84
f
ULIUS VBlcNE
plují, ženy a dti uchvacují a je o šperky olupují. Vypravuje se také o bídníku, který pokryt umlou hlavou hrál delší dobu úlohu falešného krokodila a nashromáždil Kosi znané jmní pi tomto výnosném a nebezpeném emesle. sežral tohoto vetelce skutený krokodil, a nezbylo z nho nic než hlava z vydlané kže, která plula ješt po vod." Mimo to je ješt dosti pepiatých vících, kteí vyhledávají dobrovoln smrt v Gangu a to zpsobem mnohdy velmi rafinovaným.
syn, kteise ponoují, pod vodou
nen
Upevní ú ku p. kolem tla rženec prázdných avšak otevených nádob podoby osudí. Voda do nich pozvolna vniká a táhne je za radostného pokiku okolostojících ke dnu. Gondola dopravila nás brzy ku Manmenka-ghatu. Zde vypínaly se hranice, na kterých upalují se mrtvoly všech tch, kteí chovají obavy v svj posmrtný život. Vící dávají se rádi upáliti na tomto míst a proto planou hranice ve dne v noci. Z velké dálky dávají se sem dopravovati bohatí babuové, jakmile jsou uchváceni nezhojitelnou nemocí. Benares je v jejich oích bezpochyby nejlepší jízd na onen sv'. Spáchal-li zesnulý pouze stanicí odjezdu pi odpustitelné híchy, odletí duše jeho kouem Manmenky pímo do místa vného blaha. Byl-li však velkým híšníkem, musí se duše jeho naped oistiti v tle nov narozeného bramína. Pak smí doufati, byl-li jeho život pi druhém vtlení bezúhonný, že mu nebude uložena tetí ,,avatara" (tetí vtlení se), díve než bude pipuštn k požitkm bramínského nebe. Zbytek dne použili jsme k návštv msta, jeho nejdležitjších staveb a bazar, obložených dle arabského zvyku temnými krámy. Zde prodávají se zejména jemné mušelíny, mimo to ,,kinkoby", zlatem protkávané hedvábné látky, nejdležitjší to výrobek benaresského prmyslu. Ulice jsou dobe zachovalé, avšak úzké, jako paprsky tro skoro ve všech mstech ozaovaných kolmými pického slunce. Vždy i ve stínu je zde nesmírné parno. Litoval jsem upímn nosie našeho palankinu, akoliv si tito nestžovali. Ubožáci mohli si pi tom vydlati nkolik rupií a to stailo, aby mli dosti síly a zmužilosti. Zcela jinak vypadal naproti tomu Ind, i spíše Bengalec, s jiskrným zrakem a potmšilým výrazem v oblieji, který nás bez ostychu všude následoval. Pi vystupování na nábeží Manmenko-ghatské prohodil jsem v hlasitém hovoru jméno plukovníka Munroa. Bengalec, který vidl mimovoln zachvl. Nevnoval pistáti naši gondolu, se pi jsem tomu další pozornosti, napadlo mi to však opt, že se nám tento vyzvda lepí stále na paty. Opustil nás pouze, aby za chvilku ,,
tém
nm
Na
bilém pisku ijovalovalo se nkolik
hlouk
krokodil
.
.
.
(itr. 80.)
JULIUS VERNE:
86
na to pítel?
optn se objevil ped nebo za námi. Byl to pítel nebo neNevdl jsem; rozhodn však vzbudilo u nho jméno plu-
kovníka Munroa neobyejný zájem. Náš palankin zastavil se brzy na úpatí velkých schod se sto stupni, které vedou z nábeží k mešit Aureng-Zebské. Díve vystupovali vící, jako poutníci v na tento druh Santa Scaly pouze po kolenou. Tenkráte chrám Višny na tomtéž míst, které nyní zaujímá mešita dobyvatele. Byl bych si rád prohlédl Benares z vrcholku minaret, které jsou mistrovským dílem stavitelským. Pi výšce stodvaaticeti stop mají stále jen prmr obyejného komína, ale uvnit vinou se schody; byl však, a sice právem, vydán zákaz vystupovati na n. Již ted uchylují se oba minarety znan od kolmice, a sesují se co nejdíve, ponvadž nemají tak pevné základy jako šikmá vž v Pise. Kdj^ž jsme opouštli mešitu Aurenga-Zeba, uzel jsem optn Bengalce, který nás u její brány oekával. Pohlédl jsem na nho oste, a on sklopil oi. Nežli jsem upozornil Banksa, chtl jsem se pesvditi, bude-li nás tato podezelá osoba stále následovat, a mlel jsem proto. V zázraném Benaresu je sta pagod a mešit, a rovnž tolik skvlých palác, z nichž rozhodn nejkrásnjší patí radžovi nagporskému. Žádný radža si totiž neodepe získati si kousek pdy v posvátném mst, do nhož putují všichni v dob velkých slav-
nl
ím,
na
mst
ností Mely.
nmž
vyNebyl jsem s to, abych seznal chrám Bišešvarský, v píná se lingam Šivv. Tento neforemný kámen, prý ást tla nejdivoejšího boha indického bájesloví, pokrývá studnu, jejíž ztuhlá voda dle povsti má zázrané úinky. Vidl jsem také Mankarniku nebo posvátný vodotrysk, v nmž koupají se vící k velkému užitku bramín, dále Man-Mundir, hvzdárnu zízenou ped dvma sty lety císaem Akbarem, jejíž pístroje, nehybné a neužitelné, jsou
vesms zhotoveny
z
Slyšel jsem také
—
kamene.
vyprávt o
do Benaresu zavítavší uvidí slavný opií
dm
cizinci.
paláci opic, který navštvují všichni Paížan by rozhodn oekával, že
z Jardin des Plantes. Chyba lávky! Palác není nic než chrám, Durga Khund, ležící za jedním pedmstím. Pochází z 9. století a jest jednou z nejstarších staveb msta. Opice zde nejsou zaveny v zamížovaných klecích, nýbrž pobíhají voln po nádvoí, peskakují z jedné zdi na druhou, vylézají na vrcholky ohromných mandlovník a rvou se hlasit o pražená zrna, jež tak milují, a jež jim návštvníci pinášejí. Zde, jako všude jinde.
