Zdeněk Kučera (
[email protected]), Jiří Riezner (
[email protected]), Silvie R. Kučerová (
[email protected])
Tento dokument obsahuje autorské řešení vybraných úloh, jejichž zadání je uveřejněno ve 3. čísle Geografických rozhledů roku 2013/2014 (ročník 23) v článku Zdeňka Kučery, Jiřího Rieznera a Silvie R. Kučerové.
Černou barvou jsou vypsány rozšiřující a dovysvětlující komentáře, určené učiteli, aby byl na základě jejich prostudování (ujasnění si problematiky), schopen žáky lépe vést k reakcím a odpovědím na otázky v zadání. Modrým písmem jsou již přímo zdůrazněny odpovědi na otázky v zadání – tedy pasáže, které očekáváme, že by žáci měli být schopni na základě otázek uvést (samozřejmě ve vyjádření úměrném svému věku).
1
Řešení 1. úkolu je značně individuální pro každé území a školu, proto zde neuvádíme žádný příklad řešení.
Individuální je také řešení 2. úkolu. Zde nicméně chceme několika uvedenými příklady zdůraznit, že porovnávat změny v čase lze skutečně s využitím celé řady vizuálního materiálu. 1) Proměny téže krajiny či téhož místa lze porovnávat na mapách a leteckých snímcích z různých časových období. Vaše území si můžete vyhledat např. na těchto webových portálech: http://geoportal.gov.cz (sekce Mapy) http://kontaminace.cenia.cz http://www.mapy.cz http://www.staremapy.cz http://historickemapy.cuzk.cz http://oldmaps.geolab.cz 2) Proměny téže krajiny či téhož místa lze dále poznávat pomocí fotodvojic – fotografie stejného místa zachycující jeho minulý (stará fotografie) a dnešní stav (současná fotografie). Jistě znáte řadu publikací, v nichž jsou takové fotodvojice použity. Můžete si je sami sestavit s využitím archivních materiálů obecního úřadu nebo vlastních fotografií, které mají žáci doma. 3) Proměny téže krajiny či téhož místa lze zachytit i během kratšího časového okamžiku – např. během roku. Pohled na Sedlec-Prčice v květnu a v říjnu
Foto: Silvie R. Kučerová
4) Proměny téže krajiny či téhož místa lze srovnávat s vyobrazením na výtvarném objektu. Zde je ale nutné mít na paměti, že výtvarné dílo je výsledkem generalizace zobrazovaného
2
území, není na něm zachycen přesný obraz skutečnosti jako na fotografii, takže jeho autor nám mohl „leccos utajit“ a záměrně znázornit jinak nebo vůbec. Pohled k Železným horám od kaple sv. Anny u Chotěboře na olejomalbě z počátku 50. let 20. století a v roce 2013
Ze sbírky rodiny Bláhových; autor: Jaroslav Michek (1910–1991)
Foto: Silvie R. Kučerová
Další příklady viz úlohy k článku Kučerová, S., Kopp, J., Čechurová, M., Kulhánek, M. (2013): Mezipředmětové vazby geografie/zeměpisu. Geografické rozhledy, 22, č. 4, s. 18–19.
3
Počet stromů na vytyčené ploše se může značně lišit, zatímco ve smrkové mlazině to může být okolo čtyř exemplářů, ve staré bučině to bude sotva jeden strom, neboť například koruna vzrostlého buku může mít i 80 m2. V nízkokmenném sadu může na 25 m2 růst okolo šesti stromků. Samozřejmě uvedená čísla jsou pouze orientační a budou se lišit v závislosti na druhu lesa, využití zahrady i návsi (produkční či okrasná), druhové skladbě, stáří porostu apod. Zpravidla však bude platit pravidlo, že na stejné čtvereční míře v lese nebo v sadu se bude nacházet více stromů než na návsi a zřejmě také na zahradě. Na produkční zahradě a návsi budou převládat ovocné stromy, ale v případě jednoznačné dominance okrasné funkce těchto ploch mohou převažovat či dominovat i stromy listnaté neovocné, jehličnaté a dokonce introdukované (geograficky nepůvodní). V sadu očekáváme výskyt výhradně ovocných stromů. Druhové složení lesa se proměňuje v závislosti na nadmořské výšce (uvažujeme-li pouze o prostoru Česka, tedy ve stejné zeměpisné šířce), pedologických poměrech a v neposlední řadě na způsobu lesnického hospodaření. Lesy můžeme rozlišovat podle jejich druhového složení, míry přirozenosti, stáří porostu anebo funkce. Druhové složení přirozených lesů se proměňuje s nadmořskou výškou (změna klimatu) a je vyjádřeno vegetačními stupni (např. dubový, bukový, jedlo-bukový, smrkový a klečový). Hospodářské využití našich lesů však vedlo k proměně jejich druhového složení, takže dnes dominuje smrk, méně je zastoupena borovice, buk, dub a modřín, ostatní druhy mají jen minimální podíl. Společným znakem může být například pravidelné uspořádání vysazených stromů do řady jak v sadě, tak v lese, případně i na dalších plochách. Nebo právě jejich obdobná druhová skladba u těch ploch, které mají podobné funkční využití (produkční zahrada a sad; okrasná zahrada a náves s parkovou úpravou).
