OBLE ENÍ – A ZÁLEŽÍ NA TOM? MARTIN KLUSO (Tursko, ervenec 2009)
Jsme lidem, který je zmítaný vším, co se okolo d je. Amen? etl jsem lánek o teplom ru a termostatu. P istál mi na stole nebo jsem na n j narazil v po íta i. Hodn m oslovil. Psalo se v n m, že jednomu lov ku nefungovalo topení. Vypadalo to na kotel. Zavolal tedy opravá e. Ten topení opravil a vysv tlil, že byl problém s termostatem. Majitel se zeptal: „Teplotu mi to tady ale ukazuje dob e, ne?“ Opravá odpov d l: „To není termostat, to je teplom r.“ „Jaký je mezi tím rozdíl?“ „Teplom r reaguje na teplotu okolí, zatímco termostat teplotu nastavuje. eknete mu, jaká teplota má okolo být, a on ji nastaví.“ Tyto informace pro vás nejsou asi nic nového, ale doty ný autor psal: S námi je to stejné. N kte í z nás fungují jako teplom r, ale B h chce, abychom byli termostat. To znamená, že n kte í z nás reagují na d ní okolo nás. Okolo nás je smutno, tak jsme smutní. Okolo nás je beznad j, tak nemáme nad ji. Okolo nás se n co d je, nálada stoupá, tak to následujeme. Amen? To je teplom r. Když ho budete p enášet z místnosti ven, do ledni ky, do pece, bude na to reagovat. Bude takový, jaké je jeho okolí. K tomu nás B h ale nepovolává. Když se podíváte na Ježíš v život, tak byl termostatem. Když všichni okolo n ho zn li hrdinn , íkal: „Nenechte se mýlit.“1 Když naopak byli v depresi, tak se ptá: „Pro se bojíte?“ Co d lá teplom r, když je okolo bou ka? Panika í. Co d lá termostat? Spí. On je ten, kdo nastavuje prost edí. Když Ho n kdo vzbudí, dívá se na situaci pohledem: A co se vlastn d je? Bou ka? A co? U edníci volají: „Vždy zahyneme!“ Ale vždy nem žeme zahynout!2 ...
1
Lukáš 22:33-34 – „A on ekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žalá e i na smrt jíti. On pak dí: Pravím tob , Pet e, nezazpívá dnes kohout, až prve t ikrát zap íš, že neznáš mne.“ 2 Matouš 8:25-26 – „A p istoupivše u edlníci jeho, zbudili jej, kouce: Pane, zachovej nás, hyneme . I dí jim: Pro se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, p imluvil v tr m a mo i, i stalo se utišení veliké.“
1
A kdyby se lo potopila, tak p jdeme p šky!3 Rozumíte mi? P emýšlí úpln jinak. Amen? Ježíš se nenechal viklat okolnostmi. Když u edníci na ho e prom n ní uvid li Ježíše s Mojžíšem a Eliášem, íkali: „Postavíme ti stan.“ Ježíš reaguje: „V klidu.“ (Mk 9:2-9) Nebo když cht li sed t po Jeho pravici a po Jeho levici, íká: „V klidu, v klidu, mluvíme o tom, že p jdu na k íž, víte?“ (Mk 10:35-40) Na druhou stranu, když byla panika, tak Ježíš ekl: „Ne, ješt není m j as.“ (J 7:8,30) Poj me se vzep ít tomu, abychom byli teplom ry, abychom podléhali okolnostem a všemu, co se okolo nás d je. Bu me t mi, kte í to budou m nit. Kde ale vezmeme tu správnou teplotu? Od Hospodina. On nám ji poví. Víte, ani termostat ji nemá sám v sob . Musíte ji nastavit vy. Dnes už máme komplikovaný termostat, kdy m žete ur it, jaká teplota má být ve er, v noci, ve dne. Termostat ned lá nic jiného, než že ji p enáší na okolí. B h, Pán svého domu, rozhodne: „Chci, aby to bylo takto.“ Sv t a okolí na vás tla í. Každý z nás se skládá z ducha, duše a t la. T lo je napojené na sv t, který tla í a íká nám, jací máme být, jak máme fungovat, jak se máme mít. Na druhé stran je duch, který je u k es an plný Boha a íká nám n co zcela jiného. íká nám, jaká teplota má být. Mezi tím je naše duše, která se „rozhoduje“. Bu bude teplom r, p ikloní se ke sv tu a bude se mít a jednat podle toho, jak t lo okolí vnímá, anebo bude termostat, který se p ikloní k duchu, a podle toho, co vnímá duch, bude reagovat a ovliv ovat sv t. Rozumíte tomu? Duše je ta, která rozhoduje. Vaše t lo vnímá zimu, horko, když bude krásné