Závěry pracovních skupin Letní univerzita Lyon

Závěry pracovních skupin Letní univerzita Lyon

EUROPEAN IDEAS NETWORK člen EIN

Aktivity připravované a provozované eStat.cz připravuje pravidelná stanoviska a komentáře určená členům parlamentních komor k aktuálně projednávaným sněmovním a senátním tiskům dotýkajících se problematiky efektivního státu.

Více informací v tištěném vydání nebo na

www.parlamentniservis.cz

eStat.cz se ujal role zprostředkovatele podnětů a návrhů, které by měly usnadnit občanům, podnikatelům, samosprávám a v samém důsledku i úředníkům život s nezbytnou státní administrativou. Prostřednictvím těchto stránek se obrací na premiéra České republiky s podněty a návrhy na zefektivnění činnosti státu, jeho složek a organizací.

Více informací naleznete na

www.panepremiere.cz

Pod odkazem „EU zprávy“ na stránkách www.parlamentniservis.cz eStat.cz zpracovává a každý týden přináší souhrnné zpravodajství o aktuálním dění v EU. Každých 14 dní nový komentář k nejzajímavější události z Bruselu a 2krát měsíčně analýza k aktuální problematice v EU.

Pro aktuální EU informace navštivte

www.parlamentniservis.cz

EU zprávy

OBSAH

ÚVODNÍ SLOVO Přemysl Sobotka, předseda Senátu PČR........................................................................ 4 Mirek Topolánek, předseda Vlády ČR ............................................................................. 4 Edvard Kožušník, vedoucí projektu eStat.cz.................................................................... 5 PODKLADY A ZÁVĚRY Z DVANÁCTI KULATÝCH STOLŮ • Výzvy v zahraniční politice............................................................................................. 5 • Terorismus a bezpečnost .............................................................................................. 7 • Globalizace ................................................................................................................... 9 • Demografické změny a přistěhovalectví ..................................................................... 11 • Reforma veřejných služeb............................................................................................ 13 • Vytváření pracovních příležitostí v Evropě ................................................................... 15 • Digitální ekonomika ..................................................................................................... 17 • Ekonomická, monetární a fiskální politika ................................................................... 19 • Energetická politika a politika ochrany životního prostředí .......................................... 21 • Udržitelné zemědělství a bezpečnost potravin ........................................................... 23 • Evropské vládnutí ....................................................................................................... 25 • Geografické limity Evropské unie................................................................................. 27 LETNÍ UNIVERZITA EIN LYON - ÚČASTNÍCI • Účastníci diskuse u kulatých stolů ............................................................................... 29

TEXTY POUŽITÉ VE SBORNÍKU NEPROŠLY JAZYKOVOU KOREKTUROU

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

3

Úvodní slovo Evropa je tam, kde platí evropské hodnoty

Terorismus a bezpečnost Vzhledem k tomu, že český Senát věnuje velkou pozornost zahraničním vztahům a i otázkám všeobecné situace ve světě, vybral jsem si pro komentář k výstupům letní univerzity EIN téma terorismu a bezpečnosti. Po skončení studené války, během níž hrozilo světu po několik desítek let jaderné střetnutí dvou hlavních supervelmocí, bohužel velice rychle uvolněné místo pro globální bezpečnostní rizika uvolnil mezinárodní terorismus. Ten je schopen s malým množství lidí i prostředků ohrozit svět takřka stejně jako tomu bylo za studené války. Bohužel tomuto riziku je v komplexním měřítku věnována stále menší pozornost, než by si zasloužilo. Mediálně získávají pozornost jen jednotlivé útoky teroristů a poté přijatá bezpečnostní opatření, která jsou zpravidla negativně komentována jako omezování lidských práv a svobod. To potom svádí k dělení společnosti na jestřáby a holubice, které nezdravě polarizuje v demokratických zemích společnost jako v letech studené války, kdy byly tzv. holubice účinně zneužívány k narušování racionální bezpečnostní politiky. Jednou z možných orientací pro mladé lidi je pečlivá studie historie 20. století, která by jim mohla pomoci uvědomit si ošidnost podceňování globálních bezpečnostních rizik ve prospěch jednoduché, ale nekonkrétní pacifistické rétoriky za každou cenu. Zvláště politika apeasmentu z 30. let v době nástupu nacismu je nebezpečným historickým extrémem, jehož ozvěny můžeme sledovat i v dnešní době. Nedůslednost a nepružnost demokratických politiků byla později ve 40. letech i důvodem vítězství komunistické totality v některých zemích. Žijeme již v 21. století a před dnešní mladou generací leží mnoho zajímavých výzev. Stará rizika pro demokracii však přetrvávají. Proto se bez dobré znalosti historie ani tato generace neobejde. Je nutné si však s hořkostí přiznat, že v kladném případě by šlo o první generaci – která by si z historie vzala poučení… MUDr. Přemysl Sobotka předseda Senátu PČR

4

Z á v ě r y

Starý kontinent bezesporu trápí řada aktuálních, střednědobých a dlouhodobých problémů. Já ale chci přeci jen v tomto krátkém textu obrátit úhel pohledu, změnit perspektivu, z níž se díváme na dnešní Evropu - aniž bych pomíjel, že ony problémy jsou reálné. Evropa, to přeci nejsou jen hrozby a rizika. Evropa, to je především soubor hodnot, kterých se máme držet. Jsem přesvědčen, že klíč k řešení všech potíží je právě zde. Než se začneme strachovat, že nás v globální konkurenci převálcují jiné civilizace, že nás zavalí příval imigrantů, že nás zničí demografický vývoj a rozpad sociálních systémů, že nebudeme mít zdroje energie, nebo že nás ochromí krize vládnutí, připomeňme si, že naši předkové si dokázali úspěšně poradit s horšími hrozbami. S trvalou hrozbou hladu, s epidemiemi, s nevzdělaností… Připomeňme si, díky čemu se malá Evropa stala první světovou mocností. Bylo to díky svobodě, díky individualismu, díky principu dělby moci, obsaženém v samotném základu křesťanství. To jsou hodnoty, které stojí za evropskou modernizací, za obrovským rozmachem inovací a vynálezů, za rozvojem vzdělanosti a kritického myšlení, za vzestupem soukromého podnikání, které přenesly Evropu ze středověku do novověku jako nezpochybnitelnou vedoucí velmoc. Velmoc, která zatlačila do pozadí dříve dominantní čínskou civilizaci. Jestliže se dnes právem obáváme střetu s rostoucí silou Číny, pak nikoli proto, že by konfuciánské hodnoty byly lepší než ty naše. Na vině je naopak naše nedůslednost při uplatňování principů, které nás dostaly na výsluní. Svoboda je nominálně stále naší první hodnotou, avšak politická praxe bývá často jiná. Byrokracie, hierarchické řízení, kolektivismus, socialistické zákonodárství, protekcionismus, paternalismus, všeobecný úpadek osobní odpovědnosti a mravních zásad. To jsou pravé příčiny problémů, které je třeba odstranit. Když dokážeme změnit systém, respektive když systému vrátíme jeho původní dynamiku, teprve potom máme šanci, že se vypořádáme i s důsledky jeho špatného fungování.

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

Základem naší kultury je svoboda rozhodnutí, víra, že jedinec je nadán silou určit si svou vlastní cestu, že staré hodnoty je třeba stále znovu a znovu interpretovat, což jejich význam neoslabuje, ale naopak posiluje. Před několika tisíci lety byl tento princip revoluční, novátorský. A i dnes je tváří v tvář mnohým takzvaně „moderním“ myšlenkám a hnutím stále aktuální. Když dnes mluvíme o potřebě modernizovat Evropu, měli bychom mít na paměti, že modernita není v rozporu s evropskou tradicí. Právě naopak, modernizace je pravou tradicí naší tisícileté civilizace. A neptejme se, kde končí Evropa. Evropa je všude tam, kde platí její hodnoty.

EIN diskutuje a řeší budoucnost EU Naše iniciativa eStat.cz je členem sítě EIN - Europeas Ideas Network. Tento sborník je výstup tezí společné letní univerzity, která se uskutečnila v roce 2006. Je zajímavé přečíst si, o čem diskutují ideové platformy v rámci EU. Jedná se totiž o budoucí politická témata a také o náznak jejich řešení. Na našich internetových stránkách www.parlamentniservis.cz máte možnost sledovat aktuální dění v rámci evropských struktur.

Ing. Mirek Topolánek předseda Vlády České republiky Edvard Kožušník vedoucí projektu eStat.cz

VÝZVY V ZAHRANIČNÍ POLITICE: TRANSATLANTICKÁ DIMENZE Výchozí informace V průběhu posledních čtyř let zkoumala pracovní skupina EIN výzvy v oblasti zahraniční politiky s ohledem na ústřední roli transatlantických vztahů a jejich vliv na obranu a bezpečnost a dále pak vliv této oblasti na obecnou prosperitu. Účastníci skupiny zdůraznili, že po válce v Iráku a vzhledem k narušeným transatlantickým vztahům je důležité, aby v budoucnu již k podobným neshodám nedocházelo. USA a Evropská unie musí investovat více politického kapitálu do rozvoje vzájemného porozumění a smyslu pro společné zájmy. Vzhledem k tomu, že transatlantické vztahy procházejí hned několika významnými změnami najednou, zastává pracovní skupina názor, že jednou z cest, jak posílit vzájemnou schopnost analýzy, společnou shodu a schopnost postupovat stejným směrem, může zajistit strategie orientovaná na výsledky tak, jak je definovala Síť Transatlantických pravidel s ohledem na shodu v jednání a společné zájmy. Průzkum GMF s názvem „Transatlantické trendy“ z roku 2006 dokazuje, že většina populace – 70% ve Spojených Státech a v Evropě – se shoduje na významu určitých mezinárodních otázek v časovém horizontu následujících deseti let, mezi které patří například

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

mezinárodní terorismus, globální šíření chorob jako například ptačí chřipka, rostoucí moc Číny a nestabilní prostředí v blízkovýchodních zemích. Jako další významný problém je na obou stranách Atlantiku otázka masového přistěhovalectví. Jako „hrozbu“ tuto otázku vnímá 79% Američanů a 76% Evropanů. Uveřejnění Bezpečnostní strategie EU v roce 2003 v reakci na již dříve zveřejněnou obranou doktrínu USA jen dokládá zvyšující se připravenost Evropy definovat jednotlivé bezpečnostní hrozby a pokusit se o jejich řešení. Pracovní skupina EIN konstatovala, že EU musela nést větší míru zodpovědnosti za svou vlastní bezpečnost, přičemž tato otázka měla nejvyšší prioritu. Nerovnováha rolí USA a Evropy byla v minulosti až příliš evidentní a pro transatlantickou soudržnost představovala potenciální hrozbu. Na sblížení strategie boje proti terorismu bylo nutné jak ze strany EU tak ze strany USA vyvinout zvýšené úsilí, které bylo provázeno širším dialogem o společných hodnotách, které země na obou stranách Atlantiku spojují. Podle názoru pracovní skupiny zůstávají transatlantické vztahy klíčovým faktorem evropské bezpečnosti a proto musí být pevně zakotveny v politice EU. Nezvratnou asymetrii mezi vojenskými silami USA a EU je nutné reduko-

5

vat. „Měkký“ přístup EU k mezinárodním otázkám je nutné více sladit s „tvrdým“ přístupem USA tak, aby se tyto dva různé přístupy navzájem doplňovaly a neodporovaly si, jak tomu v minulosti už několikrát bylo. Američtí a evropští zákonodárci by se spíše měli pokusit „definovat misi společně“ a nedovolit, aby „mise definovala koalici“. Na letní univerzitě EIN v Lisabonu v roce 2005 pracovní skupina vyjádřila svou podporu vytvoření Evropské obranné agentury jako nástroje pro shromažďování vojenského potenciálu a zároveň se zabývala možností

zformování evropského ekvivalentu amerických národních gard. Mezi zásadní argumenty patřila skutečnost, že NATO by mělo přijmout také politickou roli jako prostředek pro podporu a udržení spolupráce s USA v oblasti obrany a bezpečnosti. V dubnu 2006 se pracovní skupina sešla v Londýně a zabývala se jednotlivými oblastmi, ve kterých by EU a USA mohly spolupracovat při válce s terorismem. Na setkání se diskutovalo o budoucí roli NATO, které by boj proti terorismu mělo zařadit mezi své klíčové úkoly a přispět tak k vytvoření širší dimenze bezpečnosti v Evropě.

Závěry z diskuse v Lyonu Kontext transatlantických vztahů Diskuse u kulatého stolu vyústila v konstatování, že existuje celá řada oblastí, ve kterých transatlantické vztahy fungují, ale zároveň vyžadují neustálé a vytrvalé zlepšování obou zúčastněných stran. • Po následující čtyři roky by se „ze skříní neměli vytahovat kostlivci“; Evropa i Amerika se potřebují soustředit na budoucnost; • „Měkký“ přístup EU musí být v diskusi o rozdělení rolí lépe sladěn s „tvrdým“ přístupem USA tak, aby se navzájem doplňovaly; • Největším a zároveň nejtěžším úkolem bude vzájemná dělba úkolů, zvláště pak s ohledem na snahu redukovat značné rozdíly ve vojenských schopnostech; • Nový evropský antiamerikanismus by neměl být jen důvodem pro střízlivou sebereflexi americké administrativy, ale zároveň by měl být předmětem kritické analýzy v kontextu určitých nezdravých evropských intelektuálních tradic.

