Závěrečná práce. Zaměstnávání osob s mentálním a kombinovaným postižením. Mgr. Markéta Hujerová. Název práce: Autor:

Závěrečná práce posluchače Kurzu manažerských dovedností pro pracovníky škol a školských zařízení s důrazem na projektové řízení ročník 2010 / 2011

Název práce:

Zaměstnávání osob s mentálním a kombinovaným postižením Autor:

Mgr. Markéta Hujerová Vzdělávací program je akreditovaný rozhodnutím č.j. 14 021/2009-25-256 ze dne 19.5.2009 Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na základě §25 a §27 zákona č. 563/2004 Sb. v systému Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Tento vzdělávací program byl inovován v rámci projektu Cesta k modernizaci vzdělávání ve Středočeském kraji CZ.1.07/1.3.04/02.002 Stránka 1 z 26

Obsah 1.Úvod……………………………………………………………………………………… 3 2. Základní škola a Praktická škola SVÍTÁNÍ, o.p.s……………………. ………….. 4 3. Zaměstnávání osob s mentálním a kombinovaným postižením v České republice……………………………………………………………………....... 6 3.1 Zaměstnávání osob se zdravotním postižením……………………………… 6 3.2 Zaměstnávání osob s mentálním a kombinovaným postižením…………....7 4. Projekt I my chceme pracovat…! a zkušenosti se zaměstnáváním osob s mentálním a kombinovaným postižením v Německu………………………… ... 8 4.1 Projekt I my chceme pracovat…………………………………………………. 8 4.2 Zkušenosti se zaměstnáváním osob s mentálním a kombinovaným postižením v Německu……………………………………………………………… 8 4.2.1

Německý státní systém………………………………………………… 9

4.2.2.

Demografická situace osob s postižením……………………………. 9

4.2.3

Dílny……………………………………………………………………… 10

4.2.4

Bydlení a sociální dávky……………………………………………….. 11

4.2.5

Gemeinschaftswerk GMBH……………………………………………. 12

4.2.6

Demeter Hof – Kleinsägmühlerhof v Altleiningen…………………… 13

4.2.7

Pirminiuswerkstatt……………………………………………………… 14

4.2.8

Denní stacionář…………………………………………………………. 16

4.2.9

Školství…………………………………………………………………… 16

5. Projekt Cvičná prádelna……………………………………………………………… 19 6. Závěr…………………………………………………………………............................ 21 7. Seznam literatury……………………………………………………………………… 22 8. Seznam příloh………………………………………………………………………….. 23

Stránka 2 z 26

1. Úvod Zaměstnávání osob s mentálním a kombinovaným postižením je v České republice oblast, která je teprve na počátku svého vývoje. Jedinci s postižením, kteří se mohou plnohodnotně vzdělávat až od 90. let 20. století, v současné době postupně vycházejí nejen základní školy, ale i střední školy pro ně určené. V těchto školách se učí zejména ve vyšších ročnících praktické činnosti v různých oblastech života. Po zapracování a za splnění určitých podmínek by byli schopni se zapojit na volném trhu práce. Pracuji v Základní škole a Praktické škole SVÍTÁNÍ, o.p.s. v Pardubicích, kterou navštěvují žáci s kombinací vad a zejména s mentálním postižením. Vzhledem k neutěšené situaci pracovního uplatnění našich žáků po absolvování základní školy a poté praktické školy dvouleté na trhu práce, jsme se rozhodli v rámci projektu spolufinancovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost I my chceme pracovat…! podpořit rozvoj této oblasti a inspirovat se v zahraničí jejich zkušenostmi se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Cílem závěrečné práce je srovnat možnosti pracovního uplatnění osob s mentálním a kombinovaným postižením v České republice a v Německu a nastínit možnosti, jak se poučit z německého vývoje, a jak využít jejich zkušenosti v českých podmínkách.

Strana 3 (celkem 26)

2. Základní škola a Praktická škola SVÍTÁNÍ, o.p.s. POSLÁNÍ: Posláním školy je poskytovat dětem a mládeži a dospělým lidem s kombinovaným postižením vzdělávání a další služby směřující k rozvoji jejich osobnosti a zapojení do běžného života na základě individuálních potřeb a možností. Zakladatelem Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ, o.p.s. je Marcela Kolmanová a Mgr. Miluše Horská. Škola byla slavnostně otevřena dne 1. září 1992 a je zařazena do sítě škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako škola soukromá. Ředitelkou školy je od jejího vzniku Mgr. Miluše Horská. V prvním roce do školy docházelo dvacet šest žáků s kombinovaným postižením, během dalších let se zvyšovala kapacita a rozšiřovaly se nabízené služby. V současnosti základní školu navštěvuje 132 žáků (základní škola 11 žáků, základní škola praktická 32 žáků, základní škola speciální 89 žáků, kurz pro získání základů vzdělání 12 žáků) a praktickou školu dvouletou 23 žáků. Dětem je poskytováno vzdělání, výchova a další služby v rámci komplexní péče. Výuka probíhá při průměrném počtu sedmi dětí ve třídě. Vedle učitelů a vychovatelů se žákům věnují i osobní asistenti. Každému dítěti se vytváří individuální vzdělávací program zaměřený na rozvoj vědomostí a dovedností dítěte. Žáci docházejí na ergoterapii. Ergoterapie pomáhá v rozvoji schopností, které se uplatňují při zvládání sebeobsluhy. Provádí se na základě ergoterapeutického plánu. Ergoterapeut navrhuje zdravotnické pomůcky pro žáka, a tím se podílí na přípravě a průběhu rehabilitace. Starší děti se zabývají prací se dřevem, kovem, sádrou a učí se složitějším technikám jako je pletení, háčkování, vyšívání apod. Rehabilitační péči zajišťují fyzioterapeuti, kteří dětem během vyučování poskytují individuální nebo skupinové cvičení podle typu a stupně jejich postižení. S tím souvisí výběr metodik (Vojtova reflexní terapie, Bobath koncept, Bazální stimulace, posturální cvičení na bázi vývojové kineziologie, měkké techniky...) a rehabilitačních pomůcek (vertikalizační stojany, chodítka, motomed, ergobike, labilní plochy, gymnastické míče...). V rámci logopedické péče pracuje logoped s dětmi individuálně po dobu dvaceti minut. Kromě běžných pomůcek a technik jsou využívány i speciální počítačové programy a logopedické pracoviště IBM Speech Viewer III.


