Projekt „Spolupráce technických fakult veřejných vysokých škol s podniky a dalšími experty se zaměřením na bakalářské studijní programy“
Zápis z workshopu řešitelského týmu projektu se zástupci ČVUT, VŠCHT a ČZU Místo a doba konání workshopu Workshop se konal v Praze dne 13. října 2009 (10.00 - 13.30 hod.) v zasedací místnosti děkanátu Fakulty strojní ČVUT (Technická 4, Praha 6) Program workshopu 1. Zahájení 2. Restrukturalizace studia ve smyslu Boloňského procesu se zaměřením na studijní programy technických vysokých škol a jejich fakult; diskuse Prezentace: Ing. Helena Šebková, CSc., CSVŠ, v.v.i. Diskuse 3. Statistická data a jejich interpretace (počty uchazečů, počty přijatých a zapsaných, neúspěšnost studia, vliv restrukturalizace studijních programů) Prezentace: Ing. Josef Beneš, CSc., CSVŠ, v.v.i. Diskuse 4. Kroky při přípravě nového studijního programu na strojní fakultě ČVUT Prezentace: Doc. Ing. Jan Řezníček, CSc., Fakulta strojní ČVUT Diskuse 5. Všeobecná diskuse a závěr workshopu Moderování workshopu Helena Šebková, Josef Beneš Seznam účastníků workshopu je k zápisu přiložen
Záznam prezentací a diskusí Úvod Workshop zahájil Jan Řezníček z Fakulty strojní ČVUT uvítáním přítomných a zařazením programu jednání do kontextu prací na studijních programech fakulty. Vyjádřil očekávání, že workshop přispěje svými podněty k dopracování návrhů nových studijních programů fakulty, aby mohla být úspěšně dokončena jejich akreditace. Josef Beneš, zástupce Centra pro studium vysokého školství, v.v.i. charakterizoval obecné zaměření workshopu na otázky přípravy studijních programů z hledisek (1) restrukturalizace studia, (2) interpretace statistických dat o vysokoškolském studiu, a v tomto rámci zejména z hlediska (3) přípravy nových studijních programů na Fakultě strojní ČVUT. První blok Restrukturalizace studia ve smyslu Boloňského procesu se zaměřením na studijní programy technických vysokých škol a jejich fakult
2
Helena Šebková se ve svém vystoupení zabývala některými základními principy Boloňského procesu se zaměřením na třístupňovou strukturu vysokoškolského studia a praktickými možnostmi a důsledky restrukturalizace dlouhých magisterských programů na dva stupně. S odkazem na vystoupení zástupce firmy Siemens (a tedy na „hlas praxe“) na jedné z konferencí k této problematice ukázala, že rozdělení dlouhého magisterského studia na dvě základní komponenty – bakalářské studium a navazující magisterské studim - nemůže být pouze rozdělení formální (a tedy dosažení stavu, kdy bakalářská část je především věnována teorii, zatímco magisterská část obsahuje větší část praktické výuky), ale mělo by být provedeno tak, aby oba stupně studia (bakalářský a magisterský studijní program) obsahovaly potřebnou teoretickou a praktickou část studia. Vzájemný poměr a proporce těchto částí jsou však nutně v jednotlivých případech velice rozdílné. V zásadě lze rozlišit dvě krajní polohy - prakticky orientované bakalářské studium (charakteristické silnějším zaměřením na praktické uplatnění absolventů) a výrazněji teoreticky založené bakalářské studium (orientované na přechod absolventů – bakalářů do návazného magisterského studia). Boloňský proces však požaduje, aby bylo pojetí bakalářského studijního programu dostatečně flexibilní a aby absolventům umožnilo jak vstup na trh práce, tak pokračování ve studiu (bezprostředně návazné i po určité době). Toto pojetí obsahu bakalářského studijního programu, s možností studium prakticky libovolně doplňovat podle požadavků navazujícího studia či požadavků zaměstnavatelů, bylo předváděno na jednoduchém