David Rath MUDr. David Rath (* 25. prosince 1965, Praha) je český lékař, poslanec České strany sociálně demokratické a bývalý ministr zdravotnictví, od 24. listopadu hejtman Středočeského kraje. V polovině 90. let zakládal Lékařský odborový klub.
Arbeit macht Rath Zdeněk Škromach: „JE TO MALÝ ČESKÝ HAIDER A STŘEDNÍ ČECHY BUDOU JEHO KORUTANY.“ Nějakého toho doktora Ratha má každá země ... Ve Francii se jmenuje Le Pen, na Slovensku Mečiar, ve Švýcarsku Blocher a v Rakousku jako mistr politické demagogie donedávna kraloval korutanský hejtman Haider. Jaká jsou specifika českého DAVIDA RATHA? „Je to brouk Pytlík, který rozumí všemu. Vždycky něco vypustí a vedení strany to pak musí hasit.“ Tato slova na adresu hejtmana Ratha nepronesl jeho středočeský konkurent Petr Bendl z ODS, ale místopředseda sociálních demokratů Zdeněk Škromach. K dobru nám navíc vypráví historku o Rathově chování krátce po listopadových krajských volbách. KOUŘ Z PISTOLE „Na první setkání nově zvolených hejtmanů měl přinést návod, jak zajistit proplácení poplatků u lékaře. I když na to měl tři měsíce, nezvládl to. Jako malý kluk tam nešel a nezvedal ani mobil. Tím mě trochu zklamal. Jakmile vycítí, že kritizován, útočí. Je to náš malý český Haider a střední Čechy budou jeho Korutany,“ nebere si v rozhovoru s Reflexem Škromach servítky. Nakonec se trpce ušklíbne: „Tedy, nepřeji mu, aby jako Haider skončil! Je ale pravda, že jeho hlavní heslo je: Není důležité, co se děje, hlavně že se kouří z pistolí.“ Zdeněk Škromach nevědomky předpověděl aféru, která vypukla o několik týdnů později, když Rath v rozhovoru pro Lidové noviny vysekl poklonu hospodářské politice Adolfa Hitlera. Nacistický vůdce podle něj orientací na zbrojní průmysl a veřejné projekty dal lidem práci a uchránil Německo od dopadů světové hospodářské krize. Ano, celý Haider! AMBICIÓZNÍ HOŠI Kde se vlastně vzal tento muž, který tak výrazným způsobem zaměstnává emoční soustavu politiků, novinářů, lékařů a lhostejná k němu není ani většina jinak nepolitických Čechů? David Rath je prototypem generační skupiny ambiciózních studentů, kteří v polovině osmdesátých let nastupovali na lékařské fakulty. Mladí hoši, pocházející vesměs ze starých středostavovských rodin, gymnaziální jedničkáři s hvězdičkou, obrovskými profesními
ambicemi a svazáckou mentalitou. A proč zrovna medicína? Jednoduše proto, že byla tehdy považována za obor, který umožní získat srovnatelné vzdělání se západní Evropou a později dá na vybraných pracovištích prostor pro odborný růst a stáže v zahraničí. Navíc lékař s několika atestacemi byl v době komunismu respektovanou osobou a kvůli kariérnímu postupu nebyl nucen dělat kompromisy s komunistickou mocí. Davida Ratha od této generační skupiny odlišovalo snad jen to, že jeho otec, jak jinak, lékař, byl současně vysoký komunistický funkcionář. Nikoli bez nadsázky lze říci, že kdyby revoluce vypukla o deset let dříve, všichni tito nadprůměrně inteligentní hoši s prvoplánovým tahem na kariéru, peníze a postavení skončí v investičním bankovnictví, v podnikání s realitami nebo v advokátních kancelářích. Takto je máme ve zdravotnictví, které se s jejich destruktivním vlivem bude vyrovnávat ještě řadu let. ODBOROVÝ KLUBAŘ Podobně naladěné generační druhy dokázal David Rath v polovině devadesátých let shromáždit pod křídly Lékařského odborového klubu (LOK). Vznik a další vývoj této nátlakové organizace jako by potvrzovaly tezi, že v dějinách vždy vítězí dobře organizované menšiny, jež – na rozdíl od většiny – spojuje jasně definovaný zájem. Ten měli začínající třicátníci převážně z velkých fakultních nemocnic jasný: byli nespokojeni se svou finanční situací a společenským statusem a obojí chtěli změnit. Ještě než vstoupili do aktivního lékařského života, změnil se totiž politický svět a jejich dopředu narýsované kariéry vzaly za své. Revoluce v listopadu 1989 otevřela prostor svobody nejdříve v soukromém sektoru, což s sebou neslo i vyšší finanční ohodnocení. Hrdinou doby přestal být lékař. Naopak, stal se jím rychlokvašený podnikatel, což se mělo změnit teprve o mnoho let později. Definitivní impuls k ustavení LOK dalo zavedení bodového systému ve zdravotnictví. Jeho efekt se okamžitě projevil mezi soukromými lékaři, jejichž platy se během jediného den znásobily ve srovnání se mzdami jejich kolegů ve velkých státních špitálech, kteří se na tzv. praktiky vždycky dívali s pohrdáním. Proč oni ano a my ne – to byl motiv, s nímž Rath začal oslovovat lékaře své generace po celé republice a budovat z nich zájmovou síť. Vznikl LOK. A od prvopočátku razil stejné základní požadavky: výrazné zvýšení platů lékařů, redukci zdravotních pojišťoven, vyšší zdravotní odvody, spoluúčast pacientů, zdravotnictví ve státních rukou a omezení soukromých lékařských zařízení. Právo na existenci měla mít jen malá, specializovaná privátní zařízení, přesně taková, jaké dnes David Rath se svou manželkou vlastní. To ale předbíháme. Rath a jeho lékařský klub předložili návrh novelizace systému financování zdravotnictví, který zcela samozřejmě počítal s finanční spoluúčastí pacientů. Předpokládal ji také u nadstandardních výkonů a služeb nesouvisejících s léčbou. Spoluúčast pacienta se měla podle tohoto návrhu stát regulačním prvkem, jenž brání zneužívání zdravotní péče. Návrh rovněž
