Závěrečná zpráva 1. část číslo projektu:

Závěrečná zpráva 1. část

číslo projektu: 131303

HERPETOLOGICKÝ MONITORING + SLEDOVÁNÍ POPULACE DROBNOKVĚTU POBŘEŽNÍHO NA NÁKLADOVÉM NÁDRAŽÍ ŽIŽKOV – SEVERNÍ ČÁST. Národní program ČSOP „Ochrana biodiverzity“

lokalita Nákladové nádraží Žižkov

Zadavatel: Český svaz ochránců přírody Zhotovitel: Krásná žába občanské sdružení Mapovatel: Jan Knížek, od roku 1988 členem DGHT (Deutsche Gesellschaft für Herpetologie und Terrarienkun). Zpráva bude ještě rozšířena o 2. část, kde budou uvedeny další druhy, vyskytující se na pozemku Nákladové nádraží Žižkov a o komplexní zpracování celé lokality. Druhá část bude vypracována pro Městskou část Prahy 3.

V Praze dne 25.11.2013

Jan Knížek 1

Závěrečná zpráva pro ČSOP

Krásná žába, o.s., listopad 2013

1. Úvod do problematiky Předkládaný text je biologický průzkum lokality Nákladové nádraží Žižkov – severní část. U některých taxonů se provádí též monitoring (ještěrka obecná, otakárek ovocný). 2.1 Zadání a cíle Jedná se o součást Národního programu ČSOP „Ochrana biodiverzity“. Zadavatel části „Herpetologický monitoring + sledování populace drobnokvětu pobřežního na Nákladovém nádraží Žižkov – severní část“ je ČSOP. Zpráva je rozšířena o entomologická a ornitologická pozorování, inventární soupis botanických druhů a popis různých zde žijících společenstev, toto rozšíření původního zadání je vypracováno pro potřeby Městské části Prahy 3. Zájmová lokalita je určena k zástavbě, proto je důležité znát její druhovou skladbu, odhad četnosti jednotlivých taxonů a celkový biologický stav. 2.2 Návaznost na dřívější pozorování Sledování lokality začalo v roce 2011 občanským sdružením Krásná žába , geobotaniku zpracovala doc.Ing. Jana Nováková, CSc. 3.1 Herpetologická pozorování na lokalitě Vyhotovení soupisu zjištěných druhů, lokalizace nálezů a odhad velikosti konkrétních populací. 3.2 Studie místní populace herpetofauny (I.) Identifikace a zhodnocení biotopů ,významných pro místní herpetofaunu, popis, lokace a zároveň význam (rozmnožiště, úkryty, zimoviště) pro zde vyskytující se druhy. (II.) Odhad velikosti místních populací herpetofauny, použití standardních metod studia, jež nevyžadují manipulaci s jedinci. (III.) Sledování jedinců na lokalitě, mezi lokalitou a okolím, zejména jde o pohyb mezi úkryty a reprodukčními biotopy na lokalitě a v okolí, u ropuchy zelené posouzení izolovanosti populace a možného kontaktu s jinou populací. (IV.) Identifikace ohrožujících vlivů na zdejší herpetofaunu, posouzení vhodnosti stávajícího charakteru lokality pro zde vyskytující se druhy, identifikace příčin, ohrožujících místní herpetofaunu. (V.) doporučení ochrany, konkrétní návrhy se zaměřením na herpetofaunu, ale i jiné taxony, perspektiva. (VI.) Fotodokumentace, pořízení fotografií charakteru biotopů, kde byla zaznamenána místní herpetofauna pořízení fotografií charakteru stanovišť u jednotlivých druhů. Dále byla tendence u ještěrek obecných zaznamenat u adultních jedinců hřbetní kresbu (to bude přiloženo k samostatné práci o ještěrkách obecných, ta bude zpracována až po příští sezoně). Foto – Jan Knížek, všechny fotografie jsou pořízeny na lokalitě Nákladové nádraží Žižkov – severní část. 2



