ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM INFORMACE PRO ODBORNOU VEŘEJNOST - poskytovatele zdravotnických, sociálních a poradenských služeb
Financováno z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR, projekt „Práh – podpora zaměstnávání osob s duševním onemocněním v Brně“ reg. č. CZ.1.04/3.3.05/75.00266. 1
Obsah 1. Duševní onemocnění 1.1. Diagnóza afektivní poruchy 1.2. Diagnóza schizofrenie
4 4 5
2. Duševní onemocnění a zaměstnání 2.1. Právní podmínky zaměstnávání osob s duševním onemocněním 2.2. Finanční výhody zaměstnávání osob se zdravotním postižením 2.3. Zvláštní formy zaměstnávání osob se zdravotním postižením/duševním onemocněním 2.4. Invalidní důchod a zaměstnání
6 7 8 9 10
3. Sdružení Práh – podpora v oblasti práce 3.1. Podpora klientů/tek na pracovištích Sdružení Práh 3.2. Podpora klientů/tek na otevřeném trhu práce
11 11 12
4. Užitečné odkazy
13
2
Úvod Připravili jsme pro vás informační materiál, který doplňuje řadu již vydaných brožurek určených pro zaměstnavatele a pro uchazeče o zaměstnání. Obsažené informace by vám měly usnadnit orientaci v možnostech zaměstnání vašich klientů/pacientů na otevřeném trhu práce. Naše přesvědčení podpořené zkušenostmi je, že lidé s duševním onemocněním mohou pracovat a mohou být v zaměstnání úspěšní. Přejeme Vám mnoho úspěchů na cestě k zaměstnání vašich klientů! Pracovníci Podpory zaměstnávání, Sdružení Práh Duben, 2014
3
Duševní onemocnění
1
1.1.
Je obtížné jednoznačně určit, kdy je člověk vlastně duševně zdravý a kdy už ne. Někdy můžeme mít špatnou náladu nebo různé nepříznivé okolnosti mohou způsobit, že se necítíme po duševní stránce zrovna nejlépe. To se může stát každému... Pojem „duševní nemoc“ zahrnuje různorodou skupinu psychických stavů a procesů, které zhoršují zapojení člověka v běžném životě. Některé duševní nemoci mohou mít lehčí průběh, a jsou relativně dobře léčitelné, například depresivní reakce na stresovou událost. Jiné výrazněji ovlivňují život člověka a vyžadují dlouhodobou léčbu. Sdružení Práh se zaměřuje na osoby se závažnějším duševním onemocněním. Zjednodušeně můžeme rozlišit dvě velké skupiny takového onemocnění: schizofrenie a afektivní poruchy (poruchy nálady). Tyto závažnější typy duševního onemocnění bývají označovány také jako psychotické onemocnění-psychózy. DIAGNÓZA AFEKTIVNÍ PORUCHY Diagnóza zahrnuje spektrum onemocnění, které se vyznačují poruchou nálady (deprese, mánie). S tím je spojeno i narušení aktivity nemocného člověka. Neexistuje jednoznačná příčina onemocnění. Jedná se o složitou souhru genetických dispozic, biologických faktorů a vlivů prostředí (psychosociálních vlivů). Onemocnění se může projevit v jakékoliv životní fázi, častěji se vyskytuje v časné dospělosti okolo 25. roku života. Začátek onemocnění bývá často vyvolán stresovou událostí nebo situací. Projevy onemocnění při depresi mohou být: pocity smutku, prázdnoty, viny a bezcennosti, úbytek/ztráta zájmu a potěšení, únava, ztráta energie, snížená schopnost soustředit se a přemýšlet, 4
narušení spánku, změna chuti k jídlu, psychomotorický útlum nebo neklid, myšlenky na smrt. Při mánii se může objevovat v různé míře: euforie, upovídanost, zvýšené sebevědomí, zvýšená aktivita, velikášství, vznětlivost, snížená potřeba spánku, přelétavost myšlenek, psychomotorický neklid, rizikové chování (drogy, promiskuita, nakupování, obchodní investice, hazard za volantem). Člověk s afektivní poruchou obecně hůře snáší emocionální a psychickou zátěž. Onemocnění může mít různý průběh. Často se jedná o střídání různě dlouhých období zhoršení s obdobími normální nálady. Dá se říci, že se mnohdy jedná o celoživotní onemocnění. Významným zástupcem afektivních poruch je bipolární afektivní porucha (dříve označovaná jako maniodepresivita), která se vyznačuje střídáním obou pólů nálady depresivní a manické. V populaci se vyskytuje zhruba kolem jednoho procenta. Celé spektrum afektivních poruch se objevuje v populaci dle různých průzkumů v rozsahu desítek procent (např. 30 % lidí někdy cítí deprese nebo úzkost, která ovlivňuje jejich každodenní činnost). Zajímavý je poměr mezi četností onemocnění u mužů a žen. U bipolární afektivní poruchy je poměr zhruba podobný, deprese se ale výrazně častěji objevuje u žen. Akutní projevy afektivní poruchy jsou zpravidla dobře léčitelné. 1.2.
DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE Diagnóza označuje spektrum onemocnění, které postihuje přibližně 1 % populace a vyskytuje se poměrně rovnoměrně ve všech zemích. Pravděpodobnost vzniku onemocnění je stejná u mužů i u žen. Jedná se o tzv. multifaktoriální onemocnění, na jeho vzniku se podílejí jednak faktory biologické (např. genetické) a pak také faktory prostředí (psychické a sociální). Faktem ale zůstává, že jednoznačnou příčinu schizofrenie doposud neznáme. Při schizofrenii dochází v mozku ke změně rovnováhy mezi neurotransmitery (dopamin, serotonin), kterou je možné zlepšit pomocí léků tzv. antipsychotik. Ačkoliv se příznaky nemoci mohou objevit v téměř každém věku, většinou se poprvé objevují v pozdním dospívání a během rané dospělosti. Pro odhad pravděpodobnosti vyléčení se v případě schizo¬frenie užívá tzv. třetinové pravidlo. Zhruba třetina nemocných se může po 1-3 psychotických krizích zcela uzdravit. U druhé třetiny se nemoc občas v epizodách vrací, což má negativní vliv na jejich fungování v běžném životě. A teprve u poslední třetiny nemoc neustupuje ani po delším léčení a výrazně ovlivňuje život člověka. Nemoc člověku zasahuje do jeho vztahů s okolím, do výkonu v zaměstnání nebo ve škole a do celkové životní pohody. Nezasahuje ale intelektovou složku osobnosti. O schizofrenii můžeme uvažovat jako o změněném způsobu zpracovávání podnětů z okolí, které někdy vede k jinému porozumění světu. Může se projevovat např. strachem a úzkostí, nedůvěrou a vztahovačností, sníženou schopností soustředění, problémy s pamětí, oslabením vůle, apatií, nespavostí, rychlými změnami a kolísáním nálad, nesnadným sebeprožíváním, obtížným sebeuvědomováním, pozměněným způsobem vnímání, cítění, myšlení. Mohou to být stavy těžko sdělitelné pro okolí nemocného, i kvůli jeho obávám z reakcí ostatních. Představa, že se jedná o „rozdvojení osobnosti“, kdy jakoby existovaly současně dvě různé osobnosti, je ale zcela mylná.
