Michal Rataj O tom po tom. Hudba pro flétnu, klarinet, violoncello, kontrabas a klavír (2001) Skladba by měla evokovat pocit vize, potřebu vidět někam dál, nutkání vybřednout z malicherných a dílčích problémů a snahu o pozitivní zacílení nového východiska. Můžeme zde hovořit o hledání přirozeného lidského optimismu, ale rovněž (zejména) poměrně nedostatkové naděje. Když jsem skladbu na jaře tohoto roku psal, asi jsem nemohl tušit, jak strašně aktuální se toto všechno rázem stane… Skladba je věnována souboru Moens jako poděkování za impulz k jejímu vzniku
Michal Rataj - Sonare skladba pro flétnu, klavír a elektronické hudební nástroje Často se v poslední době zamýšlím nad otázkou, do jaké míry jsou dnes lidé schopni - nebo vůbec ochotni - vnímat a přijímat do svého života vše, co je přirozené, co vychází samo ze sebe, co je nadčasové, plné, symbolické... Opakovaně pociťuji, že tato otevřenost vůči přirozeným, čistým věcem je v nás velmi oslabena, nebo přinejmenším potlačena do pozadí zmechanizovaných stereotypů každodenního života. Má poslední dokončená skladba se zamýšlí právě nad soubojem těchto dvou pólů dnešního světa a jejich vzájemného prolínání. Použití bizardních elektronických zvuků spolu s tradičními hudebními nástroji má ještě více zvýraznit přirozenost a čistotu zvuku a barev klavíru a flétny, to vše na pozadí neúprosné počítačové syntetiky, ve které se utápíme...
Michal Rataj
Michal Rataj: Mozart DeConstructed Ve velkém roce Mozartových oslav je asi pro každého skladatele – snad více než kdy jindy – příležitost k zamyšlení se nad tím, jakým způsobem tento velký může oslovit či prostě oslovuje současnou hudební mluvu. Nemám snad na mysli stylové ovlivňování, či mozartovský estetický filtr. Mozartova hudba – zdá se mi – může promlouvat mnohem fundamentálněji, na úrovni drobné, často neviditelné kombinatoriky, vzájemného proplétání drobných stavebných kamenů znějící hudby. Toto inspirační pole rezonovalo při práci na konceptu mé zvukové performance, v níž v reálném čase zaznívají střípky mozartových motivů, úryvků nahrávek jeho skladeb, zlomky rytmických modelů, či tak specifických harmonických obratů.
Mozart prochází jakýmsi elektronickým mikroskopem, v němž provádíme mnohanásobný zoom umožňující pohled na ty nejdrobnější události, které se v Mozartově hudbě dějí. Tím mikroskopem je počítač reagující na znějící klavír a vytvářející kolem posluchačů jakýsi nový virtuální čtyřkanálový zvukový prostor. Projekt navazuje na autorský koncept, který byl realizován ve skladbě Rely LIVE předvedený na festivalech a koncertech ve Vídni, Krakově, Praze a Brně v roce 2004.
Michal Rataj (*1975) Hearing heart Objednávka Francouzského institutu v Praze Když se zrodí nový život, je to taková „tichá exploze“. Měl jsem to štěstí psát tuto skladbu v těsné blízkosti před a po narození mé první dcery a takovou tichou explozi prožívat navenek, velmi vnitřně a právě i velmi hudebně. Každá exploze má dlouhou ozvěnu, i když je to ozvěna zpravidla velmi tichá. Ale právě v takovém znějícím tichu často slyšíme věci, jejichž význam nám běžně zcela uniká... Realizace počítačové podpory této kompozice vznikla díky skvělé spolupráci s týmem GMEM, Marseille (zejm. L. Pottier a Ch. Bascou) a za finanční podpory Francouzského institutu v Praze Skladba je inspirována prvními dny života Anežky a poděkováním té, která jí dala život.
Michal Rataj
Paralelní (ne)souznění Nikdy mi nedělá příliš dobře sepisovat „obsahy“ svých skladeb a tak se spíš snažím přemýšlet o vhodných názvech, které by samy o sobě posluchače směřovaly. V souvislosti s názvem této skladby jsem byl interprety přemlouván, abych jej změnil, … „že prej tomu lidi nebudou rozumět…“. Ale… právě nakonec v této poloze leží hlavní těžiště skladby, totiž ve snaze porozumět tomu druhému. Jde tak o permanentní konfrontaci dvou pásem, které se prolínají, vzájemně na sebe narážejí a hledají společnou řeč. Buď ji najdou, a nebo se minou, v každém případě se však za jakýchkoli okolností jedná o paralelní děje. Je příjemné a obohacující, když se ony děje nakonec protnou ve společném průsečíku…
Michal Rataj
Pětkrát totéž S postupem času je možné v tvorbě patrně každého umělce vypozorovat určité konstanty, archetypy, k nimž se autor stále znovu a pokaždé jinak navrací a pokouší se o jejich osvěcování ze stále jiných úhlů. Nemusí se vůbec jednat jenom o jakýsi konkrétní obsah nebo objekt, ale třeba o jakési abstraktní, transcendentní myšlenkové východisko, které stojí v centru celé tvorby. Pět miniatur pro flétnu a klavír je pokusem o takovýto proces koncentrovaný ovšem do jednoho cyklu drobných skladbiček.