Sociální a psychologickou péči zajišťuje od roku 1996 Speciálně pedagogické centrum zřízené při škole. Centrum dále zajišťuje speciálně pedagogickou, sociální a psychologickou péči dětem předškolního a školního věku, ambulantně v terénu (v rodinách, v běžných MŠ a ZŠ, v domovech sociální péče atd.). Součástí péče o žáky je plavání, hipoterapie, muzikoterapie, odpolední družina a kroužky, kde jsou dětem nabízeny další činnosti dle jejich zájmů a schopností (hudební, výtvarné, přírodovědné, sportovní, taneční). Denně je zajišťován svoz a rozvoz dětí do školy a zpět čtyřmi svozovými vozidly, která najedou denně více než 500 km z oblastí Pardubic, Chrudimi a Ústí nad Orlicí. Škola Svítání pro své žáky pořádá pobyty dětí v přírodě, prázdninové aktivity včetně prázdninové družiny a táborů, výlety, besídky pro veřejnost, společenské večery, výstavy a propagační akce. 1. 9. 2006 škola Svítání otevřela Tranzitní program SVÍTÁNÍ - službu zaměřenou na podporu zaměstnatelnosti a integraci lidí s mentálním postižením do společnosti.

Od 1. 7. 2008 byl Tranzitní program zaregistrován jako sociální

služba – sociálně terapeutické dílny. Služba je poskytována bez úhrady podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jeho posláním je podporovat klienty s mentálním

a

kombinovaným

postižením

k samostatnosti

v běžném

životě

praktickým nácvikem sociálních a pracovních dovedností. Cílem poskytované služby je získání a rozvoj schopností a dovedností klientů, které vedou k jejich začlenění do společnosti v oblasti sociálních dovedností (péče o vlastní osobu, komunikace, rozvoj osobnosti klienta a začleňování do společnosti) a pracovních dovedností (stravování, údržba zeleně, úklidové práce a řemeslné techniky). Cílovou skupinou jsou lidé s mentálním a kombinovaným postižením ve věku od 16 do 64 let se stupněm závislosti na pomoci jiné osoby I, II, III. V současné době má 12 klientů.


3. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením v České republice 3.1 Zaměstnávání osob se zdravotním postižením Zaměstnávání osob se zdravotním postižením v České republice se řídí zákonem č. 435/2005 Sb. o zaměstnanosti v platném znění a vyhláškou č. 518/2004 v platném znění, kterou se provádí zákon č. 435/2005 o zaměstnanosti v platném znění. Osoby se zdravotním postižením mají právo na pracovní rehabilitaci, kterou zabezpečuje úřad práce ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky. Pracovní rehabilitace je souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením. Další podporou osob se zdravotním postižením je příprava k práci, která je cílenou činností směřující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a trvá nejdéle 24 měsíců. Provádí se na pracovištích jejího zaměstnavatele, v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech. Zaměstnavateli, který provádí na svém pracovišti přípravu k práci osob s postižením, může úřad práce uhradit náklady na přípravu k práci těchto osob. Pro osoby se zdravotním postižením mohou být organizovány specializované rekvalifikační kurzy. Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna jsou další možností práce pro osoby se zdravotním postižením. Chráněné pracovní místo i chráněnou pracovní dílnu vytváří zaměstnavatel na základě dohody s úřadem práce, musí být provozovány nejméně 2 roky a úřad práce poskytuje zaměstnavateli příspěvek na chráněné pracovní místo i na chráněnou pracovní dílnu. Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na

celkovém

počtu

zaměstnanců

zaměstnavatele.

Tato

povinnost

může

zaměstnavatel splnit různou formou: nemusí zaměstnat osoby se zdravotním postižením, ale může se „vykoupit“ odebíráním jejich výrobků nebo zadáním zakázek či odvodem do státního rozpočtu.


Další podporou v zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsou veřejně prospěšné

práce,

zřizování

společensky

účelných

míst

nebo

příspěvek

na zapracování.

