Uličník - Doksy Projekt „Historie a současnost našeho domova“ Registrační číslo projektu CZ.1.07/1.1.09/03.0036
Autor
Mgr. Markéta Nolová
Gymnázium Mimoň
Pro využití v předmětech: Dějiny kultury, Společenské vědy, Občanské dovednosti, Dějepis, Zeměpis, Administrativa, Aplikace ICT, Informační a výpočetní technika, Výtvarná výchova, Dramatická výchova a Český jazyk.
ULIČNÍK – DOKSY Projekt „Historie a současnost našeho domova“ Registrační číslo projektu CZ.1.07/1.1.09/03.0036
Seznam objektů číslo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
název Bezdězská ulice Horní ulice Husova ulice Komenského ulice Lesní ulice Lipové náměstí Luční ulice Máchova ulice Mimoňská ulice Náměstí Republiky Nerudova ulice Panská ulice Sokolská ulice Ulice 5. května Valdštejnská ulice
Bezdězská Badergasse Ulice spojující dnešní ulici 5. května s areálem U Termita (čp. 290). Vede po zpevněné hrázi Čepelského rybníka, kolem roku 1910 zde už byla rodinná zástavba a vyhlášená pekárna. Ve svahu nad ulicí bývala louka, dnes je upravena na hřbitov a zahrádkářskou kolonii. Na místě dnešního areálu s ubytovnou U Termita byla původně roku 1868 postavena restaurace s ubytováním Střelnice místo té, která 1869 vyhořela v Lesní ulici. Bezděz
Hrad na Velkém Bezdězu postavený z podnětu českého krále Přemysla Otakara II. V letech 1265-1278. Sloužil jako správní centrum královského majetku v severních Čechách a chránil obchodní stezku z Mělníka do Žitavy. Dnes patří mezi nejvýznamnější české gotické památky. Městské lázně
Budova lázní byla postavena roku 1906 u Čepelského rybníka, lázně nabízely koupele (vanové, sprchové, horkovzdušné, parní, rašelinové, mléčné, uhličité) a sloužily po celý rok. Zrušeny byly v 50. letech 20. století a budova byla zbourána roku 1990.
Pohled na Čepelský rybník a část Bezdězské ulice
Bezdězská ulice (2012)
Bezdězská ulice (2012)
Městské lázně
Rodinná zástavba (2012)
Horní Obere Ulice Horní spojuje Sokolskou s Továrním vrchem, vede ke zdravotnímu středisku. Začátkem 19. století zde byly postaveny domky pro dělníky z textilní továrny, čtvrť k Lipovému náměstí se nazývala Malá strana.
Pohled od Sokolské ulice (2011)
Horní ulice (1908)
Husova Husova ulice leží ve východní části Doks směrem na Mimoň. Má půlkruhový tvar, je v kopci a částečně obtáčí klášter sv. Voršily ležící v Mimoňské ulici, v ní také Husova ulice začíná i končí. Celé území, na kterém dnes leží Husova ulice, patřilo až do roku 1945 Valdštejnům a z velké části se na něm rozléhaly lesy, pouze na východní části byly vojenské sklady. 15. srpna 1945 po emigraci Valdštejnů do Rakouska byly lesy zestátněny. Ulice tedy začala v druhé polovině 20. století vznikat a rozvíjet se, i díky dosídlování pohraničí. Přímo v Husově ulici se ale první dům začal stavět až přibližně kolem roku 1960 a to vysloužilými vojáky. V ulici se nachází několik zajímavých míst, která stojí za zmínku, například autoškola Krolop, kuželkárna a fotbalové hřiště (podle místních zde bylo „odjakživa“). V Husově ulici také žilo a stále žije mnoho významných lidí. Například „muž dvou jar“ Josef Smrkovský, československý politik a funkcionář KSČ, který byl členem ilegálního ústředního vedení KSČ. Žije zde také senátor ČSSD a místostarosta města Doksy ing. Karel Kapoun. Jan Hus * kolem 1370 Husinec V 6. 7. 1415 Kostnice
Mistr české univerzity a duchovní, který svým kázáním usiloval o nápravu církve v duchu Bible. Vycházel z myšlenek anglického učence Jana Viklefa. Byl reformátorem nejen církve, ale i českého jazyka (odstranění spřežek). 1414 byl vyzván, aby se vypravil na kostnický koncil, kde byl uvězněn a odsouzen k smrti upálením jako kacíř. Jeho smrt vyvolala v Čechách ostrý nesouhlas a neklid, který pak vyústil v období husitství.
