VÝSTUP Z WORKSHOPU VE STARÉ ĽUBOVNI, SLOVENSKO

TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM PROTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

VÝSTUP Z WORKSHOPU VE STARÉ ĽUBOVNI, SLOVENSKO ZE DNE 11. - 12. 6. 2013, v rámci projektu Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb Název workshopu: „Terénní sociální práce v rodinách s dětmi“ Program: Dne 11. 6. 2013 Případová práce (lektorky Jana Mikušová, Ludmila Sovová) 8,30 – 9,00

Zahájení workshopu, seznámení s výstupy z Polska (Mgr. Hantáková Petra)

9,00 – 11,00

Kazuistika Terénní asistenční služby Vsetín (Mgr. Kateřina Ludvová)

11,00 – 12,00 oběd 12,00 - 14,00

Kazuistika Mesta Stará Ľubovňa (Mgr. Ján Tomus)

14,00 – 16,00 Kazuistika Komunitného centra Stará Ľubovňa (PhDr. Mária Havranová) Dne 12. 6. 2013 Praktická část v terénu 9,00 – 12,00

Návštěva Komunitného centra Podsadek, práce v terénu

12,00 – 14,00 oběd 14,00 – 17,00 Návštěva Centra volného času Stará Ľubovňa Návštěva Krizového centra Stará Ľubovňa

Workshop na Slovensku doplnila také exkurze v Dětském domově sv. Klementa Hofbauera v Podolínci a exkurze v Nízkoprahovém denním centru pro děti a rodinu v Lomničce.

Případové práce Po úvodním slovu Mgr. Petry Hantákové, která představila cíl workshopu a shrnula dosavadní výsledky, byla realizována práce na případových kazuistikách. Smyslem kazuistik bylo objasnit metody práce, které jsou využívány při práci v rodinách s dětmi v terénu, za účelem přenosu dobré praxe – včetně inovací a osvědčených praktik. Kazuistický případ č. 1 z praxe terénní asistenční služby Vsetín prezentovala Mgr. Kateřina Ludvová, pod vedením lektorek Jany Mikušové a Ludmily Sovové. Přednášející seznámila přítomné s případem „multiproblémové“ rodiny paní Jany a s možností řešení tohoto sociálního případu. „Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“

1

CZ.1.04/5.1.01/77.00049


Lektorky vedly diskusi tak, aby byl zřejmý postup práce sociálních pracovníků v terénu s uživatelem. Řešily se otázky typu: -

Jak by se mohl uživatel dozvědět o Vašem zařízení?

-

Jakým způsobem by uživatel kontaktoval zařízení?

-

Jak zmapujete výchozí situaci rodiny?

-

Jak proběhne první setkání, vzájemná domluva na spolupráci?

-

Jaké jsou povinné administrativní podklady pro spolupráci s uživatelem?

-

Na základě jakých konkrétních zákonů službu poskytujete?

-

Kdy sestavujete Individuální plán?

-

Jaké jsou jednotlivé kroky v individuálním plánu směřující k řešení situace uživatele?

-

Koho byste přizvali k řešení tohoto případu?

Po zodpovězení otázek si účastníci workshopu vzájemně objasňovali rozdílné metody práce, které byly při kazuistice popsány. Konzultovala se např. povinnost hlásit zanedbávání školní docházky slovenským úřadům, výkon institutu zvláštního příjemce nebo plnění náhradního výživného ze strany státu. Díky kazuistice byla objasněna tato fakta týkající se sociální práce v rodinách s dětmi: Při péči o rodinu s dětmi hrají na Slovensku důležitou roli úřady práce, dále městské úřady a neziskové organizace. Ve Staré Ľubovni je péče o rodinu s dětmi organizačně členěna takto:  Úřad práce, sociálních věcí a rodiny Stará Ľubovňa (dále jen úřad práce) zahrnuje Odbor sociálních věcí a rodiny, pod který spadají tato oddělení: - oddělení státních sociálních dávek - oddělení pomoci v hmotné nouzi - oddělení sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately - referát poradensko - psychologických služeb - oddělení peněžitých příspěvků na kompenzaci těžce zdravotně postižených a posudkových činností  Roli městského úřadu v oblasti péče o rodinu s dětmi zastupuje Oddělení sociálních věcí a bytové politiky s těmito sekcemi: - sociálně-právní ochrana - institut zvláštního příjemce - bytová politika - referát sociálních služeb - komunitní centrum „Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“