3.2 Zaměstnávání osob s mentálním a kombinovaným postižením V České republice se na běžném trhu práce pohybuje jen velmi málo lidí s mentálním a kombinovaným postižením. Hlavním problémem je přetrvávající segregace lidí s mentálním a kombinovaným postižením do speciálních programů, kde se nemohou naučit nic o volbě povolání, nemají možnost osvojit si přiměřené návyky pro úspěšné zaměstnání a nejsou povzbuzováni k zájmu o práci. Po absolvování školy mnoho dospělých s mentálním nebo kombinovaným postižením zjistí, že v jejich obci neexistují žádné služby, které by jim pomohly v získání a udržení si zaměstnání. Většinou potřebují pomoc v osvojování si pracovní dovednosti a podporu při potížích s vykonáváním zaměstnávání a té se jim často nedostává. V těchto podmínkách mívají rodiče často nízká očekávání ohledně pracovního uplatnění jejich dětí s mentálním postižením s obavou, že ztratí nárok na důchod a další příspěvky. Velký problém je také na straně zaměstnavatelů, kteří neznají problematiku a často si nejsou jisti, zda by uměli podmínky potřebám zaměstnanců s postižením přizpůsobit. V oblasti přímých služeb se v posledních letech rozvíjejí nové formy podpory lidem s mentálním postižením na běžném trhu práce. Patří sem především podporované zaměstnání, kde je pracovníkům poskytována průběžná pomoc při získání a udržení si zaměstnání. Podporované zaměstnání je komplex služeb, jejichž cílem je poskytnout člověku takovou podporu, aby si našel a udržel místo na otevřeném trhu práce za rovných platových podmínek. Je určeno pro zájemce znevýhodněného na trhu práce tak, že pro získání a udržení pracovního místa potřebují dlouhodobou podporu přímo na pracovišti. Podpora je poskytována podle individuálních schopností a potřeb konkrétního člověka.


4. Projekt I my chceme pracovat…! a zkušenosti se zaměstnáváním osob s mentálním a kombinovaným postižením v Německu 4.1 Projekt I my chceme pracovat…! Projekt I my chceme pracovat…! je spolufinancovaný z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Záměr projektu: Tématem

projektu

je

přenos

dobré

praxe

v aktivitách

podporujících

zaměstnatelnost osob s mentálním nebo kombinovaným postižením, měření hodnoty a efektivity těchto aktivit. Projekt obsahuje dvě klíčové aktivity: 1. Přenos inovací v aktivitách podporujících zaměstnatelnost osob s mentálním nebo kombinovaným postižením Přenos bude probíhat prostřednictvím studijních cest do partnerských organizací, zpracováním případových studií a příkladů dobré praxe. 2. Přenos

inovací

v měření

hodnoty

a

efektivity

aktivit

směřujících

k zaměstnatelnosti sociálně vyloučených osob Bude porovnán přístup SROI - společenská návratnost investic do podmínek České republiky v zemích Evropy (Velká Británie, Francie, Německo), bude vytvořena metodika pro zpracování SROI analýzy v podmínkách ČR, která bude testována a je plánováno zpracování případových studií.

4.2 Zkušenosti se zaměstnáváním osob s mentálním a kombinovaným postižením v Německu Součástí 1. klíčové aktivity projektu I my chceme pracovat…! je studijní cesta do Německa, která proběhla v únoru 2011. Zahraničním partnerem projektu v Německu je organizace Gemeinschaftswerk für Menschen mit Behinderungen GMBH. Organizace GMBH působí ve spolkové zemi Porýní - Falc ve stotisícovém městě Ludwigshafen a v jeho okolí.


4.2.1. Německý státní systém (v souvislosti se sociálními službami) V německém státním systému existují 3 pilíře: politika, hospodářství a welfare (blahobyt). Welfare zahrnuje nevládní organizace včetně církví (např. Evangelická Diakonie, Charita, Červený kříž). Funguje zde princip subsidiarity: stát deleguje práci na nižší (regionální) úroveň, sociální služby přešly primárně na církevní organizace. Spolková republika Německo je tvořena 16 spolkovými zeměmi. Každá spolková země si řídí vybraná ministerstva sama. Stát určuje prostřednictvím zákonů podobu sociálních služeb a hospodaření, pak deleguje, financuje (ne vše) a kontroluje. Pro sociální práci a práci s osobami s postižením jsou důležitá 3 ministerstva: Ministerstvo pro sociální věci, práci, rodinu, ženy a zdraví – největší část zemského rozpočtu; Ministerstvo školství – 2. největší část zemského rozpočtu a posledním z nich je Ministerstvo financí. 4.2.2. Demografická situace osob s postižením V 60. letech 20. století, když byly legislativně podchycovány sociální služby, byl relativně nízký počet osob s postižením, protože během války jich většina zemřela. Od 60. let počet osob s postižením stále roste, jedná se o tzv. nepřirozenou demografii – křivka nejde posléze dolů, ale naopak stále roste. Stát byl poměrně štědrý, což nyní vyústilo ve značný problém, neboť počty osob s postižením se několikanásobně zvýšily. Přes 50 % rozpočtu tvoří náklady na financování sociálních věcí (náklady na osoby s postižením), proto je snaha začlenit osoby s postižením na otevřený trh práce. Stát má povinnost zajistit pro osoby s postižením dílnu a bydlení, ale není jeho povinností zajistit integraci do školy pro zdravé děti (MŠ, ZŠ). Na úrovni SRN je rozhodováno o záležitostech, o jejichž naplnění musí dbát jednotlivé země. Např. v SRN bylo rozhodnuto, že MŠ musí být pro děti od 2 let. Úkol musí zajistit jednotlivé země, ale nedostanou na splnění peníze, nebo pouze část nutných financí. To vede k posunu ze SRN na země a města, což vede k velkému zadlužování měst (Ludwigshafen 1 mld. EUR dluhů) a neudržitelnosti systému. 90 % rozpočtu Ludwigshafenu tvoří povinné výdaje, které jsou dané zákonem.


