2
ZDRAVíME FESTIVAL A VŠECHNY DĚTI A MLÁDEŽ
KUBY
ŠKOLA KONCi ... AŤ ŽIJE FESTIVAL!!!
••JÓ vy ' vám sk .se v Cesk než á ončl/a škola oslovensku o Osm h máte n Ol na K . bánšti s~kolá . ubě'" . - VZkaz odln .. dř'lVe • to je! CI. A ptaií ul' vám k • I se vás. V uI(uba . • (te. čím ... le na n ~ o d Lesko I a$f zeměk te?y Slun:eov:nska. V Ce~ull na Západ pravě šli drive vychá ' koslovensk měl naposled Zl a kd u č Y děti Ptil do školy Yž jSte as POzad, noc. O o • na Kubx Za~ I u. A tak SOl hod' c:: ca Y a tak ' o OSm h . In maJ' e pOzdě " od", I Ale jinak l ' skončily! POZději Bílé kOšil to na KUbě bl . si to v ~ky s rudÝmi Y,o Jako u nás . a bez ~s~apova'.r do P~~nYrskýml Šátk . linek kdeSitli. CekárnyS oly bez tašekY ~k' e se aUt b •• S olních" ráno př d o usových Vají a . aUtobus ů e PříjeZd práZdninOP/~Ují úlohy nar~chlo dOd xe/ám d OVe ě ' 'OS, řel c:: o prázdnin S'ce. A dě . Y na dva se I( moři, hrá,;;vYch Pionjrst h StěhUjí Ale p a zábavě yc táboru dozor' r ' . Ou v H . Y Starší Z d Svátku. O avaně Pomáh ětí letos b I'h vacet at př ' ue o Světa ř '" tisíc m/ad ' h I velkém mládeže p 'I'-žd; na I( bYC lidí z c a St d u u eI( b u ánců IJ entstv na festiv I val skonč~e ~ ": bUde s:~r:ra~Sát tis;: s ~pen a po ~ě u e už POČít ' až festi _ nlho září Pět::,;e u~. ohlásí ::ř/ Vé dny o osm h d ' PUldete Z"'~ • A prv_ o ln d ~' .... e..,y d na I(ubě .rlve než v ~ . o Zv . Př, první aSI ka. právě pu., onění bUdou m. "česko_ nOc! m,t děti na
m.
Ol
TEXT A SN'MI(Y
JOSEF VELEl(
Napsal Svatopluk Hrnčíř
CHYTRÝ HAJNÝ Kafdý účastnlk tábora si s sebou vzal jednu knlžku. Ale v prvních dnech nebyl na čteni čas a knífky odpočlvaly na dně kufl'íků. Ale Petrfilka tuhle vylezl ze stanu a držel otevl'enou knihu. To mě udivilo, neboť Petr Žilka pořád něco vyrábí, ale na čteni nikdy nebyl. Že by se změnil od té doby, co jsme na táboře? Nebo od té chvlte, co mu místo Petře a Žilko I'lkáme Petržilko? Petržilka chvlll koukal do knihy, pak odhrnul plátno stanu, vyhodil slamník a boural lůžko. Potom zase četl. Dlouho to však nevydrfel a odešel pryč. I s tou zelenou knihou. Když náf vedoucl - učitel Pazderka vfděl, fe Petržilkův stan je málem rozebraný, pl'lšel s otázkou: "Kamarádl, copak se tady stalo?" Zdeněk, druhý obyvatel stanu, bručel: těžký bydlení. Pol'ád něco Teď si chce vyrobit zálesáckou postel. Má na to pl'íručku. Rady moudrého lesníka. Tak nějak se
"S ním je
pl'edělává.
jmenuje."
Pak se Petržilka vrátil a nesl plnou vrbových prutů. Koukl do knihy, vytáhl provazy a ve stanu je sem tam natahoval. "Budef sušit prádlo?" zeptala se Šárka. Kdyf něco Petržilka dělá, zásadně nemluví. Jenom po Šárce loupl očima a do provazů začal vplétat pruty. Kolem Petržilky se shromáfdllo půl tábora. I vedoud. "Já z něho zešedivím," vzdychal Zdeněk. "Tohle vyčetl z příručky chytrýho haJnýho!' Ta podivná kniha mě začala zajímat. Pl'ip/etl jsem se k Petržilkovi, ale on mě nevrle odstrkoval. "Soudruhu učiteli:' přiběhl v té chvíli od brány Jaroušek. "Je tady hajný." Vyprskli jsme smichy. "Chytrý hajný!" smála se Šárka. "Moudrý lesn/k!" "Spíš fousatý," hlásil strážný Ja~o.uše~. ,~~ shání Vajdu. Ale u nós přece zadny ... náruč
"Já jsem Vajda," řekl učitel Pazderka. "Snad to není Pep/k? Kamarádi, to je Pepík! Pepíku, ahoj!" A ve chvilce jsme se dověděli tl'i zajímavosti. Za prvé: vousatý PePlk byl z lesnl správy, která nám půjčila tábořiště a srub. Za druhé: lesnlk Peplk chodil kdysi s učitelem Pazderkou do školy. Za třetí: Vaškovi Pazderkovi tehdy kamarádi I'íkali Vajdo. Pepík v lesácké uniformě se profel po ~ábol'e. A hned ho zaujal Petrfllka. "Co to tady máte za flkulku?" zeptal se. Petrfilka utahoval uzlíky a zářil. Lůfko dobře Pérovalo. "Představ sl, Pepíku, fe to vyrobil podle nějaké lesnické knihy," řekl Vajda. "Ale?" podivil se Pepík. "Kterápak to je?" "Příručka moudrého lesníka," hlásil
Zdeněk.
"Nebo - Rady chytrého hajného. Tak nějak." "To neznám," vrtěl hlavou vousatý Peplk. Pod pérujldm lůžkem lefe/a zelená kniha. Zvedl jsem ji. Na deskách byl nápis - E. T. Seton: Kniha lesní moudrosti. Do večera jsme si ze Zdeňka dělali legraci. Af nám to soudruh vedoud zatrhl: "Tak už dost. Jsme přece kamarádi. A kafdý se může splést." Druhou zprávu z tábora Aklaks mohu takto shrnout: Za prvé: Petrfilka spí na zálesáckém lůfku. Za druhé: každý náš tóborník, který něco poplete, stává se chytrým hajným. Za tl'etl: konečně máme jméno pro nafeho vedoucího. Jsme pl'ece kamarádi. A kamarádi mu říkali Vajda.
NAKRESLILA DRAHOMfRA DVOi\ÁKOVÁ
3
OLWER 'l'WIST
Lllák I Balesem museli rozezlenému Falinovl a Billu Sikaovl (který II v lotrovinách nikterak nezadal s Fallnem) vyprávit, jak doIlo k zatěeni Ollvera Twist&.
1. Zavládlo dlouhé ml~ni, které pferulll pfichod dvou divbt, &euy a Nancy. Falln rozhodl, le to bude Nancy, která piíide na vý%vidy.
t. ,.Mám strach," I'ekl Falln, ,,aby Ollver nko nevybreptal, co by nás pl'lvedlo do ma"~ru."
4. A tak li Nancy uvázala pl'a laty bllou zástirku a do iedné ruky sl vzala proudnf koliěek a ve druhé nala velkt kliě od domu.
2. "Nikdo mU11 vyzvidit. co se s nim stalo," prohlásil Sika. - "Ale kdo? Hy na policii jit nemiížeme."
5. "Tecl vypadáJ soUdni ...... zhodnotil ieii vzhled Sikes. - "Vfbomi, mlláěku ••• a poIpH sl," nabádalii Falln.
6. Nancy dolla k pollcejnr stanici, vstoupila zadnrm vchodem na dvl1r a lehce zaklepala na dvel'e Jedné cely.
9. Dozorce jr vysvětlil, jak to vle s Ollverem dopadlo, le byl osvobozen a le sl jej odvezl nijaký pán do svého domu.
7. "Co je," ozval se nevrlý hlas. - "Neni tam nějaký malý hoch?" zaleptala Nancy. A kdyl neuspila ani u dali! cely •••
8.... dodala sl odvahu a dolla pl'rmo za dozorcem. Pl'edstirala, Ie hledá svého bratl'rlka.
to. Kdyl se Nancy vrátUa, byl z JeJi zprávy Falln zdrcen. "Musrm. ho n_llt ... ldln vI'chnl ... a hledejte ho III"
CO VíTE O TRASE A? již jen dny nás dělí od zahájení provozu na trase A pražského metra. Cesta z Leninovy tl'ídy v Dejvicích na náměstí Míru na Vinohradech potrvá deset minut. Zatímco v loňském roce jezdilo metrem 9,9 procenta Pražanů, po otevl'ení trasy A bude těch, ktel'í ocení rychlost podzemní dopravy, asi 17 procent. Na nové trase budeme jezdit průměrnou cestovní rychlostí 28 km/hod. Trasa A dostane také nové vagóny. Bude jich celkem 68, každý se čtyřmi motory o cel· kovém výkonu 440 kW. Maximální rychlost 90 kilometrů za hodinu.
c=::J CJ
c=7
~~
PROČ BYL V TvoAEN
PROGRAM INTERKOSMOSl Program INTERKOSMOS je vyjádl'ením spolupráce socialistických států v oblasti výzkumu vesmíru. je uskuteč ňován v pěti hlavních směrech: kosmické fyzice, kosmické meteorologii, kosmické biologii a medicíně, kosmických spojích a výzkumu nerostného bohatství důležitým
6
Země. Sovětský svaz dal pro tento program k dispozici raketovou techniku a také nezbytné prostředky systému řízení a informací. Na plnění programu INTERKOSMOS se podílejí Bulharsko, Československo, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, Německá demokratická republika, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz.
NejvyUím pohol'ím na Zemi až šestkrát vyním než hory Tibetu - je vlastně Antarktida. Zjistili to sovědtí vědci, kterým se podal'ilo seismickými a radioaktivními metodami proniknout pod mohutný ledový krunýl'. pětkrát
jeden Londýňan absolvoval za roky na motorce cestu kolem světa. Dopravní prostl'edek ani jednou nezazlobil - cestovatele vlak zdržely docela jiné vě ci: projel 45 zemí a v 18 z nich byl svědkem povstání nebo válkyl čtyl'i
JAK DLOUHO VYDRŽí NA ZEMI ZÁSOBY ROPY? Předpovědi se různí. Podle zprávy z časopisu ČTK Hospodái'ské informace ze zahraničí budou dnes známé a odhadované zásoby ropy stačit (pl'i ročním růstu spotl'eby o dvě procenta) do roku 2030. Technicky a hospodářsky zužitkovatelné zásoby ropy ve světě se odhadují pl'ibližně na 100 miliard tun. Soudí se vlak, že existují jeltě dallí zásoby ve vý~i 190 miliard tun. Světová těžba ropy činila v roce 19762,85 miliardy tun.
,.~~ ~
Podle světové statistiky chutnají ryby nejvíc Norům - každý jich sní ročně v pruměru 50 kilogramů.
