovy dosahoval hodnoty 1.

125

5.3.

Celoplošně hodnocená území

5.3.1.

CHKO Labské pískovce

Přírodní poměry Klimatické podmínky v CHKO Labské pískovce jsou celkem proměnlivé. Klima je silně ovlivněno členitým reliéfem, pro nějž jsou zejména charakteristické velmi silné teplotní inverze v hlubokých roklích a kaňonech. Charakteristický je oceánický ráz klimatu. Dle Quitta (1971) jsou kaňon Labe a plošina kolem Růžové řazeny do teplé klimatické oblasti T2. Vyšší polohy jsou řazeny do mírně teplých oblastí MT 7, MT 4 a v okolí Tisských stěn a Sněžníku se nejvyšší polohy dají zařadit i do chladné oblasti CH 7. Celé území tvoří mohutné souvrství křídových pískovců. V jižní části jsou zastoupené jílovce. Další významný element tvoří terciérní vulkanity, které zabírají jen menší plochy. Místy se na plošinách vyskytují spraše nebo nevápnité sprašové hlíny. Pod pískovcovými stěnami na břehu Labe se často nachází písečné osypy. Zářez labského kaňonu odkrývá na pravém břehu výchozy podložního krystalinika (žuly, fylity). Půdy jsou značně ovlivněné extrémním substrátem pískovců a vlhkým podnebím. Zcela převládají arenické podzoly s četnými přechody do silně kyselých arenických kambizemí. Lokálně zde dochází i k rašelinění. Na skalnatých stanovištích přecházejí dominující arenické podzoly do oligotrofních rankerů a typických litozemí. Pro tato území je typické hromadění surového humusu. Na čedičových kupách se nacházejí rankery eutrofní. Na plošinách na pravém břehu Labe pokrytých sprašovými hlínami jsou vyvinuty pseudoglejové luvizemě s přechody na jedné straně do luvizemních hnědozemí, na druhé do

primárních

pseudoglejů

a kambizemě

s vyšším

obsahem

bazických

hornin,

vystupujících jen místy, zejména v bližším okolí Děčína (Anonymus 1984). Historické záznamy a výskyt tisu Na území Českosaského Švýcarska byly vyhodnoceny tři pyloanalytické profily, ale pylová zrna tisu v nich nebyla nalezena. Výzkum nebyl proveden na tak rozsáhlém území jako na Šumavě a šance na nalezení mikrozbytků je vždy malá vzhledem k nízké pylové produkci pylu u tisu (Pokorný 2005). 126

Hofman (1966) uvádí, že první se o tisy na Děčínsku zajímal Kindermann v roce 1928, a to o lokality tisů v údolí Ploučnice, která se nachází na rozhraní CHKO Labské pískovce a České středohoří. V roce 1940 uveřejnil zprávu o děčínských tisech Dörre. Popisuje zejména výskyty kulturních a vysazených stromů kolem Děčína a v Horním Jílovém, kde se jednalo o 31 stromů. Z oblasti Děčínských stěn se zachoval jen jeden doklad o přirozeném výskytu tisu, Hofman (1966) uvádí nedávný výskyt na Růžovém hřebeni. Část historických materiálů v této kapitole pochází ze Státního oblastního archivu Litoměřice-pobočka Děčín a část je čerpána z článku Hentschlová (2005). Vzhledem k nedostaku dostupných údajů o bývalém rozšíření tisu v této oblasti byly jako další zdroj použity materiály z archivu. Protože ani zde nebyly uvedeny zmínky o tisu, byly vyhodnoceny údaje o dřívějším složení lesů se zřetelem na výskyt druhů, které v současnosti doprovázejí tis v jiných oblastech. V CHKO Labské pískovce v okolí Mikulášovic a Brtníku začala těžba dřeva přibližně na začátku 13. století. První zmínky o obchodování se dřevem pocházejí z roku 1226. Dřevo se začalo těžit nejdříve v dostupném lesním komplexu, v náročnějším, členitém terénu nastalo zasahování do lesů až ve 14. a 15. století. Těžba dřeva byla převážně prováděna toulavou sečí. V okolí sídlišť byly lesy klučeny a následnou přirozenou sukcesí a zarůstání pasek došlo na území Labských pískovců ke zvýšení zastoupení světlomilných dřevin. Z důvodu souvislé potřeby dřeva a jeho možného nedostatku se začalo začátkem 17. století rozvíjet lesní hospodaření. Největší intenzity zde těžba dosáhla přibližně v 17.-18. století. Ze zkoumaných lesních hospodářských knih a dalších podkladů bylo možné zjistit zastoupení druhů dřevin v průběhu let v jednotlivých revírech. V hospodářských knihách k období 1936-1945 byly zaznamenány často popisy podrostu, například v revíru Těchlovice (Tichlowitz). Těchlovický revír se nacházel na rozhraní dnešních CHKO Labské pískovce a Českého středohoří. Dle popisu Lesní hospodářské knihy se zde vyskytovaly: Arum maculatum, Pulmonaria officinalis, Hepatica nobilis, Asarum europaeum, Viola reichenbachiana, V. canina, Lathyrus vernus, Stellaria holostea, Silene dioica, Lychnis viscaria, Paris quadrifolia, Convallaria majalis, 127

Polygonatum odoratum, Galium odoratum, Cypripedium calceolus, Sanicula europaea, Impatiens noli-tangere, Geranium robertianum, Eupatorium cannabinum, které se vyskytovaly pod vzrostlými smíšenými porosty dřevin Anonymus (1945). Složení podrostu odpovídá živnějšímu ekotopu. Na Labských stráních se počátkem 19. století roztroušeně vyskytovala Tilia. Dle Anonymus (1941) pramenů se jednalo o domácí druhy Tilia cordata a T. platyphyllos, které se zde přirozeně zmlazovaly. Okolo 1950 pak k procentuálnímu zastoupení jehličnatých a listnatých dřevin na území CHKO Labské pískovce uvádí Anonymus (1963) poměr 59:41. Z dřevin jehličnatých se nejpočetněji vyskytoval Picea (81 %), mnohem méně Pinus (15 %) a nejméně Larix (necelá 4 %). Z listnatých byl nejvíce zastoupen Quercus (56 %), Fraxinus (12 %), Betula a Sorbus (10 %), Alnus (7 %), Fagus a Acer (pod 4 %), Carpinus (3 %) Populus tremula (2 %) a Ulmus, Robinia, Prunus a Tilia dohromady (1 %). Jehličnaté dřeviny jsou soustředěny ve vyšších nadmořských výškách, listnáče převažují níže ve svahových polohách. V záznamech lze narazit i na popis porostů s bohatším podrostem, např. U Podmokel se uvádí Sambucus nigra, Impatiens, Lamium a v roklích se nacházely dřeviny Quercus, Fagus, Acer, Ulmus (Anonymus 1963). K revíru Růžová byly nalezeny další záznamy, které popisují zastoupení listnáčů (hojně Acer, Fraxinus, Ulmus, Tilia, Carpinus a v mladých porostech hojně Betula, málo pak P. tremula) - viz tab. 30. Hlavními dřevinami jsou dnes Picea, Pinus, Fagus, které tvoří zčásti porosty čisté a zčásti smíšené. V porostech se z introdukovaných dřevin méně vyskytovaly Larix a Pinus strobus, P. banksiana a P. nigra. Fagus byl z listnatých dřevin v porostech zastoupen nejvíc a tvořil 5,1 % porostů. Nevytváří čisté porosty a v některých tvoří je nepatrnou příměs. Bylo možné ho najít přímo na vrchu Růžák i na obou březích labských strání, kde v porostu převládal a převažuje dodnes. V okolí Růžové se také vyskytoval ve společnosti rodů Acer, Fraxinus a Carpinus a na labských stráních spolu s rodem Quercus, Tilia, Carpinus a Acer, Quercus byl zastoupen na stráních pravého břehu Labe, kde byly často nalezeny i letité exempláře. Dalšími význačnými listnáči na labských stráních a v okolí Růžové byly Acer platanoides

128

Tab. 30 Zastoupení dřevinných druhů v jednotlivých částech Labských pískovců ve vztahu k časovým obdobím Revír

Rostlinné druhy

Rok záznamu

Poznámka z archivu

Bynovecký revír

Betula, Populus tremula, Sorbus a další listnáče

1753 1854

Labská stráň Labská stráň

1753 1854 1753 1854

Bynovskýrevír

Picea, Abies, Quercus, Pinus Quercus, Fagus, Populus tremula, Acer, Carpinus Alnus, P. tremula, Quercus Pinus, Picea Abies Fagus, Quercus, Acer, Larix Picea Fagus, Quercus, Acer pseudoplatanus, Fraxinus, Ulmus Betula, Larix, P. tremula, Sorbus a místy Quercus S příměsí Picea, málo Abies Picea 64 %, Pinus 28 %, Abies 6 %, Fagus 2 % Picea 70 %, Pinus 27 %, Abies 1 %, Fagus 2 %, Larix, Acer, Ulmus a Alnus méně než 1 % Picea 88 %, Larix

Menší skupiny v porostech, podobají se původní skladbě dřevin V pískovcích na skalách V přímé blízkosti Labe

Huntířovský revír

Smíšené listnaté lesy s jehličnany 10 %

1816

Huntířovský revír

Picea a Abies 82 %, Pinus s Larix16 % a listnáče 2 % Abies, Quercus, Pinus

1913 1605

Picea, Abies, Pinus, Quercus a Fagus

1717

Ne

Převládla Abies

1769

Ne

Picea, Abies, Pinus, Fagus, Quercus, Acer pseudoplatanus, Tilia, Carpinus Převládala Pinus

1853

Labská stráň Bynovské revír Bynovskýrevír Bynovskýrevír Bynovskýrevír Bynovskýrevír Bynovskýrevír Bynovskýrevír Bynovskýrevír Bynovskýrevír

Českokamenický revír Českokamenický revír Českokamenický revír Českokamenický revír Jetřichovický revír Revír Přední Doubice

Revír Doubice a Jetřichovice Revír Růžová Revír Růžová Revír Růžová

Revír vrch

Studený

Možnost výskytu tisu Ano

Ano Ano

1753 1854 1788 1788 1877 1877 1877

Pobřežní porosty Na skalách Na svěžích půdách Na vlhkých místech Na čediči

Ne Ne Ne Ano Ano Ano

1877

V mladých porostech

Ne

1877 1878

Na lepších stanovištích

Ne Ne

1913

1932

1853

Ano

Zastoupení Larix po mniškové kalamitě ve 20 letech

Ne Ano

Na méně členitém terénu převládal Picea Popsány jen hospodářské druhy

Ne Ne

Uvádí se, že stromy byly až 300 let staré Listnáče jen 5 %

Ano

Zastoupení Picea se zvyšovalo do r. 1932, kdy pak 58 % jeho porostů bylo zničeno mniškovou kalamitou

Ne

Ne

Picea 71 %, Pinus 27 %, Pinus strobus 1 %, Abies 1 %

1895

Quercus až 200 300 let staré

1833

Pinus a Picea Fagus, Quercus, P. tremula, Acer a Carpinus, u vody Alnus Fagus se zachoval na čediči s příměsí Carpinus, Fraxinus, Acer pseudoplatanus, P. tremula, Sorbus, Pinus strobus, P. banksiana Picea 70 %, Fagus, Abies, Pinus, Larix, Alnus

1788 1854

Na skalách

Ne Ano

1877

Na čediči příměs ostatních listnáčů 1 %

Ano

1761

129

Ano

Ne

a Acer pseudoplatanus a občas i Acer campestre v keřové podobě. Také Acer platanoides měl největší zastoupení na vrchu Růžáku (Schleger 1972b). Po prostudování materiálů o těžbě dřeva se potvrdil předpoklad, že do hospodářských knih byly zahrnuty pouze hospodářsky významné dřeviny. Z jehličnanů byly těženy Picea, Abies, Pinus sylvestris a P. nigra, Larix, místy i Pinus strobus, málo P. banksiana. Zbývající těžené jehličnany jsou označeny jako ostatní jehličnany, tedy v lese méně časté jehličnaté dřeviny. Do ostatních jehličnanů mohly tedy spadat další domácí jehličnany Juniperus a Taxus. Ze záznamů do roku 1938 všeobecně vyplývá, že postupně došlo k výraznému poklesu těžby ostatních jehličnanů, mezi kterými mohl být i tis. Z listnatých druhů záznamy často uvádějí Quercus, Fagus, Acer, Fraxinus, Ulmus, případně Tilia, Carpinus, Prunus, Crataegus a zbývající dřeviny jsou opět označeny jako ostatní listnáče (Schleger 1972b). Současný výskyt tisu V Labských pískovcích se v současnosti vyskytuje jen několik osamocených jedinců. Někteří z nich byli nalezeni teprve v nedávné době (např. u obce Dolní Žleb) přímo při samotném průzkumu. Například při ověřování výskytu na lokalitě pod Růžovým hřebenem zmiňované Hofmanem (1966). Výskyt památných a ojedinělých stromů, které se nachází v údolí řeky Labe a nejvíce je jich zaznamenáno na hranici CHKO Labské pískovce a CHKO České středohoří (viz příloha 38). Výskyt těchto jedinců naznačuje i dřívější rozšíření v Labských pískovcích, tady převážně převážně v kaňonu Labe a v jižní části této oblasti. Památné tisy na nádvoří děčínského zámku (vysoký 16 m, obvod 233) a u zámku v České kamenici (vysoký 5 m, obvod 345 m) jsou nejmohutnější a nejstarší z těchto jedinců. V kaňonu Labe je možné najít dva starší jedince tisu v ústí řeky Kamenice v obci Hřensko. Rostou na patě svahu hned za domky. Oba semenáče nejsou součástí žádné okrasné části zahrady a jsou poškozeny řezem. Tito jedinci byli patrně vysazeni a po výsadbě byli ponecháni na místě, a pokud překážela některá větev, byli ořezáni. Mají velmi dobré podmínky, a to chráněnou polohu, svah se severozápadní expozicí a sklonem okolo 130

45°. Rostou na okraji lesa a okolní stromy jim nebrání v rozvoji. Rostou na hlubším deluviu s dostatkem živin. O dostatku živin svědčí bohaté stromové patro (Fagus, Acer, Carpinus, Corylus aj.) a některé byliny v nejbližším okolí (např. Impatiens noli-tangere, Chelidonium majus, Urtica dioica, bujně rostoucí Rubus sp. a další). Tisy dosahují výšky 8 a 5 m, šířky koruny 8 a 6 m. Odhadovaný věk se pohybuje v rozmezí okolo 80-100 let. Věk byl odhadnut i díky předpokládanému stáří okolních budov. Jejich zdravotní stav je velmi dobrý a díky lidské přítomnosti nejsou poškozovány srnčí zvěří. Další dva semenáče se nachází nad Dolním Žlebem na levém břehu Labe nedaleko chodníku vedoucího mezi zahradami, který pak pokračuje podél bezejmenné vodoteče. Tisy rostou přímo na velkém pískovcovém balvanu nad studánkou. Semenáče sem zanesl patrně pták z místních zahrádek. Tito jedinci rostou na severovýchodním svahu se sklonem okolo 35° na pískovcovém balvanu. Hustý bukový porost nepropouští dostatek světla. Spolu s tisem se na balvanu nacházely rostliny: Picea, Rubus sp. a Athyrium filix-femina. V nejbližším okolí je bylinný podrost velmi chudý s hojným výskytem borůvčí. Výška obou jedinců je 2,5 m, přičemž jeden dosahuje šířky koruny 2,5 m a druhý jen 1,5 m. Odhadovaný věk těchto tisů odpovídá maximálně 40 letům. Oproti předešlým jedincům rostou ve stinných podmínkách a na méně živném podkladě. Jejich růst je velmi pomalý podle ročních přírůstů. Jejich zdravotní stav je velmi dobrý. Zvěř se po příkré stěně balvanu na ně nedostane. Nejzajímavější tis byl nalezen v údolí Labe ve špatně přístupném místě pod Růžovým hřebenem. Rostl nedaleko Podskalí na skále vystupující nad silnicí. V zdejším výskytu tisu se zmiňuje již Hofmana (1966), ale v současnosti se zde nachází pouze uváděný tis. Tento semenáč roste na výběžku holé skály orientované severozápadním směrem. Podkladem je metamorfovaná hornina s poměrně vysokým obsahem živin, které se uvolňují jen velmi pozvolna. Polostín tu vytváří vyšší patro dřevin (Fagus sylvatica, Carpinus betulus, Acer pseudoplatanus, Betula pendula). Porost je poměrně světlý. Bylinný podrost se skládá z Vaccinium, Dentaria, Poa, Festuca, Melica, Dryopteris, Phegopteris. V listí byl objeven jako zajímavost mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), který upřednostňuje vlhké, listnaté a smíšené lesy, suťovité svahy a je často indikátorem druhově pestrých bučin, suťových a roklinových lesů. Jedinec tisu dosahoval výšky 3 m a šířky koruny okolo 2 m. 131

Je starší než tisy na lokalitě nad Dolním Žlebem. Jeho stáří se pohybuje pravděpodobně v rozmezí 40-60 let. Oproti předešlým tisům je snadno přístupný pro zvěř, která ho pravidelně okusuje. Neustálý okus může u něj zapříčinit i stagnaci růstu. Před samotným dokončením práce byl ještě zdokumentován tis pod Pravčickou bránou viz příloha 39. Jedná se o solitérního samčího jedince, v zahradě mimo lesní podrost, vysoký je 6,5 a široký 5 m, kmen v prsní výšce dosahoval průměru 28 cm. Typologické zařazení V pojetí gebiocenologie nachází v STG 2 jedinci v 5 A-AB (B) 1-2 Abieti-fageta aceris inferiora et superiora (javoro-jedlové bučiny nižšího a vyššího vegetačního stupně) a 4 jedinci v 3 AB 3 Querci-fageta (dubové bučiny). Souhrn zjištěných hodnot V CHKO Labské pískovce se nachází tisy pravděpodobně přirozeného původu do lesního porostu. Celkově bylo změřeno 21 jedinců s průměrnou výškou 8 m a nejčastější obvodová kategorie byla 80-100 cm. Z celkového zastoupení jedinců bylo pohlaví samčího 32 % a 65 % samičího. Pohlaví se nepodařilo určit u 3 % jedinců. Zdravotní stav u zdejších tisů byl v 65 % výborný, u 30 % velmi dobrý, u 5 % mírně zhoršený. Jedinci se špatným zdravotním stavem a uhynulí nebyli zjištěni. Z 40 % převládá kuželovitá koruna, z 50 % kulovitá

a nepravidelná

z 10 %.