kalkuloval s poplatky dvacet korun za návštěvu u lékaře. Podobnost s některými prvky Julínkovy reformy nikoli náhodná. ČLEN ODS Když si Rath a jeho kolegové z LOK nevykřičeli na Klausově koaliční vládě splnění svých požadavků, zorganizovali na podzim 1995 před ministerstvem zdravotnictví první velkou protivládní demonstraci. Tehdy poprvé vystoupila na povrch Rathova posedlost jeho vlastní osobou a snaha o konfrontaci přímo s předními politiky státu v čele s premiérem Václavem Klausem. Jeho vstup do politiky se zdál být nevyhnutelným. Tehdy jen málokdo tušil, že David Rath už v politice dávno je. Vstoupil do ní totiž o dva roky dříve, když se stal členem místního sdružení ODS v Praze 6. Jeho tehdejší spolustraník – dnes europoslanec za ODS – Jan Zahradil na jeho angažmá vzpomíná s úsměvem. Podle něj Rath vůbec nechápal principy delegování a voleb v politické straně. Chtěl jít hned nahoru a jeho neskrývaný hlad po funkcích všechny kolem znechutil. Když funkce rychle nepřišla, Rath stejně rychle odešel. Mimochodem, o několik let později budou mít titíž členové ODS v Praze 6 podobné pocity z jiné lékařky – Renaty Horké, která je dnes matkou Rathova druhého dítěte. VELKÝ KOMUNIKÁTOR Obraz velkého komunikátora Ratha ovšem uhranul úplně jinou stranu. V parlamentních volbách na jaře 1996 se jeho služeb rozhodla využít potácející se skupina kolem Jiřího Dienstbiera, jehož leví liberálové z Občanského hnutí uzavřeli koalici s národními socialisty. V březnu 1996 vyhlašuje doktor Rath v rámci své volební kampaně pod hlavičkou LOK stávku a svolává demonstraci zdravotníků na pražský Můstek. Řeční z balkónu ve Špalíčku a naslouchá mu přes šestnáct tisíc lidí. Rath chce pro zdravotníky od pacientů peníze a jako obvykle hrozí krachem zdravotnictví. Ve volbách v červnu 1996 získává na východočeské kandidátce Svobodných demokratůLiberální strany národně sociální jen dvě a půl procenta hlasů. Ovšem mýlil by se ten, kdo by čekal, že v politickém propadlišti spolu s neúspěšným politickým seskupením skončí i doktor Rath. PRETORIÁNSKÁ GARDA Po neúspěšných volbách se David Rath opět stahuje do svého LOK, z něhož se už jednoznačně stává jeho pretoriánská garda – namísto demokratických mechanismů tu funguje vůdcovský princip. V roce 1998 se pretoriáni rozhodnou ovládnout respektovanou Českou lékařskou komoru, stavovskou organizaci, jejímiž členy jsou povinně všichni čeští lékaři. V jejich řadách vzniká „platforma“ napadající vedení kultivovaného předsedy Bohuslava Svobody. Mluvčí této „platformy za obnovení důvěry v ČLK“ Eva Klimovičová i viceprezident komory Jaroslav Štrof jsou samozřejmě blízcí Rathovi spolupracovníci. Činnost platformy vrcholí volebním vítězstvím Davida Ratha.
Vzápětí poskytne rozhovor Lidovým novinám a na otázky, zda považuje za potřebné zvýšit zdravotní pojištění a jak vysoká by měla být spoluúčast pacientů, odpovídá: „V rozumné míře lze zdravotní pojištění zvýšit. Otázka o spoluúčasti je téma pro nesmírně složitou odbornou diskusi. Za rozumnou považuji spoluúčast při drobných levných úkonech, nikoli při úkonech život zachraňujících.“ Opět a jako vždy v této době zastává zájmy lékařů a chce, aby lidé u doktora platili. Stejně důležitý pro další vzestup Davida Ratha je fakt, že se zvolením prezidentem lékařské komory dostal k důležitým penězovodům uvnitř této organizace. Spolu s Klimovičovou vede časopis komory Tempus Medicorum a způsob, jakým zadávají a inkasují peníze za inzerci (především od velkých farmaceutických firem), vede až k výrazné personální roztržce uvnitř komory. Vnitřní opozici ovšem Rath prostřednictvím svého fanklubu z LOK, jehož členové mezitím vystoupají do nejvyšších pater profesní organizace lékařů, umlčí. TRAPNÝ PŘÍMĚR V časopise České lékařské komory vychází také následující Rathův text: „Zlepšit váš život znamená vést válku téměř proti všem. Přitom máme velice silné soupeře. Mějme vždycky na paměti, že v nacistických koncentračních táborech dobře fungovala tzv. židovská samospráva, která pomáhala vybírat a organizovat transporty do plynových komor. Jde bohužel o neopominutelný rys lidské povahy.“ Svoji úvahu Rath posléze vysvětlil jako narážku na předchozí vedení ČLK, ale i tak proti výroku protestovala židovská obec. Jak vidno, nacistické reálie byly Rathovi vždycky blízké. Koncem roku 2002 znovu vítězí ve volbách prezidenta lékařské komory. A stále stejně intenzívně prosazuje platby pacientů – v červnu 2003 říká Právu: „Jestliže dnes je spoluúčast zhruba devět procent, což ročně dělá asi 14 miliard korun, pak tato spoluúčast by měla stoupnout na 18 až 20 procent a měla by být zavedena nejen na léky, ale na veškerou péči, která není přímo spojena s ohrožením života.“ ČISTKY NA MINISTERSTVU Skutečná funkce funkcí, po níž zoufale touží, je však stále v nedohlednu. Obrat nastane až v říjnu 2004, kdy náhle vystupuje na tiskové konferenci ČSSD po boku tehdejšího premiéra Grosse. Rath působí jako neoficiální poradce volebního štábu středočeské ČSSD v krajských volbách a celou volební kampaň staví na kritice privatizace malých nemocnic pod heslem Modrý tunel. Sociální demokracie volby prohrává, Rath se poučí a o čtyři roky později vystřídají neurčitý Modrý tunel zcela konkrétní třicetikorunové poplatky. V létě 2005 si Ratha všimne nastupující politik postgrossovské éry – Jiří Paroubek. Když se ho později tradiční sociální demokraté typu Zdeňka Škromacha ptají, proč přivedl do partaje toho sládkovce, premiér odpovídá, že na rozdíl od nich nemusí Ratha tahat za ručičku a něco mu pořád vysvětlovat. Rath prý pracuje iniciativně a dokáže tvůrčím způsobem rozvíjet jeho nápady. Nástup na ministerstvo zdravotnictví, které převzal po sociální demokratce Miladě Emmerové, připomíná středověké dobývání hradu. Společně s náměstky Drymlem a