Husova ulice (2011)
Husova ulice (2012)
Komenského Kamenná Ulice Komenského, která vede až na náměstí Republiky, vychází z tzv. Spittlplatzu, který uzavíral v roce 1918 hotel Slunce (čp. 54). Jeho majitel Gustav Keller později zřídil v zadní části kinosál a hotel byl nazýván „Kinohotel“. Po válce byl hotel přejmenován na hotel Sysel podle jména národního správce Václava Sysela, před rokem 1989 se hotel jmenoval Rudý říjen, dnešní název je Bezděz. Ulice začíná Hospitálkem na tzv. Spittlplatzu. Tento dům nechala postavit hraběnka Marie Františka, druhá manželka Kryštofa Ferdinanda z Heissensteinu. Je to nejstarší dochovaný dům v Doksech, původně to byl chudobinec a sirotčinec. V budově Komenského čp. 47 se nachází zvláštní škola. Ta byla zřízena za účelem školní výchovy dětí pomocí zvláštních výchovných a vyučovacích metod ve smyslu § 31 zákona č.29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů. Jan Amos Komenský (1592-1670) * 28. 3. 1592 Morava V 15. 11. 1670 Amsterdam
Byl to český teolog, kněz, biskup Jednoty bratrské, teoretik jazykového vzdělání a autor pedagogických prací. Po nuceném odchodu z vlasti (1628) žil v Polsku, Švédsku, Uhrách, Anglii a Nizozemí, kde vytvořil spisy teologické, vzdělavatelské a moralistické (Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, Všeobecná porada o nápravě věcí lidských). Zemřel v Nizozemí, pohřben je v Nardenu.
Ulice Komenského – pohled od Spittlplatzu (1918)
Stejný pohled (2011)
Předchůdce hotelu Bezděz
Pohled k Spittlplatzu (2012)
Hotel Bezděz (2012)
Lesní Waldstrasse Ulice Lesní se nachází v blízkosti pláže Máchova jezera v Doksech. Je napojena na ulice Mimoňská, Husova, Libušina, Palackého, Dvořákova a Bílý kámen, která vede k pláži. V ulici byla v roce 1925 vystavěna restaurace Lesní zátiší (č. p. 400). Restaurace nabízela 22 lůžek v 10 pokojích, dnes má poněkud zašlou podobu. V místě restaurace dříve stál hostinec Střelnice, který ale v roce 1869 vyhořel. Dnes zde lze najít další hospody a také velkoobchod s nápoji Jona Doksy či sídlo firmy Stavební práce.
Restaurace Lesní zátiší (2009)
Lesní ulice (2012)
Hostinec Střelnice rok před požárem (1868)
Lesní zátiší (2012)
Lesní zátiší za 1. republiky
Lipové náměstí Goethova Lipové náměstí spojuje Mimoňskou a Sokolskou ulici. Za 1. republiky se zde nacházel hotel Casino, který byl po 2. světové válce přejmenován na hotel Sparta. Hostinec U Zeleného stromu se nacházel na rohu náměstí s ulicí Jiřího z Poděbrad. Po 2. světové válce byl využíván jako lidová knihovna a prodejna potravin. Ačkoliv je budova zrekonstruovaná, nyní se nepoužívá.