2

CZ.1.04/5.1.01/77.00049


Z výše uvedeného členění oddělení, je zřejmé, že zásadní jsou intervence úřadu práce v rámci výkonu státní správy a další činnosti pak doplňuje a prakticky realizuje samospráva. Spolupráce obou subjektů je na poli péči o rodinu a děti nezastupitelná. Přednášející doplnila, že na základě vyhodnocení situace rodiny mohou pracovnice úřadu práce nabídnout pomoc terénní služby. Problematická situace v rodině se začne řešit zpravidla na popud spoluobčanů či informací ze školy nebo od lékaře. Také pracovníci městského úřadu mají za úkol v rámci depistáže v terénu vytipovávat „sociálně slabé“ rodiny. V rámci městského úřadu je přímo vyhrazen pracovník, který je určen pro spolupráci s úřadem práce – např. v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Úřad práce si může také objednat službu, za kterou platí.

Úřad práce vypracovává zákonem stanovený Plán sociální práce, v rámci kterého jsou hledáni další partneři ke spolupráci, např. pracovníci z terénu. V tomto plánu je zakotvena i povinnost pracovníka městského úřadu. Plán se přehodnocuje nejpozději za půl roku. Také neziskové organizace participují na pomoci v dané rodině, městský úřad má zákonnou povinnost odkazovat na pomoc dalších institucí. V rámci všech zainteresovaných subjektů dochází k vyhodnocování spolupráce. Mezi spolupracující subjekty úřadu práce v sociální oblasti např. patří: - akreditované subjekty (Krizové středisko ve Staré Ľubovni, Dětský domov sv. Klementa Hofbauera v Podolínci) - Centrum pedagogicko-psychologického poradenství - Centrum volného času - Dům sv. Anny apod. Komunitní centrum Centrum organizačně spadá pod oddělení sociálních věcí a bytové politiky městského úřadu. Centrum zajišťuje terénní práci, zejména ve vytipovaných sociálně vyloučených lokalitách ve městě a okolí, nejčastěji s příslušníky romského etnika. Cílovou skupinou jsou jednotlivci žijící v lokalitě, ne pouze rodiny s dětmi. Administrativní náležitosti: - spis klienta (jednotlivce)zahrnující sociální anamnézu - individuální plán - terénní pracovníci centra mají povinnost jej stanovovat u každého klienta (ne pouze rodiny, jako v ČR), včetně dětí - tím dochází k vysoké byrokratizaci sociální práce a k administrativní zátěži pracovníků - souhlas se zpracováním osobních údajů - záznamy z intervencí - přílohy spisové dokumentace – např. rozsudky apod. - písemná smlouva uzavírána není

Přednášející zmínila, že komunitní centrum, které spadá pod působnost samosprávy, řeší často klientelu nedobrovolnou. Rodiny většinou nemají jiné východisko, než pomoc přijmout i proti jejich vůli. Pokud klient v rámci stanoveného Plánu sociální práce rodiny úřadu práce „Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“

3

CZ.1.04/5.1.01/77.00049


nespolupracuje, je informován o dalších sankčních postupech. Častým „sankčním“ postupem (např. v případě záškoláctví) je ustanovení institutu zvláštního příjemce, kterému se vyplácí dávky rodiny, a který s rodinou často realizuje asistované nákupy a pomáhá s hospodařením. Pracovnice městského úřadu v rámci práce v terénu kontrolují v rodinách stav financí, zásoby potravin, stav financí včetně dluhů na nájemném apod. Zákonné normy v oblasti sociální práce (pro přesnost citováno Slovensky): 



 

 

Zákon č. 448/2008 Zb., „o sociálnych službách“ - hovoří o sociálních službách na podporu rodin s dětmi, o obci a vyšším územním celku jako o poskytovatelích sociálních služeb. Dle tohoto zákona obec buď sama poskytne potřebnou sociální službu, nebo zabezpečí její poskytování Výchovné problémy dětí řeší: Zákon č. 305/2005 Z.z. o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení zákona č. 330/2007 Z. z., zákona č. 643/2007 Z. z., zákona č. 215/2008 Z. z., zákona č. 466/2008 Z. z., zákona č. 317/2009 Z. z. a zákona č. 180/2011 Z Nízký příjem rodiny řeší: Zákon č. 599/2003 Z.z. o pomoci v hmotnej núdzi a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov Dotace pro děti do ukončení základní školy řeší: Zákon č. 544/2010 Z.z. o dotáciách v pôsobnosti Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky v znení zákona č. 393/2012 Z. z. A další zákonné normy upravující např. podmínky výplat jednotlivých sociálních dávek Terénní pracovníci komunitního centra se řídí Standardy Fondu sociálního rozvoje