Pohankou vytvoří Rath silný triumvirát, jenž během několika týdnů propustí devadesát a přijme šedesát nových zaměstnanců. Takový personální masakr se na žádném ministerstvu neodehrál ani po převratu v roce 1989. Základ pochopitelně tvoří lidé z Lékařského odborového klubu, jejich přátelé a přátelé jejich přátel. Leckteří z nich jsou už v té době silně zaháčkováni na farmaceutickou lobby. Také David Rath ročník 2005 už není tím chudým hochem, který se domáhá zvýšení platu. Dokázal najít společnou řeč s mnoha významnými zájmovými skupinami a za Prahou si nedaleko od sebe postavil dva rodinné domy. Způsob, jakým po nástupu do ministerské funkce prosazoval firmu Zentiva s odkazem na to, že vyrábí lacinější generika, by jinému politikovi zřejmě neprošel. Stejně jako skutečnost, že o pár týdnů později dostala Rathova přítelkyně Horká významnou manažerskou funkci právě v Zentivě. A stále se opakuje stejný model: uprázdněné manažerské funkce ve Všeobecné zdravotní pojišťovně a fakultních nemocnicích rozdává David Rath členům své pretoriánské gardy z LOK. Ostří hoši tak konečně dostali, co jim podle jejich názoru český svět začátkem devadesátých let nespravedlivě upřel. NÁRAZ V PRAZE Po sečtení výsledků parlamentních voleb v létě 2006 snad poprvé Jiří Paroubek zapochyboval, jestli bylo rozumné Ratha prosazovat na lídra pražské kandidátky. Zatímco celostátně získala ČSSD o dva procentní body více než v roce 2002, v Praze naopak její výsledek poklesl o necelá dvě procenta. Rathovi pražští kritici z ČSSD spočítali, že kvůli tomu socialistům chyběl jeden mandát, který jim znemožnil pokračovat ve vládě. Analýzy také ukázaly, nakolik byl chybný Paroubkův záměr nalákat na Ratha středostavovské voliče. Naopak bylo zřejmé, že exministr zdravotnictví by se spíše vyjímal v Ústeckém kraji, protože jeho rétorika primárně oslovovala komunistické voliče. Rathova politická dráha tak opsala oblouk, kdy se stále více začal podobat svému otci, od jehož názorů se distancoval. VELETOČ A jaký je hlavní rozdíl mezi Rathem z poloviny devadesátých let a Rathem dnešním? Už počátkem roku 2006, tedy před volbami, vysvětluje jako ministr Právu: „Spoluúčast je nyní 10 procent, a pokud bude po volbách menšinová vláda ČSSD podporována i hlasy KSČM, lze předvídat, že by se spoluúčast pacientů na léčbě nezvýšila.“ Na adresu tehdy ještě stínového ministra Julínka, jenž za ODS uvažuje o spoluúčasti pacientů, říká: „Takové nesmysly snad pan Julínek nemyslí vážně. ODS chce na pacientovi vydělávat.“ Ilustrativní pro pochopení Rathovy flexibility je i to, že zuřivě vystupuje proti privatizaci ve zdravotnictví, a přitom sám s chutí privatizuje. V květnu 2007 firma Paracelsum, v níž drží poloviční podíl, kupuje v obálkové soutěži lukrativní polikliniku na pražském Chodově, a to za cenu okolo šestnácti miliónů korun. Všem kritikům, kteří poukazovali na rozpor mezi slovy a činy, se Rath vysmál. Podle něj je
přece rozdíl mezi privatizací v ambulantní a nemocniční sféře. Následně dodal další krásný argument, proč si koupit lékařské zařízení: „Potřebuji si udržovat lékařskou praxi.“ A je to. STÁT VE STÁTĚ Po vítězství v krajských volbách začal David Rath ze středních Čech budovat specifický stát ve státě. Nejdříve vtáhl do politiky komunisty a za tichou podporu jim otevřel dveře na pravidelná zasedání krajské vlády (rady). Současně zdvojnásobil počty komisí a výborů a jejich šéfy slušně zaplatil, čímž si vytvořil loajální stoupence v zastupitelstvu. Podobně jako kdysi na ministerstvu zdravotnictví i nyní začal rozsáhlými čistkami: počínaje vedením pěti krajských nemocnic přes šéfy odborů až po zaměstnance turistického informačního střediska. Jejich nástupce jmenoval typicky rathovsky – bez výběrového řízení. Na úřadu tak vytvořil atmosféru strachu a podezírání. Současně začal koncentrovat svou osobní ekonomickou moc. Z rozpočtu vyčlenil půl miliardy korun plánovaných na různé investiční akce, které hodlá přerozdělit způsobem, o němž se zatím nezmínil ani členům krajské rady. České vládě současně adresoval výhrůžku, že pokud nedostane část peněz z privatizace Letiště Praha, bude bránit jeho prodeji. Zároveň přišel s iniciativou přeměnit Brdy v chráněnou krajinnou oblast, aby zde Američané nemohli umístit svůj radar. Ve výčtu iniciativ chybí snad už jen cesta za venezuelským prezidentem Hugem Chávezem – to kvůli nižším cenám ropy pro jeho kraj. Podobnost s Jörgem Haiderem, o níž se na počátku zmínil Zdeněk Škromach, prostě není tak od věci. Jednoduše: Arbeit macht Rath.