Lipové náměstí a Casino hotel (kolem 1930)
Hotel Sparta (2011)
Parková úprava Lipového náměstí (2009)
Luční Ulice vede podél Dokského potoka, pod kostelem ji protíná Nerudova ulice, kromě toho je s ní spojena šikmo vybudovanými schody. Jižní vyústění ulice vede do ulice 5. května, severní na náměstíčko Spittlplatz, což je křižovatka ulic Josefská a Máchova, Luční a Valdštejnská. Na náměstíčku je dnes budova vlastivědného muzea a galerie a budova banky. Na spojnici Luční ulice a úzké Janovy uličky pod farou stojí socha Jana Nepomuckého, která je vysoká 147 cm. Podle kryptogramu na jejím podstavci byla socha vytvořena v roce 1722 Johanesem Kobercem. Dříve údolí potoka pokrývala jen louka a z toho byl odvozen název ulice Luční, do roku 1816 se mezi loukou a kostelem nacházel hřbitov. Kolem roku 1916 se zde byl park císaře Františka Josefa a vedla tudy kolem vily Hartig promenádní cesta k výletnímu hostinci v Břehyni. Od roku 1961 zřízeny na Dokském potoce sádky.
Pohled na kostel sv. Bartoloměje a park Císaře Františka Josefa (1916)
Spittlplatz (2011)
Socha Jana Nepomuckého (2011)
Pohled na Luční ulici a kostel sv. Bartoloměje od jihovýchodu (1916)
Máchova Jezerní Ulice napojující se na Valdštejnskou u památníku Karla Hynka Máchy kousek od Tyršova náměstí. Na Máchovu ulici se též napojuje Sokolská ulice. Ulice končí u vlakového nádraží. Po pravé straně směrem k centru (čp. 440) se nacházela po 1. světové válce kavárna a cukrárna Alfreda Bendera. Ulice patří k nejmladším ulicím v Doksech, protože až k dnešnímu hotelu Grand dosahoval na začátku 20. století Velký rybník, záliv byl zasypán v 60. letech 19. století zeminou ze stavby železnice, vznikly tak mokřady a laguny. Významnou stavbou je 2. největší hotel v Doksech, hotel Bellevue, který do roku 1989 sloužil nejprve jako zdravotní středisko a poté ředitelství restaurací a jídelen. Karel Hynek Mácha * 16. listopadu 1810 (Praha) V 6. listopadu 1836 (Litoměřice)
Byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj. Na jeho básnickou i beletristickou činnost měla vliv zdejší krajina, kterou navštěvoval a vyhledával místa se širokými rozhledy. Oblíbené cíle i místní pověsti se zobrazily v Máchově tvorbě, naopak popis zdejší krajiny přitáhl pozornost dalších návštěvníků. I proto se široké okolí Doks označuje jako Máchův kraj.
Jezero (Máchovo)
dříve nazývané Velký rybník či Velký Dokeský rybník (německy Großteich nebo Hirschberger Großteich), je rozlohou 8. největší rybník v ČR (284 ha, hloubka 12m). Byl založen v pánvi na Robečském potoku (levostranný přítok Ploučnice, úmoří Severního moře) roku 1366 za vlády Karla IV. Rekreační využití rybníka se datuje od roku 1896 povolením vrchnosti hraběte Valdštejna koupat se na vyhrazených místech. Od roku 1920 se provozuje plavba mezi Doksy a Starými Splavy.