Další 2 kazuistiky přednesli slovenští partneři - za Město Stará Ľubovňa Mgr. Ján Tomus a za Komunitní centrum Stará Ľubovňa PhDr. Mária Havranová. Opět se řešily metody práce dle výše uvedené struktury otázek. Rozebíral se např. význam práce specialisty na závislosti, spolupráce terénních pracovníků s dětskými lékaři či finanční otázky (motivace klientů k založení stavebního spoření na Slovensku) apod.

Návštěva Komunitního centra Podsadek Komunitní centrum v Podsadku se nachází v příměstské části města Stará Ľubovňa. Osada Podsadek je sociálně vyloučenou lokalitou, ve které žije zde přibližně 950 romských obyvatel. V komunitním centru realizují své aktivity (včetně terénní sociální práce v rodinách s dětmi): -

Terénní sociální pracovníci prostřednictvím města a Fondu sociálního rozvoje – zaměstnanci národního projektu „Terénna sociálna práca v obciach“

-

Pracovníci neziskové organizace ETP Slovensko – Centrum pro udržitelný rozvoj

-

Pracovníci místního občanského sdružení Humanita v komunitách „Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“

4

CZ.1.04/5.1.01/77.00049


Do národního projektu je přímo v Podsadku zapojeno 6 sociálních pracovníků – z toho jsou 4 terénní sociální pracovníci a 2 asistenti terénních sociálních pracovníků. Sídlí jak na půdě městského úřadu, tak přímo v komunitním centru, v němž některé ze svých aktivit přímo realizují. Do centra dochází klienti např. kvůli sociálnímu poradenství. Pracovníci jsou zaměstnanci Města Stará Ľubovňa, řídí se však standardy Fondu sociálního rozvoje. Jejich činnost metodicky vede koordinátor – zaměstnanec Fondu sociálního rozvoje. Standardy jsou shrnuty v publikaci „Úvod do štandardov terénnej sociálnej práce v obci s osobitým zreteľom na prácu s vylúčenými komunitami.“

V rámci neziskové ETP Slovensko (centrum pro udržitelný rozvoj) probíhají projekty v Podsadku od roku 2003. Na počátku byly projekty zaměřeny na jiné cílové skupiny, než rodiny s dětmi. První cílovou skupinou byli senioři, kteří se narodili do konce 2. světové války. Byla jim poskytována materiální pomoc, nabízeny různé aktivity (děti pro ně v prostorách centra např. nacvičovaly besídky). V letech 2005 – 2010 se v komunitním centru realizoval projekt terénní sociální práce – viz zmiňovaný národní projekt Fondu sociálního rozvoje, který nedovoloval věnovat se také volnočasovým aktivitám. Ty však pokračovaly v rámci dalších projektů organizace ETP Slovenko (uvedla vedoucí organizace Ludmila Stašková). Další projekty v komunitním centru byly zaměřeny na těhotenství a plánované rodičovství, na zaměstnání účastníků, na finanční otázky – např. spořicí a mikropůjčkový systém. Služba specialisty na závislosti Při návštěvě komunitního centra jsme také hovořili o náplni práce tamního specialisty na závislosti. Jeho činnost nás zaujala, jelikož není v rámci terénní asistenční služby běžná. Podle něj nelze srovnávat závislost většinového obyvatelstva se závislostí Romů, postupy užívané v majoritě nelze aplikovat v minoritě. Na otázku Čím se liší léčba závislostí u Romů? Specialista odpověděl: „ Pokud se rozhodne léčit svou závislost lékař, je spoustu věcí, kterými ho lze motivovat. Romovi však není co nabídnout - pokud přestane pít, dostane se zase pouze do prostředí, kde byl a kde je. Je pro něj logické pít, to jej udržuje při životě, to mu dává smysl. Bylo by potřeba změnit všechny podmínky (bydlení, finance, prostředí), aby léčba závislosti byla úspěšná. Jediná možnost je evangelizace - zde vzniká možnost, že by se závislostí začal bojovat“. Specialista svou práci v komunitním centru vykonává coby dobrovolník, nad rámec své pracovní pozice sociálního pracovníka. Spolupracuje s psychology, psychiatry, má zdarma prostory od církve. Řeší se především závislost na alkoholu, případně na hrací automaty, závislost na návykových látkách není tak rozšířená. Služba specialisty je poskytována zdarma. Specialista dále pokračoval, že pro závislého člověka je důležitá motivace. „Úloha psychiatra, terapeuta je motivovat klienta, je to součást léčby. To, že se nechce léčit, je příznakem „Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“

