závěry, s nimiž lze souhlasir'':

-

Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 Ladislav Hladký K STATUTŮM CECHŮ TEXTILNíCH A ODĚVNíCH ŘEMESEL (SOUKENíKŮ, TKALCŮ A KREJčíCH) V NĚKTERÝCH VÝCHODOČESKÝCH MĚSTECH V 16. STOLETí

V úvodu k edici statut pardubických soukeníků z roku 1539 upozornila E.ŽANDOVÁ na nutnost a potřebnost komparace cechovních pořádků jednoho

řemesla

v

různých městech,

a to zejména v jednom,

třeba

i širším

regionu: "Bez určité zajímavosti nebylo - byť i povrchní - porovnání privilegií

soukenických cechů několika východočeských měst: Pardubic, Nového Města nad Metují, Kostelce nad Orlicí, Ústí nad Orlicí a Rychnova nad Kněžnou,,1). Dále uvádí časový sled vydání statut: Kostelec nad Orlicí - 1512 (Vilém z Pernštejna), Nové Město nad Metují - 1513 (Jan Černčickýz Kácova), Ústí nad Orlicí - 1517 (Vojtěch z Pernštejna), Rychnov nad Kněžnou- 1537 (Jan z Pernštejna) a Pardubic - 1539 (Jan z Pernštejna)2). Ze vzájemného porovnání uvedených listin vyvodila E. ŽANDOVÁ následující závěry, s nimiž lze souhlasir'': 1. "Listina svěočtct-cecnu soukeníků

z Nového Města nad Metujíje nejroz-

sáhlejší a na rozdíl od ostatních působí i systematičtějším dojmem." 2. "V řadě' formulací - zhruba v 17 případech - se k sobě velmi přibli,žují artikule pardubického a ústeckého cechu, i když je od sebe dělí 22 let. Je možné, že právě ústecké privilegium sloužilo jako vzor pardubickému. " 3. "Obecně lze říci, že porovnávaná privilegia mají řadu shodnýchustanoveni, která vyplývají ze společné povahy soukenických cechů." 4. "V každém privilegiu lze najít zvláštnost, která odpovídala pomětůmvtom kterém cechu. " 5. "Podrobnější rozbor privilegia doplněný o poznatky z dalších dochovaných písemností cechů může pomoci prohloubit znalosti nejenom z regionální historie, ale v mnoha případech bude mít i širší dosah. " Zde se dostáváme k otázce filiace cechovních privilegií. Vlastní cestou šel zřejmě

soukenický cech v Rychnově nad Kněžnou, městě se starou souke-

nickou tradicí. Nejstarší, a to česky psaná statuta rychnovských soukeníků, 4

pocházejí z roku 1378 ). Zdejší cech vydal 23.11.1513 pro své tovaryše artikule, jež A. SEDLÁČEK zřejmě nedopatřením považoval za "řád či

·45·

Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7

vytčení, jak se údové cechu k sobě chovati mají',s), tedy za cechovní privilegium. Skutečným cechovním řádem je až listina stvrzená 3.12.1537 Janem z Pernštejna'", kterou A. SEDLÁČEK charakterizuje jako "nová pravidla týkající se způsobu práce jich"?), tedy soukeníků. Její podstatnou náplní jsou velmi podrobné výrobní předpisy odrážející tehdejší vyspělé rychnovské soukenictví. Ustanovení v řádech rychnovských a pardubických soukeníků, ač je od sebe dělí pouhé dva roky, se značně liší. Tomu, že stejný

vydavatel (Jan z Pernštejna) nepoužil rychnovský vzor pro Pardubice, se nemusíme divit. Jednak si cechovní mistři své řády sestavovali sami a pán města je pouze potvrzoval, jednak to, co bylo dobré pro vyspělý Rychnov nad Kněžnou (a vyvěralo přímo z potřeb místního soukenictví), mohlo být stěží uplatněno ve městě, kde sice soukenické řemeslo nebylo zcela neznámé, ale kde - jak poznamenává E. ŽANDOVÁ - nebyla potřeba artikulí "nijak nutněpociťována,8). Je tedy jen logické, že pardubičtí soukeníci se obrátili do Ústí nad Orlicí, kde zřejmě panovaly obdobné poměry. Před