4.2.3. Dílny Financování dílen Dílny mají 2 zdroje příjmů: 1. spolková země 2.

města (Speyer, Ludwigshafen)

Jak země, tak město (místo bydliště osoby s postižením) dávají 50 %, tj. 40 EUR/den/osoba, tj. 1200 EUR/měsíc/OSP. Dílny mají vlastní výnos ze zakázek (z produkce), díky čemuž jsou schopné se spolufinancovat. Z veřejných peněz jsou hrazeni zaměstnanci bez postižení a platy pro osoby s postižením (průměrně 200 EUR/měsíc/osoba). Stát platí osobám s postižením také sociální a zdravotní pojištění. Z produkce je placen materiál, investice (stroje) a odpisy.

Příchod osob s postižením do dílen V lékařské zprávě dítěte s postižením je stanoveno, zda je dítě postižené fyzicky, mentálně nebo duševně, příp. kombinace více postižení. Po absolvování školy (13 let – základní škola a praktická škola) přichází osoba s postižením na úřad práce (Agentur für Arbeit, dříve nazýváno Arbeitamt), který má centrálu v Norimberku. Následně se sejde odborná komise (vyplývá ze sociálního zákona, složená ze zástupců spolkové země, komuny (města), úřadu práce a dílen, resp. součástí komise jsou všichni, kteří systém financují. Komise vydá doporučení, málokdy vzejde doporučení pro otevřený trh práce, málokdy také doporučení pro další vzdělávání. Komise často rozhodne o tom, že osoba s postižením má 2 roky pracovat v dílnách a zároveň se v těchto dílnách vyučí (vyučení platí úřad práce). Po těchto 2 letech se opět sejde komise a potvrdí-li zařazení do dílny, tak platí 50% město a 50% spolková země. Práce osob s postižením v dílnách a ve firmách V SRN je 280 tis. pracovních míst pro osoby s postižením v dílnách, přičemž dílna má několik úkolů: •

spoluúčast na pracovním životě;

•

vzdělání;

•

podpora;

•

psychologické a sociální služby;


•

volnočasové aktivity;

•

výplata mzdy;

•

zdravotnická a jiná péče;

•

přechod na otevřený trh práce (v SRN – nazýván „první trh práce“) – zatím přechází ročně 0,3 % osob s postižením. Je snaha, aby bylo dosaženo mnohem vyšších čísel, problém však je, že ke komisi se dostane už relativně malý podíl osob s postižením, neboť během celého života jsou osoby s postižením testovány a odpadají v různých procesech kvůli svému výraznému postižení. Systém je poměrně propustný, i když byly vyřazeny, mohou se do něj vrátit. Cílem je, aby i dílny byly otevřené, aby se co nejvíce osob dostalo na otevřený trh práce.

Struktura dílen a druhy činností V dílnách

je technická a pedagogická větev, každá má svého vedoucího

(inženýra a vedoucího služeb - pedagog). Jsou to kolegové na stejné úrovni. Technická větev má 2 nižší vedoucí – mistra a technika a pedagogická větev 2 pedagogy. Vedoucí skupin mají pod sebou zhruba 10 osob s postižením. Vedoucí musí mít 2 kvalifikace – technickou a sociální. Většinou mají technické vzdělání, a pak si dodělávají sociální vzdělání. Dílny jsou rozdělené na skupiny podle druhu činnosti. V Ludwigshafenských dílnách to byly tyto skupiny: prádelna, různé montážní skupiny (balení, kompletace do krabic, lisování, svařování ultrazvukem, řezání apod.) V rámci každé skupiny je možné plnit více úkolů – složité i jednoduché. Ve firmě by bylo vše srovnané pásově, tady je nabízena kombinace různě náročných úkolů. Ve skupinách dochází ke střídání na jednotlivých pozicích (balení, lisování). Zaměstnanci mohou měnit zaměstnání i v rámci budovy, když projeví zájem, ale jedná se o ojedinělou záležitost. Většina zaměstnanců s postižením si vytvoří ke svému vedoucímu silný vztah založený na důvěře, a proto nechtějí ze skupiny pryč.

