ZÁNIK DRUŢSTVA A ZMĚNA JEHO PRÁVNÍ FORMY

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Karel Ryšavý

ZÁNIK DRUŢSTVA A ZMĚNA JEHO PRÁVNÍ FORMY Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Jaroslav Oehm Katedra: Obchodního práva Datum vypracování práce: 25. května 2011

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, ţe jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny pouţité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla vyuţita k získání jiného nebo stejného titulu.

Ve Vraném nad Vltavou dne 25. 5. 2011

______________________________ Karel Ryšavý

Poděkování chci věnovat svým rodičům za to, ţe mi vytvořili ideální podmínky pro studium. Na vysokoškolská léta tak budu vţdy vzpomínat rád a s úsměvem.

Obsah 1.

2.

Úvod: Druţstvo a druţstevnictví .............................................................................. 1 1.1

Pojem druţstvo a jeho právní úprava ................................................................. 1

1.2

Principy druţstevnictví....................................................................................... 3

Zánik druţstva........................................................................................................... 5 2.1.

Zrušení druţstva ................................................................................................. 6

2.1.1. Zrušení druţstva usnesením členské schůze ................................................... 6 2.1.2. Zrušení druţstva uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno ............................. 8 2.1.3. Zrušení druţstva splněním účelu, k němuţ bylo zřízeno ................................ 9 2.1.4. Zrušení druţstva rozhodnutím soudu ............................................................ 10 2.1.5. Zrušení druţstva v návaznosti na insolvenční řízení .................................... 14

3.

2.2.

Likvidace druţstva ........................................................................................... 15

2.3.

Zánik druţstva .................................................................................................. 21

Změna právní formy druţstva ................................................................................. 22 3.1. Právní úprava ....................................................................................................... 22 3.2. Základní ustanovení pro přeměnu........................................................................ 23 3.3.

Projekt přeměny ............................................................................................... 25

3.3.1.

Zveřejnění projektu přeměny .................................................................... 26

3.3.2.

Projekt změny právní formy druţstva ....................................................... 28

3.4.

Schválení přeměny ........................................................................................... 32

3.5.

Zpráva o přeměně ............................................................................................. 35

3.5.1. 3.6.

Zákaz určitých údajů ve zprávě o přeměně .............................................. 38

Mezitímní a konečná účetní závěrka ................................................................ 40

3.6.1.

Mezitímní účetní závěrka.......................................................................... 40

3.6.2.

Konečná účetní závěrka ............................................................................ 42

3.7.

Ocenění jmění .................................................................................................. 43

3.7.1.

Jmenování znalce ...................................................................................... 44

3.7.2.

Odvolání znalce ........................................................................................ 45

3.7.3.

Odměna znalce .......................................................................................... 46

3.8.

Povinnost doplatit rozdíl mezi vlastním a základním kapitálem ..................... 46

3.9.

Ochrana věřitelů ............................................................................................... 47

3.9.1.

Povinnost notifikovat věřitele o moţnosti ţádat zajištění ........................ 48

3.10. Návrh na zápis změny právní formy do obchodního rejstříku a právo nesouhlasících členů vystoupit z druţstva .................................................................. 49 3.11.

Ručení členů druţstva po změně právní formy ............................................ 51

4.

Závěr ....................................................................................................................... 52

Seznam zkratek ............................................................................................................... 53 Pouţitá literatura ............................................................................................................. 54 Shrnutí: Zánik druţstva a změna jeho právní formy....................................................... 56 Abstract: Termination of the Existence of a Cooperative and Its Legal Forms ............. 57

1. Úvod: Družstvo a družstevnictví

1.1 Pojem družstvo a jeho právní úprava Právní úpravu druţstva nalezneme v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, konkrétně v části druhé, hlava druhá, ustanovení § 221 – 260. Úprava je členěna na pět dílů a to „Základní ustanovení“, „Vznik a zánik členství“, „Orgány druţstva“, „Řádná účetní závěrka a výroční zpráva o hospodaření“ a konečně „Zrušení, likvidace a změna právní formy druţstva“. Obchodní zákoník pojednává o druţstvech jen poměrně stručně a aţ na výjimky shodně pro všechny typy a dnešních 40 paragrafů se jeví jako málo v porovnání se 162 paragrafy německé a 281 paragrafy polské úpravy druţstev. Mimo obchodního zákoníku, mají vztah k druţstvům a jejich fungování i další právní předpisy. Jedná se především o: 1) Zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd 2) Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) 3) Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v druţstvech 4) Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé další zákony (zákon o vlastnictví bytů) 5) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a některých opatřeních s tím souvisejících 6) Zákon č. 378/2005 Sb., o podpoře výstavby druţstevních bytů ze Státního fondu rozvoje bydlení 7) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Druţstvo je definováno v § 221 obchodního zákoníku jako společenství neuzavřeného počtu osob zaloţené za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů.

1

Slovo společenství akcentuje nejen podnikatelský účel druţstev, ale i jejich sociální funkci. To vyplývá i z vymezení účelu vzniku druţstev, kterým je „podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů.“ Druţstva lze rozdělit na: a) Podnikatelská b) Finančně, sluţbami, či jinak podporující své členy v jejich vlastním podnikání c) Zaloţené k zabezpečení uspokojení sociálních, kulturních, vzdělávacích a jiných potřeb členů a jejich rodin d) Provozující zčásti podnikatelskou a zčásti nepodnikatelskou činnost Jelikoţ je pojmovým znakem druţstva spojení funkce podnikatelské a sociální, budeme v praxi hledat takto vyhraněná druţstva jen stěţí. Obě funkce druţstev se vzájemně podmiňují a doplňují. Hospodářská funkce je základním zdrojem prostředků k zajištění funkcí druţstva včetně jeho funkce sociální. Sociální funkce naopak posiluje vztah členů k druţstvu a jejich zájem na jeho existenci a prosperitě. Dominance hospodářské sloţky a koncentrace na tvorbu maximálního zisku bude především u druţstev podnikatelských. Nicméně oproti obchodním společnostem, generují druţstva zisk přednostně pro své členy, nikoli pro sebe. Druţstvo si ponechá pouze prostředky nutné k uhrazení jeho nákladů. Český právní řád nepočítá s moţností existence druţstva, které by poskytovalo sluţby i nečlenům. Pravděpodobně je to tím, ţe pro tyto účely zná jiné formy právnických osob, například nadace. Na druhé straně však není důvod, proč takovou aktivitu či typ druţstva nepovolit. Návrh zákona o obchodních korporacích s touto variantou počítá, kdyţ v ustanovení § 560 odst. 1 říká, ţe „Druţstvo je společenstvím neuzavřeného počtu, které je zaloţeno za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob, případně za účelem podnikání.“ Dle ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) ObchZ se druţstvo zapisuje do obchodního rejstříku. Se dnem zápisu do obchodního rejstříku je spojen vznik samotného druţstva.

2

1.2 Principy družstevnictví Charakteristickým rysem druţstva je kolektivizmus. Zaloţení i činnost je projevem vůle určité skupiny lidí, kteří spolupracují. Existence jednočlenného druţstva je tedy nemyslitelná. Významným principem je dobrovolnost členství. Nikdo nemůţe být nucen ke členství a zároveň nikomu nemůţe být bráněno k vystoupení z druţstva. Na to navazuje druţstevní demokracie. Ustanovení § 240 ObchZ stanoví rovnost hlasů jednotlivých členů. [cit. § 240 odst. 1 ObchZ 513/1991 Sb. ]: (1) Při hlasování má kaţdý člen jeden hlas, pokud stanovy neurčují jinak. V případě hlasování o věcech uvedených v § 239 odst. 4 písm. a), g) a h) má kaţdý člen pouze jeden hlas. Tento princip odlišuje druţstva od jiných společností, zejména kapitálových, a byl pro druţstva od počátku typický. Na členské schůzi má tedy kaţdý, pokud stanovy neurčí jinak, stejný hlas a rozhoduje se většinou počítanou podle hlav a ne podle výše členských vkladů. Není proto moţné, aby rozhodoval jeden člověk resp. úzká skupinka jedinců bez konsenzu s ostatními. Členové druţstva jsou si rovni i v dalších ohledech. Pokud stanovy neurčí jinak, kaţdý člen má stejná práva a povinnosti. Od počátku druţstevnictví platí princip podílové účasti na kapitálu druţstva. Typickým znakem je rovněţ otevřenost členství. Tento princip nalezneme vyjádřen v § 221 odst. 4 ObchZ [cit. § 221 odst. 4 ObchZ 513/1991 Sb.] (4) Druţstvo musí mít nejméně pět členů; to neplatí, jsou-li jeho členy alespoň dvě právnické osoby. Na trvání členství nemá vliv přistoupení dalších členů nebo

3

zánik členství dosavadních členů, splňuje-li druţstvo podmínky předcházející věty. Tím je vyjádřena nejen otevřenost členství, ale i moţnost existence druţstva bez ohledu na vystupování jeho členů. Samozřejmě musí být dodrţen zákonem předepsaný počet členů. V opačném případě by byl podle § 257 odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku dán důvod pro zrušení druţstva na návrh zde uvedených subjektů.

4

2. Zánik družstva Zánik druţstva je upraven v části druhé, hlavě druhé, dílu pátém, obchodního zákoníku s názvem „Zrušení, likvidace a změna právní formy druţstva“. Stejně jako u ostatních právnických osob je nutné rozlišovat mezi zrušením a zánikem druţstva. Jedná se o dvě fáze procesu ukončení existence této entity. Zrušení druţstva předchází jeho zániku a není bez něj moţný. Okamţik právního zániku druţstva je spojen dle § 254 odst. 1 obchodního zákoníku s výmazem druţstva z obchodního rejstříku. Druţstvo můţe být zrušeno z vlastní iniciativy (rozhodnutím členské schůze), nastala-li zákonem předpokládaná právní skutečnost (uplynutí doby, dosaţení účelu) nebo o zrušení rozhodne soud. Takovou právní úpravou zákonodárce druţstva ještě více přiblíţil obchodním společnostem. Zdůrazněno je to § 260 obchodního zákoníku. [cit. § 260 ObchZ 513/1991 Sb.] Nestanoví-li se v této hlavě jinak, pouţijí se na druţstvo přiměřeně ustanovení hlavy I díl I (§ 56 aţ 75b) této části zákona. Ke zrušení a zániku se váţe § 68 obchodního zákoníku. Ustanovení § 70 aţ 75b pak pojednávájí o likvidaci. Právní úprava druţstva v obchodním zákoníku není příliš obsáhlá a odkazy na obecnou úpravu nebo úpravu obchodních společností zákonodárce dává najevo, ţe druţstvo povaţuje za jakousi další formu obchodní společnosti. Tento přístup je ovšem velice nešťastný a jeho důsledkem je úplná absence úpravy sociální funkce druţstva. Jako příklad dobře poslouţí novela obchodního zákoníku zákonem č. 370/2000 Sb., která do úpravy druţstva zavedla několik odkazů na ustanovení jednotlivých obchodních společností. [cit. bod 330. část první, článek I zákona č. 370/2000]

5

330. V § 242 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „ (2) Jestliţe je důvodem návrhu podle odstavce 1, ţe tvrzené rozhodnutí členská schůze nepřijala proto, ţe o něm nehlasovala, anebo ţe obsah tvrzeného rozhodnutí neodpovídá rozhodnutí, které členská schůze přijala, lze podat ţalobu do jednoho měsíce ode dne, kdy se člen o tvrzeném rozhodnutí dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne konání nebo tvrzeného konání členské schůze. V ostatním se pouţijí ustanovení § 131 obdobně. “. [cit. bod 331. část první, článek I zákona č. 370/2000] 331. V § 243 se doplňuje odstavec 8, který zní: „ (8) Pro odpovědnost členů představenstva, popř. členů jiných orgánů podílejících se na řízení platí obdobně § 193 odst. 2, § 194 odst. 2 první aţ pátá věta a odstavce 4 aţ 7.“.

2.1.

Zrušení družstva

2.1.1. Zrušení družstva usnesením členské schůze Zrušení druţstva usnesením členské schůze je v praxi nejběţnějším důvodem zrušení a následně zániku druţstva. Ustanovení § 254 odst. 3 obchodního zákoníku stanovuje povinnou formu notářského zápisu takového rozhodnutí. Rozhodování o zrušení druţstva je členské schůzi svěřeno § 239 odst. 4 písm. g) obchodního zákoníku. Jedná se výlučnou působnost členské schůze. Pokud by o zrušení druţstva rozhodnul jiný orgán, bude takové rozhodnutí neplatné. Jedinou výjimkou je shromáţdění delegátů. To můţe platně o zrušení druţstva rozhodnout, pokud plně nahrazuje členskou schůzi. V případě, ţe členskou schůzi nahrazuje jen zčásti, je nutné, aby byla otázka zrušení druţstva svěřena shromáţdění delegátů do jeho působnosti. Shromáţdění delegátů blíţe popisuje § 239 odst. 7 obchodního zákoníku.

6

[cit. § 239 odst. 7 ObchZ 513/1991 Sb.] (7) Není-li s ohledem na rozsah druţstva dobře moţné svolávat členskou schůzi, mohou stanovy určit, ţe v rozsahu jimi stanoveném plní působnost členské schůze shromáţdění delegátů. Kaţdý z delegátů se volí stejným počtem hlasů. Stanovy mohou určit odchylky, pokud jsou nutné vzhledem k organizačnímu uspořádání druţstva.

Platně nelze rozhodnutí o zrušení druţstva přijmout ani tehdy, je-li členská schůze v druţstvu konána formou dílčích členských schůzí. To je vyjádřeno v ustanovení § 239 odst. 6 ObchZ: [cit. § 239 odst. 6 ObchZ 513/1991 Sb.] (6) Stanovy druţstva mohou určit, ţe členské schůze budou konány formou dílčích schůzí. Při rozhodování se sčítají hlasy odevzdané na všech dílčích členských schůzích. Dílčí členské schůze nemohou rozhodovat o zániku druţstva a v dalších případech, určují-li tak stanovy. V literatuře1 se můţeme setkat s nesouhlasem omezení hlasování dílčích členských schůzí ohledně zrušení druţstva. Poukazuje se především, ţe shromáţdění delegátů o této otázce hlasovat můţe. Jsem toho názoru, ţe stávající úprava je v pořádku. Rozhodnutí o zrušení je jedním z nejzásadnějších, ne-li tím nejazásadnějším rozhodnutím. Proto je důleţité, aby měl kaţdý člen druţstva moţnost účastnit se diskuse na členské schůzi, která by takovému rozhodnutí jistě předcházela, předkládat argumenty pro alternativní řešení a na závěr kvalifikovaně rozhodnout. Není dobře moţné reagovat na názor přednesený na jiné dílčí schůzi a dospět tak k určitému závěru. Proto jsem zastáncem omezení. Pokud rozhoduje shromáţdění delegátů, jsou všichni členové zastoupeni právě skrze ně. Rozhodnutí o zrušení shromáţděním delegátů povaţuji aţ jako ultima ratio v situaci, 1

HELEŠIC, František. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. 413 s.

