ZDRAVÉ A NEZDRAVÉ NÁBOŽENSKÉ P EDSTAVY Arcidiecézní forma ní den pro katechety 25. 11. 2006, P. Tomáš Roule Ježíš se zeptal svých u edník : Za koho pokládají lidé Syna lov ka? Oni ekli: Jedni za Jana K titele, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z prorok . ekne jim: A za koho m pokládáte vy? (Mt 16, 13-14)
Tématem této p ednášky je v podstat : Kdo je B h a jaký je B h? Na tyto otázky máme možnost odpovídat r znými zp soby. M žeme to u init formou p ednášky o Božích vlastnostech, tzv. pozitivní cesta, via positiva, jinou možností je pokusit se vymezit Boha tím, že ekneme, co všechno není – via negativa, m žeme se také zabývat r znými obrazy a symboly Boha, kterým se lidé snaží Boha trochu p ipodobnit. Každé hovo ení o Bohu bude nutn nedokonalé, protože náš lidský jazyk a pojmy ho nikdy nepostihnou vy erpávajícím zp sobem. Platí stará známá zásada Deus semper maior – B h je vždycky v tší, na vysv tlenou m žeme dodat – B h je vždycky v tší než lidská p edstava o n m. Proto je ve Staré Zákon lov ku p ísn zakázáno Boha zobrazovat: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ni eho, co je naho e na nebi, dole na zemi, nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ni emu takovému klan t ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tv j B h, B h žárliv milující“.(2 Mojžíšova 20, 4-5). To že už našim p edk m p ed n kolika tisíci let bylo dáno toto p ikázání, nazna uje, že lov k bývá pokoušen si Boha zhmot ovat a uzavírat ho do škatulek s p esv d ením, že Boha pochopil a disponuje jím. Každé naše hovo ení o Bohu musí probíhat s v domím, že je vždy nedostate né, což ovšem neznamená, že si o Bohu nebudeme povídat v bec. Naopak, jen je t eba si uchovat pokoru. Mistr Eckhart tuto skute nost vyjád il slovy: „B h je stále více než to, co se o Bohu dá íct, v d t a zakoušet“. asem se vyvinuly ur ité obrazy, symboly, p ím ry a metafory, které se snaží vykreslit ur itou Boží vlastnost na n em, co je nám známé z viditelného sv ta. Mnohé z nich nacházíme v Bibli. I Ježíš sám k mluvení o svém Otci, který je v nebesích a k tomu, aby vysv tlil, na jakých principech B h operuje, využíval osv d ený biblický p ím r: podobenství. Každé podobenství m že být zavád jící, pokud je vytrženo z kontextu Bible; je známou zásadou, že Bibli je t eba pojímat v její celistvosti se všemi souvislostmi, jen tak je její obraz, který o Bohu podává ( asto velmi prostými p ím ry) pro nás dosta ující. P edstava, jakou má lov k o Bohu potom zásadn ovliv uje jeho prožívání sebe sama, druhých, jeho duchovní i t lesný život. To jaký B h je neodvozujeme logickým úsudkem; B h se zjevuje a zakouší v osobních setkáních, tak o n m vypráví Starý a Nový Zákon. Jedna v c je, co všechno o Bohu víme na úrovni intelektuální, druhá v c je, jak ho skute n prožíváme ve svém srdci, zda máme srdce a hlavu propojeny. Jde jednak o to, že lov k je uchvácen n jakou vn jší p edstavou o Bohu a o její vnit ní pochopení. P edstava je jakési médium, skrze n ž se lov k setkává se svým Bohem. N kam sem mí í Ježíšova p ímá otázka: A za koho m pokládáš ty? P ed – stava etymologicky je n co, co si stavíme p ed sebe. Mezi sebe a Boha: živý B h se skrze p edstavu p iblíží anebo naopak vzdálí. Sv. Augustin to vyjad uje slovy: „Chv ji se hr zou, pon vadž jsem mu tak nepodoben – ho ím, pokud jsem mu podoben.