Máchova ulice (1930)
Hotel Bellevue (1931)
Hotel Bellevue (2011)
Mimoňská Masarykova Ulice vedoucí směrem na východ kolem vilové zástavby, bývalého klášteru řádu sv. Voršily, hotelu Grand a Břehyňské čtvrti. Z Mimoňské ulice se větví ulice Husova, Lesní, Nerudova. Od Sokolovské ulice je oddělena železničním přejezdem. V letech 1923–4 vystavěn klášter řádu sv. Voršily, kde se za 1. republiky vzdělávaly mladé dívky, součástí výuky bylo náboženství i vaření. Za 2. světové války zde byla umístěna nemocnice pro německé vojáky, kteří byli evakuováni těsně před příchodem Rudé armády na začátku května 1945. V 50. letech zde zřízeno výzkumné středisko Československé armády. Mimoň
Název ulice podle nedalekého města Mimoně. Mimoň má cca 7000 obyvatel, protéká jí řeka Ploučnice. Doksy jsou od Mimoně vzdálené 15 km, obce spojuje silniční komunikace. Tomáš Garrigue Masaryk * 7. 3. 1850 Hodonín V 14. 9. 1937 Lány
Profesor filozofie a sociologie, v době Rakousko-Uherska poslanec v Říšské radě. Po vypuknutí 1. světové války se stal hlavou protihabsburského odboje, který usiloval o vznik Československa. Z pozice prezidenta (byl zvolen čtyřikrát) se zasloužil o vybudování Československa jako moderního a demokratického státu.
Klášter sv. Voršily (kolem roku 1930)
Vilová zástavba podél silnice (20. léta 20.století)
Mimoňská ulice (2011)
Náměstí Republiky Na náměstí Republiky se nachází několik empírových domů a radnice. Domy pocházejí až z 19. století. Poblíž náměstí se nachází gotický kostel sv. Bartoloměje. Uprostřed náměstí dominuje barokní Mariánské sousoší, které bylo upraveno v roce 1995, se sochami Panny Marie a čtyř světců v nadživotní velikosti. Sochy pocházejí z roku 1685. 20. 8. 1750 vypukl u řezníka Antonína Tomasche požár. Oheň se šířil velmi rychle. Dřevěné budovy lehly popelem během 3 hodin. Shořelo 42 měšťanských domů, 14 stodol s právě sklizenou úrodou, škola, radnice, na jejíž výstavbě se podílel hrabě Arnošt Josef Valdštejn. V přízemí radnice se nacházela solnice hospoda. Požár zničil i městský archív, výstavný hostinec v jihovýchodním rohu náměstí, nazývaný Panský dům. Jak se oheň dále šířil, zničil i zvonici se zvony a hodinami. Škoda činila 28943 zlatých, což je asi 1 740 000Kč. Opakované požáry města zničily nejvýznamnější části městečka. Ohni podlehla třetina města. Po požáru města v roce 1842 se významné a hospodářské budovy začaly stavět kamenné. V roce 1872 bylo s poškozeným Mariánským sousoším opraveno na náměstí původní dláždění z roku 1838. Po těchto mnohých požárech se v městečku začala vyprávět pověst o tom, že než má město lehnout popelem, přes náměstí poběží svině, která za sebou nechává ohnivé stopy. náměstí
Náměstí Republiky (2010)
Náměstí Republiky s Mariánským sloupem (1916)
.
Berkův dům v jihovýchodním cípu náměstí (před rokem 1928)
Náměstí Republiky (2011)
Radnice s meteorologickou budkou (1916)
Nerudova Údolní Ulice spojující náměstí Republiky a Mimoňskou ulici. Ohraničuje komplex kostela sv. Salvatora, křižuje Luční ulice, protíná železniční trať a ohraničuje Masarykovy sady. Na křižovatce Nerudovy a Luční ulice provozoval kolem roku 1925 řeznictví Albert Diesner. Jan Neruda * 9. července 1834 Praha V 22. srpna 1891 Praha
Byl to novinář, básník, spisovatel a významný člen Májovců. Nejvýznamnější díla Hřbitovní kvítí, Povídky malostranské, Písně kosmické.