7

kdy není pro počet členů druţstva technicky moţné zorganizovat a uskutečnit členskou schůzi, na kterou budou pozváni všichni členové druţstva. O důleţitosti celé otázky vypovídá, ţe dle ustanovení § 240 odst. 1 obchodního zákoníku má kaţdý člen druţstva při hlasování o přijetí rozhodnutí o zrušení druţstva jeden hlas. K přijetí rozhodnutí o zrušení druţstva není zákonem stanovena ţádná speciální procedura, kvorum či zvláštní většina. Platí tedy, ţe návrh je přijat, pokud se pro něj souhlasně vysloví nadpoloviční většina přítomných členů. Obchodní zákoník zde dává druţstvům moţnost, aby si tuto otázku ve stanovách určili odlišně. Dle § 238 odst. 3 obchodního zákoníku je členská schůze usnášeníschopná, pokud je přítomna nadpoloviční většina členů druţstva. Díky ustanovení § 260 obchodního zákoníku je moţná přiměřená aplikace ustanovení § 68 odst. 8 téhoţ zákona. Členské schůzi je umoţněno vzít své rozhodnutí o zrušení druţstva zpět. Podmínkou je, ţe takové rozhodnutí je přijato dříve, neţ se započne s rozdělováním likvidačního zůstatku druţstva. Dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí funkce likvidátora a likvidátor je povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu druţstva. Dále platí, ţe pokud likvidátor druţstva byl jmenován soudem, opět pouze tento soud můţe vzít zpět rozhodnutí o zrušení druţstva. V poslední větě § 68 odst. 8 obchodního zákoníku je stanoveno pravidlo, ţe soud nezruší rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliţe by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. Členská schůze druţstva můţe o jeho zrušení rozhodnout např. z důvodu, ţe druţstvo přestalo plnit svůj účel nebo z důvodu rozkolu mezi členy druţstva, který způsobuje nemoţnost dalšího směřování a fungování druţstva. Druţstvo se zrušuje dnem přijetí rozhodnutí o zrušení členskou schůzí, pokud se v tomto rozhodnutí nestanoví den odlišný. Překáţkou pro přijetí rozhodnutí o zrušení je např. insolvenční řízení s druţstvem.

2.1.2. Zrušení družstva uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno Doba, na kterou je druţstvo zřízeno, musí být bezpodmínečně obsaţena ve stanovách druţstva, jinak platí, ţe je zřízeno na dobu neurčitou.

8

Druţstvo zaniká posledním dnem stanovené lhůty a jedná se o zánik ex lege. Členské schůzi je výslovně dovoleno zněním § 258 odst. 1 obchodního zákoníku rozhodnout, ţe druţstvo zřízené na dobu určitou bude existovat i po uplynutí této doby. Stejně jako to bylo se zvrácením rozhodnutí o zrušení druţstva, i zde je nutné rozhodnout dříve, neţli je započato s rozdělením likvidačního zůstatku. [cit. § 258 ObchZ 513/1991 Sb.] (1) Členská schůze můţe rozhodnout, ţe druţstvo zřízené na dobu určitou bude v činnosti pokračovat i po skončení této doby. (2) Toto rozhodnutí musí však být učiněno dříve, neţ bylo započato s rozdělením likvidačního zůstatku. K přijetí rozhodnutí je třeba – pokud stanovy neurčí jinak – prosté většiny přítomných členů druţstva. Protoţe se jedná o změnu stanov druţstva, aplikuje se ustanovení § 240 odst. 1 obchodního zákoníku a tedy při hlasování má kaţdý člen jeden hlas. Členská schůze můţe opět omezit existenci na dobu určitou, vyloučeno není ale ani úplné zrušení časového limitu. Druţstvo je poté zřízeno na dobu neurčitou. Po přijetí rozhodnutí o prodlouţení nebo zrušení doby určité před zrušením druţstva postačí k dokončení procesu uloţení nového úplného znění stanov do sbírky listin obchodního rejstříku příslušného rejstříkového soudu. Jestliţe jiţ byl zapsán vstup druţstva do likvidace v obchodním rejstříku, ke stanovám je nutné dále podat návrh na změnu zápisu do obchodního rejstříku o ukončení likvidace, výmazu likvidátora a pokračování činnosti druţstva.

2.1.3. Zrušení družstva splněním účelu, k němuž bylo zřízeno Zrušení druţstva splněním účelu, k němuţ bylo zřízeno, je posledním z dobrovolných způsobů zrušení druţstva taxativně vyjmenovaných v § 254 odst. 2 obchodního zákoníku. Účel musí být přesně vymezen ve stanovách, stejně jako skutečnost, ţe splněním účelu se druţstvo zrušuje. Je vhodné upravit kritéria pro posouzení toho, zda bylo účelu

9

dosaţeno. Pokud je otázka splnění účelu sporná, posoudí splnění podmínek pro zrušení druţstva soud v rejstříkovém řízení podle § 200e OSŘ. Obchodní zákoník bliţší úpravu zrušení druţstva splněním účelu, k němuţ bylo zřízeno, neobsahuje. Členská schůze samozřejmě můţe během existence druţstva změnit stanovy a modifikovat účel, jehoţ splněním se má druţstvo zrušit nebo jej úplně vypustit. Nejasnosti můţe přinést otázka rozhodnutí členské schůze o pokračování druţstva po splnění účelu, tedy po jeho zrušení. Ustanovení § 258 obchodního zákoníku upravuje tuto situaci při zrušení druţstva na dobu určitou. Nic nebrání pouţít úpravu analogicky i pro zrušení druţstva splněním účelu, k němuţ bylo zřízeno a tak je moţné, aby členská schůze rozhodla po zrušení druţstva o jeho pokračování, pokud ještě nebylo započato s rozdělením likvidačního zůstatku.

2.1.4. Zrušení družstva rozhodnutím soudu Vedle zrušení dobrovolného je nutné mít úpravu i pro případ, kdy druţstvo porušuje právní řád a pokus o nápravu nebyl úspěšný. Obchodní zákoník obsahuje pro tyto případy ustanovení § 257, kdy je svěřena pravomoc ke zrušení druţstva soudu. Jelikoţ se jedná o váţný zásah do poměrů druţstva a jeho členů, lze přistoupit ke zrušení druţstva soudem jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů. Neţ soud přistoupí k samotnému rozhodování o zrušení, vţdy stanoví druţstvu odpovídající lhůtu k odstranění důvodu, pro který se zrušení navrhuje, je-li odstranění moţné. [cit. § 257 ObchZ 513/1991 Sb.] (1) Soud můţe na návrh státního orgánu, orgánu nebo člena druţstva nebo osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení druţstva a jeho likvidaci, jestliţe: a) počet členů druţstva klesl pod počet stanovený v § 221 odst. 4, b) souhrn členských vkladů klesl pod částku stanovenou v § 223 odst. 2, c) uplynuly dva roky ode dne, kdy skončilo funkční období orgánů druţstva, a nebyly zvoleny nové orgány, nebo byla porušena povinnost

10

svolat členskou schůzi, anebo druţstvo po dobu delší neţ dva roky neprovozuje ţádnou činnost, d) druţstvo porušilo povinnost vytvářet nedělitelný fond, e) druţstvo porušuje ustanovení § 56 odst. 3, f) zaloţením, splynutím nebo sloučením druţstva byl porušen zákon. (2) Soud stanoví před rozhodnutím o zrušení druţstva lhůtu k odstranění důvodu, pro který bylo zrušení navrţeno, jestliţe je jeho odstranění moţné. Ustanovení § 257 odst. 1 obchodního zákoníku omezuje okruh objektů s aktivní legitimací k podání návrhu na zrušení druţstva na: a) státní orgány (např. finanční úřad), b) orgán druţstva nebo člena druţstva c) osoby, které osvědčí právní zájem (věřitel, nečlen druţstva s majetkovou účastí v druţstvu). Soud můţe druţstvo zrušit, pokud počet jeho členů klesl pod zákonem stanovený počet, tedy pět fyzických nebo dvě právnické osoby. F. Helešic ve své knize „Základy teorie evropského a českého druţstevního práva“2 povaţuje za vhodné zavést další lhůtu k nápravě ještě před stanovením lhůty k nápravě soudem. Navrhuje, aby se počet členů zjišťoval ke dni řádné účetní závěrky druţstva. Pokud by pokles členů trval i k tomuto datu, bylo by to důvodem k řízení před soudem. Dle mého názoru by nebyla taková úprava vhodná, protoţe se nabízí její obejití účelovým přijmutím člena na krátkou dobu. Lepší řešení najdeme v návrhu zákona o obchodních korporacích, kde je stanovena šestiměsíční lhůta trvaní porušení ustanovení o minimálním počtu členů, která musí být naplněna před řízením u soudu. V případě souhrnu členských vkladů zákon stanovuje v § 223 odst. 2 obchodního zákoníku částku minimálně 50 000 Kč. Ve stanovách je moţné určit libovolnou vyšší částku. Pokud se tak stane, posuzuje se pokles základního kapitálu podle částky zvolené ve stanovách. Soud dále druţstvo zruší, pokud uplynuly dva roky ode dne, kdy skončilo funkční období orgánů druţstva, a nebyly zvoleny orgány nové. Funkční období je určeno ve 2

HELEŠIC, František. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. 413 s.

11

stanovách druţstva. Pokud ve stanovách takové ustanovení chybí, platí dikce § 246 odst. 1 obchodního zákoníku o nejdéle pětiletém funkčním období. Druţstvo poruší povinnost svolat členskou schůzi pokud: a) nesvolá pravidelnou členskou schůzi ve lhůtě určené stanovami druţstva, b) nesvolá členskou schůzi k projednání řádné účetní závěrky (v případě, ţe stanovy neobsahují lhůtu pro svolání), c) nesvolá ve lhůtě čtyřiceti dnů od doručení ţádosti členskou schůzi, o kterou poţádala kontrolní komise nebo alespoň třetina členů druţstva. Zákon, bohuţel, neposkytuje řešení pro situaci, kdy je sice členská schůze svolána, ale způsobem, který znemoţňuje, aby platně rozhodovala. Také zde stanovená lhůta dvou let se zdá aţ zbytečně dlouhá. Zákon o druţstevních záloţnách stanovuje v obdobných případech pouze lhůtu šestiměsíční. Druţstvo bude rovněţ zrušeno, pokud po dobu dvou let neprovozuje ţádnou činnost. U porušení povinnosti vytvářet nedělitelný fond František Helešic podmiňuje aplikaci tohoto ustanovení soudem opakovaným opomenutím3. Zákon však nic podobného neříká a nejsem si jist, ţe podobně by znělo i rozhodnutí našich často striktně formalisticky rozhodujících soudů. Ke zrušení druţstva povede také situace, kdy druţstvo provozuje své podnikání prostřednictvím osob bez příslušného oprávnění. Posledním důvodem pro zrušení druţstva soudem v § 257 odst. 1 obchodního zákoníku je situace, kdy při zaloţení, splynutí nebo sloučení druţstva byl porušen zákon. Otázkou je, proč zákonodárce do výčtu nezařadil i rozdělení a transformaci druţstva. Domnívám se, ţe i v těchto situacích bude soud na základě analogie aplikovat ustanovení § 257 odst. 1 písm. f) obchodního zákoníku. Soud můţe dále druţstvo zrušit rozhodnutím podle § 68a obchodního zákoníku, kdy rozhodne o neplatnosti druţstva z důvodů uvedených v odst. 2 zmíněného paragrafu. Druţstvo poté ke dni právní moci rozhodnutí soudu vstupuje do likvidace. K této otázce se váţe také ustanovení § 29 odst. 6 obchodního zákoníku: [cit. § 29 odst. 6 ObchZ 513/1991 Sb.]

HELEŠIC, František. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. 413 s. 3

12

(6) Jestliţe obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve podnikatele ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a tato osoba ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, můţe soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací. Podmínkou uţití citovaného paragrafu je postup v zájmu ochrany třetích osob. Nevylučuje se tím postup podle § 257 nebo § 242 obchodního zákoníku. Soud rovněţ rozhoduje o zrušení druţstva v souvislosti s jeho konkurzem a v případě, ţe druţstvo zaloţené před 1. 1. 1992 neuvedlo své stanovy do souladu s obchodním zákoníkem a nezaslalo je rejstříkovému soudu a nestalo se tak ani v přiměřené lhůtě. Zvláštní úpravu pro druţstevní záloţny obsahuje zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a některých opatřeních s tím souvisejících (dále jen „DrZl“). Důvody pro zrušení jsou v podstatě stejné, rozdílné jsou jen počty a lhůty. [cit. § 13 odst. 1 DrZl 87/1995 Sb.] (1) Soud můţe na návrh České národní banky, orgánu nebo člena druţstevní záloţny nebo osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení druţstevní záloţny a její likvidaci, jestliţe a) počet členů klesl pod 30, b) kapitál klesl pod 35 000 000 Kč, c) uplynulo šest měsíců ode dne, kdy skončilo funkční období orgánu druţstevní záloţny, a nebyl zvolen nový orgán, nebo byla porušena povinnost svolat členskou schůzi, anebo druţstevní záloţna po dobu delší neţ jeden rok neprovozuje ţádnou činnost, d) zaloţením, fúzí nebo rozdělením druţstevní záloţny byl porušen zákon. Soud tedy zruší druţstevní záloţnu, pokud počet jejich členů klesne pod třicet, její kapitál klesne pod 35 milionů Kč, uplyne-li šest měsíců od skončení funkčního období orgánu druţstevní záloţny a nebyl zvolen orgán nový – zde je zajímavý rozdíl mezi

13

obecnou úpravou v obchodním zákoníku, kde zákonodárce stanovil stejnou podmínku uplynutí lhůty po skončení funkčního období u „orgánů“ druţstva, tedy všech, ne konkrétního jednoho, jako je tomu zde. Dále soud druţstevní záloţnu zruší, byla-li porušena povinnost svolat členskou schůzi, druţstevní záloţna po dobu delší jeden rok neprovozuje ţádnou činnost a nakonec pokud zaloţením, fúzí nebo rozdělením druţstevní záloţny byl porušen zákon. Soud dále druţstevní záloţnu podle § 13 odst. 2 DrZl můţe zrušit na návrh ČNB tehdy, jestliţe opatření uloţená ČNB podle § 28 DrZl byla neúčinná. Ustanovení § 13 odst. 3 DrZl stanoví, ţe druţstevní záloţna se téţ zrušuje dnem nabytí právní moci odnětí povolení. Pokud se druţstevní záloţna ruší s právním nástupcem, je zapotřebí dodrţet zákonná omezení podle § 13 odst. 4 DrZl, kde se stanoví, ţe druţstevní záloţnu je moţné rozdělit pouze na druţstevní záloţny a ţe fúze druţstevní záloţny je moţná jen s jinou druţstevní záloţnou. Jiný postup je důvodem pro zrušení druţstevní záloţny. Zákon o druţstevních záloţnách na rozdíl od obecné úpravy neobsahuje zvláštní pravidlo o stanovení lhůty k nápravě stavu, který můţe vést k jejímu zrušení. Proto se zde uplatní ustanovení z úpravy obecné, konkrétně § 257 odst. 2 obchodního zákoníku.