DAVID RATH – SPISOVATEL V roce 2002 vydal David Rath knihu povídek Zápisky lékaře z pozdní noci. V jeho příbězích je možná zakleto mnohé z toho, co sám o sobě nahlas nepoví. Rathovy povídky jsou ve většině případů o muži, který se, příjemně rozpolcený, zmítá ve vztahu se dvěma ženami – milou, ale nudnou manželkou a nějakou tou osudovou inteligentní krasavicí. Erotickými pasážemi se Rathovo literární dílo jenom hemží, zajímavé je i to, jak popisuje ryzí vášeň. „Druhý den ráno se probudili v jeho ložnici a za denního světla nevěřícně pozorovali spoušť, kterou jejich noční zápas zanechal. Strhané záclony, rozervané polštáře, jeho tělo bylo rozsápáno jakoby kočičími drápy.“ Je tu povídka o knězi, který zhřešil, nebo zdravotních sestrách, které si přivydělávají prostitucí. Rathovy povídky jsou psány čtivě, konce rád nechává otevřené. „V jednu dobu jsem přímo přitahoval různé zvláštní příběhy a říkal jsem si, že by to bylo dobré sepsat. Tehdy mě ta změť vztahů třeba i v nemocnicích, kde jsem pracoval, hodně zajímala,“ říká mi dnes a já už vím, že:
a) Rath – pokud promlouvá ústy svých hrdinů – se nejspíš štítí macatých a silně brýlatých žen. Jsou mu odporné snaživky. b) Zbožňuje naopak ženy s „havraními vlasy“, „pružnou postavou“ a „aristokratickým nosem“, které jsou navíc chytré, vtipné a za bujarou noc ze sebe dokáží vykutat třicet orgasmů! c) Manželky v jeho knize vystupují jako politováníhodná strašidla, která se na této planetě potácejí jen za účelem udržení chodu domácnosti. „Manželka vypadala po ránu strašně. Hodně zestárla od doby, kdy ji spatřil poprvé. Někdy se nemohl ubránit pocitu, že si bral někoho jiného a kdosi neuvěřitelně cynický mu milé stvoření vyměnil v uvadající nepřitažlivou ženskou.“ (povídka Profesor). Jeho hrdinové si čas od času zpestří noční službu s nějakou sestřičkou se vzhledem hrdinky z komiksu Káji Saudka a talentem porno herečky. Ostatně i v superdevótní knize David Rath nejen o sobě, kterou sepsal Václav Budinský, vypravuje: „Já jsem tam přišel navštívit moc půvabnou mladou zdravotní sestru z ARO, která pak shodou náhod skončila v mém pokoji.“ To se mělo stát několik let po Rathově svatbě ...