více než dvaceti lety jsem

při

psaní studie o dobrušských ceších

v 16.století našel zajímavou pasáž v

krejčovském

privilegiu, jež

15.7.1582 vydat Jaroslav TRČKA z Lípy (ve znění vidimátu vydaného cechem krejčích-v Dobrušce 3.10.1606; originál se asi nezachoval). Dobrušští

krejčí

mohli krájet sukna levná, drahá i barevná na prodej,

"... však bez újmy soukeníkův, a kdyby zase zouplna počet souken,tkův v městě Dobrušce byl, tehda jim v tom, jakž obdarování mají, překážka od krejčích činěna nebud' .,. ,,9). Z toho jsem vyvodil, že v Dobrušce

můžeme předpokládat existenci soukenického cechu 10). Tato domněn­ ka se potvrdila na jaře 1986, kdy PhDr. J. ČÁP, při přípravě na stěhování depozitáře v Novém Městě nad Metují do nové budovy náchodského okresního archivu, nalezl mezi jinými dosud neevidovanými archiváliemi vidimát dobrušských soukenických statut ověřený cechovní pečetí a vydaný

"... ku poctivosti a k žádosti slovutných a opatrných mužův, pana purgmistra, Náchoda, ano také poctivého řemesla soukenického, cechmistrův i mistrův téhož města ..." dobrušským cechem 5.9.1576. Originál, který se zřejmě nedochoval, vydal dobrušským soukeníkům držitel opočen­ ského panství Mikuláš TRČKA z Lípy a na Lichtmburce 18.10.1513. Tuto listinu, která je jedinečným dokladem pro existenci soukenického cechu nejen v Dobrušce, ale také v Náchodě (zde však nikoliv jediným), uvedl do

pánův města

- 46-

...

Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7

odborné literatury její nálezce J. ČÁP v objevném příspěvku o soukenických 11 ceších v Náchodě a České Skalici ). porovnáním textů soukenických dobrušských a novoměstských statut (1513) jsme zjistili, že se v podstatě shodují. Dobrušské privilegium je však sestaveno precizněji a logičtěji než novoměstské (např. ustanovení o volbě cechovních starších je v dobrušském logicky hned na začátku, zatímco v novoměstském takřka až na konci textu). Jinakjsou rozdíly vskutku nepatrné, např. v novoměstském privilegiu chybějí některé upřesňující části vět (několik slov). Je tedy zřejmé, že mezi oběma listinami je úzký vztah, a zdá se, že jedna posloužila za vzor druhé. Podle datace ("v outerý den svatého Lukáše Evangelisty" = 18.10.1513 - Dobruška a "v úterý před svatým Mikulášem" = 29.11.1513 - Nové Město nad Metují) by mělo být vše jasné - dobrušská statuta, nesporně dokonalejší než novoměstská, jsou starší. Logické by ovšem bylo, že starší je novoměstská listina, méně systematická. Nebo snad novoměstští soukeníci "opisovali" od dobrušských a záměrně jednotlivé články zpřeházeli? Otázku datace jsme konzultovali s PhDr. J. ŠŮLOU, CSc., který pro novoměstskou listinu navrhl další možné datum, a sice 3.5.1513, na úterý před přenesením sv. Mikuláše (připadá na 9.5.) 12). Acož když je všechno úplně jinak? Není totižvylouče­ no, že oba texty vycházejí ze staršího privilegia, snad. z některého vzdálenějšího města, tedy ,privilegia, jež se nám dosud nepodařilo zjistit. Tomu nasvědčuje i to, že oboje statuta vznikla v poměrně krátkém časovém intervalu, ať již uvažujeme o období od května do října nebo od poloviny října do konce listopadu 1513. Vznikala tedy současně a snad i-v úzké kooperaci mistrů obou budoucích cechů. Nicméně je jisté, že náchodští soukeníci (a nakonec i purkmistr a rada) požádali v roce 1576 právě dobrušský cech o opis jeho artikull, zřejmě pro jejich systematičnost'j". Nesporně má J. ČÁP pravdu, když píše, že tato iniciativa "zřejmě souvisela s přílivem většího počtu cizích soukenických mistrů do města a. s jejich narůstající hospodářskou aktivitou,,14). Zatím však nevíme, zda na základě

vidimátu dobrušských artikulí byl vydán cechovní pořádek pro náchodské soukeníky, ani to, zda se jednalo o obnovení cechu nebo o založení cechu nového. Jednoznačná je filiace privilegií cechů tkalců v Hořicích v Podkrkonoší, Náchodě a České Skalici, tedy na dvou panstvích rodu Smiřických ze Smiřic. V roce