2.1.5. Zrušení družstva v návaznosti na insolvenční řízení Jako samostatnou kategorii můţeme vyčlenit skupinu důvodů pro zrušení druţstva, která je sice také zrušením soudním, nicméně má svá specifika. Soud zde rozhoduje na základě skutečností popsaných v § 254 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku. Druţstvo se tedy zrušuje pro zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo z důvodu zcela nepostačujícího majetku úpadce. Do této skupiny pojmově dále patří zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku. Pokud druţstvo nemá ţádný majetek, vymaţe jej soud z obchodního rejstříku a druţstvo tak zaniká. Jestliţe v druţstvu ještě nějaký majetek zůstal, je samozřejmě nutné provést likvidaci.

14

2.2.

Likvidace druţstva

Likvidace druţstva je zákonem upravený proces mimosoudního vypořádání především majetkových, ale i jiných otázek druţstva. Navazuje na zrušení druţstva (druţstvo vstupuje do likvidace dnem svého zrušení, pokud zákon nestanoví jinak) a je nezbytnou fází před samotným zánikem druţstva. Likvidace se nebude provádět, zrušuje-li se společnost z důvodů uvedených v § 68 odst. 3 písm. f) obchodního zákoníku, tedy zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, ţe majetek dluţníka je zcela nepostačující; a nemá-li ţádný majetek, přičemţ se nepřihlíţí k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám, které byly vyloučeny z majetkové podstaty. V ostatních případech se při rušení druţstva bez právního nástupce likvidace vyţaduje. A to i tehdy, kdyţ druţstvu zůstal majetek i po zamítnutí návrhu na konkurs pro nedostatek majetku; zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení; zrušení konkurzu z důvodu, ţe majetek dluţníka je zcela nepostačující. Vstup druţstva do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Po vstupu do likvidace a po celou její dobu je druţstvo povinno pouţívat u svého názvu dodatek „v likvidaci“. Na platnost právních úkonů však nemá vliv, pokud je jednáno pod formou bez tohoto dodatku. Likvidátor druţstva je jmenován způsobem uvedeným ve stanovách, jinak ho jmenuje členská schůze. Z ustanovení § 71 odst. 1 obchodního zákoníku se také dozvíme, ţe pokud není likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje jej soud. Soud rovněţ likvidátora jmenuje, pokud rozhodl o zrušení druţstva. Odlišností proti obecné úpravě v obchodním zákoníku je nemoţnost druţstevních záloţen jmenovat likvidátora. Toho jmenuje a odvolává soud na návrh České národní banky. Likvidátor se po svém jmenování stává orgánem druţstva a za výkon své působnosti odpovídá týmţ způsobem jako členové statutárních orgánů, jak vyplývá z § 71 odst. 5 obchodního zákoníku. Proto je dle mého názoru nutné, aby splňoval stejné podmínky způsobilosti k funkci jako členové představenstva. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti, ovšem jen v rozsahu nutném k likvidaci společnosti. Příkladmý výčet činností poskytuje § 72 obchodního zákoníku. Dle něj likvidátor při výkonu své působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje 15

společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy můţe uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho vyuţití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku. Z hlediska praxe bylo přínosné svěření likvidátorovi oprávnění jednat jménem společnosti téţ ve věcech zápisu do obchodního rejstříku. Např. pokud zanikla funkce statutárního orgánu, popř. jeho členů a neproběhlo ustavení nových. Dříve měl likvidátor toto oprávnění jen v zákonem přesně definovaných případech. Je-li jmenováno likvidátorů několik, mají všichni stejnou působnost, pokud ze jmenování nevyplývá něco jiného. Likvidátorem druţstva můţe být pouze fyzická osoba. Podle § 71 odst. 2 obchodního zákoníku jmenovat likvidátorem statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo člen druţstva, a to bez jeho souhlasu. Takto jmenovaný likvidátor se nemůţe své funkce vzdát. Je mu však dána moţnost poţádat soud o odvolání z funkce, pokud po něm její výkon nelze spravedlivě poţadovat. V případě smrti, odvolání, vzdání se nebo nemoţnosti výkonu funkce likvidátora, se jmenuje likvidátor nový, a to stejným způsobem, kterým byl jmenován likvidátor předcházející. Změna se zapíše do obchodního rejstříku. Pokud oprávněný orgán bez zbytečného odkladu likvidátora nejmenuje, učiní tak místo něj soud. Likvidátor jmenovaný při dobrovolném zrušení druţstva je povinen se svým jmenováním souhlasit. Ať uţ výslovně – např. podepsanou listinou s prohlášením o souhlasu se jmenováním likvidátorem, nebo konkludentně. Mezi základní povinností likvidátora patří podat do obchodního rejstříku návrh na zápis vstupu druţstva do likvidace a jmenování likvidátora. Jelikoţ funkce likvidátora vzniká jeho jmenováním, má zápis do obchodního rejstříku pouze deklaratorní charakter. Ale v případě zamítnutí návrhu na zápis likvidátora rejstříkovým soudem se povaţuje jeho jmenování za od počátku neplatné. Práva třetích osob nabytá v dobré víře zůstávají nedotčena. Dále je zapotřebí oznámit vstup druţstva do likvidace věřitelům druţstva, zveřejnit minimálně dvakrát za sebou s odstupem alespoň dvou týdnů rozhodnutí o zrušení druţstva společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky. Za účelem přihlášení pohledávek stanoví likvidátor lhůtu o délce ne kratší neţ tři měsíce.

16

Ke dni vstupu druţstva do likvidace sestaví likvidátor zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis majetku. Statutární orgán druţstva - tedy představenstvo - má dle § 74 odst. 1 obchodního zákoníku povinnost sestavit účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace. Pokud tak neučinil, přechází povinnost na likvidátora. Na poţádání věřitele či člena druţstva je likvidátor povinen zaslat mu soupis jmění. Odměnu likvidátora dle § 71 odst. 6 obchodního zákoníku určuje orgán druţstva, který jej jmenoval. V případě jmenování likvidátora soudem se řídí vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem je odměna hrazena rovněţ z majetku likvidovaného druţstva. Dle okolností je moţné, aby soud přiznal likvidátorovi právo na vyplacení zálohy. Odměna nenáleţí likvidátorovi, jenţ byl jmenován soudem z řad členů druţstva. K řádnému výkonu funkce likvidátora je nutné, aby měl dostatek informací o likvidovaném druţstvu. Důleţitá je obeznámenost s rozhodnutími členské schůze druţstva. V případě, ţe se jí likvidátor neúčastní, je povinností členů druţstva seznámit likvidátora s přijatými rozhodnutími a dalšími skutečnostmi potřebnými nebo uţitečnými pro jeho funkci, aby ji mohl vykonávat s odbornou péčí. Likvidátor má na druhou stranu informační povinnost k členům druţstva přítomným na zasedání členské schůze. Funkce likvidátora můţe zaniknout smrtí likvidátora, zánikem druţstva, dnem účinnosti usnesení členské schůze druţstva o zpětvzetí rozhodnutí o zrušení druţstva s likvidací, odvoláním likvidátora, odstoupením likvidátora, ztrátou způsobilosti k výkonu funkce likvidátora nebo dohodou. Likvidátor jmenovaný soudem můţe být opět jen soudem odvolán. Jak jiţ bylo řečeno, pokud je likvidátor jmenován do funkce soudem z řad členů druţstva, nemůţe na svou funkci sám rezignovat. Nelze-li po něm spravedlivě poţadovat zastávání funkce likvidátora, můţe poţádat soud o odvolání. Odvolat likvidátora – jmenovaného soudem i orgánem druţstva – můţe soud na návrh osoby, která osvědčí právní zájem na věci, pokud likvidátor porušuje své povinnosti. Soud zároveň jmenuje likvidátora nového.

17

Během likvidace samotné je likvidátor povinen přednostně uspokojovat mzdové pohledávky zaměstnanců. To neplatí, je-li likvidátor nucen z důvodu předluţení podat návrh na prohlášení konkursu. Mimo mezd likvidátor platí také daně, poplatky, splátky sociálního a zdravotního pojištění a příspěvky na státní politiku zaměstnanosti. Další z likvidátorových povinností je zajistit archivaci zákonem určených dokumentů druţstva. V řízení o výmazu druţstva z obchodního rejstříku dokládá potvrzení o splnění této povinnosti. Po splnění všech úkonů vedoucích k likvidaci druţstva, likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a závěrečnou zprávu o průběhu likvidace, jejíţ součástí je obligatorně i návrh na rozdělení likvidačního zůstatku, tedy čistého majetkového zůstatku po provedení likvidace. Ten předloţí členské schůzi dle § 259 odst. 2 obchodního zákoníku k projednání. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu druţstva z obchodního rejstříku. Na poţádání musí likvidátor návrh na rozdělení likvidačního zůstatku předloţit kaţdému členu druţstva. Likvidační zůstatek se rozděluje mezi členy druţstva podle klíče obsaţeného ve stanovách. Není-li stanoveno jinak, vyplatí se členům splacená část jejich členského vkladu. Zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi členy, jejichţ členství ke dni zrušení druţstva trvalo alespoň jeden rok. Tomáš Dvořák4 povaţuje toto omezení za diskriminující a tedy protiústavní. František Helešic5 nabízí pohled, ţe členové s členstvím kratším neţ jeden rok nemohli přispět odpovídající měrou k udrţení a obohacení majetku druţstva jako dlouhodobí členové. S takovou interpretací zásadně nesouhlasím. Myslím si, ţe není moţné spravedlivě posuzovat zásluhy jednotlivých členů na majetku společnosti dle délky trvání jejich členství a přivítal bych změnu tohoto ustanovení. V případě, ţe stanovy neurčují jinak, rozdělí se zbytek likvidačního zůstatku mezi tyto členy podle rozsahu, v jaké se podílejí na základním kapitálu druţstva. U nepeněţitých vkladů určuje postup § 234 odst. 1 obchodního zákoníku tak, ţe pokud byla členským vkladem nemovitost, můţe člen ţádat vypořádání vrácením této nemovitosti a to v hodnotě, která je evidována v majetku druţstva v době zániku DVOŘÁK, Tomáš. Družstevní právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. 390 s. HELEŠIC, František. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. 413 s. 4 5

18

jeho členství. V případě, ţe výše vypořádacího podílu je menší neţ hodnota vrácené nemovitosti, je nabývací člen povinen druţstvu uhradit rozdíl v penězích. Obdobně se postupuje i v případě, kdy členský vklad představovalo jiné věcné plnění. V ustanovení § 259 odst. 4 poskytuje obchodní zákoník moţnost členům druţstva a jiným oprávněným osobám do tří měsíců ode dne konání členské schůze dát návrh soudu na prohlášení usnesení členské schůze o rozdělení likvidačního zůstatku za neplatné pro rozpor se stanovami nebo zákonem. V případě, ţe soud vyhoví, rozhodne zároveň o rozdělení likvidačního zůstatku. Před marným uplynutím této lhůty nebo do pravomocného rozhodnutí soudu není moţné, aby likvidátor likvidační zůstatek rozdělil. Zákon rovněţ chrání věřitele, jejichţ pohledávky jsou sporné nebo zatím nejsou splatné. Rozdělování likvidačního zůstatku nemůţe začít dříve neţ je těmto věřitelům poskytnuta jistota podle § 556 občanského zákoníku. Pokud je druţstvo v likvidaci, protoţe byl zrušen konkurz po splnění rozvrhového usnesení, nebo pro zcela nepostačující majetek druţstva, či byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku a druţstvo má majetek na uspokojení alespoň části pohledávek, likvidátor jej zpeněţí a výsledku uhradí nejprve náklady likvidace, dále mzdové nároky a nakonec pohledávky ostatních věřitelů podle pořadí jejich splatnosti. Pohledávky stejného pořadí, které není moţné uhradit v plné výši, se uspokojí poměrně. Nepodaří-li se likvidátorovi v přiměřené době majetek druţstva zpeněţit, nabídne jej věřitelům k úhradě jejich dluhů podle pořadí jejich pohledávek. Majetek, co věřitelé odmítnou převzít, přechází dnem zániku druţstva – tedy dnem výmazu druţstva z obchodního rejstříku – na stát. Členská schůze můţe rozhodnout o další existenci druţstva a zrušit rozhodnutí o zrušení druţstva s likvidací. Podmínkou pro takový postup je, ţe se nezačalo s výplatou podílů na likvidačním zůstatku a druţstvo není v likvidaci z důvodu zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, nebo zrušení konkurzu pro zcela nepostačující majetek druţstva, nebo pro zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku, anebo pro rozhodnutí soudu o zrušení druţstva s likvidací. Dnem účinnosti tohoto rozhodnutí zaniká funkce likvidátora. Ten je povinen předat veškeré podklady a dokumenty o průběhu likvidace představenstvu druţstva. Představenstvo je dle § 68 odst. 9 obchodního zákoníku povinno sestavit ke dni účinnosti rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o zrušení druţstva s likvidací nezintimní účetní závěrku.