Nejčastěji

se

vyskytoval

jeden

kmen

a to

v 80 %, vícekmeny pak z 20 %. Přirozená obnova zde dosahovala stupně 1. Výběr vhodných lokalit pro reintrodukci tisu Při rekonstrukci možných lokalit bývalého výskytu tisu na území CHKO Labské pískovce byly brány v potaz především porosty listnaté a smíšené podobného druhové složení jako porosty u nejbližších dvou nalezišť, tedy březiských a jílovských tisů, které se nachází na hranici s CHKO Labské pískovce a České středohoří. Takové lesy, které by svým dřívějším složením odpovídaly porostům vhodným pro tis v Labských pískovcích, se nacházely na Růžovském vrchu a v jeho nejbližším okolí, dále v okolí obcí Ludvíkovice, Bynovec, Arnoltice, Růžová, na labských stráních (březích) a na území bývalého Bynovského revíru (tedy nejbližšího okolí Děčína na západ od Labe) a na území navazujícím na oblast Českého středohoří, í tedy revír Huntířov a revír 132

Těchlovice. Výjimku tvoří revír Přední Doubice, kde byly zaznamenány letité Quercus. Ze záznamu však není jasné, zda se jednalo o stanoviště na pískovcových skalách či jinde. Tis doprovází Carpinus, Fagus a velmi často se vyskytuje ve společnosti Corylus (Zatloukal 2005a). Na současných nalezištích ho dále často provázejí další listnaté dřeviny: Quercus, Acer, Tilia, Prunus, Ulmus, Fraxinus apod. (Merklová 2004, Jelínková 2003, Maloch 1934). Při rekonstrukci bylo nutné se zaměřit na revíry s převažujícím výskytem listnatých dřevin a druhů, se kterými je možné tis nejčastěji najít. Lokality, kde se tis mohl v Labských pískovcích vyskytovat ve společnosti listnatých dřevin, jsou vyznačeny. V mapě potenciální vegetace bylo zjištěno, že na území bývalých revírů a dnes okolí obcí Bynov, Bynovec, Růžová, Labská stráň a částečně i Huntířov převažují Bikové bučiny (Luzulo-Fagetum). V okolí obcí Bynovec, Růžová, a Huntířov se dále vyskytují společenstva bučin s Kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Nejpestřejší skladbu přirozené potenciální vegetace má širší okolí dnešních obcí Česká Kamenice, Doubice, Jetřichovice a Huntířov, kam kromě společenstev bučin zasahuje společenstvo bikové nebo jedlové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraea, Abieti-Quercetum tab. 31). Revíry se nachází na území s potenciální vegetací, ve které je možné tis najít i dnes. Dokládá to také výskyt na Malém Čerchově a v PP Tisy u Chrobol (acidofilní a květnaté bučiny) nebo lokality na Křivoklátsku (acidofilní doubravy). Výskyt v těchto současných společenstvech, dle fytocenogické klasifikace, potvrdili další autoři jako Klika (1953) a Hájková (1958). Z údajů není zřejmé, zda se tis na tomto území vyskytoval. Je zde potvrzena pouze jedna lokalita pod Růžovým hřebenem (Hofman 1966), ale vzhledem ke své ekologické amplitudě, historickým záznamům o dřívější dřevinné skladbě a porovnání s mapou potenciální vegetace zde mohl být přirozeně vtroušenou dřevinou a to převážně na území bývalého Bynovského revíru, v okolí obcí Labské stráně, Růžová, Bynovec a také přímo v kaňonu řeky Labe. Na většině území CHKO převažuje vegetační stupeň 0 (bor). Tato stanoviště nejsou vhodná pro výskyt a rozvoj tisu . Z bývalého rozšíření lze tedy rovnou vyřadit dle lesnické typologie lokality Bynovecký revír, Revír Přední Doubice a Revír České Kamenice. Území vhodná pro reintrodukci tisu

byla vybrána dle Zatloukala (2001) a

Roubíková, Zatloukal (2006) -viz tab. 32. Jako vhodné území pro dřívější rozšíření tisu se 133

Tab. 31 Porovnání potenciální vegetace s typologickými jednotkami s dalšími klasifikačními systémy; porovnání dle Chytrý a kol. (2001) a Maděra a Zímová (2004) Potenciální vegetace

Převažující biotopy

As. Luzulo-Fagetum As. Dentario enneaphylli-Fagetum As. Luzulo albidae-Quercetum petraea

Acidofilní bučiny Květnaté bučiny Acidofilní doubravy

jeví lokality Labských strání, jižní část Huntířovského revíru a revíru Růžová (viz příloha 40). Pro další upřesnění vhodnosti lokalit bylo využito geologické mapy dle www. cenia. cz (2007). Z hlediska nároků tisu na půdu se nejvhodnější jeví lokality s geologickým podložím vulkanických hornin (vrch Růžák a jižní části Huntířovského revíru). Na základě uvedených údajů a jednotlivých výsledků z historických záznamů, ať už přímo o výskytu tisu , nebo o druhovém složení lesů v historických záznamech, lze říci, že se tis na území Labských pískovců mohl vyskytovat, a to převážně jako vtroušená dřevina v širokém kaňonu řeky Labe, dále v okrajových částech této oblasti, a to převážně v jižní části, kde navazuje na České středohoří. Také se mohl ostrůvkovitě vyskytovat na vulkanických vyvřelinách, které se v této oblasti ojediněle objevují. Tyto lokality byly prověřené přímo v terénu. Nejvhodnější se ukázaly lesní porosty v okolí obce Maxičky a ve vrcholových partiích kopce Růžák, kde byly přirozenější a více etážové porosty blížící se biotopu acidofilních bučin. Lokality byly porovnány se současným výskytem tisu v údolí řeky Labe. Tab. 32 Vhodné SLT pro reintrodukci tisu (dle Zatloukala 2001) a Roubíková, Zatloukal (2006) na území CHKO Labské pískovce Vhodné SLT

Revír

3N Kamenitá kyselá dubová bučina 3H Hlinitá dubová bučina 3J Lipová javořina 4N Kamenitá kyselá bučina 4A Lipová bučina 4B Bohatá bučina

Labské stráně Huntířovský revír Revír Růžová Labské stráně Revír Růžová Revír Růžová

V příloze 41. jsou zobrazeny vybrané lokality pro reintrodukci tisu: Popovičský vrch Olešský vrch Strážiště 134

Čedičový vrch Lipnický vrch Strážný vrch Pod Růžovým hřebenem (Hofman 1966) Holý vrch Nad Dolním Žlebem Růžák Smíšené porosty mezi obcí Maxičky a Děčínem Management lokalit určených pro reintrodukci tisu Při úvahách o reintrodukci tisu byla nejprve zaměřena pozornost na lokality s historicky potvrzeným výskytem tisu a zde nastal hlavní problém při práci, neboť právě pro CHKO Labské pískovce a Český Les se nezachovaly téměř žádné historické podklady o výskytu druhu. Bylo možno vycházet pouze ze záznamů o dřívějším druhovém složení lesních porostů. Potenciální výskyt tisu lokalizujeme do druhově bohatších smíšených lesních porostů. Metodika byla sestavena za spolupráce ing. Zatloukala (Roubíková, Zatloukal 2006). Byla stanovena základní kritéria, která musí nová stanoviště pro reintrodukci a obnovu tisu splňovat: - Vyhnout se polohám s častou teplotní inverzí, volit otevřenější a zároveň chráněnou polohu a dodržet severozápadní severní severovýchodní expozici svahu. - Při výběru vhodného místa zvolit osvětlený prostor chráněný vyšším patrem (prakticky jsou-li světelné podmínky vhodné pro rozvoj bohatého bylinného patra), podporovat přirozenou druhovou skladbu na lokalitách, zásahy do porostu jen minimální a to pouze z důvodu výsadby stromků. - Vyhledávat smíšený a světlejší porost, dobrým vodítkem je Corylus avellana, popř. Carpinus betulus, Fraxinus excelsior, Acer platanoides, a bohatší bylinný podrost. - Vysazovat stromky jednotlivě, nebo pouze v malých skupinkách (10-20 jedinců) a roztroušeně na vybraných lokalitách ve vzdálenosti do 50 metrů od sebe, provést probírku hustého keřového patra a omezit pozdější těžbu na výběrnou a clonnou seč, v žádném případě holoseč. - Prostor výsadby oplotit důkladným pletivem, které vydrží alespoň po dobu 20-30 let k zamezení přístupu srnčí zvěře, přemístit stávající krmelce (např. Strážiště), oplotit další nalezené jedince. - Volit dostupnou lokalitu a zajistit její ochranu z hlediska legislativy 135

Materiál pro reintrodukci Pro reintrodukci je vhodné použít reprodukční materiál z jílovských a březinských tisů. To však částečně odporuje vyhlášce č. 139/2004., o přenosu genetického materiálu dřevin v lesním hospodářství. Vzhledem k tomu, že v případě tisu se nejedná o hospodářskou dřevinu a že už v současné době má omezenou genetickou základnu, by pro založení nových výsadeb měly být zvoleny dvě nejbližší populace tisu na tomto území a uvedeno několik doporučení: -

Na lokality živnějších půd je vhodnější využít genetický materiál z populace březinské tisy

-

Na lokality chudších acidofilních půd je vhodnější využít genetický materiál z populace jílovské tisy

-

Používat materiál z generativního původu

-

Vždy je potřeba počítat alespoň s 20 % ztrátou vysazených jedinců 5.3.2.

CHKO Český les

Přírodní poměry Údaje týkající se přírodních podmínek na území Českého lesa jsou čerpány z plánu péče pro CHKO Český les (2007-2016), dle Skleničky (2003) a klimatické podmínky jsou uvedené dle Quitta (1971). Převážná část horského lemu České kotliny, hlavně jižní část Českého lesa, spadá do chladné podoblasti CH 7. Tato podoblast je charakterizována podnebím s velmi krátkým až krátkým, mírně chladným a vlhkým létem, dlouhým přechodným obdobím s mírně chladným jarem a mírným podzimem, dlouhou mírnou až mírně vlhkou zimou s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Níže položená místa pak spadají do mírně teplé oblasti MT 5. Průměrná roční teplota se pohybuje obvykle v rozmezí 4,7-7,0 °C. Roční úhrny srážek jsou závislé na nadmořské výšce a expozici terénu a pohybují se v rozmezí 800-1100 mm. Území Českého lesa je poměrně chudé na horniny s vyšším obsahem vápníku a dalších biogenních prvků. Zřídka se vyskytují drobné čočky erlánů, což je metamorfovaná hornina obsahující například kalcit, plagioklas a amfibol, tedy na základní živiny bohaté nerosty. Dále se zde také dají najít krystalické vápence a metabazity, které patří rovněž mezi horniny s vyšším zastoupením základních biogenních prvků. Zbývající 136

část území je tvořena převážně rulami, pararulou, jílovými a písčitými sedimenty. Tyto horniny jsou jako podklad na živiny chudší (Ministr 1971). Historické záznamy a výskytu tisu Tis se v oblasti Českého lesa vyskytoval pravděpodobně hojněji, než je uvedeno v literárních pramenech, které uvádí konkrétní naleziště tisu, a než se lze dopátrat dle toponym. Z pomístních názvů je možné uvést např. Lom Tisová, kde se tisy dříve podle starousedlíků nacházely (Kadera 2007). Dalšími toponymy jsou Tisová u Tachova, Tisový rybník u Tisové a obec Tisvice. Dřívější výskyt tisu připomíná obec Tisová u Jemnice (dnes u Tachova) z roku 1360 (Mudra, Nový, Řepa 1988). Tento název obce se dá vztáhnout k bývalému rozšíření tisu v Tepelské plošině. Název obce Tisvice není možno dnes lokalizovat. Název Tisvice je historicky doložen z 12. století (Hofman 1966). Jedná se o bývalou osadu a později část obce Lestkov ležící asi 10 km východně od Plané ve směru na Konstantinovy Lázně. Tato bývalá osada zanikla spolu s dalšími (Kopáčov, Křivoústy) přibližně v 16. století (Kořínek 2007). Je pochopitelné, že z historických lesnických záznamů se nedočteme o tisu, neboť nebyl považován za produkční dřevinu uplatnitelnou v lesním hospodářství, a tak pokud byl někdy těžen, byl patrně zařazen v soupisu produkce dřeva do položky ostatní jehličnaté dřeviny. Dřívější výskyt tisu na území Českého lesa navazoval pravděpodobně na výskyt tisu v oblasti Západočeské pahorkatiny, podhůří Šumavy, CHKO Šumava a severní části CHKO Slavkovský les. Z různých pramenů (viz níže) lze zjistit údaje o dřívějším druhovém složení porostů v Českém lese, které mohou vést k předpokladu dřívějšího rozšíření tisu na zájmovém území. V úvahu byl brán dřívější výskyt smíšených lesů s bohatším druhovým složením stromového patra. Kromě Fagus sylvatica byly v záznamech vyhledány i další druhy listnatých dřevin např. Carpinus betulus, Prunus avium, Acer pseudoplatanus, A. platanoides, Tilia cordata, Tilia platyphyllos. Ve vztahu k tisu červenému byl dále 137

zajímavý výskyt Abies alba a z listnatých keřů Corylus avellana. S těmito druhy dřevin se tis často přirozeně vyskytuje na současných nalezištích (Zatloukal 2005b). Vývoj druhového složení lesů v Českém lese bezprostředně souvisí s osidlováním tohoto území. Horské části v pomezních oblastech obcí a osad Eisendorf, Bystřice, Fuchsova huť a Novosedly měly charakter přirozených lesů až do čtyřicátých let 16. století (Ministr 1971). Ministr (1971) dále píše, že první větší zásahy byly provedeny na Chebsku, pro které byla omezena těžba tvrdého dřeva, a to hlavně dubového, a dále měkkého dřeva lipového. Z mála zachovaných lesnických archiválií velkostatku Chodová Planá je doloženo, že v polesí Šmelctál a Broumov se počátkem 18. století vyskytovali zástupci rodů Fagus, Abies, Acer a Tilia. Pokud se těžilo javorové a lipové dřevo, dá se z toho usuzovat na bohatší druhové složení smíšených lesů, kde se mohlo tisu bez větších problémů dařit. V záznamu Popis a taxace lesa z roku 1607 (Anonymus 1788), která se týkala velkostatku Tachov, je uvedeno původní složení zdejších porostů. V lesích na území Českého lesa byl pomístně zastoupen Quercus, střídajíce se patrně s Pinus, dále na příznivějších místech Picea, Abies, Fagus, Betula většinou v různých směsích, v menší míře s jinými listnáči Acer, Tilia, Prunus. Z jednoduchých popisů lesů a z hraničních protokolů z období poloviny 18. století lze vyčíst, že v tomto prostoru nebylo až na malé výjimky umělých porostů. Týká se to přibližně poloviny 18. století. Protokoly o složení pohraničních lesů je možné najít ve zvěstní knize hraničních protokolů panství týnského (Ministr 1971). Ministr (1971) dále uvádí, že osídlování na Tachovsku bylo spojeno se značným klučením lesů. Velká spotřeba palivového dříví zejména pro sklářský a hutní průmysl nastala od druhé poloviny 17. století. Menší sklárny vznikly okolo 16. století. Vlivem sklářského průmyslu byly v 18. a 19. století lesy již zcela přeměněné a vytěžené. Po období intenzivní těžby následovala první snaha o obnovu lesních porostů. S intenzivní obnovou lesa a vzděláváním lesníků se na Tachovsku začíná v 18. století. V této době se zakládají smíšené porosty. Později převážil smrk až na 93 % území. Počátkem 19. století se

138

vysazovaly většinou smrkové monokultury, které dnes převládají na velké části území CHKO Český les, hlavně v severní části. Tis by mohl teoreticky velmi dlouho přežívat i v revíru Jalový Dvůr. Jak uvádí oceňovací listina, vzhledem k málo přístupným lesům byly v těchto revírech velké zásoby přestárlého dříví druhů Picea, Abies, Fagus a Acer. Takové druhové a věkové složení lesů vytváří pro existenci tisu příznivé podmínky. V revíru Slatina a Tři sekery se hodně páslo a dříví se pálilo ve Skelné Huti. O skladbě tachovských porostů lze tedy jen říci, že původně byly jedlo smrko bukové s příměsí javoru aj. listnatých dřevin, a je proto důvod se domnívat, že tis zde byl v minulosti rozšířen. Panství Kynžvart nabyli Metternichové od roku 1630 a těžba zde byla prováděna až do 18. století dle potřeb panské režie. Podle instrukcí se začalo hospodařit až v roce 1789, kdy byla ukládána umělá obnova a síje. Bylo omezeno hrabání steliva a spotřeba užitkového dřeva. Byl kladen důraz na pěstování listnáčů. Záznamy o druhové skladbě jsou zaneseny v protokolu z poloviny 17. století. Ve složení lesů převažuje Abies, Fagus a Picea a je zde i menší příměs Acer (Ministr 1971). I na panství Kynžvart je, vzhledem k uvedené druhové skladbě, výskyt tisu ještě v 18. století možný. Váňová (1981) uvádí, že panství Přimda pánů z Kolovrat mělo podle záznamů do 17. století jen málo narušené přirozené lesy a to z důvodů obrany České země. O Velkostatku Přimda se zachovalo jen málo archiválií. Popis lesů z roku 1734 uvádí polesí Dianaberg, Kateřina, Přimda, Nové Domky a Rozvadov. Polesí Dianaberg bylo oborou. Zde je dokladován vysoký stav zvěře a již tehdy bylo zmlazení dřevin chráněno oplocenkami před okusem zvěří. V přirozené obnově a výsadbách se vyskytoval Fagus, Picea, Abies a Acer spolu s Ulmus. Eichlerova sbírka z roku 1825 v odhadu uvádí velké zastoupení druhu Fagus sylvatica. Pokud se zde dříve tis vyskytoval, tak jeho poslední zbytky zcela jistě padly za oběť vysokým stavům zvěře. Ovšem staré záznamy o druhovém složení lesů by opět svědčily o příznivých podmínkách pro výskyt tisu. Dnes se zde nachází pouze parková výsadba v okolí loveckého zámečku Diana, kde je vysazeno několik starších jedinců tisu z počátku 20. století. V okolí těchto jedinců dnes existuje bohatá přirozená obnova. 139