modelovém schématu. (Prezentace je v plném rozsahu k dispozici na webových stránkách projektu.) V diskusi byl hned v úvodu vysloven názor, který se pak v různé podobě vracel: je chyba, že česká legislativa přesně a závazně nevymezuje dva typy bakalářů: „profesního“ bakaláře, připraveného k přímému uplatnění v praxi a „teoretického“ bakaláře připravovaného k přechodu na návazné magisterské studium. Názor byl podporován citováním modelů vysokoškolského studia v různých zemích, uváděny byly především některé severské země a dávány za dobrý příklad zavádění bakalářského studia s tím, že restrukturalizace studia v těchto zemích problémy nepůsobí. Neposkytovat profesní bakalářské studium na universitách, ale výhradně na vysokých školách neuniversitních a důsledně tak rozlišovat zaměření vysokoškolských institucí, byl další námět k možnému zlepšení současné situace. V souvislosti s tím se také otevřel problém vyšších odborných škol (VOŠ) a jejich úlohy v českém sektoru terciárního vzdělávání. Uvedené názory byly diskutovány a byly vesměs ze strany řešitelů projektu oponovány (byly uváděny různé modely strukturovaného studia ve světě, argumentováno s cíli Boloňského procesu, s potřebou nechat otevřenou cestu dalšího studia pro absolventy různých typů bakalářských programů apod.), aniž by bylo dosaženo souladu názorů mezi účastníky workshopu a řešiteli projektu v diskutovaných oblastech. Ani další názory, vyslovené v diskusi, nenašly širší odezvu, ale setkaly se často naopak s oponentními stanovisky. • Bylo například zdůrazňováno, že „je naprosto neopodstatněné stále zvyšovat počty studentů terciární sféry.“ Naproti tomu bylo namítáno, že nárůsty počtu studentů jsou prakticky celosvětovým trendem, který je vyvolán řadou důvodů (ekonomické, sociální a další) a že není možné ČR z tohoto trendu vyloučit. Argumentem pro podporu dalšího nárůstu studentů v terciárním sektoru vzdělávání byl fakt, že zatím je v obyvatelstvu ČR stále méně vysokoškolsky vzdělaných osob nežli v řadě jiných vyspělých zemí. • Proti názoru, že „v podmínkách rychlého kvantitativního růstu studentů se musí nutně snižovat kvalita jejich vědomostí“ bylo vysloveno oponující stanovisko: „Zachování kvality při rychlém kvantitativním růstu studentů umožňuje vhodná a široká programová a případně též institucionální diversifikace.“ Ze strany účastníků
3 workshopu v této souvislosti opět zazněl námět na jasné oddělení univerzitních bakalářů od bakalářů profesně zaměřených. • V souvislosti s diverzifikací byla opět zmiňována otázka transformace VOŠ a dotazy týkající se současného stavu tohoto vzdělávacího sektoru. V odpovědi bylo stručně vysvětleno, že problémy VOŠ přetrvávají od roku 1995, kdy byl změnou zákona umožněn vznik cca 170 těchto škol, jejichž právní status, velikost (počet studentů), studijní nabídka, kvalita a další parametry se výrazně odlišují a není proto možné je jednoduše transformovat na vysoké školy. • Na dokreslení celkového přístupu k hlavním principům Boloňskému procesu bylo prezentováno mínění: „Dogmatické uplatňování zásad strukturovaného studia může vést evropské vysoké školství do pekel.