19

Pokud likvidátora jmenoval soud, rozhoduje o zrušení rozhodnutí členské schůze o zrušení druţstva s likvidací na návrh členské schůze soud. Likvidace dle § 75a odst. 1 obchodního zákona končí: 1. rozdělením likvidačního zůstatku, 2. pouţitím prostředků z výtěţku z prodeje majetku k uspokojení věřitelů, 3. převzetím majetku věřiteli k úhradě jejich pohledávek, 4. odmítnutím věřitelů převzít majetek k úhradě dluhů. Po rozdělení likvidačního zůstatku mezi členy druţstva je likvidátor povinen sestavit seznam členů, kterým byl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku. Dnem, kdy tak učiní, končí samotná likvidace, ovšem druţstvo jako právnická osoba existuje i nadále. Do třiceti dnů od skončení likvidace podá likvidátor návrh soudu na výmaz druţstva z obchodního rejstříku. K návrhu se předkládá potvrzení o zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti. Po zániku druţstva vzniká dle § 56 odst. 6 obchodního zákoníku zákonná povinnost členům druţstva, kteří byli členy i v den zániku druţstva. Ručí pak za závazky zlikvidovaného druţstva do výše svého podílu na likvidačním zůstatku. Ustanovení § 75b zákonodárce do obchodního zákoníku doplnil, aby tak reagoval na v praxi objevující se situace, kdy se po skončení likvidace objevil dosud neznámý majetek společnosti nebo bylo zapotřebí jiných nezbytných opatření v souvislosti s likvidací. Nyní můţe soud na návrh státního orgánu, věřitele, společníka nebo dluţníka rozhodnout o obnovení likvidace. V rozhodnutí o obnovení likvidace soud jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku obnovení likvidace a osobu likvidátora. Likvidátor je povinen ke dni zápisu obnovení likvidace do obchodního rejstříku sestavit zahajovací rozvahu. Stejný postup je moţný i v případě, ţe bylo druţstvo jiţ vymazáno. V případě obnovení likvidace je podle § 75b odst. 3 obchodního zákoníku vyloučena moţnost zrušit rozhodnutí o zrušení druţstva dle § 68 odst. 8 obchodního zákoníku.

20

2.3.

Zánik družstva

Druţstvo zaniká stejně jako obchodní společnosti výmazem z obchodního rejstříku. Návrh na zánik druţstva podává při zániku druţstva s právním nástupcem jeho představenstvo, bez právního nástupce pak likvidátor. Návrh se podává na předepsaném formuláři, jehoţ součástí jsou i přílohy: -

Usnesení členské schůze nebo soudu o rozdělení likvidačního zůstatku

-

Usnesení členské schůze o zrušení druţstva spolu s dokumenty osvědčující existenci právního nástupce

-

Souhlas správce daní s ukončením činnosti druţstva a prohlášení, ţe druţstvo jiné správce daní nemá

-

Listiny osvědčující zveřejnění likvidace druţstva v obchodním rejstříku

-

Doklad o zaplacení soudního poplatku v předepsané výši

Oprávněná osoba (představenstvo druţstva nebo likvidátor) je povinna podat návrh na výmaz druţstva z obchodního rejstříku nejpozději do třiceti dnů od skončení likvidace.

21

3.

Změna právní formy družstva

3.1. Právní úprava Právní úpravu změny právní formy druţstva nalezneme v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev (dále také „PřemZ“ nebo „zákon o přeměnách“). Tento zákon do našeho právního řádu implementuje tzv. desátou směrnici Evropského parlamentu a Rady ES č. 2005/56, o přeshraničních fúzích kapitálových společností a zároveň zohledňuje judikát Evropského soudního dvora sp. zn. C-411/03 ve věci SEVIC Systems AG, ze dne 13. 12. 2005 týkající se svobody usazování v kontextu Smlouvy o zaloţení Evropského společenství. Zákon o přeměnách nahradil úpravu obsaţenou v obchodním zákoníku v § 69 – 69h, § 254 odst. 4 a § 255 – 256. Této úpravě byla vytýkána zejména její nepřehlednost pro mnoţství normativních odkazů. Absence obecné úpravy přeměn v obchodním zákoníku a subsidiární aplikovatelnost ustanovení vnitrostátních fúzí akciových společností a rozdělení akciových společností i na přeměny jiných forem obchodních společností a po novele provedené zákonem č. 308/2006 rovněţ druţstev vedla k zákonodárce k rozhodnutí transponovat směrnici do samostatného zákona. Autoři se tím snaţili vytvořit přehlednou, systematickou a vnitřně konzistentní normu, která by umoţnila při přeměně zohlednit rozdílnosti jednotlivých obchodních společností a druţstev. Zákon

o

přeměnách

vychází

z obdobné

německé

úpravy

(Umwandlungsbereinigungsgesetz) a dělí se na sedm částí: Část I

Obecná ustanovení (§ 1 – 59)

Část II

Fúze (§ 60 – 242)

Část III

Rozdělení (§ 243 – 336)

Část IV

Převod jmění na společníka (§ 337 – 359)

Část V

Změna právní formy (§ 360 – 384)

Část VI

Ustanovení společná a přechodná (§ 385 – 388)

Část VII

Účinnost (§ 389)

Zákon např. nově zakotvuje institut projektu přeměny. Jedná se o terminologické sjednocení názvu pro základní dokument přeměny, kdy se dříve pro kaţdý konkrétní typ

22

přeměny pouţíval jiný termín (smlouva o fúzi, smlouva o převodu jmění na společníka, smlouva o rozdělení, smlouva o převzetí obchodního jmění, projekt rozdělení, či rozhodnutí o změně právní formy), mění některé lhůty a ruší povinnost dvojího notářského zápisu. V současné době (květen 2011) je do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR vládou předloţena novela zákona o přeměnách, která má do zákona přinést změny související s transpozicí směrnice 2009/109/ES a napravit některé chyby a nedostatky současné právní úpravy. Důvodová zpráva k této novele rozděluje nová ustanovení do následujících bodů: a. Problematika přeshraničních přeměn b. Nejednotnost terminologie zákona a chybné odkazy c. Neexistence úpravy některých procesů d. Nadbytečná sloţitost některých procesů e. Výkladové potíţe f. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Kohlhofer a Minarik v. Česká republika Nově bude moţné určit rozhodný den aţ po vyhotovení projektu přeměny a také po schválení projektu přeměny, další změny by se měly týkat např. informační povinnosti o přeměně a přechodu zástavního práva k obchodnímu podílu či k akcii.

3.2. Základní ustanovení pro přeměnu Změna právní formy druţstva je proces, při kterém se mění vnitřní poměry a právní postavení společníků čí členů, aniţ by druţstvo jako právnická osoba zanikla nebo její jmění přešlo na právního nástupce. Řadíme ji do pojmové skupiny tzv. přeměn. Dle § 2 zákona o přeměnách lze přeměnu uskutečnit fúzí, rozdělením, převodem jmění na společníka nebo změnou právní formy. Převod jmění na jeho člena je u druţstva ustanovením § 337 odst. 2 zákona o přeměnách výslovně zakázán. [cit. § 337 odst. 2 PřemZ 125/2008 Sb.]

23

(2) Zrušení druţstva s převodem jmění na člena druţstva není dovoleno. Přeměnu druţstva lze uskutečnit i v případě, ţe jiţ vstoupilo do likvidace a to: a) rozhodnutím členské schůze b) uplynutím doby, na kterou bylo zaloţeno c) dosaţením účelu, pro který bylo zaloţeno d) rozhodnutím soudu o zrušení druţstva s likvidací, jestliţe soud zrušil své rozhodnutí o zrušení druţstva. U druţstva likvidovaného z důvodů pod písmeny a) aţ c) likvidace končí dnem, kdy příslušný orgán druţstva schválí projekt přeměny. K tomuto skončení dochází ze zákona, tedy bez toho, aby bylo zapotřebí rozhodnutí orgánu druţstva. Pokud rozhodne soud o zrušení svého rozhodnutí o zrušení druţstva, ukončuje se likvidace právní mocí tohoto rozhodnutí, nikoli aţ schválením projektu přeměny orgánem druţstva. Přeměna je rovněţ přípustná, pokud probíhá insolvenční řízení, v němţ se řeší úpadek nebo hrozící úpadek druţstva, jakoţ i v případě, ţe bylo vydáno rozhodnutí o úpadku druţstva. Po rozhodnutí o úpadku můţe k přeměně druţstva dojít jen za podmínek uvedených v insolvenčním zákoně. Přeměnu nebude moţné uskutečnit u takového druţstva, které vstoupilo do likvidace v důsledku zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení nebo v důsledku zrušení konkurzu z důvodu, ţe majetek dluţníka je zcela nepostačující. Člen druţstva má moţnost vzdát se svého práva na dorovnání, výměnu podílů, náhradu škody a práva podat návrh na určení neplatnosti projektu přeměny a návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze. Dále je připuštěna moţnost, aby člen zúčastněného druţstva udělil souhlas s tím, ţe jakákoliv zpráva týkající se přeměny vyţadovaná zákonem nebude vypracována. Obojí - jak vzdání se některého z práv, tak výše zmíněný souhlas – musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem nebo musí být udělen na členské schůzi druţstva s tím, ţe se uvede v notářském zápisu o rozhodnutí členské schůze. Zákon rovněţ připouští, aby k udělení souhlas či vzdání se práva došlo kdykoliv poté, co se člen druţstva dozví o zahájení přípravy přeměny. Tento akt má právní účinky i vůči kaţdému právnímu nástupci člena druţstva.

24

3.3.

Projekt přeměny

Přeměna druţstva se provádí podle schváleného projektu přeměny. Jedná se o právní úkon, který můţe být jednostranný, dvojstranný nebo vícestranný podle povahy přeměny. V případě změny právní formy půjde o právní úkon jednostranný. Neplatnost projektu přeměny můţe pramenit z rozporu s tímto nebo jiným zákonem. Moţnost dovolat se neplatnosti není časově omezena. Zákon stanovuje obligatorní písemnou formu. Její nedodrţení by znamenalo absolutní neplatnost projektu přeměny. V praxi je však jen těţko představitelná jiná neţ právě písemná forma. Náleţitosti projektu přeměny při změně právní formy upravuje § 361 zákona o přeměnách a budu se jimi zabývat dále v této práci v kapitole 3.3.1. „Projekt změny právní formy druţstva“. Vypracování projektu přeměny je zákonem o přeměnách svěřeno statutárním orgánům. Ustanovení § 15 odst. 2 zákona o přeměnách stanoví poţadavek, aby projekt přeměny obsahoval zákonem poţadované údaje a byl schválen zákonem stanoveným způsobem ve znění, v jakém byl zveřejněn. Tím není dotčeno ustanovení § 364, které určuje, ţe pokud se mění právní forma druţstva na společnost s ručením omezením, společenská smlouva nebo zakladatelská listina společnosti s ručením omezeným nebude obsahovat údaje o správci vkladu a o způsobech a lhůtách splácení vkladů při zaloţení společnosti. Pokud se právní forma druţstva mění na akciovou společnost, zakladatelská smlouva nebo zakladatelská listina akciové společnosti se nepořizuje. V tomto případě se jedná o chybný odkaz, který má být opraven novelou zákona o přeměnách. Správně má § 15 odst. 2 odkazovat na ustanovení § 262, jenţ se vztahuje k ochraně věřitelů a dluţníků při rozdělení obchodní společnosti nebo druţstva. Povinnost schválit projekt přeměny ve stejném znění nevylučuje případy, kdy je projekt schvalován v různých jazycích, je-li např. na přeměně zúčastněna zúčastněná osoba. Projekt přeměny se zpravidla schvaluje v rámci schválení přeměny. Je však moţné, aby byl schválen i zvláštním usnesením. V některých případech je dle § 15 odst. 3 zákona o přeměnách nutný k přeměně souhlas jednoho nebo více orgánů veřejné moci podle zvláštních zákonů nebo podle přímo pouţitelných právních předpisů Evropských společenství. Pokud je takový souhlas vyţadován, je moţné podat návrh na zápis do obchodního rejstříku aţ po právní moci posledního rozhodnutí, jímţ udělil příslušný orgán souhlas s projektem přeměny. Pokud orgán veřejné moci svým rozhodnutím souhlas s přeměnou neudělí, ruší se projekt

25

přeměny právní mocí takového rozhodnutí, to neplatí, pokud soud takové rozhodnutí zruší. V případě uplatnění domněnky souhlasu orgánu veřejné moci s projektem, je rozhodným dnem pro vznik práva podat návrh na zápis do obchodního rejstříku den, od něhoţ se domněnka souhlasu uplatní. Souhlas orgánů veřejné moci s přeměnou je vyţadován např. dle § 122 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (dále také „zákon pojišťovnictví“ nebo „PojZ“), u přeměny tuzemské pojišťovny nebo zajišťovny. Dle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o pojišťovnictví můţe mít tuzemská pojišťovna pouze formu akciové společnosti nebo druţstva, jiná změna právní formy tedy u pojišťoven nepřichází v úvahu. Ţádost o udělení souhlasu s přeměnou pojišťovny (změnou její právní formy) se podává v písemné formě a obsahuje důvody poţadované přeměny, způsob jejího provedení a doklady nezbytné pro posouzení moţnosti poţadované přeměny a jejího dopadu do činnosti pojišťovny. Další obsah a náleţitosti ţádosti o souhlas s přeměnou tuzemské pojišťovny stanovuje § 10 vyhláška č. 434/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví.