Na velkostatku Poběžovice byly lesy znehodnocovány značnou pastvou a hrabáním. V 17. a 18. století zde byly převážně jedlové a bukové porosty se značným množstvím listnáčů, na což ukazují záznamy o těžbě. Např. Josefínský katastr v roce 1865 zde vykazuje 1 % zastoupení ostatních listnáčů (Ministr 1971). Instrukce z roku 1783 pro velkostatek Sv. Kříže obsahuje zásady pro pasení a zákaz prodeje bukového, javorového a lipového dříví. Na území velkostatků Sv. Kříže a Poběžovice lze dle značné druhové diverzity dřevinného patra také usuzovat na pravděpodobný dřívější výskyt tisu . Domažlické panství dle záznamů z roku 1770 nehospodařilo dobře, a bylo proto napomínáno. Převažují zde hospodářské dřeviny Picea, Abies a Fagus. V roce 1805 byly v hospodářské osnově uvedeny nejstarší porosty s Abies, Fagus a Quercus (Ministr 1971). O panství Trhanov a Kout píší Tlapák a Paukner (1958) a zmiňují se, že hlavní dřeviny porostů tvořily Picea, Fagus, Pinus, Abies, Betula, Acer, Alnus, Quercus. Druhy Populus tremula, Sorbus aucuparia a Tilia platyphyllos byly vtroušeny buď osaměle, nebo v malých skupinách. I v těchto částech lze tedy usuzovat na bývalé rozšíření tisu vzhledem k druhové bohatosti porostů. Druhové složení lesů pochopitelně souviselo se způsobem hospodaření. Přirozenější druhová skladba se zachovala převážně v pohraničních oblastech a na hůře přístupných skalnatých místech. Dnes se jedná o plochy první zóny ochrany CHKO a o vyhlášená MZCHÚ. Díky sklářskému a hutnímu průmyslu zde byla velká spotřeba dřevěného uhlí. V budoucnu se na území CHKO plánuje výzkum určených uhlišť, na nichž by se buď spalovalo dřevo k výrobě potaše, či pálily milíře. Není zcela vyloučeno, že se mohou v uhlištích najít zbytky tisového dřeva. To by mohlo vnést nové poznatky do problematiky rozšíření tisu na tomto území. Doložený výskyt tisu Při práci byla nejprve zaměřena pozornost na lokality s historicky potvrzeným výskytem tisu. Bylo nalezeno několik autorů, kteří se zmiňují o možném dřívějším výskytu tisu v Českém lese. Chmelař (1988) uvádí výskyt tisu na Domažlicku. Tento údaj 140

pravděpodobně převzal od jiných autorů. Hofman (1966) se zmiňuje o výskytu tisu červeného v Českém lese a zároveň o výskytu tisu na Šumavě. Píše o třech literárních zprávách o ještě nedávném výskytu tisu, to znamená v období 50. a 60. let dvacátého století. Popisuje výskyt tisu na lokalitě nazývané Smrečno. Smrečno je bývalé polesí Lesů města Domažlice, kde se nacházely tisy ve věku okolo 100 let. Tisy v této lokalitě byly i měřené a Hofman (1966) tvrdí, že podle průměrů nejsilnějších kmenů je tento odhad věku pravděpodobný. Výskyt tisů v bývalém polesí Smrečno souvisí patrně s výskytem tisu na území Malého Čerchova (Hejný a Slavík 1988). Také lze dodat, že květena Českého lesa vykazuje florogenetický vztah k západněji ležícím územím v Bavorsku (pohoří východně od Rýna), kde se nachází několik lokalit s přirozeným výskytem tisu, což také ukazuje na možný přirozený výskyt tisu v CHKO Český les. Současný výskyt tisu V Českém lese rostou samostatní jedinci nebo v malých skupinách. Prokazatelně se ve všech případech jedná o výsadbu a to i v rámci lokality Tři znaky, kde v současnosti zbyl pouze jeden jedinec ze tří. Zbývající dva tisy byly vykáceny. Tato lokalita se nachází lesním porostu. Zajímavý je také tis v Tachově, který je starší než okolní zástavba (výška jedince 12,5, obvod 69-104, trojkmen). Odhad věku na místě činil 200-250 let. Pravděpodobně zde rostl v blízkosti staršího stavení a přečkal i výstavbu dnes moderních budov. Typologické zařazení V pojetí geobiocenologie se zde 1 jedinec nacházel v Querci-fageta aceris (javorodubové bučiny) a 1 jedinec v Abieti-fageta piceae (smrkové jedlové bučiny). Souhrn zjištěných hodnot V CHKO Český les se nachází tisy vysazované i pravděpodobně přirozeného původu. Celkově bylo v této oblasti tedy změřeno 18 jedinců s průměrnou výškou 11,5 m a nejčastější obvodová kategorie byla 40-60 cm. Z celkového zastoupení jedinců bylo samčího 70 % pohlaví a 30 % samičího. Zdravotní stav u zdejších tisů byl ve 100 % výborný z 1 % převládá kuželovitá koruna, z 98 % kulovitá a nepravidelná z 1 %. Zde byl 141

jeden kmen

zastoupen pouze v 1 % a vícekmeny z 99 %. Na lokalitách byl zjištěn

průměrný stupeň přirozené obnovy 1. Podklady pro výběr lokalit k reintrodukci tisu

NATURA 2000 V rámci mapování NATURA 2000 byly nalezeny v hodné skupiny biotopů. V severní části L 3. 1 Hercynské dubohabřiny, L 4 Suťové a roklinové lesy, L 5. 1 Květnaté bučiny, L 5. 4 Acidofilní bučiny a byly brány i v potaz L. 7. 2 Vlhké acidofilní doubravy.

Evropsky významné lokality Na základě směrnice Rady 92/43/EHS (o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) byly na území CHKO Český les vymezeny lokality zařazené do národního seznamu (stanoven nařízením vlády č. 132/05 Sb.). Pro reintrodukci tisu červené byla z těchto lokalit nejvýznamnější lokalita Čerchovský les, kde se nachází fytocenózy vhodné pro reintrodukci a obnovu tisu červeného. Jde o bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum a lesy svazu TilioAcerion na svazích, sutích a v roklích. Tato společenstva jsou v současné době velmi cenná a často se vyskytující na současných nalezištích tisu červeného, např. na Křivoklátsku. Dalším důvodem významnosti této lokality je i současný výskyt tisu červeného pod Malým Čerchovem a písemné zmínky mnoha významných autorů (Chadt 1894, Hofman (1966), Hejný a Slavík (1988) atd.).

Plán péče CHKO Český les a jeho MZCHÚ Nejblíže ekologickému optimu tisu jsou následující edafické kategorie N (kamenitá), s (středně bohatá), F (svěží kamenitá), D (hlinitá, přechod do nitrofilní), A (kamenitá), J (suťová), Y (skeletovitá) a ve vyšších vegetačních stupních B (bohatá). Při výběru vhodných lokalit bylo nutno přihlédnout také ke způsobům hospodaření v rámci LHC. Podle plánu péče se méně intenzivní hospodaření týká lesů zvláštního určení, lesů ochranných a I. a II. zóny odstupňované ochrany CHKO (tab. 33).

142

Tab. 33 Cílové hospodářské soubory vhodné pro obnovu a reintrodukci tisu červeného na území CHKO Český les (Anonymus 2006) HS SLT Způsob hospodaření Zóna Tis odstupňov doporučen ané v plánu péče ochrany CHKO Ano CHKO /Ne 01 (Mimořádně nepříznivá stanoviště) 3Y (skeletová dubová bučina) pasečný, výběrný I Ano 5Y (skeletová jedlová bučina) pasečný, výběrný I Ano 6Y (skeletová smrková bučina) pasečný, výběrný I Ano 5J (suťová jilmo jasanová javořina) pasečný, výběrný I Ano 54, 52, 50 (živná kyselá, exponovaná stanoviště vyšších poloh) 6S (svěží smrková bučina) pasečný, výběrný I Ano 5B (bohatá jedlová bučina) pasečný, výběrný I Ano 5S (svěží jedlová bučina) pasečný, výběrný I Ano 5H (hlinitá jedlová bučina) pasečný, výběrný I Ano 5D (obohacená jedlová bučina pasečný, výběrný I Ano 6N (kamenitá kyselá smrková pasečný, výběrný I Ano bučina) 5A (klenová bučina) pasečný, výběrný I Ano 5N (kamenitá kyselá jedlová pasečný, výběrný I Ano bučina) 5K (kyselá jedlová bučina), pasečný, výběrný I Ano 6K (kyselá smrková bučina) pasečný, výběrný I Ano 5I (uléhavá kyselá jedlová bučina) pasečný, výběrný I Ano 6M (chudá smrková bučina) pasečný, výběrný I Ano 6I (uléhavá kyselá smrková bučina) pasečný, výběrný I Ano 51 (41) Exponovaná stanoviště vyšších (středních) poloh 5A (klenová bučina) pasečný, výběrný II Ano 6A (klenová smrková bučina) pasečný, výběrný II Ano 4A (lipová bučina) pasečný, výběrný II Ano 6N (kamenitá kyselá smrková pasečný, výběrný II Ne bučina) 53 (43) Kyselá stanoviště vyšších (středních) poloh 5S (svěží jedlová bučina) pasečný (výběrný) II Ne 55 (45) Živná stanoviště vyšších (středních) poloh 5S (mimo 5S7) pasečný (výběrný) II Ano (svěží jedlová bučina) 5B (bohatá jedlová bučina) pasečný (výběrný) II Ano 5H (hlinitá jedlová bučina) pasečný (výběrný) II Ano 5D (obohacená jedlová bučina) pasečný (výběrný) II Ano 6S (svěží smrková bučina) pasečný (výběrný) II Ano 6B (bohatá smrková bučina) pasečný (výběrný) II Ano

MZCHÚ Při terénním průzkumu vycházejícím z historického vývoje lesů na území CHKO Český les, ověření lokalit biotopů NATURA 2000, EVL a SLT byly prověřovány i MZCHÚ, která leží v I. a II. zóně odstupňované ochrany. V plánu péče často chybělo zařazení společenstev do asociace. 143

Při studiu plánů péče byly nalezeny kromě záznamů vhodných společenstev pro obnovu tisu červeného na území CHKO i časté zmínky v doporučených záchranných opatřeních o nutnosti ochrany přirozené obnovy všech dřevin před ničením okusem zvěří, což je také významným faktorem pro výběr vhodné lokality pro reintrodukci a obnovu tisu. Problematika škod zvěří se týká prakticky všech níže vyjmenovaných MZCHÚ (tab. 34). Navrhovaná PP Tři znaky má přímo do plánu péče zaneseno jako dlouhodobý cíl zvýšení zastoupení těch druhů dřevin, jejichž výskyt byl předchozím hospodářským využíváním zredukován, zejména Abies alba, Acer pseudoplatanus, Ulmus glabra a také tisu (Zatloukal 2005b). Tab. 34 MZCHÚ s přehledem společenstev, ve kterých je dobrý předpoklad budoucí přirozené obnovy tisu červeného Název MZCHÚ Nadmořská výška Přehled společenstev, ve kterých je dobrý předpoklad pro reintrodukci tisu červeného (dle botanické studie nebo plánu péče). viz příloha 1 PR Broumovská bučina 552-646 m n. m. As. Lunario-Aceretum As. Dentario enneaphylli-Fagetum As. Festuco altissimae-Fagetum PR Bučina u Žďáru 700-800 m n. m. As. Calamagrostio villosae-Fagetum PR Bystřice 623-772 m n. m. As. Luzulo-Fagetum As. Calamagrostio villosae-Fagetum NPR Čerchovské Hvozdy 780-1042 m n. m. As. Luzulo-Fagetum (Čerchov) As. Calamagrostio villosae-Fagetum As. Dryopterido dilatatae-Fagetum As. Festuco altissimae-Fagetum PR Diana okolo 500 m n. m. As. Mercuriali-Fraxinetum As. Dentario enneaphylli-Fagetum PR Malý Zvon 863 m n. m. PR Nad Hutí Dtto PR Ostrůvek okolo 800 m n. m. PR Pavlova Huť 735-770 m n. m. PR Pleš 862 m n. m. (Kóta Zvon) PR Tišina 750-765 m n. m. PP Tři Znaky 660-969 m n. m. PP Skalky na Sádku 810-847 m n. m. As. Dryopterido dilatatae-Fagetum PR Starý Herštejn 878 m n. m. (Kóta As. Mercuriali-Fraxinetum Starý Herštejn)

Tis je v plánu péče navrhované PP uveden v přirozené dřevinné skladbě v SLT 5S (svěží jedlová bučina), 5B (bohatá jedlová bučina), 5J (suťová javořina), 6Y (skeletová smrková bučina), 6N (kamenitá kyselá smrková bučina).

144

Výběr lokality pro reintrodukci tisu Lokality byly vybrány na základě vlastního šetření v literárních pramenech, archivech, průzkumu v terénu, informací zjištěných z podkladů CHKO Český les a na základě konzultací s pracovníky SCHKO. Z předpokladu, že tis upřednostňuje stanoviště s vyšším obsahem živin, by se tedy dalo usuzovat, že tis se v minulosti četněji vyskytoval v zájmovém území na podkladech erlánů, vápenců, amfibolitů. Jeho dřívější výskyt nelze samozřejmě omezit jen na tato místa, neboť jak již bylo uvedeno, tis má velmi širokou ekologickou amplitudu a rozhodně se při reintrodukci tisu nelze zaměřit jen na místa s tímto geologickým podkladem. Stanoviště s geologickým podkladem pararul, rul a jílových a písčitých sedimentů jsou pro reintrodukci též velmi významná. Vhodnější pro reintrodukci tisu jsou z hlediska lesního hospodářství rankery, které se vyskytují obvykle na extrémních a exponovaných stanovištích. Extremita či exponovanost stanovišť limituje intenzitu hospodářského využívání lesů (extrémní stanoviště jsou důvodem pro zařazení do lesů ochranných). Nižší intenzita hospodaření, zejména pak omezení či vyloučení holosečných prvků obnovy, vytváří pro existenci tisu příznivé podmínky. Z hlediska půdních typů se vybrané lokality nacházejí na kambizemích a rankerech. V každém rozlišeném fytogeografickém podokrsku Přimdský les, Kateřinská kotlina a Čerchovský les, jsou společenstva, ve kterých by se tis mohl zdárně rozvíjet. V Přimdském lese a v Kateřinské kotlině v okolí Diany se lokálně vyskytují květnaté bučiny.

V Čerchovském

lese

převládají

acidofilní

bučiny

a jedlobučiny,

často

s nepůvodními smrkovými porosty, řidčeji se zde vyskytují květnaté bučiny se zachovalou druhovou skladbou blízkou skladbě přirozené. Dle požadavků SCHKO Český les byla pozornost zaměřena v první řadě na oblasti I. a II. zóny odstupňované ochrany a MZCHÚ, dále na lesy zvláštního určení a lesy s ochrannou funkcí. Při výběru lokalit vhodných pro reintrodukci tisu se přihlíželo k současnému stavu lesních porostů. Z hlediska druhové skladby se vhodné jeví porosty s převahou Fagus

145

a příměsí jehličnatých dřevin, zejména Abies a rovněž smíšené porosty se zastoupením listnatých dřevin, např. Acer, Tilia, Quercus, Betula. Z hlediska stavu bylinného a keřového patra byly upřednostňovány lokality s bohatším bylinným patrem. Velký význam při posuzování vhodnosti lokality se přikládal míře zapojení porostu. Za optimální se považoval zápoj kolem 60-70 %. Faktor „škod působených zvěří“ nebyl při výběru lokalit vhodných pro reintrodukci brán na zřetel, protože škody působené zvěří vznikají plošně na celém zájmovém území. Při praktické realizaci je nutno na všech navrhovaných lokalitách realizovat opatření dlouhodobě eliminující škody zvěře na obnově tisu. Management lokalit pro reintrodukci tisu Při zhodnocení všech dostupných podkladů a terénního průzkumu byla stanovena základní kritéria z hlediska vhodnosti pro navrhované lokality. Jednalo se o vhodné stádium vývoje lesního porostu, zápoj lesního porostu SLT, biotop, kategorii lesa a statut ochrany přírody dle zákona č. 114/92 Sb. Lokality byly podle kritérií uvedených v tab. 35 a 36 zařazeny do dvou skupin. V první řadě lokality nevyžadující zvláštní zásah, např. lokalita 38 Pod Hartlavou a za druhé lokality vyžadující zásahy před samotnou výsadbou tisu červeného, např. lokalita 42 Pod Malou Skálou (viz příloha 42). Tab. 35 Lokality nevyžadující zásahy před výsadbou tisu červeného a pěstební opatření pro území CHKO Český les Zápoj SLT Biotop Kategorie Statut ochrany Stádium vývoje Dostupnost lesního porostu NATURA lesa Stárnutí až rozpad, příp. sukcesní stádia

snadno dostupné

60-70 %, v ideálním případě diferencovaný

6V 6Y 6K 6N 5B

Lokality odpovídající výše uvedeným kritériím 3 Broumovská bučina 38 Pod Haltravou 37 Pod Sádkem 33 Pod Čerchovem 5 Tišina a Na Výšině 1 Broumovská bučina Legenda k L4 – Suťové lesy L5.1 - Květnaté bučiny L5.4 – Acidofilní bučiny

146

L4 L5.1 L5.4

ochranný nebo les zvláštního určení

I. nebo II. Zóna CHKO a MZCHÚ

Tab. 36 Lokality méně vhodné, vyžadující zásahy před výsadbu tisu a pěstební opatření pro území CHKO Český les Stádium vývoje lesního porostu Stadium optima, příp. stádium obnovy s vysokým podílem SM v dolní etáži