“ Naproti tomu bylo v diskusi řečeno: „Bez ohledu na různé překážky a problematické postoje některých politiků, ale i některých akademických pracovníků je jasné, že Boloňský proces bude i v Česku uplatňován ve stále větší míře. Rozmanitost evropských systémů terciárního vzdělávání, umocněná vysokým počtem národních jazyků, činí vzdělávací nabídku pro studenty z jiných částí světa nesrozumitelnou a tudíž je navrhovaná harmonizace nezbytnou podmínkou otevřenosti systémů, zajišťující mobilitu studentů i učitelů. • Mobilita byla hned dalším bodem relativně kontroverzní diskuse, uvedené následujícími názory: „Na požadovanou mobilitu studentů je málo času; třebaže Erasmus by měl umožňovat automatické uznávání zahraničního studia, studijní programy jsou často natolik různé, že po návratu z ciziny musí často čeští studenti opakovat semestr; málo času je i pro řádné vypracování diplomových a bakalářských prací: je pro ně vyhrazen jen jeden semestr, resp. jedna sezóna.“ „Mobilita typu „bakalář může jít kam chce“, je scestná.“ Na ČVUT se to v praxi jasně ukazuje; ani na strojní fakultě nelze z každého studovaného technického oboru přecházet do jakéhokoli jiného technického oboru. Zazněly i náměty, které by mohly mobilitu usnadnit, např. zavádění povinně volitelných předmětů a prodloužení studia. Řešitelé projektu naopak navrhovali lépe prostudovat a uplatňovat principy Lisabonské úmluvy, která doporučuje velmi volný přístup k uznávání studia, na rozdíl od u nás ještě většinou uplatňovaného požadavku ekvivalence. Z dalších názorů, mezi nimiž zaznělo například, že: - při vzájemném vymezování teoretické a praktické složky bakalářského studia je potřeba brát ohled na požadavky praxe; nelze považovat za náhodu, že v prezentaci bylo vzpomenuto stanovisko představitele globální společnosti Siemens; - další zvyšování počtu studentů by se mělo odehrát především v bakalářském studiu, které bude ukončeným vysokoškolským studiem; - titul Bc. je v širší veřejnosti stále neznámý, různá ministerstva mají na bakaláře různé požadavky, zaměstnavatelé nejsou v pohledu na bakaláře jednotní a tudíž je kromě dalších výzkumů strukturovaného studia potřebná i odpovídající osvěta; - by bylo potřeba rozlišovat mezi bakalářem, průmyslovákem a diplomovaným specialistou; vyplývá, že jsou dokladem velké různorodosti představ o strukturovaném studiu a že diskuse, která přispěje k vyjasňování a harmonizaci názorů, je velmi potřebná. Druhý blok Statistická data a jejich interpretace Ve své prezentaci se Josef Beneš zabýval otázkami počtů uchazečů o vysokoškolské studium, počtů přijatých a zapsaných studentů, neúspěšností jejich studia, vlivu restrukturalizace studijních programů. Zaměřil se rovněž na interpretaci statistických dat o
4 jednotlivých vybraných vysokých školách a jejich fakultách. Poukázal přitom na řadu rozdílů, které se objevují mezi fakultami obdobného zaměření a zabýval se i rozdílnou situací různých ukazatelů mezi oblastmi studia. Upozornil na závislosti počtů studentů na demografické křivce a na možné ohrožení v plánovaných počtech studentů, které se může projevit především v případě technických vysokých škol. (Prezentace je v plném rozsahu k dispozici na webových stránkách projektu.) V diskusi ze strany přítomných akademických pracovníků zazněla obava z důsledků nastávajícího průběhu demografické křivky. Úvahy o tom, zda je či není na vysokých školách příliš mnoho studentů, ztrácejí smysl s případě, kdy příštích 10 letech bude poznamenáno prudkým demografickým propadem a hrozí, že studentů bude nedostatek. Shoda názorů byla v tom, že znalost statistických dat je vhodná a že jejich pečlivá a diferencovaná interpretace je nutná, ale také užitečná. Důležité je však interpretaci nezjednodušovat, dbát na to, jaká data jsou srovnávána a výsledky komentovat s náležitou znalostí všech okolností, které sběr dat ovlivňují. Složitost interpretace dat dokumentovali účastníci workshopu na následujících příkladech: - Problém počtu studentů, kteří jsou ve statistických datech zahrnuti, jsou však ke studiu přihlášení