4.1. Popis lokality Pražská kotlina. Praha 3, areál Nákladového nádraží Žižkov (265m n.m.) je z jihu a východu ohraničen ulicí U Nákladového nádraží, ze západu Želivského a na severu ulicí Malešickou. Z geologického hlediska je Vrch sv. Kříže (280 m n.m.) tvořen břidlicemi s jílem, drobami a křemenci, které vznikly v prvohorách. Prvohorní křemence byly vždy důležitou stavební surovinou, a proto se zde na několika místech dříve těžily. Území (NNŽ – severní část) samo o sobě představuje pestrou mozaiku různých typů biotopů, ovšem dominantní je otevřený biotop stepního charakteru. K udržení stepního charakteru v nemalé míře přispívají cca 3 hektary zátěžové dlažby, jako pozůstatek původního Nákladového nádraží. Jedná se o žulové nepravidelné „kostky“ o hmotnosti asi 30 až 120 kg, které zabraňují výraznému ruderálnímu zarůstání, je zde přítomna xerotermní vegetace. Druhý, stejně důležitý faktor pro lokalitu je přítomnost silné populace zajíce polního (Lepus europaeus), který zde plní roli selektivního býložravce. Hranice zájmové lokality kopíruje lesní lem, oproti celému terénu vystupující do svahu na Vrch sv. Kříže. To je jediná výrazná vertikální členitost, která činí přibližně výškový rozdíl cca 8m nad plochou terénu. V centrální části je zarůstající skládka, ve které mnoho zde žijících druhů nalézá náhradní úkryty. 4.2 společenstva – botanika Zpracovala: doc.Ing. Jana Nováková, CSc Suchomilná společenstva (často na narušovaných půdách) – s diviznami (Verbascum thapsus, V. nigrum, V. lychnitis), hadincem (Echium vulgare), pupalkou dvouletou (Oenothera biennis), jetelem rolním (Trifolium arvense), rýtem žlutým (Reseda lutea), rozchodníky (Sedum album, S. acre), lipnicí smáčknutou (Poa compressa), jestřábníkem chlupáčkem (Hieracium pilosella); Luční společenstva s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), třezalkou tečkovanou (Hypericum perforatum), starčkem přímětníkem (Senecio jacobaea), čičorkou pestrou (Coronilla varia), silenkou nadmutou (Silene inflata), kozí bradou (Tragopogon dubius), bikou ladní (Luzula campestris), šťovíkem rozvětveným (Rumex thyrsiflorus); Křovinná společenstva připomínající lesní lemy tř. Rhamno-Prunetea s prvky přirozené vegetace, (nejspíše suťových lesů Aceri-Carpinetum) – jako např. svída krvavá (Swida sanguinea), mahalebka (Prunus mahaleb), vrba jíva (Salix caprea), růže (Rosa sp. div.), zimolez (Lonicera sp.), hloh (Crataegus sp.); Příkopy s vlhkomilnými druhy – orobincem(Typha latifolia), sítinou rozkladitou (Juncus effusus), lipnicí bahenní (Poa palustris) a chrasticí rákosovitou (Baldingera arundinacea); Liniová vegetace v kolejišti s anemochorními dřevinami (bříza, javory, vrba jíva, topol černý,…) a stínomilnými druhy podrostu (lipnice, jestřábníky, violka psí); Paseková společenstva s třtinou křovištní, starčky (hl. Senecio viscosus), vratičem (Tanacetum vulgare) a jestřábníky (Hieracium sp.).

3



Přehled biotopů herpetofauny na lokalitě Nákladové nádraží Žižkov – severní část. Ještěrka obecná Slepýš křehký Ropucha zelená - šrafováním vyznačena vysoká denzita.

5. Metodika sběru dat Výsledky prezentované v této zprávě se opírají o intenzivní sledování lokality od března do října 2013. Lokalita byla navštěvována nejméně pětkrát do týdne a dny pro terénní šetření byly pečlivě vybírány podle počasí. Ve výsledku to znamená, že byly hlavně vynechány dny, kdy bylo chladno a větrno. Sběr dat započal již v roce 2011, nebyl však prováděn s takovou intenzitou, jako v letošním roce. Obojživelníci a plazi byli detekováni na základě vizuálního pozorování během systematického procházení lokalitou. Pozornost byla především zaměřena na kontrolu vhodných biotopů, např. křovisek nebo vodních ploch. Dále předpokládaných možných úkrytů a to jak přirozených, tak i umělých jako jsou různé desky, prkna, podlážky, staré koberce, igelity, lina a různé kusy z umělých hmot. Vzhledem k absenci výjimky dle §56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění, nebylo s jedinci nijak manipulováno. To bylo porušeno v případech uvězněného zvířete, které spadlo do kbelíku, prasklého barelu apod. Jednalo se o sedm případů od roku 2011 – čtyři ještěrky obecné (juvenilní kusy), jeden slepýš křehký (semiadult) a dvě ropuchy zelené (semiadultní). 6. Výsledky V roce 2011 zde byly zaznamenány druhy - ropucha zelená (Bufotes viridis Laurenti1768 ), slepýš křehký ( Anguis fragilis fragilis Linnaeus,1758), ještěrka obecná (Lacerta agilis, Linnaeus 1758). Přibližně před deseti lety byla na lokalitě zaznamenána užovka obojková (Natrix natrix natrix Linnaeus 1758), tento druh byl na sousední lokalitě „Parukářka“ zaznamenán také v roce 2011 (Knížek).

4



7.1 Jednotlivé druhy herpetofauny ropucha zelená (Bufotes viridis Laurenti1768, syn. Bufo viridis, Pseudepidalea viridis) Vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. - druhy silně ohrožené Druh je zároveň předmětem ochrany dle práva Evropských společenství – Natura 2000

ropucha zelená, v popředí sukulent - rozchodník španělský.

Ekologie a biologie Ropucha zelená je druhem typicky vázaným na stepní ekosystémy. Díky tomu nachází ideální podmínky v zemědělské krajině v teplejších oblastech, zejména tam, kde se zemědělsky využívané plochy střídají s lesy. Jako tzv. pionýrský druh vyhledává k rozmnožování nově vzniklé, periodicky zaplavované vodní nádrže, často v biotopech silně ovlivněných lidskou činností. Je schopna se rozmnožovat v rybníčcích, umělých nádržích, různých zaplavených plochách atd., v otevřené krajině nízkých a středních poloh. Vyhýbá se rozsáhlejším lesním porostům a vyšším nadmořským výškám. Jedná se převážně o soumračnou a noční žábu, která dovede také dobře šplhat. Ve vodě se vyskytuje pouze v období rozmnožování, které trvá od dubna do srpna. Vyhledává mělké, hustě zarostlé vody i vody bez vodního rostlinstva, kde klade vajíčka v podobě dlouhých provazců. Pulci metamorfují od konce května do září. K přezimování, které začíná během září a října, vyhledávají ropuchy zelené vhodná místa pod většími kameny nebo v přirozených dutinách v zemi. (Biomonitoring) 7.2 Studie místní populace ropuchy zelené (I.) Identifikace a zhodnocení biotopů, významných pro ropuchu zelenou. Vhodnost lokality pro ropuchu zelenou je podmíněn jejím charakteristicky stepním způsobem života. Tento druh miluje otevřené xerotermní biotopy, ve kterých je možnost vytváření sezónních kaluží s dostatečně velkou osluněnou vodní plochou. Zároveň musí být přítomnost dostatečného množství příhodných úkrytů a potravy. To vše přesně lokalita Nákladového nádraží Žižkov poskytuje. Respektive do nedávna poskytovala, protože tůň, kde byla 5