Dostupnost

Zápoj

SLT

Biotop NATURA

Kategorie lesa

Statut ochrany

snížená dostupnost

70-90 % ± horizontální

4K 5S 5K 5V 5B 5A 5O 6S 6V 6K 6N 7G

L4 L5.1 L5.4 L7.2

všechny

a bez statutu ochrany

Lokality odpovídající výše uvedeným kritériím 27 Pod Mraveništěm 25 Pod Havranem 28 Nad Celním potokem 22 Pod Knížecí hutí 29 U Ostrůvku 6 Louka u Pavlova Studence 18 Pod Mysliveckým vrchem 15 Pod Chloumkem 17 Pod Javorovým vrchem 13 Pod Pustým vrchem 16 Pod Jestřábím vrchem 14 U kapličky 65 Pod Brankou 66 Pod Brankou 67 Pod Brankou 9 Údolí řeky Mže 8 V Milířích pod Větrovem 4 Ve Skalkách 52 Bukovina 53 Pod Dlouhým vrchem 56 Nad Bývalým Bernštejnem 51 Za Novou Vsí Legenda L4 – Suťové lesy L5.1 – Květnaté bučiny L5.4 – Horské klenové bučiny L7.2 – Vlhké acidofilní doubravy

49 50 48 47 46 36 35 31 30 11 58 57 60 54 59 44 41 42 39 34 32

Pod Kamenným vrchem Pod Kamenným vrchem Rozcestí pod Apolonským vrchem Pod Málkovským vrchem Pod Málkovským vrchem Pod Květnou Pod Květnou Bučina nad Jubilejním hájkem Jubilejní hájek Oborský a Ovčí vrch Pod Železným vrchem Pod Železným vrchem Pod Malým Zvonem Pod Pleší Pod Pleší Pod Starým Herštejnem Pod Velkou Skálou Pod Malou Skálou Pod Tyrolkou Pod Malinovou horou Bučina pod Čerchovem

Nejvhodnějším územím pro reintrodukce tisu červeného je jižní část CHKO Český les, zejména lokality Čerchovský les, okolí Sádku, Velká Skála, Malá Skála, Starý Herštejn a okolí Svaté Apoleny. V severní části CHKO Český les jsou pro reintrodukci tisu vhodné 147

lokality v okolí Ostrůvku, údolí řeky Mže a v hraničním pásmu zejména v okolí Havranu a Mraveniště. S ohledem na malou rozlohu a výskyt rizikových smrkových porostů v jejich okolí jsou méně vhodné lokality č. 49 a 50 pod Kamenným vrchem, nacházející se v severní části CHKO Český les. Tyto lokality jsou v okolí skalních výchozů, stromové patro tvoří skupina s vyšším zastoupením Fagus a Acer, obklopené souvislými porosty Picea, takže v budoucnosti zde bude omezeno volné šíření tisu v bezprostředním okolí. Management

Doporučená opatření pro vybrané lokality V rámci managementu lokalit určených pro reintrodukci tisu červeného je nutné dodržovat následující doporučení:


Výsadbu tisů provádět jednotlivě nebo hloučkovitě s rozestupem 5-15 metrů




Při výsadbě je nutné počítat se ztrátami okolo 20 %




Na jednu lokalitu připadne alespoň 15 sazenic tisu




Prostor výsadby oplotit důkladným pletivem, které vydrží alespoň 20-30 let, s ohledem na vysoké riziko poškození zvěří




Po dobu, než výsadby tisu odrostou konkurenci bylinného patra sledovat jeho vývoj, v případě útlaku tisu buření, buřeň tlumit mechanicky (např. ožínání cca v úrovni vrcholu výsadeb mikroklima, kryt před zvěří)




Sledovat stav stromového patra a v případě potřeby usměrňujícími zásahy podpořit podsadby tisu; v průběhu dalšího vývoje porostu udržovat zápoj kolem 70-80 %; zásahy v úrovni podporovat vznik diferencovaného zápoje




Na lokalitách s výsadbou tisu a v jejich okolí hospodařit výběrně nebo clonně s dlouhou obnovní dobou




Do horní etáže zasahovat citlivě, zamezit náhlému odclonění a případnému předrůstání obnovy ostatních dřevin (zejména smrku a buku) v okolí výsadeb tisu, při předrůstání okolní obnovy tis uvolnit




V okolí výsadeb (cca do 300 m) by neměla být umístěna krmná zařízení pro zvěř 148




Pokud se v okolí lokality vyskytují porosty s převahou smrku, použít při jejich obnově druhovou skladbu blízkou přirozené skladbě pro daný SLT




Při výchovných zásazích v okolí výsadeb tisu podporovat v porostech s převahou smrku ostatní přimíšené dřeviny




Dlouhodobě zajistit ochranu tisu při těžbě dřeva




Příliš hustý podrost keřů tísnících tis citlivě redukovat




Na území CHKO lze v budoucnu pokračovat ve vyhledávání dalších vhodných lokalit pro reintrodukci tisu a posílit celkový záměr projektu reintrodukce a obnovy tisu na území CHKO Český les.




Dále lze tis použít jako doplňkovou dřevinu při obnově lesních porostů v lesích s omezeným způsobem hospodaření (lesy ochranné a lesy zvláštního určení) pro obohacení celkové biodiverzity lesních porostů.

Doporučení pro přenos reprodukčního materiálu tisu Doporučení pro přenos reprodukčního materiálu tisu na území CHKO Český les: Vzhledem ke kritickému nedostatku autochtonního reprodukčního materiálu tisu v Českém lese lze využít reprodukční materiál ze stávajících populací vyskytujících se v Branžovském hvozdu, podhůří Šumavy, na Šumavě, dodržet při tom přípustný vertikální přesun mezi lesními vegetačními stupni (tzn. mezi 2. až 4. LVS a od 5. LVS výše o ± 1 LVS). Lze využít i generativní reprodukční materiál ze semenného sadu na Srní (z klonů pocházejících ze Šumavy a jejího podhůří). Doporučení pro přenos reprodukčního materiálu tisu na území Branžovského hvozdu: Zde je možné využívat původní genetický materiál z přirozeného výskytu na Netřebu a pro obohacení genetické diverzity je vhodné použít genetický materiál z populací v podhůří Šumavy.

149

5.4.

NATURA 2000 a výskyt tisu

V této kapitole jsou zmíněny jen nejdůležitější záznamy z databáze. Způsob třídění dat byl již popsán v metodice. V databázi NATURA 2000 bylo dohromady uvedeno 634 segmentů. Z nich se 458 nacházelo na zájmovém území této práce. Záznamy obsahovaly místní a pomístní názvy (7 segmentů), přirozený výskyt tisu (43 segmentů), sekundární výskyt (10 segmentů). Největší počet segmentů se nacházel v okolí lidských sídel (415 segmentů). Sem spadaly i soukromé pozemky s památnými stromy. V CHKO Labské pískovce byly v rámci databáze zaznamenány např. Tisské stěny jako toponymum. Další segmenty pak byly zaznamenány v okolí obcí Jílové u Děčína, Březiny u Děčína, Libouchec, Jalůvčí a v části Děčína ve Škrabkách. V případě území Labských pískovců se v obci Libouchec a ve Škrabkách jednalo o výsadby v zahradách. U Jalůvčí šlo o výsadbu keřů na křižovatce u zastávky autobusu (vysazené a vegetativně množené keře). U Jílového a Březin bylo do databáze zahrnuto přímo území NPR Březinské tisy a PP Jílovské tisy. Druhým příkladem topomastika z databáze NATURA 2000 může být Tisový vrch na Karlovarsku u Nejdku nad obcí Tisá, kde ve vrcholové části převládala velká balvanitá žulová suť. Tisový vrch byl pokryt monokulturou smrku. Jen v nižších partiích kopce v okolí chatových osad se objevovaly na obvodech pozemků patrně zbytky původní vegetace, která by odpovídala biotopu dubohabřin s bohatým bylinným podrostem. V případě podhůří Šumavy šlo o pomístní název “Tisovník” (vrch u Strakonic). Vrch Tisovník je v současnosti částečně uzavřený vojenský prostor. Geologický podklad zde tvořila

granodioritová

suť.

V bylinném

patře

převažovalo

Vaccinium

myrtillus

s pokryvností téměř 80 %. Ve stromovém patře byly zastoupeny dřeviny Pinus, Quercus, Fagus a příměs Abies, Sorbus a Picea. Porost měl charakter více přirozeného nežli hospodářského lesa. Byla tu zastoupena všechna vývojová stádia lesa. Při prověřování lokalit z databáze byla prozkoumána jedna velmi zajímavá výsadba a to pod hradem u obce Hrad Nečtiny, nedaleko městečka Merklín. Další sekundární výskyt byl v databázi zaznamenán v severní části CHKO Slavkovský les, tedy v Lázeňských lesích Karlových Varů. 150

5.5.

Charakteristiky stanoviště a limitující faktory

5.5.1.

Charakteristiky stanoviště

Z výsledků terénních šetření bylo zjištěno, že zastínění jedince (tedy postavení jedince tisu v porostu) nemá přímý vliv na jeho rozvoj Toto se prokázalo při celkovém vyhodnocení sledovaných charakteristik. Nepatrně se vliv světelných podmínek projevil u zdravotního stavu. Velký vliv měly světelné podmínky na plodnost a dozrávání plodů u tisu červeného. Tis je schopný snášet skutečně hluboký stín viz příklad tisů v Dolním Žlebu a zároveň i přímé sluneční záření viz tis u Ktiše. Na současných nalezištích u Jílového a u Březin už byly zmiňovány naměřené hodnoty FAR. V přirozených podmínkách smíšeného porostu se hodnoty pohybovaly od 8,5-94 W/m2. Nejnižší naměřená hodnota by odpovídala tvrzení Jelínkové, Zatloukala (2001), že tis je schopný snášet velmi hluboký zástin. Dá se předpokládat, že tis má své ekologické optimum mezi naměřenými hodnotami až 0,5% z celkového dopadu sluneční radiace. Pro zjištění optimálních světelných podmínek pro tis by bylo třeba dlouhodobějšího a vícekrát opakovaného měření, což nebylo z technických důvodů proveditelné. Při terénním průzkumu bylo zjištěno, že tis se většinou nalézá na severně orientovaných svazích a jeho nejhustější výskyt byl převážně ve středové části svahu v chráněných polohách. Toto odpovídá zároveň i tvrzení Kliky (1953), Svobody (1953), Vaško (2005) a dalších. Výjimkou byly Netřebské tisy, kde svah s největším výskytem tisu byl orientovaný k východu. Tisy byly nalezeny na různých podkladech od dolomitických vápenců, znělce, slínovců, přes různé jílovité břidlice, jílovce až po ruly, ortoruly až po pískovce. Pro zjištění požadavků na obsahu živin na jeho současných biotopech byl na sledovaném území proveden odběr půdních vzorků a sledování geologického podkladu. Bylo hodnoceno celkem 22 půdních vzorků (viz příloha 43.) z 8 největších nalezišť přirozeného výskytu tisu červeného na sledovaném území (Netřeb, V Horách, Chlumská stráň, Dubensko, Týřov, Svatojánské proudy, Chroboly a u Eremita). Po celkové stránce bylo zjištěno, že tisy se nachází na velmi rozmanitých lokalitách z hlediska obsahu živin v půdě a jejich dostupnosti. Na některých lokalitách jsou, díky 151

celkové bilanci jednotlivých prvků v půdě, základní živiny pro rostliny, a tedy i pro tisy v nedostupné formě a tato stanoviště není možné i přes vysoký obsah Ca, P, Mg a K označit jako živné. Týká se to lokalit Jílovské tisy, Dubensko, Týřov. Výsledky půdních rozborů slouží jako doplňková informace k typologickému zařazení tisu červeného na sledovaných lokalitách. Bylo zjištěno, že tis má největší zastoupení ze změřených jedinců ve čtyřech STG (geobiocenologický systém) a to 5 AB 3 (14 %;184 jedinců), 3 AB 3 (23 %;304 jedinců), 3 BC 3 (23 %; 304 jedinců). Ojedinělí výskyt měl tis v STG 5 AB-B (BC) 3 (4), 6 AB (dohromady 4% a 47 jedinců). Ve zbývajících STG bylo jeho zastoupení nižší než 12% a to a 10% (122 jedinců) se nepodařilo zařadit – nacházeli se na nelesních kulturních lokalitách. Tis se dle nadstavbových jednotek geobiocénu nachází od 2. do 4. (5. až 6.) vegetačního stupně, od oligotrofně-mezotrofní (AB) přes mezotrofně-nitrofilní (BC) až po nitrofilněbazickou (CD) a nitrofilní (C) řadu a meziřady a od omezené (2) po normální (3) a vzácně zamokřenou (4) hydrickou řadu. Jeho geobiocenologická formule je definována takto Legenda 2 (A)AB-B 1-2 Fagi-querceta humilia

2 (A)AB-B 1-2; 5 AB-B (BC) 3(4); 6 AB 3; 6 BC 3 47 jedinců 4%

3 AB 3 Querci-fageta 3 AB–B 1–2 Querci-fageta humilia 3 B 3 Querci-fageta typica 3 BC 3 Querci-fageta aceris 3 C 3 Tili-acereta 3 BD 3 Querci-fageta tiliae 4 BC-C 1-2 Tili-acereta fagi humilia 4 C 3 Tili-acereta fagi 5 AB 3 Abieti-fageta 5 AB-B (BC) 3 (4) Fagi-abieta; 6 AB 3 Abieti-fageta piceae

5 AB 3 184 jedinců 14%

Nelesní společenstva 122 jedinců 10%

3 AB 3 304 jedinců 23%

3 AB–B 1–2 69 jedinců 7%

4C3 54 jedinců 4%

4 BC-C 1-2 20 jedinců 2%

3 BD 3 3C3 29 jedinců 96 jedinců 2% 8%

3 BC 3 304 jedinců 23%

6 BC 3Abieti-fageta aceris inf. et sup. Nelesní společenstva

Obr. 51 Zastoupení změřených jedinců tisu ve zjištěných STB v zájmovém území

152

3B3 33 jedinců 3%

2-4 (5-6) B 2-3 (4). Ambros a Štykar (2001) uvádí zařazení v těchto nadstavbových jednotkách 3-5 (6) B 3. V lesnické typologii se tis řadí do 1.-6. lesního vegetačního stupně a do edafických kategorií: : (Y) skeletová, (Z) zakrslá, (W) bazická, a edafických kategorií obohacených humusem (A) kamenitá , (J) suťová, (H) hlinitá, (S) svěží, (O) oglejená, (U) úžlabní, (B) bohatá, (N) kamenitá kyselá, (K) kyselá, (C ) vysychavá, (V) vlhká a (F) kamenitá svěží. Dle curyšsko-montpellierské školy (Neuhäuslová 1998) jsou často uváděny svazy Quercion pubescenti-petraeae, Genisto germanicae-Quercion, Fagion, Luzulo-Fagion a Tilio-Acerion. Z biotopů (Chytrý a kol. 2001) upřednostňuje typ suťových a roklinových lesů. Podle výsledků terénního průzkumu lze předpokládat, že ekologické optimum tisu z půdních poměrů se nachází právě v biotopech suťových a roklinových lesů. Pokud by se tato všechna zjištění porovnala s vyhledanými literárními prameny, tak lze říci, že výsledky se shodují hlavně se zjištěními uváděnými Hofmanem (1966), Zatloukalem (2001) a dalšími v práci uváděnými autory, kteří došli k podobným závěrům. 5.5.2.

Limitující faktory

Předchozí kapitola shrnula charakteristiky lokalit se současným výskytem tisu a je v ní řečeno, že tis má širokou ekologickou valenci. Je nutné tedy zjistit limitující faktory pro jeho výskyt z ohledem právě na stanovištní podmínky. V při práci s mapovými a historickými podklady a i v průběhu terénního šetření bylo zjištěno, že lokality s výskytem tisu se nalézají především v hluboce zaříznutých říčních údolích a stržích. Jedná se o lokality hraničící od ojedinělého výskytu tisu v kaňonu Labe v CHKO Labské pískovce až po rozsáhlá naleziště v CHKO Křívoklátsko nebo lokality ve Středočeské pahorkatině ve středním Povltaví. Tisy se mimo jiné nachází i v údolí menších toků např. Jílovský potok, tj. v PP Jílovské tisy, v údolí říčky Ploučnice – NPR Březnické tisy, apod. Vodní toky v rámci mikroklimatu nabízejí vyšší vzdušnou vlhkost. Zaznamenány však byly lokality výskytu neovlivněné mikroklimatem strží a údolí vodních toků, jednalo se o ekotopy severně orientovaných svahů. Takovými lokalitami (převážně však ojedinělého výskytu) byly: v CHKO Český les,- Malý Čerchov, v NP a CHKO Šumava,- Zátoňská hora, České Žleby, Ferdinandovo údolí. 153

Výjimkou byly

lokality taxonu na svazích jižního kvadrantu – v PR Netřeb na jihozápadně ukloněném svahu a ojedinělý výskyt v na jihovýchodně ukloněném svahu údolí Modřejovského potoka. Z uvedeného lze soudit, že tis je více soustředěn na lokality s krátkodobými denními teplotními výkyvy a vyrovnaným vláhovým režimem, které představují svahy severního kvadrantu v kaňonech vodních toků a strže, než-li svahy k jihu orientované, kde jsou zejména v jarním období charakteristické značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí a letních měsících hrozí přísušky. Toto ovšem zároveň nevylučuje i možnost, že tis z hlediska dřívějšího rozšíření častější dřevinou v lesních právě na lokalitách s mírnějším mikroklimatem.

154

5.6.