po así, tak vám ekne, že se máte mít dob e. Když bude škaredé po así, bude pršet, ekne vám, že máte být smutní. Je to tak? Co ale íká B h? Cítím pot ebu nás povzbudit, abychom se nenechali zviklat. Posiln me se v Hospodinu jako David, který navzdory d ní okolo sebe u inil to, co po n m B h cht l. Ale abychom to um li, musíme v d t, jaká je v tu chvíli Boží mysl. Musíme v d t, jaká je Boží mysl. Musíme plakat s Bohem, hn vat se s Bohem, být neklidní s Bohem i p evracet stoly s Bohem. Víte, když vešli do chrámu a uvid li tam prodava e a sm nárníky, u edníci se hned dívali do kapsy, jestli mají na koupi holoubka nebo 3
Matouš 14:26-29 – „A vidouce jej u edlníci po mo i jdoucího, zarmoutili se, kouce: Obluda jest. A strachem k i eli. Ale ihned Ježíš promluvil k nim, ka: Doufejtež, já jsem, nebojte se. I odpov d v Petr, ekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sob p ijíti po vod . A on ekl: Poj . A vystoupiv Petr z lodí, šel po vod , aby p išel k Ježíšovi.“
2
n eho takového. Když to vid l Ježíš, n co v n m povstalo. (Jan 2:14-17) Nenechal se ovlivnit prost edím. N co v n m povstalo a v nás to musí povstat také! Musíme obrátit stoly, vzít bi a íct: Takhle p ece ne! íká se, že nás prost edí formuje. Znáte tu frázi? Co ale íká B h? „Formujte prost edí!“ Amen. V íte v tlak vrstevník ? Jasn , tlak vrstevník existuje, ale vy musíte tla it na druhou stranu! Musíte tla it vrstevníky. V ím tomu, že bychom m li být t mi, kdo ovliv ují a tla í. Nedovolme, aby v ci tla ily na nás, tla me my na n ! Jednou jsem byl v „evangeliza ním“ stanu, kde se d ly strašné v ci. Kázalo se tam u ení torontského „požehnání“ a lidé tam d lali prapodivné v ci. Nechce se mi o tom ani vypráv t. Lidé v tom m st zakazovali d tem, aby do toho stanu chodily, protože se tam d jí orgie. Nev il jsem, že by se k es ané mohli nechat tak oklamat. Nev il jsem, že je to možné. Bylo to zvláštní. Lidé, kte í byli relativn st ízliví, pod tlakem okolí podléhali. Ve er jsem do toho stanu zašel. Postavil jsem se tam a okolo m se ud lal kruh, ve kterém to b sn ní p estalo. íkal jsem si, že je to zvláštní, a šel jsem na jiné místo. Nic jsem ne íkal, jenom jsem tam stál a znovu to kolem m p estalo. Šel jsem na další místo, postavil jsem se, a stalo se to samé. Jedna paní, která tam rozdmýchávala atmosféru, si toho všimla a ekla mi, že to ruším. Zeptal jsem se: „A co d lám?“ „No, vždycky se n kam postavíš a okolo tebe to p estane. Musíš jít ven, jdi odsud pry .“ Tak jsem odešel. B h nás volá, abychom se vzep eli tomu, co se d je okolo nás. Vyzývá nás, abychom v duchu použili autoritu a vzep eli se. Navzdory okolnostem. Povzbuzuje nás, abychom povstali a d lali v ci, které jsou divné, protože neodpovídají okolnímu tlaku. Všichni jdou jedním sm rem, a vy opa ným. Kéž by nám B h otev el o i! Kéž bychom dokázali povstat! Dnes je doba apatie. Je to tak? Je doba únavy, kompromisu a neúcty. B h ale nechce, abychom to p ijali. Nechce, aby církev reflektovala náladu a atmosféru ve sv t . Chce, aby se jí vzep ela a jednala jinak. Chce, aby jednala tak, jak bude jednat B h. Proto se nem žeme dívat na sv t, ale musíme se dívat na Hospodina, abychom vid li, jací máme být a jaká má být naše duše. Velmi se to týká našich d tí, ale nejen jich. Týká se to nás všech. To byl zatím úvod. M l jsem na mysli n co jiného, a te nevím, co z toho mám íct. Dám vám vybrat. Chcete, abych vám pov d l o obleení? O tom už jsme dlouho nemluvili, že? Nebo n co o Boží sláv ? 3