5

CZ.1.04/5.1.01/77.00049


choroby, není to povahový rys. Prvotní a nejdůležitější motivátor je rodina. Pokud otec pije, matka s dětmi se mají semknout k sobě a držet při sobě. Je na matce, aby děti přesvědčila o problému otce – v tomto případě je třeba uzavřít koalici. Pokud terapeut s člověkem mluví, je třeba zjistit, co má rád, co ho baví - je potřeba zjistit, pro co by byl schopen se změnit. Důležité je brát psychologickou terapii jako základ, léky jako podpůrnou metodu. Je k ničemu vyměnit jednu drogu za druhou. Člověk ztrácí v závislosti zodpovědnost za sebe a za své jednání - měl by být vzat do léčby, neměl by být zodpovědný sám za sebe“. V rámci exkurze jsme hovořili také o službě teologa. Sdělil, že nejprve bylo osloveno pár mladých lidí z komunity. Když mladí Romové poznají, co je dobré a co ne, dokáží být velmi zapálení a na svou stranu stáhnout i ostatní. Otázky víry a životního smyslu jsou mladým lidem předávány např. na táborech, na setkáních lidí z vesnice, prostřednictvím hudby. Takových setkání se účastní např. i 200 Romů z vesnice. S pracovníky centra (teolog, sociální pracovníci, sociální pedagog) jsme také konzultovali problematiku zadluženosti. Pracovníci hovořili o možnostech domlouvat splátkové kalendáře, o demotivujícím přístupu klientů k získání zaměstnání (pokud se zadlužený klient zaměstná, plat mu je stejně zabaven. Je dobré uhradit alespoň jistinu, aby nenaskakovaly úroky. Exekutoři často čekají, až budou mít zadlužení klienti starobní důchod - poté jim většinu financí zabaví, zůstává pouze nezabavitelné minimum). Otázky zadluženosti se řeší ve spolupráci s právníkem, který poskytuje své služby klientům v rámci projektu přes ETP zdarma. Díky podpoře ze Švýcarských fondů došlo v prostorách komunitního centra Podsadek v říjnu 2012 k otevření řemeslné dílny. Dílna skýtá zázemí pro praxi dvouletého oboru – buď výrobu konfekcí či stavebnictví. Dospívající si tak doplňují základní vzdělání - jeden den mají praxi, jeden den teorii. Jsou připravováni na to, jak mají v životě fungovat.

Centrum volného času Stará Ľubovňa Centrum volného času je výchovně vzdělávacím zařízením ministerstva školství (pozn.: oficiálně slovensky Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu Slovenskej republiky). V centru působí 8 pedagogů, 4 další pracovníci, 10 externistů vykonávajících různé činnosti a více než 40 dobrovolníků (funguje zde mezinárodní dobrovolnictví, dobrovolnictví přes úřad práce, nebo dobrovolníky jsou také ti, kteří v dětství toto centrum navštěvovali). Centrum volného času je určeno pro děti z řad široké veřejnosti, ovšem děti ze sociálně znevýhodněného prostředí mají řadu aktivit zdarma. Mezi prostory centra patří např. místnost, určená k tancování, sportům nebo dramatické tvorbě, dále cvičná kuchyňka, ve které se děti učí připravovat různé pokrmy, péct vánoční cukroví atd., herna,

„Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“

6

CZ.1.04/5.1.01/77.00049


v níž děti tráví čas, než jim začne volnočasová aktivita, hudební a tvořivá místnost, PC místnost –

zde je možnost přístupu na internet, děti se učí pracovat s různými programy, hrají hry apod. Zájmové činnosti, které centrum nabízí: taneční kroužky, jazykové kroužky, počítačové kroužky, sportovní kroužky, relaxace, kluby mladých, mládežnický parlament.