I když se vám to třeba bude zdát divné, pl'ece je tomu tak: nejrodíl'enějií jméno je Anna. Těch, kterým patl'í, je podle odhadu na světě asi 95 miliónů I Na pobi'eží Seychelských osv Indickém oceánu roste palma, která má nejvědí semena ze vlech rostlin. jedno váží až 10 kg a je pl'es 40 cm dlouhél trovů
Neradujte se, nejde o pi'istání létajícího talíře. Originálním tvarem se mu však velmi podobá horská bouda mezinárodního mládežnického tábora pod štíty Kavkazu.
které holé zvířátko, nevidomé, velmi slabé, vlak vyvíjející značnou sílu, je nejdulelitějlí pro nál livot. Je dosti dlouhé, vlhké a útlé a také neobyčejně pohyblivé. Přestole je velmi užitečné, je celkem neznámé. Nemá zuby,apřece má ústa. Nemá nožky,apřece se pohybuje velmi rychle. Nemá oči, a přece rozezná tmu od světla. Nemá plíce. a přece dýchá. Miluje vlhkou pudu, a přece nemá rádo vodl'.. Miluje hlínu, kterou pojídá. Jeitě nevíte? Má mnoho nepi'átel, ačkoliv by mělo míť jen pi'átele. Má mnoho Ipatných "bratrancu", ktei'í se jmenují jako ono. Nejsou viak ze stejné rodiny. Ono tajuplné zvíi'átko je zároveň mužského i ženského rodu. Aby se mu (jí) narodila děcka, je ti'eba, aby potkal(a) bratra (nebo sestru). Rozdělí-Ii se na dva, tři nebo čtyři kousky, vzniká z každé části nové zvířátko podobné puvodnímu. Tentokrát jste jistě uhodli. Ano, zajisté, je to červ, spile červ pudy, nebo jeitě lépe žížala, delťovka. Je pěkně holý - nahý - vždyť se nadarmo neříká nahý červ. Ačkoliv je velmi útlý, vyvíjí velkou sílu díky svým svalum, které prostupují celé jeho tělo. V délce a pohyblivosti vyniká "ad ním pouze had. Proč je nejduležitějlí, nejužitečnějlí? Kdyby totiž zemní červi nepřevraceli pudu, jak to činí, ztratila by země vzduch, rostliny by umíralya my lidé s nimi. . Červ se svými ústy zakusuje do pudy, jako by jí zároveň
procházel, nebo jeltě lépe jako by zemina procházela červem . Puda se mění v prálek, který červ polyká a 'který z něho zase vychází. Vle, co nemuže strávit, zustává rostlinám, které se vyživují na jeho cestě. Práce červu na prokypření pudy je nesmírná. Na jediném hektaru obděláva né pudy žije asi 100 000 červu, kteří ročně pře místí více než 2S tun zeminy. Červ částečně vnímá kuží pocit světla, kterou rovněž dýchá. Jestliže puda nebo vzduch jsou přílil suché, rychle umírá, ve vodě naopak utone. V řece bývázpravid-
la
kořistí
ryb, jež nejsou jeho jediným neK dallím nepřátelum, kteří usilují o jeho život, patří ptáci, hadi, velký hmyz apod. Mnohdy jsou to i lidé, a to nejen rybáři, ale také ti, kteří neznají rozdíl mezi zemním červem a ostatními červy, kteří milují maso, ovoce nebo nábytek. Zemědělci by měli zemní červy spíle chránit než je ničit. Ale i vy, milé děti, byste měly zanechat zábavy s jejich dělením, chránit je a raději lířit poučení o jejich nesmírném významu v přírodě. přítelem .
•
-
•
--
"-
--
• ..:
---
-- .-_.. ...c
-
..
-NAKRESLIL VLADIMíR JIRÁNEK
Ostrov barevné pl'rrody a Cukl'enka S'lka, tripená hur'llCánv.a Země pl'átelských lidí a m první socialistické revoluce
dyž jsem psal pi'ed třemi lety tyto první řádky knížky o Kubě, byl jsem uchvácen ostrovem, tolik odli!ným od naší země. Seznámil jsem se s geologem doktorem Ševčíkem, který celý rok mapoval opuštěné svahy nejvyššího kubánského horstva Sierry Maestry, jemuž vévodí majestátný štít Real Turquino. A tak jsem poznal kouty, jaké běžný turista nepozná. Ztracená pobřeží Karibského moře, kde na vás čeká jen naježený obří leguán, metr dlouhé zvíře, jako vystřižené ze známých pravěkých obrázku Zdeňka Buriana. Cabo Maisí, nejvýchodněj~í mys Kuby a území ohromných
8
mořských teras a kaktusových lesu, kolem nichž proplouvají lodě Větrnou cestou mezi Kubou a ostrovem Haiti. Rudou zemi u Moa, kde železné rudy daly svoji červenou barvu střechám domů, mořské pláži, dnu potoků i moř ských mělčin i jehličí kubánských borovic. Letos jsem nalezl Kubu ještě krásnější. V Havaně září Leninův park s amfiteátry a fontánami, stadiónem pro rodeo a rozsáhlým akváriem. V nové havanské čtvrti Alamar dostaly deseti tisíce Kubánců krásné nové byty. Na plantážích cukrové třtiny jsem už nespatřil deseti tisíce macheteros, ohánějících se ostrými dlouhými noži, ale zpoloviny je už zastoupily třtino vé kombajny. Ale jedno se přece jen nezměnilo. Krásná kubánská příroda. Již Kryltof Kolumbus zapsal do svého deníku při spatření ostrova, že je to nejkrásnější ze všech zemí, které kdy uviděl. Roste zde mnoho rostlin, které jinde nespatříte. Třeba korková palma, živá zkamenělina z období druhohor. Kuba hostí bezmála tři sta druhů orchidejí všech barev. Palmu královskou, ztepilý strom a symbol ostrova. Citrusovníky, pomerančovníky, banánovníky. Přitom třeba právě banánů roste na Kubě několik druhů, vaří se jako brambory a přidávají k jídlu. Ananasy a kokosové ořechy; kokosová palma slouží Kubáncům takzvaně "do posledního vlákna", neboť z rezavých vláken obklopujících vlastní drobný ořech se vyrábějí rohože a koberce, z kvalitního palmového dřeva nábytek, listy palmy používají rybáři
nez TEXT A SNíMKY JOSEF VELEK
jako krytinu svých chalup . .. A kolik pro nás záhad· ných druhů ovoce plodí Kuba! Tamarid, což jsou dlouhé hnědé IU$ky, z nichž se lisuje dobrá šťáva, či mango, pi'ipomínající chutí mrkev nebo možná trochu meruňky. Guajaba s chutí jahod, či cere· zas, kubánské ti'ešně, které však s těmi našimi nemají chuťově vůbec nic společného . •. A což teprve, kdybyste se na Kubě zajímali o faunu, tedy o vše živé! Mnoho druhů leguánů žije na stromech, ale naučili se i potápět, měnit barvu jako chameleóni. Z mnoha druhů hadů zde není ani jeden jedovatý! Ale pozor, uštknout vás může štír nebo kousnout pavouk - ovšem není to úraz smrtelný .. . Velká žába "skokan volský" poskytuje labužníkům chutná stehýnka a náruživým hráčům vyhlášené žabí závody ve skoku dalekém. Šest set druhů ptáků hýi'í barva· mi, žije zde i kolibi'ík veliký jako čmelák; lidé mu i'íkají "bzučátko" a váží jen dva gramy! Dlouhým zobáčkem vysává nektar z květů, což je jeho hlavní potrava .. . A moře kolem Kuby! Hostí na ti'icet druhů žraloků, nebezpečnou barrakudu s dlouhým štičím tělem, zahnutými zuby a zlým pohledem; krásné lastury zvané caracoly, velké moi'ské hvězdice, korály. I ti'eba chytrého ježíka, rybu , která se v momentě nebezpečí hodně napije vody; promění se tak v nafouknutý fotbalový míč s naježenými jedovatými ostny a nikdo ji nemůže polknout ani odnést. Ježík by mohl být symbolem ostrova, který už tolikrát ukázal, že se dokáže bránit proti všem, kdož mu chtějí ublížit ...
Dobrod ružství pod širákem Napsal Svatopluk Nakreslil Josef
Hrnčíř
Paleček
Kráťa.
"Pánové," řekl Kráťa, "budeme iako .zálesáci." "Zálesáci nejsou pánové," namítl jsem. "Správně," pochválil mě Mirek, "od této chvíle se nesmí říkat pánové, ale zálesákové." Chtěl jsem Mirka poopravit, ale Kráťa už rozvíjel svoje plány: "Pů jdeme na dva dny někam do dívOči ny, budeme spát venku a sami si vařit."
"Prima," stan." "Stan?"
řekl
Mirek...Já vezmu
opovržlivě
"Pod stanem spí i naše bakdyž jedeme na výlet. Správný zálesák spí pod širákem'" Začal jsem uvažovat, kde seženu sombrero a jak se vlastně pod ním spí. Takový kovboj si asi přikICyje obličej, aby ho neštípali moskyti. A co zálesák? "Jenomže," vzdychl Mirek, "stan mám, ale velkej klobouk ne ..." Aha, Mirka trápí stejný problém. V tu chvíli se Jirka Kratochvilů, kterému říkáme Kráťa, málem zhroutil smíchy: .. Klobouk.? Jakej klobouk? Ty nevíš, co to je širák? Tohle všechno je širákl" Kráťa pohlédl k obloze a rozpřáhl ruce, jako kdyby ji chtěl bička,
se
zasmál
podepřít.
Propána, podivil jsem se, takhle to je? Lehneme si do mechu, budeme koukat na hvězdy a povidat si, dokud neusneme. To by se mi mohlo líbit. Ale doma musím povědět, že táboříme u Kratochvílů na zahradě. A pod stanem. Mirka nocleh pod širákem taky nadchl. A snad, aby se zapomnělo, že mluvilo klobouku, rychle navrhoval: " Spát bu dem v Údolíčku. Tam je divočina!"
Jenomže Kráťa se ukázal jako zálesák, který má všechno promyšleno. "Ty bys tomu dal!" zasmál se. "V Údolíčku je vlhko. Půjdem za Vřesník. Každý si vezme jednu deku . A já přinesu ještě starou celtu. Tu si dáme pod sebe."
Náš první zálesácký den se vydařil . Širák byl bez mráčku a slunce rozpalovalo opuštěný pískový lom u Vřesníka. "Písek nás bude v noci hřát jako kamínka," pochvaloval si v poledne Kráťa. Přerovnával si právě obsah svého nového tlumoku, zatímco já trpělivě z kamenů seškraboval placky. Pekli jsme je z mouky a vody na rozpálených kamenech, ale teď jsme je z nich nemohli dostat. Držely se tam jako lišejník. Ale polévka se nám podařila a opečené plátky z masa správně voněly divočinou.
Po obědě jsme se vydali na prů zkum vřesoviště a přilehlého borového lesa, do kterého se přimíchaly i listnáče. Našli jsme si vhodné místečko pro naše zálesácké nocování, pak jsme se proběhli skalním bludištěm a objevili planou třešeň s drobounkými třešničkami. "Do těch se snad ani pecky nevejdou," volal Mirek, když trhal první třešně. Ale pecky, či spíše pecičky v nich byly, a tak jsme ještě uspořá dali bitku. Samosebou, nejpřesnější zásahy měl Kráťa. Večer jsme si opekli salám, uvařili čaj, chroupali sušenky a koukali, jak širák nad námi tmavne a začíná blikat prvními hvězdičkami. Pak jsme na sebe navlékli další trička, tepláky, mezi borovičky rozprostřeli celtu a každý se zachumlal do své pokrývky. Jak jsem předpokládal, koukali
jsme do nebe a povídali si o vesmíru. zašustil vřes, praskla větvička a něco zaskřehotalo. Ale ani jsme se moc nebáli. "Tlačí mě kamínek," zachrul jsem se. "Seš zálesák," smál s~ Kráťa, "anebo princezna na hrášku?" "Třeba ležíš na zlatým nugetu," pokusil se o vtip ještě Mirek. Vymotal jsem ruku z pokrývky. Nebyl to kamínek, ale žalud. "Žalud?" ozval se Mirek polekaně. "Nespíme pod dubem?" Chtěl js~m si vymyslet taky něja ký vtip, ale Mirek pokračoval: "V noci choděj na žaludy divOčá ci. U "Tady jsou nanejvý~ veverky", zasmál se Kráťa. Snad má pravdu, pomyslel jsem si, ale pro jistotu jsem žalud hodil daleko od nás. Občas
Pak jsme si je~tě chvíli povídali, ale už ani nevím o čem. Probudil jsem se zimou. A lekl se, protože něco se mi komíhalo před očima.