- 47-

Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 1559 požádali náchodští tkalci Albrechta SMIŘICKÉHO ze Smiřic a na Náchodě o stvrzení statut 15), jejichž články převzali z privilegia vydaného v roce 1545 Zikmundem SMIŘICKÝM ze Smiřic tkalcovskému cechu v měs­ tečku Hořicích 16). Stejně se na Albrechtova bratra Jaroslava SMIŘICKÉHO ze Smiřic a na Kostelci nad Černými lesy jako poručníka jeho dětí obrátili v roce 1582 tkalci z České Skalice. Originál listiny 17) ze 13.7.1582 je značně poškozen a téměř nečitelný. Proto badatelé pracují s vidimátem 18) , který 2.4.1669 vydali "purgmistr a konšelé městyse Skalice Ceské nad Úpou". Texty statut tkalců náchodských (1559) a českoskalických (1582 ve znění vidimátu z roku 1669) se až na nepatrné a bezvýznamné výjimky shodují, a to dokonce do takových podrobností, jako je např. povinnost přijímání těla a krve Páně, jak na to již upozornil J. ŠŮLA 19). Svědčí to o bezduchém přepisování těchto

privilegií i za změněných podmínek po Bílé hoře; to se týká i všech dalších článků. V souvislosti s dobrušskými soukeníky jsem se zmínilo krejčovském privilegiu z 15.7.1582. Říká se zde, že v Dobrušce cech tohoto řemesla existoval již dříve, že však "... od předešlých pánův dobrušských obdarování a potvrzení, jak by se při řemesle svém v dobrém pořádku stojíc, chovati a říditi měli, ta že sou jim z nenadálé příhody skrze voheň k zkáze přišla ... ". Proto požádali Jaroslava TRČKU z Lípy na Ledči, Opočně a Frymburce o vydání nového privilegia, při jehož vypracování použili jako podklady neopochopitelně

věřené opisy řádů krejčích v Novém Městě nad Metují z roku 1550,který vydal VOLF st. ze Štubenberka, a krejčích a postřihovačů v Ledči nad Sázavou z roku 1557 od Zdeňka a Jana MEZIŘíčSKÝCH z Lomnice a na

Ledči 20).

Zatím se tedy ve východních Čechách podařilo víceméně namátkově a nesystematicky zjistit v 16. století čtyři filiační větve statut textilních a oděvních řemesel: 1. Ústí nad Orlicí (1517) - Pardubice (1539). - Soukeníci. 2. Dobruška (1513) - Nové Město nad Metují (1513) - nebo naopak? pravděpodobně současně na podkladě dosud neznámé předlohy - Náchod (1576). - Soukeníci. 3. Hořice v Podkrkonoší (1545) - Náchod (1559) - Česká Skalice (1582). - Tkalci. .

·48·

Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 4. Nové Město nad Metují (1550) a Ledeč nad Sázavou (1557) - Dobruš-

ka (1582). - Krejčí. Můžeme dovodit, že k recepci cechovních statut docházelo zejména mezi městy nepříliš vzdálenými, byť ležícími na různých panstvích (např. Opočno, Nové Město nad Metují, Náchod) nebo z měst patřících stejné vrchnosti (z Ústí nad Orlicí do Pardubic nebo z Hořic do Náchoda a odtud do České Skalice); sem náleží také částečné převzetí cechovních krejčovských artikulí z poměrně vzdálené Ledče do Dobrušky (vrchností obou měst byli Trčkové z Lípy). Bylo by jistě zajímavé a také užitečné pořídit alespoň základní soupis všech cechovních privilegií, pochopitelně s využitím literatury starší (např. prací Z. WINTRA) i regionální (musíme počítat s tím, že mnohé archiválie vzaly za své) ve vymezeném regionu, a pokusit se zjistit filiační vztahy. Myslím, že výsledky by stály za vynaloženou námahu. Vždyť jen z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že několik soukenických cechů vzniklo na počátku 16. století (Kostelec nad Orlicí -1512, Dobruška - 1513, Nové Město nad Metují -1513, Ústí nad Orlicí - 1517), tedy' v době, kdy východočeské sukno začíná pronikat na východoevropské trhy a kdy se některá významná střediska (Broumov, Rychnov nad Kněžnou, Lanškroun) začínají vyvíjet v soukenická exportní města. V Polsku se uplatňuje také sukno orlickokostelecké a později i pardubické 21). Leccos signalizuje také vydání tovaryšského řádu v Rychnově nad Kněžnou (1513) a posléze i nová statuta rychnovských soukeníků s převahou výrobních předpisů (1537). Menší východočeská města (Dobruška, Nově Město nad Metují, Náchod, Ústí nad Orlicí aj.) tuto síť vhodně doplňují. Konec 16. století přináší povlovnýústupvýchodočes­ kých středisek z trhů a stagnaci soukenické výroby, ne-li přtmojejl úpadek 22). Zdá se mi příznačné, že dobrušští soukeníci postupují svá statuta do Náchoda právě šest let předtím, než dobrušští krejčí usurpují jejich právo krájet a prodávat sukno. To znamená, že v Dobrušce byl minimální počet soukeníků, i když cech zde zřejmě nezanikl, jak o tom svědčí některá fakta zjištěná J. ČÁPEM pro 17. století 23). Pokud jde o náchodský soukenický cech, J. ČÁP zjišťuje, že ve druhé polovině 17. století již neexistovať'". O rostoucím významu východočeského plátenictví ve druhé polovině 16. století pak svědčí vznik několika tkalcovských cechů 2 5 ) .