název skladby: Hearing first místo vzniku: Praha, 8/2005 stopáž: 8:27
Skladba vznikla jako „elektroakustická reflexe“ nedávno dokončené rozsáhlejší ansámblové kompozice inspirované „zrozením nového života“. Hlavním „projektem“ kompozice byl od počátku pokus o vytvoření jakéhosi intersubjektivního prostoru, v němž může zarezonovat lidský hlas takovým způsobem, jaký nelze pravděpodobně v koncertních akustických podmínkách nikdy docílit. Jde o vytvoření podmínek, v nichž lze velmi intimně vnímat zvuk i ticho „nového člověka“. To je snad maximum informací, které lze k takovémuto velmi osobnímu kompozičnímu vyjádření poskytnout – bez toho, aby se autor ocitnul v podivném a nepřesvědčivém sentimentálním oparu Skladba je inspirována prvními dny života Anežky
Michal Rataj Tolikrát…? Hudba pro soprán, klavír a fagot na text Jana Zahradníčka Zahradníček je mým oblíbeným autorem už od gymnaziálních let. Utkat se vnitřně s jeho dost obrazotvorným myšlením byla pro mne dlouho výzva. Možnost napsat skladbu pro ne zcela obvyklé trio sopránu, klavíru a fagotu dala této výzvě reálnou podobu. Vlastní Zahradníčkův text myslím komentář nepotřebuje, snad jen tolik, že se jedná o zkrácenou a drobně redakčně upravenou verzi uvedené básně. Skladba je věnována mé ženě Denise.
Jan Zahradníček – Snoubenci ze sbírky Rouška Veroničina, Vyšehrad, Praha 1990 upravil: Michal Rataj Tolikrát myslels, že jinde, že na zemi snad sotva lze nalézt takové ticho že se nemůžeš dotknout květiny abys nepohnul hvězdou A zatím dech spící peříčko třepotající se na rozmezí viditelného s neviditelným umlčel všechny lomozy země a jen okuté nohy stálic šustěly neslyšitelně vysokou travou noci Tolikrát myslels … nemožno … vrátím se … a zatím stanuls nemoha o krok zpět pro přísnou stráž svého dechu, s nímž se už mísil těžký dech budoucnosti … chvějivou pleť obrazů pod vodou polibky beze rtů, doteky bez rukou a co všechno znovu a ještě jednou naléhá na své splnění s jistotou, že je vyslyší se strachem, že na zemi sotva snad … … z nedostupna jiného života až k tobě se sklánějící neodvažuj se jinak než s chvěním neodvažuj se jinak než s prosbou překročit práh dotknout se pít …
Oratorium electronicum Během mého stipendijního pobytu v Berlíně na jaře letošního roku vznikla poměrně rozsáhlá prostorová skladba s live electronic s názvem Vítkovské oratorium. Tato téměř třicetiminutová skladba však ve svém závěrečném tvaru využívá elektronickou složku pouze z malé části - asi jedné osminy. Měl jsem pocit, že by přesto sama elektronika mohla celou problematiku skladby - kořeny a tradici českých dějin na pozadí nejstarší české písně „Hospodine, pomiluj ny“ - vyjádřit v samotné specifické formě mimo rozsáhlou oratorní kompozici, osvítit ji z jiných úhlů pohledu a jiné estetické roviny. Tak vzniklo Oratorium electronicum, elektronická kompozice vytvářející jakousi dekonstrukci textu zmíněné písně
v mnoha možných a myslitelných sémantických úrovních, dekonstrukci, která může (má, mohla by...) cosi vypovědět o vztahu a vnímání tradice a kořenů našeho národa a jejich kontinuity do dnešní doby. Realizace: Michal Rataj, Elektronisches Studio der TU, Berlin, 2002 ProTools TDM 5.1, SoundForge 5.0, SoundHack, Real-Time Granular, Audiosculpt
Michal Rataj:
RELY – RELAY – RELATION prekompozice - kompozice
Na co se spolehnout... komunikovat kódy, přenášet zprávy, vnímat lásku... ... hledání souvislostí, budování souvstažností, starost o vztah... ... reálná a virtuální konektivita lidského mozku ... Zvukový koncert Rely – Relay – Relation se pokouší prozkoumávat zvukové elementy, harmonické struktury, šumová pole a lidský dech v jakémsi „pre-kompozičním procesu“, aby v závěru vyústil a dal zaznít pevnému kompozičnímu organismu... Wien, MuseumsQuartier, 2004
Michal Rataj (*1975)
African Beauty in Berlin
In the spring 2002 i could stay for coule of month in Berlin. In the family where i lived there also lived an african girl. She went to a prayer community every Sunday, where around hundred african people met to pray together. The other Sunday i went with Dorothy (that was her name) to join the people there. It was pretty clear to me that i´m going to see and to hear something really special, something what is not just to be heard every day in Prague or even other cities in the world. Well, finaly i wasn´t able to stay for the whole 3-hours long ritual of singing, praing and dancing, ´couse i felt myself a bit foreign and i simply left to wait for Dorothy outside. But after couple of minutes i had to come back with my microfone and i started to record... After i had come back home to Prague, i listened to that recordings and all the incredibile atmosphere came back to my mind: people from all the Africa are meeting themself in the middle of a german city, where they – let´s say „normal“ people living in the „normal“ society – starting to create a kind of microworld of a traditional ritual, returning back to their roots, revoking geographical nostalgy being mixed with „high-ends“ of the postmodern world.
My piece African Beauty in Berlin has been created as a kind of radiophonic fiction story about something, what´s really old, traditional and beautiful and what´s coming through all the new soucial and cultural contexts: original rituals, faith, language, customs has been changing ...