3.3.1. Zveřejnění projektu přeměny Úpravu zveřejnění projektu přeměny obsahuje ustanovení § 33 odst. 1 zákona o přeměnách. [cit. § 33 odst. 1 PřemZ 125/2008 Sb.] (1) Statutární orgán kaţdé zúčastněné obchodní společnosti nebo druţstva při fúzi nebo rozdělení nebo statutární orgán obchodní společnosti nebo druţstva měnící svoji právní formu nebo statutární orgán obchodní společnosti zrušované s převodem jmění na přejímajícího společníka a také přejímající společník, jestliţe je zapsán do obchodního rejstříku,

26

a) uloţí do sbírky listin obchodního rejstříku projekt přeměny alespoň 1 měsíc přede dnem, kdy má být přeměna schválena způsobem stanoveným tímto zákonem, b) zveřejní oznámení o uloţení projektu přeměny do sbírky listin alespoň 1 měsíc přede dnem, kdy má být přeměna schválena způsobem stanoveným tímto zákonem. Stanovení informační povinnosti má zabezpečit řádné a včasné informování subjektů, které jsou nebo mohou být přeměnou druţstva dotčeny. Změna právní formy s sebou nese významné právní i ekonomické důsledky pro členy druţstva, ale samozřejmě také pro třetí osoby, jako jsou věřitelé a dluţníci měnícího se druţstva. Proto je stanovena povinnost uloţit projekt přeměny do sbírky listin obchodního rejstříku, aby byl tento dokument dostupný jak pro členy druţstva, tak i veřejnosti. Současně má druţstvo povinnost zveřejnit oznámení o tom, ţe projekt přeměny byl do sbírky listin obchodního rejstříku uloţen. Při změně právní formy je moţné projekt přeměny uveřejnit bez uvedení jména a bydliště členů statutárního orgánu a kontrolní komise. Chybějící údaje však musejí být doplněny před schválením změny právní formy druţstva. Projekt změny právní formy se do sbírky listin obchodního rejstříku uloţí alespoň jeden měsíc před dnem, kdy má být schválena. Projekt změny právní formy by se jakoţto listina zakládající se do sbírky listin, kterou se nedokládají skutečnosti uvedené v návrhu na zápis, změnu nebo výmaz v obchodním rejstříku, měla na příslušný rejstříkový soud podávat pouze v elektronické podobě ve formátu PDF (Portable Document Format) a to buď elektronickou poštou nebo na datovém nosiči Compact Disc Recordable (CD-R). Poněkud problematická je otázka zveřejnění uloţení projektu do sbírky listin obchodního rejstříku. Zákon o přeměnách totiţ neupravuje, jakým způsobem má toto zveřejnění proběhnout. Dle ustanovení § 769 obchodního zákoníku je povinnost zveřejnění údajů splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku. O tom však zákon o přeměnách nehovoří. Z ničeho však není patrný záměr zákonodárce měnit způsob zveřejňování projektu přeměny, proto i nadále probíhá zveřejnění uloţení právě

27

v Obchodním věstníku. Shodně o tomto pojednává Jan Dědič ve svém článku Problémy nového zákona o přeměnách.6 3.3.2. Projekt změny právní formy družstva Podstatné náleţitosti projektu změny právní formy jsou obsaţeny v ustanovení § 15 odst. 2 a § 361 zákona o přeměnách. Mimo tyto náleţitosti můţe projekt změny právní formy druţstva obsahovat i další ustanovení. Ustanovení § 15 odst. 2 zákona o přeměnách poţaduje, aby byl projekt změny právní formy schválen druţstvem způsobem stanoveným zákonem o přeměnách, musí obsahovat zákonem poţadované údaje a musí být schválen ve znění, v jakém byl zveřejněn. Zákon o přeměnách v § 361 stanoví, ţe projekt změny právní formy druţstva musí obsahovat alespoň následující podstatné náleţitosti: a) firmu, sídlo a identifikační číslo druţstva o tedy základní identifikační údaje druţstva před změnou právní formy. b) právní formu, jiţ má druţstvo nabýt o ustanovení § 59 odst. 1 zákona o přeměnách přisuzuje zápisu změny právní formy konstitutivní účinky. Proto je v této souvislosti třeba brát v úvahu výši základního kapitálu, výši vkladů společníků, počet společníků a další náleţitosti. c) firmu druţstva po změně právní formy o firma musí být uvedena včetně dodatku, kterou má společnost mít po účinnosti změny právní formy d) den, k němuţ byl zpracován projekt změny právní formy o den zpracování projektu změny právní formy druţstva je obligatorní součástí projektu změny právní formy druţstva. Dle ustanovení § 365 odst. 1 zákona o přeměnách je druţstvo měnící svojí právní formu povinno k tomuto dni vyhotovit mezitímní účetní závěrku, pokud není tento den zároveň dnem rozvahovým. V případě, ţe druţstvo mění svojí formu na kapitálovou obchodní společnost, je nutné, aby nechalo ocenit ke dni zpracování projektu změny první formy svůj majetek posudkem znalce dle § 367 odst. 1 zákona o přeměnách. Tento posudek se JAN, Dědič. Problémy nového zákona o přeměnách. Právní zpravodaj. 2008, 7, s. 6. Dostupný také z WWW: . 6

28

zpracovává z toho důvodu, aby bylo moţné porovnat výši stávajícího jmění společnosti s navrţeným základním kapitálem, který má mít společnost po dokončení procesu změny právní formy. e) společenskou smlouvu nebo zakladatelskou listinu nebo stanovy obchodní společnosti po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku; ustanovení § 364 zákona o přeměnách tím není dotčeno o Zakladatelský dokument je základním dokumentem kaţdé obchodní společnosti nebo druţstva. Právně z něj se můţeme dozvědět základní obsah závazkových právních vztahů mezi společníky, popř. členy a společností. Proto se ukládá do sbírky listin obchodního rejstříku vţdy v aktuálním znění a je i podstatnou náleţitostí projektu změny právní formy. f) Všechny zvláštní výhody, které druţstvo měnící svoji právní formu poskytuje statutárnímu orgánu nebo jeho členům, členům dozorčí komise, pokud se zřizuje, a znalci pro ocenění jmění; přitom se zvlášť uvede, komu je tato výhoda poskytována a kdo a za jakých podmínek ji poskytuje o Je-li poskytnuta některým z výše uvedených osob poskytnuta zvláštní výhoda, je zapotřebí tuto skutečnost v projektu změny právní formy uvést. Zejména pak kdo komu a za jakých podmínek zvláštní výhodu poskytuje. Zákon o přeměnách na rozdíl od staré úpravy přeměn v obchodním zákoníku rozlišuje poskytnutí zvláštních výhod členům orgánů druţstva a poskytnutí plnění členům v souvislosti se změnou právní formy druţstva. Poskytnutí zvláštních výhod členům orgánů je přípustné, poskytnutí plnění, na nějţ neplyne nárok přímo zákona, nikoliv. Příkladem dovoleného plnění je třeba zvláštní výhoda poskytnutá znalci pro ocenění jmění jmenovaného souden na návrh druţstva. g) Pravidla postupu při vypořádávání se členem, který se změnou právní formy nesouhlasil, a výši částky, jeţ mu bude vyplacena, nebo způsob jejího určení, není-li ke schválení změny právní formy nutný souhlas všech členů o K přijetí rozhodnutí o změně právní formy druţstva je zapotřebí kvalifikované většiny, nejde-li o druţstvo bytové. Bytové druţstvo můţe

29

dle ustanovení § 384 zákona o přeměnách změnit svoji právní formu jen tehdy, jestliţe s tím souhlasí všichni jeho členové. Zároveň platí, ţe tento souhlas nelze nahradit souhlasem všech delegátů. S vystoupením člena druţstva je spojeno vypořádání jeho členského podílu. Proto je podstatnou náleţitostí projektu změny právní formy druţstva stanovení pravidel postupu vypořádání a stanovení výše vypořádacího podílu nebo způsobu jejího určení. Účast člena v druţstvu zaniká ke dni účinnosti změny právní formy druţstva. Aby mohl člen z druţstva vystoupit, je zapotřebí

splnit

současně

dvě

skutečnosti.

Členství

v druţstvu

v okamţiku rozhodování o změně právní formy a nesouhlas s touto změnou. h) Jména, příjmení a bydliště nebo firmy a názvy, sídla a identifikační čísla osob, které budou po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku 1. Statutárním orgánem nebo členy statutárního orgánu obchodní společnosti 2. Členy dozorčí rady akciové společnosti, a pokud se zřizuje, i dozorčí rady společnosti s ručením omezeným o Nutno poznamenat, ţe ustanovení § 362 odst. 1 zákona o přeměnách stanovuje výjimku pro druţstvo (také pro společnost s ručením omezeným a akciovou společnost) a dovoluje zveřejnit projekt změny právní formy bez uvedení těchto údajů. V době, kdy statutární orgán sestavuje projekt změny právní formy druţstva, není často moţné zveřejnit personální sloţení organizační struktury společnosti po její transformaci. Proto je připuštěna moţnost, aby se chybějící údaje do projektu změny právní formy druţstva doplnily před jeho schválením. i) Mění-li se právní forma na akciovou společnost a. Počet, podobu, druh, formu a jmenovitou hodnotu akcií určených pro kaţdého akcionáře po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku, pravidla postupu a lhůtu pro jejich vydání, b. Údaje o tom, kolik míst v dozorčí radě akciové společnosti má být obsazeno osobami volenými zaměstnanci akciové společnosti

30

s uvedením, ţe tato místa budou obsazena aţ po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. o Mezi podstatné náleţitosti projektu změny právní formy na akciovou společnost patří údaje vztahující se ke specifickým otázkám této formy obchodní společnosti. I kdyţ se akcie vydávají akcionářům aţ po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku, práva plynoucí z akcií jim náleţí jiţ od samotného okamţiku zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. Proto je nutné uvést údaje o akciích a jejich vydávání akcionářům do projektu změny právní formy. Co se týče konkrétního obsazení dozorčí rady akciové společnosti osobami volenými zaměstnanci, postupuje se dle § 371 odst. 1 zákona o přeměnách tak, ţe se tyto místa před zápisem změny do obchodního rejstříku neobsazují. Volba členů dozorčí rady akciové společnosti se provede do devadesáti dnů ode dne zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. Projekt změny právní formy druţstva je základním titulem této formy přeměny. Jak jiţ bylo řečeno, má významnou informační roli pro členy druţstva i třetí osoby. Je vypracováván v písemné podobě statutárním orgánem druţstva a dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o přeměnách se ukládá do sbírky listin obchodního rejstříku, ve kterém je druţstvo zapsáno. Projekt změny právní formy musí druţstvo uloţit do sbírky listin obchodního rejstříku alespoň jeden měsíc před dnem jeho schválení. Tato lhůta má zajistit dostatek času pro věřitele, členy druţstva, popř. další změnou právní formy dotčené osoby, aby si opatřily dostatek informací o chystané změně právní formy druţstva. Zároveň je zde povinnost druţstva alespoň jeden měsíc před schválením projektu zveřejnit oznámení o uloţení projektu změny právní formy druţstva do sbírky listin obchodního rejstříku v Obchodním věstníku. Zákon o přeměnách stanovením povinnosti zaloţit projekt změny právní formy do sbírky listin obchodního rejstříku řeší nejednotnou praxi, kterou vyvolávala původní úprava obsaţená v obchodním zákoníku. Ta u ostatních způsobů přeměn stanovila povinné zakládání návrhu titulu přeměny do sbírky listin obchodního rejstříku, jen u změny právní formy tomu tak nebylo.

31

Oznámení o uloţení projektu změny právní formy druţstva do sbírky listin obchodního rejstříku zveřejněné v obchodním věstníku ovlivňuje jednak členy druţstva na straně jedné a věřitele na straně druhé. Věřitelé tak mohou po seznámení s projektem změny právní formy druţstva zváţit, zda tato změna právní formy bude pro ně znamenat podstatné sníţení dobytnosti jejich pohledávek a budou proto podle § 35 odst. 3 zákona o přeměnách poţadovat poskytnutí dostatečné jistoty ještě před zápisem změny právní formy do obchodního rejstříku. Projekt změny právní formy druţstva je základním dokumentem celé této přeměny a zároveň titulem pro provedení změny zápisu v obchodním rejstříku. Jednou z jeho nutných náleţitostí je zakladatelský dokument právnické osoby, na kterou se druţstvo mění. Po uplynutí zákonných lhůt pro uloţení projektu přeměny druţstva ve sbírce listin obchodního rejstříku a oznámení o tom v Obchodním věstníku je moţné přistoupit k samotnému schválení přeměny druţstva.

3.4.

Schválení přeměny

Právní úpravu schválení přeměny v druţstvu nalezneme v § 23 zákona o přeměnách, kde se stanoví, ţe přeměna druţstva musí být schválena její členskou schůzí, a to alespoň dvěma třetinami hlasů členů přítomných na členské schůzi. Stanovy mohou vyţadovat vyšší většinu hlasů. Pokud není vzhledem k rozsahu druţstva dobře moţné svolávat členskou schůzi, mohou stanovy určit, ţe v rozsahu jimi stanoveném plní působnost členské schůze shromáţdění delegátů. Kaţdý z delegátů se volí stejným počtem hlasů. Je-li to vzhledem k organizačnímu uspořádání druţstva nutné, mohou být ve stanovách určeny odchylky. Zákon o přeměnách obchodních společností a druţstev však stanovuje případy, kdy shromáţdění delegátů o přeměně druţstva rozhodnout nemůţe. Dle ustanovení § 384 zákona o přeměnách bytové druţstvo můţe změnit svoji právní formu jen tehdy, jestliţe s tím souhlasí všichni jeho členové. Tento souhlas nelze nahradit souhlasem všech delegátů. Je tomu tak proto, ţe delegáti nejsou voleni jednomyslně všemi členy bytového druţstva a tím pádem nelze předpokládat, ţe by vyjadřovali souhlasnou vůli všech členů bytového druţstva. Členská schůze jako nejvyšší orgán druţstva se můţe konat formou dílčích schůzí, pokud určí stanovy. Při rozhodování se pak odevzdané hlasy na jednotlivých schůzích

32

sčítají. Ustanovení § 239 odst. 6 obchodního zákoníku však zakazuje dílčím členským schůzím rozhodovat o zániku druţstva. Z toho vyplývá rovněţ nemoţnost rozhodnout o jeho přeměně. Ve stanovách je moţné vymezit i další případy, o kterých dílčí členské schůze nemohou rozhodovat. O rozhodnutí členské schůze druţstva o přeměně musí být pořízen notářský zápis, jehoţ přílohou je projekt přeměny. Notářský zápis je upraven v § 80a a násl. Zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád, dále jen „NotŘ“). Notářský zápis je povinen notář na ţádost druţstva sepsat, jelikoţ pořízení notářského zápisu je uloţeno zákonem, konkrétně tuto povinnost nalezneme v § 23 odst. 3 zákona o přeměnách. [cit. § 23 odst. 3 PřemZ 125/2008 Sb.] (3) O rozhodnutí členské schůze druţstva o přeměně musí být pořízen notářský zápis, jehoţ přílohou je projekt přeměny. Dle ustanovení § 80a odst. 2 notářského řádu je notář povinen osvědčit existenci právních jednání a formalit, ke kterým je druţstvo, popřípadě jeho orgán povinen a při kterých byl notář přítomen, včetně jeho vyjádření o souladu s právními předpisy, a současně je povinen osvědčit, zda rozhodnutí orgánu právnické osoby, o němţ sepisuje notářský zápis, bylo přijato, a uvést své vyjádření, zda obsah rozhodnutí je či není v souladu s právními předpisy a stanovami druţstva. V souladu s § 80b notářského řádu musí notářský zápis o rozhodnutí členské schůze druţstva obsahovat: 1. Jméno a příjmení notáře a jeho sídlo 2. Místo, den a rok, kdy notář notářský zápis sepsal 3. Obchodní firmu nebo název, sídlo, identifikační číslo druţstva a označení orgánu druţstva, o jehoţ rozhodnutí se pořizuje notářský zápis 4. Údaj, jak byla ověřena existence druţstva, působnost a způsobilost jeho orgánu přijímat rozhodnutí 5. Místo, den a rok, kdy došlo k rozhodnutí orgánu druţstva