“ B h je zárove nejvzdálen jší i nejbližší, Ml ící, jenž promlouvá; svatý a milující, zárove dopouští neuv itelné hr zy; B h v sob spojuje protiklady. P edstava o Bohu by se dala nazna it obrazem mozaiky, obrazu Boha, kterou si lov k stále dopl uje a nikdy není hotová. „Pozd jsem si t zamiloval, lásko stará a p ece tak nová“ povzdychne si sv. Augustin. Jedna v c je naše v domá, ekn me intelektuální p edstava o Bohu, druhou v cí jsou naše p edstavy nev domé. Máme od vodn nou nad ji, že lze pomoci lidem odmaskovat jejich nesprávné p edstavy a nahradit je p edstavami pozitivními ze Starého a Nového zákona. D ležité tyto p edstavy poznat a nahradit je proto, že zabra ují lov ku žít jeho život. I biblické p edstavy mohou být n jak zneužity, nepochopeny, k tomu pozd ji. Význam období d tství Asi málo doce ujeme, jak mnoho je naše p edstava o Bohu utvá ena zvenku, jak mnoho závisí na prost edí, v n mž žijeme; samoz ejm vedle podílu Boží milosti. Nejvíce se do lov ka jeho okolí otiskuje samoz ejm v d tství. Prvními, kdo ovlivní p edstavu o Bohu v nové bytosti, jsou rodi e, p edstava o Bohu vzniká v prvních letech života, proto se také toto téma velmi dob e hodí na setkání katechet , kte í jsou v kontaktu p edevším práv s d tmi a mají tedy možnost mnoho ovlivnit, mnoho zachránit. Až do sedmi let v ku myšlení o Bohu p edchází p edstava o n m. Katechet m se doporu uje využít d tské spontánnosti, toho, že dít ješt není tzv. „zaneseno“. Stereotypní p edstavy zužují jeho fantazii a práv fantazie je n co, emu bude dob e u dít te nebránit. Vždy nejen o královstvím Božím, ale také o Bohu samotném platí: „Ani oko nevid lo, ani ucho neslyšelo, ani na lidskou mysl nevstoupilo...“ T i rysy Boží, které bude p i výchov ohlídat t i rysy zdravé p edstavy o Bohu: B h je osobní s osobním vztahem ke mn , B h je univerzální a nezávislý na sv t , B h je tajemství, kterým nedisponujeme – „n kdo jiný“. Dít si za íná utvá et svou p edstavu o Bohu ješt p ed narozením – matka je pro n všemohoucím okolím,, dít je na ní naprsoto závislé., je prvním symbolem Boha, rozhoduje o jeho život , p ijme ho nebo „dá pry “. Postupn matka p estává ovšem být tzv. „poslední instancí“, je zde postava otce. Velmi ú inná je zde spole ná modlitba, kdy dít zakouší, že je ješt n kdo, kdo rodi e p esahuje, k n muž se rodi e utíkají. Pokud otec chybí (zem el nebo odešel), m že to v lov ku
1
podv dom hromadit hn v (jak nám to mohl ud lat?), který si n kdy promítá na Boha. V d tech probíhá: imitace a identifikace. Proto záleží na tom, že náboženství zprost edkují lidé, kterých si d ti váží a mají je rády. Dít si po ur itou dobu p edstavuje Boha jako své rodi e. Má pocit, že jsou nejdokonalejší. Tato dokonalost za ne mít brzy trhliny, a tak se obraz Boha bortí. Doporu uje se využít d tské fantazie a tvo ivosti: umožnit dít ti, aby sm lo Boha nakreslit a jeho pokus tzv. „ustát“ a nezakazovat. „Takhle Boha kreslit nesmíš.“ Spíše je vhodné tyto p edstavy p ijmout, s dít tem prohovo it a rozvíjet cílenými otázkami. Bylo už e eno, že se liší v domé a nev domé p edstavy o Bohu, p edstavy zprost edkované a osobn zakoušené. Potíž m že nastat v tom, že d ti prožívají ne v dom zprost edkovanou p edstavu, ale nev domou, potla enou p edstavu Boha svých rodi a vyhovatel . Obtíž také p sobí, když matky i otec svým d tem zprost edkovávají odlišnou p edstavu. „Vypo ádání“ se s Bohem – zpracování vlastních cit lov ku, který je v zajetí svých falešných p edstav se doporu uje vypo ádání, vypo ádání s vlastní minulostí. N kdy je to komplikováno tím, že p ed tímto konflitkem unikají. asto si lidé podv dom myslí, že nemají ukazovat své city, nejsou s nimi v bec v kontaktu, v n kterých rodinách to byla jedna z hlavních p edávaných zásad. Jde hlavn o cit agrese a vzteku. Takoví lidé žijí v potla ené agresi v i rodi m, v i Bohu. Nesprávn si vykládají 4. p ikázání a p ížvají sv j život jako „milé dít “, city hn vu a nenávisti potla ují. lov k doslova polyká hn v, což m že vést k depresi, alkoholismu, posedlosti prací a prefekcionismu, stává se malicherným š ouralem, nebo naopak tím, kdo se „stále usmívá“, asto bývá milým