Byla to vbk jen větvička vřesu. A já si uvědomil, že spíme pod ~irá kem. Širák, dá-Ii se obloze tak řikat, byl ~edivý. Světýlka hvězd zmizela, svítalo. Trochu mě studily nohy, ale hlavně jsem měl prochladlá ramena. Zvedl jsem hlavu a chtěl se líp zabalit. A vtom jsem se vyděsil. Od skupinky bříz na mě někdo hleděl. Co mám dělat? Vzbudit kluky? Ale proč? Copak se na toho dědu vrhneme? jakmile jsem si řekl slovo děda, uklidnil jsem se. Opravdu, tam mezi břizkami stál starý pán, jaké v le-
se často potkáváme. Táhnoů domů suchý stromek nebo hledají houby. Děda si všiml, že ho pozoruji. Obrátil se a pomaličku, šouravě odcházel. V ruce nesl košík. Houbař. Zamotal jsem se do přikrývky až po uši achtěl znovu usnout. jenomže teď mi táhlo na nohy. Skrčil jsem je a vrtěl se, až jsem se rozbalil. Mrzutě jsem si sedl. Kluci vedle mne si spokojeně leli a spí ... Vzápětí jsem znovu vytře!itil oči. Co to znamená? Tady se v noci muselo něco stát! Neboť Kráťa vypadal jako obložený chlebiček. Na pokrývce a v!iude kolem něho ve vřesu se povalovaly různé věci. Lžíce, ručník, krabička s mýdlem, kapesní nůž, . plavky, foukací harmonika, jídelní miska, dvě kedlubny ... jako kdyby se s někým pral. Anebo tady řádilo divoké prase. Ale možná ... Koukl jsem za sebe. Moje torna byla netknutá. A Mirkova? Dával si ji pod hlavu. Má ji tam? P:'esvědčo val jsem se o tom poněkud neobratně, takže se Mirek zachrul a zakňoural:
"Co je?" Využil jsem toho: "Mirku, vstaň! Byl tady zloděj!" Mirek, připomínající mumii, se začal svého obalu zmateně zbavovat. Dloubl jsem zatím do Kráti, ale ten se jen překuli! a spal dál. "Koukni," ukázal jsem Mirkovi na spoušť kolem Kráti. "Zloděj všechno
vysypal. Vzal jenom batoh. Protože byl nový. A támhle zmizel." Mávl jsem rukou k bl'ízkám a Mirek vyskočil: "Ty jsi ho viděl?" "jo, před chvilkou." Mirek bleskurychle vklouzl do bot, popadl Kráťův nůž a pádil k bříz kám. Teprve potom, zahanbeně, jsem se vybatolil já. Sice jsem z toho Kráťova jarmarku také něco popadl, ale ... Zkrátka, to jsem celý já! V~ude přijdu pozdě a za zlodě jem batohů běžím s jídelní miskou! "Obchvat," sykl Mirek ke mně dozadu, "já vpravo, ty vlevo. Nesmí nám uniknout!" Neunikl. Stáli jsme najednou pár kroků od něho. Kráťův nový tlumok bude v košíku. jenomže má taky hůl! Děda s ní vbk docela pokojně rozhrabával keříčky. Mirek rozevl'el nůž. Zamrazilo mě a pevněji jsem sevl'el "e~us". "Taky jste si pl'ivstali?" děda se dobrácky na nás usmívá, jako kdyby nůž neviděl. "Ale nerostou, nerostou. Mělo by zapr~et." Děda vykročil ke mně. Dokázal bych ho miskou bacit? Sotva. "Ani klouzek," zasmál se, když mi koukl do prázdné misky. Pak mi pod nos přistrčil košik. Na dně jsem uviděl pár pokroucených kozáčků.
Mirek zaklapl nůž a něco zamumlal. Znělo to jako - nerostou, nerostou ...
11
Dědu najednou napadlo: "Mládenci, to vy jste tam ve vřesu spali? Takoví kloučcil A já myslel, ie to jsou trampové. Snad jste nezabloudili?" Zabručeli jsme, že ne, a vraceli se k ndemu zálesáckému nocJeiiiti. "Co když si batoh někde schovall" napadlo mě cestou. Mirek neodpověděl . Na základně právě vstával Kráťa. "Kde se toulite?" uvital nás. Při těchto slovech musel jeltě napolo spát. Vžd yť si vlÍbec nediml. jak je oblolen obsahem svého tlumoku. "Člověče," povidám, "my už měli rozcvičku a ty pořád chrnii." "Rozcvičku?" divil se spáč. "Tak já se už rodněruj u." Odhodil pokrývku, až tuba se zubní pasto u odlétla do vl'esoviitě, a sehnul se k nohám ••• Údivem jsem málem vyjekl. Kráťa měl sVIÍ; nový batoh navlečený na nohách. Sdrhovací tkanice byla utalená a na kličku zavázaná kolem lýtek, aby mu dovnltl' na nohy netáhlo. Když Kráťa viděl. iak udiveně koukáme na Jeho zlep~ovák, tak I'ekl: "Vám nebyla na nohy zima? Já jsem to vyl'eJiI takhle." Kráťa vytáhl nohy z tlumoku a jeJtě podotkl: "Pánové, nádherně jsem se vyspal. Zato vy koukáte jako silvy. To jste zálesáci?"
•
Feláci, když hrají pro děti a míá· dež, mají hezký zvyk. Čas od času pl'erulí pl'edstavení a hrají písničky na pl'ání. V poslední době, kdykoliv vyzvou publikum, aby si přálo píseň , začnou diváci skandovat: Pět deka, deset deka III Písnička Prodavač v podání Michala Tučného si opravdu získala srdce vlech, kdo ji aspoň jednou slyleli. Je na tomhle vtipném textu aspoň trochu pravdy? "Vlechno ' je pravda," směje se Michal. "U nás na Letné byl takový obchůdek a v něm hrozně likovný prodavač. Měl ohromnou vyl'ídilku, uměl nabízet zboží, pusa mu jela od rána do večera. Moc rád j5em tam chodil, kupoval jsem si ene rgity (jeden stál deset halél'ůl) a když jsem byl pfi peně:dch, koupil jsem si mejdlíčko - celá tabule stála korunu. V životě jsem nechtěl dělat nic jiného než prodavače. A protože mě tahle touha neopustila ani v patnácti, lel jsem opravd u do učení jako potravinál'. Když jsem se vyučil, pracoval jsem ve skladu, později jsem i prodával. časem mě zláka la polta a pak muzika. Čímž chci nenápadně naznačit, že Prodava.č bude mít pokračování v písničce, které zatím I'íkáme Polťák. Pfip'r avujeme ted' s kapelou nový program, bude se jmenovat POŠTA FEŠACI a mělo by t o být pl'e kvapení. A ta ústl'ední pol ťácká písnička by měla být aspoň takovým hitem ja ko Prodavač. S tím Prodavačem jsem měl dva
problémy: Jednak jsem se moc dlouho učil ten stralně rychle drmolený text, aby tomu bylo rozumět a abych se pfi tom současně na jevilti neudusil. To už je myslím vyI'eleno a mám vždycky radost, když div,áci nechtějí věl'it, že to opravdu tak rychle zpívám já. A druhý problém: Dostávám moc dopisů, kde mě diváci prosí o zaslání textu Prodav~če. Nemůžu na dechny odpovědět, tak se nezlobte; text pl'ikládám a opilte si ho z Ohníčku.t l
Stál krámek v naJí ulici, v něm párky, bulty s hoFčiC( a bonbóny a sýr a sladký mák, tam chodíval jsem potají, tak jak to kluci dělají, a ochutnával od okurek lák. A "ro mou duJI nevinnou "an vedouci byl hrdinou, když obědě začal "rodávat, měl jazyk mrJtný jako bič a já byl z něho celý "ryč a toužil jsem se "rodavačem stát.
"0
Pět deka, deset deka, dvacet deka, třicet deka, kilo chleba, kilo cukru, jeden rohlik, jedna veka, dechno máme, co kdo chcete, obchod kvete, jen si račte řict! C:tyFI kila, deset kilo, dvacet kilo, tFlcet kilo, novážlme, zabalíme, klaníme se, to by bylo, "rosím "ěkně mohu nechat o jedenáct deka vk? Já neza"omněl na svůj cil a záhy jsem se vyučil a moh' být ze mě "rodavQčů král, jenomže jak běžel čas, náhle zaslechl jsem hudby hlas a znenadání na jeviJti stál~ I když nejsem králem z"ěváků, ted' z"ívám s "anou Fešáků a nikdo vlastně neví, co jsem zač, mě "otlesk hřeje do uJí a mnohý divák netuší, že mu vlastně z"ívá "rodovač. Pět deka, deset deka ••• Dnes nikdo nemá ponětí, co bude koncem století, uf v duchu vidím, jak tu vládne shon, a dětem líčí babička, jak vypodala el"íčka a co byl vlastně starý gramofon. I kdyby v roce dva tisíce bylo veta po muzice, obchod je věc stále kvetouci, už se vidím, je to krása ve výloze ná"is hlásá: Michal Tučný - odpovědný vedouci! Pět deka, deset deka •••
13
vrstvu jílové hlíny a takto připrave ný speciální pekáč vlastní výroby zahrabeme do předem vytvořené hromádky horkého popela, aby byl celý zakryt co nejsilnější vrstvou. Nad ním udržujeme přes půl hodiny mírný oheň. Vyhrabeme, rozloupneme hliněný obal, odstraníme fólii a můžeme se pustit do jídla.
ŠÉFKUCHAŘ
abychom se nespálili, sejmeme misku a přímo z ní pojídáme takto při pravený guláš. ŠAŠLlK je jídlo pastevců, proto ten pravý se nejlépe připravuje ze skopového masa. Můžeme je však nahradit jakýmkoliv jiným masem. Nakrájíme je den předem na kostičky, naložíme do hrnce a zalejeme marinádou z oleje., octa, soli, z~lené petrželky, anýzu, pepře a papriky. Druhý den kousky masa vyjmeme z nálevu, napíchneme na rožeň z drátu nebo syrového prutu, proložíme plátky slaniny, zabalíme do alobalu a pečeme otáčením nad plamenem otevřeného ohně.