Aktuální témata, která vyžadují zlepšení vzájemné spolupráce • Irán nesmí získat jaderné zbraně: EU musí ukázat koherentní podporu možnosti použití sankcí, a to jak finančních tak obchodních. EU musí jednoznačně a nerozdílně trvat na těchto sankcích, které jsou přijaty v kontextu činnosti Organizace spojených národů; • Izraelsko – palestinský mírový proces se musí znovu nastartovat: USA a EU musí společně uplatnit nové diplomatické a ekonomické stimuly, ideálně v rámci Nové sousedské politiky EU;

6

Z á v ě r y

• Stabilizace situace v Iráku a Afghánistánu: je nezbytně nutné vystupňovat vojenské aktivity EU v Afghánistánu a diplomatické úsilí v Iráku. • Větší úsilí je nutné zaměřit na rozvoj koherentních strategií směrem k Číně a Rusku.

Nové oblasti strukturované spolupráce • Novou smlouvu o transatlantickém partnerství by bylo vhodné uzavřít v průběhu německého předsednictví v EU v roce 2007; ta by si měla za vzor vzít jednotný evropský zákon a měla by odstranit obchodní překážky ve svém jádru tak, aby byl zajištěn ekonomický růst a omezení vzájemného napětí v transatlantických vztazích. V tomto ohledu je nutné jednat rychle, protože mandát amerického prezidenta pro obchodní jednání zanedlouho vyprší a hned v několika členských zemích EU proběhnou v blízké době volby. • Strukturovaná spolupráce je nutná také v oblasti energetické bezpečnosti (pro EU je klíčovou otázkou zemní plyn z Ruska, zatímco pro USA je to ropa z Blízkého Východu), kde by bylo vhodné dosáhnout dohody o sdílení rezerv, ale také dohody o společném vývoji nových technologií, jako například bio paliva nebo ethylalkohol. • Dalším zájmem transatlantické spolupráce by měly být globální změny klimatu. Ochota USA hledat ve spolupráci s EU administrativní a technologická řešení v této oblasti se v poslední době zvýšila ovšem s podmínkou, že se vše bude odehrávat mimo rámce Kyótského protokolu. • USA musí konstruktivně podporovat Novou sousedskou politiku EU pomocí kreativních řešení, která nezahrnují krátkodobé členství zemí jako Ukrajina v EU.

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

TERORISMUS A BEZPEČNOST Výchozí informace Události, které se odehrály 11. září 2001, odstartovaly novou éru. Změnu v oblasti mezinárodní bezpečnosti pak potvrdily následné teroristické útoky na Bali, v Beslanu, Istanbulu, Jakartě, Madridu a Londýně. Pracovní skupina EIN, která se zabývá terorismem a bezpečností, už od prvního jednání u příležitosti letní univerzity v El Escorial v roce 2003, zkoumala možnosti jak nejlépe bojovat proti těmto teroristickým kampaním, jak vyvinout silnější a efektivnější strategii boje proti terorismu na evropské úrovni a jak řešit zásadní faktory, které umocňují hrozbu teroristických útoků. Na scéně mezinárodního terorismu se objevili noví hráči. Obchod s drogami, organizované mafiánské skupiny a fanatické náboženské sekty získávají na síle především ve státech, kde všechny snahy o řešení situace již selhaly nebo selhávají. Schopnost provádět teroristické činy bez ohledu na hranice mezi jednotlivými zeměmi a zcela prvoplánové využívání kvalitních komunikačních kanálů a možností globalizovaného světa bez hranic znamenají, že terorismus se stal prioritou pro média na nadnárodní úrovni. Ochota teroristů využívat sebevražedných atentátníků jako prostředku pro masové vraždy vzrůstá. Navíc je nutné vzít v potaz, že teroristé mohou získat přístup k vyspělým zbraním a technologiím, včetně zbraní hromadného ničení a mohou zaútočit také v oblasti počítačových sítí, kde se mohou dopouštět různé kriminality. Podle názoru pracovní skupiny musí být EU a jednotlivé členské státy aktivnější v boji proti terorismu a jeho kořenům. Skupinám, které podporují terorismus nebo podněcují k rasové nenávisti, nesmí být poskytovány finanční prostředky nebo jakákoliv podpora. Zároveň se nedoporučuje zřizování škol, které slouží pouze jedné kultuře nebo etniku. Je nutné přijmout účinné zákony proti podněcování rasové nenávisti a zároveň zajistit větší bezpeč-

nost vnějších hranic EU. Dále je nutné sladit vízové požadavky a vytvořit protiteroristickou jednotku rychlé reakce. EU musí vybudovat zpravodajskou a bezpečnostní službu, která bude schopna bojovat s hrozbou terorismu a zároveň zlepšit schopnosti Europolu v oblasti sdílení dat a zpravodajských aktivit. V průběhu letní univerzity v Lisabonu v roce 2005 pracovní skupina konstatovala, že obavy z narušení vnitřní a vnější bezpečnosti jsou úzce spjaty. EU by měla pomoci muslimským státům v přechodu k demokracii a větší měrou přispět k širším nabídkám řešení konfliktů v oblasti Blízkého východu. Některé muslimské komunity se v rámci EU cítí čím dál tím více separovány z širší veřejnosti. Tento trend je nutné změnit a podporovat jejich integraci. Západní země pak musí jasně definovat strategii poskytování pomoci v oblasti ekonomického rozvoje v regionech jako například severní Afrika. Chudoba může vést k džihádu i přesto, že celá řada vůdců teroristických organizací se rekrutují ze společenské elity chudých zemí. Další setkání pracovní skupiny se konalo v dubnu 2006 v Londýně. V průběhu jednání zdůraznila nutnost nalezení rovnováhy mezi americkou „válkou proti teroru“ a evropskými modely trestního soudnictví. NATO musí boj proti terorismu zařadit mezi své priority a zajistit vyšší úroveň bezpečnosti s ohledem na menší bezpečnost v globálním měřítku. Na dalším jednání, které se konalo v červnu 2006 v Bruselu, se pracovní skupina zaměřila na snahu posílit jeden z pilířů EU, a to trestní soudnictví a konstatovala, že je nutné zajistit lepší spolupráci mezi jednotlivými soudními systémy. Jednotlivé národní a mezinárodní pobočky zpravodajských a výzvědných služeb mezi sebou nesmí tolik soupeřit, ale naopak více spolupracovat, a to vždy za přísného dodržování litery zákona. Základním cílem by mělo být vytvoření evropské bezpečnostní kultury.

Závěry z diskuse v Lyonu Diskuse u kulatého stolu v Lyonu vyústila v konstatování, že zatímco terorismus a vnitřní bezpečnost patří mezi témata, která obyvatelé Evropy opomíjejí nebo dokonce ignorují, jedná se o reálný problém a bolestivou realitu,

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

což bylo potvrzeno jednotlivými teroristickými útoky. Pracovní skupina vyjádřila přesvědčení, že nesmíme připustit, aby islámští fundamentalisté narušili náš systém hodnot a nedovolili nám vyjadřovat své názory na to, co

7

považujeme za správné, ať už se to týká reflexí Svatého Otce na Islám jako takový nebo na karikatury uvedené v dánských denících. Právo na svobodné vyjádření názoru je v souladu s právními úpravami považováno za jedno ze základních práv demokracie. Politické strany pravého středu musí být mezi těmi, kteří upozorňují veřejnost na nebezpečí, která hrozí a musí poskytovat praktické odpovědi na jednotlivé otázky a problémy. Proč? Protože jsme vždy věřili v zajištění bezpečnosti prostřednictvím rozumných a efektivních opatření, která vychází z platných zákonů. Nechceme, aby EU byla „bezpečnostním státem“. EU musí být prostorem, ve kterém nebude ohrožována bezpečnost. Politická role EU může být a bude posílena novými politikami na evropské úrovni, které budou v souladu s filozofií „Evropa zaměřená na výsledky“. První výzvou bude analýza a definice problému. Náš demokratický status nám dává právo konfrontovat terorismus a definovat, co za terorismus považujeme. Aktuální teroristické hrozby se od těch minulých zásadně liší, protože cíle novodobých teroristů jsou globální a nevztahují se pouze na otázky regionálního nebo národního sebeurčení. Teroristé sami prohlašují, že chtějí zničit západ a jeho demokratické hodnoty. Někteří jedinci tvrdí, že terorismus má omezené ambice nebo že je způsoben zahraniční politikou západních zemí na Blízkém východě. Pracovní skupina se u kulatého stolu shodla na tom, že tvrzení, že za terorismus může zahraniční politika západních zemí, je nepodložené. Navíc reakce západních zemí vychází pouze z reálné hrozby terorismu. Taktiku teroristů lze jen velmi těžko předvídat, ale jejich cíle jsou jasné. Co se používané terminologie týče, pracovní skupina je přesvědčena o tom, že výraz „radikální islamisté“ je používán správně. Plány teroristů jsou totalitní – pokud se nepodrobíme, pokusí se nás zničit. Na druhou stranu teroristé nejsou fašisté a zcela nepochybně nejsou skutečnými vyznavači Islámu, protože ten káže mír. Druhou výzvou bude deklarovat naše hodnoty. Politické strany pravého středu věří v dialog a potřebu realistické spolupráce s často velmi tichou většinou muslimů, kteří nechtějí mít s terorem nic společného, to vše v zájmu vysvětlení všech možností liberálního demokratického systému. Nicméně, u kulatého stolu v Lyonu se také diskutovalo o tom, že naše kulturní historie a křesťanské dědictví jsou „nezpochybnitelné“. Radikální islamisté se sice mohou pokusit vybrat některé aspekty zahraniční politiky západních zemí za svůj cíl, ale právě v této oblasti nedošlo k žádným výrazným změnám, které by tyto snahy ospravedlňovaly. A pokud přeci jen dojde ke

8

Z á v ě r y

změně zahraniční politiky, pak to musí být jen proto, že se jednalo o špatnou politiku. V žádném případě nesmí docházet ke změnám v zahraniční politice jen kvůli teroristickým činům nebo hrozbám. Politika ústupků rozhodně není všelékem proti extremismu. Naopak se jedná o živnou půdu pro tuto činnost. Z diskuse u kulatého stolu vyplynulo, že EU musí zajistit lepší a rychlejší výměnu informací. Toho lze dosáhnout pouze ustavením institucionálního systému a jeho efektivního využívání. Proto je nutné vytvořit evropskou politiku vnitřní bezpečnosti včetně politického plánu pro její realizaci. Z institucionálního hlediska by šlo o speciální „summit o terorismu“, který by se konal pravidelně každý rok a kterého by se účastnili ministři vnitra a spravedlnosti jednotlivých členských států EU. Navíc by bylo vhodné alespoň jednou za rok uspořádat schůzku mezi výše zmiňovanými ministry, komisařem pro spravedlnost a vnitřní záležitosti a řediteli EUROPOLu, EUROJUSTu, SITCENu (ten přímo koordinuje zpravodajské a bezpečnostní otázky na evropské úrovni) a FRONTEXu (agentury na ochranu externích hranic). V neposlední řadě je nutné posílit vztah směrem k NATO především proto, že rozdíl mezi vnitřními a vnějšími bezpečnostními hrozbami už ve své podstatě neexistuje. Evropský parlament by si měl také prosadit právo zapojit se do parlamentního dohledu nad nově vytvářenými bezpečnostními a zpravodajskými agenturami EU. Účastníci kulatého stolu také vyjádřili své přesvědčení o tom, že EU a jednotlivé členské státy by měly investovat do nových technologií, které zaručí budoucnost. Elektronické profilování a další technologická opatření by mohly vyřešit problémy a otázky, které jsou spojeny s rychlostí a plynulostí cestování. Technologie v kombinaci s efektivní spoluprací a dohledem zpravodajských služeb může být dalším efektivním nástrojem kontroly na hranicích: tato opatření jsou nezbytně nutná, protože nelegální migrace, organizovaný zločin a terorismus jsou úzce spjaty. Účastníci kulatého stolu se dále shodli na tom, že je nutné spolupracovat s tou „tichou většinou“ muslimů, kteří respektují a akceptují západní hodnoty. Tuto většinu je nutné podporovat, protože jedině tak lze realisticky zabránit tomu, aby se mladí muslimové ztotožňovali s myšlenkami extremistů a teroristů. Dále je nutné poskytnout prostředky na výzkum, na jehož základě bude možné přijmout taková opatření, která umožní bojovat proti akutním teroristickým hrozbám z řad vyznavačů islámu. Musíme také podporovat vznik silných profesionálních vztahů mezi zpravodajskými a bezpečnostními službami jednotlivých členských států EU a mezi jejich zdroji.