Nebo o stánku? Nebo o Boží nev st ? O stánku? Dob e, za neme stánkem. B h nám dal stánek a v n m cíl. Jaký je zám r stánku? Abychom se potkali s Bohem. A nejenom to, ale abychom byli takoví, jaký je B h. Amen? Jakým zp sobem to B h ukazuje? Co je vrchol stánku? Je to n co, co je víc než archa, víc než truhla. Je to šekína sláva. Nejde tam ani o truhlu, ani o and ly. Ale o to místo, kam sestoupila Boží sláva, která všechno zastínila. Co znamená Boží sláva? Na co kn ží ekali? Jestli B h ob p ijme, nebo nep ijme. Stánek byl stav n podle instrukcí. My se instrukcím bráníme, bráníme se zákon m. Dnes je taková doba, a tak se církev brání zákon m. Jen aby náhodou n kdo nem l n jaké pravidlo. Ale B h dal p esné instrukce: Bude to takto. Když Uza vztáhl ruku, aby zachytil padající truhlu smlouvy, když ji nesli jinak, než m li, co B h ud lal? Ud lal s nimi jednání a ekl: „Prosím vás, ne, ono je to t eba troši ku jinak...“ Ne, Uza na míst zem el! (2Sam 6:3-7) B h má sv j zp sob, jakým chce, abychom k N mu p istupovali. Tak B h p ikázal postavit stánek, a ekl: „Stvrdím to dílo svou pe etí, tím, že tam bude moje p ítomnost, moje sláva.“4 Když se Boží sláva vzdaluje, znamená to, že B h íká: „To není správn ! To není dob e!“ Víte, co se stalo s Élím a jeho syny. B h ekl: „Tohle není dob e.“ Když jeho synové zem eli, i Élí zem el, a jeho snacha prorokovala. Nazvala svého syna Ichabod a ekla: „Boží sláva se vzdálila.“ (1Sam 4:21) V Bibli vidíme dv v ci. Jednak p ítomnost Boží, když Boží sláva p ichází, a jednak vzdálení Boží, když Boží sláva odchází. Pot ebujeme uvid t a pochopit, že cílem je Boží sláva. Co totiž Boží sláva ud lá? P evýší a nahradí lidskou slávu. Všechny v ci, které byly do té doby vid t, Boží sláva zastíní. A tak B h chce, abychom nebyli obnaženi. Víte to? Nevím, jaký máte k es anský nebo teologický názor na oble ení. Byl jsem na konferenci v Americe a mluvil jsem o tom, že lidé íkají: „Na tom p ece nezáleží.“ Co si o tom myslíte vy? Záleží na tom, nebo nezáleží? Záleží. 4
Exodus 40:33-34 – „Naposledy vyzdvihl sí v kol p íbytku a oltá e, a zav sil zast ení brány sín . A tak dokonal Mojžíš dílo to. Tedy p ikryl oblak stánek úmluvy, a sláva Hospodinova naplnila p íbytek.“ Leviticus 9:6 – „I ekl Mojžíš: Toto jest ta v c, kterouž p ikázal Hospodin. Vykonejtež ji, a ukáže se vám sláva Hospodinova.“
4
Záleží Bohu na tom, jak jsou lidé oble eni? Ur it . P ijde vám, že Bohu záleželo na tom, aby byl stánek postavený p esn ? Bylo to d ležité? Poj me se podívat do 25. kapitoly knihy Exodus. Celá kapitola mluví o nábytcích, které mají být ve svatyni. To je dost. Kapitola 28 je ale podstatn delší. Popisuje, jak má být oble ený Aron a jeho synové. Mohli bychom dlouho vypráv t o svatyni a o jednotlivých nábytcích ve stánku a stejn veliká kniha by mohla vzniknout na téma, co m l Aron na sob . Amen? Tady budeš mít zvone ek a jablí ko, tady budeš mít 12 kamen a bude to na zlaté desce. Te mi ekn te, že Bohu nezáleží na oble ení! Pro B h zvolil takovou v c? Pro se B h zabývá módou? Mimochodem, B h byl první módní návrhá . Adam s Evou byli první, koho oblékl. Tehdy „let lo“ kožené oble ení. Pro si myslíte, že B h ekl, když byli oble eni do n eho jiného, že to je špatn ? Musíte být oble eni do k že. Musíte být oble eni do k že, za kterou bylo zaplaceno smrtí. Rozumíte mi? Ješt mi ekn te jednu v c: Myslíte si, že Adam s Evou byli nazí, než zh ešili? Opravdu si myslíte, že Adam s Evou chodili po zahrad Eden a nevšimli si, že jsou nazí? Myslíte si, že byli mén inteligentní? Nebyli nazí, protože to není Boží princip. Byli oble eni do Boží spravedlnosti. Když zh ešili, byla najednou Boží spravedlnost pry . Podívali se na sebe a zjistili, že jsou nazí. Pocit nahoty je pocit, který nám dává B h. Pokud jste nazí, m li byste se styd t. Sv t íká n co jiného: Nesty te se. A lidé chodí ím dál víc nazí. Za íná to