ALOBAL Na výletě, na táboře nebo na dovolené s rodiči se můžete blýsknout s něčím neobvyklým a chutným, co voní nejen kořením, ale i zálesáckou romantikou. Předpokládáme, že umíte uvařit na ohni nejzákladnější jídla a že s pomoci alobalu dokážete mnohem víc. Když se na vaření dobře připravíte, ocení vaše umění všichni přítomní. Neobvyklost našeho kuchaření bude v tom, že k němu nepotřebu jeme ani kotlík, ani pánev - to nám nahradí kovová fólie Alobal. Použijeme ji na několik způsobů. PEČENí V POPELU
Vykuchanou a šupin zbavenou rybu nebo část kuřete osolíme, okoře níme a pečlivě zabalíme do alobalu, který uvnitř potřeme tukem. Pak naneseme navrch asi 1 cm silnou
14
něho kousky ražniči jako na talířek a vybíráme si je z této misky přímo u ohně.
Protože jste zkušení táborníci, jistě nemusíme připomínat opatrnost při zacházení s ohněm. Ještě si řek neme, JAK UKLízíME OHNIŠT~
uMký KOTLíK Z několíka vrstev alobalu vytvarujeme misku. V ní si upravíme směs z omastku, nakrájené cibulky i jiné zeleniny. Misku položíme na silné klacky, kterými přikryjeme mírný oheň a vytvoříme tak jakýsi rošt, který bude chránit misku před převrhnutím i před prudkým hoře ním. Plamen by mohl vznítit i omastek v misce. Když je cibulka osmažená, nasypeme do misky.nakrájený salám, ti šikovnější libové maso. Mícháme a dáváme stále pozor, aby se oheň nerozhořel plamenem. Proto otáčíme klacky, abychom měli pod miskou žhavé uhlíky z ohořelé strany klacků. Nezapomeneme na sůl a červenou práškovou papriku, podle chuti i jiné koření. Opatrně,
PLNíš PLAMEN SAMOSTATNOSTI?
VŠIMNI
RAŽNiČi
Malé plátky vepřového masa, ale můžeme použít i uzeninu, napícháme na syrový prut a prokládáme je kousky cibule, zelené syrové papriky a slaniny. Pak vše pečlivě zabalíme do alobalu, aby vyškvařená šťáva nekapala do ohně. Otáčíme nad plamenem. Po upečení opatrně rozbalíme alobal a stáhneme do
• Stálé ohniště po skončení vaření ulijeme vodou a druhý den popel vybereme do odpadové jámy nebo na záhonek. • Ohniště na veřejném tábořišti posypeme hlínou nebo pískem, nikdy ne hrabankou se suchým listím, které by se mohlo vznítit. Necháme je uklizené a připravené pro další táborníky. • Ohniště, které jsme zřizovali jen pro nás, pokryjeme před odchodem drny, které jsme při zřizování ohniště vyryli polní lopatkou a po dobu vaření uložili pod nějaký keř. V kamenitém terénu otočíme oča zené kameny černou stranou dolů a jejich okolí zamaskujeme nehoř lavým materiálem, které nám okolí poskytne. -leb-
SI PODMINKY 7/4 - NA POLNíM OHNiŠTI PŘIPRAVí JíDLO, UMl ZAHLADIT STOPY PO OHNiŠTI.
Když někdo řekne slovo vynálezce, okamžitě se mi vybaví sir Isaac Newton, dřímající pod jabloní. Jablko ho ťukne do hlavy, Newton se ťukne do čela, a ejhle! Gravitační zákon je na světě . . • Tahle představa se mi zvlášť líbí, protože vypadá velice jednoduše a každý může potají doufat, že ho jednou z ničeho nic taky něco ťukne a on udělá vynález století. A hned po Newtonovi mě napadne pan řídící Hlava, který sice houby vynalezl, zato učil v Pří měticích u Znojma, kde byl před dvěma sty lety farářem Prokop Diviš, vynálezce hromosvodu, správněji bleskosvodu. "Prosím, je to pravda, že první hromosvod vynalezl Benjamin Franklin?" ptá voli jsme se pokaždé, když jsm*! chtěli pana řídícího namíchno ut. Pokaždé nám skočil na špek. "Franklin byl Američan a navíc známý diplomat. Dokázal kolem svého vynálezu udělat jaksepatří rozruch, takže mnozí špatně informovaní lidé mu dlouho připisovali prvenství. První však byl Prokop Diviš! Což je nyní vědecky dokázáno. Ovšem my, Češi, jsme národ skromný. Příliš skr'o mnýl A zajisté proto tak mnohý český vynález zapadl v dějinách bez ohlasu:' Od pana řídícího Hlavy mám tedy představu číslo dvě : Že nnše země se odjakživa hemžila vynálezci, o kterých se nikdy nikdo nedověďěl. Že nejspíš leckterý sedlák od Chlumce vy';alezl žárovku dávno před Edisonem a možná nejeden husita měl na dvorku malou atomovou elektrárnu. Taky je to nesmysl. Ale nakonec ••. kdo ví? - se/(KRESlí EVA PRÚŠ
Třetí
prázdninový případ
Sherlocka Holmese Napsal Rudolf Čechu ra Nakreslil Ka rel Franta .-/'
TAJEMSTVí , STARE KNIHOVNY S he rloc k Holmes již d e J~ í dobu stá J v kou tě a ne hnutě, jako zhy p no ti zo ván , se up ře ně díval do t emného rohu místnost i. .. P,'oboha, co tam v id íte!?" ozva l se Watson. .. Poz o r u ji pavouka, drahý Wa1;.s one," us m ál se Hol mes ... Nevěřil by ste , jak je zajímavé sledovat p ři práci k řižáka. Pře dstav t e si , že dokáže vyrábět pět druh ů růz ný c h vláken!"
16
;,Dejte pokoj! Kdybyste radši nařídil paní Hudsonové, aby ty pavučiny vymetla i s pavouky! Taková havě ť!" Watson se znechuceně ošklíbl . .. Havěť, Watsone? Pavoucí patř í k nejzajímavěj~ím živočichům! Zdalipak víte, že jich jé vic než sto tisíc druhů?" .. Snad nechcete říci, že je všechny znáte!?" .. N ikoli, Watsone. Znám pouze oněch pět set ~edesát pět druhů, které se vyskytují v Británii - pro mou po t řebu to postačí." Jestli se Watson obával, že nyní bude muset vyslechnout odbornou přednášku o životě pavouků , pak mohl poděkovat za záchranu ne nadálému náv§těvníkovi . Nebyl jím níkdo jiný než jediný synovec zesnulého sira Morburryho, jak se záhy dověděli z ozlacené navštívenky. .. Snažně vás prosím, pane Holmesi, použijte své ho věhlasného důvt i pu a pomozte mi," žado nil rozru šený mlad ík, ne starší pětadvaceti let . .. Nejsem sice nijak mimořádně chamtivý člověk, ale přece jen nechat poklad jen tak bez užitku shnít v zemi, to by bylo jaksi nemoudré, jak jistě pochopíte." "Okamžik, mladý muži ," přerušil jej Holmes, .. nap řed se laskavě posaďte a nějak souvisle a srozumitelně mi vyložte, o co vám vlas t ně běží. Přes všechno, co jste o mně patrně slyšel, nejsem úplně vševědoucí. "
Sympatický mladík uposlechl a začal skutečně zeširoka: .. Můj strýc, sir Arthur Morburry, byl vskutku uš lechtilý člověk. Ujal se mě jako sirotka, když o ba moji rodiče zahynuli při železničním n eštěstí. Žil jsem na strýcově sídle do svých patnácti let, a mu s ím říci , že jsem se neměl špatně. Sir Arthur rozhodně nebyl to, čemu se říká skrblík_ Jako každý osaměle žijící a zámožný č lověk měl však své libůstky - dalo by se říci, že byl tak trollku podivín," ",V čem spočívalo jeho podivínství?"
.. Kromě jiných
maličkostí,
které nejsou nynl zejména v tom, že strýc si náramně potrpěl na tajemné poklady." .. Oh - měl jích tolik?l" ..Tak to nemyslím," usmál se mladík ... Strýc prostě náruživě rád četl kdeco o pokladech, pokoušel se i různé poklady hledat, nu - a nakonec
důležité, spočívalo
Třetí
prázdninový případ
Sherlocka Holmese
c.,. ~.
~
,,~.
.< ~ 1/' ' ,~. ;~'I1' t,.
i '-..
'
I
,
I
Napsal Rudolf Čechura Nakreslil Karel Franta
'
I
,.-~_/
TAJEMSTví , S ARE KN HOVNY Sherlock Holmes již de'§í dobu stál v koutě a nehnutě, jako zhy pnotizován, se up ře ně díval do t emného roh u místnosti. .. Proboha, co tam vidíte!?" ozva l se Watson. .. Pozoruji pavouka, drahý Wat;.so ne," usmál se H o lmes ... Nevěř il byste, jak je zajímavé sledovat p i'i práci kř ižáka. Před stavte si, že dokáže vyrábět pět druhů rů zných vláken!"
16
;,Dejte pokoj! Kdybyste radši nařídil paní Hudsonové, aby ty pavučiny vymetla i s pavouky! Taková havěť'" Watson se znechuceně ošklíbl. "Havěť, Watsone? Pavouci patří k nejzajímavějším živočichům! Zdalipak víte, že jich je víc než sto tisíc druhů?" "Snad nechcete říci, že je všechny znáte!?" "Nikoli, Watsone. Znám pouze oněch pět set šedesát pět druhů, které se vyskytují v Británii - pro mou potřebu to postačí." jestli se Watson obá val, že nyní bude muset vyslechnout odbornou přednášku o životě pavouků, pak mohl poděkovat za záchranu nenadá~ému návštěvníkovi. Nebyl jím nikdo jiný než jediný synovec zesnulého sira Morburryho, jak se záhy dověděli z ozlacené navštívenky. "Snažně vás prosím, pane Holmesi, použijte své ho věhlasného důvtipu a pomozte mi," žadonil rozrušený mlad ík, ne starší pětadvaceti let. "Nejsem sice nijak mimořádně chamtivý člověk, ale přece jen nechat poklad jen tak bez užitku shnít v zemi, to by bylo jaksi nemoudré, jak jistě pochopíte." !,Okamžik, mladý muži," přerušii jej Holmes, "napřed se laskavě posaďte a nějak souvisle a srozumitelně mi vyložte, o co vám vlastně běží. Přes všechno,co jste o mně patrně slyšel, nejsem
"Nějaké vodítko však vám jistě nechal, ne?" "To je právě to! Strýc neustále tvrdil, že až nastane vhodný čas, poví mi o tom něco bližšího. Poskytne mi prý takové údaje, abych mohl poklad objevit, avšak bez jisté dávky důvtipu, pře mýšlení a tělesné námahy prý to nedokáži." "Tím vhodným časem patrně mínil dobu, kdy se bude cítit již příliš stár a nemocen, než aby si byl jist, že se ještě dočká vaší příští prázdninové
I
r
návštěvy."
"Správně,
pane Holmesi! jenže . .. " "Jenže pak sir Arthur zemřel zcela náhle a nečekaně," prozíravě dokončil Sherlock. "Přesně tak! Včera ráno dostal nečekaně srdeční záchvat a během dopoledne zesnul. Dříve než jsem se stačil dostavit - ačkoliv jsem se vydal na cestu okamžitě, jakmile jsem obdržel tele-
úplně vševědoucí."