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

GLOBALIZACE Výchozí informace Globalizace spustila proces dalekosáhlých změn, které se dotýkají nás všech. Nové technologie ruku v ruce s otevřenou politikou vytvořily svět, který je tak propojený, jako nikdy předtím. Tento proces se týká nejen rostoucí vzájemné závislosti v oblasti ekonomických vztahů – včetně vzájemného obchodu, investic, financí a globální organizace výroby – ale také sociální a politické interakce mezi organizacemi a jednotlivci na celém světě. Potenciálních výhod existuje nepřeberné množství. Internetová konektivita se zlepšuje a přispívá k tomu, že si všichni uvědomujeme svou sounáležitost s globální komunitou, kde má každý jedinec svou unikátní roli. Ekonomické struktury rozvinutého a rozvojového světa procházejí transformací. Indie si buduje pozici globální mocnosti v oblasti poskytování služeb, zatímco Čína upevňuje svou již tak silnou pozici v oblasti výroby. Počet zainteresovaných, kteří těží z prosperující světové ekonomiky, strmě narůstá. Globalizace určitě není tzv. „nulovým“ procesem. Evropská unie z tohoto fenoménu těží a může těžit i v budoucnu. Zvláště pak v případě, že Evropa vyslyší hlasy, které volají po ekonomické reformě a za předpokladu, že všichni partneři provedou efektivní rozdělení pracovních sil ve světové ekonomice pomocí úspěšného dokončení probíhajících jednání o mezinárodním obchodu. Pracovní skupina EIN, která se zabývá globalizací, se v posledních čtyřech letech zaměřila především na otázky „governance“ (vládnutí), konkurenceschopnosti a rozvoje. Podle názoru pracovní skupiny političtí vůdci Evropy

nedokázali efektivně komunikovat skutečnost, že se EU globalizaci nedokáže ubránit. Vlády jednotlivých členských zemí musí jít příkladem a vysvětlit svým občanům pravděpodobné výhody tohoto fenoménu, a to jak ekonomické tak politické. Ačkoli vytváření nového globálního vládního rámce není pravděpodobné a zároveň ani žádoucí, je nutné lépe koordinovat a jasněji rozdělit zodpovědnost mezi různé mezinárodní orgány, jako např. OECD, WTO nebo OSN. V průběhu Letní univerzity v Lisabonu v roce 2005 pracovní skupina zdůraznila svůj názor, že globalizace vede k lepší alokaci zdrojů, různorodosti trhu a rychlejšímu tempu inovací. Pokud chceme na globalizaci pohlížet jako na příležitost a ne hrozbu, je nutné, aby v důsledku většího konkurenčního tlaku docházelo k pravidelným strukturálním úpravám. Politiky jednotlivých států musí podporovat inovaci, podnikatelského ducha a tzv. „vědomostní společnost“ a zároveň redukovat úroveň regulace a modernizovat evropský sociální model. V únoru 2006 zorganizovala pracovní skupina seminář v Paříži, který byl zaměřen na vliv globalizace na Indii a Čínu z hlediska nutnosti řešení vnitřních problémů těchto dvou zemí v oblasti znečišťování životního prostředí, nadprodukce a kongesce. Na semináři se také diskutovalo o nutnosti reakce na zvyšující se rozdíl mezi bohatými a chudými na celém světě. EU musí pomoci rozvojovým zemím připravit se na účast v procesu globalizace tím, že bude podporovat stabilní a demokratické vlády, fungující tržní ekonomiku a boj proti korupci. Tento morální závazek musí EU přimět ke zrychlení liberalizačních projektů především s ohledem na export do nejchudších zemí světa.

Cristina Palomares, Javier Lasquetty, Alberto Carnero a Jaime Garcia Legaz

E U R O P9E A N

I D E A S

N E T W O R K

9

Závěry z diskuse v Lyonu • Při hodnocení dopadu politik jednotlivých členských států na proces globalizace se účastníci kulatého stolu v Lyonu shodli na tom, že výhody a potenciální efektivita globální akce jsou velmi důležité – viz nedávná epidemie ptačí chřipky. Nicméně, existuje riziko, že ne vždy se bude vše odehrávat v duchu „fair play“. Například, dřívější zavedení Basle II v zemích EU než v USA a nová pravidla pro zajišťovny (pojišťovny pojišťoven) mělo za důsledek znevýhodnění společností na druhé straně Atlantiku. • Účastníci diskuse u kulatého stolu v Lyonu rovněž zkoumali otázky „rovné soutěže“ a „potenciálních mezinárodních katastrof v oblasti konkurenceschopnosti“ v souvislosti s automobilovým průmyslem. V tomto ohledu je jedním z problémů neschopnost vytvořit koherentní a konzistentní evropskou reakci na zcela evidentní globální výzvu. Konzultační proces „Cars 21“, který iniciovala Evropská komise a které se účastnila celá řada zainteresovaných stran, vyústila v životaschopnou sadu opatření a principů, které v budoucnu pomůžou ochránit mezinárodní konkurenceschopnost evropského průmyslu. Bohužel, toto úsilí bylo velmi rychle zataveno v okamžiku, kdy první z řady legislativních norem EU pro daný obor – tzv. „Euro 5“ (norma pro snížení škodlivých emisí lehkých nákladních vozů) – nerespektovala procedurální principy, které byly předem dohodnuty a zároveň nezvážila možné negativní důsledky pro výrobu osobních automobilů s dieselovými motory.

Philippe Brongniart a Struan Stevenson • Účastníci diskuse u kulatého stolu se také shodli na tom, že globalizace vede nejen k otevřenějším trhům a větším příležitostem, ale zároveň urychluje transformační procesy: například Čína prošla „průmyslovou revolucí“ v rozmezí pouhých dvou dekád. Svůj díl odpovědnosti na tomto procesu nesly jak nadnárodní společnosti tak rozvinuté země, především díky své „pověsti“. Obecné očekávání totiž bylo takové, že budou vzorem pro formování společnosti v rozvojových zemích a v zemích, které procházely přechodovým obdobím. Mimochodem je to další klíčová oblast, ve které musí EU a USA zlepšit vzájemnou spolupráci. • Proces evropské integrace zásadně přispěl k pozitivním vlivům a důsledkům globalizace. Vytvoření velkého a otevřeného vnitřního trhu přineslo zásadní ekonomické výhody. Rozšíření EU na východ pak poskytlo rámec pro politickou stabilitu v mnoha zemích střední a východní Evropy. Nicméně, je nutné přiznat, že součástí této „hry“ byly také tzv. „strukturální úpravy“ (uzavírání výrobních závodů v některých zemích a nové investice v nových částech regionu). • S ohledem na „ovládání globalizace“ sehrály významnou roli instituce Bretton Woods, které byly vytvořeny po druhé světové válce. Nicméně, vzhledem k odložení dalšího kola jednání v Doha a rostoucímu významu zemí jako Čína nebo Indie na celosvětových trzích se jednoznačně potvrdilo, že bude nutné přistoupit k úpravě a adaptaci globálních institucí. Stejně tak nebyla zaznamenána podpora pro využití jednotné měny euro jako nástroje mezinárodní politické akce.

B. B. Bhattacharya a Alojz Peterle

10

Z á v ě r y

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

DEMOGRAFICKÉ ZMĚNY A PŘISTĚHOVALECTVÍ Výchozí informace Evropané žijí déle. Průměrná délka života v Evropě v roce 1900 byla pouhých 47 let. O jedno století později to bylo již 77 let. Nejpozději do roku 2050 se muži budou průměrně dožívat 81 let a ženy 86 let. V Japonsku bude průměrná délka života dokonce 92 let. Počet Evropanů ve věku přes 65 let se do roku 2050 zvýší o 60%, přičemž více než 10% obyvatel starého kontinentu bude starší 80ti let. Evropané ale také mají méně dětí. Porodnost výrazně klesá. Evropský „baby boom“ je následován „nedostatkem“ dětí. Dvanáct členských zemí EU má míru porodnosti nižší než vyvážený stav (přičemž v podobné situaci je polovina zemí na celém světě). V šedesátých letech minulého století připadalo na jednu ženu 2,1 dítěte, zatímco dnes je to průměrně 1,5 dítěte.

domácího produktu v Německu je už dnes o procento nižší, než tomu bylo v posledních deseti letech. To vše v důsledku demografických změn.

I s přihlédnutím k pravděpodobně stoupající migraci to znamená, že při pokračování tohoto trendu se počet obyvatel sedmadvacítky členských států EU sníží z 500 milionů v roce 2025 na 470 milionů do konce roku 2050. Mnohem závažnější než tato strohá čísla je ale zásadní pokles počtu práceschopného obyvatelstva (tzn. lidí ve věku 15 – 64 let). Ten se sníží o 48 milionů jedinců (nebo-li 20%) do roku 2050, přičemž jen v Itálii a v Německu poklesne počet práceschopného obyvatelstva o 40, respektive 28%. Naopak počet práceschopných jedinců v USA se ve stejném období zvýší o 40% především díky vyšší míře porodnosti a nezanedbatelné migraci. V severní Africe pak v roce 2050 bude dvakrát více práceschopného obyvatelstva než dnes. Politické důsledky této situace jsou více než závažné: slabší ekonomický růst, menší daňová základna nebo vyšší výdaje na obyvatele ve vyšším věku. Například, růst hrubého

Pracovní skupina EIN, která se zabývá demografickými změnami a přistěhovalectvím, v posledních čtyřech letech identifikovala systematickou politiku, která by měla pomoci provést změny na pracovních trzích, provést reformu vzdělávání a výuky a v neposlední řadě řešit otázku politiky pro podporu rodin a imigrace. Pracovní skupina se zabývala následujícími zásadními otázkami: I) jak podpořit zvýšení porodnosti prostřednictvím finančních pobídek; opatřeními, které usnadní pracujícím ženám vychovávat děti; zajištěním denní péče o děti a dalšími přístupy, které posilují právní rámec a sociální status rodin; II) jak zvýšit míru zapojení pracovních sil – Lisabonská agenda předpokládá nárůst z 64 na 70% v celé EU – jinými slovy, jak zvýšit procento dospělé populace v pracovním poměru, zvláště pak žen a mladších pracovníků; III) jak prodloužit pracovní život zvýšením věku pro odchod do důchodu; jak zabránit předčasným odchodům do důchodu a otázkou boje proti „zastarání“ na pracovišti; IV) jak zajistit vyšší platby jedinců v produktivním věku na vlastní důchody prostřednictvím vyšších příspěvků do dotovaných systémů a/nebo větším zapojením privátního spoření na penzi; V) jak zajistit vyšší produktivitu stávajících pracovních sil tak, aby zvýšený pracovní výkon kompenzoval deflační efekty zmenšující se populace; VI) jak zlepšit adaptabilitu pracujících tak, aby měli dovednosti potřebné k výkonu různých zaměstnání a profesí v průběhu svého produktivního života; a VII) zda propagovat přistěhovalectví a jak zajistit to, aby přistěhovalci měli potřebné dovednosti, kterými přispějí k výrobnímu potenciálu svých hostitelských zemí.

Profesor André Fourçans and Martine Durand

Pracovní skupina se v červnu 2006 setkala v Bruselu, aby diskutovala o nejnovějších odhadech Eurostatu ohledně vývoje populace, které mimochodem potvrdily nízkou míru porodnosti ve všech členských státech EU. Ke zvýšení porodnosti by přitom mohlo přispět zlepšení péče o děti a lepší možnosti pro skloubení pracovního a soukromého života ve spojení s daňovými úlevami. „Cena“ za rodičovství musí být snížena prostřednictvím cílených pobídek v rámci penzijního a zdravotního systému. Poučit se v tomto ohledu můžeme úspěchy Francie a některých skandinávských zemí, kterým se podařilo zvrátit nepříznivý vývoj v porodnosti.

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

11

Závěry z diskuse v Lyonu Účastníci kulatého stolu v Lyonu se jednoznačně shodli na následujících tezích. Abychom unesli budoucí náklady demografických změn, musíme přijmout řadu komplexních opatření už dnes. Je proto nezbytně nutné na veřejnosti zevrubně a opakovaně diskutovat o úkolech, které nás čekají tak, abychom pro ně získali podporu nebo alespoň toleranci. Dále musíme diskutovat o politických krocích, které je nutné provést na základě potřeb společnosti a přitom nezapomínat na udržení konkurenceschopnosti našich ekonomik. Tím bychom měli zacelit mezeru, která při implementaci politiky v této oblasti v uplynulých letech vznikla. Z hlediska koordinace, předávání informací a rozhodování bude EU hrát zásadní roli v oblasti vzájemného sdílení informací, komunikaci nejlepších postupů a při rozhodování v zásadních otázkách, které se dotýkají hned několika nebo všech členských států EU.

Demografické změny a reforma státního sociálního systému • Ke zvýšení zaměstnanosti zvláště mezi staršími jedinci v produktivním věku, ženami a mladými je nutné nasadit účinné strategie, které se nezaměřují jen na jednu oblast. Tím zároveň zajistíme i zvýšení míry porodnosti. • Dále je nutné přistoupit ke specifickým opatřením, například snížení spodní věkové hranice pro zapojení se do pracovního procesu prostřednictvím zefektivnění a zkrácení vzdělávacího procesu; k prodloužení produktivního věku zase přispěje podpora konceptu celoživotního vzdělávání ruku v ruce se zlepšením sociální péče a motivace pracovního trhu. Je možné využít dalších nástrojů, jako například péče o děti všech věkových skupin s cílem zvýšit porodnost nebo cílené motivační prvky pro penzijní systémy. V neposlední řadě je nutné klást větší důraz na slučitelnost pracovního a soukromého života, například prostřednictvím usnadnění práce na částečný úvazek, případně zvýšením pružnosti pracovní doby.

Legální a nelegální migrace • Členské země EU musí přehodnotit své zákony v oblasti imigrační politiky, které jsou zaměřeny proti nekvalifikovaným pracovním silám a nahradit

12

Z á v ě r y

je, alespoň částečně, zákony, které umožní migraci kvalifikovaných pracovních sil. Tato opatření zároveň pomůžou obsadit pracovní místa, která zůstávají neobsazena v důsledku nedostatku kvalifikovaných pracovních sil. Dále je nutné důkladně zvážit potenciální přínosy bodového systému, který by bylo možné adaptovat na národní nebo regionální úrovni a upravovat ho podle aktuálního vývoje trhu pracovních sil. • Tento přístup musí být kombinován s pomocí chudým zemím v oblasti ekonomického rozvoje (například prostřednictvím vyšších investic členských států EU do škol a univerzit v místech, odkud migrující pracovní síly přicházejí). • V rámci EU je nutné nalézt společná řešení problémů spojených s nelegální migrací, která lze uplatnit v rámci jednotlivých zemí, například uznání právního postavení nelegálních přistěhovalců má vliv na jiné členské státy EU vzhledem k volnému trhu pracovních sil v rámci EU. • Je nutné přijmout opatření, které Evropu „zatraktivní“ v porovnání se zbytkem světa, především s ohledem k zájmu udržení a přilákání kvalifikovaných pracovních sil a zabránění tzv. „odlivu mozků“. Jako příklad takových opatření lze uvést usnadnění pohybu kvalifikovaných pracovních sil v rámci Evropy včetně speciálních vízových programů pro výzkumné vědce v rámci Evropy.