4.2.4 Bydlení a sociální dávky Pokud osoba s postižením bydlí sama, dostává sociální příspěvek a také dostává mzdu z dílen. Pokud si vydělá víc než je stanovený limit (600 – 800 EUR), ponižuje se mu sociální příspěvek. Strana 11 (celkem 26)

Pokud osoba s postižením bydlí v sociálním zařízení, dostává 90 EUR kapesné. Je to z důvodu, že jeho náklady na bydlení, jídlo a autobus jsou vysoké - 3000 EUR/měsíčně a navíc stát platí 1200 EUR/měsíčně na jeho pracovní pozici. Po 20 letech práce v dílnách začne dostávat automaticky důchod (může pokračovat v práci v dílnách). Důchod je poměrně vysoký, není orientovaný na průměrný výdělek v dílnách (tj. 200 EUR), ale je orientovaný na průměrné mzdy v regionu. Někteří tak mají 700 EUR důchod/měsíčně. Pokud mají takto vysoký důchod, sociální příspěvky již nedostávají. Sami si platí daně a sociální a zdravotní pojištění. V případě, že osoby s postižením nemohou pracovat, mohou využívat denní stacionář. Náklady jsou na jednu osobu 2400 EUR/měsíčně. Díky tomu je poměrně napínavá diskuse na úrovni komise, která umožňuje lidem s postižením pracovat v dílnách nebo využívat stacionář. Dílny vyjdou o polovinu levněji, a proto se snaží osoby s postižením nejprve zkusit zaměstnat v dílnách, a teprve potom rozhodnout, zda je pro ně vhodnější stacionář nebo práce v dílnách. Pokud je osoba s postižením doma, je sociální příspěvek rodiny závislý na výši výdělku rodičů (v případě, že se jedná o dítě). Bohaté rodiny žádný příspěvek nedostávají. Příspěvek na péči existuje, dělí se dle 3 stupňů závislosti 300 – 700 EUR/měsíčně. Osoba s postižením může být také zaměstnána v rodině, rodina dostane příspěvek na zaměstnávání stejný jako firma (tj. 70 %, nejvíce 1200 EUR). V tomto případě se ale obvykle nejedná o integraci, protože osoba s postižením často tráví nejvíce času s členy rodiny. 4.2.5 Gemeinschaftswerk GMBH GMBH vzniklo v roce 1968, bylo zřizeno katolickou Charitou a evangelickou diakonií Falc. Jeho činnost začala vybudováním dílen v Ludwigshafenu. GMBH tvoří: • Ludwighafenské dílny (včetně dílen v Schifferstadtu) • Západofalcké dílny • Blieskatelské dílny • Rehabilitační centrum – ubytování, stacionáře, školy • Mauritius škola – speciální školství • Mobilní služby


• Dům ve Westrichu – osoby s vícečetnými postiženími • Simotec – společnost s ručením omezeným, nabízí zaměstnance ostatním firmám, jedná se o sociální firmu (sociální podnik)

GMBH plní následující úkoly: • SPC – speciálně pedagogické poradenství – od prenatálního věku do tří let; • Mateřské školy • Základní školy • Bydlení • Pracovní zařízení – 3 dílny zaměstnávající 1600 osob s postižením, Simotec – 160 osob • Mobilní služby – poradenství a pomoc rodičům a nabídka volnočasových aktivit pro osoby s postižením Za 3 roky je počítáno s tím, že se struktura GMBH rozroste o další služby.

Ludwigshafenské dílny Dílny mají certifikát kvality (ISO) a spolupracují např. s BASF a Mercedes -Benz. Zaměstnávají 600 osob s mentálním postižením v následujících pracovních oblastech: logistika, balení, lisování, práce s kovem, práce se dřevem, prádelna, zahradní služby, poštovní služby. Pro své zaměstnance nabízí fyzioterapii a volnočasové aktivity (lezení, lukostřelba). Dílny jsou zaměřené na zajištění práce pro osoby s mentálním postižením. Osoby s duševním postižením využívají jiné dílny. Region má 400 tis. obyvatel a platí, že 3 ‰ tvoří osoby s postižením. Tomu odpovídá i počet míst v dílnách 1 200.

4.2.6 Demeter Hof – Kleinsägmühlerhof v Altleiningen Jedná se o statek nevládní organizace Lebenshilfe a funguje cca 30 let. Pomoc

osobám

s mentálním

a

kombinovaným

postižením

je

komplexní,

od poradenství po bydlení. Práce jsou velmi rozmanité, pracují v zemědělství a na statku: vážení a značkování vajíček, zpracování mléka, pekařství, hospodaření na statku (chov skotu, prasat a slepic, pěstování brambor, údržba lesa). V obchodě


prodávají vlastní mlékárenské a pekařské výrobky, některé výrobky získávají za výměnu např. maso za zeleninu. Přímo na statku pracuje celkem 28 zaměstnanců. Bydlení na statku je pro zaměstnance podmínkou pro to, aby byli zaměstnáni. Jedná se o chráněné bydlení na statku, každá ze 3 skupin osob s postižením má asistenta.