v minulých letech zaznamenána úspěšná reprodukce, byla na začátku roku 2013 zavezena. V tomto roce sice proběhlo rozmnožování ropuch v náhradní terénní sníženině dokonce ve dvou vlnách. Na konci dubna a na začátku května v první a v polovině června ve druhé vlně. Bohužel ani v jednom z těchto případů nedošlo k úspěšné metamorfoze larev pro předčasné vyschnutí kaluže. Experimentálně byla menší část vajec umístěna v náhradních dvou nádržích, jedna na lokalitě, druhá mimo ni. Po metamorfoze byli jedinci vráceni na lokalitu, jednalo se pouze asi o 120 kusů. Jedinci ropuchy zelené využívají na lokalitě často různé umělé materiály jako úkryt. První jedinci po zimování byli zaznamenáni 14.4. v počtu třech exemplářů (2,1) a naopak poslední jedinec ropuchy zelené (0,1) byl na lokalitě zastižen ještě 4.10. 2013. (II.) Odhad velikosti místní populace ropuchy zelené. Pokud budeme vycházet z poměru 5:1 ve prospěch samců, což odpovídá poměru u sousední populace na „Parukářce“ a vzhledem k tomu že „snůšek“ vajec bylo 18 – 20, dostáváme se přibližně k počtu 100 – 120 dospělých jedinců. Nabízí se otázka, zda by mohl být počet subadultních jedinců trojnásobný… Zdejší populace ropuchy zelené není nikterak velká. Jedná se o fragment velmi početné původní populace (svědectví mnoha pamětníků). Ropuchy zelené se zde vyskytují kontinuálně bezesporu staletí, v dřívějších dobách zde byly viničné usedlosti Parukářka a Červený dvůr (dnešní lokalita Nákladového nádraží Žižkov). Na svazích bylo též několik lomů na těžbu křemenců, např. ulice Krásova, nebo Víta Nejedlého má z těchto lomů dláždění dodnes. Jak vinice, tak lomy připomínají svým charakterem stepní formace, které odpovídají potřebám ropuchy zelené. (III.) Sledování jedinců ropuchy zelené na lokalitě a mezi lokalitou a okolím Sledování pohybu jedinců na lokalitě bylo pouze rámcové, nejednalo se o sledování pohybu konkrétních kusů. Telemetrické sledování pohybu jedinců na lokalitě by bylo bezesporu zajímavé. Mimo období reprodukce byla aktivita zaznamenána pouze za tmy. Občas byly dospělé ropuchy zelené zastižené pod umělým osvětlením, kde lovily nalétávající a spadlý hmyz. V období rozmnožování byla zvířata běžně k zastižení i přes den, ale většinou pouze ve vodě. Po déle trvajících deštích je krátkodobě zaplavena velká plocha s původní zátěžovou dlažbou. Zaplavená plocha těsně po deštích činí stovky metrů čtverečních. Samice se samcem na hřbetě (amplexu) mají tendenci dostat se do nejhlubších míst (20 – 25 cm), kde následně vypouštějí vajíčka. Vybírají si ta místa, kde se později voda udrží nejdéle. Vidět zvířata v amplexu přes den mimo vodu je zcela výjimečné. K pohybu jedinců ropuchy zelené určitě občas dochází mezi lokalitou Nákladové nádraží Žižkov a lokalitou „Parukářka“. Několikrát byl našemu občanskému sdružení hlášen přejetý exemplář na ulici Chelčického, nebo Želivského, bezesporu se některému exempláři podaří tyto ulice přejít. (IV.) Posouzení vhodnosti stávajícího charakteru lokality pro zde vyskytující se ropuchu zelenou. Charakter lokality by byl po opětovném prohloubení původního rozmnožiště téměř ideální pozemek. Problém ovšem je, že populace je izolovaná od jediné blízké a tedy kontaktní populace na Parukářce.