Integrace přistěhovalců • Otázky přistěhovalectví nemůže vyřešit pouze přistěhovalecká politika. Ruku v ruce s ní totiž musí jít integrační politika, která například bude vyžadovat povinné jazykové kurzy. Příklad si v tomto ohledu můžeme brát ze zemí jako Kanada nebo Austrálie, které dokázaly najít rovnováhu mezi ekonomickými a kulturními ohledy. V zájmu přistěhovalců, ale i domácího obyvatelstva, je nezbytně nutné řešit specifické problémy integrace přistěhovalců a jejich „druhé generace“ (dětí přistěhovalců) mnohem důkladněji než kdykoliv předtím.

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

REFORMA VEŘEJNÝCH SLUŽEB Výchozí informace Od prvního setkání v roce 2002 se pracovní skupina, která se zabývá reformami veřejných služeb, věnovala především diskusi o tom, jak jsou jednotlivé typy služeb poskytovány v jednotlivých zemích Evropské unie. Porovnáváním a hodnocením přístupů jednotlivých členských států EU se pracovní skupina snaží identifikovat postupy, které by mohly vést k lepšímu a efektivnějšímu vytváření příslušné politiky EU. V průběhu posledních několika let se obecný zájem přesunul z dynamiky privatizace veřejných služeb k otázce, jak splnit očekávání široké veřejnosti prostřednictvím liberalizace trhu tak, aby obecná veřejnost s jednotlivými kroky v tomto směru souhlasila. To byl také klíčový politický cíl. Vzhledem k tomu, že spotřebitelé preferují nařízení a politiku, která vychází z principu zachování „rovnoprávnosti“ a „kvality“, je nutné brát v úvahu jak sociální dimenzi ekonomických služeb, tak ekonomickou dimenzi sociálních služeb. V průběhu jednotlivých Letních univerzit EIN se pracovní skupina shodla na tom, že financování je nutné oddělit od produkce – dohled nad dodržováním jasných a jednoznačných standardů přitom musí zajistit regulatorní orgány jednotlivých členských zemí EU. V porovnání s konvenčními úvahami dospěla pracovní skupina k trochu jinému názoru. Závěrem diskusí bylo konstatování, že čím důležitější je daný sektor pro společnost, tím větší je potřeba ho liberalizovat. Po analýze několika různých modelů zástupci EIN identifikovali hned několik problémů, které zdůrazňují a podtrhují celý reformní proces. Obecně vzato, EU musí stanovit obecné principy pro zlepšení kvality poskytování veřejných služeb v jednotlivých členských státech. Ačkoliv není možné aplikovat jeden model na všechny typy jurisdikcí a sektorů, musí být vytvořena obecná doporučující směrnice, která bude reflektovat odlišný charakter veřejných služeb v jednotlivých zemích. Přirozené odlišnosti v jed-

notlivých členských státech přitom mohou sloužit jako vzor při sestavování jednotného rámce. Obecně platí, že regulace musí být minimální a pokud neexistuje jasný důvod, EU by neměla do těchto záležitostí zasahovat. Stanovování detailních cílů, struktur a mechanismů pro zajištění poskytování veřejných služeb by i nadále mělo zůstat v kompetenci jednotlivých členských států EU. Dále je nutné získat, prezentovat a přijatelným způsobem vyhodnotit výhody, které přináší možnost volby v oblasti poskytování veřejných služeb prostřednictvím iniciativ jako například kupónové systémy. Informovanost veřejnosti a transparentnost systému jsou základními předpoklady pro jakýkoliv liberalizovaný trh, který svým spotřebitelům nabízí větší volbu. Jinak obecná veřejnost bude zastávat názor, že tento trh nefunguje tak, jak má. V průběhu letní university EIN v roce 2005, která se konala v Lisabonu, vyhodnotili její účastníci principy a mechanismy, které jsou využívány ve veřejných službách s ohledem na to, jak jsou schopny splnit požadavky veřejnosti na kvalitu, dostupnost, stanovování cen a přitom zajistit jak požadované ekonomické výsledky tak sociální cíle dané služby. Pracovní skupina se shodla na tom, že úspěch do značné míry závisí na legislativním rámci, který definuje podmínky pro konkurenci, transparentnost a minimální standardy systému a přitom zároveň jasně definuje sociální cíle – jako například univerzální službu a rovnoprávný přístup. Pracovní skupina se v červnu 2006 setkala v Bruselu, aby diskutovala o politice EU zaměřené na „služby v obecném zájmu“. Z dostupných informací vyplynulo, že Evropská komise preferuje zachování sektorového přístupu v této oblasti a chce se zaměřit na vymáhání stávajících práv a závazků namísto toho, aby je rozšiřovala. Komise také zdůraznila, že sociální služby by neměly být výjimkou per se ze čtyř základní práv a svobod EU.

Závěry z diskuse v Lyonu Stejně jako při předchozích setkáních se účastníci kulatého stolu obecně shodli na tom, že nařízení o službách jsou základem národní a místní politiky. Ale zatímco pro-

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

blémy v jednotlivých zemích si mohou být navzájem velmi podobné, přístup veřejnosti k veřejným službám a tím také limity ochoty veřejnosti přijmout změny, se

13

v jednotlivých částech Evropy zásadně liší, což do značné míry reflektuje jak rozdílné historické výchozí body tak nedávné zkušenosti s lokálním stavem věcí veřejných. Volební vítězství švédské pravice v tomto roce dokázalo možné účinky zlepšení sociální péče, ke kterému došlo zavedením dynamické konkurence, jejímž principem je možnost volby mezi veřejnými a soukromými poskytovateli služeb, zvláště pak v oblasti vzdělávání. Nicméně, takovéto ovoce mohou přinést pouze dlouhé roky usilovné práce a ne jen pomíjivé volební sliby. Takový typ konkurence se zasloužil o konstantní a měřitelné zlepšení kvality poskytovaných služeb, protože jednotliví poskytovatelé služeb se vždy dokáží dobře poučit z úspěchů nebo selháních těch druhých. Slovenská středo-pravicová vláda musela v poslední dekádě zvládnout doslova léčbu šokem. V oblasti poskytování veřejných služeb se počet státem vlastněných organizací snížil ze 100% na 10%. Součástí restrukturalizace bylo také zavedení rovné daně a omezení poptávky po nejdražších službách, zvláště pak v oblasti zdravotní péče a důchodového zabezpečení. Nedávné volební vítězství sociálních demokratů by nemělo být vykládáno jako úplné odmítnutí nastolené politiky v této oblasti, ačkoli podíl individuálních plateb v oblasti zdravotní péče byl jednoznačně velmi zatěžující. Středo-pravicový blok si i po provedených reformách udržel 40% podporu ve volbách, které proběhly před dvěma měsíci. Navzdory dlouholeté historii smíšeného financování a vlastnictví infrastruktury se Francie v posledních dvaceti letech vrátila k veřejnému a politickému vnímání určitých služeb, zvláště pak v oblasti vzdělávání a zdravotní péče. Svoboda v podobě volby pro spotřebitele není zrovna silnou motivací ke změnám. Velký odpor je cítit také od zaměstnanců veřejného sektoru, kterým stát už není schopen garantovat stávající privilegia, jednoduše proto, že už si je nemůže dovolit. Navzdory předpojatosti obyvatel Evropy a politiků na národní a místní úrovni, kteří vnímají kvalitu, dostupnost a cenovou dostupnost zdravotních služeb, vzdělávání, sociálních dávek a důchodových dávek jako samozřejmost, chybí celé Evropě pro tyto sektory jakákoliv řešení. Evropa by mohla zvýšit přidanou hodnotu následujícími způsoby: I) zpřístupněním zdravotních služeb v rámci příhraniční spolupráce, což by zajistilo větší možnost výběru a dostupnosti těchto služeb; a II) rozšířením vzájemného uznání a práva usazení v těchto sektorech namísto dodržování strategie harmonizace, která je více méně odsouzena k zániku.

14

Z á v ě r y

Diskuse u kulatého stolu identifikovala následující klíčové otázky a problémy: • Poptávka po sociálních službách bude vždy převyšovat nabídku, která bude vždy přesahovat objem veřejných finančních prostředků, které jsou k dispozici. Otázkou je, jak zajistit akceptovatelnou rovnováhu mezi těmito dvěma faktory. • Změnit odmítavý názor zaměstnanců veřejného sektoru na jakékoliv změny bude velmi obtížné; požadovaný efekt by mohla přinést kombinace zajištění stávajících privilegií a výhled na zlepšení podmínek pro výkon práce. • Na místní úrovni neexistuje žádná „zkratka“, která by umožnila stanovit jasná kritéria pro kvalitu a rozsah poskytovaných služeb, definující specifické služby, které jsou veřejnosti nabízeny a která by přinutila dodavatele těchto služeb k plnění svých povinností. Řešení této otázky vyžaduje investice a dovednosti, které velmi častou nejsou na úrovni orgánů místní samosprávy k dispozici. Volební sliby dané voličům bez jasné definice kritérií v oblasti veřejných služeb jsou velmi nebezpečné. Proto je nutné sdílet ověřené postupy a vyměňovat si zkušenosti. • Podmínka poskytování univerzální služby ukládaná dodavatelům veřejných služeb je bezpochyby přitažlivá z politického hlediska, ale ve svém důsledku může vést k opětovné regulaci celého sektoru prostřednictvím pozvolného politického tlaku na regulatorní mechanismy. Aplikace tržních mechanismů na oblast sociálních služeb si proto žádá detailní a specifickou definici cílů oblasti veřejných služeb. • Průzkumy veřejného mínění nelze použít k předpovídání změn nebo návrhu politiky v sociální oblasti, nicméně právě tyto průzkumy jasně popisují stávající míru očekávání a rozdílů. • Všichni účastníci diskuse u kulatého stolu se také shodli na tom, že skutečným politickým úkolem je získání obecného pochopení potřeby změn. Následný úspěch nebo selhání pak závisí na řízení a získání podpory pro přechod. V tomto ohledu pracovní skupina zdůraznila potřebu opatrné identifikace a analýzy vyzkoušených postupů a zkušeností z celé Evropy, která může poskytnou neocenitelné zdroje především pro politické strany pravého středu.

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

VYTVÁŘENÍ PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOSTÍ V EVROPĚ Výchozí informace Americký týdeník The Economist nedávno konstatoval, že zaměstnanost v euro zóně rostla v poslední dekádě stejně rychle jako v USA především díky tomu, že se evropským firmám oproti minulosti podařilo udržet nižší náklady na jednotku pracovní síly. V květnu 2006 navíc poklesla míra nezaměstnanosti v euro zóně na nejnižší úroveň za posledních pět let, když dosáhla hodnoty 7,9%. Nicméně tento údaj zůstává na mezinárodní poměry hodně vysoký, protože míra nezaměstnanosti v USA byla ve stejném období pouze 4,6% a v Japonsku dokonce pouze 4%. Ambiciózní, ale zároveň nezbytné cíle reforem, na kterých se shodli premiéři členských států EU na setkání Evropské rady v Lisabonu v roce 2000, tedy zatím nejsou naplňovány a Evropa se navíc potýká s otázkou, jak financovat vzrůstající náklady na stárnoucí populaci a s tím spojený úbytek práceschopného obyvatelstva. Průzkumy veřejného mínění potvrzují, že nezaměstnanost zůstává hlavní obavou pro všechny Evropany. Vysoká míra nezaměstnanosti v některých členských zemích EU způsobuje plýtvání lidskými zdroji a zároveň snižování obecné úrovně prosperity. Eurostat odhaduje, že v euro zóně je bez práce přibližně 11,5 milionu práceschopného obyvatelstva. V celé pětadvacítce je pak bez práce celkem 17,8 milionů lidí. Počet lidí bez práce se tak rovná například celé populaci Nizozemska. Evropská komise proto musí sladit svou pozitivní rétoriku s konkrétními kroky, které povedou k propagaci ekonomických reforem a růstu ekonomiky. Nicméně, jednotlivá nařízení EU si velmi často protiřečí a navzájem se rozcházejí. V průběhu posledních čtyř let pracovní skupina EIN, která se zabývá otázkou vytváření pracovních příležitostí v Evropě, označila růst zaměstnanosti za klíčovou otázku evropské konkurenceschopnosti. Pouhé zvýšení účasti jednotlivců na pracovním trhu v Evropě z 64% na 75% - což je mimochodem o pět procent více, než stanovila lisabonská strategie a zároveň o něco vyšší procentuální nárůst, než kterého se některým členským státům EU podařilo skutečně dosáhnout – by výrazně napomohlo snížit rozdíl v HDP mezi EU a USA. Členové pracovní skupiny se dále shodli na tom, že klíčovou roli v otázce růstu zaměstnanosti hrají malé a střední podniky. Administrativní náklady spojené s podnikáním v současné době dosahují zhruba 3% HDP, přičemž na malé a střední podniky zcela disproporcionálně připadá většina těchto nákladů. Přitom snížení

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

Profesor André Fourçans administrativní zátěže, lepší regulace a jednodušší pravidla by výrazně přispělo k ekonomickému růstu a vytváření nových pracovních míst. V průběhu Letní univerzity EIN v roce 2005, která se konala v Lisabonu, pracovní skupina konstatovala, že v Evropě je mnoho pracovníků, kteří nejsou sdruženi v odborových organizacích a značný počet živnostníků a nezaměstnaných, jejichž zájmy nejsou v rámci stávajících politických systému nijak hájeny, tedy přinejmenším na úrovni EU. Založení nových firem a jejich růstu dále brání stávající zaměstnanecké a daňové právní úpravy stejně jako obtížně dostupný kapitál nebo kvalifikovaná pracovní síla. Evropská komise by proto měla směrem k legislativní činnosti přijmout lehčí přístup. Jinými slovy, nařízení by neměla být tak přísná a obecně by bylo vhodné více respektovat princip subsidiarity. EU zkrátka nesmí „podlézat“. Pravidla musí být konkrétní a vztahovat se na daný rozsah činností. Pracovní skupina navrhla, aby malé a střední podniky s deseti nebo méně zaměstnanci nepodléhaly povinnosti dodržovat některá konkrétní nařízení EU. V únoru 2006 se pracovní skupina sešla v Paříži, aby prodiskutovala otázky „nejlepších postupů“ v oblasti trhu práce. Členové pracovní skupiny se shodli na tom, že je potřeba předvídatelný a vhodný mix opatření, dostatek veřejných financí, jasná pravidla pro konkurenci a jen lehká regulace. Pracovní skupina se také zabývala dánským modelem tzv. „pružné bezpečnosti“ (flexisecurity) a odporem Francie k určitým reformám na pracovišti. Na závěr jednání pak pracovní skupina vyhodnotila opatření australské vlády, která se rozhodla zrušit regulatorní povinnosti pro všechny společnosti, které mají méně než 100 zaměstnanců. Toto rozhodnutí australské vlády bylo posledním v řadě opatření, která výrazně přispěla ke snížení míry nezaměstnanosti na tomto kontinentu.