Mezi významné činnosti centra patří mezinárodní aktivity - centrum je regionálním konzultačním střediskem grantového programu EU Mládež v akci, organizuje Evropskou dobrovolnou službu, v rámci níž zde fungují dobrovolníci ze zahraničí, centrum napomáhá realizaci mezinárodních výměn mládeže. Příkladem úspěšného mezinárodního projektu byl projekt zvaný „Rozuzlení“ – šlo o spolupráci mládežnických parlamentů z partnerských měst Polska a Slovenska.

Příklady dalších aktivit centra:  Projekt „Jak na to“ – práce především s rodiči (např. se konají besedy pro rodiče, kteří mají dítě s ADHD a neví, jak k němu přistupovat)  Práce s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí – např. zdarma zapojení do dětské příměstské rekreace, aktivity ve cvičné kuchyňce apod.  Pořádání volnočasových aktivit pro jiné organizace  ROMAKLUB – aktivity pro děti z romské komunity  Metoda „živá knihovna“ - tato metoda nabízí lidem příležitost osobně mluvit s cizím člověkem, který představuje svůj životní příběh. Mezi základní témata patří multikulturní výchova, lidská práva, rovnost, demokracie, stereotypy, předsudky, diskriminace atd. Při této metodě si čtenář vypůjčí „živou knihu“ (tu reprezentuje právě osoba ochotna odkrýt svůj příběh), ze které si „čte“ - ve skutečnosti má možnost prostřednictvím diskuze získat informace, které ho zajímají.

 Valentýnská ledová show, Mezinárodní den dětí, Den s Mikulášem, akce „Jarmočné strašidlá“, Klíč od pevnosti (vzor – pevnost Boyard), Čarovný den, Dětský Silvestr, Umělecké hvězdy, Mezinárodní rodinný splav, Panasonic day, Pochod dobré nálady, Party bez kravat, Miss miminko (děti se učí zodpovědnosti a péči, kterou si trénují na vlastních panenkách), olympiády a sportovní soutěže vyhlašované ministerstvem školství, soutěže z oblasti kultury apod.

Krizové středisko Stará Ľubovňa Toto zařízení má kapacitu 6 klientů (dětí) pro ambulantní formu a 9 klientů pro pobytovou formu. Dítě zde může být přijato na základě dohody o poskytování sociální péče se zákonným zástupcem dítěte, nebo na základě uloženého výchovného opatření, nebo na základě rozhodnutí soudu. Krizové středisko spolupracuje s úřadem práce, který vykonává sociálně právní ochranu dětí – na podnět úřadu práce jsou často děti přijímány. Přijímány jsou děti v krizi, v ohrožení, týrané a zneužívané, zanedbávané či s poruchami chování. Jde o zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc od 0-18let.

„Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“

7

CZ.1.04/5.1.01/77.00049


Jsou zde poskytovány tyto služby: ubytování, sociální a materiální zabezpečení, léčebno-výchovná péče, sociální poradenství, psychologická diagnostika, terapeutická péče, speciálně-pedagogická činnost, lékařská diagnostika. Praxe zařízení: Na směně pracují dvě pracovnice - jedna sociální pracovnice, která se věnuje dětem, druhá, která pomáhá s přípravou jídla a péčí kolem dětí. Dále je zde vedoucí zařízení. Pracuje se na dvě směny. Rodiče mohou své děti ve středisku navštěvovat. Pracovnice si všímají reakcí dětí na rodiče, zda jsou např. ustrašené nebo je mezi rodiči a dětmi citová vazba. Rodiče jsou písemně informování, kdy mohou své děti navštěvovat. Pokud mají zájem, mohou po dohodě přijít kdykoliv. Zařízení je rodinného typu. Všechny úkony v domácnosti obstarává zařízení samostatně např. vaření, praní či úklid. Děti zde pobývají do rozhodnutí soudu, zpravidla asi 1/2 roku. Jsou výjimky, kdy zde setrvalo dítě i 1 rok. V rámci krizového pobytu mohou být děti umístěny na kratší dobu. Následně se děti vracejí do biologické rodiny nebo jsou umístěny v pěstounské rodině. Sociální pracovnice pracují na sanaci rodiny a přípravě dětí k návratu do biologické rodiny. S každým dítětem sociální pracovnice vypracovává individuální plán podle jeho potřeb. Např. některé dítě potřebuje více číst, jiné více psát atd. Malé děti se učí samoobslužným úkonům, aby se uměly umýt, obléct. Práce s dětmi je individuální. Děti se mohou do školy svážet vozem, který má středisko k dispozici. Děti, které mohou, chodí samy pěšky do školy, aby se začleňovaly do společnosti a nebyly izolovány. Zařízení sídlí v domě, kterému náleží velká zahrada. Děti si zde mohou hrát, skákat na trampolíně, v létě koupat v bazénku.