33

6. Jméno, příjmení, bydliště, datum narození předsedajícího, popřípadě svědků, důvěrníků a tlumočníků 7. Prohlášení předsedajícího, ţe orgán druţstva je způsobilý přijímat rozhodnutí, popř. vznesené protesty proti tomuto prohlášení nebo protesty proti výkonu hlasovacího práva osobou přítomnou na jednání orgánu právnické osoby a protest osoby, jejíţ účast nebyla na jednání orgánu připuštěna nebo jiţ nebyl umoţněn výkon hlasovacího práva, s uvedením jména, příjmení a bydliště osoby, která protest podává, s údajem o tom, jménem koho protest prodává, a tytéţ údaje týkající se osoby, vůči níţ byl protest vznesen. 8. Údaj, jak byla ověřena totoţnost osob uvedených v písmenech f) a g) 9. Obsah rozhodnutí druţstva 10. Údaj o výsledku hlasování o rozhodnutí orgánu druţstva s uvedením rozhodného počtu hlasů a údaj o tom, jakým způsobem byl výsledek hlasování a rozhodný počet hlasů zjištěn 11. Prohlášení notáře obsahující údaje podle § 80a odst. 2 notářského řádu, popř. prohlášení, ţe tyto předpoklady splněny nejsou, a přesto je na notáři vyţadováno sepsání notářského zápisu 12. Údaj o tom, ţe notářský zápis byl po přečtení schválen předsedajícím, popř. ţe schválen nebyl, a důvody jeho neschválení, popř. údaje o tom, ţe předsedající notáři důvody nesdělil 13. Podpis předsedajícího, popř. údaj o tom, ţe předsedající notářský zápis odmítl podepsat s uvedením důvodů, proč notářský zápis nepodepsal, popř. údaj o tom, ţe předsedající důvody notáři nesdělil 14. Otisk úředního razítka a jeho podpis 15. Další údaje, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis Přílohou notářského zápisu je projekt přeměny. Na přílohy se ovšem nevztahuje reţim § 80a a násl. notářského řádu a notář tedy neosvědčuje existenci právních jednání a formalit, ke kterým je právnická osoba, popř. její orgán povinen a při kterých byl notář přítomen. Notář se rovněţ nebude vyjadřovat k souladu projektu přeměny s právními předpisy a k obsahu rozhodnutí orgánu druţstva ve vztahu k stanovám druţstva.

34

Tím není ovšem splněna podmínka na zápis do obchodního rejstříku obsaţená v § 200da odst. 4 OSŘ: [cit. § 200da odst. 4 OSŘ 99/1963 Sb.] (4) Soud provede zápis, aniţ by o tom vydával rozhodnutí, také tehdy, pokud mají navrhované zapisované skutečnosti podklad v přiloţeném notářském zápisu; v takovém případě soud kromě zjištění podle odstavce 1 zkoumá pouze to, zda notářský zápis splňuje poţadavky kladené na něj zvláštním právním předpisem. Postup podle předchozí věty se pouţije pouze tehdy, je-li navrhovatelem a jediným účastníkem řízení podnikatel, kterého se zápis týká. Notářský zápis je způsobilým podkladem k zápisu, i kdyţ zvláštní právní předpis tuto formu právního úkonu nevyţadují. Citované ustanovení § 23 odst. 3 tím, ţe projekt přeměny vyţaduje pouze jako přílohu notářského zápisu, vytváří situaci, kdy není naplněna Třetí a Šestou směrnice. Tyto vyţadují pro projekt přeměny formu úředního zápisu. Třetí směrnice pojednává v článku 16 o fúzích a Šestá směrnice v článku 14 o rozdělení, proto jsem toho názoru, ţe v případě projektu změny právní formy je ustanovení § 23 odst. 3 zákona o přeměnách dostačující. Jelikoţ zmíněné ustanovení upravuje schvalování pro všechny druhy přeměn, bude po novele, jeţ má za úkol odstranit rozpor s komunitárním právem, platit poţadavek na formu notářského zápisu i v případě změny právní formy, jakoţto i ostatní přeměny.

3.5.

Zpráva o přeměně

Statutární orgán druţstva je povinen dle § 24 odst. 1 zákona o přeměnách zpracovat podrobnou písemnou zprávu o přeměně, v níţ se musí objasnit a odůvodnit důsledky přeměny. Z důvodové zprávy k zákonu o přeměnách se dozvíme, ţe „konstrukce zprávy statutárního orgánu o přeměně se v souladu s poţadavky Třetí, Šesté a Desáté směrnice přejímá z dosavadní úpravy“.

35

V článku 9 Třetí směrnice zakotvila povinnost správního nebo řídícího orgánu kaţdé z fúzujících společností vypracovat podrobnou písemnou zprávu, která vysvětlí projekt fúze a další aspekty fúze. V článku 7 Šestá směrnice zakotvila stejnou povinnost při rozdělení akciových společností a v článku 7 Desátá směrnice pak zakotvila obdobnou povinnost pro přeshraniční fúze. Český zákonodárce za účelem obsahově sjednotit a utřídit úpravu zprávy o přeměně, vztáhnul jednotnou úpravu na všechny typy přeměn – tedy i změnu právní formy. Výjimka byla stanovena pro přeměnu veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, kde není zpráva o přeměně vůbec potřebná. Ochranu společníkům zajišťuje neomezené absolutní právo veta vůči přeměně. Rovněţ se v souladu se standardy Třetí, Šesté a Desáté směrnice povolují výjimky pro společnost s ručením omezeným a akciovou společnost v případech, kdy s tím společníci výslovně souhlasí. Vypracování zprávy o přeměně u změny právní formy rovněţ předpokládá i ustanovení § 363 odst. 1 zákona o přeměnách. [cit. § 363 odst. 1 PřemZ 125/2008 Sb.] (1)

V sídle obchodní společnosti nebo druţstva měnící svoji právní formu musí být k nahlédnutí pro společníky nebo členy alespoň 1 měsíc před plánovaným schválením změny právní formy veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti nebo

před

stanoveným

dnem

konání

valné

hromady

společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti nebo členské schůze druţstva, jeţ má rozhodnout o schválení změny právní formy a) projekt změny právní formy b) zpráva o změně právní formy, pokud se vyţaduje

Zprávu o přeměně zpracovávají statutární orgány druţstva nebo evropské druţstevní společnosti. Můţe se tedy jednat o představenstvo, popř. předsedu druţstva nebo člena

36

pověřeného členskou schůzí u malého druţstva, jak to předpokládá obchodní zákoník v ustanovení § 243 odst. 2, resp. § 245 odst. 2. To, ţe zprávu o přeměně zpracovává statutární orgán druţstva, je ovšem nutné vykládat v tom smyslu, ţe statutární orgán tuto zprávu nemusí zpracovávat osobně, ale můţe tím pověřit jinou osobu. I v tomto případě nicméně statutární orgán druţstva odpovídá za správnost textu tak, jako by ji zpracovával osobně. Zprávu o přeměně druţstva při změně právní formy není zapotřebí zpracovávat, jestliţe s tím dle § 27 zákona o přeměnách všichni členové druţstva udělili souhlas. Pokud se zpráva o přeměně druţstva zpracovává, je nezbytné, aby obsahovala zejména následující údaje právního a ekonomického charakteru: -

Informace o změně právního postavení členů,

-

Změny rozsahu ručení členů,

-

Dopady změny právní formy na věřitele transformující se společnosti,

-

Odůvodnění výměnného poměru podílů,

-

Odůvodnění výše vkladů do základního kapitálu.

Ve zprávě se některá z výše uvedených informací neuvede, pokud je součástí obchodního tajemství. Uvede se jen, ţe se informace neposkytne a zdůvodnění. Otázky týkající se nezveřejnění určitých informací posoudí statutární orgán druţstva se souhlasem kontrolního orgánu. Zpráva o přeměně slouţí k tomu, aby byly objasněny a odůvodněny právní a ekonomické důsledky přeměny. I kdyţ zákon stanovuje minimální poţadavky na obsah zprávy, je nutné vţdy v konkrétním případě posoudit, jaké informace jsou v daném případě relevantní, a tedy jaké informace budou ve zprávě o přeměně uvedeny. Pří změně právní formy zpravidla dochází k velkým změnám v postavení jednotlivých členů druţstva a jejich práv a povinností v souvislosti se změnou vnitřních poměrů měnícího se druţstva. Současně se bude měnit i ručení jednotlivých členů druţstva. Takovéto změny by rozhodně měly být ve zprávě o přeměně popsány. Zpráva by měla dále členům druţstva vysvětlit výměnný poměr členských podílů, popř. uvést, z jakého důvodu se členské podíly nevyměňují.

37

Rovněţ je ţádoucí, aby bylo členům druţstva vysvětleno, zda a proč dojde při změně právní formy druţstva ke změně výše majetkové účasti členů druţstva, popř. ţe k ţádné změně nedojde. Zpráva o přeměně rovněţ musí uvádět, jaké bude mít změna právní formy druţstva dopad na jeho věřitele. Zejména je nutné posoudit, jestli nedochází ke zhoršení dobytnosti pohledávek věřitelů.

3.5.1. Zákaz určitých údajů ve zprávě o přeměně Další případy, kdy se některé informace ve zprávě o přeměně neuvádějí, obsahuje § 26 odst. 1 zákona o přeměnách: [cit. § 26 odst. 1 PřemZ 125/2008 Sb.]

(1) Pokud by uvedení určitých údajů ve zprávě o přeměně mohlo způsobit značnou újmu zúčastněné obchodní společnosti nebo druţstvu nebo ji ovládající nebo jí ovládané osobě nebo tvoří předmět obchodního tajemství zúčastněné obchodní společnosti nebo druţstva nebo ji ovládající nebo jí ovládané osoby anebo je utajovanou informací podle zvláštního zákona, nelze je ve zprávě o přeměně uvádět. Obchodní zákoník ovládající osobu charakterizuje v ustanovení § 66a odst. 2 jako osobu, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby, tedy ovládané osoby. Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob. Ustanovení § 66a odst. 3 obchodního zákoníku pak stanoví, ţe ovládající osobou je vţdy osoba, která: a) Je většinovým společníkem; to neplatí, jestliţe je ovládající osoba určena podle ustanovení písmene b)

38

b) Disponuje většinou hlasovacích práv na základě dohody uzavřené s jiným společníkem nebo společníky, nebo c) Můţe prosadit jmenování volbu nebo odvolání většiny osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, anebo většiny osob, které jsou členy dozorčího orgánu právnické osoby, jejímţ je společníkem. Osoby jednající ve shodě, které společně disponují většinou hlasovacích práv na určité osobě, jsou vţdy ovládajícími osobami. Není-li prokázáno, ţe jiná osoba disponuje stejným nebo vyšším mnoţstvím hlasovacích práv, má se za to, ţe osoba, která disponuje alespoň 40% hlasovacích práv na určité osobě, je ovládající osobou, a ţe osoby jednající ve shodě, které disponují alespoň 40% hlasovacích práv na určité osobě, jsou ovládajícími osobami, přičemţ disponováním s hlasovacími právy se rozumí moţnost vykonávat hlasovací práva na základě vlastního uváţení bez ohledu na to, zda a na základě jakého právního důvodu jsou vykonávána, popřípadě moţnost ovlivňovat výkon hlasovacích práv jinou osobou. Značná újma druţstvu, zúčastněné obchodní společnosti, ji ovládající nebo jí ovládané osobě můţe vzniknout tím, ţe informace ve zprávě o přeměně je znevýhodní v hospodářské soutěţi, způsobí povinnost zaplatit smluvní pokutu, či náhradu škody, v důsledku porušení smluvní povinnosti nebo dohody s dalším subjektem. Obchodní tajemství je vymezen v § 17 obchodního zákoníku následovně: [cit. § 17 ObchZ 513/1991 Sb.] Předmětem práv náleţejících k podniku je i obchodní tajemství. Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo potencionální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běţně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. O utajované informaci hovoříme tehdy, pokud se jedná o informaci v jakékoliv podobě, zaznamenané na jakémkoliv nosiči, která je za utajovanou označena v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, jejíţ vyzrazení nebo zneuţití můţe způsobit újmu zájmu České republiky

39

nebo můţe být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací. Pokud se některé z výše zmíněných informací ve zprávě o přeměně neuvedou, je nutné ve zprávě o přeměně uvést sdělení, proč nebyly tyto informace uvedeny. O tom, zda takové skutečnosti existují, rozhoduje statutární orgán druţstva se souhlasem kontrolní komise, pokud je zřízena.

3.6.

Mezitímní a konečná účetní závěrka

3.6.1. Mezitímní účetní závěrka Druţstvo měnící svojí právní formu je dle § 365 odst. 1 zákona o přeměnách povinno vyhotovit ke dni zpracování projektu změny právní formy mezitímní účetní závěrku, není-li den zpracování změny právní formy rozvahovým dnem. Účetní závěrka je dle § 18 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále také „ÚčtZ“ nebo „zákon o účetnictví“), nedílný celek tvořený rozvahou (bilancí), výkazem zisku a ztráty a příloho, která vysvětluje a doplňuje informace obsaţené v rozvaze a výkazu zisku a ztráty. Příloha obsahuje téţ informace o výši splatných závazků pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, o výši splatných závazků veřejného zdravotního pojištění a o výši evidovaných daňových nedoplatků u místně příslušných finančních orgánů. Účetní závěrka musí obsahovat: -

Obchodní firmu nebo název druţstva

-

Identifikační číslo

-

Právní formu

-

Předmět podnikání nebo jiné činnosti, případně účel, pro který bylo druţstvo zřízeno

-

Rozvahový den nebo jiný okamţik, ke kterému se účetní závěrka sestavuje

-

Okamţik sestavení účetní závěrky

K účetní závěrce musí být připojen podpisový záznam statutárního orgánu druţstva. Rozvahový den je definován ustanovením § 19 odst. 1 zákona o účetnictví jako den, kdy účetní jednotky sestavují účetní knihy, tj. den, k němuţ je druţstvo povinno sestavit řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku. Řádná účetní závěrka se sestavuje 40

k poslednímu dni účetního období. Pokud je sestavována ke dni jinému, jedná se o závěrku mimořádnou. Tu definuje zákon o účetnictví v § 19 odst. 3 jako účetní závěrku sestavenou v průběhu účetního období k jinému okamţiku, neţ je konec rozvahového dne. Důsledkem ustanovení § 365 odst. 1 zákona o přeměnách je to, ţe druţstva měnící svojí právní formu budou projekt změny právní formy zpracovávat k poslednímu dni účetního období, aby se tak vyhnula povinnosti zpracovávat mezitímní účetní závěrku. V obou případech se však jedná o moţná zbytečnou administrativní zátěţ. U ostatních druhů přeměn postačuje, aby byl projekt přeměny zpracován do šesti měsíců ode dne, ke kterému byla zpracována předchozí konečná účetní závěrka a povinnost sestavit mezitímní závěrku odpadá. Mezitímní, řádná nebo mimořádná účetní závěrka sestavená ke dni zpracování projektu změny právní formy musí být dle § 365 odst. 2 zákona o přeměnách ověřena auditorem, pokud ověření účetní závěrky auditorem vyţaduje zvláštní zákon, a projednána členskou schůzí druţstva. Zvláštním zákonem je myšlen zákon o účetnictví. Ten obsahuje v § 20 pravidla pro ověřování účetní závěrky auditorem. Druţstvo je povinno mít řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku ověřenou auditorem, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějţ se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo jiţ dosáhly alespoň dvou ze tří následujících kritérií: 1) Aktiva celkem více neţ 40 000.000 Kč; aktivy celkem se rozumí úhrn zjištěný z rozvahy v ocenění neupraveném o poloţky podle § 26 odst. 3 zákona o účetnictví 2) Roční úhrn čistého obratu více neţ 80 000.000 Kč; ročním úhrnem čistého obratu se rozumí výše výnosů sníţená o prodejní slevy a dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená dvanácti 3) Průměrný přepočetný stav zaměstnanců v průběhu účetního období více neţ 50, zjištěný způsobem stanoveným na základě zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické sluţbě, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnancem se rozumí i pracovní vztah člena druţstva k druţstvu.