6



Situace populace na „Parukářce“ by se dala nazvat „plným stavem“, což se projevilo v minulém roce větším množstvím přejetých exemplářů v Pitterově ulici a též výskytem živých, či mrtvých exemplářů v okolí, která nám byla nahlášena. To dříve bylo výjimečné, že někdo zastihl v této oblasti ropuchu zelenou. Pro ilustraci na „Parukářce“: např. skauti, kteří sousedí přímo s pozemkem kde je rozmnožiště, ji před rokem 2009 viděli snad jenom dvakrát… To by se dalo s největší pravděpodobností přičíst tomu, že v posledních letech byla reprodukce ropuch zelených na „Parukářce“ podporována. Jednalo se zejména o vybudování umělé nádrže (vytvořená folií), kde voda nevysychá a u sezónních kaluží byla někdy voda doplňována. Pravdou ale je, že ropuchy sice občas umělou nádrž využijí, ale častěji preferují přírodní sezónní kaluže. Část oplodněných vajec byla někdy, v obavě před vyschnutím, přenesena do umělé nádrže, kde vývoj larev proběhl bez problémů až do úspěšné metamorfozy. Problém ovšem je, že prostor, který ještě před deseti lety ropuchy na „Parukářce“ obývaly, se zmenšil o 60% stavbou Centralparku a ze zbývající části přišly ropuchy ještě o polovinu kvůli stavbě Sportovního klubového zařízení. Výsledkem je, že ropuchy teď obývají už jen 20% původní plochy na „Parukářce“. I když zde v současné chvíli jsou čtyři místa, kde může úspěšně proběhnout reprodukce, problém ovšem je s velikostí celkové plochy životního prostoru pro ropuchy. Přirození nepřátelé: Poměrně výrazně eliminují stavy larev kachny divoké, které v době rozmnožování poměrně pravidelně přilétaly. Pulce a metamorfované jedince s oblibou loví straky. Dále jako přirozený predátor čerstvě metamorfovaných jedinců je ještěrka obecná. Ropuchy musí též čelit predačnímu tlaku ze strany ježka, potkana, kuny skalní, lišky či zdivočelých koček hojně se vyskytujících v areálu. Do jaké míry ropuchy zelené dokáže ochránit před jednotlivými konkrétními druhy predátorů jejich toxicita, nedokáži posoudit.

původní zátěžová dlažba zabraňuje výrazné sukcesi a pomáhá vytvářet stepní charakter lokality

7



provazce vajec ropuchy zelené 4.5.2013

asi stodvacet larev bylo umístěno experimentálně mimo kaluž a ty jako jediné úspěšně metamorfovaly v tomto roce

8



8.1 jednotlivé druhy herpetofauny: ještěrka obecná (Lacerta agilis, Linnaeus 1758) Vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. - druhy silně ohrožené Druh je zároveň předmětem ochrany dle práva Evropských společenství – Natura 2000

pár ještěrek obecných

Ekologie a biologie Ještěrka obecná obývá především sušší slunečná místa, kde preferuje travinná a nižší bylinná stepní společenstva s malou pokryvností vegetace a hlubší vrstvou půdy. Kamenitým a skalnatým místům, kde není možné vyhledat dostatečně hluboký úkryt k přezimování, se vyhýbá. Vyskytuje se na okraji lesů, lesních mýtinách, křovinatých stáních, mezích, na říčních březích i hrázích rybníků. Další zvláštní nároky na biotop nemá, ba naopak v současné době žije téměř synantropně na železničních náspech, okrajích silnic, v lomech, pískovnách, zanedbaných zahradách a sadech. Aktivovat začíná přibližně v polovině března. Velkou část dne se ještěrky vyhřívají na výslunných místech. V dubnu a květnu začíná vymezování domovských okrsků jednotlivých samic nebo párů a dochází k páření. Koncem května a v červnu kladou samice vajíčka, která jsou zahrabávána do půdy. Pro snůšku vajíček samice vybírá jemnou, sypkou a mírně vlhkou půdu ve svém teritoriu. Mláďata se obvykle líhnou na přelomu července a srpna. Na přelomu září a října přestávají ještěrky aktivovat a přesouvají se na místa vhodná k zimování, jako jsou úkryty v půdě, komposty apod. (Biomonitoring)