Nízkoprahové denní centrum pro děti a rodinu v Lomničce Centrum poskytuje své služby od r. 2009 dle zákona č. č. 448/2008 Zb., „o sociálnych službách“, ve kterém zákon specifikuje, že v nízkoprahovém denním centrum pro děti a rodinu se sociální služba poskytuje během dne fyzické osobě nebo rodině, která je ohrožená sociálním vyloučením, nebo má omezenou schopnost se společensky začlenit a samostatně řešit své problémy pro svoje životní návyky a způsob života. Dle § 33 se v tomto typu zařízení poskytuje sociální poradenství, pomoc při uplatňování práv a právem chráněných zájmů a utváří se zde podmínky na poskytování nezbytného ošacení a obuvi a zájmovou činnost. V centru v Lomničce pracují řádové sestry z řad Kongregace školských sester svatého Františka (pozn.: jde o součást mezinárodního řeholního společenství, na Slovensku je cca 150-160 sester, které pracují jako učitelky, katechetky či v sociálních službách či v nemocnicích). V Lomničce pracují sestry především s romskou komunitou, nejsou financované státem ani církví. Sestry začaly v komunitě pracovat nejprve jako sociální pracovnice na obecním úřadě. Aby mohly být s komunitou více spjaty, koupily starý dům a pomocí projektu ho opravily a zřídily nízkoprahové denní centrum pro děti i rodinu. Tato forma sociální služby se ukázala pro romské klienty jako nejvhodnější model z toho důvodu, že klienti nejsou nikde registrovaní, není třeba evidovat, kdo na jakou aktivitu přijde. Jednoduše tak funguje činnost v kroužcích. Pracuje se převážně s dětmi a mládeží v rámci volného „Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“

8

CZ.1.04/5.1.01/77.00049


času, ale je poskytována také sociální služba, ošacení, potraviny a zdravotní pomoc. Služba centra je v obci prospěšná, obec tak plní svou povinnost danou zákonem o sociálních službách. Pracovníci nízkoprahového centra organizují pro děti z vesnice letní tábory. Pro děti je i potřebný prostor nízkoprahového centra, v němž se učí hrát např. s kočárky nebo míčem. Je zde nabízena alternativa, aby děti nemusely žít na ulici. Chodívají i do divadla, do kina, lyžují, jezdí na společné výlety, účastní se Festromu – romský pěvecký festival, jezdí na poutě, v rámci výuky o lidských právech navštívili Osvětim, kde se interaktivně učili o holocaustu. Osvědčilo se, že i farář a kaplan pracují s mládeží, která nutně potřebuje vedení. Děvčatům se více věnují sestry, např. připravují společně jídlo, pečou cukroví. Dle pracovnic centra není úkolem řešit sociální problém, ale duchovně mladé lidi formovat, aby se naučili chápat život jinak, než ho vnímali dosud. Vychází z citátu kněze, který se věnuje Romům: „Pokud se neodstraní bída duchovní, neodstraní se ani bída materiální.“ Výsledky prý nikdy nebudou měřitelné, ale když si mladý člověk řekne:„mohl jsem ukrást, ale neukradl jsem“. To je pozitivní a přínosné, tvrdí sestry. Více informací je možno nalézt na webových stránkách http://mojakomunita.sk/web/farnostlomnicka/