Pohled do Luční a Nerudovy ulice (kolem roku 1915)
Stejný pohled kolem roku 1930
Panská Goethova Vede z jižního cípu náměstí, po zalomení do pravého úhlu se napojuje na ulici 5. května. V ulici je budova, která byla postavena jako sirotčinec a za 1. světové války sloužila jako vojenský lazaret. Dnes je zde umístěn domov důchodců. Další významnou budovou v ulici byl před vznikem ČSR hostinec „Císař rakouský“, kde se hosté mohli ubytovat v 6 pokojích a využívat sousední řeznictví či vyhlášenou jídelnu. Dnes se zde nachází pobočka banky. Johann Wolfgang von Goethe * 28. 8. 1749 Frankfurt nad Mohanem (Hesensko) V 22. 3. 1832 Výmar (Durynsko)
Vystudoval práva a přírodní vědy (celý život se aktivně zabýval mineralogií a botanikou). Působil jako právník, později byl dvorním radou a ministrem státní správy v Sasku. Proslavil se jako básník, prozaik a dramatik. Nejvýznamnějšími díly jsou báseň Prométheus, drama Faust a Markétka a román Utrpení mladého Werthera. Často navštěvoval západní Čechy, pobýval v lázních i mineralogických lokalitách. Svou sbírku daroval českému Národnímu muzeu.
Panská ulice (kolem roku 1920)
Panská ulice v roce 1917
Hostinec (1914)
Panská ulice (2011)
Sokolská Ulice ležící mezi Lipovým náměstím a Máchovou ulicí. Na okraji parčíku byl roku 1900 postaven dámský penzion Frauendorf (čp. 299). Dnes tuto secesní budovu využívá základní umělecká škola. Vila je zachovalou ukázkou secesní architektury. Antonín Benewitz (1833-1926)
Byl to hudebník a ředitel pražské konzervatoře, Posledních 25 let prožil v Doksech, kde je také pohřben. Na budově současné ZUŠ byla v roce 1966 umístěna pamětní deska u příležitosti 40. výročí úmrtí. Sokol
Tělovýchovná organizace byla založena roku 1862 Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fűgnerem. Prosazovala zásady síly a mužnosti, činnosti a vytrvalosti, lásce k volnosti a vlasti, dobrovolnou práce a kázeň. K cvičení se stavěly sokolovny (1. vybudována v dnešní Sokolské ulici v Praze 1863–4). Plnou podporu získal Sokol po vzniku ČSR, podařilo se zorganizovat 4 sokolské slety, z řad Sokola vzešli reprezentanti státu na olympijských hrách (Alois Hudec, Ladislav Vácha). V době protektorátu a komunismu byla činnost zakázána, obnoven po roce 1989.
Pohled na severovýchodě část města kolem roku 1910. Uprostřed bílá budova dnešní hudební školy.
Dámský penzion Frauendorf (1922)
ZUŠ (2011)
5. května Kostelní Ulice vychází z náměstí Republiky, pokračuje dále kolem Čepelského rybníka a končí nedaleko silnice, která spojuje Českou Lípu s Bělou pod Bezdězem. Původní název ulice byl Kostelní (5. května), protože se na začátku ulice nachází kostel sv. Bartoloměje. z Kostelní přes náměstí do Zámecké ulice vedla od 1814 hlavní dlážděná silnice spojující Českou Lípu s Bělou pod Bezdězem. Nacházel se zde hotel Stadtbad (čp. 231), který nabízel k ubytování 8 pokojů, na rohu ulice a náměstí byla roku 1928 postavena budova s kopulí, kde sídlila spořitelna. Vedle ní se v době protektorátu nacházel dámský krejčovský salón, předtím tzv. Berkův dům. Pod kostelem byla postavena klasicistní budova (čp. 37), kde se před 1. světovou válkou nacházela cukrárna, později kavárna Café Radio. Po roce 1930 byla ulice předlážděná a doplněná chodníky.
5. května 1945
Pražské povstání vypuklo 5. května 1945. Vedla ho Česká národní rada a bylo úspěšné, neboť byla Praha osvobozena ještě před příchodem Rudé armády (8. 5. 1945)
Kostel sv. Bartoloměje
Současná podoba kostela je raně barokní a pochází z 18. století. Půdorys kostela je jednolodní, později přistavěny dvě boční kaple. Nejcennějšími částmi interiéru jsou varhany a barokní kazatelna ze 17. století a socha Madony Montserratské přenesená z kaple na Bezdězu.