Sympatický mladík uposlechl a začal skutečně zeširoka : " Můj strýc, sir Arthur Morburry, byl vskutku ušlechtilý člověk. Ujal se mě jako sirotka, když oba m oji ro d i če zahynuli při železničním neštěstí. Žil jsem na st rýcově sídle do svých patnácti let, a musím říci . že jsem se neměl špatně. Sir Arthur rozhodně nebyl to, čemu se říká skrblík. Jako každý osaměle žijíci a zámožný člověk měl vbk své libůstky - dalo by se říci, že byl tak trošku podivín." "V čem spočívalo jeho podivínstvH"
"Kdo vám poslal telegram?" komorník - na jeho p'říkaz." "Se strýcem už jste tedy nemluvil." "Ne. Bohužel. Je mi to moc líto - a nejen kvůli tomu pokladu, věřte mi!" "Vzkaz u komorníka vám přirozeně nezanechal - natolik mu nedůvěřoval, že?" "Komorník mi vyřídil pouze strýcova poslední slova: Najde to v knize ... A dál nic. Víc už nestačil strýc říci." "Ale chlapče!" zajásal Holmes, "pak přece není nic ztraceno! je jasné, že plánek pokladu uložil strýc do některé ze svých knih! jednoduše je všechny prohlédnete a ..... "Ano," přerušil ho mladík, "jenže v knihovně sira Arthura je něco přes osm tisíc svazků! Umíte si představit, jak dlouho by trvalo prolistování všech těch stránek? Proto právě se obracím s prosbou na vás." . Po krátkém zamyšlení se Holmes zeptal: "Měl sir Arthur dosud dobrý zrak?" "Zdaleka ne! Tu~ím pět dioptrií. To víte, v jeho "Strýcův
"Kromě jiných maličkostí, které nejsou nyní důležité, spočívalo zejména v tom, že strýc si náramně potrpěl
na tajemné poklady." "Oh - měl jich tolik?!" "Tak to nemyslím," usmál se mladík. "Strýc prostě náruživě rád četl kdeco o pokladech, pokoušel se i různé poklady hledat, nu .;. a nakonec
sám jeden poklad shromáždil a kdesi zakopal." "Aha - a vy nevíte kde!" "Nevím. Strýc se mnou několikrát o tom svém pokladu mluvil při mých prázdninových návště vách na zámku, vždy však jen o tom, jakou má poklad cenu a že já budu jeho jediným dědicem - musím ho však prý napřed najít!"
věku .•.
Za pár týdnů by mu bylo sedmdesát let." "Aha. Předpokládám tedy, že přiliš nečetl?" "Býval kdysi vášnivým čtenái'em - proto také ta ohromná knihovna. Avšak jak mu slábl zrak, četl stále méně a méně a posledním rokem pře četl, tuším, sotva tak jednu knížku. Příliš ho to již unavovalo." "To je znamenité," poněkud nepřípadně řekl Holmes a vzápětí se začal oblékat. "jdeme na zámek," rozhodl a vyzval ku spěchu též Watsona. "Můžete mi říci, mladý muži," zeptal se Sherlock cestou v bryčce, "jak hodláte s pokladem naložit?" "Polovinu zamýšlím rozdělit mezi své chudé příbuzné, za druhou polovinu bych si chtěl dopřát rozkoše cestování. Víte, hro zně rád poznávám cizí kraje, hlavně tropy mě lákají, studuji také se zájmem hmyz, zejména motýly a t ak .. ." "Výtečně!" zaradoval se Holmes. " To jsme tedy vlastně kolegové! Zajímáte se snad rovněž o pavouky?" "Ne, to nikoliv." "Škoda. Ale neměl jsem se ovšem ptát, mohl jsem to předvídat. To byste totiž nepotřeboval mé pomoci." Mladý dědic, ba i Watson zírali na to sdělení dosti nechápavě. "Za chvil i vše pochopíte," řekl Holmes místo vysvětlení.
Zámecká knihovna připomínala spíše velikou Vysoké stěny byly beze zbytku obloženy vyrovnanými řadami knih. Důkladné a pozorné prolistování všech těch tisíců svazků by si vyžádalo bezpochyby několika dnů, ne -I i týdnů. Holmes bez váhání a zcela namátkou vyňal z regálu jednu knihu a ukázal ji mladíkovi. Ten poskoč i l údivem: "Snad nechcete říci, že jste ji tal< jednoduše objevil, Holmesi!" "Ne," usmál se Sherlock. "Tak snadné to zas
tělocvičnu.
17
"Nějaké
vodítko však vám jistě nechal, ne?" "To je právě to! Strýc neustále tvrdil, že až nastane vhodný čas, poví mi o tom něco bližšího. Poskytne mi prý takové údaje, abych mohl poklad objevit, avšak bez jisté dávky důvtipu, pře mýšlení a tělesné námahy prý to nedokáži." "Tím vhodným časem patrně mínil dobu, kdy se bude cítit již příliš stár a nemocen, než aby si byl jist, že se ještě dočká vaší příští prázdninové návštěvy." "Správně,
pane Holmesi! jenže ..... .. jenže pak sir Arthur zemřel zcela náhle a nečekaně," prozíravě dokončil Sherlock. .. Přesně tak! Včera ráno dostal nečekaně srdeční záchvat a během dopoledne zesnul. Dříve než jsem se stačil dostavit - ačkoliv jsem se vydal na cestu okamžitě, jakmile jsem obdržel tele"Kdo vám poslal telegram?" komorník - na jeho příkaz." "Se strýcem už jste tedy nemluvil." "Ne. Bohužel. je mi to moc líto - a nejen kvůli tomu pokladu, věřte mi!" "Vzkaz u komorníka vám přirozeně nezanechal - natolik mu nedůvěřoval, že?" "Komornik mi vyřídil pouze strýcova poslední slova: Najde to v knize •.. A dál nic. Víc už nestačil strýc říci." "Ale chlapče!" zajásal Holmes, "pak přece není nic ztraceno! je jasné, že plánek pokladu uložil strýc do některé ze svých knih! jednoduše je všechny prohlédnete a ..." .. Ano," přerušil ho mladík, .. jenže v knihovně sira Arthura je něco přes osm tisíc svazků! Umíte si představit, jak dlouho by trvalo prolistování všech těch stránek? Proto právě se obracím s prosbou na vás." ' Po krátkém zamyšlení se Holmes zeptal: "Měl sir Arthur dosud dobrý zrak?" "Zdaleka ne! Tu~ím pět dioptrií. To víte, v jeho "Strýcův
sám jeden poklad shromáždil a kdesi zakopal." "Aha - a vy nevíte kde!" "Nevím. Strýc se mnou několikrit o tom svém pokladu mluvil při mých prázdninových návště vách na zámku, vždy však jen o tom, jakou má poklad cenu a že já budu jeho jediným dědicem - musím ho vlak prý napřed najit!"
věku ...
Za pár týdnů by m u bylo sedmdesát let." "Aha. Předpokládám tedy, že pi'íliš nečetl?" "Býval kdysi vášnivým čtenářem - proto také ta ohromná knihovna. Avšak jak mu slábl zrak, četl stále méně a méně a posledním rokem pře četl, tuším, sotva tak jednu knížku. Pi'íliš ho to již unavovalo." "To je znamenité," poněkud nepřipadně i'ekl Holmes a vzápětí se začal oblékat. "jdeme na zámek," rozhodl a vyzval ku spěchu též Watsona. "Můžete mi i'íci, mladý muži," zeptal se Sherlock cestou v bryčce, "jak hodláte s pokladem naložit?" .. Polovinu zamýšlím rozdělit mezi své chudé pi'íbuzné, za druhou polovinu bych si chtěl dopi'át rozkoše cestování. Víte, hrozně rád poznávám cizí kraje , hlavně tropy mě lákají, studuji také se zájmem hmyz, zejména motýly a tak ..... "Výtečně!" zaradoval se Holmes ...To jsme tedy vlastně kolegové! Zajímáte se snad rovněž o pavouky?" "Ne, to nikoliv." "Škoda. Ale neměl jsem se ovšem ptát, mohl jsem to pi'edvídat. To byste totiž nepoti'eboval mé pomoci." Mladý dědic, ba i Watson zírali na to sdělení dosti nechápavě. "Za chvíli vše pochopíte," řekl Holmes místo vysvětlení.
Zámecká kn·ihovna připomínala spíše velikou Vysoké stěny byly beze zbytku obloženy vyrovnanými řadami knih. Důkladné a pozorné prolistování všech těch tisíců svazků by si vyžádalo bezpochyby několika dnů, ne-Ii týdnů. Holmes bez váhání a zcela namátkou vyňal z regálu jednu knihu a ukázal ji mladíkovi. Ten poskočil údivem: "Snad nechcete říci, že jste ji tak jednoduše objevil, Holmesí!" "Ne," usmál se Sherlock. "Tak snadné to zas
tělocvičnu.
17
není. AvJ!t k
pohleďte
na tuto knihu - co vidíte?" byl zcela čistý, opačná strana svazku byla pokryta hustou, tmavošedou pavučinou. Vlastně to vypadalo spíš jako řídká špinavá vata. "Vidíte? To je typické'" řekl Holmes. "Komorník přirozeně čas od času utíral knihy zepředu nevytíral ovšem pavučiny za knihami' Ostatně to obvykle nedělá ani sebepořádnější hospodyňka. Předpokládám, že takovouto pavučinu najdeme za všemi knihami." Ačkoli
18
hřbet
"Ah tak - již chápu!" vyhrkl mladík. "Bude to v té knize, za níž není pavučina I" "Jste na omylu," řekl však Holmes. "Vsadím se, že pavučina bude za všemi knížkami bez jediné výjimky!" "Ale to tedy .• •, jak potom .•. ," zklamaně hlesl dědic. "To přece nemyslíte vážně, Hol mesil" ozval se doktor Watson. "Z výpovědi mladého pána je zřej mé, že sir Arthur se teprve na poslední chvíli rozhodl zhotovit jakýsi náčrtek a vložil jej do některé z knih! Učinil to tedy nejspíš teprve včera ráno po prvém silnějším záchvatu! Všechny ostatní knížky budou mít vzadu pavučinu, protože sir Arthur už žádnou dávno nevyndával- proto jste se přece ptal na to čtení, ne?" "Ve všem máte naprostou pravdu, Watsone. A přece bude pavučina i za tou hledanou knihou - protože mezitím uplynula jedna noci" "Já vám nerozumím," pi'iznal Watson. Holmes vyndal ze své hluboké kapsy zahnuté zubai'ské zrcátko, do druhé ruky uchopil kapesní svítilnu a začal prohlížet krajní řadu ve výši svých ramen. "Ve vyšších i'adách to nebude," vysvětlil, "potože člověk po srdečním záchvatu sotva poleze na knihovnický žebříček." A zatímco prohlížel prostor za knížkami s touto výzbrojí to šlo docela rychle - vysvětloval oběma zvědavým mužům :"Tyto hrubé, nevzhledné pavoučí sítě za knihami pocházejí od pavouka zvaného pokoutník domácí. Vyznačuje se tím, že pracuje pouze v noci - zato pak bez oddechu
a nepřetržitě. Udělá-Ii mu někdo do jeho sítí díru, během nejbližší noci ji zcela zalátá. Proto jsem ochoten se vsadit, že pavučina bude bez výjimky za všemi knížkami I" "Pak ovšem vůbec nechápu, co vlastně hledátel Vidím, že zde nezbývá jiná možnost než trpělivě prolistovat všechny ty ' knihy. To bude pěkn á dřina!"