- 49-

Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.? Poznámky: 1) žANDovA E.: Artikule pardubického cechu soukeníků a kroječů z roku 1539, in: Z dějin textilu (dále jen ZDT) - Studie a materiály, Ústí nad Orlicí, Výzkumný ústav bavlnářský (dále jen VÚB) 1988, sv. 12, s. 197-202, zde s. 198, vlastní edice na s. 200-202. 2) Údaje o uložení v příslušných státních okresních archivech (dále jen SOkA) viz tamtéž, pozn. Č. 1 na s. 198. 3) Tamtéž, s. 198-199. 4) Originál (pergamen) uložen v Archivu Národního muzea (dále jen ANM) v Praze. Text poprvé uveřejnil (v transliteraci) HANKA, V.: Práva Rychnovských soukeníků 1378, Časopis Muzea Království českého, 1860, r.34, sV.1, s.22-24. Dále viz např. SEDLÁČEK VOŽICKÝ, A.: Rychnov nad Kněžnou. Pokus dějepisný. Praha, J. Otto 1871, s. 6-8. 5) Tamtéž, s. 36, obsah listiny s. 36-38. Tento Sedláčkův omyl převzal také WINTER, Z.: Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a XV. století. Praha, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1906, s. 586. Originál (pergamen) je uložen v SOkA Rychnov nad Kněžnou, Drobné fondy Rychnov n. Kn., Cech soukenický, inv. Č. 8/1. 6) SEDLÁČEK VOŽICKÝ, A.: c. d. (citované dílo), s. 38-41. Originál (pergamen) je uložen tamtéž, inv. Č. 8/3. Za informace o obou rychnovských listinách děkuji JUDr. Josefu Juzovi, řediteli SOkA Rychnov n. Kn. 7) SEDLÁČEK VOŽICKÝ, A.: c. d., 5.38. 8) žANDOvA E.: c. d., s. 198. Již v roce 1507 dostali pardubičtí soukeníci od vrchnosti valchu. (Tamtéž.) 9) HLADKÝ, L.: Dob({Jšskécechy v 16. století, Orlické hory a Podorlicko, 1973, sv. 5, s. 59-73, zde s. 66. 10) Tamtéž, s. 70. 11) ČÁP, J.: Poznámky k existenci soukenického cechu v Náchodě a v České Sk~/ici, in: Il.setkání historiků textilního a oděvního průmyslu, Protokol jednání v České Ska'íici ve dnech 14.-16.září 1987, ZDT, supplementum 9, Ústí nad Orlicí, VÚB 1989, s. 88-99, zde s. 90-91. Listina (papír) je uložena v SOkA Náchod, fond Cech soukenický Náchod, neinv. PhDr. J. Čáp souhlasil s tím, že připravím její edici. (Viz tamtéž, pozn. Č. 15 na s. 91.) 12) Tamtéž, pozn. Č. 14 na s. 90. Ještě k dataci novoměstského privilegia, jehož originál (pergamen) je uložen v SOkA Náchod, fond Cech soukenický Nové Město nad Metují, listina Č. 1, inv. Č. 1/1: Je zajímavé, že někteří badatelé určili datum jeho vydání na 6.12. (sv. Mikuláše), který připadl v roce 1513 na úterý. (Tamtéž.) 13) Tamtéž, pozn. Č. 15 na s. 91. Při nedávné konzultaci jsme si s J. Čápem uvědomili, že vlastně neznáme původní podobu dobrušského privilegia, jež za více než desetiletí mohlo projít (i když je to dost nepravděpodobné)jistými změnami. 14) Tamtéž, s. 91. Konkrétní doklady uvádí autor v pozn. 16 a 17 na s. 91-92. 15) Originál (pergamen) je uložen v ANM Praha. WINTER, Z.: Český průmysl a obchod v XVI. věku. Praha, Česká akademie 1913, s. 62, zřejmě nedopatřením přisoudil vydání této IistiDY Albrechtovu otci Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic: "Zikmund ze Smiřic stvrdil r. 1559 cech tkadlcům v Náchodě." (Zikmund Smiřický zemřel v roce 1548.)