tím, že se oble ení zkracuje a zkracuje, až už není co zkracovat. N kte í lidé dnes mezi sebou chodí úpln nazí. Jsou celé pláže, kde lidé chodí nazí, a dokonce na v tšin pláží na sv t už lidé chodí tém nazí. Dámy chodí naho e bez a nestydí se. Stydíte se, když jste nazí? M li byste! Má to být p irozené, protože je to n co, co B h do lov ka vložil. Je to signál, že n co je v nepo ádku. Máte tak rozpoznání, že n co je špatn . B h chce, abychom pochopili, že když jsme nazí, pot ebujeme se obléct. Adam s Evou se oblékli, ale oblékli se jinak. Kdo vymyslel celý princip oblékání? Kdo ho zavedl, kdo o n m v Bibli mluví? B h byl první módní návrhá , když ekl: „Ne, ne, fíkové listy ne, to je špatn .“ Pro na tom záleží? Myslíte, že byli málo p ikrytí? Bylo to nepraktické? B h íkal ne, protože to odporovalo zám ru a ur ité zpráv , kterou musí naše obleení zv stovat. Vaše oble ení musí lidem kolem vás zv stovat, že to už není spravedlnost, kterou jste oble eni. Vaše oble ení zv stuje to, co se 5
stalo, co se muselo stát a co se bude muset v budoucnu stát, abyste mohli být znova oble eni. N kdo musí zem ít. Rozumíte mi? Myslíte, že Bohu záleží na oble ení? Bezpochyby ano. A pro ? Protože to, co si oblékáme, n co sv tu zv stuje. Nenechte se oklamat, že tím nechcete nic íct. Pokud budete oble eni zp sobem, který nechce nic íct, tak íkáte: „Nechci nic íct.“ Pokud si na sebe bez p emýšlení oble u první tri ko, které popadnu, a první kalhoty, které jsou na ad , a je mi jedno, kam jdu, za kým jdu a co tam budu d lat, tak íkám: „Mn je to jedno. Nemám žádnou úctu k vám ani v i sv tu ani v i pravidl m.“ To íkáme. Dnes se tomu íká ležérní elegance. Pokud si vezmu kalhoty s dírou a p íliš velkou košili, co tím íkám? Mn je to jedno. Neuznávám žádná pravidla. Neuznávám, že n kdo ekl, že n co je správn , a n co špatn . Vzpoura! Je to tak. Když mám cvoky na bund , co tím o sob íkám? Nenechte se oklamat. To, co máme oble ené, zv stuje n jakou zprávu. Bohu na tom velmi záleží. Uvažovali jsme o tom, že bychom n kdy mohli ud lat módní p ehlídku pro d ti. Vzali bychom n jaké katalogy, vyst íhali obrázky a povídali si o tom, co si myslí, že je spravedlivé, a co nespravedlivé. Pak bychom vy adili nespravedlivé obrázky na jednu stranu, spravedlivé na druhou stranu a hledali bychom prvky, které nám mluví o spravedlnosti nebo nespravedlnosti. Kristýnka n kde našla krásnou otázku: Zeptejte se svých d tí, hlavn dcer, ale i syn , s jakým zám rem se oblékají. Jaký mají v oblékání cíl? Vy jste nev d li, že máme mít cíl? Nevíte, že lidé mají v oblékání cíl? Mají, jen o n m n kdy nep emýšlí. Nenechme se mýlit. Hodn na tom záleží. eho chceme docílit? N kdy se mi zdá, že u d tí ekáme na ur itý v k, ve kterém „to“ p ijde p irozen ! Nep ijde, jenom se to schovává do jiné formy, která není tak nápadná. Co si myslíte o malých d tech, které b hají nahé na pískovišti? Nikdy jste to nevid li? Ale jist ! Hlavn u vody, u rybníka. Je to dob e, nebo špatn ? Nechali bychom to? Vždy to jsou malé d ti, ješt nic nechápou. Na co ekáme? Víte, sv t vyu uje d ti už odmali ka. Ony se na to dívají, zvykají si a stává se to normou. D ti se u í nestyd t se. D ti by se m ly styd t! N kdy dokonce rodi e chodí doma nazí nebo polonazí. I k es ané. Pro ? íkají: „Jsme doma, tady se nemusíme styd t.“ Nestydíme se? Nerozumíme, že tím ukazujeme n jakou zprávu, která je v rozporu s Božím zám rem? B h nám íká, abychom se oblékli. Abychom se p ikryli. Nev ím, že je spravedlivé, abychom d ti u ili tyto principy, a p itom se doma promenádovali v trenkách, protože je p ece léto, tak co. To je n co nespravedlivého. Nebu me teplom ry, které 6