"Nevěste hlavu, pi'íteli," uklidnil ho Holmes. "Ví-Ii již člověk cosi o pavoucích, pak by měl též vědět, že čerstvá pokoutníkova pavučina je téměř zcela bílá - a takovou právě hledám. Aha - tady ji máme!" vykřikl a vyňal z regálu tlustý svazek opředený zezadu hustou, avšak bělostnou pavu činou. Prolistoval knihu, našel v ní malý lísteček s nákresem, podal ho mladému dědici a i'ekl: "Zde máte zprávu o svém pokladu, příteli . Dobi'e si ho užijte a hleďte prostudovat motýly co nej lépe." "Myslím, že se začnu blíže zajímat i o pavouky," s úsměvem i'ekl mladík. A Holmes se se smíchem obrátil k Watsonovi : "Nuže vidíte, milý doktore, že i dobrá znalost pavouků - té havěti, jak vy říkáte - může být velice užitečná v detektivní praxi I"
V PiUŠTíM ČíSLE NAJDETE DAlŠí DETEKTIVNí piUB~H "JEDOVATÝ PiUPAD".
HAVRANí DOGA Námět a scénář Ivo Pechar Kreslí Vladimír Krb
J./IKbO 2
S
J/I1Š
rl!!1JOu
I./EIJUPE KIlH"11i!4PIT ff
8 k'Luq ilECf.{Tt; TOI-lOI' JJE HR' TO SI'-IYSI. !I/o
Tl>K, f?BY';-KU.'
ÁlĚ"Ol.lK.~RT (Zn PE/.J ~4J1fij,iiPoPRVK'r' RZ' · K JJovt;
POŠ1-E- J/R SIÍ~LIS-TI •••
7 I./E:i J/LQS, I
Sempé Goscinny POLEDNí KLID Jediná věc, která se mi na prázdninovém táboře nelibi, je to, že si kafdý den po obědě musíme lehnout. Poledni klid je povinný a nikdo se mu nevyhne, i kdyby si vymyslel sebeleplí výmluvu. Vlastně je to nespravedlivé, jelikož, uznejte sami, od rána, co jsme vstali, jsme si akorát zacvičili, umyli se, ustlali, nasnídali se, Iii jsme na pláž, trochu si hráli na písku, takže fak.t nemáme proč být unavení a neni důvod odpočívat.
Ale jedna věc je na poledním klidu dobrá: Do naleho srubu totiž vždycky přijde jako dozor nál vedoucí a vypráví nám delijaké historky, aby nás udržel v klidu, a to je fakt bezva. "Prima'" zvolal nál vedoucí. "Vlichni jste v posteli, tak ať už vás neslylím ani pípnout'" VI.ichni jsme poslechli kromě Bertýna, který se posadil na posteli. "Bertýnel" zařval Gérard. "No bodejť, to jsem si mohl myslet, kdo jiný, pořád jen on - věčně musí dělat Ipumprnáklel Jsi nejnesnesitelněj~i z celého oddílu!" ,,0 co kráčí, Gérarde?" řekl mu Bertýn. "Hledám jenom tenisky."
Bertýn je můj kamarád a je to pravda, že je nesnesitelný - je s ním fantastická legrace. Když si konečně Bertýn lehl jako ostatní, řekl nám vedoucí, že máme spát a nedělat rámus a nel"u~it kluky z ostatních srubů. "Vyprávěj nám něco, Gérarde! Vyprávěj '" prosili jsme ho jeden přes druhého. Nál vedoucí si vzdychl a řekl, že tedy dobrá, ale že musí být ticho. "V jedné daleké zemi byl jednou jeden kalif," začal Gérard vyprávět,
Ka"ito/.. " Icnihy te. V"."mce.' du " .. Iit Nicola., © D~""ě/, P"ri.,
nf.%
"a ten byl mOC hodný, ~. Ie měl u krutně zlého vezíra . . ... Gérard se za stavil a zeptal se: "Může ná m někdo říct , kdo to j e vezír?" Bertýn zvedl ruku. "No, Bertýnel" vyzval ho náš vedoucí. "Můžu se jít vyčurat, Gérarde?" zeptal se Bertýn. Vedoucí se na něho po díval př i mhouřenýma o čima. pak nab"al do pusy vzduc h a ko nečně po chv íli i'ekl: "No, dobře, jdi, ale hned "/I! vrať." A B .. rtýn še l. Náš ve.doucí se zn.o v u začal pro cházet v ul ičce mez i postelemi a vyprávěl t en příbě h . Musím se při znat, že já mám radši hi s torky o kovbojích, o Indi ánech nebo o letcích. A tak Gér'ard m lnv il, nikdo nedělal rámus a mně se začaly zavírat oči a najednou jsem byl na koni a měl jsem fantastické stříbrné kolty u opasku a. velel jsem sto vkám kovbojů, jelikož jsem byl šerif. a přepadli nás Ind iáni a je den 7: nkh křičel: .. Koukejte, Idud, našel jsem vejce'" Posadil jsem se na postel! a viděl jsem, že do srubu přiběhl Ber týn a v ruce držel vejce. Vlichni jsme vstali, abychom se na ně podívali. .,Lehnout! Okam ž i tě si l e hněte!" rozkřikl se Gérartf a tvá řil se d ost
Jelikož už nikdo nespa l, vedoucí pokračo val ve vyp rávění. Nebylo to špatné, zvlášť t o míst." jak se hodný kal if přestrojí, a by se dověděl, co si lid i o n~m myslí, a velkovez ír, který byl p~kelně zlý, toho využije
a zmocní se jeho posta vení. Najed no u se Géra rd zast avil a řekl: "Co zase vyvádí ten ul iční k Bertýn?" "Jestli dKete, Gérarde, já pr'o něho dojdu ," na bídl se Valentýn. "Dobře," svo lil vedoud oddílu, " ale nikde '> e ne:zdržI-;!" Valentýn še l ve n a okamžitě pNběhl zpátky. "Gérard e ! Gérard~ ! " kř ičel. "Bel-tÝti je na !'t romě a nemóie doItJl" Vedo ucí odtli 'u vy běhl ven a my ~iichni j'Sme utíkali za ním, ale předtim jsme ještě stačili vzbudit G ualberta, kter ý spal a nic neslyšel. Bertýn seděl na větvi úplně nahoi'e v Ico nmě j ednoho "trmrll.! a tvá ř-i! se nešťa stně.
nespokojeně.
"Čí myslít e, že je to " <:líce, (,;éra,r de?" zeptal 'Se Bertýo. Ale VE'
21
"Tamhle je! Tamhle je! volali jsme a ukazovali jsme si na něho prstem. "Ticho!" okřikl nás Gérard ... Co tam nahoře děláš, Bertýne?" "No přece," řekl Bertýn, "šel jsem vrátit vejce tam, kde jsem je našel, jak jste mi nařídil, a ndel jsem je tady, v hnízdě. jenomže když jsem lezl nahoru, zlomila se pode mnou větev a já teď nemůžu dolů."
A dal se do breku. Bertýn má pekelně silný hlas, a když brečí, je ho daleko slyšet. Ze srubu vedle stromu vylezl vedoucí jiného oddílu a vypadal značně ndtvaně. "To jsi ty a tvůj oddíl, kdo tu dělá ten randál?" zeptal se našeho vedoucího. "Vzbudil jsi celý můj oddíl a dalo mi to pořádnou fušku, než jsem ho uspal!" "jen si stěžuj," vyjel na něho Gérard, "já mám kluka na stromě'" Ten druhý vedoucí se podíval nahoru a dal se do smíchu, ale smál se jen krátce, jelikož všichni klucí z jeho oddílu se vyhrnuli ven, aby se podívali, co se děje. Stála nás tam pod stromem pěkná hromada. .. jděte si lehnout'" nařídil jim jejicll vedoucí. "Vidíš, co jsi spískal? Když si někdo nedokáže udržet kázeň, nejezdí jako vedoucí do prázdninového tábora'" .. Chtěl bych tě vidět na mém místě," řekl mu náš vedoucí. "Ostatně tvůj oddíl nedělá o nic menší rámus než můj'" "No jo," řekl vedoucí druhého oddílu, "ale tvůj vzbudil můj'" "Gérarde, já chci dolůl" zaúpěl Bertýn.
2
'« _
~
,>III
c(
~
1: ~ c(
::! lN
g w
1:
22
Oba vedoucí oddílů se přestali hádat a šli pro žebřik. "Ten musí být trochu natvrdlej, takhle zůstat trčet na stl'omě'" po znamenal jeden kluk z toho druhého oddílu. "Co ti je do toho? Starej se o sebe!" řekl jsem. "Se ví'" přidal se k němu druhý kluk z jejich oddílu. "Ve vašem oddílu jsou vůbec samý trdla, to je známá věci" "Aekni to ještě jednou .. ... vykřikl Gualbert. Ten kluk to opakoval, a tak jsme se začali prát. .. Haló, klucí' Héj' Počkejte, až slezu. Neperte se ještě!" volal na nás Bertýn. "Héj, kluci, počkejte'" Vtom přiběhli vedoucí oddílů s žebříkem a s panem Poldou, to je vedoucí tábora a chtěl vidět, co se přihodilo. Všichni křičeli jeden přes druhého, bylo to úplně senzační, až na to, že se vedoucí oddílů tvářili silně nakvašeně, nejspíš proto, že Bertýn nečekal, až přijdou, a sám slezl ze stromu. Tolik pospíchal, aby se mohl bavit s námi. "Vraťte se všichni do svých srubů, okamžitě'" zařval pan Polda a měl hlas jako Polívka, to je náš dohlížitel ve škole. A tak jsme se vrátili do srubu a pokračovali jsme v poledním klidu. Ale netrval moc: dlouho, jelikož už byla hodina nástupu, a tak nás vedoucí vyhnal ven. Mám takový dojem, že ani on nemá moc rád polední klid. Ale úplně hladce se to taky neobešlo, jelikož Bertýn usnul a za nic na světě jsme ho nemohli dostat z postele.
l•
, •
INFORMUJí Tábornické olympijské hry pořádá pionýrská skupina při ZDŠ Beroun již podeváté. Heslem her je " Neni důlež i té vyh rá t . ale zúčast ni t se". Pioný,' i jsou ub yt ováni ve vl astnich stanech a spacích pytlích, do Záhořku si vezou i vlastní záso by. Každý si přijde na své v sedm nácti různ ý ch disciplinách . Užije se nejen hodně legrace, ale chlapci a děvčata se naučí mnoha potřeb ným věcem pro život v táboře i v přírodě . Že byste se docela rádi zúčastnili disciplín, které se jmenují např. vrh bludným balvanem, jedenáctiskok, hod stanovým kolíke m. vánočka, jízda čarodějnic, cesta všímavosti, šplh na strom, memori ál trakaře, přepalování provázku a dalších? Den čs. pionýrů oslavili řevničti pi o nýř í také prací. Rozhodli se, že každý z pi o nýrů - a je jich ve skup in ě 419 - přinese do školy pět i ki lový balíček papíru. Výtěžek ze sbě ru pak odevzdají na Fond solidarity, kde si naplánovali částku 1 000 Kčs. Na ochranu životního prostředí odpracovali 2412 hodin. Na počest Festivalu na Kubě zhotovují kroniku
o životě kubánských pionýrů, odeslali dárky na Bazar solidarity a nyní nacvičují kulturní program "S tancem na Kubu", s kterým vystoupí nejen ve městě, ale také v Domě čs. dětí na Hradě . NABíZEJí Čisté barevné pohledy psů a ko· ček za foto Fantomase - I. Shlei ferová, Veletržní 51, 17000 Praha 7. Nálepky od sýrů za samolepkyM. Jevická, Bruselská 14, Praha 2. Pohlednice s obr. j. Lady za pohlednice květin, dále gram. desku K. Gotta za barev. plakát J. Schelingra - H. Bur'dová, Kulířov 6, 67915 Lipovec. Cokoli za obr. gymnastek - Z. Javůrková, Bratrušov 157, 78701 Šumperk. Knihy od J. Augusty a zahr. známky za knihy K. Maye .- V. Jaroš, Bohušice 28, 675 51 Jaroměři ce n. Rok. Známky, obtisky, odznaky za samolepky - R. Šeps. 50782 Pecka 89. CHT~Jí ZíSKAT Některá čísla Ohníčku ročník 24 a 25 - M. Feikus, 1. pětiletky 13. 748 01 Hlučín. Čtyřlístky (čas.) za známky, papírové prostírání N. Sokolová, 261 02 Příbram VII 191. Některá čísla čas. Kino, roč. 31 a 32 za pohledy květin, měst, psů a koček - P. Pospíšilová, Peldova 3, 701 00 Ostrava 1. Modely starých aut v měř. 1 : 6 za donaldy, plakáty cizích skupin I. MUllerová, Sídliště 1435, 28922 Lysá nad Labem. Ohníček, roč. 26, číslo 1, 2, 5, 8, 16 - J. Pučil, 36233 Hroznětín 312/3. Někt. čísla ABC roč. 21 a 22 za známky, písničky, foto zpěváků - I. Pivovarčiová, Gen. Sochora 1267, 70800 Ostrava.