lov kem, který se chce zavd it všem, prožívá falešnou pokoru, má pocit, že musí podle Boží v le žít život plný ob ti. City vytvá ejí ve skute nosti bohatství lov ka. Hrají rozhodující roli na všech úrovních našeho života, k tíži lidského úd lu pat í, že jsou poznamenány naším zran ním vlastními i cizími h íchy. „Dopouštíme se zásadní chyby, bereme-li sv t emocí p i práci na sob na lehkou váhu: city jsou vždycky velice cenným zdrojem informací o nás samých a o nejskryt jších postojích ovliv ujících náš život... První podmínkou dobré a moudré kontroly našich cit je bezvýhradn je p ijmout“ íká jezuita Józef Augustyn.1 Nezdravá p edstava: B h pomocník v nouzi, fouka na bolístky, poslušný a ochotný plnitel našich p ání (p ání modlícího se) Takovou p edstavu mohou mít d ti necht né a ty, s nimiž se špatn zachází. Už nedokáží snášet skute nost, a tak se k n mu utíkají do svého koutku, promítají do Boha vše, co jim chybí – prožívají rozšt panný sv t. dobrý sv t u boha, zlý sv t u lidí. N kdy tato p estava bývá první motivací ke vstupu do kláštera, který je spíše út kem, samoz ejm i tato motivace m že s Boží pomocí uzrát a p er st v motivaci autentickou. D ti, které se narodily jako sirotci bez otce t eba po válce, se pot ebují vlastn vypo ádat se svým otcem (nestojíš za mou lásku, proto t tu nechávám). Pot ebují tohoto otce stojícího na Božím míst svrhnout z podstavce, který mu nenáleží. P ipustit si cit, který k n mu chovají. Jejich vztah k Bohu bývá jednostranný, jakoby se po n m jako trpaslíci škrábali, v šeli se mu na krk a on m l p itom ruce dol . Rys pravé d v ry by bylo jeho krku se pustit a vid t, že m nenechá padnout, ale zachytí m v náru í. Pot ebují uzdravení ned v ry: rodi e je tzv. „nechali padnout“, nebyli tam, B h je jiný než zem elý otec. Doporu uje se na to cvi ení v mo ské vod , zkusit p estat plavat a teprv potom, v naprostém pokoji a zklidn ní zjistíme, že nás voda nadnáší a že nás unese. Doporu uje se Bohu vyslovit poci ované vý itky, zklamání. B h není malicherný, poradí si s tím. Nezdravá p edstava: B h nahán jící strach a trestající N kte í lidé žijí ve strachu, že je B h potrestá za sebemenší v c, n kdy to také souvisí s tím, že lov k prožil trauma zneužití, t eba od vlastního otce. Odkazuje se zde p i terapii na p íb h Joba, který na Boha vychrlil všechnu svou bolest a zklamání a jeho vztah k Bohu se tím pro istil. Psychologie doporu uje cvi ení, p i n mž lov k nevyslovený vztek na Boha (který je projekcí) vloží do kamene, který hodí na vodní hladinu, nejlépe do mo e. Voda kámen p ijímá. Ud lají se kola a za chvíli je hladina klidná jako zrcadlo. Kámen klesne na dno, lov k se smi uje s Bohem. A navíc: B h naše skryté myšlenky zná, nemusíme se bát je projevit. lov k ze sebe set ese nezdravou p edstavu o Bohu jako pouta. Nahromad né pocity vzteku je také možno vložit do dopisu a s n kým prohovo it. Jde o to, že lov k tyto neuchopené city vyjme ze sebe a vloží do slov, tím se od nich odd lí a m že prožít smí ení. ekn me to ješt jinak, jde to se Bohu sv it se svými nenávistnými myšlenkami. B h zná naše nejhlubší nitro daleko lépe než my sami. Vyjád ená agrese zde má význam ten, že lov k „jde k“ (aggredi). Své p edstavy si konfrontuje s p edstavami Bible. Zpracování vlastní minulosti A už je minulost jakákoli, cestou kup edu je její p ijetí a smí ení s ní, p estat p ed ní utíkat a zavírat o i. Obnáší to také p ijetí rodi takových jací jsou nebo byli (i když nás necht li nebo odmítali). Karl Frielingsdorf to ve své knize Falešné p edstavy o Bohu formuluje takto: „Cílem práce s minulostí je vícemén p ijmout negativní a 1
Sv t cit , emocionalita a duchovní život, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vyd í 2004, s. 19 – 21.