odráží názory a chování sv ta. Ale jako termostat se ptejme: „Bože, jak bys cht l, abychom byli oble eni?“ Moje d ti jsou oble eny ur itým zp sobem. Pro si myslíte, že jsou tak oble ené? Myslíte si, že to od narození samy cht ly, anebo je to proto, že jako jejich otec chci, aby m svým oble ením reprezentovaly? D ti to po ase p ijmou. Dnes bych t žko donutil nejstarší dceru jít na shromážd ní v kalhotách. Takže to p ijaly do sebe a to je dob e. Ale za íná to tím, že jako otec mám právo ur ovat, jak moje d ti budou oble ené. Slyšíte to? eknu vám tu v tu ješt jednou. Jako otec mám právo ur ovat, jak budou moje d ti chodit oble ené, aby m reprezentovaly. I B h jako Otec má právo ur ovat, jak mají chodit Jeho d ti oble ené, aby Ho reprezentovaly. Anebo myslíte, že On jako Otec na to má menší právo než já? Myslíte si, že otec má právo vyjad ovat se k tomu, jak mají chodit oble ené jeho d ti, aby ho reprezentovaly? N kdy se u menších d tí stane, že vyb hnou polonahé, upadne jim plína nebo n co takového. Co v tu chvíli ud lá rodi ? Sko í po dít ti, protože to je i jeho ostuda. Není to ostuda jenom toho dít te, ale i rodi e. Lidé jsou pochopiteln shovívaví a ob as se taková situace stane, ale d ti tím vystavují rodi e ur ité ostud . Je to tak? Svým zp sobem vystavujeme ostud našeho Otce, když íkáme: „Jsem Krist v.“ Když se lidé na nás podívají, ud lají si obrázek o našem Otci. Když jdeme s rodinou do obchodu, všichni lidé se oto í. Zažil jste to n kdo? Ti lidé se oto í už jenom kv li tomu, jak jsme oble eni. Jako bychom byli odjinud. Myslím, že se to stalo sest e Ev , když jsme byli na Jamajce. Prodava jí cht l n co prodat, ale protože nev d l, jak se jmenuje, z dálky na ni volal: „Hej, ty k es anská ženo!!“ Kdybyste se rozhlédli okolo, okamžit byste vid li rozdíl mezi v ícími a nev ícími. Ten Jamai an asi nebyl v ící. Byl to prodava , který cht l na parkovišti n co prodat. Ptali jsme se ho, pro na ni tak volal, a on ekl: „Tak se na sebe podívejte, mn je p ece jasné, že jste k es ané.“ Víte, jak jsme vypadali? Úpln normáln . Co myslíte, že jsme m li oble eného? Košili, tri ko, kalhoty nebo šaty. To je, prosím vás, k es anské oble ení. To znamená, že lidé okolo museli mít oble eného n co jiného, nebo n co neoble eného. Kdybych si myslel, že to je jenom n jaká drobnost, tak bych tady netrávil ani váš, ani sv j as. Ale v ím, že nás B h nabádá, abychom za ali p emýšlet o oble ení. Naše oble ení je jenom stín Božího zám ru. 7
Je to jenom p edobraz, stín. Víte, jaký je rozdíl mezi stínem a realitou? Obrovský. Stín je dvourozm rný, nebarevný, šedivý. P edstavte si, že bych vám ekl: „Ukážu vám svou nádhernou ženu.“ T šili byste se, ale já bych vám ukázal jen její stín. ekli byste: „Aha, to je dobré. Ona je t hotná?“ Já na to: „No, ona je t hotná, ale není nádherná?“ „Ano, asi ano, ale musím dost zapojit fantazii a víru v to, co íkáš.“ Pochopte, že rozdíl mezi stínem a tím, co B h chce opravdu íct, je obrovský. B h k nám mluví v obrazech proto, aby pozdvihl naše p emýšlení. A tak zatímco bojujeme s oble ením, jak má být dlouhé nebo široké, uniká nám zám r, který B h chce mít v nás. B h vás nabádá, abyste se oblékli. Víte to? Ve Zjevení, v Izaiáši, ve Starém zákon , v Novém zákon vám B h íká: „Oble te se!“ Pro ? Co nám íká sv t? Svlékn te se. Je to tak, nebo si vymýšlím? Vnímáte ten trend? B h vám naopak íká: „Oble te se, chodit nazí je ostuda.“ Poj me se podívat t eba do Izaiáše 52:1: „Probu se, probu se, oblec se v sílu svou, Sione, oblec se v roucho okrasy své, ó Jeruzaléme, m sto svaté; nebo nebude již více na t dotírati neob ezaný a ne istý.“ Kdo je Sion? To jsme my! Brat í, tak vám praví Hospodin: „Probu te se! Probu te se, oble te se ve svoji sílu!