Pohled směrem ke kostelu (1909)
Pohled do Kostelní ulice směrem od náměstí (1909)
Pohled do Kostelní ulice od náměstí (2011)
Kostel sv. Bartoloměje (2011)
Pohled směrem ke kostelu (2012)
Valdštejnská Zámecká | Českolipská | Benešova | Nádražní | Bahnhoffstrasse Ulice začíná u vlakového nádraží, pokračuje jižním směrem kolem památníku K. H. Máchy a autobusového nádraží a končí na křižovatce hlavních silnic (směr Česká Lípa – Mladá Boleslav). Dříve se jižní část jmenovala Zámecká, v dřevěném domku pod náměstím žily a vyučovaly jeptišky z řádu Uršulinek (od 1919). Střední část se dříve nazývala Českolipská, Benešova a Nádražní (Bahnhofstrasse, v letech 1945-9 Rudé Armády, do roku 1990 Českolipská). Na začátku 20. století stával po pravé straně hostinec U Bílé labutě s 16 pokoji a stáním pro kočáry, neboť majitel provozoval povoznictví, v bývalém skladě sukna a plátna (čp. 251) bylo zřízeno za 2. světové války muzeum. Dnes je zde sídlo městské knihovny, kde bylo v prosinci 2011 otevřeno muzeum Čtyřlístku. Po 1. světové válce se provozovalo v zájezdním hostinci U Jelena ochotnické divadlo (až do roku 1970). Po pravé straně směrem do centra stojí vila bývalého starosty Doks, učitele, historika a kronikáře Josefa Quaissera. Rod Valdštejnů
Valdštejnové byli potomci zakladatelů hradu Valdštejn (Waldstein). Nejvýznamnějším z představitelů rodu byl Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583-1634). Jako generál bojoval na straně císaře ve třicetileté válce proti Protestantské unii, později upadl v nemilost a byl císařskými důstojníky na popud císaře Ferdinanda II. úkladně zavražděn. Česká Lípa
Původně založena na středním toku Ploučnice v polovině 13. století, vznikla jako poddanské městečko pánů z Dubé. Nejvíce obyvatel zde bydlelo v době intenzivní uranové těžby v oblasti Stráže pod Ralskem. Dnes zde žije 38 000 obyvatel, je to významný železniční uzel. Edvard Beneš * 28. 5. 1884 Kožlany V 3. 9. 1948 Sezimovo Ústí
Student a spolupracovník TGM, usiloval během 1. Světové války o vznik Československa. Poté se angažoval v rozvoji státu jako ministr zahraničních věcí, předseda vlády, po abdikaci TGM roku 1935 se stal 2. československým prezidentem. Jeho činnost v Londýně během 2. světové války směrovala k zrušení Mnichovské dohody a poválečné obnově ČSR. V roce 1945 po
skončení války pokračoval ve funkci prezidenta, v době politického provizória vládl pomocí prezidentských dekretů. Abdikoval krátce po komunistickém převratu v únoru 1948. Zámek
Byl postaven v renesančním stylu koncem 16. století. Sloužil jako sídlo panství poté, co hrad na Bezdězu přestal vyhovovat. O jeho architektonický rozvoj se nejvíce zasloužil Jan z Vartemberka, později patřil, stejně jako přilehlé panství, rodu Valdštejnů. Nádraží
Trať Bakov nad Jizerou – Rumburk -Jiříkov byla zprovozněna roku 1867. O vybudování železnice v Doksech se zasloužili Valdštejnové. Před nádražím byla zastávka omnibusů, které zajišťovaly dopravu cestujících do Dubé.
Hostinec U Bílé labuti (1910)
Pohled z opačné strany (1915)
Dnešní Valdštejnská ulice
Městská knihovna (2011)
Bývalá Zámecká ulice (pohled od náměstí 1901)