Metodika reintrodukce tisu

Při úvahách o reintrodukci tisu byla nejprve zaměřena pozornost na lokality s historicky potvrzeným výskytem tisu a zde nastal hlavní problém při práci, neboť právě pro CHKO Labské pískovce a Český Les se nezachovaly téměř žádné historické podklady o výskytu druhu. Bylo možno vycházet pouze ze záznamů o dřívějším druhovém složení lesních porostů. Potenciální výskyt tisu lokalizujeme do druhově bohatších smíšených lesních porostů. Metodika byla sestavena za spolupráce ing. Zatloukala (Roubíková, Zatloukal 2006). Byla stanovena základní kritéria, která musí nová stanoviště pro reintrodukci a obnovu tisu splňovat: -

Je nutné vybírat prosvětlený, převážně smíšený porost, s omezenou hospodářskou činností (tedy I. a II. zónu CHKO)

-

Porost musí být víceetážový se zajištěným přirozeným a postupným rozvojem pater do budoucna

-

Vhodné jsou svahy se severní až severovýchodní a severozápadní expozicí bez přímého slunečního záření, rozptýlené světlo

-

Optimální je celkově živnější a vlhčí, ne přemokřené stanoviště

-

Stanoviště mezi 2. až 6. lesním vegetačním stupněm

-

Vhodné jsou biotopy suťových lesů

-

Dobrým doprovodným ukazatelem je přítomnost lísky

-

V neposlední řadě je důležitá i technická dostupnost lokalit

-

Pokud možno je nutné volit lokality s nízkými stavy spárkaté zvěře Této metodiky bylo využito při vyhledávání lokalit pro reintrodukci a obnovu tisu

přímo v terénu (CHKO Labské pískovce, CHKO Český les). Kromě charakteristik zjišťovaných podle výše uvedené metodiky byly u vhodných lokalit hodnoceny fytocenologické záznamy, stádium vývoje lesního porostu, typ zápoje, zařazení lokality do souboru lesních typů a do biotopu dle NATURA 2000. Dále byl doplněn údaj, zda se jedná o les hospodářský, zvláštního určení nebo ochranný. Byla brána v úvahu zóna odstupňované ochrany.

155

5.7. 5.7.1.

Management tisu Současná ochrana tisu

O navrácení tisu na původní lokality výskytu a návrat do lesních porostů a zachování stávajících populací druhu mají hlavně zájem správy chráněných krajinných oblastí. Je nutné zvážit smysluplnost nových a současných výsadeb tisu z pohledu historie, ekologických podmínek, administrativy aj. Současná ochrana tisu se netýká pouze stanovení základního a podpůrného managementu současných populací v maloplošných, zvláště chráněných územích. Týká se to i míst, kde je tis vysázený ve velkém množství bez zvláštní ochrany a začíná se mu dařit a přirozeně se šíří do svého nejbližšího okolí, viz Zatloukal (2001), Roubíková (2005). Krásným takovým příkladem je výsadba tisu u Nečtin v okolí hradu a výsadby v Karlovarských lázeňských lesích u tras rekreačních okruhů. Prakticky na všech chráněných lokalitách, kde tis prospívá, šíří se do okolí a v dalším návrhu managementu jako jedno z opatření bývá rozšíření hranic přírodní rezervace, což není tak lehké uplatnit z hlediska vztahů k pozemkům, které jsou převážně v soukromém vlastnictví. Další možností může být i vlastní iniciativa správ chráněných krajinných území ohledně nových výsadeb i na historicky neověřených místech (CHKO Slavkovský les, Labské pískovce a v Národním parku Šumava). Z hlediska ochrany přírody by se také měla věnovat zvláštní pozornost tisům, které jsou vedeny jako památné, a také těm, které by bylo možno navrhnout na památné stromy. Tyto tisy ve většině případů nemají prokazatelný původ, ale jsou nejstaršími jedinci tisu v ČR. Lze vyslovit domněnku, že tyto tisy pochází z dříve přirozených lokalit. Lidé si dříve nelámali hlavu, kde seženou rostlinu, kterou si chtějí vysadit u domu, a brali si materiál přímo z nejbližšího okolí (lesa). Nebo tyto tisy byly náletem, který lidé neodstranili a nechali růst, protože jim nepřekážel. Nejstarší tisy by bylo možné využít jako zdroj pro obohacení současné genetické diverzity, která je u tisů v ČR je chudá a postupně, díky izolovanosti jednotlivých dílčích populací, klesá. Jedinců tisů, kteří jsou se vší pravděpodobností vzhledem ke svému věku původní a nachází se v blízkosti venkovských staveb z 18. století, je větší počet a tyto stromy by bylo možno navrhnout na památné stromy. Nejvíce památných a solitérních jedinců, jejichž 156

věk lze zhruba odhadovat přes 200 let, se nachází ve zmiňovaných částech sledovaného území a to na Šumavě, v Českém středohoří, Křivoklátsku a dále v podhůří Šumavy a na Šumavě. Dá se říci, že tyto stromy se nachází v každé ze sledovaných oblastí, a pro by mohly být použity jako zdroj pro semenný matriál. V otázce genofondu také není vyřešená legislativa, kdy dnes jsou využívané některé plodné stromy jako zdroj semen pro lesní sadbu, ale nejsou uznané oficiálně z hlediska legislativy. 5.7.2.

Problematika obnovy přestárlých dílčích populací tisu

Problémem zůstává obnova stávajících populací, které neprojevují známky přirozené obnovy. Jako hlavní příčina se uvádí vysoké stavy spárkaté zvěře. Srnčí zvěř se převážně stahuje na území, kde má potřebný klid. Mezi taková místa se velmi často řadí lokality s výskytem tisu. Většinou nejsou turisticky atraktivní a nevede tudy mnoho turistických tras. Částečným řešením je ochranné oplocení, využívání repelentů proti zvěři a v některých místech podpora přirozených nepřátel spárkaté zvěře. 5.7.3.

Možnosti uplatnění tisu v lesním hospodářství

O tisu se neuvažuje jako lesní hospodářské dřevině, protože jeho pěstování je vnímáno jako problematické. V první řadě by bylo nutné zjistit možnosti odbytu tisového dřeva. Poté by se muselo počítat s určitým managementem v porostech (náročnost pěstebních opatření a způsobu těžby dřeva). Problémem je také dlouhodobost pěstování vzhledem k jeho pomalému růstu, pokřivený růst u většiny jedinců. Sklony k mnohokmennosti vedou ke zhoršení kvality dřeva. Snaha o pěstování tisu jako hospodářské dřeviny by znamenala rovněž nutnost řešit z hlediska legislativy např. zvláštním předpisem o výjimce změny v zákoně o ochraně přírody a krajiny ( § 48, § 49 a §56 č. 114/1992 Sb.) – tis je chráněnou dřevinou – a také ve vyhlášce o přenosu reprodukčního materiálu lesních dřevin (§ 1 č. 139/2004 sb.) – pravidla přenosu pro tuto dřevinu ve vyhlášce chybí. Dalším problémem jsou nedostatečné zdroje reprodukčního materiálu (osivo) a nedostatek sadebního materiálu. To všechno jsou opodstatněné argumenty a je možné pochybovat o správnosti této úvahy.

157

Pokud by však tis dosáhl uznání hospodářské dřeviny a začal by se cíleně vysazovat a pěstovat v lesních porostech, stoupl by počet jedinců v České republice až do míry, kdy by již nebylo nutné tento druh považovat za silně ohrožený. Toto však z pohledu lesního hospodářství není dostatečná motivace. Bohužel na toto doplácí nejen tis. V současné době by tisové dřevo našlo své uplatnění v uměleckém řezbářství, restaurátorství a dýhárenství, při výrobě ozdobného a uměleckého nábytku. Z toho automaticky vyplývají i zájemci pro odběr tisového dřeva, umělečtí nábytkáři, řezbáři, restaurátoři a jim podobní. Otázka náročnosti obhospodařování porostů s tisem je na místě. Vzhledem k tomu, že tis nesnáší prudké světelné změny v porostu, těžko může přežít v porostu, kde je těžba dřeva prováděna holosečí. Pro výsadbu tisů jsou optimální lesy s výběrovým způsobem hospodaření a také ho lze využít jako meliorační dřeviny podle vyhlášky č. 84/1996 Sb., např. v lesích s půdoochrannou funkcí. Ohledně rychlosti růstu a věku jedince je možné vycházet ze skutečnosti, která se potvrdila při sledování růstových charakteristik. Dospělí jedinci tisu (ve věku kolem 100 až 150 let) mohou dorůstat v průměrných podmínkách ČR kolem 9-11 m výšky. K podobným závěrům dospěl i Hofman (1966). Při průzkumu byli nalezeni i mohutní jedinci s výškou 11-16 m. Šířka letokruhu se může u takových jedinců průměrně pohybovat okolo 1 mm, což lze tvrdit na základě přírůstové analýzy provedené na jedinci z Malé Veleně. Při takovém tloušťkovém přírůstu je reálná výčetní tloušťka čela kmene, ve věku jedince 100 – 150 let, cca přes 20 cm může vzniknout hospodářsky využitelný sortiment. Co se týká kvality dřeva a většího množství kmenů a pokřiveného růstu, to je velmi rozsáhlé téma, kdy se pokřivenému růstu a většímu množství kmenů může předejít vhodnými hospodářskými zásahy, např. negativní probírkou. Ovšem i dnes lze nalézt velmi dobrý genetický základ, neboť na mnoha lokalitách, a to se týká právě našich nejrozsáhlejších nalezišť, převažují jednokmenní jedinci a to přibližně v 75 %. Vznik mnohokmenných jedinců není stále ještě vysvětlen. Tedy zda vzniká z více malých semenáčků, které vyrostly z jednoho místa, nebo zda je mnohokmennost dána geneticky. Mezi dílčími populacemi byly v rámci této práce pozorovány odlišnosti z hlediska zastoupení mnohokmenných jedinců, např. u netřebských a chudenických tisů. U chudenických tisů byla pozorována velmi častá mnohokmennost na rozdíl od 158

netřebských tisů. Dle Zatloukala (2001) mají tato dvě naleziště zcela odlišný genetický základ a to i přesto, že jsou od sebe vzdálené necelých 20 km. Při měření v rámci této práce bylo zjištěno, že na 1000 ks změřených tisů má nepravidelný tvar koruny 10-15 % jedinců. Do těchto 10-15 % jsou zahrnuti i mladí jedinci, kteří trpí výrazným okusem zvěří. Podle šetření, které proběhlo na Šumavě na 197 jedincích tamního tisu, tvoří podíl vyloženě netvárných tisů křovitého růstu necelá 4 % (Zatloukal 2001). Nepravidelnost koruny u dospělých jedinců je dána především ztrátou terminálu. Nepravidelné a keřové formě tisu lze v lese předcházet stejně jako vícekmennosti vhodným managementem. Koruna s věkem mohutní také do šířky, což lze dát do souvislosti s nutností zaujmout v podrostu co nejvíce místa a získat více světla pro fyziologické procesy. Veškeré dřevo, které přirůstá na větvích a ne na kmeni, je značně neefektivní. Na základě vizuálního hodnocení lze konstatovat, že tisy ve stinném podrostu jsou spíše širší nežli vyšší, a proto lze předpokládat, že tisy rostoucí ve světlejším porostu budou mít tendence utvářet více dřevní hmoty na kmeni. Předností tisu je to, že tisy na jednotlivých nalezištích prakticky netrpí houbovými chorobami a drobnými škůdci, kteří by způsobovali hromadné odumírání většího počtu jedinců najednou. Pokud k něčemu takovému dojde, je to hlavně následkem změny trvalých ekologických podmínek, jako je tomu u tisů ve vrcholových partiích PR Netřeb na Domažlicku, nebo díky působení okusu spárkatou zvěří. Ovšem toto je dnes všeobecný problém lesního hospodaření. Pokud se provede dobře výběr vhodného stanoviště pro nové výsadby tisů dle uvedené metodiky, tis by mohl velice dobře prospívat. Optimální podmínky se vztahují převážně k biotopu suťových a roklinových lesů a dle průzkumu má své růstové optimum od 2. do 5. (6.) lesního vegetačního stupně. Podobné růstové podmínky pro tis uvádí také (Zatloukal 2001), tedy od 2. lesního vegetačního stupně (bukových doubrav) po 6. lesní vegetační stupeň (smrkové bučiny) s optimem v živné a v humusem obohacené ekologické řadě (s přesahem na příznivější stanoviště ekologické řady kyselé). Z tohoto hlediska je uplatnění tisu možné na cca 63 % rozlohy lesů ČR, přičemž edaficky velmi vhodné podmínky pro tis jsou na cca 19 % rozlohy lesů ČR.

159

Tis může najít širší uplatnění zejména v lesích s nižší intenzitou hospodaření. V úvahu připadají především vhodné partie lesů ochranných a lesů zvláštního určení, pokud jejich zaměření nebude s uplatněním tisu kolidovat. V současnosti lesy zvláštního určení a lesy ochranné zaujímají kolem 24 % rozlohy lesů (tj. cca 2,6 mil. ha). Pokud by se tis uplatnil jen na 10 % rozlohy lesů ochranných a lesů zvláštního určení na třech arech z každého hektaru (tj. cca 30 ks/ha), našlo by v lese uplatnění kolem 2 milionů jedinců tisu. Při technické zralosti dosahované cca ve 130-150ti letech a za výše uvedených předpokladů by mohl tis v budoucnosti v České republice produkovat kolem 1500 m3 velmi kvalitního dřeva ročně (Zatloukal, Roubíková 2006). Takto pěstovaný tis v ochranných lesích jako hospodářská dřevina by zvýšil celkovou ekonomickou hodnotu těchto lesů z důvodu produktivity cenného dřeva. Většina lesníků se domnívá, že tis je ekonomicky nevýhodnou dřevinou stejně jako Hofman (1947). Ten uvádí, že přírůst dřevní hmoty u tisu je do věku 70 let nepatrný a teprve potom stoupá a jeho využití jako hospodářské dřeviny vyžaduje velmi dlouhou obmýtní dobu a získaná hmota by neuhradila vynaložené náklady i při vysoké ceně tisového dřeva (Hofman 1947). Ovšem za posledních 150-200 let se nikdo nezabýval myšlenkou použít tis jako hospodářskou dřevinu a těžko lze vyvrátit či potvrdit toto tvrzení. Dalším argumentem proč začít tis sázet volně do porostů v ochranných lesích je ten, že při počtu 2 miliónů kusů tisu v České republice nebo jen při čtvrtině uváděného množství, by se dal tento druh u nás považovat za zachráněný a statut jeho ochrany by se mohl snížit.

160

6.

Závěr Cílem této disertační práce bylo vyhodnocení historického a současného stavu

populací tisu červeného, návrh ochranných opatření na vybraném území. Toto území je na západě vymezené hranicemi ČR a na východě Vltavou a Labem. Celková plocha sledovaného území činila 2 238 008 ha. Podle literárních zdrojů pak byly vytipovány lokality k podrobnějšímu prozkoumání, a sice: V severní části CHKO Slavkovský les, CHKO České středohoří, v CHKO Křivoklátsko a jeho přilehlém okolí. Dále byl hodnocen ojedinělý výskyt v podhůří Šumavy a v CHKO Šumava a MZCHÚ v oblasti Středočeské pahorkatiny, Západočeské pahorkatiny. Celoplošně byly hodnoceny pouze dvě chráněné krajinné oblasti CHKO Labské pískovce a Český les. (Toto území má rozlohu 941 826 ha). Na území Krušných hor, Podkrušnohoří, Doupovských hor, Brdské vrchoviny a Rakovnicko-kladenské pahorkatiny (území o rozloze 793 345 ha) byla prověřována pouze naleziště z databáze NATURA 2000. Byly nashromážděny informace o historickém a současném výskytu tisu v zájmovém území, a to od písemných pramenů až po ústní sdělení. V literárních pramenech bylo nalezeno cca 300 míst, dále 50 místních a pomístních jmen odvozených od slova tis (v češtině, němčině a polštině) z 15 pramenů. Jako zdroj informací o historickém rozšíření tisu sloužily též herbářové položky –dohromady bylo prostudováno přes 1000 položek se studovaným taxonem, z toho se 77 položek týkalo zájmového území – na BRNU (28 položek), BRNM (20 položek), BRNL(17 položek), PRA(12 položek) – oficiální zkratky dle (Vozárová, Sutorý 2001). U položek často nebylo možné určit, zda se jedná o jedince přirozeného původu, nebo zda byl jedinec vysazený. Jednotlivé analýzy byly provedené interpolační metodou (IDW-Inverse Distance Weight). Analýza těchto podkladů zčásti ukázala, že na sledovaném území mohl být tis v lesích čentnější. Z databáze NATURA 2000 se v zájmovém území nacházelo 458 zjištěných segmentů z celkového počtu v 634 (tedy území ČR). Z 90 % se jednalo o výsadby v zahradách. Na uvedených 65 prověřených lokalitách se vyskytovalo cca 8100 jedinců, z toho bylo změřeno 1262 jedinců, ty pak byly statisticky vyhodnoceny. Ze změřených jedinců 161

bylo 41 památných a významných stromů, z nichž bylo 30 v CHKO České středohoří a Labské pískovce. V rámci sledování byly potvrzeny tři opomíjené historické lokality výskytu tisu, 22 jedinců v CHKO Labské pískovce (pod Růžovým hřebenem), Křivoklátsko (NPR Vůznice) a v údolí Střely. Byly zaznamenány také dvě lokality v Plzeňské pahorkatině, které se nepodařilo potvrdit. Dále 427 změřených jedinců bylo druhotného původu. V jednotlivých částech zájmového území byly sledovány dílčí populace tisu červeného. V každé sledované části území lze najít přirozený výskyt i vysazované jedince tisů. Do hodnocení byly zahrnuty pouze výsadby, které hrají důležitou úlohu v rámci rozšíření tisu v ČR. Z celkového hlediska tedy jedinci tisu na zájmovém území dorůstají průměrné výšky 7,2 m. Více než 50 % jedinců bylo zařazeno do vyšších obvodových kategorii a převládá kategorie 60-80 cm. Průměrné zastoupení pohlaví jedinců je na lokalitách 54 % samičí a 34 % samčí a 12 % jedinců se nepodařilo určit. Dále bylo zjištěno, že jedinci měli z 65 % výborný, z 27 % velmi dobrý, z 5 % dobrý a ze 2 % zhoršený zdravotní stav. Průměrně 1 % jedinců bylo uhynulých. Na většině přirozených lokalitách převládal kulovitý tvar koruny (60 % jedinců). Na nepravidelném tvaru jedinců (20 %) se podílelo mechanické poškození. Dále 54 % jedinců mělo jeden kmen a 46 % dva a více kmenů. Příčinou vícekmennosti může být srůstání více kmenů anebo genetický potenciál. V PR Netřeb, PP Jílovské tisy, NPR Březinské tisy a byla zjišťována míra závislosti šířky koruny jedince ku výšce jedince v rozpětí od 0,65 (42,3 % podíl z celkového rozptylu) až 0,93 (86,4 % podíl z celkového rozptylu) a míra závislosti obvodu kmene ku výšce jedince v rozpětí od 0,36 (13 % podílu z rozptylu) až po 0,75 ( 57,2 % podíl z celkového rozptylu). Bylo zjištěno, že obvodový přírůst se začíná zvyšovat při dosažení výšky 4-9 m. Odhad věku u jedinců tisu nebyl vyhodnocen. Bez přesné přírůstové analýzy jedince není možné věk přesně určit. V rámci průzkumu byla provedena jedna přírůstová analýza. V terénu odhad věku činil 60-80 let. Tis dosahoval výšky 7,5 m a průměru kmene 21 cm. Jeho skutečný věk byl 41 let. Šířka letokruhů se pohybovala 1,62-5,6 mm. Při průzkumu růstových a charakteristik nevykazoval žádné zvláštnosti. Z hlediska ekologických nároků byl tis nalezen v nadmořské výšce 160-900 m. 162

Bylo zjištěno, že tis má největší zastoupení ze změřených jedinců ve čtyřech STG (geobiocenologický systém) a to 5 AB 3 (14 %;184 jedinců), 3 AB 3 (23 %;304 jedinců), 3 BC 3 (23 %; 304 jedinců). Ve zbývajících STG bylo jeho zastoupení nižší než 14% a 10% (122 jedinců) se nepodařilo zařadit – nacházeli se na nelesních kulturních lokalitách. Z hlediska lesnické typologie se tis nachází v 1.-6. lesním vegetačním stupni. Lokality s jeho výskytem spadají do edafických kategorií: : (Y) skeletová, (Z) zakrslá, (W) bazická, a edafických kategorií obohacených humusem (A) kamenitá , (J) suťová, (H) hlinitá, (S) svěží, (O) oglejená, (U) úžlabní, (B) bohatá, (N) kamenitá kyselá, (K) kyselá, (C) vysychavá, (V) vlhká a (F) kamenitá svěží.. Nález v prvním vegetačním stupni byl velmi ojedinělý. Dle curyšsko-montpellierské školy (Neuhäuslová 1998) jsou často uváděny svazy Quercion pubescenti-petraeae, Genisto germanicae-Quercion Fagion, Luzulo-Fagion a Tilio-Acerion a z biotopů (Chytrý a kol. 2001) pak typ suťových a roklinových lesů. Na

nalezištích

NPR Březinské

a PP Jílovské

tisy

proběhlo

měření

FAR.