ZEMÍ Selem
87
vybírají bramíni, strážci Durgy Khundu, malou které tento stav v Indii jest nejvýnosnjší.
da, následkem
Rozumí se, že jsme byli vedrem nemálo unaveni, když jsme poveer na návrat do steam-housu. Snídali a obdvali jsme v jednom z nejlepších hotel anglického msta Secrolu, piznávám mýšleli
však pece, že jsme postrádali kuchy monsieura Parazarda. Když se gondola vrátila k úpatí ghatu, aby nás pepravila na pravý beh Gangu, spatil jsem Bengalce naposledy tsn u našeho lunu. Zdálo se, že lodka, kterou ídil jakýsi Ind, ho oekává. Což se hodlal peplouti rovnž pes eku a následovati nás až do našeho tábora? Stávalo se to znenáhla podezelým. ,,Bankse", poal jsem v tom šeptem, ukazuje na Bengalce, ,,to je špehoun, který špehuje každý náš krok." jsem ho," odvtil Banks, ,,a vidl jsem také, že ,, Pozoroval jméno plukovníka Munroa vzbudilo jeho pozornost." ho tedy .? ,, Nemli bychom ,,Ne, ne, nechme ho na pokoji," vpadl mi Banks do ei. ,,Bude ostatn tu již není." lépe, bude-li myslit, že není pozorován Skuten zmizel lun Bengalcv mezi množstvím lodk, které nyní brázdily tmavé vlny Gangu. se
.
.
.
.
obrátil se Banks k našemu lodivodu. „Znáš onoho muže?" tázal se co možná lhostejn. ,,Ne, vidl jsem jej poprvé!" odvtil lodník. Noc se sklánla. Sta lodic okrášlených prapory a pestrými svítilnami, obsazených pvci a hudebníky, kižovalo se te všemi smry na proudu. Na levém behu vysvitlo mnoho ohostroj, které mne upomínaly na nebeskou íši, kde jsou ve velké vážnosti. Toto divadlo, jemuž není rovno, dá se jen stží popsati. Nemohl jsem se dozvdti, z které píiny uspoádána byla tato patrn improvisovaná noní slavnost, jíž zúastnili se Indové všech tíd. Naše gondola dostihla levého behu práv v okamžiku, kdy slavnost konila. Zdála se býti peludem. Netrvala déle než pablesk svtla, který zazáí na okamžik na nebi a zase uhasne. Však, ekl jsem již, že Indie ctí ti sta milion boh, ábl, svatých a blahoslavených každého druhu, že rok neítá tolik hodin, minut a vtein, aby na každého pipadla alespo jediná. Plukovník Munro a Mac Neil vrátili se již ped námi do našeho tábora. Banks tázal se šikovatele, událo-li se nco za naší nepí-
Tu
tomnosti.
„Nic,"
odpovdl Mac
.Neplížila se
Neil.
kolem njaká podezelá osoba?"
JULIUS VERNE:
88
,,Ne, pane Bankse. Máte snad píinu k njakému podezení?" „Byli jsme na svém výletu do Benaresu neustále stopováni,"
odvtil inženýr,
,,a
to se
mi dokonce
nelíbí."
vyzvda
byl? ..." ,,Bengalec, kterého na nás upozornilo teprve jméno plukov,,A tento
níka Munroa." ,,Co
by ten muž
,,To nevím,
„Budu na
Mac
as od nás chtl?" Neili,
rozhodn však musíme
býti opatrnými,"
stráži!" ujišoval šikovatel.
KAPITOLA
IX.
AUahabad. Vzdálenost mezi Benaresem a Allahabadem obnáší asi stoticet kilometr. Silnice vede skoro neustále podél pravého behu Gangu a leží mezi železnicí a ekou. Storr opatil uhh a zásobil jím tendr, tak že výživa slona byla na nkolik dní zajištna. Oekával, jsa pea oištn, jakoby liv vycídn ekl bych málem vykartáován byl práv vyšel z dílny, takka netrpliv okamžik odjezdu. Nevzpínal se sice, avšak slabé skípní kol prozrazovalo naptí par, utajených v jeho hrudi. mil za hodinu Náš vlak vydal se dne 24. s rychlostí tí až
—
—
ty
na
cestu.
Noc uplynula bez píhody, a Bengalce jsme také
již
nespatili.
Budiž zde jednou pro vždy sdleno, že náš zpsob života, co se týe asu vstávání a spaní, první a druhé snídan, obda a odpoinku po nm, byl zízen s vojenskou pesností. V steam-housu konalo se vše tak pravideln jako v bungalovu vKalkut. Okolní kraj mnil sí neustále ped naším zrakem a pece se zdálo, že naše obydlí se neh be z místa. Uvykli jsme již úpln novému zpsobu života, jako cestuvyjímaje jeho jednotvárnost, nející na palub zámoského parníku bo nás neobklopoval neustále týž obzor. Tohoto dne okolo jedenácté hodiny spatili jsme na rovin památné mausoleum mongolského slohu, vystavné na poest dvou blahoslavených osob islámu, totiž Kassima Solimana, otce i syna; .
—