2
pozitivní d dictví života, které bylo založeno již p i po etí, jako ást vlastního života. Vid no o ima víry to znamená asi: B h u m dopustil práv tuto minulost s t mito rodi i i s t mito bolestnými zkušenostmi a sice k mé spáse. Má úloha spo ívá v tom, abych z tohoto zdánliv „dobrého a špatného d dictví“ s vlastní odpov dností sám utvá el sv j život... M j život s touto minulostí je pro m ten nejlepší život“.2 lov k se u í p ijmout sv j vlastní život takový jaký byl a p ijmout sám sebe takového, jaký je. Falešné p edstavy - „B h – trestající soudce“ Podle t chto p edstav B h plane pomstou, trestá lidi a jejich h ích utrpením na tomto sv t a pokud možno i na onom v ným zavržením. Trest je zde prost edkem k obnovení porušeného ádu, každý dostane, co si zasloužil dle spravedlnosti. O této p edstav vypovídá také zp v Dies irae (den hn vu), který najdeme v ad klasických d l duchovní hudby - requiem. V dnešní teologii dochází k ur itému posunu v chápání Boží spravedlnosti nikoli jako trestající a odplácející ale milující a budující. Zde je pohled jednoho teologa na posmrtný soud: „Zjevením svého nitra bude B h lidi t íbit k nezten ené ú asti na jeho lásce. P itom musí z stat otev eno, zdali zloba života n jakého lov ka mohla tak dalce zkamen t, že ji ani Boží tv r í láska už „nem že vzk ísit k novému životu v lásce.“ Karl Frielingsdorf se dokonce pokouší na pojem „trestající spravedlnost“ podívat novým pohledem, skloubit v Bohu obsažené paradoxy: T žké situace, nemoc, smrt, postižení, krize atd. jsou asto vnímány jao ú inky „trestající a odplácející spravedlnosti“ Boží. Zkoumáme-li je však zevrubn jí, dá se vedle nevysv tlitelných prvk vystopovat také vlastní podíl, asto jako d sledek nev domých zp sob jednání a života. Tím jsou nakonec d sledkem zatížení lov ka d di ným h íchem. Jsou-li tyto takzvané negativní zkušenosti chápány takovým zp sobem a ve sv tle uzdravujícího a vykupujícího Boha, pak se naskýtá otázka: „Co mi toto onemocn ní, tato nehoda, tato t žká situace, tato smrt m že a chce íci pro m j život. V tomto smyslu v sob m že takzvaná „trestající a odplácející spravedlnost“ skrývat pomoc na cest k životu v plnosti.“ Falešná p edstava: B h – trestající soudce V této p edstav je B h chápán jako neúprosný soudce, který nemilosrdn trestá každý poklesek. P ísný tyran nestrpí odpor, neexistuje pro n j milosrdenství, chápjící dobrota. H íšník musí pykat a bát potrestán. Považuje Boha za ješt horšího, než je jeho nelítostný otec, otcovy vlastnosti p enáší na Boha. Takový lov k se pot ebuje hlavn vyrovnat se svou minulostí, se svým otcem, p ijmout svou osobní historii, aby mohla být prom n na. N kdy bývá B h prožíván jako svévolný, nevypo itatelný despota. lov k je mu vydán napospas. Takový lov k pak p emýšlí n jak takto: „Jestliže se ni eho nedopustím, ídím se podle jeho p íkaz , pak se na m B h nem že hn vat, nem že m z ni eho obžalovat a odsoudit mn . ... Pak mohu klidn o ekávat ospravedln ní u posledního soudu.3 lov k si takového Boha n kdy chce naklonit sebepotrestáním, nakládá si k íže, které si sám vyrobil. Jde o tzv. negativní askezi: bi ování, nošení kajících pás , žín ných košil. Ježíš naproti tomu hlásal milosrdného a milujícího Boha, který sp chá vst íc s radostí marnotratnému synu. Falešná p edstava – B h smrti V tšinou je u ko ene negativní poselství matky: „Ty jsi nem l žít“. Jakoby m l lov k uvnit uloženo klí ové slovo „To snad nem že být pravda.