15

Závěry z diskuse v Lyonu Účastníci kulatého stolu v Lyonu dospěli k následujícím závěrům: • Hlavní dlouhodobou hrozbou, kterou Evropa musí očekávat a konfrontovat, je demografický vývoj. V rámci řešení této otázky je nutné provést reformu a modernizaci všech oblastí sociální politiky, včetně systému poskytování zdravotní péče a důchodových systémů. • Stávající evropské sociální modely se musí změnit tak, aby byly schopné čelit jak demografickým změnám tak globalizaci. Tento proces je nutné řídit proaktivně, jinak budeme muset reagovat náhle a bez přípravy. • Pružná pracovní doba, zvláště pak práce na zkrácený úvazek nebo dočasná práce je něco, co by přivítali jak zaměstnanci tak zaměstnavatelé. Z tohoto důvodu je vhodné tento aspekt aktivně podporovat. • Data OECD z oblasti vytváření nových pracovních míst jasně dokazují, že některá opatření fungují lépe než ta druhá. Proto je nutné, aby jednotlivé vlády v tomto ohledu jednaly rychle a eliminovaly tak disfunkční sociální politiku a negativní motivační faktory (například předčasný odchod do penze nebo invalidní důchod namísto řádného důchodu). • Ověřené postupy a opatření zvyšují počty jedinců, kteří pracují, protože jim dávají důvod pracovat. Jedním z příkladů může být nižší daňová sazba pro

skupiny s nižším příjmem. V tomto ohledu jsou pak hlavní hnací silou pro vytváření nových pracovních příležitostí malé a střední firmy. • Ochranná opatření (především ve vztahu k mladým lidem a ženám) velmi často mají kontraproduktivní efekt. • A konečně, důsledně organizované přistěhovalectví lze považovat za významnou příležitost pro zajištění udržitelnosti evropských sociálních systémů. Účastníci kulatého stolu se shodli na tom, že existuje středo-pravý sociální model, který vychází ze základních principů tržní ekonomiky, konkurenčního prostředí a sociálních jistot. Sociální politika pak není a nesmí být považována za monopol levicových politických stran, které většinou trvají na politice, která podrývá zodpovědnost jedinců v této oblasti a významně redukuje motivační prvky. Sociální agenda EU musí být přepracována a reformována. Například, směrnice o pracovní době je zablokovaná a vypadá to, že ještě zablokovaná dlouho zůstane. Nejlepším způsobem, jak se z této situace dostat, by bylo stažení této směrnice a její nahrazení vhodným opatřením pro zajištění zdraví a bezpečnosti práce, která se zaměří spíše na specifikaci doby nezbytné pro odpočinek spíše než na pracovní dobu samotnou. Při sestavování nových pravidel by Komise měla více naslouchat hlasu pracujících a ne jen jejich zástupcům. Při sestavování pravidel pro nezbytný odpočinek by bylo vhodné provádět rozsáhlé konzultace.

European Ideas Network - Lyon 2006

16

Z á v ě r y

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

DIGITÁLNÍ EKONOMIKA Výchozí informace Pracovní skupina EIN pro digitální ekonomiku byla ustanovena v letošním roce s cílem identifikovat vliv informačních a komunikačních technologií (tzv. ICT) a řešit výzvy, které přináší pro evropské zákonodárce s ohledem na maximální využití potenciálu těchto technologií pro občany, ekonomickou sféru a veřejné služby. Vzhledem ke skutečnosti, že na světě už je více jak miliarda připojení na internet a dvě miliardy uživatelů mobilních telefonů a s ohledem na kontinuální vývoj většiny kvalitativních indikátorů technologického vývoje, lze konstatovat, že svět je v roce 2006 v oblasti moderních technologií připraven lépe, než kdykoliv před tím.

ní příležitosti pro kvalifikované odborníky. Odvětví informačních a komunikačních technologií je hnacím motorem inovace, konkurenčních schopností a růstu také v mnoha dalších průmyslových odvětvích. Bohužel však musíme konstatovat, že Evropa v tomto sektoru výrazně zaostává za USA a Asií a to i přes velké úspěchy v některých specifických segmentech trhu. Navíc schopnost absorbovat nové ICT je v Evropě mnohem nižší než v ostatních částech světa. Současný rozdíl mezi úrovní produktivity Evropy a USA je do značné míry ovlivněn skutečností, že právě Spojené státy v minulosti mnohem více investovaly do ICT a naučily se tyto technologie lépe využívat.

Moderní komunikační technologie poskytují nesčetné možnosti z hlediska zlepšení kvality života a řešení zásadních společenských problémů. Nicméně, využívání těchto moderních technologií zároveň představuje velkou výzvu jak pro jednotlivce tak pro celou společnost. Je totiž nezbytně nutné respektovat zavedené a respektované hodnoty jako právo na soukromí a bezúhonnost, přičemž rozvoj informačních a komunikačních technologií nesmí nadále prohlubovat rozdíly mezi kvalitou infrastruktury chudých a bohatých zemí.

Využití ICT ve veřejném sektoru by mělo napomoci modernizaci struktur, procesů, regulačního rámce, lidských zdrojů a kultury veřejné správy s cílem zajistit efektivnější práci vlád a v neposlední řadě zvýšení „veřejné hodnoty“ tohoto odvětví. Do roku 2020 by státní správa měla být již automatizována a personalizována, což významný způsobem přispěje ke zjednodušení styků mezi vládou, občany a podnikatelskou sférou. V důsledku klimatu technologických změn se možná staneme svědky vzniku nových modelů demokratické zainteresovanosti. Technologie ICT totiž může usnadnit „účast“ občanů na věcech veřejných tím, že jim poskytne přímý přístup na veřejné úřadovny a to odkudkoliv, kdykoliv a v jakémkoliv jazyce.

Produkty a služby ICT budou mít i v budoucnu nezanedbatelný vliv na naše životy. Technologická konvergence povede ke vzniku integrované a neviditelné infrastruktury, která může zásadním způsobem ovlivnit téměř všechny oblasti sociální interakce včetně způsobu, jakým jednotlivci získávají, zacházejí a sdílejí informace a znalosti. Nové typy komunikace mezi „lidmi a stroji“ by měly vést ke zlepšení úrovně poskytované zdravotní péče a usnadnit celoživotní vzdělávání. Nová generace internetu – tzv. Web 2.0 – s největší pravděpodobností způsobí doslova komunikační explozi na všech úrovních. ICT je jedním z největších odvětví evropské ekonomiky, které vykazuje dvojciferné tempo růstu a vytváří pracov-

Poskytování služeb prostřednictvím tzv. e-governmentu navíc pomůže lepší absorpci technologií ICT a zároveň vytvoří nové ICT skupiny v Evropě. Nicméně v současné době narážíme na skutečnost, že většina orgánů státní nebo veřejné správy v Evropě ma k plnému využití potenciálních výhod moderních technologií ještě hodně daleko. Větším investicím do technologií ICT a lepšímu využití dosud brání především rozpočtová omezení, odpor vůči organizačním změnám a celá řada dalších překážek.

Závěry z diskuse v Lyonu Účastníci kulatého stolu na téma digitální ekonomika v Lyonu zvážili kontext v jehož rámci se toto specifické odvětví bude vyvíjet do roku 2020 a zabývali se také kritic-

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

kými otázkami, které bude nutné řešit. Výsledkem diskuze je potenciální pracovní program do budoucna, který, jak doufáme, při své práci využijí také jiné think-tanky.

17

• Pevné modely plánování nemají vzhledem k prognózám dalšího dynamického vývoje odvětví informačních a komunikačních technologií šanci na úspěch. (Neexistuje žádný plán „Digital 2020“). Jisté je, že počet připojení na internet i nadále poroste exponenciální řadou a všudypřítomné služby budou provozovány pomocí bezdrátových technologií, za ceny, které nebudou mít jakoukoliv souvislost se vzdáleností. Odvětví informačních a komunikačních technologií bude i v budoucnu velmi dynamické. • ICT je ověřenou součástí rychlého ekonomického růstu, ale Evropa v oblasti vývoje a využití moderních technologií zaostává. Spojené státy mají pro účely vývoje a výzkumu k dispozici dvakrát vyšší rozpočet než EU. Čína a Indie realizují zásadní dlouhodobé investice do výzkumu a vzdělávání v této oblasti. (Například společnost Huawei podala v roce 2005 celkem 2000 patentových žádostí.) • Informační a komunikační technologie poskytují nadnárodním společnostem příležitost vyvíjet své aktivity po celém světě bez jakýchkoliv problémů. Aktivity s přidanou hodnotou přitom nejsou soustředěny jen na jediném místě. O konkurenceschopnosti společností v oboru přitom čím dál tím více rozhoduje regulační prostředí, ve kterém se pohybují. • Podnikatelské a vládní modely budou kombinovat jak tzv. „push“ (řízené moderní technologií) tak tzv. „pull“ (řízené požadavky zákazníků) aspekty. Nicméně, masové rozšiřování nových technologií ve společnosti zároveň způsobuje „digitální napětí“ v oblasti bezpečnosti, soukromí a využívání osobních dat. • V oblasti poskytování veřejných služeb pro občany existuje obrovský potenciál pro zvýšení efektivity. Nicméně zvýšení efektivity v této oblasti vyžaduje neohrožené politické vedení, protože spíše než automatizovat stávající procesy je nutné transformovat stávající organizace. • Zlepšit efektivitu využití informačních a komunikačních technologií je možné pod „organizovaným vedením“. Nicméně, takové vedení musí velmi dobře zvážit rovnováhu mezi inspirací a pozitivními intervencemi. Jinak hrozí to, že využití bude příliš normativní a zpomalí další inovace.

18

Z á v ě r y

Politické otázky: Společnost • Na úrovni EU (a možná, že i na globální úrovni) je nutné prosadit společné principy pro ochranu soukromí a zajištění bezpečnosti, ale přitom respektovat různé přístupy jednotlivých členských států (např. otázka průkazů totožnosti). • Zároveň je nutné zajistit obohacení tzv. „e-skills“ nebo-li technologické gramotnosti a vzbudit v občanech zájem o vědu a technologie. Ve stejnou chvíli je nutné se náležitě věnovat také problému „digitálních rozdílů“ mezi všemi věkovými a příjmovými skupinami obyvatelstva.

Politické otázky: Ekonomika V této oblasti dospěli účastníci kulatého stolu k názoru, že ekonomická politika by v tomto směru měla: • Zajistit podporu EU regulačnímu prostředí, které umožní a podpoří investice do ICT (nejzásadnější otázkou je spektrální politika). • Podporovat vyvážené prostředí IPR a udržovat pevná kritéria pro patentovatelnost (kvalita patentů) a zároveň zvyšovat povědomí o rolích patentů, které může sloužit jako pobídka k dalším investicím. • Zachovat prioritu odvětví informačních a komunikačních technologií v oblasti veřejného výzkumu a vývoje a hledat způsoby, jak převést inovativní myšlenky do podoby výrobků a služeb (například pomocí rizikového kapitálu nebo inovativním způsobům zadávání veřejných zakázek). • Odstranit vnitřní omezení v oblasti informačních a komunikačních technologií (zvláště pak vyplývající z pracovního práva) pomocí reformy sociálních modelů a způsobu poskytování veřejných služeb. • Změnit zaměření odvětví již využívajících ICT z neustálého snižování nákladů na vylepšení služeb zákazníkům a sledovat přidanou hodnotu pro veřejnost. • Vytvořit prostředí, které umožní další vývoj modelů s „měnitelnou geometrií“, přičemž ICT zajistí vytvoření sítí a víceúrovňovou konsolidaci.