z různých důvodů (např. kolej, pojištění, …), aniž by měli o studium skutečný zájem a do školy prakticky nenastoupí; - problém počtu studentů z některých „východních“ zemí, kteří jsou zapsáni, ale fakticky studovat nechtějí; - problematická doba studia studentů programu ERASMUS, kteří v důsledku nemožnosti uznat zahraniční kredity studují déle než je standardní doba studia; - problém úspěšnosti/ neúspěšnosti studia z hlediska financování. Závažným tématem diskuse se nakonec stal způsob rozdělování veřejných finančních prostředků pro vysoké školy a byla velmi silně kritizována výkonová formule, která je založena především na počtu studentů (a částečně počtu absolventů) a která vzbuzuje z pohledu možného nedostatku zájmu o studium vážné obavy. Byla vyslovena řada názorů, jak změnit metodiku rozdělování finančních prostředků. Řešitelé projektu oponovali v tom smyslu, že modely financování jsou složité a jsou předmětem diskusí nejen v ČR. Formulové financování je stále běžným modelem, i když užívané parametry mohou být různé a z toho vyplývají i velmi různé zkušenosti a příklady dobré, či také problematické praxe (například formulové financování založené pouze na výstupech vyjádřených počtem absolventů). Obdobně může být velmi složité a mít své negativní dopady financování založení na nákladovosti studia, na počtu učitelů apod. Třetí blok Kroky při přípravě nového studijního programu na strojní fakultě ČVUT Jan Řezníček ve svém vystoupení vysvětlil model strukturovaného studia na strojní fakultě, který byl předložen k akreditaci, kde uspěl zatím jenom částečně. Byly schváleny dva ze třech navrhovaných typů bakalářských studijních programů: profesně orientovaný tříletý bakalářský studijní program a studijní program zaměřený především na možnost pokračování v magisterském studiu. Akreditační komise (AK) zatím neschválila čtyřletý bakalářský studijní program, jehož absolventi by vyhověli nárokům na profesní certifikát. Základní výhradou AK byla především délka studijního programu a zatím nebyl vzat v úvahu argument, že jde o požadavek praxe, která žádá absolventy vybavené v souladu s navrhovaným studijním programem. Podstatou výkladu celého komplexního modelu bylo ukázat jeho velkou flexibilitu, která spočívá především v možnosti studentů vybrat si podle svých představ po společném prvním ročníku. Dále však model počítá s tím, že prostřednictvím kurzů celoživotního bude možné
5 tuto volbu po ukončení bakalářského studia korigovat. Znamená to, že student, který zvolí profesní orientaci, může po zvážení svých možností požadovanou teorii dostudovat a ucházet se o přijetí do magisterského studia. Obdobně by měla fungovat možnost doplnit si praktické předměty a odejít do praxe po absolvování bakalářského studijního programu, který předpokládá, že většina jeho absolventů bude ve studiu pokračovat. Na modelu se dalo velmi názorně ukázat, jak může nabídka profesně orientovaných bakalářských studijních programů snížit neúspěšnost studia, tj. výrazně limitovat počet těch studujících, kteří ze školy odcházejí po prvním či druhém ročníku, aniž by získali ukončené vzdělání, případně certifikát za úspěšně absolvované předměty. Při navrhování tohoto studijního programu se tým akademických pracovníků fakulty řídil především tím, že je potřeba mít na zřeteli hrozící demografický propad, konkurenci jiných technických škol a fakult domácích, případně i zahraničních a připravit nabídku vhodně diferencovaného studia, která pomůže zlepšit studijní úspěšnost (omezí finanční, morální i vzdělanostní ztráty, které studijní neúspěšnost přináší) a