“ Co je to oble ení? Když se podíváte na lov ka, co vidíte? Jeho oble ení, že? Jeho oble ení, skrze které vám n co íká, aniž by promluvil jediné slovo. Když jsme oble eni v sílu, musí to být na nás vid t. Oble te se v sílu! Navlékni si sílu, aby když t n kdo uvidí, uz el sílu. B h chce, abychom se jako Sion, jako církev, oblékli, aby bylo vid t, že máme sílu. Potom se lidé budou ptát: „Kdo ti dává sílu? Kde tu sílu bereš?“ B h chce, abychom se oblékli. Sione, oble se v sílu! Oble se v roucho okrasy své! Myslíte si, že B h chce, abychom se okrášlovali? Ano. Pochopiteln , on to koriguje, abychom se náhodou neokrášlovali jinak, než chce. Ale B h chce, abychom se okrášlovali. Co myslíte, že d lá nev sta? P ipravuje se, obléká, umývá, upravuje si vlasy, zdobí se. Nev sta na tom pracuje. Na koho všichni na svatb ekají? Na p íchod nev sty. A jaká bude? Krásná. Už jste n kdy slyšeli, že by se íkalo, že ženich byl krásný? Krásná je nev sta, že ano? Pro si myslíte, že to tak je? B h to tak stvo il. eká se na nev stu, že se ozdobí, bude krásná a bude zv stovat n jakou zprávu. Nev sto Beránkova, jak jsi na tom? Když vyjdeme ven a p jdeme vst íc ženichovi, všichni lidé na svatb by m li z stat koukat. 8
Nem li bychom se za ít oblékat a ozdobovat? Nem li bychom se zeptat na vkus našeho muže? Našeho Beránka? Jak chce, abychom chodili? Chce, abychom chodili v síle. Abychom se oblékli. Byli jsme se nedávno podívat v Osv timi. Pr vodce nám vypráv l, že nacisté nejprve cht li vzít lidem d stojnost. Židovky tehdy nosily dlouhé vlasy, a tak je nejd ív ost íhali dohola nebo nakrátko, svlékli je do naha a p ede všemi je ve velké koupeln st íkali hadicí, aby je „umyli“. Myslíte si, že je cht li umýt? T žko. D lali to proto, že je cht li zlomit. Bylo až neuv itelné, že b hem této první „procedury“ zlomili v li a chu lidí s ímkoliv bojovat. Do jisté míry p estali být lidmi. Pr vodce mluvil o tom, že pokud je žena krásná, má v sob sílu. To musíte posoudit vy, dámy, ale ur itá síla je v tom, že se cítím d stojn . Je to tak? Vysmáli se jejich d stojnosti, když je tam nechali stát ost íhané dohola a nahé. Najednou nejsou lidmi, stal se z nich v ze íslo xy. Navlékli je všechny do stejného v ze ského pyžama, dali jim na nohy d eváky a nechali je takhle fungovat. ábel moc dob e ví, jak ponížit, jak vzít slávu. Ty ost íhané paní v pyžamu na fotkách už ani úpln nebyly paní, rozumíte mi? Cítíte z toho potupu a „neslávu“. Toto d lá sv t. Toto d lá áblova p ítomnost. Naopak v Boží p ítomnosti žena musí kvést. Je oble ená, je krásná. Její dcery musí být krásné. D stojné. Ukazují tím, že jsou v prost edí n koho, kdo o n pe uje. Píše se, že žena je sláva svého muže. Co to znamená? Bratr Burt nebo bratr duCille vždycky íkali: „Když se podívám na vaši manželku, vidím, jak jste na tom duchovn .“ Zvláštní, že? Žena je sláva, protože ukazuje, že je o ni dob e pe ováno. Amen? Ženy v koncentra ním tábo e pochopiteln také ukazovaly, jakou „pé i“ m ly. Nem lo by to tak být s námi, když p ijímáme Beránka? Nem lo by na nás být vid t, kdo je naším ženichem? Nem lo by to být vid t na naší ch zi, na našem oble ení – duchovn e eno? Poj me se ješt podívat na n kolik drobností do Zjevení. Mluvili jsme o stánku. Všimn te si, že B h mluvil o sláv , která zastíní celý stánek, ale všimn te si také, jak si dává pozor, aby všechno d evo bylo potaženo zlatem. To je oble ení, ne? Je to stejný princip: P ikryté, „aby se neokazovala hanba nahoty jeho“. Bohu záleží na tom, abychom byli pokryti zlatem. Nadále budeme lidmi, naše duše bude nadále lidská, ale musí na nás být vid t Boží charakter. Nech spravedlnost je n co, co nás inspiruje, co hovo í o Bohu, co ukazuje na Otce a je jako v n . N kterým 9