41

Údaje, z nichţ je sestavena účetní závěrka, nesmí být starší neţ tři měsíce. Tato lhůta se počítá ke dni, v němţ bude změna právní formy druţstva schválena. Jestliţe je výše vlastního kapitálu v účetní závěrce sestavené ke dni zpracování projektu změny právní formy niţší neţ základní kapitál, který má mít obchodní společnost, na níţ se druţstvo mění, není změna právní formy dle § 365 odst. 4 zákona o přeměnách přípustná. Pokud se tedy druţstvo bude transformovat na akciovou společnost, je nutné, aby jeho vlastní kapitál činil alespoň 2 000.000 Kč.

3.6.2. Konečná účetní závěrka Ustanovení § 366 odst. 1 PřemZ ukládá povinnost sestavit konečnou účetní závěrku při změně právní formy tomu druţstvu, které při změně právní formy podává daňové přiznání. V ostatních případech transformující se druţstvo sestavuje pouze mezitímní účetní závěrku ke dni předcházejícímu dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. Jak vyplývá ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, druţstvu vznikne povinnost podat daňové přiznání při změně právní formy na osobní společnost – tedy na komanditní společnost nebo veřejnou obchodní společnost. V případě, ţe se druţstvo transformuje na obchodní společnost, povinnost podat daňové přiznání, a tedy i sestavit konečnou účetní závěrku, nevznikne. Daňové přiznání, pokud se podává, je třeba podat do konce měsíce následujícího po měsíci, do kterého spadá den zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. Daňové přiznání se podává za období od prvního dne účetního období do dne předcházejícímu dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. Ustanovení § 366 odst. 2 PřemZ určí, ţe pokud se druţstvo transformuje na akciovou společnost nebo společnost s ručením omezeným, musí být konečná nebo mezitímní účetní závěrka ověřena auditorem. A to bez ohledu na jiţ zmíněné ustanovení § 20 zákona o účetnictví.

42

3.7.

Ocenění jmění

V případě, ţe druţstvo mění svojí právní formu na společnost s ručením omezeným nebo akciovou společnost, je povinno dle § 367 odst. 1 PřemZ nechat ocenit své jmění posudkem znalce ke dni zpracování projektu změny právní formy. Ustanovení § 367 odst. 2 PřemZ určuje, ţe znalec v posudku zejména uvede, zda výše čistého obchodního majetku druţstva odpovídá alespoň výši základního kapitálu společnosti podle projektu změny právní formy. Výše základního kapitálu společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti nemůţe být v takovém případě vyšší, neţ je částka čistého obchodního majetku vyplývajícího z posudku znalce. Toto ustanovení je svou podstatou blízké ustanovení § 59 odst. 3 obchodního zákoníku pro vklad společníka. Zmíněné ustanovení obchodního zákoníku poţaduje stanovit hodnotu nepeněţitého vkladu do kapitálové obchodní společnosti. Ocenění jmění druţstva ke dni zpracování projektu změny právní formy druţstva posudek podle § 59 odst. 3 ObchZ nahrazuje.7 Obsahové náleţitosti posudku nalezneme v § 367 odst. 2 PřemZ. Zde se stanoví, ţe znalec v posudku uvede, zda výše čistého obchodního majetku druţstva odpovídá alespoň výši základního kapitálu společnosti podle projektu změny právní formy. Výše základního kapitálu společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti nemůţe být v takovém případě vyšší, neţ je částka čistého obchodního majetku vyplývajícího z posudku znalce. Ve spojení s ustanovením § 59 odst. 4 ObchZ lze tedy obsahové náleţitosti shrnout tak, ţe posudek znalce se bude sestávat z: -

popisu jmění transformujícího se druţstva,

-

nejméně dvou pouţitých způsobů ocenění jmění druţstva,

-

údajů o tom, zda výše čistého obchodního majetku druţstva odpovídá alespoň výši základního kapitálu společnosti podle projektu změny právní formy,

-

částky, na kterou se čisté obchodní jmění oceňuje.

Zákon o přeměnách obsahuje vlastní úpravu pro jmenování, odměňování a odvolávání znalce. Jedná se o Hlavu V, ustanovení § 28 aţ § 32.

7

KUHN, Petr, et al. Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 1198 s.

43

3.7.1. Jmenování znalce Znalcem se rozumí osoba zapsaná v seznamu znalců a oprávněná ke zpracování posudku podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (dále také „zákon o znalcích a tlumočnících“ nebo „ZnalZ“). Návrh na jmenování znalce podává druţstvo, které hodlá měnit svojí právní formu ke krajskému soudu příslušnému dle sídla transformujícího se druţstva. Příslušností soudu se týká rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 35 Co 127/2001, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2002. Jednalo se sice o řízení podle § 59 odst. 3 obchodního zákoníku, nicméně jsem toho názoru, ţe by situace byla řešena obdobně při návrhu podle zákona o přeměnách. Soud v daném případě mj. konstatoval, ţe podle § 9 odst. 3 písm. c) OSŘ rozhodují krajské soudy v obchodních věcech jako soudy prvního stupně také ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním společností. Přičemţ soud dovodil, ţe řízení o jmenování znalce za účelem ocenění nepeněţitého vkladu do obchodní společnosti souvisí se zakládáním obchodní společnosti. V našem případě se nejedná o zaloţení obchodní společnosti, nicméně účel, pro který se posudek znalce při změně právní formy vyţaduje, má stejný účel jako posudek podle § 59 odst. 3 obchodního zákoníku. Návrh musí obsahovat náleţitosti předepsané v ustanovení § 79 zákona č. 99/1963, OSŘ. Navrhovatel můţe v návrhu označit znalce, kterého má soud jmenovat, nebo můţe výběr znalce ponechat na soudu. Při postupu dle jiţ zmíněného ustanovení § 59 odst. 3 obchodního zákoníku soud není vázán návrhem osoby znalce a můţe tedy dle svého uváţení ustanovit znalcem osobu jinou. Zákon o přeměnách však nic takového nestanovuje. Nicméně to neznamená, ţe soud, pokud je v návrhu určena osoba znalce, musí tuto ustanovit. Je nutné brát v úvahu zákon o znalcích a tlumočnících, který v § 11 obsahuje ustavení pojednávající o podjatosti. [cit. § 11 odst. 1 ZnalZ 36/1967 Sb.] (1) Znalec (tlumočník) je nesmí podat posudek (provést tlumočnický úkon), jestliţe lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti.

44

Rovněţ je zapotřebí aplikovat ustanovení § 4 zákona o znalcích a tlumočnících, podle nějţ lze jmenovat znalcem pouze toho, kdo: -

je českým občanem,

-

má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru, v němţ má jako znalec působit a především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou činnost, jde-li o jmenování pro obor, v němţ je taková výuka zavedena,

-

má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, ţe znaleckou činnost můţe řádně vykonávat,

-

se jmenováním souhlasí.

Navrhovaná osoba znalce je dle § 29 odst. 2 zákona o přeměnách účastníkem řízení jiţ od podání návrhu na jmenování znalce.

3.7.2. Odvolání znalce Ustanovení § 30 zákona o přeměnách stanoví, ţe soud odvolá jmenovaného znalce na návrh jakékoliv osoby, která návrh na jmenování znalce podala, pokud znalec porušuje závaţným způsobem své povinnosti. Návrh bude přirozeně obsahovat vylíčení skutečností, ve kterých navrhovatel spatřuje závaţné porušení povinností znalce a důkazy na podporu těchto tvrzení. Soud po přihlédnutí ke všem skutečnostem rozhodne, zda znalec opravdu závaţným způsobem své povinnosti porušil a případně znalce odvolá. Z praktického hlediska bude vhodné spolu s návrhem na odvolání znalce spojit návrh na jmenování znalce nového. Soud o návrhu na jmenování nebo odvolání znalce musí dle § 31 rozhodnout do patnácti dnů od doručení návrhu. S marným uplynutím lhůty však není spojena ani povinnost soudu jmenovat znalce, ani fikce jmenování znalce.

45

3.7.3. Odměna znalce Náklady na činnost znalce včetně jeho odměny hradí dle § 32 odst. 1 zákona o přeměnách osoba, která podala k soudu návrh na jmenování znalce – tedy v tomto případě transformující se druţstvo. Výše odměny se stanoví dohodou. V případě, ţe se strany na výši odměny nedohodnout, postupuje se podle ustanovení § 32 odst. 2 zákona o přeměnách tak, ţe odměnu určí na návrh účastníka (druţstva nebo znalce) soud, který znalce jmenoval.

3.8.

Povinnost doplatit rozdíl mezi vlastním a základním kapitálem

V případě, ţe vlastní kapitál druţstva po změně právní formy nedosáhne výše základního kapitálu v zahajovací rozvaze ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku, jsou dle ustanovení § 368 odst. 1 zákona o přeměnách jeho členové povinni doplatit rozdíl v penězích bez zbytečného odkladu po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku společně a nerozdílně. V případě, ţe druţstvo nesestavuje zahajovací rozvahu, tak § 368 odst. 2 stanoví, ţe je pro účely povinnosti podle odstavce 1 rozhodující výše vlastního kapitálu vyplývající z mezitímní účetní závěrky, sestavené podle § 366 odst. 1 zákona o přeměnách. Mezi sebou se členové druţstva vypořádají podle poměru, v jakém se podílí jmenovitá hodnota jejich výše vkladu do základního kapitálu na základním kapitálu druţstva před zápisem změny právní formy do obchodního rejstříku. Úprava ve zmíněném § 368 navazuje na test výše základního kapitálu podle projektu změny právní formy proti vlastnímu kapitálu společnosti, který je popsán v § 365 odst. 4 zákona o přeměnách. V průběhu změny právní formy druţstva je moţné, ţe se jeho hospodářský stav natolik změní, ţe v okamţiku zápisu změn do obchodního rejstříku nebude splňovat poţadavky předepsané obchodním zákoníkem pro obchodní společnost, na kterou se transformuje. Proto se ke dni zápisu do obchodního rejstříku, případně ke dni předcházejícímu dni zápisu, provádí další testování. Pokud se zjistí, ţe vlastní kapitál klesnul natolik, ţe neodpovídá základnímu kapitálu v zahajovací rozvaze sestavené ke dni zápisu změny právní formy do obchodního

46

rejstříku, vznikne členům transformujícího se druţstva solidární doplatková povinnost ve výši rozdílu hodnot. Tímto je umoţněno, aby pokles vlastního kapitálu nezmařil celý proces změny právní formy.

3.9.

Ochrana věřitelů

Úprava věřitelů je v zákoně o přeměnách věcně shodná s tou, kterou obsahoval obchodní zákoník ve svých ustanoveních § 220j a 220x. Došlo jen k drobným stylistickým úpravám. Důleţitou součástí ochrany věřitelů při transformaci druţstva je jejich informovanost. To je zajištěno jednak povinností ukládat projekt změny právní formy do sbírky listin ještě před jeho schválením nebo také povinností druţstva notifikovat věřitele o moţnosti ţádat zajištění. Věřitelé druţstva měnícího svou právní formu se mohou ochrany doţadovat podle § 35 zákona o přeměnách tak, ţe přihlásí své pohledávky do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis změny právní formy do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám. Přičemţ platí, ţe se uspokojení pohledávky se nelze jinak dovolat a došlo v důsledku změny právní formy ke zhoršení dobytnosti pohledávky. Nedojde-li mezi věřitelem a transformujícím se druţstvem k dohodě o způsobu zajištění pohledávky, rozhodne o dostatečném zajištění soud s ohledem na druh a výši pohledávky. Návrh na zahájení řízení můţe podat věřitel i druţstvo samotné. Těm věřitelům, kteří prokáţí, ţe se v důsledku změny právní formy druţstva podstatným způsobem sníţila dobytnost jejich pohledávek, dává ustanovení § 35 odst. 3 zákona o přeměnách moţnost poţadovat poskytnutí dostatečné jistoty ještě před zápisem změn právní formy do obchodního rejstříku. Pokud je druţstvo příjemcem veřejných podpor z prostředků Evropské unie v jakékoliv podobě, je povinno nejpozději do dne zveřejnění projektu změny právní formy oznámit zahájení přípravy změny právní formy poskytovateli těchto veřejných podpor. Právo na poskytnutí jistoty nemají dle § 36 zákona o přeměnách ti věřitelé a) kteří mají právo na přednostní uspokojení svých pohledávek v insolvenčním řízení,

47

b) kteří se pro účely insolvenčního řízení povaţují za zajištěné věřitele, nebo c) jejichţ pohledávky vznikly aţ po zápisu přeměny do obchodního rejstříku.