V přirozených podmínkách smíšeného porostu se hodnoty pohybovaly od 8,5-94 W/m2, naměřené hodnota světla souvisela se sverně orientovaními svahy obou lokalit. Z terénního šetření vyplynulo, že tis je více soustředěn na lokality s krátkodobými denními teplotními výkyvy a vyrovnaným vláhovým režimem, které představují svahy severního kvadrantu v kaňonech vodních toků a strže, než-li svahy k jihu orientované, kde jsou zejména v jarním období charakteristické značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí a letních měsících hrozí přísušky. Toto ovšem zároveň nevylučuje i možnost, že tis z hlediska dřívějšího rozšíření častější dřevinou v lesních právě na lokalitách s mírnějším mikroklimatem. Tis má poměrně širokou ekologickou amplitudu a že současné dílčí populace tisu mají jen nízký stupeň přirozené obnovy. Při průzkumu bylo zjištěno, že se na nižší životaschopnosti tisu především podílí vysoké stavy spárkaté zvěře a jsou nutná zvýšená ochranná opatření v rámci jednotlivých lokalit. Některé správy chráněných krajinných oblastí (SCHKO Labské pískovce, SCHKO České středohoří a SCHKO Český les) projevily zájem o výsledky tohoto výzkumu, a proto byla část výstupů zpracována s ohledem na požadavky SCHKO. 163

Praktickým výstupem jsou dvě závěrečné zprávy pro CHKO Labské pískovce a Český les: Možnosti reintrodukce tisu červeného na území CHKO Labské pískovce (Roubíková 2005), -Možnosti reintrodukce tisu červeného-CHKO Český les (Roubíková 2007). Pro SCHKO byla vypracována metodika pro výběr vhodných lokalit. A dalším výstupem bylo také upozornění na některé jedince tisu, kteří nespadají pod zvláštní ochranu a rostou mimo NPR Březinské tisy, kteří jsou pravděpodobně také součástí této přirozené populace tisu červeného. O tyto tisy rostoucí mimo chráněná území projevila zájem AOPK ČR proto, aby je v budoucnu zahrnula do plánu péče v dané oblasti a začala práce na vyhlášení MZCHÚ. Práce byla zpracovávaná na rozsáhlém území (a to znemožnilo jít v některých úsecích průzkumu více do hloubky) a je rozdělena do několika samostatných a na sobě nezávislých kapitol. Všechny poznatky v této práci měly však vést k potvrzení či vyvrácení teorie, že tis má širokou ekologickou amplitudu avšak jeho limitujícím faktorem jsou mikroklimatické podmínky stanovišt a zároveň poukázat na možnosti managementu pro jeho záchranu. Rovněž byla zmíněna možnost využití jeho vlastností v rámci lesního hospodářství. Výhledově by měla být snaha o maximální péči nejen hospodářsky využívaných rostlinných druhů. Tis by při své strategii vývoje, růstu a schopnosti přizpůsobení se postupným změnám měl být považován za jednu z významných dřevin pro udržení biodiverzity lesních porostů.

164

7.

Summary On the chosen areas was made evaluation historical and present condition of

population of the Common Yew (Taxus baccata). The proposal of the conservation was elaborated. Area of interest was restricted by the border of the Czech Republic on the west and by the rivers Vltava and Labe on the east. Historical and actual data of the yew occurrence were gathered. These data were either of written and personal advice origin. On the base of these sources were chosen localities of detailed investigation. The localities were as follows: the northern part of the CHKO Slavkovský les [CHKO – Protected Landscape Area], the northern part of the CHKO České středohoří, the CHKO Křivoklátsko and adjacent area. In addition there were evaluated scattered habitats of species in the CHKO Šumava and the MZCHÚ [Small-scale specially protected areas] in region of the Středočeská pahorkatina, Západočeská pahorkatina and Šumavské podhůří. Whole area of was searched in case of two CHKO’s only, i. e. CHKO Labské pískovce and the CHKO Český les – the management of these areas have had interest to elaborate study on the local yew population. A part of the work is dedicated to survey of the yew specimens noted in the NATURA 2000 database and in the database of the monumental and memorable trees. There were found circa 300 locations of topic name in the 15 literary sources, the 50 of them – the names of settlements and names of location – were derived from the name of studied species in Czech, German, Polish, respectively. Herbarium material was studied (circa 1000 sheets), of the herbaria as follows: BRNU, BRNM, BRNL, PRA (abbreviations of herbaria are used according to Vozárová, Sutorý (2001). The 77 of sheets related to the area of interest. Elaborated were used a methodics of GIS spatial analyses - Inverse Distance Weighted (IDW) by adjacent points. Results of IDW refer to posibility that the yew would be a commonly present species in the forests of the studied area. This statement is in accordance with the recent results of the floristic research performed in the mentioned area. As for NATURA 2000 database, there was counted 458 habitat segments in the area of interest, the total number counted for the whole republic is 634. The 80 % of these noted specimens were plantings in gardens. 165

In the 65 searched localities was found cca 8100 specimens, 1262 of them were measured and included in statistical analyses. The heritage and distinguished trees were counted the 41 in number, 30 of them were located to the CHKO České středohoří and to the CHKO Labské pískovce. Within the survey of the studied area, there were confirmed as persisting a three old and neglected habitats, i. e. circa 20 specimens in the CHKO Labské pískovce (in the foothill of the Růžový hřeben hill), the CHKO Křivoklátsko (NPR [National Natural Reserve] Vůznice) and in the Střela river valley. On the other hand the occurrence was not confirmed at a two in the literature mentioned habitats located to the Plzeňská pahorkatina – geomorphological unit. There were measured 427specimens of the secondary – planted origin; they were located due to use of the NATURA 2000 database. The populations of yew were searched in habitats the area of concern. Each searched area comprises both natural occurred and planted specimens. In the survey were included such yew plantings which are distinguished within species distribution in the republic. In searched area yew specimens attain high 7,2m. More than 50 % specimens fall in larger girth categories, prevail category 60-80 cm. Sex proportion was 54 % female, 34 % male specimens, at 12 % specimens sex can not to be stated. Health condition of the specimens was exquisite at 65 % specimens, very good at 27 %, good at 5 % specimens and 2 % of specimens have had worsen health condition. As died were noticed the 1 % of specimens. In natural habitats prevailed – in 60 % – globular shape of the crown. Irregular shape was noticed at 20 % of specimens, caused by mechanical damage. One-stemmed were 54 % specimens, 46 % specimens were noticed as two, or multi stemmed. Specimens were found in elevation 160-900 m above see level in the concerned area. According to the geobiocenology approach the high percent occurrence of yew was at four sets of types of geogiocoene (STG): 5 AB 3 (14 %; 184 specimens), 3 AB 3 (23 %; 304 specimens), 3 BC 3 (23 %; 304 specimens). In others phytocoenological units (STG) was yew occurrence lower than 14 %. Phytocoenology – STG was not determined at specimens located to non-forest, by man managed habitats, the count of such species was 10 % (122 specimens). According to the silvicultural phytocoenology approach (the ÚHÚL system) specimens were located to the 1. 6. forest elevation belt (LVS), in ecological ranks –

166

extreme (Z), voluminous (B), hunger acid (K), enriched by humus (J), enriched by water (L). The occurrence of yew was noticed very sporadic in the 1. forest elevation belt. According to the phytocoenological Zürich-Montpellier approach (Neuhäuslová et al. 1998), there are as typical habitats of the yew mentioned syntaxa: Quercion pubescentipetraeae, Genisto germanicae-Quercion, Fagion, Luzulo-Fagion, Tilio-Acerion. As for biotopes sorted according to the NATURA 2000 approach (Chytrý et al. 2001), there are mentioned as typical habitats of the yew the scree and ravine forests. Photosythetically active radiation quantity was measured under the main tree canopy – under canopy of the edificators of the yew – it was taken on the 4 points along 200 m long transect located on the northern slope, all values were around 42 W/m2. The height and radial increment was measured in the populations of the habitats NPR Březinské tisy, PP (Natural monument) Jílovské tisy, PR (Natural Reserve) Netřeb. Radial increment started to increase when specimen attained high of 4,5 9 m. Age assessment at specimens was not performed. a random dendrochronological analysis elaborated on chosen tree suggested that simple age assessment is misleading – at specimen o measure 21 cm in diameter and 7,5 m of high, was counted 41 tree rings, but the age was assessed around 60-80 years. Tree rings width of this specimen ranged between 1,62-5,6 mm. There were not noticed any abnormalities in physiological traits nor in the growth pattern. The yew was in this work found as a species with a wide ecological range. The present day yew populations have just a low degree of the natural reproduction. By this research has been stated that low vitality of the present day yew population is above all acted by the high numbers of ungulates. Efficient protective measurements are needed in particular habitats.

167

8.

Seznam použité literatury

ANONYMUS, 1788. Popis a taxace lesů 1607. Lesnictví a myslivost 1607-1788. Klatovy, Státní oblastní archiv v Klatovech, pobočka Nepomuk, inv. č. 629, č. kart. 58. ANONYMUS, 1847. Forestbetriebs-Einwichtung des Bőnabeurger Reviers vom Jahre 1847. Děčín, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pobočka Děčín. ANONYMUS, 1872. Schneeberg wirtschaft 1872. Děčín, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pobočka Děčín. ANONYMUS, 1909. Jägerhäuser revier Revision-Manual 1909. Děčín, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pobočka Děčín. ANONYMUS, 1923. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Úřední seznam míst podle zákona za dne 14. dubna 1920 čís. 266 Sb. zák. a nař., vydáno Ministerstvem vnitra a Státní úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu z 15. února 1921. I. Čechy, Státní úřad statistický Praha. ANONYMUS, 1941. Lesní hospodářský plán 1932-19, Inventář 1927-1941. Správa státních lesů Bynovec. Děčín, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pobočka Děčín. ANONYMUS, 1945. Wirtshafrsplan főr die Herrshcaft Tetschener Waldungen 1936-1945 I a II. Děčín, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pobočka Děčín. ANONYMUS, 1963. Lesní hospodářský plán drobných lesů 1954-1963 všeobecná část. Děčín, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem, pobočka Děčín. ANONYMUS, 1984. Děčínsko-turistický průvodce ČSSR, sv. 18. 1. vyd. Praha, Olympia Praha, 253 s. ANONYMUS, 2003. Plán péče o navrženou CHKO Český les. Plzeň, Krajský úřad plzeňského kraje, odbor životního prostředí, 133 s. ANONYMUS, 2004. Databáze NATURA 2000. Praha, AOPK ČR. ANONYMUS, 2006. Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Český les na období 20072016. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Správa Chráněné krajinné oblasti Český les. AMBROS, Z., ŠTYKAR, J. 2001. Geobiocenologie I. 1. vyd. Brno, MZLU v Brně. 80 s. ISBN 80-7157-397-3. BARCHÁNEK, V. 1940. Prastaré tisy na Radnicku. Žďár, 1(37). 1. BÁRTA, Z., 1961. Pionýrská hlídka ochrany přírody navštívila lokalitu tisů červených na Hájném vrchu u Jílového. Praha, Ochrana přírody, 16:157-158. BÁRTOVÁ, M., 1991. Inventarizační průzkum lesnický (navržené). Státní přírodní rezervace Jílovské tisy. Ústí nad Labem, Český ústav ochrany přírody-Středisko Ústí nad Labem, 17 s. BAUER, P., 2005. Tisy (bývalý okres Děčín). Pracovní materiály. Děčín, SCHKO Labské pískovce, 3 s. BEZEK, J., 1998. Inventarizační průzkum PP Jílovské tisy a výskyt dalších jedinců Taxus baccata-tis červený na Děčínsku. Diplomová práce. Ústí nad Labem, Univerzita J. E. Purkyně, FŽP, 19 s. BUGALA, W., in BIALOBOK S. a kol., 1975. Cis pospolity, Taxus baccata L. Polska akademia naukowe. Warszawa-Poznań, Panstwowe wydawnictwo naukowe, 149 s. BŘICHÁČEK, P., 2001. Počátky osídlení západních Čech. Plzeň, Pedagogické centrum Plzeň. ISBN 80-7020-087-1. 168

BŘÍZOVÁ , E., 2007. Ústní sdělení v diskusi na mezinárodní konferenci v Srní. Srní, Aktuality šumavského výzkumu III. BUČEK, A., LACINA, J., 2000. Geobiocenologie II. MZLU. Brno, 249 s. ČEŘOVSKÝ , J., 1950. Nová lokalita tisu v Štěchovické oblasti. Československé botanické listy 1949-1950, 10: 149-150. ČEŘOVSKÝ , J., 1958. Tisy (Taxus baccata) nad Ploučnicí u Děčína. Praha, Ochrana přírody, 13(4). 100-103. DALIBOR, J., 2001. Kalibrační list a manuál k přístroji ALAI-02. Brno, FINEMECH, 11. DOMIN, K., 1940. O proměnlivosti tisu (Taxus baccata L.) a o tzv. Netřebském tisovém háji. Písek, Lesnická práce, 19:117-146, 246-284, 293-318. DOSKOČIL, K., 1953. Berní Rula 2. Popis Čech r. 1654. I. díl. Souhrnný index obcí, osad a samot k berní rule. Rekonstrukce ztracených částí ruly. Hlavní změny statků do r. 1779 resp. 1848. Seznam majitelů deskových statků. Mapy krajského rozdělení Čech, komunikací a Kladska v době ruly. Ministerstvo kultury. Praha, Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 301-02-67. DVOŘÁK, J., 1999. Národní přírodní památka Březinské tisy. Maturitní práce ze sadovnictví. Litoměřice, SCHKO České středohoří, 39 s. FRANCL, V., 1966. Šumavské tisy. Plzeň, Zpravodaj CHKO Šumava, střediska KSPPOP v Č. Budějovicích a Plzni, 3:16-19. HEJNÝ , S., SLAVÍK, B., 1988. Květena České republiky. Praha, ČSAV, 334-335. HENDRYCH, R., 1983. Fytogeografie. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 178-179. HIEKE, K., 1978. Praktická dendrologie 1. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 142148. ISBN 07-082-78. HILITZER, A., 1927. Tisový háj na Netřebu. Praha, Věda přírodní, 8:40-245. HOFMAN, J., 1947. O růstu a staří tisu. Lesnická práce, 24:227-254. HOFMAN, J., 1966. O bývalém a dnešním rozšíření tisu v Čechách. Průhonice, ČSAV, 160 s. HOFMAN, J., 1968. O původu chudenických tisů. Praha, PRESLIA, 40:94-99. HOLÁ, J., 1995. Příspěvek k inventarizačnímu průzkumu PR Netřeb. Středoškolská odborná práce. Domažlice, Gymnázium J. Š. Baara, 38 s. HOSTIČKA, M. a kol., 1971. Chráněná území v Západočeském kraji. Přehled chráněných území nebo území připravovaných k ochraně podle zákona č. 40/1956 Sb. a ostatní ochraně přírody podle stavu ke dni 1. ledna 1971. Plzeň, KSPPOP, 36-40, 104-109. HOSTIČKA, M., 1982. Přírodní Rezervace Ždár. Inventarizační průzkum provedený v letech 1979-1982. Plzeň, KSPPOP, 110 s. HOSTIČKA, M., 1984. Chráněný přírodní výtvor Rokycanská stráň. Inventarizační průzkum provedený v letech 1983-1984. Plzeň, KSPPOP, 4-20. HRUŠKOVÁ, M., TUREK, J., 1995. Památné stromy. Praha, Nakladatelství Silva Regina, 50-70-71. ISBN 80-902033-0-2. HRUŠKOVÁ, M., TUREK, J., 1999. What trees remember. Praha, Nakladatelství Silva Regina, 20 s. ISBN 80-238-3173-9. CHADT, J. E., 1894. Rozšíření tisu v Čechách. Živa, IX. 280 s. CHMELAŘ, J., 1988. Dendrologie s ekologií lesních dřevin. Brno, MZLU, 65-66. ISBN 17-386-86. CHYTRÝ , M. a kol., 2001. Katalog biotopů České republiky. Praha, AOPK ČR, 307 s. 169