9



8.2 studie místní populace ještěrky obecné. (I.) Identifikace a zhodnocení biotopů významných pro ještěrku obecnou. Lokalita Nákladové nádraží – severní část splňuje nároky ještěrky obecné a důkazem je silná populace tohoto druhu zde. Jedinci obývají různá ruderální stanoviště jako jsou menší navážky stavebního materiálu jako je beton, cihly, keramika, dřevo atd., různé umělé materiály jako jsou polystyren, molitan, lino atd., hromady starých ořezaných větví a ve velké oblibě u ještěrek jsou staré dřevěné pražce. Staré vyřazené a složené na hromady dřevěné pražce, které slouží ještěrkám za úkryt jsou důležité tak jak i ty, které jsou ještě součástí kolejiště, ale jsou často již prohnilé. Dutiny v těchto starých pražcích, ale stále v zemi uložených ještěrky preferují, protože jim umožňují na malém prostoru změnu mikroklimatických podmínek dle aktuální potřeby. První jedinec ještěrky obecné byl pozorován na zájmové lokalitě 14.4. 2013 (1,0) a první „zelenání“ samců (zvyšující se hladina hormonů) u samců byla zaznamenána po 20.4. Na začátku května již byli všichni samci zářivě zelení. Změna zbarvení je u některých jedinců velmi rychlá, nejdéle přebarvení trvá tak týden. První toho roku vylíhlý jedinec byl zaznamenám 23.8. a poslední adultní exemplář ještěrky obecné byl pozorován 25.8. (pohlaví neurčeno). Toho roku vylíhlá mláďata jsou ovšem venku ještě v září, protože musí nashromáždit tukové zásoby na zimu. Minulého roku byl dokonce zastižen juvenilní exemplář ještě 13.10., to je ovšem ojedinělý případ. Tato žižkovská populace ještěrek obecných byla v letošním roce intenzivně sledována. Sledování bylo zaměřeno hlavně na migraci jednotlivých exemplářů, přebarvování se samců a sexuální chování konkrétních jedinců v rámci populace. Nashromážděno bylo mnoho dat, která budou vyhodnocena až po ukončení monitoringu v příští sezoně, neboť momentálně vyvstává více otázek, než je odpovědí. Je potřeba ještě některé hypotézy potvrdit, či vyvrátit pozorováním v terénu. (II.) Odhad velikosti místních populace ještěrky obecné. Odhad byl prováděn pouze vizuální cestou, se snahou vyfotografovat dorsální kresbu. S jedinci nebylo manipulováno, jak kvůli absenci výjimky dle §56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, tak kvůli tomu, že bylo prováděno etologické sledování populace. Na prvním místě byl kladen důraz na to, aby zvířata byla co nejméně rušena, cítila se při sledování bezpečně a neměla příliš velký zájem vyhledávat nové úkryty. Bylo zaznamenáno 46 konkrétních samců, což by mohla být asi polovina skutečného stavu samců na zájmové lokalitě. Samic bývá v populaci méně, proto hrubý odhad by mohl být okolo 200 adultních jedinců, subadultních jedinců by mohlo být tak 300. Absolutní počet jedinců bude velmi kolísat podle měsíce a také to, zda budou již v sezoně vylíhlá mláďata do stavu započítána. (III.) Sledování jedinců ještěrky obecné na lokalitě a mezi lokalitou a okolím. Ještěrka obecná je stanovištní druh a jedinci jsou svému okrsku věrni i několik let. Aktivita ještěrek se po hybernaci zpočátku omezovala na pouhé slunění se okolo poledne s příležitostným lovem, respektive zmocněním se nejčastěji hmyzu v nejbližším okolí, nebo aktivním vyhledáváním a vyhrabáním ukrytých členovců. V té době bývá mnoho nezdařených loveckých pokusů, které mají hodně daleko od skvělé lovecké techniky, která se až plně projeví třeba za měsíc, kdy někteří jedinci jsou schopni skokem ulovit letící hmyz. Aktivita se postupně posunuje z poledních hodin na dopoledne a odpoledne, až na ráno a večer ve vrcholném létě. V té době je možné zastihnout slunící se jedince už v sedm hodin ráno, nebo naopak zas ke dvacáté hodině. V aktivitě ještěrek hraje velkou roli mnoho aspektů jako např. pohlaví a stáří zvířete, zdali se jedná o gravidní samici, nebo jedná-li se o samce, hlídajícího

10



svou družku či harém ve svém okrsku, též teplota a vlhkost a i momentální pocit hladu konkrétního jedince. Pohyb jedinců tohoto druhu byl zaznamenán na celé ploše pozemku, pokud byla zvířata zastižena mimo členitý terén, např. na dlážděném prostranství, kde v blízkosti nebyl příhodný úkryt, jednalo se vždy o migrujícího jedince. Migrace je zapříčiněna mnoha důvody, může jít o zvýšenou sexuální aktivitu, změnu hierarchie ve společenství, ztrátu úkrytu přirozeným predátorem nebo člověkem, či přesunem mezi stanovištěm a místem sloužícím k hibernaci. Pohyb mimo lokalitu nemohu potvrdit ani vyvrátit, považuji ho však za výjimečný. (IV.) Posouzení vhodnosti stávajícího charakteru lokality pro zde vyskytující se ještěrku obecnou. Z komplexního pohledu pozemek splňuje naprosto veškeré nároky pro daný druh. Lokalita je stepního charakteru, jsou zde nízké trávníky, křoviska a mnoho míst, která mohou ještěrky využít jako úkryty. Bohužel však došlo v tomto roce ke dvěma zásahům na lokalitě, které se negativně projevily na populaci ještěrek obecných. První z nich byl, že na začátku dubna došlo k vykácení veškerého křovinného patra v severozápadní části pozemku, kde je silná populační hustota ještěrek obecných. Celá plocha asi 140m2 byla ještě vyčištěna a vykácený porost svezen. Jednalo se o nízké stromky a křoviska, zejména slivoň mahalebka, hloh, růže šípková, dub, topol, bříza aj. Kvůli ztrátě vegetačního krytu byla populace v tomto místě vystavena obrovskému predačnímu tlaku. Druhý negativní zásah do populace zdejších ještěrek bylo 14.5.2013 odvezení starých pražců, též ze severozápadní části pozemku, které ještěrkám sloužily jako úkryty. Přirození nepřátelé: Populace ještěrek obecných na lokalitě Nákladového nádraží Žižkov má velké množství přirozených predátorů. Z dravých ptáků je rozhodně na prvním místě poštolka, tento druh navštěvuje lokalitu prakticky denně. Byly zde ovšem pozorovány i jiné druhy dravých ptáků, které mohou občas ještěrku ulovit. Dále druhy z čeledi krkavcovitých, zejména straka a sojka, možná že i kavka. Straky a sojky jsou na lokalitě prakticky permanentně připravené ulovit neopatrného jedince. Hojnost bažantů je pro ještěrky dalším obrovským nebezpečím, bažant dokáže populaci ještěrek zcela zlikvidovat. Přítomnost ježků, kun, lišky a množství zdivočelých koček ukazuje na neuvěřitelnou schopnost druhu vyrovnat se s tímto obrovským predačním tlakem.