zároveň zajistit požadovanou kvalitu studia. (Prezentace je v plném rozsahu k dispozici na vebových stránkách projektu.) V následné diskusi, která se v porovnání s diskusí k předchozím blokům vyznačovala konsensuálním charakterem, byly podrobněji posuzovány námitky pracovní skupiny Akreditační komise k podobě navrhovaného čtyřletého profesního bakalářského studijního programu. Tým odpovědných akademických pracovníků připravil náležité zdůvodnění délky (argumentem je, že jde o studium, které obecně nepředpokládá další studium návazné a není tedy potřeba se obávat (kromě výjimek) celkového prodlužování doby studia k dosažení magisterského titulu) i obsahu navrhovaného studijního programu a předpokládá, že dojde k dohodovacímu řízení s AK, které bude úspěšné. Řešitelé projektu pokládají předvedený model za velmi dobrý a budou navrhovat, aby sloužil za příklad dobré praxe, pokud bude vedení strojní fakulty ČVUT souhlasit. K diskusi s Akreditační komisí navrhují, aby byly vzaty v úvahu principy Boloňského procesu, který u strukturovaného studia uvádí doporučené doby studia vždy v určitém rozsahu, a to 3-4 roky pro studium bakalářské a 1-2 roky pro navazující studium magisterské. Závěr workshopu Diskuse na workshopu potvrdila, že ve vnímání i v důsledcích zavádění strukturovaného studia je stále mnoho nejasností a různých, dokonce i zásadně rozdílných názorů a že diskuse a představování příkladů dobré praxe je proto velmi vhodná a účelná. Zástupci strojní fakulty ČVUT, která byla hostitelem workshopu, vyjádřili přesvědčení, že přínos diskusí je v tom, že z obecnějších modelových hledisek umožňují přístup ke konkrétním otázkám studijních programů a dovolují formulovat nejen zajímavé podněty, ale v tomto případě i další podpůrné argumenty na podporu vytvořeného návrhu strukturovaného studia. Zástupci řešitelů projektu ocenili přínos diskusí s všemi účastníky workshopu a ocenili dlouhodobou soustředěnou práci týmu strojní fakulty, který byl pověřen přípravou studijního programu, který lze vyhodnotit jako výrazný příklad dobré praxe, hodný následování. Přestavení strukturovaného programu mělo velkou a pozitivní odezvu i u dalších účastníků workshopu a proto si řešitelé projektu hodlají vyžádat souhlas vedení strojní fakulty ČVUT k tomu, aby ho mohli jako příklad dobré praxe představovat v následujících diseminačních seminářích, které jsou součástí projektu.
6 Příloha: Seznam účastníků workshopu 13. října 2009 na Fakultě strojní ČVUT Josef Blažek, doc. Ing., CSc. VŠCHT v Praze, Fakulta technologie ochrany prostředí Zdeněk Bělohlav, prof. Ing., CSc. VŠCHT v Praze, Fakulta chemické technologie Jiří Bašta, prof. Ing., Ph.D. ČVUT v Praze, Fakulta strojní Josef Beneš, Ing., CSc. CSVŠ, v.v.i. Vojtěch Dynybyl, doc. Ing., Ph.D. ČVUT v Praze, Fakulta strojní Marie Demlová,prof. RNDr., CSc. ČVUT v Praze, Fakulta elektrotechnická Vladimír Hromek, Ing. ČVUT v Praze, AS Pavel Hasal, prof. Ing., CSc. VŠCHT v Praze Luboš Janko, doc. Ing., CSc. ČVUT v Praze, Fakulta strojní Josef Kolář, doc. Ing., CSc. ČVUT v Praze, Fakulta strojní Drahomíra Kraťková, PhDr. CSVŠ, v.v.i. Jiří Máca, prof. Ing., CSc. ČVUT v Praze, Fakulta stavební Jan Podaný, Ing. et BcA., Ph.D. ČVUT v Praze, Fakulta strojní Růžena Petrová, Ing., Ph.D. ČVUT v Praze, Fakulta strojní Jan Řezníček, doc. Ing., CSc. ČVUT v Praze, Fakulta strojní Helena Šebková, Ing., CSc. CSVŠ, v.v.i. Marta Šlemendová CSVŠ, v.v.i. Jan Vojtek, doc. Ing., CSc. ČVUT v Praze, Fakulta strojní Jiří Závada, Mgr. CSVŠ, v.v.i. Jiří Viewegh, doc, Ing. CSc. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská