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

EKONOMICKÁ, MONETÁRNÍ A FISKÁLNÍ POLITIKA Výchozí informace Udržitelná fiskální politika je v současné době naprosto nezbytná nejen vzhledem k současným demografickým trendům v Evropě. Fiskální rozvážnost, nízká míra zadlužení, efektivní výdaje a reforma ekonomiky nabídky jsou zásadními předpoklady k potlačení deficitů, zvýšení produktivity, zvýšení ekonomického růstu a zvýšení životních standardů v Evropě. Členské státy EU musí jasně převzít svůj díl zodpovědnosti za zdravou fiskální politiku a za splnění cílů a závazků, ke kterým se zavázaly v rámci Paktu stability a růstu (SGP). Pracovní skupina EIN, která se zabývá ekonomickou, monetární a fiskální politikou, se v posledních čtyřech letech zabývala různými aspekty jednotlivých otázek a problémů. Pracovní skupina dospěla k závěru, že Evropská centrální banka (ECB) je sice kompetentním správcem společné měny, ale v některých ohledech se až příliš zaměřuje na detaily a přitom by při stanovování úrokových sazeb měla více brát v úvahu skutečný stav ekonomiky v euro zóně. Nezávislost ECB je důležitá při zajištění cenové stability a položení základů udržitelného ekonomického růstu, nicméně ECB by měla publikovat detailnější informace o interních debatách, které se vztahují k fiskální politice. V zájmu zajištění dlouhodobé úspěšnosti společné monetární politiky v rámci euro zóny je nutné přistoupit k větší liberalizaci a deregulaci trhu a dodržování principu konkurence. Úspěšná a fungující společná měna totiž vyžaduje pružný trh práce a výrobků. Nižší daňová zátěž založená spíše na konkurenčním prostředí než na harmonizaci by byla skutečným podnětem k rychlejšímu ekonomickému růstu. Vysoké daňové zatížení v Evropě je jednou ze zásadních překážek ke světové konkurenceschopnosti. Daňové předpisy a struktury musí být vnímány v globálním kontextu a to jak s ohledem na Asii tak na USA.

Co se fiskální politiky týče, pracovní skupina považuje fiskální rozvážnost a vyvážené veřejné rozpočty za základní principy, které by měly dodržovat všechny členské státy EU. Evropské instituce se nesmí stát obětními beránky v okamžiku, kdy některé ze členských států EU nesplní fiskální kritéria. Stávající 3% limit schodku státního rozpočtu je dostačující, nicméně je nutné více brát v úvahu ekonomický cyklus. Členské státy EU musí zajistit, aby se úroveň zadlužení snižovala a udržela se pod 60% limitem, přičemž hlavní hnací silou strukturální ekonomické reformy by měl být Pakt stability a růstu. V průběhu Letní univerzity EIN 2005 v Lisabonu se pracovní skupina zaměřila na otázky liberalizace v oblasti finančních služeb a konstatovala, že jednotný a monolitický přístup není v této oblasti vhodným způsobem řešení. Maloobchodní a velkoobchodní finanční společnosti totiž potřebují odlišný přístup z hlediska regulace, přičemž informační asymetrie v tomto oboru byla doposud oprávněným důvodem pro legislativu na ochranu zákazníků. Integrovanější finanční a kapitálové trhy povedou k větší přeshraniční konsolidaci poskytovatelů finančních služeb. Protekcionalismus je totiž vždy důvodem k velkým obavám. V červnu 2006 se pracovní skupina setkala v Bruselu, aby zhodnotila postup plnění myšlenky společného evropského trhu. Zvláštní pozornost věnovala pracovní skupina otázce, jak zlepšit veřejné soutěže a výzkumné mezinárodní projekty. Soustředila se také na otázku řešení problému „pozlacování“ opatření EU státními orgány jednotlivých členských zemí a v neposlední řadě také na provádění efektivních analýz nákladů a hodnocení vlivů před navrhnutím nových regulačních opatření.

Závěry z diskuse v Lyonu Společný evropský trh a produktivita Společný evropský trh (SEM) nefunguje efektivně. To je také hlavní důvod toho, proč Evropa zaostává v oblasti produktivity, technologických inovací a tvorby hodnot

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

v porovnání s USA. Nehledě na to, že Evropa je zcela nepřipravena čelit nástupu asijských firem. Společný evropský trh zůstává příliš roztříštěný (zejména v oblasti energetických a finančních trhů nebo v oblasti služeb), přičemž konkurence je ke škodě spotřebitelů ome-

19

zená. Je nutné vytvořit novou a rozsáhlou směrnici o službách. Nedostatky společného evropského trhu se projevují v recidivující vysoké míře nezaměstnanosti a nízké produktivitě práce. Nicméně, lepší výsledky Evropy z hlediska produktivity práce na jednoho zaměstnance jsou jen slabou útěchou, protože jakákoliv nově vytvořená pracovní místa ve spojení s nízkou návratností investic zákonitě povedou k dalšímu poklesu měřené produktivity práce. Narůstající protekcionistický sentiment v Evropě, který je zvlášť patrný v oblasti příhraničních fůzí a akvizic, Peter Jungen a Loïc Armand je velkým rizikem pro fungování a zda přitom využívá veřejné infrastruktury (od dopravSpolečného evropského trhu. Proto je nutné, aby vlády ní sítě až po vzdělávací systém). Pracovní skupina rovjednotlivých evropských zemí postupovaly odhodlaně něž vyjádřila podporu systému, který vychází z americs ohledem na světový volný obchod. kého systému poměrného výpočtu (daň se vztahuje k místu, kde společnost vyvíjí své aktivity, zaměstnává pracovní síly a vynakládá své investice). Daňový systém Daňové systémy v Evropě jsou anachronické a většinou se vyznačují kombinací vysokých daňových sazeb a mnoha výjimek a úlev. To vše způsobuje, že systém je neefektivní, zkreslený a zdroje jsou přidělovány nesprávně. Zákonodárci tak mají jedinou možnost: nižší daňová sazba musí být doplněna o nulové výjimky v případě speciálních zájmů. Daňová soutěž založená na tržním prostředí je mnohem lepší než byrokraticky vynucované slaďování daňové zátěže. Je nepřesné a nesprávné vykládat si daňovou soutěž jako „sociální dumping“. Jedná se spíš o základní rys efektivní tržní ekonomiky a zákonodárci se musí postavit cizím zájmům, které oponují provádění daňových reforem. Existuje důvod, proč se zaměřit na snižování daní z příjmu (podpora motivace k práci) a přesunout větší daňovou zátěž na spotřebu. Evropské daňové systémy se staly až „příliš progresivními“. Chrání totiž zavedené zájmy na úkol vytváření nového bohatství. Zároveň je nutné podniknout kroky v zájmu řešení nekalých daňových postupů. Je nutné se zaměřit především na to, aby se daňové platby společností odvíjely od toho, zda daná společnost skutečně vyvíjí činnost

20

Z á v ě r y

Výzkum a vývoj/rizikový kapitál Evropa netrpí nedostatkem rizikového kapitálu. V tomto ohledu nic nebrání vzniku nových společností. Problémem je to, že volný kapitál vytvořený v Evropě je přesouván za oceán především z důvodu nedostatku adekvátních investičních příležitostí. Hlavní nedostatek Evropy spočívá v lidském kapitálu. Navíc je více než pravděpodobné, že konkurence z Asie (zvláště pak z Indie) se bude stupňovat. Lisabonská agenda obsahovala také výzvu k větším investicím do výzkumu a vývoje. Pouhé pumpování peněz do investic a výzkumu ale problém nevyřeší. Lepší je zaměřit se na investiční příležitosti a reformy terciárního vzdělávání. To pomůže redukovat stávající špatnou alokaci lidského kapitálu. V oblasti rizikového kapitálu neexistuje skutečný evropský vnitřní trh. Většinou totiž převládají národní zájmy. Proto je nezbytné provést legislativní změny a vypracovat konkurenční politiku, čímž dojde k otevření trhu výzkumu a vývoje a volnému toku kapitálu v rámci společného evropského trhu.

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

ENERGETICKÁ POLITIKA A POLITIKA OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Výchozí informace První dva roky po svém založení, které se uskutečnilo v rámci Letní univerzity v El Escorial v roce 2003, se pracovní skupina EIN pro energetickou politiku a politiku ochrany životního prostředí primárně zaměřila na otázky ochrany životního prostředí a použití vhodných tržních nástrojů k zajištění udržitelného ekonomického rozvoje. V průběhu posledního roku se ale skupina v reakci na stoupající ceny ropy a události, mezi které patřila také ruská energetická blokáda Ukrajiny, zaměřila na zajištění evropské energetické bezpečnosti. Pracovní skupina konstatovala, že využívání jaderné energie bude zřejmě nevyhnutelné, protože fosilní paliva jsou nejen vzácnější, ale také mají větší vliv na životní prostředí.

Alistair Burt a Fred Smith V oblasti ochrany životního prostředí se pracovní skupina shodla na tom, že využití tržních nástrojů jako např. obchodovatelné povolenky, oceňování skutečných zdrojů a daňové úlevy, lze rozšířit na většinu současných zdrojů. Politika ochrany životního prostředí musí být vypracována na základě vědeckých poznatků a musí respektovat zásady obezřetnosti. Regulační analýzy nákladů a výnosů a strategické enviromentální hodnocení musí přesahovat rámec jednotlivých projektů, plánů a programů a musí být navázán na samotnou politiku ochrany životního prostředí. Hodnocení vlivů a rizik musí být prováděno nezávisle na úřadech, které návrh předkládají, kdykoliv je to prakticky možné. Zásada obezřetnosti pak musí být v rovnováze s principem proporcionality. Existuje však také potřeba vytvořit nový koncept ekologie posunout se mimo tradiční zelenou a socialistickou terminologii, která se v tomto oboru tak často používá. Průmysl by měl prezentovat pozitivnější přístup a méně se omlouvat za velká a často nadhodnocená rizika. Pokud chtějí členské státy EU úspěšně reagovat na ekologické a enviromentální výzvy budoucnosti, musí nejprve vybudovat prosperující ekonomiku. V průběhu Letní univerzity v Lisabonu v roce 2005 pracovní skupina konstatovala, že zákonodárci budou muset v blízké době řešit otázky spojené s nedostatkem energií, především s ohledem na skutečnost, že do roku 2050 se poptávka po energii dvojnásobně zvýší. Proto bude nezbytné přistoupit k liberalizaci trhu s energiemi, diverzifikovat zdroje dodávek a zredukovat objem produkova-

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

ných odpadů. Jedním z přijatelných řešení je využívání bio paliv, nicméně využití vodíku je stále komplikované především díky problémům s jeho výrobou, skladováním a distribucí. Přechod na jadernou energetiku se tedy zdá nevyhnutelný. Využití energie vyráběné z jádra by ovšem vyžadovalo větší transparentnost při rozhodování o otázkách spojených s jadernou energetikou, především v zájmu zvýšení důvěry obyvatel a spotřebitelů. Pracovní skupina se v dubnu 2006 sešla v Londýně a shodla se na tom, že vzhledem k narůstající poptávce po energiích se vysoké ceny ropy jen tak nesníží. Do hledání nových zdrojů nebylo v minulosti investováno dostatečné množství finančních prostředků. Neinvestovalo se také do infrastruktury, jako například do skladovacích kapacit nebo rafinérií. V současné době to vypadá, že trh není schopen nabídnout dostatečné pobídky k investicím do hledání nových nalezišť ropy nebo skladovacích kapacit. Tuto situaci je nutné urychleně řešit. Členové pracovní skupiny zdůraznili potřebu rozvoje panevropských elektrických a plynových rozvodných sítí, které zlepší vzájemnou propojitelnost, možnost volby a zvýší konkurenci na trhu. Bez společné energetické politiky zůstane EU zranitelná vnějšími vlivy i v budoucnu. Budoucí energetické potřeby Evropy vyžadují reakci v podobě koherentní horizontální politiky, která v sobě skloubí ekologickou, diplomatickou, průmyslovou a technologickou dimenzi. Nicméně, zvýšení kapacity dodávky musí jít ruku v ruce se snižováním poptávky prostřednictvím efektivnějšího využívání energií a jejich reálných úspor.

21

Závěry z diskuse v Lyonu Diskuse u kulatého stolu v Lyonu se zaměřila především na nedostatek energií a velké energetické závislosti Evropy. Závěry lze shrnout následujícím způsobem:

• Nová technologická řešení lze získat pouze prostřednictvím výzkumu a vývoje. (Např. štěpení jádra s ITER, palivové články a čisté uhlí.)

• Členské státy EU a jednotliví hráči na energetickém trhu musí uznat, že v zájmu zajištění ekonomického rozvoje je nutné využívat různé druhy energetických zdrojů. Mezi tyto zdroje patří také jaderná energetika, která si zaslouží větší respekt a obecné přijetí mezi veřejností. V tomto ohledu může hrát důležitou roli lepší komunikace a využití nezávislých orgánů a institucí pro propagaci transparentnosti a bezpečnosti tohoto zdroje energie.

• Energetická účinnost je považována za jeden z nejdůležitějších a také dosažitelných cílů. Nová evropská směrnice pro „koncovou účinnost a energetické služby“ je dobrým nástrojem, který může napomoci zajistit větší konvergenci jednotlivých hráčů na trhu (tzv. bílé certifikáty). Větší energetická účinnost je důležitá zvláště u budov.

• Na evropské úrovni je nutné zajistit lepší mix energetických zdrojů, protože jsme až příliš závislí na energii vyráběné z fosilních paliv. V tomto ohledu je nutné větší součinnost jednotlivých členských států, která zajistí ideální složení zdrojů energie. Podpora využívání obnovitelných zdrojů musí pokračovat i nadále. • Postupné vybudování evropské rozvodné sítě je důležitý krok v budování funkčního evropského trhu s elektrickou energií. Společná rozvodná síť povede také k lepší koordinaci vytížení vysokonapěťových přenosových tras. • V zájmu posílení role národních regulačních orgánů, které mají různou míru kompetencí a pravomocí, by bylo vhodné zvážit možnost vytvoření evropského regulátora.