Podstatným kritériem posouzení míry zásahu je, kolik stromů rostlo na dané ploše před tímto zásahem, jak moc se prostor „uprázdní“ (např. zda se jednalo o jediný solitérní strom, po jehož odstranění zůstane plocha zcela bez stromů). Je třeba posuzovat také, jakým způsobem tento zásah prostor pozmění, zda odhalí jiný a nám nezvyklý pohled do nebo vně prostoru apod. Vzhledem k tomu, že hustota stromového porostu návsi bude zpravidla nižší než stromového porostu lesa, bude zřejmě pokácení jednoho stromu na návsi představovat viditelnější zásah. Je ale zároveň nutné rozlišit, o jaký strom se v porovnání s okolním prostředím jedná. Pokácení mohutného staletého stromu v lese, pokud se navíc druhově odlišoval od svého okolí a tvořil určitý dominantní prvek, bude představovat vizuálně nápadnější zásah nežli v případě pokácení jednoho z mnoha podobných (a třeba i méně vzrostlých) stromů na návsi. V neposlední řadě jde i o význam či symboliku, která byla pokácenému stromu přikládána. Je-li takový strom důležitý pro osobní, lokální nebo regionální identitu nebo má nějaký další význam, jeho ztráta je vnímána silněji.
Jak je patrné z textu samotného článku, vegetace se v čase proměňuje, mění se její charakteristiky i účel. Jednotlivé stromy, jako všechny živé organismy, procházejí svým životním cyklem, a proto se ne vždy do současnosti podaří zachovat „starou lípu“ na návsi či
4
„staré smuteční vrby u rybníka“. Pokud se záměrně prezentuje „idylický“ venkov jako protiklad rychle se inovujícího prostředí města, bývají k tomu většinou užívány právě staré struktury v krajině (vzrostlé aleje, košaté solitéry aj.). Řada českých návsí byla v průběhu času pozměněna, listnaté (či ovocné) stromy, které pozbyly svůj primární (produkční) účel byly často nahrazeny na údržbu méně náročnými jehličnany a dalšími formami zeleně. V poslední době se pak stále častěji objevuje snaha napodobovat na návsi městský parkově upravený prostor zcela bez stromů či s okrasnými dřevinami, nahrazovány jsou právě i vzpomínané túje, které se hojně vysazovaly spíše v období 2. poloviny 20. století. Celková proměna vnitřního prostředí sídel i okolní krajiny pochopitelně zahrnuje změnu využití jejích částí a prvků. Příkladem může být i síť cest, zejména těch, které původně vedly k jednotlivým polnostem, ale po spojení malých polí do velkého lánu ve 2. pol. 20. století, již ztratily svůj význam. Proto je dnes řada cest zarostlá náletovou vegetací.
Fotografie zachycuje kamenný kříž na okraji pole s dvěma stromy vysazenými po stranách. Pokud se prezentuje drobná sakrální architektura a její souvislost s vegetací, bývá zpravidla zobrazován kříž nebo socha mezi staršími vzrostlými stromy, které jsou olistěné nebo mají zabarvené podzimní listí, námrazu, jsou rozkvetlé či jinak esteticky zajímavé. Fotografie tedy bude pravděpodobně působit nezvykle, protože stromy jsou neolistěné, mladé, nově vysazené a celé místo je čerstvě upravené po instalaci rekonstruovaného kříže. Celkový ne příliš malebný dojem obrázku navíc podtrhuje monotónní plocha rozlehlého pole, a oblačné, mlhavé podzimní počasí. Postupem času místo dozná značných změn, především díky rozvoji zeleně. Vzrostlé stromy dají prostoru také výrazný vertikální rozměr. Tento efekt je o to podstatnější, protože se jedná o krajinu s plochým reliéfem. Na okraji pole se vyvine bylinný a případně i keřový porost. Jeho výška a druhové složení bude záviset na způsobu a intenzitě obhospodařování tohoto pozemku i přilehlého pole. Lokalita se stane esteticky atraktivnější.