“, „Proboha“, Ne, jen to ne“, „Pro už te ?“. „Nedávali jsme pozor, jsi nehoda.“ Tato zvolání doprovází p ímé nebo nep ímé p ání smrti, lov k si tuto hrozbu smrti nosí v sob – má potíž d v ovat lidem, Bohu. Takovému Bohu se nedá v it, šanci v i n mu má jen ten, kdo se chová tiše, pod ídí se mu, cítí se jako v hrob . Východisko doty ný hledá v nutkavém chování, propadá perfekcionismu, nemá žádné stanovisko, aby byl nenapadnutelný. Zde se jeví velmi lé ivý nap . text proroka Izajáše 43, 1. lov k pot ebuje íci svému životu ano. Falešná p edstava - B h (malicherný) ú etní, B h zákona, policajt Takový B h bezcitn automaticky zapisuje každou chybu a provin ní proti zákonu, n co jako Big Brother. Zde na n které lidi p sobí negativn také symbol „Boží oko“, protože ho mají spojen s poselstvím: „Po kej, ty jeden, Pán B h T vidí.“ K takové p edstav p isp jí t eba rodi e, kde matka žaluje otci na d ti a ten je trestá, p ípadn ješt zd raz ují dít ti, že vidí i jeho tajné proh ešky a potrestá je. Negativn se m že pak chápat i jinak velmi lé ivý žalm 139 – Hospodine, zkoumáš mn a znáš mn . Potíž je také v tom, že toto chápání Boha utvá elo celé generace kn ží a teolog .
2
Falešné p edstavy o Bohu, jejich vznik, odhalení a p ekonání, Karl Frielingsdorf, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vyd í, 1995, s. 53. 3 ! " " # $ !
3
P et žující B h výkonu Tato p edstava svádí lov ka k výkonu, která je sám o sob dobrý, lov k koná pak dobro nemírn . Model života je postaven na práci, výkonu a úsp chu. Celé generace žijí v tomto sebehodnocení: „Mám cenu jen natolik, nakolik pracuji a mám úsp ch“. Ve vztahu k Bohu lidé trpící touto p edstavou myslí, že i Boží lásku si musí zasloužit svými výkony s velkou námahou. B h jim vysává energii. V církevních kruzích se tak asto zam uje duchovní aktivismus za lásku k bližnímu. P etížení lidé si pak své t lesné potíže vykládají jako podíl na Kristov utrpení. Doty ný má strach z prázdnoty, která by nastala, kdyby odpadnul výkon, pot ebuje naopak ticho, odpo inek, vnímání vlastních pot eb a p ání. N kdy se doty ný z p etížení p estane modlit, protože na Boha nemá as, není schopen stále podávat výkon. Pozitivní, lé ivé p edstavy o Bohu B h, který stvo il každého lov ka jako sv j obraz a dává mu život v plnosti. V domí, že m B h cht l takového, jaký jsem, toto v domí zlepšuje sebehodnocení. B h jako dobrý Pastý doprovázející a chránící život lov ka. B h jako mate ský Otec starající se i lidi - milosrdenství. B h, který s lov kem trpí a svým utrpením a smrtí ho osvobodil k životu. Podle Písma sv. chápe lov k sám sebe p edevším na zákad svého vztahu k Bohu. Žít v d v rném spole enství s Bohem je ideálem spásy. Ve spole enství s Ježíšem Kristem je vztah k Bohu ješt vroucn jší a d v rn jší, protože ti, kdo se mu odevzdají, jsou vtaženi do troji ního spole enství Otce i Syna i Ducha svatého. Nesprávné