• Role emisních povolenek je důležitá a musí být dále rozšířena. Za úvahu stojí zavedení individuálních „uhlíkových kreditních karet“. • Jeden z největších spotřebitelů energií – dopravní sektor – má mnoho možností pro zlepšení. Patří mezi ně využívání biomasy a bio paliv, používání elektromobilů, lepší koordinace výzkumu a vývoje, lepší zachycování CO2 a lepší řízení dopravy pomocí světelné signalizace. Jinými slovy, Evropa musí hrát významnější roli při rozvoji energetického trhu a zajišťování jeho účinnosti. Vzhledem k tomu, že energetická politika je dlouhodobým fenoménem, je nutné zajistit široký politický konsensus. Navíc bez pozitivního názoru veřejnosti v této oblasti nelze dosáhnout zásadních změn.

Francis Bouquillon a Patrick Oliva

22

Z á v ě r y

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

UDRŽITELNÉ ZEMĚDĚLSTVÍ A BEZPEČNOST POTRAVIN Výchozí informace Reforma společné zemědělské politiky znovu upozornila na širší otázky spojené se zemědělstvím a venkovem, které Evropská unie v současné době řeší. Pracovní skupina pro udržitelné zemědělství a bezpečnost potravin se od roku 2002 zabývala potřebami zásadních reforem v zemědělském sektoru. Od samého začátku pracovní skupina upozorňovala na skutečnost, že rozšíření stávajících dotací do zemědělství na nově přistoupivší země EU je zhola nemožné. Změny jsou nutné nejen v důsledku rozšíření EU, ale také vzhledem k pevně stanoveným zemědělským rozpočtům a jednání se Světovou obchodní organizací. Pracovní skupina zastává názor, že Evropa potřebuje dynamický zemědělský sektor, který bude inovativní a bude sledovat potřeby trhu. Zároveň musí být udržitelný z hlediska sociálních, ekologických a ekonomických podmínek. V tomto procesu musí být klíčovým cílem reformy společné zemědělské politiky zrušení vazby na podporu produkce s cílem vytvořit udržitelnou strategii pro budoucnost, která bude řízena potřebami trhu. Zodpovědnost za podporu zemědělcům by měla být přenesena na členské státy. Obnova venkova není jen zemědělský problém, ale také problém ekonomický a sociální. Evropská unie potřebuje pružný rámec pro politiku venkova, která bude založena na jednotlivých regionech. Produkce potravin musí být integrovanou politikou, která sleduje princip „z farmy na vidličku“ nebo „z pluhu rovnou na stůl“ a to v celém potravinovém řetězci až k samotnému spotřebiteli. Dále je nutné klást větší důraz na bezpečnost a kvalitu potravin. Jedině aktivní reakce na potravinové krize pomohou znovu získat důvěru spotřebitelů. Reforma společné zemědělské politiky musí upřednostnit

politiku, která propaguje místní potraviny, obnovitelné zdroje a venkovské firmy. Udržitelnost se musí vztahovat na celou venkovskou ekonomiku a musí mít podporu v dodržování ekologických principů. Pracovní skupina se dále shodla na tom, že je nutné zajistit, aby nejchudší země světa nebyly znevýhodňovány dotacemi a dalšími rušivými praktikami v oblasti zemědělství. Akceptace volného obchodu a tržních sil v oblasti zemědělství je důležitý argument, který je nutné prosadit a to i přesto, že jednostranné odvolání dotace nemusí být vždy ideálním řešením. V průběhu lisabonské Letní univerzity EIN v roce 2005 se pracovní skupina zaměřila na specifickou otázku bio paliv. Účastníci zdůraznili roli, kterou bio paliva mohou hrát při řešení energetických problémů Evropy, ale zároveň upozornili na to, že je nutné provést řádnou analýzu možných nákladů a to včetně vyhodnocení jakéhokoliv umělého narušení krajiny masovou kultivací rostlin pro výrobu bio paliv a biomasy. Kromě výzkumu a vývoje zaměřeného na využití stávajících zkušeností v této oblasti je dále nutné vytvořit více příležitostí pro širší využití biotechnologií. Pracovní skupina se v červnu 2006 setkala v Madridu, aby se zabývala reakcí Evropy na nedostatek vody. Účastníci vyzvali k holistickému přístupu k věci s tím, že dotování cen vody považují za neudržitelné, protože způsobuje její neefektivní využívání. Společné vlastnictví práva na vodu má také za důsledek větší produkci odpadních vod, protože neexistuje jak smysl pro jasnou odpovědnost tak motivace šetřit s tak cennou komoditou. Spotřebitelé z řad domácností, ale i společností musí být motivováni k efektivnějšímu používání vody ruku v ruce se změnou systému její dodávky.

Závěry z diskuse v Lyonu V čase, kdy mezi veřejností převládá nezájem o potravinovou produkci, ale na druhou stranu je evidentní její zájem o životní prostředí, si účastníci kulatého stolu položili následující otázky: jak podpořit informovanou a vyváženou debatu o otázkách typu bezpečnost potravin a jejich genetická modifikace;

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

jak by zemědělství mělo chránit své vlastní důležité zdroje jako např. vodu a zároveň zajistilo udržitelné dodávky vody pro všechny; do jaké míry zemědělská politika a politika rozvoje venkova Evropské unie řeší sociální zodpovědnost a skutečně volný trh?

23

Světová obchodní organizace a jednání v Doha • Jednání v Doha sice zcela nezkolabovaly, ale jsou ve stádiu „pomalé smrti“. Hlavním kamenem úrazu je právě zemědělství. • Do deseti let bude nutné zdvojnásobit produkci potravin. Politika Evropské unie by proto měla zajistit skutečnou globální konkurenceschopnost tak, aby mohla vyvíjet činnost na všech potenciálních trzích (jak na vnitřním tak na celosvětovém). Přímé subvence EU deformují trh dokonce uvnitř EU, zvláště pak po rozšíření o nové členské státy. • Ať už rozhovory se Světovou obchodní organizací vyústí v úplné zrušení subvencí nebo ne, rozpočet EU bude pod stále větším tlakem. Proto je nutné vypracovat proaktivní politiku. Reforma zemědělské politiky se tak stává endemickou, ale i tak je nutné zajistit stabilitu a jistotu stejně jako její opatrnou revizi v letech 2008 – 2009.

Mohou se objevit skutečnosti, které mohou dát vzniknout specifickým druhům geneticky modifikovaných potravin pro EU (např. plodiny odolné proti suchu), které pak budou používány v rámci opatření a předpisů Evropské unie. • Evropská unie nemůže trvat na inovaci volného obchodu a pak omezovat nástroje pro jeho vytvoření. • Bio paliva lze dlouhodobě efektivně využívat pouze za předpokladu, že při výzkumu plodin pro jejich výrobu bude možné využívat geneticky modifikovaných rostlin. • Debata na téma využití půdy pro pěstování plodin pro výrobu bio paliv nebo pro pěstování potravinářské produkce – již nyní se na velkých plochách pěstuje řepka olejka, která se používá pro potravinářskou výrobu, ale také výrobu bio paliv.

Vodní zdroje – jejich využití a zneužití • Rostoucí poptávka po vodě vystaví dodavatele do roku 2020 velkému tlaku. Společné vlastnictví práva na vodu má za důsledek nezodpovědné a bezohledné využívání vodních zdrojů.

Bezpečnost potravin, bezpečnost a geneticky modifikované potraviny • Bezpečnost potravin je velkou příležitostí pro horizontální státní legislativu. Ačkoliv existuje velmi dobrá základní legislativa na úrovni EU, její implementace je odlišná a je nutné je sladit. • Opětovné propojení spotřebitelů s místními/regionálními koncepty zajistí lepší informovanost, ale i přesto je nutné výrobky opatřovat etiketami s jasnými informacemi o nutričních hodnotách a datu výroby. • Nadnárodní výrobci potravin postupně mění své postupy tak, aby se staly prospěšnými společnostmi. Zaměřují se na personalizovanou výživu, která potravinám dodá emocionální a sociální dimenzi. Pokud si skutečně chtějí získat důvěru spotřebitelů, musí spolupracovat se zemědělci, kteří sympatizují s tímto přístupem, již v průběhu výroby surovin používaných k výrobě potravin. • Geneticky modifikované potraviny nejsou samy o sobě nebezpečné. Nebezpečné je ale jejich neomezené nasazení na trh nebo nedbale aplikované výsledky výzkumů.

• Dotování vodních zdrojů je neudržitelné – 80% skutečných nákladů na vodu je hrazeno dotacemi, což vede k lhostejnému využívání zdrojů a plýtvání veřejnými prostředky. • Podpora efektivního využívání vodních zdrojů v domácnostech a ve firmách je nejúčinnějším opatřením v krátkodobém horizontu. Klíčem k úspěchu je vzdělávání, podpora inovace a zodpovědnost. • Voda se stala politickou otázkou a její význam v budoucnosti dále poroste. Požadavky na právo na vodu ohrožují dlouhodobou politiku v této oblasti. • Pokud dojde k liberalizaci trhu s dodávkami vody, dojde k přerozdělení zemědělské produkce na základě tržních sil. Proto je nutné zahrnout otázky spojené s energetikou a vodou do společné zemědělské politiky.

• Geneticky modifikované potraviny jsou základním nástrojem pro inovaci a přežití zemědělství v EU.

24

Z á v ě r y

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

EVROPSKÉ VLÁDNUTÍ Výchozí informace Evropa prochází procesem vývoje nové formy vládnutí v rámci celého kontinentu. Zatímco hranice veřejné politiky již nutně nekorespondují se zeměpisným rozdělením států, současní obyvatelé Evropy chtějí mít větší možnost dohledu a výkonu přímé kontroly nad tím, co jednotlivé vlády provádějí. Loňská všelidová hlasování ve Francii a v Nizozemsku byly jasným důkazem toho, že Evropská unie a vlády jednotlivých členských států musí lépe reagovat na přání voličů a vnímat jejich varování. Oddělení obyvatel od rozhodovacích procesů na různých úrovních je závažnou vnitřní výzvou Evropské unie. I nadále se ozývají hlasy, které upozorňují na složitost procesů v rámci EU a jejich netransparentnost. Objevují se také připomínky k neefektivní administrativě Evropské komise. Bohužel však dochází k tomu, že tradiční debata o institucích EU je velmi často stylizována mezi falešné antiteze federálního superstátu a desintegrace. Nicméně i tak je nutné se zaměřit na přijatelné možnosti a řešení institucionálního designu EU a zlepšení způsobu, jakým vlády řídí své země. Pracovní skupina EIN pro evropské vládnutí se v posledních čtyřech letech zabývala zkoumání možností, jak přiblížit Evropu jejím obyvatelům, a to buď s nebo beze změn v Ústavě. Jedním ze způsobů, jak vyřešit vznikající krizi legitimity, je zapojit národní parlamenty do řešení evropských otázek a záležitostí. Je nutné vyvinout větší aktivitu a vytvořit řádné rozhraní mezi parlamenty na místní, národní a evropské úrovni. V průběhu lisabonské Letní univerzity EIN v roce 2005 pracovní skupina konstatovala, že EU může i nadále

fungovat bez navrhované Ústavní smlouvy. Nicméně je nutné, aby „období reflexe“ rychle následovalo „období akce“, které se zaměří na nekontroverzní reformy a jejich realizaci. Mezi tyto reformy může patřit také jasnější rozdělení kompetencí mezi EU a institucemi na národní úrovni. Stejně tak lze reformami zlepšit zákonodárnou agendu. Bližší parlamentní dohled, konzultace, zlepšená implementace a vymáhání a větší otevřenost zákonodárného procesu vůči společnosti lze považovat za další opatření, která lze snadno realizovat. Mezi další „vylepšení“, která byla předmětem diskuse pracovní skupiny, patřilo také zařazení tzv. „článku o odchodu“, který by zdůraznil dobrovolný charakter členství v Evropské unii a neformální využití práva občanů na iniciativu. V červnu 2006 se pracovní skupina setkala v Bruselu, aby diskutovala o zlepšení zodpovědnosti a zvýšení legitimity EU institucí mezi veřejností. Vzhledem k tomu, že obyvatele evropského kontinentu spíše než otázky politických institucí zajímají každodenní otázky spojené s ekonomickou prosperitou společenství, by zvýšení legitimity bylo možné dosáhnout kvalitní implementací jednotlivých opatření v rámci stávajícího systému. Pracovní skupina se zabývala také možností rozšíření spolupráce, která by vedla k adopci opatření na základě dobrovolné integrace, což by umožnilo lépe a rychleji reagovat na požadavky evropských voličů. Kromě toho by bylo vhodné, aby se Evropský parlament více zapojil do procesu výběru předsedy Evropské komise. Tím by totiž evropští voliči měli jasnější názor na to, jaké politické volby lze v tomto směru udělat a to na základě jednotlivých politických platforem, které v parlamentu vyvíjejí svou činnost.

Závěry z diskuse v Lyonu Účastníci diskuse u kulatého stolu se shodli na tom, že výkon legislativních a exekutivních pravomocí Evropské unie je příliš odtržený od názoru veřejnosti a debat, které na veřejnosti probíhají. Bez evropského „demos“ zůstává evropská demokracie neadekvátní. Zásadním úkolem do budoucna tak nadále zůstává vytvoření demokratického a zodpovědného „evropského polis“, který bude mít jasné priority s ohledem na situaci v Evropě.

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

Politická kultura Převažující konsensuální režim rozhodování v institucích EU je další fakt, který přispívá k tomu, že Evropané nemají takový zájem o politiku a neúčastní se ani voleb do Evropského parlamentu. Političtí vůdci by měli mít odvahu zapojit se do jasné a silné diskuse o budoucnosti Evropy, respektive vyjádřit a vysvětlit své odlišné názory.