11



typické stanoviště ještěrek obecných na lokalitě

samci před pářením samičky stimulují kousáním, většinou v oblasti břicha, slabin a kořene ocasu

12



první jedinci se začínají objevovat v první polovině dubna, tento adultní ale ještě nevybarvený samec si za úkryt vybral kusy starého polystyrenu

čerstvě vylíhlé mládě ještěrky obecné, vyhřívající se na kolejnici 23.8.2013

13



9.1 jednotlivé druhy herpetofauny: slepýš křehký Anguis fragilis fragilis (Linnaeus,1758) Vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. - druhy silně ohrožené

pár slepýšů křehkých

Ekologie a biologie Slepýš křehký obývá okraje lesů, polí, pasek a luk, ale také staré lomy a rumiště. Upřednostňuje mírně vlhkou krajinu, jako lužní louky, zahrady, parky apod., vyhýbá se zřejmě jen naprosto bezlesým biotopům. Nejpočetnější populace však vytváří zhruba od 400 do 700 m. n. m. Slepýš není příliš teplomilný, na povrchu se objevuje spíše za soumraku nebo po teplých deštích, kdy pátrá po kořisti. Přes den je ukrytý pod kameny. K páření dochází v dubnu a květnu, samec si samici při kopulaci přidržuje zakusováním do hlavy, nebo do krku . Slepýši jsou oviviparní a dospělá samice dokáže přivést na svět 10 - 15 mláďat, výjimečně až 26 (J. Moravec 1999).Potravou slepýšů jsou z větší části žížaly a slimáci, případně i různí členovci, larvy a červi. V říjnu až listopadu vyhledává zimoviště. Hibernace slepýše probíhá zhruba v půlmetrové hloubce, často využívá opuštěné nory hlodavců. Probouzí se na přelomu března a dubna (podle počasí a nadmořské výšky).

14



9.2 Studie místní populace slepýše křehkého. (I.) Na lokalitě Nákladové nádraží Žižkov – sever splňují nároky slepýše křehkého pouze ta stanoviště, která jsou vlhčí a stinná. Přicházejí v úvahu buď křovinná společenstva, kde roste např. svída krvavá, mahalebka, vrba jíva, růže, zimolez, hloh, atd. nebo lesní lemy s prvky přirozené vegetace, kde jsou zastoupeny javory, vrba jíva, bříza, topol černý apod. Atraktivita případného stanoviště je ještě umocněna, pokud je přítomno i dostatečné množství vhodných úkrytů. Jmenované dva typy biotopů, které lokalita nabízí, nejsou však vždy slepýšem křehkým stejnoměrně osídleny. Vysokou denzitu vykazuje zalesněný pás táhnoucí se od ulice Želivského směrem na východ, který přímo navazuje na lesní lem, jenž ze severní strany ohraničuje celý pozemek. Respektive navazoval, neboť část byla vykácena (viz: 8.2, (IV) Směrem od západu na východ se populační hustota slepýše křehkého snižuje. První slepýš křehký byl v tomto roce zaznamenán 15.4. a poslední 2.10. 2013. Pro srovnání z minulých let: první15.4. 2011, 22.3. 2012 a poslední: 25.9. 2012 na podzim roku 2011 nebyla lokalita sledována. Sexuální aktivita každý rok pozorována duben – květen. První narozené mládě bylo zaznamenáno 24.7. 2012, ovšem to je naprosto relativní, protože samičky mohou rodit na jaře z oplodnění z minulého roku. Novorozenci byli u matky pozorováni několik dní. (II.) Odhad velikosti místních populace slepýše křehkého. Areál výskytu slepýše křehkého na zájmové lokalitě je zároveň habitus ještěrky obecné. U ještěrky obecné je zde prováděn monitoring se zaměřením na hierarchii a sexuální aktivitu a proto by bylo naprosto nevhodné stresovat zvířata kontrolu úkrytů. Takovýto brutální zásah by se musel odrazit na chování ještěrek, které by začaly vyhledávat náhradní, bezpečnější úkryty. Z tohoto pohledu byla zvolena jiná metoda. Byl vytipován potenciálně vhodný úkryt po stránce velikosti, mikroklimatu, okolí atd. a při každé návštěvě byla pouze u tohoto úkrytu provedena kontrola. Jedná se o dvě sololitové desky, mezi kterými je tři centimetry vysoký též sololitový rošt. Velikost přibližně 120x70 cm. Kontrola byla prováděna tak, že jednou rukou byla deska nadzvednuta a druhou rukou byl jedinec vyfotografován. Zvířata nebyla brána do ruky a vše většinou proběhlo během několika málo sekund. Možnost fotografování jednou rukou byla díky automatickému ostření. V tomto roce byl v úkrytu zaznamenán 27x pozitivní nález slepýše křehkého. Zvířata byla fotografována pouze dokladově – orientačně, ne detailně, proto není možné vyloučit, že někteří jedinci byli fotografováni opakovaně. Je to pravděpodobné, na druhou stranu zvířata kvůli vyrušení mohla změnit úkryt. Domnívám se, že v tomto jediném úkrytu jsem mohl zaznamenat na 20 exemplářů slepýše křehkého. To by nasvědčovalo poměrně velké populační hustotě v tomto okrsku. Můj odhad počtu zde žijících exemplářů činí stovky, možná i kolem tisíce. (III.) Sledování jedinců slepýše křehkého na lokalitě a mezi lokalitou a okolím. Jak se konkrétní jedinci slepýše na lokalitě pohybují, se bohužel nedokáži vyjádřit. K pohybu mezi lokalitou a okolím mohu říci pouze to, že nikdy nebyl mnou zaznamenán přejetý exemplář.