DAVID RATH – VZTAHY David Rath si absolutně neláme hlavu s tím, že se nechová tak, jak je u politika pokládáno za morální. Nedělá si násilí. Rath má kromě manželky Evy, která pracuje jako lékařkainternistka, ještě jednu rodinu. S přítelkyní Renatou Horkou se seznámil v ČLK. S každou ženou má jednoho syna (osm a devět let). S přítelkyní (pracuje jako manažerka) vychovává ještě jejího šestnáctiletého syna. Bigamie? Ano, jenom ne pod jednou střechou. Obě ženy žijí v Hostivici u Prahy, ale jejich domy jsou od sebe vzdáleny několik set metrů. „Po pár týdnech cítil Jan strašnou únavu a byl vyčerpán. Jeho život připomínal nekonečný maratón. Nevěděl, zda spí ve svém domě, nebo v bytě u Dity, nevěděl, zda ho budí žena, nebo Dita,“ napsal Rath ve své povídce Jak se jen rozhodnout. Na rozdíl od svého rozpolceného povídkového hrdiny o rozvodu neuvažuje. Když prý chce jedna či druhá žena něco řešit, Rath podle vlastních slov „prchá“, protože „nemá rád hádky“. To, že by měl jít politik příkladem, je podle něj jen romantická představa české veřejnosti. A podle té se řídit nehodlá. Ptám se ho: „Žijete tedy u přítelkyně?“ Rath se usmívá: „Ono je to složité.“ „Takže střídavě u manželky a přítelkyně?“ divím se. Rath se směje: „Víte, v práci se snažím všechno ovlivňovat, kdežto v osobním životě to často nechám plynout samospádem. Já jsem nějak neschopen tyto věci řešit, nemám na to energii. Jakákoli komplikace v osobním životě je pro mě představa obrovské hrůzy! Zvolil jsem ... takovou vyčkávací strategii,“ vysvětluje mi posléze svůj životní postoj. zdroj: reflex.cz 2009
Rath nechal trestaného Bušinu dohlížet na miliardové investice Bývalý investiční náměstek středočeských nemocnic Filip Bušina, kvůli kterému minulý týden vedení ČSSD málem vyškrtlo hejtmana Davida Ratha z kandidátky, má za sebou pestrou kriminální minulost. Přesto ho Rath nechal dohlížet na mnohamilionové investice v nemocnicích. "Popral jsem se, řídil jsem opilý, a když mi za to sebrali dokumenty, řídil jsem zase. Když mi bylo osmnáct let, byl jsem také u skupiny, která provozovala skořápky," přiznal Bušina MF DNES. Za tyto trestné činy byl před lety "Rathův muž" odsouzen například k dvouleté podmínce nebo k peněžitému trestu. Náš list má seznam Bušinových provinění k dispozici. Jak mohl člověka s takovou minulostí udělat hejtman Rath svým klíčovým manažerem, odpovědným za miliardové investice v nemocnicích, a také poradcem? "Výpis z rejstříku trestů jsem ukazovat nemusel," říká Filip Bušina. Rath včera na otázku, zda ví o Bušinově kriminální minulosti, odpověděl v SMS takto: "Skutečně? O tom jsem neslyšel. To má ve výpisu rejstříku trestů? Pokud vím, tak zaměstnanci běžně rejstřík nepředkládají. Možná by stálo za to u řídicích pozic rejstřík požadovat. Nemocnice jsou zcela samostatné akciové společnosti, za něž odpovídá management, a ne hejtman." Rathův skořápkář Rath už nedodal, že je to právě on, kdo Bušinu prosadil do funkce, ve které měl vliv na milionové investice v pěti krajských nemocnicích. A nese tedy za něj přinejmenším politickou odpovědnost. "Je to chyba, zřejmě selhal personalista. Pokud ale vím, David Rath nebyl Bušinův zaměstnavatel," řekl MF DNES šéf socialistů Jiří Paroubek. "Já bych se o to taky nestaral, kdybych byl, řekněme, předseda vlády a náměstek ředitele nějaké vládní organizace by neměl výpis z trestního rejstříku," dodal. Bývalý reprezentační boxer Bušina se stal pro ČSSD velmi nepříjemnou figurou v okamžiku, kdy ho na konci června zatkla protikorupční policie a spolu s dalšími lidmi ho obvinila z daňových podvodů za tři sta milionů. Společně se sedmi komplici podle policie vytvářeli reklamní společnosti, které byly napsány na takzvané "bílé koně". Bušinovi "zákazníci" těmto společnostem platili stamiliony korun za fiktivní reklamní služby a dávali si je "do nákladů". "Nic jsem neudělal, chci se očistit," říká Bušina. zdroj: iDnes 2009
Rath není politik, ale šmelinář ODS podrazit nebo porazit? To je, oč tu běží... Přiznám se, že mne bezelstná instrumentální bezcharakternost pražského lídra sociální demokracie Davida Ratha z rozhovoru pro Český rozhlas 6 odkazuje do stejné morální žumpy, ve které se brodí Topolánkův poradce Dalík v honbě za imaginárními "konstruktivními" přeběhlíky , ač "se sociálními demokraty v patách". David Rath v ČRo 6: Já s tím mám trochu problém, ne proto, že by se slovo nemělo držet, to já si myslím taky, ale myslím si, že jsou situace, kdy je potřeba vážit priority. A jsem-li druhý nejvyšší ústavní činitel zodpovědný za vývoj České republiky, tak si musím taky trošku uvědomit, co je víc. Jestli slovo chlapa, které bylo dáno před pěti, šesti měsíci v úplně jiné situaci, kdy to vypadalo, že to slovo bude plnit za tři neděle nebo za měsíc, anebo jestli jde o to Českou republiku dostat z této situace, to znamená, buď pomoci mít jasnou, pevnou vládu, anebo otevřít cestu k těm předčasným volbám, které by rozdaly ty karty jinak. Obě varianty jsou důležité. Dovedete si představit situaci, kdyby odstoupil a nebyl jmenován v třetím