je to v n a n kterým zápach, ale vyjad ujme, že vycházíme z Boží p ítomnosti, a ukazujme na Hospodina. Podívejme se do 21. kapitoly Zjevení: „Potom vid l jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první zem byla pominula, a mo e již nebylo. A já Jan vid l jsem m sto svaté, Jeruzalém nový, sstupující od Boha s nebe, p ipravený jako nev stu okrášlenou muži svému.“ Tady se jasn mluví o tom, že nev sta sestupuje okrášlená svému muži. Poznáte nev stku? Na první pohled, že? Vidíte n jakou paní, která stojí na ulici, a není to nev stka. Prost tam jde paní s nákupem. Potkáte jinou paní a eknete: „To je nev stka.“ Podle eho? Podle toho, jak je oble ená? Ano, je to tak, protože tam dochází k n jakému kompromisu, ke smilstvu. Jak dochází ke smilstvu v církvi? Poznáte nev stku v církvi? Ne? Podívejte se, jak je oble ená. Vždy smilní s národy. Sest e Shari, která u nás byla na návšt v , jsme nev stku ukazovali. Tu duchovní nev stku. Byl svátek Jana Husa, tak jsme vzali d ti do m sta. Procházeli jsme si historické události a ukazovali jsme jim tu církevní nev stku, protože jsme je vzali do n kolika kostel . P ed kostelem jsme zpívali: „Nep ebývá B h v chrámech kamenných…“ Všude okolo vidíte zlato, drahou monstrózní výzdobu. To je p ece nev stka, to poznáte podle oble ení. Ona smilní. Smilní s králi tohoto sv ta. Nevíte, že na politických sezeních jsou církve, že je tam nev stka, která smilní a kompromituje se se sv tem? Má s ním obecenství, p ijímá peníze atd. Nev stku poznáte. Když vás vezmu do církevní budovy, musíte poznat, jestli to je nev stka. Vidíte obrovské oltá e, zlato a slávu sv ta. Je to stále stejný princip. Jak je oble ena nev sta Beránkova? Jakou má její oble ení barvu? Bílou. Dále o sláv teme: „A národové lidí k spasení prišlých, v sv tle jeho procházeti se budou, a králové zemští p enesou slávu a est svou do n ho. A brány jeho nebudou zavírány ve dne; noci zajisté tam nebude. A snesou do n ho slávu a est národ . A nevejde do n ho nic poškvr ujícího, anebo p sobícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kte í napsaní jsou v knihách života Beránkova.“ (Zj 21:24-27) To je Boží sláva. Když n kdo p ijde doprost ed Božího lidu, tato sláva na n m okamžit za ne pracovat. Za ne ho usv d ovat z h íchu, z nepravosti, za ne ho inspirovat a tla it na kolena. Poj me se ješt podívat na poslední oddíl do Zjevení 3:18, kde Boží slovo íká: „Radím tob , abys sob koupil ode mne zlata ohn m 10
zprubovaného, abys byl bohatý, a v roucho bílé, abys oble en byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A o í pomaž kollyrium, abys vid l.“ B h vybral tyto t i v ci a mimo jiné íká: „Nakup bílé roucho.“ Co je to bílé roucho? M žeme si vzít prost radlo a bílé roucho si ušít. Je to ono? Ne? Víte, jsem praktický lov k. ekn te mi, co mám d lat, abych m l bílé roucho. init Boží v li, chodit v Boží spravedlnosti. Pokud ne iníme Boží spravedlnost, jsme nazí. Takže máme chodit ve spravedlnosti. Bible se vykládá sama sebou. Poj me se podívat ješt do té samé kapitoly a t me od 1. verše. Tady se píše jiné církvi, které B h íká: „And lu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, jenž má sedm duch Božích a sedm hv zd: Vím skutky tvé: máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý. Budiž bedlivý, a potvrdiž toho, což m lo um íti. Nebo jsem nenalezl skutk tvých plných p ed Bohem.“ Znám tvé skutky. Nenalezl jsem skutk tvých plných p ed Bohem. „Pomniž tedy, co jsi p ijal.“ Co jsi p ijal? Víte, co to je? N kdo se na shromážd ní zeptá, lidé se hlásí a íkají: „Ano, tomu v íme, ano, to jsme p ijali, do toho jsme se vrhli.