4.2.7 Pirminiuswerkstatt Dílny jsou součástí Heinrich Kimmel Stiftung – Charita. Vznikly před 40 lety, kdy většinou místní faráři zakládali obdobné nadace a dílny. Mimo dílny je součástí tohoto zařízení i stacionář, škola, bydlení pro 140 osob s mentálním a kombinovaným postižením a 4 různé dílny. Osoby s postižením přicházejí z Pirmasensu a Zweibrückenu cca z okruhu 70 km. Z politických míst se zvyšuje tlak, aby co nejvíce lidí s postižením pracovalo na otevřeném trhu práce. Tato pracovní místa může organizace nabídnout v 2 supermarketech CAP a 2 copy centrech. V dílnách pracuje 25 osob bez postižení a 140 osob s postižením. Do dílny je možné se dostat pouze přes komisi. Pracovníci v dílnách pracují v těchto odděleních: prádelna: zakázky mají od 25 – 30 restaurací a také od cca 100 rodin, specializují se na ploché prádlo, které lze mandlovat) montáže: zakázky pro elektronický průmysl spočívající v jednoduchých úkonech – největší zákazník je Mercedes Benz) práce se dřevem: dokončení a broušení výrobků - hračky – dřevěné vláčky, výroba zahradního nábytku) jídelna: denně uvaří 350 jídel i pro jiné organizace Pracovní doba v dílnách pro osoby s postižením: Začátek je v 8 hodin a konec v 15 hodin. O půl desáté je přestávka na svačinu a od 12 do 13 hodin přestávka na oběd. Jedním z důležitých úkolů vedoucích pracovníků je vymýšlet pomůcky pro osoby s postižením tak, aby mohly pracovat. Přizpůsobení pásové výroby na jednu ruku, formy, do nichž musí přijít právě daný počet šroubků, čepiček, pytlíků apod.


Dílna má vlastní radu – parlament, který je složen z osob bez postižení a z osob s postižením. Jsou voleni mluvčí z řad osob z postižením. Při nedostatku práce řeší i hádky mezi zaměstnanci a v této situaci vymýšlí různé volnočasové aktivity. Dílny mají i místnost pro vzdělávání, první tři měsíce jsou zaměstnanci s postižením diagnostikováni – schopnosti a zájmy, hledání vhodného učebního oboru. Samotné vyučení pak trvá 2 roky. V areálu dílen je tělocvična, která je využívána hlavně pro tréninky fotbalu a míčových her. Další z volnočasových aktivit je plavání. Každý měsíc mají 1 akční den (masopust, Vánoce, Velikonoce), ale i např. exkurze do podniku, kde by mohli pracovat, muzeum apod. Většina zaměstnanců bydlí u rodičů (většinou velmi staří). 3x ročně jezdí zaměstnanci s postižením na osmidenní výlet do jižního Tyrolska za zimními sporty. Dopravu do zaměstnání zajišťuje externí firma, jezdí 1 osoba jako asistent (většinou důchodci). Dopravu platí dílna firmě. Doprava od dveří ke dveřím, snaha o zaplacení pouze tramvajenky, a aby se sami dopravili domů a inkludovali se do společnosti. CAP-markt Jedná se o supermarket, který je provozován dílnami a zaměstnanci s postižením jsou zde zcela inkludováni. Poměr zaměstnanců s postižením a bez postižení je 8:8. Osoby s postižením jsou ze 70% placeni státem a 30% doplácí firma ze zisku. Každý pracovník musí projít dílnami a zaměstnanci jsou velmi zodpovědně vybíráni pro práci v marketu. Zaměstnanci s postižením se dostávají do styku se zákazníky, obsluhují je, komunikují s nimi, a tím se jim zvyšuje sebevědomí. CAP-markt je 100% dceřiná společnost od spolku dílen. Po celém Německu je zhruba 100 obchodů. Síť funguje již asi 10 let. Název CAP- markt je odvozen ze slova handicap.

COPITO Copito je copy centrum, kde je zaměstnán 1 zaměstnanec bez postižení a 2 zaměstnanci s postižením – oba z dílen, prošli si také CAP-marktem. Pro zaměstnance na vozíku je objednán teleskopický vozík (12 tis. EUR – 80 %


získali z úřadu pro integraci), aby mohl pracovat s kopírkami a byl vidět za pultem. Jedná se o nový obchod fungující od října 2010. Zatím jde o zkušební provoz, zkouší se, zda bude rentabilní. Pokud se provoz osvědčí, budou otevřeny další obchody. Nyní se otevírá 2. obchod v Lipsku. V dílnách zaměstnanci balili výrobky pro tiskárny, a tak je napadlo, že by mohli tyto výrobky také prodávat.

4.2.8 Denní stacionář Stacionář patří pod nevládní organizaci Lebenshilfe. Lebenshilfe je spolek, který založili rodiče před 70 lety pro děti s postižením. Lebenshilfe působí na zemské i spolkové úrovni. Denní stacionář má kontakt na porodnice a tamní lékaři informují o narození dítěte s postižením. Pracovníci denního stacionáře navštíví rodinu a hovoří s nimi o nastalé situaci. Dítě pak navštěvuje od 2 let MŠ, tam mohou zůstat do 8. roku. Pak následuje povinná školní docházka. Po škole následuje praktická výuka, následně se rozhoduje, jestli děti budou schopné pracovat v dílnách nebo zůstanou v denním stacionáři. Děti s těžkým nebo kombinovaným postižením mohou přijít přímo do denního stacionáře. Osoby s postižením ve stacionáři jsou ve věku od 17 do 70 a více let. Mají 6 skupin po 6 osobách s postižením a 2 vychovatelé. Původně každá skupina byla rodinou, nyní jsou skupiny otevřenější, zaměřené dle zájmů členů skupiny. Každý den nabízejí různé aktivity: hipoterapii, fyzioterapii, ergoterapii, plavání, hudbu, bubnování, tanec. Dopravu zajišťuje externí firma - řidič a spoluřidič, který plní funkci asistenta. 2x ročně jsou proškolováni v práci s klienty denního centra. 1 den v denním centru stojí 280 – 300 EUR/den. Rodina získává sociální dávky dle stupně postižení a majetkových poměrů. Stacionář i doprava do něj je zdarma.