pokusu? Ústava totiž mu to dává jako povinnost, to není nějaká možnost. To je dokonce největší povinnost, nebo nejdůležitější povinnost předsedy sněmovny, jakási pojistka. Když dvakrát premiér neuspěje, ve třetím pokusu v podstatě navrhuje prezidentovi on, nikdo jiný. Je to nepřenosné, dokonce na místopředsedu sněmovny, to je prostě nepřenosné. Čili on, pokud odstoupí a budeme v této patové situaci a nebudeme schopni zvolit nového předsedu Poslanecké sněmovny, tak nemůžeme ani jaksi se dostat k předčasným volbám a bude tady vlát jakási vláda bez důvěry v demisi třeba další tři roky. Budeme v reálné ústavní krizi. A já takto i se netajím svým názorem, byť by byl zatím menšinový v sociální demokracii, že jedna věc je slovo chlapa, které musí dodržet, pokud by to bylo, jak říkám, čtrnáct dní, tři neděle, dva měsíce poté, co ho dal, ale za třičtvrtě roku poté, kdy situace je takto komplikovaná, si myslím, že by to bylo nezodpovědné. Rathův návrh nedodržet veřejně dané slovo, které vedlo k odblokování Poslanecké sněmovny a zvolení Miloslava Vlčka předsedou Parlamentu, je fackou všem, kteří pražského lídra ČSSD volili. Politik není všeho schopný a jen po zisku toužící "podnikatel", pohybující se na hraně zákonů nebo i za ní, když trest za překročení hranice je menší než onen zisk. Politik není bezectný a sobecký uchvatitel mandátu, ale jeho pokorný sluha. Politik má jen jediné - své slovo, svůj volební program a svou mravní integritu. "Ten, v uvozovkách, slib pana kolegy Vlčka", jak se vyjádřil Rath, byl následků si vědomý a odpovědný závazek sociálně demokratického politika dodržet slovo. "Nezodpovědné" není slovo dodržet, ale odhodit jako špinavý hadr. Tolerovat takové odhození, obhajovat ho, souhasit s ním. Omlouvat ho nějakými jinými, vyššími principy. Podraz nejde omlouvat ani tolerovat. Politik musí velmi vážně posuzovat jakýkoliv možný střet zájmů či slib, který pronese - stává se totiž jeho osobní veřejnou smlouvou s voliči, závazkem, přísahou, která zavazuje. ČSSD se doposud - s výjimkou Grosse a jemu podobných - vždy maximálně snažila slovo voličům dodržet. Úvahy a kalkulace o výhodnosti nedodržení smlouvy s občany nepatří do slovníku levicové strany, odvozující svou legitimitu nikoliv od přežraných a blazeovaných lékařů s
motýlkem, ale od prostých lidí, živících se namáhavou, mnohdy manuální či řemeslnou prací. A řemeslo se relativizovat nebo šidit nedá. Relativizace programu a chování politika znamená nepředvídatelnost a následnou nevolitelnost. Zodpovědnost politikova je v tom, že své slovo pečlivě váží a zná důsledky dříve, než něco řekne. Vlček si byl vědom důsledků toho, co řekl, dříve, než to řekl. Jeho veřejně deklarovaný závazek znamenal odblokování překážek alespoň pro činnost parlamentu. Rath - viděno touto optikou - není levicovým politikem, ale šmelinářem. Otázka je, jak dlouho mu to, i jako lékaři, vydrží. On totiž ani Hippokratovu přísahu nemusí dodržet, pokud to zůstane bez následků... zdroj: blisty.cz 2007
Sólo pro milovaného vůdce a 41 tisíc statistů Milovník života, malířství a moci Pro to, co Rath říká (koneckonců je to stále to samé) není bez zajímavosti zabývat se tím, proč to říká. Není těžké domýšlet, jaká míra nesnášenlivosti vnitřně pudí tohoto "ideologa všech ublížených", kterého na jedné straně sice fascinuje malířství, ale nikdy nepřišel na chuť moderním barevným skvrnám (které podle něho mají odrážet vnitřní svět autorů). V této zdánlivě neškodné větě z vlastního životopisu je však skryto cosi, co může odkazovat i k extremním postojům, neboť zbožňuji-li skutečně něco, přijímám to bez výhrad. Miluje snad bývalý člen ODS studenou formální krásu bezobsažného nacistického umění, které svým kultem heroismu nebylo nijak vzdálené sovětskému oficiálnímu umění padesátých let (moderní umění jsou přece jen barevné skvrny), anebo snad zbožňuje v očích chlapců nikoliv dětskou upřímnost, ale především odhodlání k boji? Soudě podle jeho prvních reakcí na zcela běžnou procedurální záležitost ve sněmovně (Bendův návrh je prý ale komplotem ODS proti všem lékařům) je zřejmé, že zvedll svoji nenávist už při vyslovení samotného jména svérázného poslance ODS (taková nula nám nebude nic zakazovat!). Na základě hysterických reakcí presidenta ČLK (Budeme stávkovat! Uděláme reklamní kampaň proti ODS - za peníze všech lékařů, pozn.aut.) se zdá, že je přímo posedlý komplexem kultu moci (Václav Klaus je jako Klement Gottwald) a ztratil poslední zábrany v otevřeném vyřizování účtů. Neštěstí je, že to dělá skrze Českou lékařskou komoru (jak dlouho mu to bude tolerovat?), kterou vtáhl do hry, jaká ji v budoucnu může poškodit. Jenže ČLK je především medializovaný David Rath, který ji využívá a diskredituje. Hlavně ale nezapomíná. Zpočátku prý věřil Václavu Klausovi a ODS (jejím členem byl v letech 1991 až 1994), kterou spoluzakládal, ale nepodařilo se mu v ní prosadit. Pak prý dostal nápad založit Lékařský odborový klub a vše bylo rázem jinak. Neznámý lékař plnil stránky novin, "ustrkovaný bezvýznamný lékař" začal být viděn. Každý, kdo má jiný názor, je nepřítel Pravděpodobně nenaplněná touha po moci ústí v nespokojenost z osobní životní situace, jež je čitelná v neuvěřitelně radikálních postojích, které David Rath zaujímá k sebemenší kritice. Způsob, jakým ji vyhodnocuje, je pro člověka v jeho funkci prakticky neúnosný. Cítí se jí být totiž napadán, zesměšňován i destruován (po založení LOK mě mediální kampaň představila