15



(IV.) Posouzení vhodnosti stávajícího charakteru lokality pro zde vyskytující se slepýše křehkého. Území, kde je možné běžně slepýše křehkého zastihnout, není příliš velké - cca 250x50 m, není to tak, že by se jinde nevyskytoval, ale jeho denzita je na jiných místech mnohem menší. Faktem je, že většina prostoru (80%) na lokalitě by tomuto druhu nevyhovovala, protože je tam příliš sucho. Na druhou stranu by ale tento druh mohl obývat na pozemku mnohem větší prostor. Dokonce některá místa se jeví jako ještě příhodnější pro slepýše křehkého než to, které na pozemku obývá a jeho stavy jsou zde vysoké. Důvodem, proč tomu tak není, je bažant obecný. Velká populační hustota slepýše je tam, kde je velký ruch a to buď z ulice Želivského (jedno stanoviště bylo 120cm od chodníku) a nebo provoz ze sousedního parkoviště. Tak blízko k člověku bažant prostě nejde. V těchto místech je též i nejvyšší hustota ještěrek obecných, oba druhy zde paradoxně využily antropogenní vliv. Bažant obecný je na pozemku hojný. Snížit stavy bažantů, druhu který není v naší přírodě původní, by bylo pro zástupce místní herpetofauny jistě přínosem. Přirození nepřátelé: Stejně jako u ještěrky obecné.

Slepýš křehký krátce po hibernaci, u tohoto exempláře je zajímavé, že mu chybí dorsální kresba. 15.4.2013

16



několik málo dní starý jedinec 24.7.2012

podstatnou část potravy tvoří slimáci, juvenilní jedinec

17



DOPORUČENÍ OCHRANY Konkrétní návrhy se zaměřením na herpetofaunu, ale i jiné taxony. U ropuchy zelené je na prvním místě obnova tůně, která byla na začátku roku zavezena. To bylo nahlášeno České inspekci životního prostředí a ta by měla zjednat nápravu a to příkazem obnovy původní tůně, nebo nechat vybudovat náhradní. Šetření bylo 22.5. 2013 V případě druhů ještěrky obecné a slepýše křehkého byl hlavní negativní zásah v posledním roce do jejich ekologie tím, že byla část pozemku zbavena vegetačního krytu (viz: (IV) posouzení vhodnosti stávajícího charakteru lokality pro zde vyskytující se ještěrku obecnou). To bylo nahlášeno České inspekci životního prostředí, a nelze dělat nic jiného, než počkat, až křoviny dorostou, protože kořený bal zůstal zachován. Na lokalitě byly za poslední tři roky zaznamenány asi čtyři desítky chráněných druhů, z nichž víc než polovina se na lokalitě rozmnožuje, čtvrtina ji navštěvuje za účelem získání potravy a zbývající část byla na lokalitě náhodou a další výskyt zde nebyl znova potvrzen. PERSPEKTIVA Zde se dostáváme k problému jednoznačně největšímu a tím je to, že celému ekosystému hrozí likvidace zastavěním. Majitel pozemku developerská firma Discovery Group zde chce postavit obrovské obchodní centrum a počítá s tím, že bude mít takřka 37 tisíc metrů čtverečních prodejní plochy, dále luxusní hotel, kancelářské prostory a 250 bytů. Developerská firma si bude muset zažádat o výjimku ze zákona dle § 56 ZOPK . Tu může dostat, pokud: 1. jde o výrazně převažující veřejný zájem - není, 2. neexistuje zároveň jiné uspokojivé řešení – neexistuje, jsou zde naprosto unikátní společenstva, 3. bude zachován příznivý stav druhu – u některých by to bylo přímo likvidační v dané oblasti a 4. existuje důvod pro povolení stanovené v § 56 odst. 2 ZOPK v případě výstavby jedině důvod "výrazně převažujícího veřejného zájmu ekonomické povahy", ale veřejný zájem stavby obchodního komplexu, hotelu, kancelářských prostor, bytů (naproti je neobsazený už několik let Centralpark) se zde bude obtížně prokazovat. Vlastník pozemků hodlá investovat sedm miliard. Z toho jasně vyplývá, že se musíme připravit na variantu, že by se mohli objevit odborníci, kteří budou význam lokality bagatelizovat, přítomnost některých druhů zpochybňovat (u většiny máme ale fotodokumentaci i svědectví), nebo u chráněných druhů snižovat celkově ochranný statut. Stejně tak můžeme počítat s obhajobu různých alibistických řešení. Známé etické gesto je „přestěhování chráněných druhů“… Odchyt a transfer exemplářů je počin velmi problematický, v našem případě by se jednalo o pouze populistické řešení. Okamžitě se totiž nabízí otázka, kam by byli daní jedinci přestěhováni. Na Parukářku? Kde už není prakticky pro zvířata prostor, nebo snad někam dál, to by byla ta nejhorší varianta. V takovýchto případech dochází k narušení genofondu a je též i riziko přenosu nemocí. Tato negativní činnost bývá občas obhajována jako „posílení populace“, to je naprostý nesmysl, jeli někde populace slabá, tak se její denzita rozhodně dlouhodobě nezvýší nějakými dotacemi jedinců odjinud. V těchto případech je třeba najít příčinu slabé populační hustoty. Pokud bychom mluvili o ještěrce obecné, která je teritoriální, tak původní osazenstvo domovského okrsku nového jedince do úkrytů nevpustí a jedinec je tak vystaven predačnímu tlaku. U slepýše křehkého by se ani nedala významnější část populace odchytit. V našem případě uvažování o nějakých transferech je scestné, protože hodnota daného území nespočívá na chráněných jedincích, ale na ekosystému jako takovém včetně i nechráněných druhů, jako příklad je asi nejvhodnější uvést prakticky zde nenahraditelného, avšak nechráněného zákonem zajíce polního. ¨ 18