JELÍNKOVÁ, K., ZATLOUKAL, V., 2001. Praktická příručka o tisu. Blansko, CORTUSA, Sdružení pro ochranu Moravského krasu ve spolupráci se SCHKO Moravský kras, 80 s. JIRÁSEK, V., ZADINA, R., B LAŽEK, Z., 1957. Naše jedovaté rostliny. Praha, ČSAV, 292-295. KADERA, J., 2007. Ústní sdělení při konzultaci problematiky výskytu tisu červeného na území Českého lesa. Přimda, SCHKO Český les. KUBÁT, K., 2002. Klíč ke květeně České republiky. 1. Vyd. Praha. Academia, 927 s. ISBN 80-200-0836-5 KINDERMANN , V., 1929. Eibenstandorte in Böhmen, Sudetendeutsche Forst und Jagdzeitung, 29:246-250. KINDERMANN , V., 1930. Der Verbreitung der Eibe in Böhmem. Natur und Heimat, 1. 8-15. KLIKA , J., 1947. Lesní dřeviny. Písek, Česká matice lesnická. KLIKA , J., 1953. Jehličnaté. Praha. Nakladatelství ČSAV, 29-40. KLIMO, E., 1996. Lesnická pedologie. Dotisk 1. vyd. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. 256 s. KOBLÍŽEK, J., 2000. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Tišnov, SURSUM, 378-379. ISBN 80-85799-86-3. KOLEKTIV, 1958. Zajištění tisů na Netřebu a Terešovských horách. [Opis]. Odbor zemědělství a lesního hospodářství rady OHV v Domažlicích. Plzeň, 1 s. KOLEKTIV, 1972. Historický průzkum LHC Růžák u Těchlovic. Děčín, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse n. L., pobočka Jablonec nad Nisou, 107 s. KOLEKTIV, 1994. Plán péče pro chráněné území Netřeb na období 1995-2004. Plzeň, Krajský úřad Plzeňského kraje, 14 s. KOLEKTIV, 2005. Rozbor půdní vzorků. Ekola a. s., Frýdek-Místek KORECKÝ, J., 1986. Inventarizační průzkum lesnický. Chráněné naleziště Březinské tisy. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem, 12 s. KORPEĽ, Š., 1995. Význam tisu v lesných ekosystémoch Slovenska a možnosti využitia jeho stavu. B. Bystrica, ENCY, 68 s. KREMER., B. P., 1995. Stromy v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Praha, Průvodce přírodou, 86-87. ISBN 80-85830-92-2. KRÜSSMANN , G., 1978. Evropské dřeviny. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 305-317. KUČERA , S., 1975. Historický rukopis z Českokrumlovska a jeho význam pro regionální fytogeografii. České Budějovice, Sborník Jihočes. Muz. V Českých Budějovicích. Přírodní vědy, 15:109-118. LABAJ , Š. a MAJER, J., 2004. Lokalizace výskytu tisu v prostoru západní Šumavy. Pracovní materiály. Nepublikováno. Malenice, 3 s. LOUCKÁ , P., 2007. Písemné sdělení místních a pomístních jmen od slova tis. Praha, Vesmír. LUKÁČIK, I., 1995. Predpoklady prirodzenej obnovy tisa obyčajného v Strážovských vrchoch. Nitra, Conservation of Plant Biodiversity, 31-32. LUKÁČIK, I., NIČ, J., 1994. Stanovištné podmienky a zdravotný stav tisa obyčajného (Taxus baccata L.) v skupine lesných typov Fagetum dealpinum. In Dendrologické dni. Nitra, 190-195. 170

LUKÁČIK, I., NIČ, J., 1996. Vorkommen, ökologisch Profilierung der Wald gesellschaftenund Gesundheits zu stand der Eibe auf dem Gebiedes "Strážovské vrchy"Gebirge. Der Eibenfreund, 3:38-48. LUKÁŠ, J., SKALICKÝ , V., 1968. Poznámky k výskytu tisu (Taxus baccata L.) v jižních a jihovýchodních Čechách se zřetelem na lokality v Předšumaví a na Šumavě. Sborník Jihočes. Muz. v Českých Budějovicích. České Budějovice, Přírodní vědy, 8:11-17. LYSÝ , F., JÍRŮ , P., 1954. Nauka o dřevě. Praha, Státní nakladatelství technické literatury, 448-451. MACÁK, J., 1971. Příspěvek k problematice uchování tisu červeného Taxus baccata L. subsp. communis jako součásti přirozených lesních společenstev. Pardubice, Práce a studie. Příroda, 3:125-133. MACKOVČIN, P., ed., 1991. Chráněná území ČR I. Ústecko. 1. vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 160, 196, 231, 239, 278, 280. ISBN 80-86064-37-1. MACKOVČIN, P., ed., 1992. Chráněná území ČR III. Liberecko. 1. vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 117, 118, 149, 170, 247, 255. ISBN 80-86064-37-3. MACKOVČIN, P., ed., 1993. Chráněná území ČR VII. Jihlavsko. 1. vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 128, 363, 379, 380. ISBN 80-86064-37-7. MACKOVČIN, P., ed., 1994. Chráněná území ČR IV. Pardubicko. 1. vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 158, 168. ISBN 80-86064-37-4. MACKOVČIN, P., ed., 1995. Chráněná území ČR VIII. Českobudějovicko. 1. vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 204, 318, 350, 393, 613, 713, 736. ISBN 80-86064-37-8. MACKOVČIN, P., ed., 1996. Chráněná území ČR X. Ostravsko. 1. vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 123, 124, 141, 163, 164, 230, 231, 388. ISBN 80-86064-37-10. MACKOVČIN, P., ed., 1998. Chráněná území ČR XII. Praha. 1. vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 261. ISBN 80-86064-37-12. MACKOVČIN, P., ed., 1999. Chráněná území ČR XIII. Střední Čechy. 1. vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 64, 19, 456, 467, 494, 501, 502, 743, 763, 777, 783, 786, 792. ISBN 80-86064-37-13. MACKOVČIN, P., (ed.) a kol., 2004. Chráněná území ČR. XI., Plzeňsko a Karlovarsko. 1.vyd. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 588 s. ISBN 80-86064-68-9. MALOCH, F., 1905. Tis červený a jiné rostliny v údolí Mže. Praha, Vesmír, 34:215. MALOCH, F., 1917. Netřebské tisy. Praha, Krása našeho domova, 1915-1917. 11:55-57. MALOCH, F., 1934. Tisové porosty na Plzeňsku. Praha, Krása našeho domova, 26:86-87. MELICHAR, V., 1993. Výskyt tisu červeného (Taxus baccata L.) v Lázeňských lesích Karlovy Var,. Mariánské Lázně. Botanická sekce CHKO Slavkovský les, 12 s. MERKLOVÁ, L., 2004. Vyhodnocení stavu populace tisu (Taxus baccata L.) v území navazujícím na západní hranice CHKO Křivoklátsko. Diplomová práce. Brno, MZLU LDF, 64 s. MICHÁLEK, J., 2000. Kouzlo starých a památných stromů. Které stromy jsou nejstarší. Sokolov, Týdeník Sokolovska, Západočeské noviny, 10(2). 5. MINISTR, J., 1971. Historický průzkum oblasti Český les. Plzeň, ÚHÚL Brandýs n. L. pobočka Plzeň, Pracoviště Karlovy Vary Březová. Oblastní elaborát historie průzkumu oblasti Český les, 86 s. 171

MORAVEC, J. a kol., 1994. Fytocenologie (nauka o vegetaci). 1. vyd. Praha, Akademie věd České republiky, 402 s. ISBN 80-200-047-2. MUDRA, P., NOVÝ , P., ŘEPA , P., 1988. Dřeviny Tachovska. Cheb, Stráž, 6:51-52. NAUMAN , J., 1917. Netřebské tisy. Praha, Krása našeho domova, 11:55-59. NAVRÁTILOVÁ , M., 2003. Zhodnocení populace tisu (Taxus baccata L.) na území CHKO Beskydy a v jejím nejbližším okolí. Diplomová práce. MZLU LDF. Brno, 69 s. NECHLEBA , A., 1935. Poznámky o lesních dřevinách na Křivoklátsku. Praha, Krása našeho domova, 27:81-82. NESVADBOVÁ, J., 1981. Státní přírodní rezervace Netřeb u Kanic, okres Domažlice, vyznačení hranic SPR, číslování a evidence tisů. Horšovský Týn 24. 11. 1981, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody Plzeň. NĚMEC, A., 1947. Příspěvek k seznání biochemie tisu (Taxus baccata L.). Písek, Lesnická práce, 26(1). 1-11. NEUHÄUSLOVÁ, Z., ed., 1998. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. 1. vyd. Praha, Academia 341 s. ISBN 80-200-0687-7. NOŽIČKA , J., 1957. Přehled vývoje našich lesů. Praha, SZN, 40, 87, 126, 160, 173, 260, 360. OKÁČ, F., 1981. Tis, vzácná dřevina našich lesů. Praha, Naší přírodou, 6:6-7. OKÁČ, F., 1982. SPR Drbákov-Albertovy skály. SSPP OP SK. Praha. OPRCHAL, A., 2002. Tis červený, jeho historie a ohrožení, I. část, II. část. Praha, Ochrana přírody, 57(5-6). 134-137, 163-166. ORTL, K., 1939. Tisový les na Netřebu. Praha, Naší přírodou III (1939-1940), 218-219. PAVLÍČKO , A., 1995. Výskyt tisu červeného (Taxus baccata L.) na Prachaticku a jeho Revize v souvislosti s osídlením. Prachatice. Sborník Prachatického muzea. Zlatá stezka. Separátní výtisk, 2:215-229. PETŘÍČEK a kol., 1993. Péče o biotopy. Praha, AOPKČR, 8 s. PILÁT, A., 1936. Stromy rytířské. Praha, Vesmír, 159:10. PLACHÝ , J., 1958. Památné tisy u hradu Netřebu. Praha, Živa-časopis pro biologickou práci, VI (XLIV). 134-135. PROCHÁZKA, J. S., PILÁT, A., 1928. O tisu se zvláštním zřetelem k zemím československým. Praha, Sborník ČAZ, 3:299-383. PETRBOK, J., 1937. První nález Conifer v českých travertinech. Praha, Věda a přír., 9:7073. PLÍVA, K. a kol., 1983. Přehled lesních typů a jejich souborů v ČR. Tabulka. Brandýs n. L., Lesprojekt. POKORNÝ, J., 1963. Jehličnany lesů a parků. Praha, SZN, 312 s. POKORNÝ, P., 2005. Písemné sdělení k historickému výskytu tisu červeného na území NP Českosazského-Švýcarska. Děčín. PRŮŠA , E., 1990. Přirozené lesy České republiky. Praha, SZN, 248 s. QUITT, E., 1975. Klimatické oblasti Československa. Geografický ústav Brno, Studia geographyca 16, Academia, 73 s. REŠ, B., 1998. Památné stromy. Praha, AOPKČR, 64 s. ISBN 80-86064-12-3. ROUBAL, J., 1902. O tisu-Taxus baccata-v Čechách. Praha, Vesmír, 32:45, 46, 57, 58. ROUBÍKOVÁ, I., 2005. Historický a současný stav populací tisu (Taxus baccata L.) v západní polovině ČR na západ od Vltavy. Závěrečná zpráva. IGA MZLU v Brně. 172

ROUBÍKOVÁ, I., ZATLOUKAL., V 2006.- Výběr vhodných porostů pro obnovu a reintrodukci tisu červeného v ČR, seminář o tisu červeném, el. sborník. Děčín: SCHKO Labské pískovce, 11. – 12. 10. 2006 ROUBÍKOVÁ, I.,. 2006. Možnosti reintrodukce a obnovy tisu červeného (Taxus baccata L.) na území CHKO Labské pískovce. Děčín. SCHKO Labské pískovce. 40 ROUBÍKOVÁ, I., 2007.Možnosti reintrodukce a obnovy tisu červeného (Taxus baccata L.) CHKO Český les. Přimda. SCHKO Český les. IFER. 35 RYBNÍČEK, M., 2003. Stanovení dendrochronologických standardů pro město Brno. Diplomová práce, MZLU, Brno. SEKYT, J., 1994. Bezpečné bylinkaření aneb jak si neuškodit léčivými rostlinami. Praha, Gemma, 89-99. ISBN 80-85206-20-X. SENETA, W., 1987. Drzewa krzewy i glaste. Czešć II. 2. vyd. Warszawa, Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 451-482. SCHLEGER, E., 1972a. Oblastní elaborát historie lesů pro oblast Labských pískovců zpracovaný podle elaborátů historických průzkumů pro jednotlivé hospodářské celky této oblasti. Děčín, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse n. L., pobočka Jablonec nad Nisou, 70 s. SCHLEGER, E., 1972b. Historie lesů. II. cyklus. Pro LHC Jetřichovice a Česká Kamenice. Děčín, Lesní závod Česká Kamenice, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse n. L., pobočka Jablonec nad Nisou, 54 s. SCHÜTT, P., 1994. Enzyklopädia der Holzgewach Handbuch und atlas derdendrologie. Schut-Schuck-Lang-Roloff. Landsbergam Lachte, 1-11. SKUHRAVÁ, M., 1965. Rozšíření bejlomorky tisové v ČSSR a její škodlivost. Lesnický časopis, 1:71-78. STEHLÍKOVÁ , S., 2004. Tis červený: výskyt a inventarizace v západních Čechách (literatura od r. 1980). Plzeň, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, 3 s. STEHLÍKOVÁ , S., 2007. Historická skladba porostů Českého lesa. Plzeň, SVKPK, 4 s. SKLENIČKA, P., 2003. Koncepce ochrany přírody a krajiny Plzeňského kraje. Praha, LARECO, 77 s. SVITAVSKÁ-SVOBODOVÁ, H., 2007. Paleogeneze šumavských rašelinišť. Aktuality šumavského výzkumu III. 4-5. října 2007. Srní, Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, 36 s. SVOBODA, P., 1941. Kříženci lesních dřevin a cesty k jejich využití. Písek, Lesnická práce, 19:373-381. SVOBODA, P., 1943. Křivoklátské lesy-dějiny dřevin a porostů. Praha, Studia Botanica, 175-183. SVOBODA, P., 1947. Největší evropské naleziště tisu. Ochrana přírody, 2:65-71. SVOBODA, P., 1953. Lesní dřeviny a jejich porosty. Praha, SZN, 337-347. SVOBODA, P., 1975. Původnost tisu červeného (Taxus baccata L.) a výskyt bejlomorky tisové (Taxomya taxi Inchb.). Opava (C), Čas. Slez. Muz. Acta musei Silesiae, XXIV. 147152. SOFRON, J., 1964. Dřeviny a jejich porosty na střední Berounce. Diplomová práce. Praha, Přírodovědecká fakulta Karlovy univerzity v Praze. STOLAŘÍK, R., 1975. Historie lesů. Speciální úkoly. LHC Diana I., LHC Bor II. Plzeň, Lesní závod Přimda. ÚHÚL Brandýs n. L., pobočka Plzeň, 75 s. 173

STOLAŘÍK, R., 1978. Vliv lesního hospodářství na vývoj lesů v Českém lese a v Tachovské brázdě v minulosti. Zpráva Muzea Západočeského kraje. Plzeň, ÚHÚL Brandýs n. L., pobočka Plzeň, 9-26. ŠMILAUER, V., 1965. Jména osad na Děčínsku. Z minulosti Děčínska I. Děčín, 19-21. ŠVEHLOVÁ , K., 1997. Populační ekologie tisu červeného (Taxus baccata L.) v CHKO Moravský kras. Diplomová práce. Olomouc, UP Olomouc, 122 s. TLAPÁK J., PAUKNER, J., 1958. Historický průzkum lesů, bývalý velkostatek Kout-Trhanov a Kdyně. Praha, ÚHÚL v Brandýse n. L., pobočka Praha, 56 s. ÚRADNÍČEK, L., CHMELAŘ, J., 1995. Dendrologie Lesnická-1. část. Jehličnany (Gymnospermae). Praha, LDF MZLU, 73-75. VÁŇOVÁ, L., 1981. Velkostatek Velké Dvorce (1548) 1698-1941. Inventář. Nepomuk, Státní oblastní archiv v Klatovech, pobočka Nepomuk. VAŠKO, Ľ., 2004. Tis obyčajný-vzácna a ohrozená drevina našich lesov. Chránené územia Slovenska. Odborno-metodický a informačný časopis štátnej ochrany prírody SR, 60: 1011. VAŠKO, Ľ., 2005. Fytocenologicko-ekologická charakteristika výskytu tisa obyčajného (Taxus baccata L.) na Slovensku. Zvolen, TU Zvolen, 50 s. VIDAKOVIC, M., 1991. Conifers morphology and variation. Hrvatske, 348-644. VODIČKA, F., 1957. Roztocké naleziště tisu a jeho osudy. Praha, Ochrana přírody, 12(6). 182-183. VOZÁROVÁ M., SUTORÝ K. (2001): Index herbariorum Reipublicae bohemicae et Reipublicae slovacae. – Zprávy České botanické společnosti, append. 36: 1. ZÁLOHA , J., 1975. Divoce rostoucí dřeviny na panství Český Krumlov v 1. polovině 19. století. České Budějovice, Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 15: 95-107. ZATLOUKAL, Z., 2001. Inventarizace a genetická diverzita tisu červeného ve ZCHÚ ČR. Závěrečná výzkumná zpráva grantu VaV/610/1/99-3. 2. za léta řešení 2000-2001. Vimperk, SNP a CHKO Šumava, 110 s. ZATLOUKAL, V., 2005a. Ústní sdělení k některým odborným pracím a studiím o tisu červeném. Osobní sdělení nepublikováno. Malenice. ZATLOUKAL, V., 2005b. Plán péče o PR Tři Znaky (návrh na vyhlášení) na období 20062015. CHKO Český les. Přimda, AOPKČR Praha. ZATLOUKAL, V., ROUBÍKOVÁ, I, 2006.: Jaké jsou možnosti využití tisu v lesním hospodářství, seminář o tisu červeném, el. sborník. Děčín: SCHKO Labské pískovce, 11. – 12. 10. 2006 ŽEBRO, V., 1995. Inventarizace tisu červeného-Taxus baccata L. v CHKO Křivoklátsko. Diplomová práce. Brno, MZLU, 68 s.