jako neetické a ziskuchtivé individuum), ale jenom ne osloven. Jde v jistém smyslu o vážné selhání osobnosti, o stále skrytý permanentní fóbický stav, který prakticky znemožňuje postiženému konstruktivně komunikovat se svým okolím. "Našli se i takoví, kteří nás z mě nejasného důvodu nepokrytě nenáviděli a dělali vše pro to, abychom ve svém snažení neuspěli", stěžuje si Rath ve svém životopise. Je možné, že takovýto člověk, pokud má funkci, trpí primárním pocitem stálého ohrožení a nedoceněnosti (Klaus i svět se proti němu spikli). Stále se snaží dělat všechno proto, aby své okolí přesvědčil o své jedinečnosti, jejímž účinným nástrojem je demagogie (Klaus prý nechce diskutovat o svých experimentech, které chce vyzkoušet na lékařích a nemocných lidech). Bez schopnosti přirozené kritické reflexe (není Klaus náhodou nacistický Mengele?), s myslí neustále přeplněnou myšlenkami "vrátit úder", se však stává sice nebezpečnou, nicméně směšnou postavou "dějin" (Král Zikmund, Napoleon, Hitler,atd.) Přehnané soudy neodpovídající skutečnosti, nalézání falešných pohnutek tam, kde nejsou, a přeceňování malicherných významů byly vždy průvodní znaky nevyrovnané osobnosti, která odtržena od reality sklouzává k extrémním projevům. Reakce Davida Ratha na Klausovo čistě osobní vyhrožování políčky (Gottwald teda určitě nejsem!), je proto zcela v duchu těchto "kvalit": "Klaus jednoznačně zdravotníkům vzkázal, co si o nich myslí: jsou hmyz který je potřeba zašlápnout, popřípadě zfackovat," řekl president ČLK. "Vážený pane Klausi, přes řadu velice negativních zkušeností s Vaší osobou jsem připraven s Vámi zasednout za jednací stůl," sděluje vzápětí předsedovi parlamentu věcně a morálně dezorientovaný lékař. David Rath zavelel do boje proti ODS Stejně tak jako představenstvo České lékařské komory doporučuje konzumovat kojeneckou vodu Aquila (proč asi? Protože je zdravá?), doporučovala nyní bojkotovat ve volbách ODS. Je to stejně lobbistické a účelové rozhodnutí jako v případě kojenecké vody. Zdá se, že vliv presidenta ČLK byl dosud na předsednictvo velký a mnoho jejích členů uvěřilo dobré vůli jeho "ochranářských zájmů". Pochybuji že to tak bude stále, když samolibý "vůdce" zcela odhalil svoji tvář. Po jeho posledním vystoupení nemá smysl se utěšovat, že první, na co Rath myslí, jsou lékaři a nebo dokonce snad pacienti. Konfliktní situace navíc ukázala, že většina lékařů chce jen dobrovolné členství v komorách, a zazněly silné hlasy, že apolitická komora která má být garantem odbornosti, sklouzává do odborové politiky. Podle některých údajů se polovina ze 41.000 lékařů domnívá, že by členství v komorách mělo být dobrovolné, a jen třetina je pro členství povinné. "Jako povinný člen se stydím za to, jakým způsobem vystupuje nyní komora na politické scéně," řekl dokonce bývalý mluvčí komory Jan Jelínek, který na protest proti Rathovu způsobu vedení komory z představenstva v říjnu 2000 odešel. David Rath, který v dětství přečetl všechny verneovky (a nejraději asi Robur Dobyvatel a Pán světa) ve svém tažení využívá vše, co se mu hodí: "Zrušení povinného členství vyvolá negativní reakci v zemích EU. Kolegové z Německé lékařské komory a Rakouské lékařské komory s kterými jsem mluvil, jsou velmi pobouřeni," hřměl president ČLK na adresu ODS. Zdá se, že to co Rath podsouvá Klausovi, je v obráceném smyslu právě jeho zájmem. Jestliže tvrdí, že lídr ODS chce mít po volbách absolutní moc v určitých resortech a chce si nyní "vyčistit" prostor, tedy předem zlikvidovat z pozice síly (odložte střelné zbraně, páni poslanci!) všechny potencionální možné oponenty, pak president ČLK si chce svoji moc
(hlavně proti Klausovi a ODS) skrze ČLK udržet. Jestliže Rath tvrdí, že Klaus má z komor strach, neboť jsou to nezávislé apolitické organizace, které nemůže řídit a ovládat, pak zřejmě nechce přijít o možnost ovládat Českou lékařskou komoru a o všechny "naturálie" s tím spojené (časopis Osobní lékař je jen zrnko prachu v míře výhod, jež se nabízejí). Sejdeme se u voleb Smutný muž na ministerstvu zdravotnictví Bohumil Fišer, jen chabě oponoval v Českém rozhlase v jednom z diskusních pořadů Davidu Rathovi. Demagogii o zhroucení celého zdravotnictví z nebezpečné možnosti odlivu "lékařských mozků" do Německa se ale dalo čelit jen těžko. Ministr svého potencionálního nástupce v požadavcích povinného členství v ČLK podpořil. Jeho argument, že návrh ODS neříká, kdo dosavadní kompetence komor převezme, je z pozice ministra zdravotnictví relevantní. Podle Fišera by tak vznikla situace, že v Česku nebude zákonná autorita, která by licence vydávala a ověřovala připravenost jednotlivých