VLAŠTOvčí
LET je samá klička, vlnovka, výkrut a 1'1'1tom rychlý jak blesk. Celá ta pestrost a ladnost letu není ale vůbec samoúčel ná. VlaJtovka lapá za letu hmyz, který jinak obtUuje lidi i zvířata. Když má prfet, všechny vlaftovky létajI těsně nad zemí, protože hmyz tam hledá úkryty před lijákem a p1'ed větrem, ale v krásných slunných dnech létaJI vysoko, skoro až na tratích letadel. Za teplých letních podvečerů létají ještě výš, skoro až' ke hvězdám. Ale o tom vědí jenom hvězdá1'i, kteřI ty malinké ptáčky někdy zahlédnou svými obrovskými dalekohledy. Proč létají tak vysoko, to nikdo neví. To Je veliké vlaftovčI tajemství.
,-Z
~
Chápejte
mě
Hej, stůjte! Copak tady chcete! Tady nemá nikdo co dě!at! Tady jsem pánem já a jeltě tak nejvýl můj člověk. Jste pozváni? Nejste. Anebo mi to můj člověk zapomněll'íct-a to je,jako byste nebyli. A vůbec, my stájoví pinči, nezapomínáme na staré psí ctnosti. A co je první psí ctnost? Ostražitost. Tu máme v krvi už od dob, kdy jsme běhávali vedle formanských vozů a hlídaH náklad i koně. Dnes už nám z té staré slávy zůstala jen ta ostražitá nátura a staré jméno. Podle nového psího názvosloví se jmenujeme sti'ední knírači. No prosím, nakonec proč ne, knír máme, o tom není pochyby a sti'ednf jsme taky. Veký knírač, to je takový nohatý halama, obyčejně černý jako smůla, malý knfrač je zase taková horkokrevná poloviční porce. Ale my, sti'ední knírači, jsme právě tak veld, abychom jeltě budíli respekt PIŠE A KRESLI F. FOLTÝN
a aby se nale vyhrožováni dalo brát úplně vážně. Můžeme být celí černi, ale daleko typičtějlí pro nás je taková zvláJtnl ledá barva - i'lká se jl pepi' a sůl a. opravdu to tak vypadá. To je velice praktická barva, není na ní znát ani prach dlouhých cest, ani nějaké to uschlé bláto. Vlastně I to je jakási cestovní uniforma, pozůstatek z dávných dob. I nale tvrdá, drátovltá srst pati'ila k nalemu původnímu povoláni. To dá rozum, že se takový forman nemohlo své psy moc starat, vyčesávat je nebo snad fénovat, když promokli. A tak jsme my stá/ovl pinčl zůstali dodnes takovými nezničitelnými společnfky do nepohody. Vlak jsme taky samý sval a Ilacha, I polltái'ky na tlapkách máme tvrdé, jak si je nali pi'edkové na dlouhých cestách vytrénovali. Vy lidé rádi i'ikáváte .. že cestováni bysti'f rozum. Já sice na vale lidské moudrosti moc nedám, ale v tomhle pi'fpadě byste mohli mít pravdu, my jsme skutečně zdě dili po svých pi'eddch velice bystrý mozek. Mě ktei'í lidé tvrdf, že až moc. Že když si nu pán nedá pozor, začne poslouchat on nás. Ale tak zlé to nenf. V mládí ovlem poti'ebujeme tvrdli ruku a důslednost, ale po solidnlm výcviku je na nás opravdu spolehnutí. I když jsme trochu menlf, ne! je u služebních psů zvykem-jsme vysod jen 48 cm - zvládneme výcvik docela hladce a jsme pak vlestranně použitelní, jak se praví úi'edni. S cizími se nemazlíme, to je pravda, ale k lidem, které známe a máme rádi, dovedeme být opravdu míli. Jen se zeptejte někoho, kdo stájového pinče měl, určitě na nás nedá dopustit. Nepleťte si nás s teriéry. Zatímco my jsme původem z evropského kontinentu, drtivá vitlina teriérů pochází z Velké Británie. Niktei'1 z nich jsou také hrubosrstí, mají také pi'isti'ifený ocas, ale tim podoba končí. Nepi'isti'ihují se jim uli, ocásek se nekupiruje tak nakrátko jako nám. Ani barvou se jim nepodobáme a náturou teprve ne. My totiž nejsme horkokrevní lovci, ale odjakživa rozvá!ní, I když energičtí průvodci člověka. A tak to má být, ne? PfŠE HELENA KHOLOVÁ, KRESLf VLADIMfR KRB
MIREK SE R .O ZHODUJE obyčejný kluk jako vy a dostává se - stejně jako vy různých situací. Musí být ohleduplný ke druhý m, musí dbát na bezpečnost, šetřit společný majetek, pečovat o přírodu . . . Ale jak užto bývá, svízelů a úkolů se obvykle objeví n ě kol i k najednou. Záležl tedy jen na Mirkovi, jak rychle a správ ně se rozhodne,
Mirek je
do
v jakém pořadí bude úkoly řešit . Před sebou máte pět obrázků . Dobře se na n ě pod ívejt e a pomozte Mirkovi. Poraďte mu, co musí v každ é si tuaci udělat ze všeho nejdřív, co může ud ě lat potom a co může nechat klidně až na konec. O své pohotovosti a správn é m uvažování se p ře svědčíte na straně 30.
...... CO _UD~LÁTE VY A V JAKÉM ~ PORAD.?
POHOŠTĚNí NA TÁBOŘE
V červenci nebo srpnu trávíme prázdniny na tábol'e. Celý den máme pestrý program. Stane se vlak, že nám náhle pl'ijde vzácná návltěva. Patroni ze závodu, vojáci, ktel'í nám pomáhali stavět stany, lesáci, kteří ná~ vzali do lesa na čekanou. A my Je chceme pohostit. V tom případě připra víme mísu chlebíčků , které vytvol'íme obratem ruky.
1. pomazaný chléb, plátek sýra, proužek papriky, salámu nebo lunky, 2 kolečka vajíčka
2. chléb s máslem, kolečka sýra a salámu posypeme pažitkou nebo sekanou petrželkou'
3. chléb s máslem, list salátu, nakrájené vajíčko, proužky sýra, ředkvička
,
" "
TAJEMNA ROVNOBEZKA r
jest/ife se p'eneseš o devět tisíc kilometrů na západojihozápad, dostaneš se do oblasti, ve které se odehrává naše hra: Před tebou je Karibské moře. Na sever a na jih od dvacáté rovnoběžky leží místa, ke kterým se vztahují výjevy na našich obrázcích a se kterými je nějak spjat život tří slavných mužů vyobrazených na medailóncích. Uhádneš - ano, je to tak trochu hádanka, proto spoléhej na svůj úsudek - do které země, do které končiny by ses musel dQstat,abys uviděl trosky města Mayů, obří radioteleskop, ono pobřeží, u kterého přistál Kolumbus, aby ses stal svědkem lovu na anaIIiI..
kondu, nebo abys třeba objevil slavný poklad karibských pirátů? Uhádneš, ke kterému místu měl vztah spisovatel Ernest Hemingway (1) a vědec Benjamin Franklin (2)? Poznáš, která země má státní znak (3) s onim $ymbolickým klíčem? A která země se stala druhou vlastí Che Guevary (4)? Uhádneš, kde se vydal na svou podmořskou expedici batyskaf Benjamin Franklin (A)? A nakonec : Odkud přichá zejí na kontinent uragány (B)? si
Napovíme ti, ale potom už hraj sám. na straně 30.
Svůj
úsudek
můžeš ověřit
PRÁZDNINOVÁ ZEMĚPISNÁ
HRA MAYOV~ obývali polvodni ji!nllást polooltrova, ale kolem roku 610 n. I. opustili Ivá výltavná mi.ta, nechali je napospal dlungli, zatimco 0400 kilometr6 leverněji v naprolté divo-
li ni! vybudovali " Novou flli". A dolvodl Mofná pflrodnl katastrof., molná útoky barb.rlkých kmen6 ze •• vernlho Meneboť mnohem v(c Ita ... věli chrámy, ne! obdiílávali poldu. Tak jim to toti! pfiku:oval kalendáf. RADIOTELESKOP, z kterého bylo vYlláno prvnl rádiové poselltvl lidltva ke hvizdám, letl v kráteru vyhallé lopky • Tfu KOLUMBOVY LOD~ mlfily na západ, aby objevily novou celtu do Indie. 12. fljna 1492, na den Svatého Salvadora, uv.idll plavflk ve "vranlm hnlzdě" konefni zemi. Ostrovany, ktefl pfilli pfivitat Ipaniíllkou vlajkovou lod', pak Kolumbul pojmenoval jako Indiány. ANAKONDA, had dlouhý af 11 metrll z leledi hroznýlovitých. Žije v dluncllch v deltií Orinoka, na pfilehlých Oltrovech, a pak _! k Amazonce. ŽELVi OSTROV (La Tortue) le Ital v 17. Itol. útoliltim francouzlkých korzár ol, ktefl přepadali Ipanillké lodě vezoucl do Cádizu zlato. Skály Oltrova jlou provrtány podzem. nimi chodbami a pevnostmi. xika, ale nejlpil je vyhnal hladomor.
ERNEST HEMINGWAY (1898 až 1961) profil v haciendě Caoa Blanca • menlími pfestávkami dvacet let. Stařec a moPe, z.a kterou mu byla udilena Nobelova cena. Pod~t ke knize mu dalo pfátelství .Iidmi z rybářské vesnice. nedaleko hlavniho milta. V haciendi je dnes spisovatelovo muzeum.
Tady napsal novelu
STÁTNi ZNAK prvni locialiltické zemi! na západnl polokoul i. Ve znaku je tél lellel kilt, který Iymbolizuje výz.nam ostrova, na něml zemi! lell : Oltrov chránil pflltup do Karibského mofe, proto se mu fikalo "Kilt Nového Ivita".