25

Jedině tímto způsobem je možné voličům a veřejnosti představit alternativní možnosti volby. Jedině otevřená a upřímná debata nám pomůže Evropany lépe informovat a znovu je zainteresovat do aktuálního dění.

Institucionální reforma beze změn v ústavní smlouvě Z hlediska institucionálních reforem lze dosáhnout určitých zlepšení i beze změn ve stávajících smlouvách. Účastníci kulatého stolu se shodli na tom, že z hlediska transparentnosti by bylo vhodné, aby jednání Rady byla otevřenější. Dále je nutné zajistit detailnější a přehlednější informace o příjemcích finančních prostředků z evropských fondů. Zájem veřejnosti by mohl přilákat například pravidelný projev předsedy EK v Evropském parlamentu (obdoba projevu amerického prezidenta o stavu unie) nebo setkání zástupců evropských parlamentů. Při takové příležitosti by pak EK a EP mohly nastínit své hlavní priority (v ideálním případě) společné zákonodárné agendy na příštích dvanáct měsíců.

Budoucnost návrhu ústavní smlouvy: Pandořina skříňka Čím konkrétnější a formální budou návrhy na institucionální reformy, tím víc budou konfrontovány s důsledky odmítnutí návrhu nové ústavní smlouvy ve všelidových hlasováních ve Francii a Nizozemsku. Otázka zda vůbec a pokud ano, tak nakolik lze znovu otevřít Pandořinu skříňku v podobě návrhu ústavní smlouvy, je velmi citlivá a to ze dvou důvodů: (a) její text reprezentuje subtilní rovnováhu, která ve své úplnosti reflektuje různé pohledy a zájmy těch, kteří ji navrhnuli; a (b) obyvatelé Francie a Nizozemska mohou získat neodbytný dojem, že politické špičky jejich názory neberou vůbec vážně. A to je také důvod, proč stávající návrh ústavní smlouvy nelze uvést v platnost bez jakýchkoliv změn. Ať už se nám to líbí nebo ne, EU bude muset bez ústavní smlouvy ještě nějakou dobu vydržet. Nicméně, politické vedení požaduje, aby byly vypracovány, zdůvodněny a zrealizovány některé institucionální reformy, především v zájmu zachování funkce a legitimity EU.

Lepší vládnutí prostřednictvím změn ve smlouvě Mezi konkrétní návrhy, které musí být zváženy v jakémkoliv procesu přetváření stávající smlouvy – ať už půjde

26

Z á v ě r y

José Manuel Durão Barroso, prezident Evropské komise o celou ústavní smlouvu nebo jen „mini-smlouvu“), nesmí chybět ty následující: • Národní parlamenty musí hrát významnější roli zprostředkovatelů mezi obyvateli a evropskými institucemi. V zájmu zvýšení možností a motivace pro členy národních parlamentů zapojit se do celého procesu, je nutné zvážit systém podobný „systému včasného varování“ v ústavní smlouvě. • Nová instituce v podobě „Evropského senátu“ nebo „Kongresu národních parlamentů“ by také mohla vést ke zvýšení legitimity celého systému. Takovýto orgán by bránil nadměrné regulaci a porušování principu subsidiarity. Podle našeho názoru je vhodné toto téma znovu otevřít. • Omezit tzv. „pozlacování“ může užší vazba mezi evropskými orgány, které činí příslušná rozhodnutí, a národními parlamenty. Pozlacováním máme na mysli situaci, kdy vlády jednotlivých členských států využívají evropské směrnice jako záminku pro zavedení ještě přísnější regulace v rámci její implementace (a v případě, že taková opatření nejsou populární nebo účinná, většinou svalují vinu právě na EU). • Pokud začne pracovat nový ústavní konvent, musí se poučit z chyb, kterých jsme se dopustili v nedávné minulosti. Jinými slovy, konvent musí před vydáním závěrečného textu mnohem více spolupracovat s veřejností a naslouchat jejím připomínkám. Budování ústavy a veřejná debata musí být vzájemně propojeny. A bezpochyby bude chvíli trvat, než se nám občany podaří přesvědčit o tom, že cílem změny ústavní smlouvy je lepší způsob řízení a rozhodování.

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

GEOGRAFICKÉ LIMITY EVROPSKÉ UNIE Výchozí informace Vývoj Evropské unie je nevyhnutelně ovlivněn úspěchy nebo nezdary sousedních zemí. Unie také vždy usilovala o dobré politické a ekonomické vztahy se svými sousedy ačkoliv to nutně neznamená to, že se takové země dříve nebo později stanou členy EU. V roce 1993 v Kodani definovala Evropská rada (premiéři členských zemí EU) operační kritéria pro země, které budou mít zájem o přistoupení do EU. Jinými slovy, o členství tak mohla požádat jakákoliv evropská země, která disponovala „demokratickými institucemi, příslušnými právními normami, dodržovala lidská práva a respektovala právo národnostních menšin na uznání a ochranu, měla fungující tržní ekonomiku a schopnosti vyrovnat se s konkurenčním tlakem tržních sil v rámci Unie“. Evropská rada také deklarovala, že „kapacita Unie pro absorpci nových členských států a udržení integračního procesu je v zájmu jak Unie tak kandidátských zemí“. Pracovní skupina EIN pro geografické limity evropské unie byla zformována v průběhu letošního roku. Poprvé se setkala v květnu 2006 v Bruselu. Její členové konstatovali, že otázka způsobu vymezení geografických limitů Evropské unie byla jednou z příčin francouzského a nizozemského „NE“ v referendu o evropské ústavní smlouvě. Již v ten okamžik bylo jasné, že se jedná o závažnou obavu celé řady obyvatel starého kontinentu. V minulosti byla situace mnohem jednodušší, protože rozšiřování EU tradičně vedlo k posilování Evropy jako celku, a to nejen ve smyslu ekonomické prosperity, ale

také ve smyslu evropských hodnot. Rozšiřování EU představovalo geografické rozšíření prostoru, ve kterém byly praktikovány principy svobody, demokracie, zákonných norem a lidských práv. Nicméně, další rozšiřování EU by mohlo ve svém důsledku vést ke snížení efektivity institucí Unie a ohrožení schopnosti plnit základní cíle. Pracovní skupina upozornila na skutečnost, že otázky spojené s geografickými limity EU jsou velmi často spojovány s volbou základních cílů EU jako takové. Pokud má být Evropa pouze velkým prostorem s volným trhem nebo prostorem, ve kterém platí volná mezivládní dohoda, pak nemá geografický limit takový význam. Nicméně to neplatí v případě, že bude preferováno užší politické spojení, protože pak by se Unie musela prezentovat jako politické společenství, které působí v určitém teritoriu a tím pádem má i své hranice. Aby bylo možné definovat hranice, musí existovat objektivní kritéria. Kodaňská kritéria splňuje celá řada zemí. Požadavek na to, že členem EU může být země, která se nachází na evropském kontinentu, je poněkud vágní a v mnoha případech by rozhodování o tom, zda je žadatel evropskou zemí nebo ne, vyžadovalo subjektivní posuzování. Pracovní skupina zastává názor, že žádné z tradičních kritérií, které se běžně používaly k definici Evropy – ať už z geografického hlediska, historického hlediska nebo z pohledu sdílených hodnot – již v současné době nejsou zcela jednoznačné, nicméně každý může něco nabídnout. V důsledku této skutečnosti nesmí být rozhodování o budoucích limitech Unie prováděno na základě abstraktních konceptů, ale na základě konkrétního vyhodnocení situace v jednotlivých případech, které se zaměří na „absorpční kapacitu“ Unie.

Závěry z diskuse v Lyonu Otázka geografických limitů Evropské unie bude podle účastníků diskuse u kulatého stolu rozhodující pro budoucnost Unie jako takové, především z hlediska udržení vnitřní soudržnosti. Geografické limity budou mít také rozhodující vliv na identitu EU, na její institucionální fungování – zvláště pak na schopnost efektivně rozhodovat, jednat a dále se rozvíjet – a v neposlední řadě také na charakter projektu evropské integrace a jeho akceptace obyvateli starého kontinentu.

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

Rozšiřování EU v budoucnu by se proto mělo posuzovat ve světle pravděpodobného dopadu předpokládaného rozšíření na vnitřní soudržnost EU. Kromě toho se také v členských zemích objevil pocit jisté „únavy z rozšiřování“ a názory, že přednost by měla dostat vnitřní konsolidace. V tomto okamžiku tak znovu získalo na významu jedno z kodaňských kritérií, které se vztahuje právě ke zmiňované „absorpční kapacitě“. V zájmu pre-

27

vence nedorozumění se účastníci kulatého stolu shodli na tom, že tento původní termín by bylo vhodnější nahradit termínem „integrační kapacita“. Pracovní skupina také identifikovala jednotlivé elementy „integrační kapacity“ Evropské unie. Patří mezi ně: • Vliv nových kandidátských zemí na charakter a budoucí vývoj evropského integračního procesu a vnitřní soudržnost EU;

Účastníci diskuse u kulatého stolu se shodli na tom, že EU musí v budoucnu trvat na tom, aby kandidátské země vždy splňovaly všechna kodaňská politická a ekonomická kritéria ještě předtím, než bude rozhodnuto o jejich přistoupení. Účastníci se dále shodli na tom, že EU potřebuje komplexní sousedskou politiku. V rámci diskuse bylo zdůrazněno, že pravidla vydávaná EU musí být stabilní a předvídatelná zvláště pro podnikatelskou sféru a že je nutné pokračovat ve zlepšování vnitřního trhu.

• Vliv rozšiřování na identitu, budování identity a smysl pro společný postup v EU; • Vliv rozšiřování na schopnost efektivního rozhodování a jednání EU; • Finanční a rozpočtové důsledky rozšiřování; • Vliv rozšiřování na vnější a vnitřní bezpečnost EU.

28

Z á v ě r y

p r a c o v n í c h

s k u p i n

L e t n í

u n i v e r z i t a

L y o n

Letní Univerzita EIN Lyon: Účastníci diskuse u kulatých stolů Výzvy v zahraniční politice: Transatlantická Dimenze Předseda: Zpravodaj: Mluvčí: Příspěvky:

Jamie Shea Roland Freudenstein C. Boyden Gray Alberto Carnero, Patrick Child, Franck Debié, Antonio Tajani

Digitální ekonomika Předseda: Zpravodaj: Mluvčí: Příspěvky:

Malcolm Harbour Andreas Tegge Olivier Baujard Gabriela Cattaneo, Marton Gellen, Douglas Gregory, Rudolf Strohmeier

Ekonomická, monetární a fiskální politika Terorismus a Bezpečnost Předseda: Zpravodaj: Mluvčí: Příspěvky:

Jamie Mayor Oreja Anthony Glees Hervé Mariton Clemens Betzel, Michael Brejc, John Feehery

Předseda: Zpravodaj: Mluvčí: Příspěvky:

Joachim Bitterlich Ross Walker Dr. Daniel Gros Loïc Armand, Jaime García-Legaz, Peter Jungen, Miroslav Ouzký

Globalizace

Energetická politika a politika ochrany životního prostředí

Předseda: Zpravodaj: Mluvčí: Příspěvky:

Předseda: Zpravodaj: Mluvčí: Příspěvky:

Karsten Hoppenstedt Hanns Glatz Jean-Martin Folz Matthew Kaminski, Othmar Karas, Christian Minelli, José Nunez-Cervera

Pascual Fernández Francis Bouquillon Sir Chris Llewellyn-Smith Alistair Burt, Patrick Oliva, Ria OomenRuijten, Fred Smith

Demografické změny a přistěhovalectví

Udržitelné zemědělství a bezpečnost potravin

Předseda: Zpravodaj: Mluvčí: Příspěvky:

Předseda: Astrid Lulling Zpravodaj: Mark Howard Mluvčí: Patrick Messerlin Příspěvky: Francisco Cabrillo, Inneke HerremanHodac, Herbert Oberhaensli

Baudilio Tomé Lothar Funk Jacques Bichot Philippe Brongniart, Michail Skaliotis, Struan Stevenson

Reforma veřejných služeb

Evropské vládnutí

Předseda: Zpravodaj: Mluvčí: Příspěvky:

Předseda: Inigo Mendez de Vigo Zpravodaj: Dr. Michael Wohlgemuth Mluvčí: Alain Lamassoure Příspěvky: György Schöpflin, Dr. Larry Siedentop, Dr. Frank Libert

Andrew Lansley Peter Linton Jean-Pierre Chamoux Zoltan Bara, Gunnar Hökmark, Robert Manchin

Vytváření pracovních příležitostí v Evropě

Geografické limity Evropské unie

Předseda: Zpravodaj: Mluvčí: Příspěvky:

Předseda: Francoise Grossetete Zpravodaj: Staffan Jerneck Mluvčí: Jacques Toubon Příspěvky: Gunther Burghardt, Ivan Hodac, Manfred Scheich, Angelos Themelis

Dirk Hudig Richard Hume-Rothery Onno Ruding Martine Duran, André Fourcans, Christoph Kannengiesser, John Peet

Poznámka: Podklady ani závěry uvedené v tomto dokumentu nejsou formálním prohlášením European Ideas Network, politické frakce EPP-ED, která EIN sponzoruje nebo 35 think tanků či politických nadací, které jsou s tímto projektem spojeny. Tyto podklady mají sloužit jako podnět k diskuzi o některých klíčových otázkách, které řeší Evropská unie a jednotlivé členské státy.

E U R O P E A N

I D E A S

N E T W O R K

29

Zpracoval

člen European Ideas Network

www.estat.cz

eStat-EFEKTIVNÍ STÁT občanské sdružení Michala Tošovského Thunovská 12, 118 00 Praha 1

Tel.: 226 517 235 Fax: 226 517 237