4.2.9 Školství Základní školní docházka je primárně státní, existuje pouze několik soukromých gymnázií. Školy pro osoby s postižením jsou primárně nestátní, zajišťuje je 3. pilíř státního systému v Německu (welfare – církevní a další nevládní organizace). V GMBH jsou 2 školy, vč. Mauritius-Schule. Licence pro tyto školy uděluje Ministerstvo školství.


V Německu existují vedle sebe 2 oddělené systémy •

pro zdravé děti: MŠ – ZŠ – SŠ – práce

•

pro děti s postižením: speciální MŠ – speciální ZŠ – speciální práce (dílny)

Tyto dva systémy by měly padnout. Tento systém existuje více než 40 let, stále se vylepšoval, ale stále se jedná o zvláštní, oddělený svět. V současnosti je snaha pomocí inkluze začlenit děti s postižením mezi ostatní děti a začlenit je i na otevřený trh práce. Nápady k řešení jsou, ale praxe zaostává. Stupně ve speciální škole: •

dolní stupeň 1. – 3. třída

•

střední stupeň 4. – 7. třída

•

horní stupeň 7. – 9. třída

•

pracovní stupeň 10. – 12. třída Povinná školní docházka je na všech 12 let.

Školní systém Zahrnuje MŠ, ZŠ 1. – 4. třída, po nichž následují 3 možnosti pokračování: • Gymnázium

–

zakončení

po

13

letech

docházky;

předpokladem

pro pokračování na univerzitě. • Reálka – zakončení po 10. třídě, žáci budou pokračovat v oblasti správních záležitostí (ekonomky apod.) • Hlavní škola – zakončení výučním listem, končí 9. třídou. Systém je prostupný a žáci s dobrými výsledky mohou postoupit do reálky nebo na gymnázium. Jsou také obecné školy, které v jedné budově mají všechny 3 druhy vzdělávání.

Mauritius-Schule Zweibrücken Jedná se o jednu malou odnož GMBH, jednu z dvou škol. Druhá škola je v Landstuhlu se 140 žáky, je určena pro žáky s mentálním a tělesným postižením. Mauriciova škola má 47 žáků v 7 třídách, je určeně pro žáky s mentálním (lehké i těžké postižení) a tělesným postižením. Pracují zde speciální pedagogové, učitelé, vychovatelé a terapeuti. Přímo v Mauriciově škole je 5 tříd, další 2 jsou v jiné škole. Dva roky pracují na projektu zlepšené přípravy pro povolání dětí s mentálním postižením.


V Porýní-Falci je projekt, který se jmenuje „Přechod škola – povolání“ a Mauriciova škola je do něj zapojena na tříletou zkušební dobu. Cílem projektu je organizovat poslední 3 ročníky školy tak, aby byli žáci připraveni na vstup na otevřený trh práce.

Financování školy Stát platí vše potřebné pro žáky s postižením (pomůcky atd.). Rodiče platí pouze jídlo, transport platí město Zweibrücken. V běžných školách rodiče platí všechno, co žáci potřebují. Asistenci platí škola, jen v případě např. těžkého autismu platí asistenci sociální úřad. Asistenci žákům zajišťují učitelé a vychovatelé. Ve třídě je 6 – 10 dětí a každá třída má standardně 2 – 3 dospělé osoby. Ve třídách s těžce postiženými jsou navíc jednou z osob zdravotní sestry. Všichni zaměstnanci jsou zaměstnanci GMBH, mimo úředníků, kteří jsou placeni státem (i ředitel).


5. Projekt Cvičná prádelna Na studijní cestě do pracovních dílen v Německu, kde zaměstnávají osoby s postižením, nás zaujal především provoz prádelny. Pracují zde lidé s podobným handicapem jako u našich žáků a klientů. Jedná se především o mentální a fyzické postižení. Měli jsme možnost vidět, že tuto práci zaměstnanci německých dílen dobře zvládají. Začali jsme přemýšlet, zda je schůdné podobnou dílnu zřídit i v naší organizaci Základní škole a Praktické škole SVÍTÁNÍ, o.p.s. Dospěli jsme k závěru, že ano. Vhodné prostory máme a současně se nám podařilo navázat spolupráci s místní prádelnou, která nám na požádání dodá prádlo na praní, případně zaměstná úspěšně zaškolené osoby s handicapem. Všechny tyto důvody školu Svítání a její zaměstnance motivovaly k napsání projektu Cvičná prádelna na získání financí k jejímu zřízení. Žáci a klienti školy Svítání mají s praním drobného prádla zkušenost. V plánu služeb klientů sociálně terapeutické dílny je i údržba prádla. Pravidelně perou především ručníky z celé školy. Žáci Praktické školy dvouleté mají v osnovách předmět Údržba prádla. V tomto předmětu si prakticky zkouší praní prádla v automatické pračce a žehlení obvyklým způsobem. Během své dosavadní praxe se setkávali pouze

s běžnými přístroji,

které

jsou

v domácnostech.