To, fe BENJAMIN FRANKLIN (1706-,-1790) několik let pfed P. Divilem zkonstruoval bleskosvod, vi
mnohý, a le málokdo vi, fe tento a politik jako prvnl zkoumal nejvědl atlantský proud a dal nakreslit jeho mapu.
pflrodovědec
CHE GUEVARA (1928-1967), lékaf, ptlvodem Argentinec, pfipo;il se k mladým revolucionáfů..". kteří po Jestileté partyzánské válce vyhlásili
r . 1959 na n e ;větlím ostrově Velkých Antil socialistickou re publiku. Stal se je;im obtanem a ministrem.
FRANCOU ZSKÝ OCEÁNOGRAF jacquM Piccard podni kl v roce 1969 s batyskafem "Beniamin Franklin" tf icetidennl výzkumnou plavbu v hl o ubce 400 metrO. Nechal le unálet nejrychlejllm mo řs kým proudem (al 7 km / hod.) . Pr oplul i povistným " trojúhelnikem smrti U , v něml jen od roku 1945 zmizelo p ře •• f o lodi a a_i dvacet letadel .
HURIKÁN, URAGÁN, tak le nazývaj I tropické cyklóny, které vznikajl na dvacáté rovnobělce, kdy! le letkává teplé rovnlkové proudlnl I chladným leveroatlantským. Obrovlký vzdulný vir o polomlru stovek kilometrol Ikrývá obrovlkou IIlu Irovnatelnou I pOl miliónem atomových pum.
27
~ po
v '-
Vladi",i. !ikrabana, Pře rov
I Zl ZLy SáJnoš y
•
..,,'v
>-.:-~ ,
',;-.,:.'"(
-
Stáňo, co pak se ti nejvíce libilo zoo? Ten první pavil6n u vchodu. Aco tam je? Párky a limonáda ••.
iJ' .... ,-, ~
, ."..
~
~:'
Dacmar Pelkov;i, Rou.inov
Kluk běží domů s vysvědčením a už v pi'edsini volá: .• Já jsem pro mírové řešení všec~ sporných otázek ••• .:' _ .
,-, - .. -
Dana
"
;(~i, MOJE MILÉ ' KAMARÁDKY A ~ Í<.AMARÁDI , musím vám napsat, jak jsme málem", přišly o Pupínka. Jak víte, v květnu hodně pršelo, i na Kampě byly , záplavy vody. Rády se v čistých kalužích koupeme a osvěžujeme. Tentokrát to však nebyly jen kaluže, ale potoky vody, které smě řovaly do kanálu. Pupínek se pořád motal na asfaltové cestičce a před váděl se. Marně jsem mu říkala, že tentokrát je to nebezpečné, že by ho mohl strhnout proud. Byl naštvaný, že ho stále napomínám a že prý zdurazňuji, že jsem starší. Pouštěl se dál a dál a najednou to přišlo. Proud ho unášel ke kanálu . Jen jsme se s Tlustikčou držely a třás ly se strachy, protože jsme mu nemohly pomoct. Už jsme viděly, že mizí v kanálu a spolu s další vodou ve Vltavě, pak v Labi a nakonec v moři. Výlet by to nebyl špatný, ale tady šlo o život. Měl štěstí. Kanál byl trochu ucpaný listím a větvič kami, které voda přinesla z parku. A jedna taková větvička ho zachytila. Vedla až na trávník vedle cesty. Pupínek z posledních sil dolezl domu, uhýbal pohledem a
tím nám dával za pravdu. Co je to platné uznat, že rady druhého byly správné, když bylo málem pozdě. Když ho jeho paličatost mohla od nás odloučit. Myslím si, že se to tak často děje i u vás. Vždycky se vyplatí domýšlet, proč dospělí ří kají to nebo ono, vždyť hlavu máme na to, aby nám rozumně sloužila. Náš kluk se třásl zimou, nakonec se nemohl ani hnout, protože měl celé tělo odřené. A tak z toho vytahování a hazardování ležel deset dní. Pak už bylo venku hezky a vpodvečer jsme sedávaly s ostatními žížalami pod vlhkými keři a povídaly si. A on ležel v posteli. Od té doby je jako beránek. Marie z Jičína se ptá, kam je možno nalePít samolepku s mým portrétem. Je to možné i na tr í čko? Bohužel, na tričko to nejde, ale děti si samolepku lepí nopř. na sešit s vtipy, na sklo svého pracovního stolu, na obal, zkrátka tam, kde se jim líbí. Jistě i ty najdeš takové místo, kde bych ti dělala radost. Ahoj!
Sámoška a spol.
Goře;ii ,
Praha 10
•
• - Irenko, už je tvůj brati'íček zdravý? - Už jo, dneska byl zase poprvé bit ••• Jana
Skotská rodina z venkova přijela k příbuzným na návštěvu do města. - Psali jste, že pi'ivezete kachnu, připomínají ti z města. - To je pravda, ale ona se mezítím uzdravila . •• Renata
t\edltel jedné zoo byl na návněvě v cizině v jiné zoo. Za několik týdnů pi'išel odtud telegram: - Mladý šimpanz Bobo náhle onemocněl, trpí melancholií, nutn ě poti'ebuje do klece kamaráda. Oče ' káváme váš okamžitý návrat •••
Tr6;áčko vá,
Ph.ek
•
Anička neumí moc zpívat, přesto si často a hlavně hlasitě prozpěvuje . Maminku to už rozčiluje: - Aničko, přestaň, zpívá! jak slavik
po operaci ••• Je le na Har,nanová, O.trava
•
Dva brat!'I, starií a m la dší, jedo u ve vlak u. Starš í se zlobí : - Jestli se poi'ád nepřestaneš vrtět, dám ti pohlavek ••• - A já pak řeknu průvodčímu , f e už nemám jezdit na dětský lístek I Iyeta Dorocáková. Chomutov
DVI>řaková.
Kladno
•
Ředitel cirkusu se zlobí na nového artistu: - Člověče, nic neumite a ještě mi šlapete po stropě ••• Zuzana Čilkova, O.trava
- Na levé ucho" pane doktore, slylim ~ím dál hůl'! - To je stáfím. - te by bylo to levé ucho starli nel to pravél
VZPOMrNKA NA ŠKOLU Kopernik se ujímal o
nejrůznější
těla.
Petr llesincer. Plzell
Zuzana H.udcová, Brno
•
Pátef je kost. Na jednom jejím konci má ~Iověk hlavu, na druhém sedi.
- Pověz mi něco o tl'/cet/leté válce, Kudrno! - Tficetiletá válka trvala tl'icet let .. - To je málo, namítne učitel. - Tficet let je málo? dlvi se Kudrna.
Hana N e tulilová, Blatná
~Iechtici odcházeli do hra du, kde byli nasolováni na t růn. Monika Malá,
R,chno~ ek
u Náchoda
Vladimlra Ottová, Liberec
Podivej se, jakou jsem naJel malou, sladkou gorilku! - To je ale nepofádek, hubuje matka, když pl'ijde do rozházeného dětského pokoje. - Vezmi si, Jirko, pl'íklad z jiných děti ••• - Ale mami, Jen se podívej k sousedům. Kdy! zazvoní telefon, tak ho vůbec nemohu najit ••• Taťána
•
Hrad Trosky Je postavený na dvou ~edičových sloupech.
- Mami, mami, včela mi dala lihadlo do ruky. - Dej na ni octan hlinitý. - Ale to nejde, ona ul odletěla ••.
Kdyi se strom porazi, nesmi se nechat dlouho stát.
Jana Machálková, Praha 10
Václav, Ivec, Makov u Tábora
Jindra Pacov"lc:á. Pome1í
Pes, kdyl vidi svého pána, vrtí ocasem, protole nemá klobo uk, aby smekl na pozdrav. Leoi Luur. K;&plíce
Miicková, Ostrava
Ve Iních jsme dělali od slunka do slunka a stále v delt/ •
•
Jitka Petránko vá. Žatec
Tonik se doma stará o květiny. Jednou se ho matka zeptá: - Pro~ jsi ui tak dlouho nezaléval
- Petfe, co myslíl, který jazyk je nejtěiJíl ptá se Jirka I'ezníkova syna. - Určitě vepfový •••
květiny?
- Ale mami, já si Saharu •••
5
nin.i hraju na
Ludmila Hrabalová, Karviná
•
Lenka Vávrová, Kladno
•
- Helenko, pro~pak nemluvil s Valíkem? - Protole se mi dneska zdálo, le dostal polárkový dort a celt ho snědl sám .•• Hana Hauerová, Pl:Eell
Pf/běhla uvaděčka
Ne, ne, nikam nesmi, má domácí vězeni.
k I'editeli divadla: - Soudruhu f.iteli, divák z galerie spadl do pfizemíl - Když zaplatí rozdíl, tak tam mule zůstat ... Len'" Trubellková, Hulln
Myslím, le musim
kon~it.
CO UDĚLATE VY A V JAKÉM POŘADí?
~
•
ROZLUŠTtNf ZE STRAN 24-25 1. SITUACE: aj zhasneš lustr, b) dáš
květiny
do vázy, c) postavíš
2. SITUACE: a) sebereš klukovi prak, b) sebereš a c) pomůžeš stařence.
připevníš
správně
varovnou
židli.
značku,
3. SITUACE: a) přesedneš si, vyměníš si místo s malým bratříčkem, protože děti do deseti let nesmějí sedět vedle řidiče, b) připoutáš se bezpečnostním pásem.
Kolikrát. použil kreslíř
na obrázku stejný prvek?
4. SITUACE: a) uhasíš doutnající obilí, b)
půjdeš
se vykoupat.
5. SITUACE: a) sebereš střepy, b) až dojdou dětí, tak jim řekneš, že jdou po nesprávné straně a že by je snadno mohlo zajet auto, c) vrátlš dvě turistické směrovky na správná místa. Půjde to pouhým pootočením, protože jsou přitlučeny jen jedním hřebíkem .
TAJEMNÁ ROVNOBĚŽK4 - z eměpisná urlenl k obrázkům: Města Mayů - Yuakatánský poloostrov. RadiotelskopPortoriko • Kolumbus - p ř istál na ostrově San Salvador v Bahamách • Anakonda - lije v trop ic kých praJeslch o d delty Orinoka af po Amazonku • Želvi ostrov - Ježi u ostrova Haiti. E. Hemingway -li la pracoval na Kub' • B. Franklin - dal zmapovat Golfský proud, kt e rý jako by .,pramenil u v Mexickém zálivu (hlad ina je tu o 19 cm výl ne! v Atlantiku) • Státn( znak - Kuba , socia.listická repub lika . Che Guevara - jeho druhou vlasti se stala Kuba • Batyskaf - vyplul z Floridy, zkoumal Golfský proud • Hurikán - tropické cyklóny při-
ObiMM.... I!uopiMa OHNICII.. DotN.".j_ ...1 04 záPl pKlnaje e. t. OHNleEK v p ....placenl
bpdlild
okre. Vyplnlno.. oltjedn'vku pfllopta no ko ......... donlnl lletok • 04011_ Ihned okre.nlodmlnletrad Poltovnl novl_v' .1 .. llty vo valo ... okr ..• nlmmWi
'\: \} , ,.'
:j ' ...
· •
.
•
I
,
.. '
"
1/
I
I
\ 1, '1
IVr;ĎT'E J,..,.--'.,.
HI,s71RR BUCH'r~c. kil.' JE,DE,f1E. II
I~D ~X
47011