174

Elektronické zdroje: Oblastní plán rozvoje lesů. Geoportál [online]. 2007 [cit. 2006-10-14]. Dostupný z WWW: . CHKO Labské pískovce. [online]. 2005. Děčín: SCHKO Labské pískovce. 2003-2005.[cit. 2005-08-22]. Dostupný z WWW: http\\www.labskepiskovce.cz. MADĚRA, P., ZÍMOVÁ , E., (eds.)., 2004. Metodické postupy projektovaní lokálního USESmultimediální učebnice, cd-rom. Brno. KOŘÍNEK, J., Obecní úřadu Lestkov. Lestkov 2005-2007 [cit. 10. 10. 2007]. Dostupný z WWW: < http: //web.quick.cz/obeclestkov/> MÁNEK, J., 2005. Inventarizace a gentická diverzita tisu červeného v MZCHÚ ČR. Vimperk: NP Šumava. [cit. 14. 04. 2005]. Dostupný z WWW: http:\\npsumava. cz/vyzkum/inventarizace. TUREK, K., 2007. Hervartov. kostel Františka z Assisi [online]. 2007, 14. prosince 2007 14:38:06 [cit. 2008-05-03]. Dostupný z http://www.horydoly.cz/foto/hervartov1/. MATĚJKA, K., Přírodní lesní oblasti České republiky: Porovnání členění ČR na přírodní lesní oblasti a jiných členění [online]. 22. května 2005 19:12:38. c2005 , 22. května 2005 19:12:38 [cit. 2009-12-18]. 15. 12. 2009. Dostupný z WWW: . KALČÍK, J., Koloběh fosforu v lesních půdách. Lesnická práce [online]. 2001, roč. 80, č. 11 [cit. 2007-11-15]. Dostupný z WWW: . ISBN 80-86461. Portál veřejné správy ČR: Mapové služby [online]. 2008. Praha: Cenia, 2002-2003 , 15. prosince 2008 15:14:27 [cit. 2008-12-22]. Dostupný z WWW: . RICHTER, R., Multimediální učební texty z výživy rostlin: Příjem živin rostlinami. MZLU v Brně [online]. 2004 [cit. 2009-06-22]. Dostupný z WWW: . Vyhláška č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování ze dne 18. března 1996. Praha, Ministerstvo zemědělství, 1996. Dostupný z WWW: <www.pravnipredpisy.cz/predpisy/.../1996/.../Sb_084996_------_.php> BERAN, P., Zaniklé obce po roce 1945. Untergegangene Orte nach Jahre 1945. Dostupný z http://www.zanikleobce.cz/index.php?co=tis Česká republika. Předpis č. 139/2004 Sb., kterým se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci a původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa. In Sbírka zákonů. 2004, 46, s. 19. Dostupný také z WWW: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb04139&cd=76&typ=r Česká republika. Předpis č. 83/1996 Sb Vyhláška Ministerstva zemědělství o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. In Sbírka zákonů. 1996, s. 40. Dostupný také z WWW: http://www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/1996/083996/Sb_083996_------_.php Česká republika. Zákon 114/1992 Sb. České národní rady ze dne 19. února 1992 o ochraně přírody a krajiny. In Sbírka zákonů. 1992, s. 82. Dostupný také z WWW: http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32 Česká republika. Předpis č. 84/1996 SB. Vyhláška Ministerstva zemědělství o lesním hospodářském plánování In Sbírka zákonů. 1996, 28, s. 971. Dostupný také z WWW: < http://eagri.cz/public/eagri/lesy/legislativa/legislativa-cr/lesnictvi/uplna-zneni/ 175

Použité zkratky a pojmy AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky ArcGis Počítačový program zpracování geografických informací ČR Česká republika As. Asociace EVL Evropsky významná lokalita Field Map Počítačová aplikace pro počítačem podporovaný sběr dat se zaměřením na les a krajinu GPS Global Positioning Systém HSD Test spolehlivosti dat s dosazením výsledků z jednofaktorové ANOVA CHKO Chráněná krajinná oblast IDW Inverse Distance Weighted IS Interval spolehlivosti Jednofaktorová Analysis Of Variance jednoduché jednocestné třídění faktorů ANOVA KVK Kapacita – výměna – kapacita LHK Lesní hospodářská kniha LHP Lesní hospodářský plán LS Lesní správa MZCHÚ Maloplošné zvláště chráněné území NATURA 2000 Soustava chráněných území členských států EU NPR Národní přírodní rezervace Obr. Obrázek (graf) Podsv. Podsvaz PP Přírodní památka PR Přírodní rezervace S JTSK Systém zpracování souřadnic elektronických map SLT mapa lesnická typologická mapa tj. mapa skupin lesních typů STG Skupina typů geobiocénů syn. Synonymum Sv. Svaz Subas. Subasociace Tab. Tabulka ÚHÚL Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

176

Seznam tabulek Tab. 1 Rozdíly mezi jednotlivými druhy rodu Taxus (Krüssmann 1978) Tab. 2 Výškový přírůst tisu analyzovaný na kmenu z Týřova a porovnaný s jedlí dle Hofmana (1947) Tab. 3 Stáří tisů a obvody kmene dle Hofmana (1947) Tab. 4 Naleziště zbytků tisu dle Hofmana (1966) Tab. 5 Souhrn místních a pomístních jmen Tab. 6 Seznam památných a samostatně stojících významných jedinců tisu Tab. 7 Seznam vybraných herbářových položek Tab. 8 Lokality předpokládaného, přirozeného výskytu tisu, dle jednotlivých autorů do roku 2005 Tab. 9 Popisné statistické charakteristiky měření FAR na lokalitách NPR Březinské tisy (BR1 a BR2) a PP Jílovské tisy (JL1 a JL2) Tab. 10 Měření FAR pod korunou tisu a mimo ni v PP Jílovské tisy Tab. 11 T-test vlivu zastínění na výšku jedince tisu v PP Jílovské tisy Tab. 12 T-test vlivu zastínění na výšku jedince jedinců tisu v NPR Březinské tisy Tab. 13 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v oblasti Českého středohoří upřesněno dle Maděry a Zímové ( 2004) Tab. 14 Výsledky půdních rozborů z povrchového horizontu a z NPR Březinské tisy a PP Jílovské tisy Tab. 15 Přehled zjištěných rostlinných druhů od roku 1934 do roku 2006 v PR Netřeb Tab. 16 Typologické zařazení lokality PR Nebřeb – upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Tab. 17 Výsledky půdních rozborů pro PR Netřeb Tab. 18 Typologické zařazení lokalit u Nečtin-upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Tab. 19 Přehled autorů a nalezišť do roku 1995 pro CHKO Křivoklátsko a jeho okolí Tab. 20 Porovnání obvodových tříd určených Hofmanem 1966 (H) a Žebrem 1995 (Ž) Tab. 21 Zastoupení lesních typů na jednotlivých lokalitách v CHKO Křivoklátsko Lesnická typologie Žebro (1995) Tab. 22 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v oblasti Křivoklátsko a jeho okolíupřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Tab. 23 Výsledky půdních vzorků z CHKO Křivoklátsko a jeho okolí Tab. 24 Typologické zařazení lokality u obce Robčice-upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Tab. 25 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu NPR Drbákova-Albertovy skály a NS Svatojánské proudy-upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Tab. 26 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v podhůří Šumavy-upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Tab. 27 Vyhodnocení půdních vzorků v PP Tisy u Chrobol Tab. 28 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v oblasti Šumavy – upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) Tab. 29 Typologické zařazení lokalit s výskytem tisu v severní části CHKO Slavkovský les – upřesněno dle Maděry a Zímové (2004) 177

Tab. 30 Zastoupení dřevinných druhů v jednotlivých částech Labských pískovců ve vztahu k časovým obdobím Tab. 31 Porovnání potenciální vegetace s typologickými jednotkami s dalšími klasifikačními systémy; porovnání dle Chytrý a kol. (2001) a Maděra a Zímová (2004) Tab. 32 Vhodné SLT pro reintrodukci tisu (dle Zatloukala 2001) na území CHKO Labské pískovce Tab. 33 Cílové hospodářské soubory vhodné pro obnovu a reintrodukci tisu na území CHKO Český les Tab. 34 MZCHÚ s přehledem společenstev, ve kterých je dobrý předpoklad budoucí přirozené obnovy tisu Tab. 35 Lokality nevyžadující zásahy před výsadbou tisu a pěstební opatření pro území CHKO Český les Tab. 36 Lokality méně vhodné, vyžadující zásahy před výsadbu tisu a pěstební opatření pro území CHKO Český les

178

Seznam obrázků Obr. 1 Statisktické charakteristiky pro měření FAR na území NPR Březinské tisy (BR1 a BR2) a PP Jílovské tisy (JL1 a JL2) Obr. 2 Měření FAR v NPR Březinské tisy Obr. 3 Měření FAR PP Jílovské tisy Obr. 4 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu v PP Jílovské tisy Obr. 5 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu v NPR Březinské tisy Obr. 6 Vliv zastínění na výšku jedince v PP Jílovské tisy Obr. 7 Vliv zastínění na šířku koruny jedinců v PP Jílovské tisy Obr. 8 Vliv zastínění na obvod kmene jedinců v PP Jílovské tisy Obr. 9 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zdravotního stavu v PP Jílovské tisy Obr. 10 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle pohlaví v PP Jílovské tisy Obr. 11 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle tvaru koruny v PP Jílovské tisy Obr. 12 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zastoupení počtu kmenů u v PP Jílovské tisy Obr. 13 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle typu poškození v PP Jílovské tisy Obr. 14 Závislost šířky koruny na výšce kmene v PP Jílovské tisy Obr. 15 Závislost obvodu kmene na výšce kmene v PP Jílovské tisy Obr. 16 Vliv zastínění na výšku jedince v NPR Březinské tisy Obr. 17 Vliv zastínění na šířku koruny jedince v NPR Březinské tisy Obr. 18 Vliv zastínění na obvod kmene jedince NPR Březinské tisy Obr. 19 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zdravotního stavu v NPR Březinské tisy Obr. 20 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zastoupení pohlaví v NPR Březinské tisy Obr. 21 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle tvaru koruny v NPR Březinské tisy Obr. 22 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zastoupení počtu kmenů v NPR Březinské tisy Obr. 23 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle typu poškození v NPR Březinské tisy Obr. 24 Závislost šířky koruny na výšce jedince v NPR Březinské tisy Obr. 25 Závislost obvodu kmene na výšce jedince v NPR Březinské tisy Obr. 26 Zastoupení jedinců tisu v kategoriích zástinu v PR Netřeb Obr. 27 Vliv zastínění na výšku jedince tisu v PR Netřeb Obr. 28 Vliv zastínění na šířku koruny jedinců tisu v PR Netřeb Obr. 29 Vliv zastínění na obvod kmene jedinců tisu v PR Netřeb Obr. 30 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zdravotního stavu v PR Netřebské tisy Obr. 31 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle zastoupení pohlaví v PR Netřebské tisy Obr. 32 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle tvaru koruny v PR Netřebské tisy 179

Obr. 33 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle počtu kmenů v PR Netřebské tisy Obr. 34 Zastoupení jedinců v kategoriích zástinu dle typu poškození PR Netřebské tisy Obr. 35 Závislost šířky koruny na výšce jedince v PR Netřebské tisy Obr. 36 Závislost obvodu kmene na výšce jedince v PR Netřebské tisy Obr. 37 Obvody kmenů jedinců měřených v letech 1981, 1994, 2002, 2006 Obr. 38 Obvody kmene jedinců měřených v letech 1981, 1994, 2002, 2006 Obr. 39 Měřené výšky dřevin v letech 1981 a 2006 Obr. 40 Interval spolehlivosti výšek kmenů jedinců u Nečtin Obr. 41 Interval spolehlivosti šířek korun jedinců u Nečtin Obr. 42 Zastoupení tisu z hlediska zdravotního stavu tisů u obce Nečtiny Obr. 43 Zastoupení pohlaví jedinců tisu v okolí obce Hrad u Nečtin Obr. 44 Interval spolehlivosti výšek jedinců tisu u Karlových Varů z roku 2006 Obr. 45 Interval spolehlivosti šířek korun jedinců tisu u Karlových Varů z roku 2006 Obr. 46 Zastoupení tisu v obvodových třídách v letech 1993 a 2006 Obr. 47 Zastoupení tisu ve stupních zdravotního stavu v okolí Karlových Varů Obr. 48 Zastoupení tisu v kategoriích zastinu v okolí Karlových Varů Obr. 49 Zastoupení tvaru koruny u jedinců tisu v okolí Karlových Varů Obr. 50 Zastoupení pohlaví jedinců tisu v okolí Karlových Varů Obr. 51 Zastoupení změřených jedinců tisu ve zjištěných STB v zájmovém území

180

Seznam příloh Příloha 1. Přehled společenstev s výskytem tisu v pojetí curyšsko-montpellierského systému Příloha 2. Ukázka netříděných a neupravovaných dat získaných z databáze NATURA2000 Příloha 3. Rozšíření tisu červené v Evropě (Hendrych 1983) Příloha 4. Lokality s výskytem tisu dle Mackovčina (1991-2004) Příloha 5. Ukázka využití tisu ve stavebnictví dle Kliky (1953) – kostel v Milíčově (Česká republika) a Hervartov (Slovenská republika) Příloha 6. Naleziště zbytků tisu dle Hofman (1966) Příloha 7. Místní a po místní jména dle Piláta a Procházky (1928 Příloha 8. Místní a pomístní názvy dle Hofmana (1966) Příloha 9. Místní a pomístní názvy vybrané z Vojenské mapy z r. 1989 Příloha 10. Místní a pomístní názvy v Berní rule, statistických seznamech, místních a pomístních jmen (Doskočil 1953, Packová 1996, Augustin 2004, Loucká 2007) Příloha 11: Místní a pomístní názvy v Berní rule, statistických seznamech, místních a pomístních jmen (Loucká 2007) Příloha 12. Místní a pomístní jména z databáze NATURA 2000 Příloha 13. Souhrn nalezených místní a pomístních jmen z nashromážděných zdrojů Příloha 14. Památných a samostatně stojících významných stromů tisu Příloha 15. Lokality sběru herbářových položek Příloha 16. Přehled nalezišť tisu do roku 2003 Příloha 17. Analýzy IDW podle jednotlivých sledovaných charakteristik (provedeno v programu ArcGis) Příloha 18. Analýza sloučení dvou rastrů IDW populací tisu dle literárních pramenů a IDW genetické podobnosti dle Zatloukala (2001) na sledovaném území Příloha 19. Lokality s výskytem tisu dle prostudovaných zdrojů na sledovaném území v souvislosti s reliéfem a vodními toky Příloha 20.Lokality výskytu tisu na sledovaném území v souvislosti s jeho postupným osidlováním zájmového území Příloha 21. Údaje o měření intenzity FAR u hodnot z NPR Březinské tisy a PP Jílovské tisy Příloha 22. Tis v suťovém poli v PP Jílovské tisy Příloha 23. Půdní profil po vývratu stromu v PP Jílovské tisy Příloha 24. Lokalizace tisů pod Chlumem nedaleko NPR Březinské tisy (www.geoportal.cenia.cz 2007) Příloha 25. Výpočet průměrné šířky letokruhu při přírůstové analýze na tisu z PLO České středohoří z Malé Veleně Příloha 26. Stav porostu v PR Netřeb dle Nesvatbová (1981 Příloha 27. Lesní typy (Strejce 1958 in Nesvadová 1981) Příloha 28. Lesní typy (Strejce 1973 in Nesvadová 1981 Příloha 29. Lesní typy (www.uhul.cz, 2007) Příloha 30. STG v PR Netřeb (Buček, Lacina 2003) Příloha 31. Fotodokumentace STG v PR Netřeb(Buček, Lacina 2003) Příloha 32. Vymezení společenstev s výskytem tisu u obce Hrad Nečtiny Příloha 33.Liniová výsadba tisu pod hradem u obce Nečtiny 181

Příloha 34. Památný tis na Bolfánku (vlevo) a na Roupově (vpravo Příloha 35. Ojedinělý výskyt (dnes nálet) tisu na původní lokalitě v NPR Vůznice Příloha 36. Potvrzený výskyt tisu v údolí Střely u obce Robičce dle Malocha (1934) Příloha 37. Rozšíření tisu v CHKO Šumava Tis na Zátoňské hoře (vlevo)Tis ve erdinandově údolí (vpravo) Příloha 38. Bývalé revíry na území CHKO Labské pískovce s dříve popisovanými smíšenými porosty a současným výskytem ojedinělých jedinců tisu Příloha 39. Tis na skalním výchozu na původně přirozené lokalitě dle Hofmana(1966) pod Růžovým hřebenem (vlevo), tis pod Pravčickou bránou (vpravo) Příloha 40. Označení bývalých revírů a panství, kde byly zaznamenány smíšené porosty s převahou listnatých dřevin a bohatá druhová skladba Příloha 41. Lokality s přepokládaným dřívějším výskytem tisu na základě terénních průzkumů Příloha 42. Příklad lokality vyžadující zásahy před samotnou výsadbou tisu lokalita Pod Malou Skálou v II. ochranné zóně CHKO Český les (nahoře), lokalita Pod Hartlovou v I. ochranné zóně CHKO Český les (dole) Příloha 43. Výsledky půdních vzorků z některých vybraných nalezišť Příloha 44.Souhrná tabulka zjištěných údajů Příloha 45. Fotodokumentace, tabulky a podklady pro gis (viz přiložené CD)

182