“ N kdo t eba íká: „P ijal jsem vizi, p ijal jsem slovo, p ijal jsem napomenutí, p ijal jsem zjevení…“ „Pomniž tedy, co jsi p ijal a slyšel, a ost íhej toho.“ Co znamená „ost íhat“? Hlídej to! Hlídej, co jsi p ijal. Církve n kdy za nou s vizí, ale neost íhají ji. P ejde rok, dva, a uvadne to. Vždycky si íkám, že jsme si bu museli íct: „Te už to není B h,“ anebo: „B h ekl n co jiného,“ nebo: „Tehdy jsme se mýlili.“ My ale íkáme: „Byl to B h,“ ale pak to n jak vyšumí. „Pakli bdíti nebudeš, p ijdu na t jako zlod j, a nezvíš, v kterou hodinu na t p ijdu. Ale máš n které osoby i v Sardis, kteréž neposkvrnily roucha svého, protož budou se procházeti se mnou v bílém rouše; nebo jsou hodni.“ Budou se procházet v bílém rouše, nebo jsou hodni. To je est, procházet se s Ním v bílém rouchu, v rouchu spravedlnosti, protože své roucho neposkvrnili. Dále se píše: „Kdo zvít zí, ten bude odín rouchem bílým; a nevymaži jména jeho z knih života.“ Tady se píše, jak máme zvít zit. Nad ím máme zvít zit, se píše ve verších p edtím. „Kdo zvít zí, ten bude odín rouchem bílým.“ Nad ím máme zvít zit? „Nebo jsem nenalezl skutk tvých plných p ed Bohem.“ Musíme zvít zit nad touto „neplností“. Musíme zvít zit nad tím, že jsme nest ežili to, co nám B h zjevil a sv il, a že jsme z toho vypadli. V té samé kapitole se íká: Radím tob , kup si roucho. Kup si oble ení. To je ta sláva. To je ta sláva, kterou máme být oble eni. Je to 11
sláva, když jsme oble eni Jeho skutky, oble eni Jeho silou, Jeho mocí, spravedlností, okrasou. Amen? To je to, co B h chce, abychom u inili. Když nás B h nabádá, abychom se oblékli, íká tím: „Cho te v plnosti skutk . Cho te v plnosti spravedlnosti. i te v ci, které jsem vám položil na srdce.“ Bojujte a pracujte, protože to je ta sláva, kterou se B h bude chlubit. ím myslíte, že se bude chlubit, když se zav eme n kam do pokojíku? On se bude chlubit tím, že ekne: „To je m j lid. To je m j lid!“ Stejn tak se vy chcete chlubit brat ími, svými d tmi, p áteli, a íkáte: „Vidíte, to jsou moji brat i, podívejte se, co ud lali.“ Já se chlubím. Když sem p ijede sestra Shari, tak se chlubím Janem Husem! Vy ne? Chlubím se a íkám: „Vidíš, to je on, to je náš bratr.“ Jsem také „husita“ a chlubím se jím lidem okolo a cht l bych se chlubit sv tu. Chci se chlubit brat ími, chci se chlubit vámi. B h íká: „Jste jako napsaný list.“5 Haleluja! B h se chce námi chlubit. Po kejte, vidím otazníky ve vašich o ích. V íte tomu, že se B h chce chlubit svými lidmi? Dám vám p íklad. B h íkal: „Satane, když ses procházel po zemi, všiml sis Joba? Vid l jsi, jak funguje? Vyzkoušej ho, a uvidíš!“(Job 1:6-12) Vypadá to, jako by B h m l pot ebu se chlubit. Máte n kdy chu chlubit se svými d tmi, když ud laly n co spravedlivého? Na tom není nic špatného. B h se chce chlubit svými lidmi. B h se chce chlubit vámi: „To je m j lid, vykoupaný v krvi Beránkov . Je umytý, o išt ný, spravedlivý, chodící v bílém rouchu.“ Amen? P ece nechceme, aby se za nás B h styd l! B h dává tomu, kdo zvít zí. Dám mu roucho. „Kdo zvít zí, ten bude odín rouchem bílým; a nevymaži jména jeho z knih života, ale vyznám jméno jeho p ed obli ejem Otce svého a p ed and ly jeho.“ Vyzná jeho jméno. Bude vás znát ze jména. Vyzná: „To je on.“ Amen. B h chce, abychom byli obmyti, oble eni a abychom nesli Jeho jméno. Abychom Mu d lali est, abychom byli oble eni ve sláv , a to jak jednotlivci, tak církev jako celek. Amen? A kdybyste náhodou m li dojem, že na oble ení nezáleží, nenechte se mýlit.
5
2. Korintským 3:3 – „Nebo to zjevné jest, že jste vy list Krist v, zpravený skrze p isluhování naše, napsaný ne ernidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.“
12