p edstavy o Boží Trojici Z katolických chrám známe pokusy o znázorn ní tohoto tajemství pro prostý lid. Symbolika vycházející ze Starého i Nového zákona má za následek p edstavu n kterých lidí, že B h je tzv. „sta e ek na oblá ku“ se všemi negativy, které p ináší stá í (krom moudrosti, vyrovnanosti a zkušenosti samoz ejm ). Jiným výsledkem nesprávné p edstavy je B h žid a muslim , tedy „netroji ní“ – Trojjediný B h, kde osoby splývají nebo jsou beze všeho zam nitelné – Otec bez vztahu k Synovi nebo Syn bez vztahu k Otci – Syn chápaný jen jako B h nebo jen jako lov k – B h „bez Ducha svatého (prakticky: dvojjediný). Objevit Boha jako Otce - Abba Bylo již e eno, že n kte í lidé Boha považují za toho, kdo odm uje a hlavn trestá podle pravidel lidské spravedlnosti, nikomu nic nesleví, dá každému pouze to, co si zaslouží. Nedávají možnot, aby se z n j nebe prost radovalo. Ježíš proti tomuto chápání staví svá podobenství o svém Otci, kterému íká Abba (tatínek). Je to dobrotivý (až marnotratný) otec marnotratného syna. Je to B h Otec, který chystá oslavu. Je-li B h mým Otcem, nemám už zapot ebí ud lat se hezkým v jeho o ích nebo si utvo it - pouhý sebeklam – svoji svatost svýma vlastníma rukama. Kdo je dost pokorný a estný a uzná svou h íšnost, zakusí, že je opravdu synem, protože pozná nezištnou otcovskou lásku, íká A. Cencini.4 Sv. Petr píše: „Všechnu svou starost vložte na n j, nebo mu na vás záleží“ (1 P 5,7). P esto pro mnoho lidí je B h n kdo lhostejný, koho náš osud v bec nezajímá. Jeho zájem o náš život si p ipodob ujeme policajtovi íhajícího na naše p estupky, p ísného punti ká ského soudce, nebo krutého sadisty, který se teší z našeho utrpení. P estože souhlasíme s tím, že „B h je láska“, vztahujeme tuto lásku na lidi v bec, na ty, kte í jsou výjime n zbožní. Nev ím, že jeho láska se týká skute n mne, že se zajímá o m j osud, a to nejen osud v ný, ale o mé každodenní záležitosti. Není snadné si p edstavit, že ho zajímají moje problémy v manželství, potíže v práci, nedostatek pen z a to, že nemám byt. N v ím, že chce, abych byl š astný. Biblické pojmenování Boha jako Otce naráží na zkušenost nedostatku lásky za strany našich rodi . Z d tství si totiž mnoho lidí odnáší zkušenost „podmín né lásky“, pocit, že si lásku musíme zasloužit. To je ovšem pýcha. Chce to pokoru p ijmout n co zadarmo, to je vlatnost Božích d tí. Když Ježíš íká, že kdo nep ijme Boží království jako díte, v bec ho nep ijme, mí í n kam sem. Dít umí p ijímat dary, nemá pot ebu se okamžit „revanšovat“. Tuto cestu prošlapala sv. Terezie z Lisieux. Setkání s Bohem je vlastn p ijetí jeho lásky. Když s Bohem lov k navazuje osobní vztah, tehdy se s ním setkává. B h není automat, jak ho vnímají zase jiní lidé: „Modli se tolik a tolik dní ty a ty modlitby a dostaneš to, co chceš.“ lov k, který pozve Ježíše do svého života, dochází vnit ního uzdravení, také uzdravení svých p edstav o Bohu Otci, o Bohu Trojici.5 Otázky k zabývání se sebou. Jaký je m j obraz Boha? Jaké p edstavy o Bohu jsem p evzal od rodi ? Jaké postoje a chování rodi jsem p ensel na Boha? Jaké strategie p ežití jsem v d tství p ensel nev dom na sv j vztah k Bohu ve ví e, že tak získám jeho náklonnost? Které z mých p evzatých p edstav jsou blahodárné a které pot ebují doplnit?6 V ím, že m miluje bez ohledu na to, co ud lám, nebo mám naopak pocit, že si jeho lásku musím zasloužit dobrými skutky? Které zkušenosti si myslím, že m ly vliv na m j obraz Boha? 4