Dětský domov sv. Klementa Hofbauera v Podolínci Domov je církevní zařízení, které se zabývá výchovou dětí s nařízenou ústavní výchovou od narození až do dospělosti. Působí v regionu severního Spiše, Prešovského a Košického kraje. Kapacita dětského domova je 68 míst. Děti bydlí v 6 moderních bytech. V jednom bytě žije 8 - 12 dětí. Věnuje se jim 38 členný tým odborníků. V přímé péči s dětmi pracuje 28 pracovníků. S ohledem na kulturní podmínky na Slovenku, je v dětském domově převážná část romských dětí z osad. Tyto děti jsou často mentálně a sociálně zaostalé. Děti chodí do speciálních škol, protože přichází do domova až ve školním věku, kdy není prostor na jejich rozvoj. V domově jsou děti rozděleny a žijí v bytových jednotkách, kde vytváří rodinu jako v přirozeném prostředí. V bytech pracuje 5 stálých pracovníků, kteří se nemění. Děti jsou zapojeny do domácích prací např. praní, vaření, práce na zahradě atp. Cílem je fungovat jako přirozená rodina. Kontakt s biologickou rodinou probíhá tak, že se děti mohou jít podívat do svých rodin v osadách, ale povětšinou se nepodaří vztahy v rodině obnovit. Ústavní výchova končí zletilostí, ale mladí dospělí zde mohou zůstat i po dobu, kdy ještě studují. V tomto věku dochází k tomu, že dospívající děti uvažují o návratu do rodiny. Ze zkušeností pracovníků vyplývá, že dříve se děti do osad vracely, ale v současné době si mladí dospělí uvědomují bídu a chudobu v osadách. Problémem je, že nejsou místa, kam mladí lidé mohou po ukončení ústavní výchovy odejít, protože je nedostatek následných služeb. Kapacita domů na půli cesty je ve Slovenské republice přeplněná. Vize ředitele dětského domova je taková, že by při „dětských domovech měl fungovat azylový dům, kam by mladí dospělí měli možnost „Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“

9

CZ.1.04/5.1.01/77.00049


se uchýlit, aby nebyli z dětského domova vyhozeni". Azylový dům by nebyl součástí dětského domova". Po exkurzi zařízení probíhala diskuze ohledně profesionální pěstounské péče s ředitelem dětského domova: Na Slovenku profesionální pěstounská péče funguje 10 let. Profesionální pěstouni jsou na přechodnou dobu. V zákoně není stanovená maximální doba, jak dlouho může dítě v rodině profesionálních pěstounů setrvat. Problémem je legislativa, která je „pozadu“. Děti bývají často v krizových centrech či dětských domovech i přesto, že funguje profesionální pěstounská péče. Také není dořešeno zaměstnávání profesionálních pěstounů, protože na to nepamatuje zákoník práce (např. pracovní doba profesionálních pěstounů, dovolená atd.). Profesionální pěstoun je na Slovensku zaměstnancem dětského domova. Kontakt s biologickou rodinou probíhá na půdě dětského domova. Přípravu profesionálních pěstounů zajišťují města či obce, v tomto případě Stará Lubovňa. Výběr dítěte pro profesionální pěstouny provádí dětský domov. Také se sleduje, jak dítě na profesionální pěstouny reaguje. Pěstouni mají ze strany zaměstnavatele zajištěny vzdělávací přednášky a jiné volnočasové aktivity. Také ze strany zaměstnavatele probíhají pravidelné ohlášené návštěvy v rodině pěstounů. Děti odebrané z nevhodného prostředí rodiny jdou zpravidla nejprve do krizového centra a poté k profesionálním pěstounům - nejčastěji je to tak z důvodů infekce. Pokud je to možné, dítě odchází do profes. pěstounské rodiny okamžitě. Požadavky na Slovenku na profesionální pěstouny jsou: rodinný stav vdaná/ženatý a rodič alespoň jednoho dítěte. Nejčastěji žádají o profesionální pěstounskou péči ženy okolo 40 let. Shrnutí: Workshop ve Staré Ľubovni prohloubil teoretické poznatky získané na semináři ve Staré Lubovni, konaném v roce 2012. Zejména však obohatil pracovníky Terénní asistenční služby Vsetín praxí, a to nejen v oblasti terénní sociální práce. Bližší poznatky a výstupy z této praxe jsou předmětem tištěné metodiky, která bude zveřejněna počátkem roku 2014, jako jeden z výstupů mezinárodního projektu. Zpracovala: Mgr. Eva Juřičková, Bc. Petra Trčálková, Mgr. Kateřina Ludvová, Mgr. Petra Hantáková

„Mezinárodní spolupráce sociálně aktivizačních služeb“ 10 CZ.1.04/5.1.01/77.00049

VÝSTUP Z WORKSHOPU VE STARÉ ĽUBOVNI, SLOVENSKO

Recommend Documents