zavezené bývalé rozmnožiště ropuchy zelené

likvidace vegetačního krytu, zde slivoně mahalebky 3.4.2013

19



zajíc polní plní na lokalitě velmi důležitou roli selektivního býložravce

10. Potvrzení o nahlášení druhů, seznam použité literatury Tímto potvrzuji, že jsem dne 26.7.2012 navštívila v doprovodu Jana Knížka lokalitu Nákladového nádraží Žižkov, kde jsem pozorovala mimo jiné jedince slepýše křehkého, ropuchy zelené a ještěrky obecné. Ke všem těmto druhům jsem na dané lokalitě také pořídila fotodokumentaci, kterou můžu zaslat. S pozdravem, Petra Fousová OZP MHMP oddělení ochrany přírody a krajiny tel: 236004258 email: [email protected]

20



Drobnokvět pobřežní (Corrigiola littoralis L.) Vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. - druhy kriticky ohrožené

kvetoucí drobnokvět červen 2013

Jednoletá rostlina z čeledi hvozdíkovitých. Drobnokvět pobřežní je ekologicky úzce specializovaný, konkurenčně velmi slabý druh, vázaný na štěrkové, periodicky zaplavované náplavy řek. Vyhledává štěrkovité až písčité, provzdušněné substráty chudé na organické látky. Nesnáší zastínění ani trvalé zaplavení kořenového systému. Kvete od června do října, za příhodných podmínek až do prvních přízemních mrazů, opyluje se autogamicky, to znamená, že rostlina není závislá na opylovačích. Nažky jsou poměrně těžké a téměř neplavou. Výskyt v ČR: Specifickým nárokům drobnokvětu pobřežního u nás vyhovují jen občas obnažovaná dna dolního Labe. V České republice je to velmi vzácný mizející druh. V devatenáctém století se vyskytoval jak na Labi tak na Vltavě. Jeho ústup je zapříčiněn regulací toku velkých řek. Což potvrzuje fakt, že vždy nad dobudovaným jezem nebyl drobnokvět na Labi už nikdy nalezen (Karel Kubát 2006). V Praze na Vltavě jsou poslední záznamy z r. 1832 a 1857. Populace na Nákladovém nádraží Žižkov. Je to pravděpodobně jediný adventivní výskyt na ryze antropogenním stanovišti, který byl v Čechách kdy zaznamenán mimo údolní pobřežní náplavy Labe nebo Vltavy. Poprvé jej na nákladovém nádraží na Žižkově našel v roce 1968 V. Jehlík (Kubát 1977). Výskyt drobnokvětu je zde nepřetržitý ale v nepříznivých letech se nemusel vůbec objevit. Je také pravděpodobné, že v určitých letech byla populace zničena postřikem herbicidů, ten se tu nepravidelně až dosud stále provádí. Drobnokvět však bohatě plodí a v půdě se určitě dlouhodobě udržuje zásoba klíčení schopných semen. Bylo by však určitě zajímavé zjistit, zda pražská nádražní populace pochází z domácího labského zdroje nebo zda jde o zavlečené rostliny ze západní Evropy. V západních zemích má totiž drobnokvět zřetelnou tendenci i k 21



výskytu na synantropních stanovištích na rozdíl od situace v ČR, kde tomu tak není. Aby bylo možné takovou hypotézu potvrdit, byla na lokalitě odebrána semena na molekulární studium(J.Hadinec& J.Knížek). Jsou hypotézy že sem mohl být přenesen na kopytech koní nebo skotu, takto se drobnokvět šířil například v Německu (kopyty koní) nebo v Anglii (skotu), kde je dnes přísně chráněný a jsou obavy, že zhruba do 6 let vymizí z britských ostrovů zcela. Ochrana: Výskyt tohoto druhu na lokalitě je natolik unikátní (konkrétní stanoviště se neuvádí), že část plochy prosadit za chráněné území je nutností. Přizvat do diskuze experty i ze zahraničí by bylo určitě vhodné.

stanoviště drobnokvětu na lokalitě je přímo v kolejišti.

22



rostliny vyrážejí v polovině dubna.

následek herbicidů červenec 2012

23



odkazy: http://www.kauza3.cz/kauza-stavby/misto-nadrazi-obchody-i-hotel-komplex-v-praze-zizkovema-stat-sedm-miliard.html http://mokrady.wbs.cz/literatura_ke_stazeni/ochrana_obojzivelniku__vojar.pdf https://www.facebook.com/media/set/?set=a.478704435517431.1073741825.1607926373086 14&type=1

24

Závěrečná zpráva 1. část číslo projektu:

Recommend Documents