Posvátná úcta k vybraným přírodním prvkům a celkům (hory, stromy, studánky apod.) pokračovala z doby předkřesťanského osídlení území Česka i v pozdějším období a postupně začal být v některých případech obojí duchovní význam spojován. Řada studánek byla uctívána pro svoji zázračnou vodu a označována vyobrazeními artefaktů katolické víry. Stejně tak na větve či kmeny stromů, které požívaly výjimečné postavení, byly zavěšovány svaté obrázky, kříže apod. Instalace drobné sakrální architektury (křížů, soch, kaplí) do krajiny pak začala být (zejména v barokním období) spjata s výsadbou stromů zdůrazňujících umístění stavby v krajině, průhledů a os v podobě alejí vedoucích ke stavbě apod. Ve vztahu ke kříži či soše bývá nejčastější umístění stromů po dvou stranách sakrálního objektu (vpravo a vlevo) nebo po čtyřech stranách (socha se nachází v pomyslném těžišti čtverce, v jehož rozích rostou stromy), případně stromu jediného. Zpravidla se vysazují stromy listnaté, jehličnaté zcela výjimečně. Jedná se spíše o neovocné stromy – lípy, buky, duby a kaštany.
5
Za český národní strom se považuje lípa. Německo: dub, Kanada: javor, Libanon: cedr libanonský, Kolumbie: palma vosková, Rusko: bříza, Mexiko: tisovec mexický, Austrálie: zlatá akácie Za strom Vysočiny se považuje jeřáb ptačí, protože je hojně zastoupena mezi tamní vegetací a je pro to vyobrazena i ve znaku kraje.
Řešení 1. úkolu je značně individuální pro každé území a školu, proto zde neuvádíme žádný příklad řešení. Uvádíme pouze odkaz na podmínky vyhlašování památných stromů: Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dostupný v plném znění na http://portal.gov.cz ČÁST PÁTÁ Památné stromy, zvláště chráněné druhy rostlin, živočichů a nerostů HLAVA PRVNÍ § 46 Památné stromy a jejich ochranná pásma (1) Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody za památné stromy. (2) Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji; jejich ošetřování je prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil. (3) Je-li třeba památné stromy zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně orgán ochrany přírody, který je vyhlásil, ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud tak neučiní, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace. (4) Zrušit ochranu památného stromu může orgán ochrany přírody jen z důvodu, pro který lze udělit výjimku dle § 56. § 56 Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
6
(1) Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství10), lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. (2) Výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů lze povolit a) v zájmu ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť, b) v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku, c) v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, d) pro účely výzkumu a vzdělávání, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo opětovného vysazení v původním areálu druhu a chovu a pěstování nezbytných pro tyto účely, včetně umělého rozmnožování rostlin, e) v případě zvláště chráněných druhů ptáků pro odchyt, držení nebo jiné využívání ptáků v malém množství. (3) Orgán ochrany přírody v rozhodnutí o výjimce může stanovit povinnost označení živočicha zvláště chráněného druhu nezaměnitelnou a trvalou značkou a rovněž podmínky pro výkon povolované činnosti. (4) Orgán ochrany přírody může výjimku, která se týká blíže neurčeného okruhu osob, při splnění podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 povolit též opatřením obecné povahy. (5) K zajišťování činností podle odstavce 2 písm. a) a d) mohou orgány ochrany přírody v zájmu ochrany přírody uzavírat dohody s fyzickými nebo právnickými osobami. Dohodu lze uzavřít jen, pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení, navrhovaná činnost neovlivní dosažení nebo udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a tyto odůvodněné skutečnosti jsou v dohodě výslovně uvedeny. Tato dohoda nahrazuje výjimku podle odstavce 1. (6) Pro orgán ochrany přírody platí při povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů nebo uzavření dohody podle odstavce 5 a § 49 odst. 4 informační povinnost stanovená v § 5b odst. 5. V případě povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů ptáků pro obsah rozhodnutí, obsah opatření obecné povahy a pro obsah dohody podle odstavce 5 platí obdobně § 5b odst. 3.
7