zdravotnických zařízení k poskytování péče, čímž.návrh ODS ohrožuje hladký chod celého resortu. Ministr se sice nepostavil jednoznačně za Ratha (jak píší senzacechtivá média ) v jeho boji s předsedou ODS, nicméně signál s politickým přesahem tu jistě je. Přijetí návrhu ODS by totiž podle něj vedlo ke zmatkům a ve svém důsledku i k ohrožení kvality poskytované péče. "Jako ministr zdravotnictví musím návrh hodnotit jako nezodpovědné hazardování s našimi občany," řekl Fišer, osvojiv si rétoriku průbojnějšího kolegy Davida Ratha. Vzhledem k tomu, že prezident lékařské komory si při schůzce s Cyrilem Svobodou a Hanou Marvanovou už vyjednal podporu poslaneckých klubů KDU-ČSL a Unie svobody (na jak dlouho asi?), rozložení předvolebních sil se polarizuje. "Politická scéna se snad už navždy zbaví nedemokratického nacionalisty Václava Klause, tedy politika "latinskoamerického střihu", uzavírá své snažení za zájmy lékařů a pacientů do otevřeného požadavku David Rath. zdroj: blisty.cz 2002
Osobní lékař se etabloval jako tvrdý PR časopis David Rath ve své reakci na moji nedávnou kritiku časopisu Osobní lékař (odborně garantovaného Českou lékařskou komorou) mimo jiné uvedl, že ono číslo byl pouze speciální reklamní výtisk. Jakoby tím snad chtěl naznačit, že běžná vydání už budou jiná. Nejsou jiná. Jeho argument, že ČLK dostala několik desítek stránek v měsíčníku Osobní lékař jako "sponzorský dar" od vydavatele (tedy od firmy Presstempus) je směšný zvláště tehdy, kdy je pan Rath uveden v tiráži jako vedoucí redakce. Že by tento post dostal President ČLK také jako sponzorský dar? Jestliže podle pana Ratha jde o situaci, kdy ČLK neplatí Presstempus, ale Presstempus pomáhá ČLK, těžko tomu můžeme věřit. Bylo by asi hodně naivní si myslet, že sponzorství je naprosto nezištné. Je zřejmé, že pro vydavatelství Presstempus, jehož spolumajitelkou je sekretář vědecké rady České lékařské komory dr. Klimovičová, je spojení s ČLK výborné public relations. Tzv. odborná garance časopisu Osobní lékař Českou lékařskou komorou má totiž zvýšit jeho prestiž a tím pochopitelně vzbudit čtenářský zájem, který by se měl projevit v dobrém prodeji časopisu. To je v konečných číslech zisk pro vydavatele, a tedy i pro dr. Klimovičovou.
Pan Rath z nás nemusí dělat hlupáky, tyto souvislosti jsou jasné. Jakékoliv argumenty pana Ratha o tom, co všechno dostala ČLK od firmy Presstempus zadarmo, jsou sice hezké, ale laciné. Jestliže odborné články vznikají pro sponzorsky darovaný prostor v Osobním lékaři jenom na zakázku ČLK, pak je s podivem, že honoráře platí autorům vydavatel a nikoliv ČLK. Pro Ratha to ovšem není zcela zjevné PR, ale opět jen sponzorský dar. President ČLK také lže, když tvrdí, že Osobní lékař není jimi garantovaný produkt.Titulek na úvodní straně Osobního lékaře přitom nepřehlédnutelně hlásá, že měsíčník odborně garantuje ČLK ! "ČLK, ani já osobně, jsme nikdy nepropagovali žádný lék a doufám, že tak ani nikdy nebudeme činit. Spojení "Wobenzym je můj Osobní lékař" je věcí pana Kříže a jeho smlouvy s výrobcem a nemá s ČLK cokoliv společného", píše pokrytecky David Rath a přitom velmi dobře ví, že tzv. odborné garance ničím jiným než reklamou pro výrobek nejsou. Navíc jsou skvělou reklamou, protože skrze doporučení ČLK mají dostat produkty v očích veřejnosti punc důvěryhodnosti. V čísle 4 Osobního lékaře se to například týká minerální vody Magnesia a Aquila. To samé je s Wobenzymem. Zdá se, že na hlavní stránce reklamního výtisku časopisu Osobní lékař se totiž v jeden okamžik sešlo až příliš mnoho "náhod". ČLK si moji kritiku zřejmě uvědomila a v čísle 4. na inzertní dvoustraně Wobenzymu již její logo není. Také Pavel Kříž přispěchal s projevem ke čtenářům, v němž je ubezpečuje o své "poctivosti", aby nakonec splácal dohromady uměleckou svobodu s užitečností propagovaných léků. Samozřejmě že v médiích kritizované prohřešky jako nerozeznatelnost, co je inzerce a co nikoliv, pokračuje v Osobním lékaři dále. A tak čtenář "neví" zda ředitelka cestovní kanceláře Iríny-Tours Sotira Korecká Margaritopulu je externí spolupracovnicí redakce Osobního lékaře, anebo jen inzerujícím subjektem. Z ředitele redakce Davida Ratha se stal v tiráži "jen" vedoucí redakčního týmu, který se sestává zřejmě pouze z MUDr. Michala Sojky, jež je podepsán u většiny redakčních textů. Koncepci časopisu by bylo možno nazvat "lékaři a výrobci léků sobě". Čtenář se sice dozví některé zajímavé informace k určitým problémům, ale hned vedle nich mu redakční tým strčí "pod nos" příslušné medikamenty zřejmě proto, aby je nemusel složitě shánět. Mě je jedno kdo se čím živí, nemám ale rád, když ze mě ČLK dělá hlupáka. Osobní lékař je totiž tvrdý PR časopis, jakkoliv schovaný pod křídla garancí. Ano, ČLK by neměla svého "sponzora" firmu Presstempus "peskovat" jen proto, že se to nelíbí nějakému panu Paulovi, jak píše Davith Rath, ale proto, aby byla v očích veřejnosti důvěryhodná. Současná, vzájemně propachtovaná výhodnost spolupráce v časopise Osobní lékař tomu určitě nenasvědčuje. zdroj: blisty.cz 2002