S prací

na velkokapacitních strojích (pračka, sušička a mandl) nemají zkušenosti. V prádelnách si práci na strojích z bezpečnostních důvodů nemohou vyzkoušet. Vybudováním cvičné prádelny jim práci s profesionální technikou umožníme, a tím výrazně zvýšíme jejich pracovní dovednosti, které by následně mohli uplatnit v běžných prádelnách. Zřízením tohoto cvičného provozu v prostorách školy umožníme osobám s postižením individuální zácvik pod vedením osob, které mají odborné zkušenosti s prací s lidmi s mentálním a kombinovaným postižením. Odborný dohled speciálních pedagogů umožní využít všech pracovních schopností žáků a klientů, vhodně je motivovat k samostatnosti a tím u nich posílit sebevědomí. Na trhu práce jsou právě tyto vlastnosti nepostradatelné. Do projektu se zapojí žáci vycházejících ročníků základního vzdělávání, Praktické školy dvouleté a klienti sociálně terapeutické dílny. Mezi spolupracující osoby budou patřit především učitelé jednotlivých žáků a vedoucí sociálně


terapeutické dílny. Velkým přínosem by měla být již navázaná spolupráce s místní prádelnou. Praktické zkušenosti z provozu prádelny nám umožní snadnější rozjezd cvičné prádelny. Pokud se nám podaří získat finance na realizaci Cvičné prádelny ve škole Svítání, budeme připravovat naše žáky na profesi, která je pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením jedna z nejvhodnějších pro jejich pracovní uplatnění na trhu práce. Cvičná prádelna ve škole Svítání bude moct do budoucna sloužit nejen našim žákům, ale i žákům z jiných škol, případně jiným zařízením s klienty s podobným postižením.


6. Závěr Cílem závěrečné práce bylo srovnat možnosti pracovního uplatnění osob s mentálním a kombinovaným postižením v České republice a v Německu a využít zkušenosti německých sousedů se zaměstnáváním osob s postižením. Na závěr této práce jsem si nechala zajímavost v podobě názoru ředitele německých Ludwigshafenských dílen Rainera Riedta, jakým směrem by se mohl vývoj v České republice v dalších deseti letech v oblasti zaměstnávání osob s mentálním a kombinovaným postižením ubírat. R. Riedt poukazuje na dlouhý čtyřicetiletý vývoj velkých německých dílen pro osoby s postižením, které jsou už dnes překonané. Zaměstnávání přímo ve firmách je levnější a inkluzivní. Systém zaměstnáváni osob s mentálním a kombinovaným postižením by měl obsahovat tyto nezbytné součásti: Škola by měla být napojená na úřad práce, úřad práce na firmy a další zaměstnavatele, kteří mají různé počty zaměstnanců. Zaměřit se na zaměstnávání skupinek osob s mentálním a kombinovaným postižením je snazší než zaměstnat pouze jednu nebo dvě osoby s postižením. Zásadní roli by měli mít úředníci úřadů práce, tzv. integrační pracovníci, kteří jednají se školami a firmami a hledají pracovní uplatnění pro osoby s postižením. Součástí tohoto systému by měly být cvičné dílny ve škole, spolupráce s odbornými učilišti, kde by část strojů byla upravená pro osoby se zdravotním postižením. Česká republika má v oblasti legislativní a v oblasti veřejného mínění ve vztahu k zaměstnávání osob s mentálním a kombinovaným postižením před sebou

ještě

mnoho

úkolů,

aby

skutečně

umožnila

občanům

s mentálním

a kombinovaným postižením pracovat podle jejich schopností a vytvořila jim odpovídající pracovní podmínky. . Projekt Cvičná prádelna v Základní škole a Praktické škole SVÍTÁNÍ, o.p.s. přispěje k rozvoji pracovních dovedností u žáků školy s mentálním a kombinovaným postižením v oblasti údržby prádla a může se stát cvičným pracovištěm pro oblast Pardubicka.


7. Seznam literatury Zákon č. 435/2004Sb. o zaměstnanosti v platném znění Vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb. v platném znění Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v platném znění http://www.dobromysl.cz/ ze dne 24. 5. 2011


8. Seznam příloh Příloha č. 1: Článek z německých novin Die Rheinphalz ze dne 16. 2. 2011 ze studijní cesty do Německa v rámci projektu I my chceme pracovat…! Příloha č. 2: Článek z Pardubického deníku ze dne 18. 2. 2011 po návratu ze studijní cesty z Německa v rámci projektu I my chceme pracovat…! Příloha č. 3: Prezentace ze studijní cesty do Německa v rámci projektu I my chceme pracovat…!


Příloha č. 1


Příloha č. 2


V Pardubicích dne 30. 5. 2011 …………………………. Mgr. Markéta Hujerová


Závěrečná práce. Zaměstnávání osob s mentálním a kombinovaným postižením. Mgr. Markéta Hujerová. Název práce: Autor:

Recommend Documents