- 50-

Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7

--

16) JILEMNICKÝ, A.: Podhorští tkalci, Listy z hořické kroniky. Hořice v Podkrkonoší, Mileta, bavlnářské závody, n. p. 1970, s. 12 (na základě práce Josefa ŘEHÁKA "Statistika hořických

korporací", Lýra 1883). Listina je zatím nezvěstná, alespoň v SOkA Jeřice

v příslušném fondu uložena není (za informaci děkuji pracovnici SOkA Jeřice I. Heligerové). 17) SOkA Náchod, fond Tkalcovský cech Česká Skalice, listina Č. 1, inv. Č. 1/1 (pergamen). Č.

18) Tamtéž, listina

3, inv. Č. 3/3 (papír).

19) ŠŮLA, J.: Textilní a oděvní výroba v České Skalici a nejbližším okolí od nejstarších dob do

roku 1837, in: KEJZLAR, J. a kol.: Dějiny textilní výroby v České Skalici, Sborník studií vydaný u příležitosti 150.výročí závodu Tiba 03 v České Skalici, Ústí nad Orlicí, VÚB - Dvůr Králové nad Labem, Tiba, bavlnářské závody n.p. 1987, s. 29-58, zde s. 31. 20) HLADKÝ, L.: c. d., s. 65-66. Tyto tři listiny byly ještě koncem 19. století podle svědectví regionálního historika Antonína FLESARA (Popis historicko-archeologicko-statistický okresu opočenského, Hradec Králové, biskupská knihtiskárna 1895, s. 141) uloženy

v archivu

společenstva krejčích, kožešníků, koželuhů a rukavičkářů. Městskému

v Dobrušce je v roce 1969 sdělil,

předal

dobrušský

občan

muzeu

pan František Sazima, který je, jak mi

za druhé světové války koupil v jednom pražském antikvariátu. Listiny jsou nyní

uloženy

v

SOkA Rychnov nad Kněžnou, Drobné fondy Dobruška, Cech krejčovský;

dobrušskému muzeu byly předány v době, kdy již uvedený fond byl uspořádán a inventarizován. (Tamtéž, pozn. Č. 21 a 2~ na s. 73.) 21) JANÁČEK J.: Řemeslná výroba v českých městech v 16. století. Praha, NČSAV 1961, s. 100.

22) Tamtéž, s. 103-104; Přehled dějin Československa 1/2 (1526-1848). Praha, Academia 1982, s. 35-36.

~

23) ČÁP, J.: c. d., pozn. Č. 38 na s. 97. Údaj o čtyřech soukenících se vztahuje k roku 1683. V roce 1651 nacházíme v Dobrušce šest soukeníků (HLADKÝ, L.: Z dějin dobrušských řemesel, Kulturní kalendář Dobruška, 1967, květen, s. 4-8, zde s. 4), v roce 1654 čtyři

soukeníky (Berní rula, sv. 12, Kraj hradecký, I. díl; zpracoval PEŠÁK, V. Praha, 1951, s.187-190). 24) ČÁP, J.: c.

o.,

s. 96-97. Rovněž tento údaj se vztahuje k roku 1683.

25) ŠŮLA, J.: Pěstování a zpracování lnu

a konopí v Orlických horách a

1985, sv. 9, s. 37-82, zde s. 41-44.

- 51 -

P~dorlicku-, in: ZDT,