B h je m j p ítel, psychologie seberealizace a autoidentifikace v Bohu, Amedeo Cencini, Paulínky 1997, s. 98. Um t p ijmout vlastní život, Józef Augustyn, Lucyna Slup, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vyd í, 1999, s. 32 – 37. 6 Agrese vytvá í vztahy, Karl Frielingsdorf, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vyd í, 2000, s. 132. 5
4
Dodatek: Neud láš si modlu Toto p ikázání chránící lidksou svobodu a d stojnost p ed otroctvím a poklesnutím na druho adé místo v celku stvo ení...známe z Deuteronomia. Po mnoho století se o jeho obsahu uvažovalo spíše v souvislosti se zákazem zobrazovat Boha a p i sporech o obrazech svatých. I to musíme zvažovat, protože se stává, že n kdo svou víru tak siln op e o obraz i sochu, že je nakonec p esv d en, že z nich vychází síla a pomoc. Zvlášt mariánská úcta bývá takto neblaze poznamenána. I když by se zdálo, že p ece nikdo nem že v it v pomoc sádrové sochy, je tomu tak. Úchvatná postava naší Paní a Královny, Bohorodi ky Marie, která je u nebeského tr nu, je ovšem pro nás daleko a v nedohlednua pro mnohé je doslova zastoupena sochou, které se lze dotknout. Ty nesu me. Touží po skute ném prožitku Boží blízkosti a mají nep ekonatelnou potíž ev svém uv zn ní do konen ého sv ta. Co musíme odmítnout, jsou pov ry a fetiše. Co je dnes op t aktuální, je pravá modloslužba, to jest p ijetí jiného než pravého a jediného Boha, a služba n jaké ásti stvo eného sv ta, jako by to bylo božstvo. Moderních model je mnoho, p ipomenu nejvýznamn jší. Zbožšt ní sexu a pen z není nové. P edstava, že sex je všechno a peníze mohou vy ešit vše, je o ividn mylná. Život je víc než sex a zdraví, nadání, lásku... nelze koupit. Nicmén božstvo pen z má d sivou moc, která p sobí a každého, protože cht necht musíme navšt vovat jeho chrámy: banky a obchodní centra. Je poctivé se zeptat, jak tam chodíme a jak tam myslíme a jednáme. Božstvem se stala televize. Miliony lidí denn tráví hodiny asu tím, že mu naslouchají. Zabít se mohou, jak sp chají, aby p išli v as. Božstvo televize ur uje vzory jednání a rozhoduje, a co je a co není správné, vnucuje a vyžaduje ur ité chování. Je to kruté božstvo a my mu (nev domky) podléháme. Televize nám p edkládá k bemyšlenkovité a tím pádem i bezmezné úct na nebesa vyzdvižené vzory. Pro by se jinak mluvilo o modelkách a populárních zp vácích jako o hv zdách? Mimo ádnou sílu nového božstva p edstavují po íta e a internet. Existuje rovn ž ada menších, jaksi osobních model. Otro ení autu nebo dálkám v podob cestování jsou ast jšími p ípady. P i setkání se všemi t mito v cmi musíme vždy a za všech okolností trvat na tom, že mají lov ku sloužit, nikoli být jeho pánem. Vždy musíme být na pozoru, aby nás nestrhávaly a neodvrátily od jediného prvého Boha.7
7
Zpov
, svátost smí ení, Petr Pi ha, nakladatelství Studio Gabreta, 2006, s. 42-46.
5