3.9.1. Povinnost notifikovat věřitele o možnosti žádat zajištění Zákon o přeměnách obchodních společností a druţstev v ustanovení § 370 obsahuje úpravu povinnosti transformujícího se druţstvu notifikovat věřitele o moţnosti ţádat zajištění. [cit. § 370 PřemZ 215/2009 Sb.] Statutární orgán zašle bez zbytečného odkladu věřitelům obchodní společnosti nebo druţstva měnící svoji právní formu známým ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku, kteří mají právo na poskytnutí dostatečné jistoty, oznámení o tom, ţe mohou ţádat přiměné zajištění pohledávek. Statutárnímu orgánu druţstva je zde uloţeno, aby ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku sestavil seznam všech známých věřitelů druţstva, vybral ty dluţníky, kteří mají v souvislosti s transformací druţstva právo na poskytnutí dostatečné jistoty, a obeslal je příslušnou notifikací. Jak z citovaného ustanovení vyplývá, jedná se o postup po zápisu změny do obchodního rejstříku. Právo na poskytnutí jistoty ještě před zápisem změny právní formy druţstva do obchodního rejstříku by měli ti věřitelé, kteří by prokázali, ţe v důsledku transformace druţstva dojde k podstatnému sníţení dobytnosti jejich pohledávky. Dle ustanovení § 555 občanského zákoníku lze splnit závazek dát jistotu zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli. Dále se k této problematice váţe § 556 občanského zákoníku, který stanoví, ţe nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, neţ kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny a rovněţ § 557 občanského zákoníku, podle nějţ vklady v bankách a spořitelnách a státní cenné papíry jsou způsobilou jistotou do celé své výše. V praxi však často k poskytování jistoty docházet nebude. Nejběţnějšími věřiteli druţstva jsou bankovní domy, u kterých druţstva čerpají různé úvěry. Banky změnu

48

právní formy u druţstva zpravidla přivítají, zejména pokud se bude transformovat na kapitálovou obchodní společnost. Základní kapitál zde lépe odráţí skutečný majetek společnosti a tak se pro věřitele situace spíše zlepší, neţ aby se měnila k horšímu.

3.10. Návrh na zápis změny právní formy do obchodního rejstříku a právo nesouhlasících členů vystoupit z družstva Návrh na zápis změny právní formy druţstva do obchodního rejstříku lze podle ustanovení § 372 zákona o přeměnách podat nejdříve po uplynutí lhůty třiceti dnů ode dne, kdy byla změna právní formy druţstva schválena členskou schůzí. Tato lhůta se váţe k právu člena vystoupit z druţstva, pokud nesouhlasí se změnou právní formy. Jedná se o lhůtu prekluzivní a po jejím marném uplynutí můţe člen z druţstva vystoupit jen za podmínek obsaţených v ustanovení § 231 odst. 3 obchodního zákoníku. Lhůtu není nutné dodrţet v případě, ţe zde není takový člen, který by mohl z druţstva vystoupit postupem dle zákona o přeměnách. Člen můţe z druţstva vystoupit, jestliţe byl členem transformujícího se druţstva v okamţiku rozhodování o změně právní formy, účastnil se rozhodování nejvyššího orgánu o schválení změny právní normy a se změnou právní formy nesouhlasil. Všechny tyto předpoklady musejí být splněny kumulativně. Notářský zápis z členské schůze, kde se o změně právní formy hlasovalo, musí obsahovat jména členů druţstva, kteří hlasovali pro změnu právní formy. Platí, ţe členové v takovém zápisu neuvedení mohou z druţstva vystoupit. Toto ustanovení klade vysoký nárok na kvalitu notářského zápisu. Případná chyba by mohla znamenat, ţe člen druţstva, který se změnou právní formy nesouhlasil, nebude mít moţnost z druţstva vystoupit. V případě, ţe o změně právní formy rozhodovalo shromáţdění delegátů, má právo vystoupit z druţstva kaţdý člen bez omezení. Oznámení člena o vystoupení z druţstva musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem. Takové vystoupení nelze odvolat. Členství vystupujícího člena zanikne dnem zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. Vystupující člen má nárok na vypořádací podíl, jehoţ úpravu nalezneme v § 233 obchodního zákoníku.

49

[cit. § 233 ObchZ 513/1991 Sb.]: (1) Při zániku členství za trvání druţstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl. (2) Vypořádací podíl se určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství. (3) Pro určení vypořádacího podílu je rozhodný stav vlastního kapitálu druţstva podle účetní uzávěrky za rok, v němţ členství zaniklo. Při určování výše vypořádacího podílu se nepřihlíţí ke kapitálu, jenţ je v nedělitelném fondu, a jestliţe to vyplývá ze stanov, i v jiných zajišťovacích fondech. Rovněţ se nepřihlíţí k vkladům členů s kratším neţ ročním členstvím přede dnem, k němuţ se řádná účetní závěrka sestavuje. (4) Nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky za rok, v němţ členství zaniklo. Nárok na podíl na zisku vzniká jen za období trvání členství. (5) Ustanovení odstavců 2 aţ 4 se pouţijí, jen pokud stanovy neurčí jinak. Jak je patrné z odst. 5 citovaného ustanovení, odstavce 2 aţ 4 mají dispozitivní povahu a uplatní se pouze tehdy, pokud si druţstvo tyto otázky neupraví jinak ve svých stanovách. Druţstva měla tendenci stanovit si dlouhou lhůtu splatnosti vypořádacího podílu. Kritériem pro přiměřenost délky této lhůty jsou dobré mravy. Např. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 29 Odo 433/2004 povaţoval v rozporu s dobrými mravy lhůtu splatnosti vypořádacího podílu v délce sedmi let. Kdyţ uváţíme, ţe v této lhůtě můţe druţstvo (popř. jeho právní nástupce) bezplatně nakládat s majetkem svého bývalého člena a dokonce z něj brát uţitky, nezbývá neţ s Nejvyšším soudem souhlasit. Proces změny právní formy druţstva je formálně ukončen zapsáním této změny do obchodního rejstříku.

50

3.11. Ručení členů družstva po změně právní formy Zákon o přeměnách obchodních společností a druţstev řeší otázku ručení členů druţstva, které mění svoji právní formu, v § 373. [cit. § 373 PřemZ 215/2009 Sb.]: (1) Osoby, které byly společníky obchodní společnosti nebo členy druţstva ke dni zápisu změny její právní formy na jinou formu obchodní společnosti a z obchodní společnosti nebo druţstva nevystoupily postupem podle tohoto zákona, ručí za její dluhy, které k tomuto dni existovaly, ve stejném rozsahu jako před zápisem změny právní formy do obchodního rejstříku, ledaţe je ručení společníků po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku vyšší (2) Jestliţe je ručení společníků obchodní společnosti po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku vyšší, ručí takto společníci po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku i za dluhy, které existovaly ke dni zápisu změny právní formy obchodní společnosti nebo druţstva do obchodního rejstříku. Je zásadně nepřípustné, aby změna právní formy druţstva měla za následek zhoršení postavení věřitele tím, ţe bude omezeno ručení za jiţ existující závazky. Proto je stanoveno, ţe pokud by k takové situaci mělo dojít, zůstane ručení za závazky ve stejném rozsahu, jaké bylo před změnou právní formy. Tím, ţe členové neručí za závazky druţstva, je v tomto případě situace jednoduchá, ke zhoršení postavení věřitele nedojde, naopak jeho postavení se můţe pouze zlepšit. Bude-li rozsah ručení společníka po změně právní formy vyšší, zvýší se téţ rozsah ručení společníka za závazky druţstva, neţ změnilo svou právní formu.

51

4.

Závěr

Cílem mé diplomové práce bylo popsat zánik druţstva a změnu jeho právní formy. Proces zrušení a zániku druţstva obsaţený v obchodním zákoníku se shoduje s úpravou zrušení a zániku obchodních společností, coţ neodpovídá přesně povaze druţstev. Lze však konstatovat, ţe tato situace odráţí to skutečnost, jak je na druţstva v současné době nahlíţeno a jak také převáţně fungují, tedy jako jakýsi další typ obchodních společností. Připravovaný zákon o obchodních korporacích do jisté míry zohledňuje rozdíly mezi druţstvem a obchodními společnostmi, bude tedy zajímavé sledovat, zda se změní i praxe v případě, ţe bude nová zákonná úprava přijata. Závěrem je třeba říci, ţe stávající právní úprava je jasná a nevznikají problémy s její aplikací. Pokud se jedná o změnu právní formy druţstva, její úpravu nalezneme v zákoně o přeměnách obchodních společností a druţstev. Jak jiţ bylo zmíněno výše v této práci, v současné době (květen 2011) Vláda České republiky předloţila do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky novelu tohoto zákona, která má za cíl napravit nedostatky, jenţ se za dobu platnosti zákona objevily. V případě, ţe novela bude schválena v podobě, v jaké je navrţena, dojde k nápravě zásadních chyb a nepřesností, které zákon obsahuje. Jedná se zejména o sjednocení terminologie a odstranění chybných odkazů, s nimiţ zákon pracuje. Konkrétně se jde např. o odkaz v ustanovení § 15 odst. 2, který odkazuje na § 364, ale správně by měl odkazovat na § 262 zákona o přeměnách, jak je popsáno v kapitole 3. 3. „Projekt přeměny“ této práce. Dále novela odstraňuje určitý díl administrativy, která je s transformací svázána. Navrhovaná úprava jiţ vyţaduje schválení projektu přeměny statutárním orgánem. Krok je to logický, kdyţ vezmeme v potaz, ţe je to právě statutární orgán, který projekt přeměny vypracovává. Rovněţ se počítá s tím, ţe projekt přeměny bude moţné zveřejnit na internetových stránkách druţstva nebo obchodní společnosti. Odstraněny by měly být rovněţ výkladové problémy, které zákon o přeměnách v některých případech způsobuje.

52

Seznam zkratek -

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění

-

ObčZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve v platném znění

-

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění

-

PřemZ

zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a

druţstev, v platném znění -

DrZl

zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a

některých opatřeních s tím souvisejících, v platném znění -

NotŘ

zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád),

v platném znění -

ÚčtZ

zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění

-

ZnalZ

zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve v platném

znění -

PojZ

zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých

souvisejících zákonů, v platném znění

53

Použitá literatura HELEŠIC, František. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 413 s. DVOŘÁK, Tomáš. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. 390 s. KUHN, Petr, et al. Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 1198 s. DĚDIČ, Jan. Problémy nového zákona o přeměnách. Právní zpravodaj. 2008, 7, s. 6. Dostupný také z WWW: . DĚDIČ, Jan. Nad zákonem o přeměnách aneb druhá "podařená" dekodifikace obchodního zákoníku. Právní zpravodaj. 2008, 7, s. 2. Dostupný také z WWW: . PŘECECHTĚL, Petr. Zákon o přeměnách obchodních společností a druţstev. Právní rádce. 2008, 7. Dostupný také z WWW: . ŠTENGLOVÁ, Ivanka, et al. Obchodní zákoník: komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 1408 s. ŠUSTOVÁ, Jana. Zákon o přeměnách obchodních společností a druţstev. Epravo.cz [online]. 31. 10. 2008, [cit. 2011-05-30]. Dostupný z WWW: . NEJTEK, Karel. Novela zákona o přeměnách společností. Epravo.cz [online]. 8. 10. 2010,[cit. 2011-05-30]. Dostupný z WWW: . Novela zákona o přeměnách obchodních společností a druţstev - EU. In Sněmovní tisk. 2011, 365/0. Dostupný také z WWW: . Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev, v platném znění

54

Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve v platném znění Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, v platném znění Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění

55

Shrnutí: Zánik družstva a změna jeho právní formy Předmětem této diplomové práce je popsat zánik druţstva a změnu právní formy. Diplomová práce obsahuje čtyři kapitoly. První kapitola je nazvána Úvod: Druţstvo a druţstevnictví a je rozdělena do dvou částí. První podkapitola pojednává o pojmu druţstvo a právní úpravě, která se k této problematice vztahuje. Druhá kapitola je pojmenována Zrušení druţstva a sestává se ze tří podkapitol. První – Zrušení druţstva se dále rozpadá na jednotlivé části podle důvodu zrušení druţstva. Druhá část rozebírá likvidaci druţstva a třetí část se věnuje samotnému zániku druţstva. Třetí kapitola popisuje změnu právní formy druţstva. V této kapitole najdeme jedenáct podkapitol, které si vyţádala obsáhlost tématu. První z nich analyzuje právní úpravu, druhá základní ustanovení pro přeměnu, třetí projekt přeměny, čtvrtá schválení přeměny, pátá zprávu o přeměně, šestá mezitímní a konečnou účetní uzávěrku, sedmá ocenění jmění, osmá povinnost doplatit rozdíl mezi vlastním a základním kapitálem, devátá ochranu věřitelů, desátá návrh na zápis změny právní formy do obchodního rejstříku a právo nesouhlasících členů vystoupit z druţstva a konečně jedenáctá se věnuje ručení členů druţstva po změně právní formy. Závěrečná čtvrtá kapitola stručně rekapituluje téma diplomové práce. Součástí diplomové práce je rovněţ shrnutí, abstrakt psaný v anglickém jazyce a seznam klíčových slov jak v českém, tak v anglickém jazyce. Klíčová slova: druţstvo, zánik

56

Abstract: Termination of the Existence of a Cooperative and Its Legal Forms The purpose of my thesis is to analyze termination of the existence of a cooperative and its legal forms. The thesis is composed of four chapters. Chapter One is introductory and defines basic terminology used in the thesis as the term cooperative and principles of cooperatives. The chapter is subdivided into two parts. Part One describes cooperatives and relevant Czech legislation. Part two explains principles on which are cooperatives based on. Chapter Two examines the process of termination of a cooperative. The chapter consists of three parts. Part One focuses on the termination of a cooperative. Part Two investigates process of liquidation of a cooperative. Part Three addresses the issue of dissolution of a cooperative. Chapter Three is subdivided into eleven parts and it is focused on the change of legal form of a cooperative. Part One outlines relevant Czech legislation. Part Two looks at principal articles for the change of legal form. Part Three concentrates on the project of the transformation. Part Four describes approval of the transformation. Part Five refers to the report on the transformation. Part Six deals with interim and final accounts. Part Seven is about asset pricing. Part Eight describes obligation to pay off the difference between basic and real capital. Part Nine looks at the protection of the creditors. Part Ten concentrates on the proposal on inscription the change of legal form to the commercial register and on the right of members to withdraw from the cooperative when disagree with the transformation. And Finally Part Eleven looks at cooperative member’s liability after the transformation. Conclusions are drawn in Chapter Four. The main aim of the thesis is to describe process of the termination of existence of a cooperative and its legal forms. I suggest that the legislation is sufficient and has just minor application and interpretation problems. This should be fixed by the amendatory act which was sent by The Government of the Czech Republic to the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic.

Key words: Cooperative, termination 57