5
Duševní onemocnění a zaměstnání
2
Pokud člověk onemocní duševní nemocí, ještě to automaticky neznamená, že bude mít problémy v práci. U mnoha lidí s duševním onemocněním nemá nemoc na jejich pracovní výkon vliv. U dalších nemoc ovlivňuje pracovní výkon pouze dočasně nebo částečně. Potíže v práci se mohou projevit: pomalejším pracovním tempem, únavností, kognitivními problémy, kolísáním nálady, úzkostí nebo nesprávným vyhodnocením sdělení či chování kolegů. Při vytvoření vhodných pracovních podmínek jsou tito lidé schopni podat stejný pracovní výkon jako druzí zaměstnanci. Každý člověk, i člověk s duševním onemocněním, je jiný a potřeby mohou být hodně variabilní. Pokud lidé na pracovišti v sobě dokážou najít potřebnou toleranci a vytvořit prostředí, které podpoří adaptaci člověka s duševním onemocněním, pak je vysoká pravděpodobnost dlouhodobě příznivého stavu. Pro lidi s duševním onemocněním, kteří nemají vyšší kvalifikaci a kterým vyhovuje méně psychicky náročná práce, jsou vhodné zejména práce pomocné. Avšak značné procento lidí s duševním onemocněním má na rozdíl od lidí s mentálním postižením kvalifikační předpoklady (vzdělání, praxi) k vykonávání odborné práce. Stupeň zátěže v takovéto práci by však neměl být příliš vysoký. Je vhodné pracovat, alespoň zpočátku, na zkrácený úvazek. Lidé s duševním onemocněním se tedy mohou uplatnit, jak na pomocných, tak mnohdy i na kvalifikovaných místech (přes 80% jich má vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání). Při rozhodování o volbě pracovní pozice je vhodná kon6
zultace s blízkými osobami, ambulantním psychiatrem, psychologem, příp. sociálním pracovníkem. Je možné využít odborného posouzení - diagnostiky (bilanční diagnostika, ergodiagnostika) prováděné psychologem nebo sociálním pracovníkem. Konečné rozhodnutí je vždy na závodním lékaři, který vydává potvrzení o zdravotní způsobilosti na konkrétní pozici. Je nezbytné, aby vstupní prohlídka u závodního lékaře proběhla ještě před nástupem do zaměstnání. Užitečné je, když si přijímaný pracovník přinese na vstupní prohlídku k závodnímu lékaři i písemné doporučení od svého ambulantního psychiatra. Častou otázkou je, jak komunikovat v zaměstnání o duševním onemocnění. Je potřeba počítat s tím, že většina lidí má o duševním onemocnění zkreslené představy. Nelze dát jednoznačné doporučení, vždy záleží na individuální situaci: pracovní pozici, vstřícnosti zaměstnavatele a na míře v jaké může onemocnění zasahovat do pracovního výkonu a komunikace na pracovišti. Zároveň je zcela jiná situace při přijímacím pohovoru a po delší době v zaměstnání. Pokud je zde předpoklad, že onemocnění bude zasahovat do pracovního výkonu je lepší s nadřízeným dopředu probrat možné praktické dopady onemocnění na zaměstnání a způsoby, jak je co nejlépe řešit, mít připraven jakýsi „krizový scénář“. U přijímacího pohovoru, pokud se zaměstnavatel zeptá, je vhodné zvolit jakousi střední cestu mezi popřením/mlžením a přímým sdělením diagnózy. Je potřeba uvést přednosti a prostředky, kterými lze případná omezení vyvážit. 2.1.
PRÁVNÍ PODMÍNKY ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM Právo na práci Listina základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky, zaručuje, že každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Při uplatňování práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání je zákonem zajištěno rovné zacházení a zakázána jakákoliv diskriminace. Osoba se zdravotním postižením Zvláštní podmínky nastávají až v případě, kdy je člověk s duševním onemocněním uznán za osobu se zdravotním postižením (dřívější označení osoba se změněnou pracovní schopností) podle zákona o zaměstnanosti č.435/2004 Sb. se těmto osobám poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. V pracovněprávních vztazích má ale osoba se zdravotním postižením stejná práva a povinnosti jako ostatní. Za osoby se zdravotním postižením jsou považovány osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány za invalidní v jednom ze tří stupňů (dříve částečně nebo plně invalidní). Tato skutečnost se dokládá posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení (ČSSZ, MSSZ). Osoby s třetím stupněm invalidity jsou považovány za osoby s těžším zdravotním postižením. Za osoby se zdravotním postižením se považují 12 měsíců od posouzení i osoby, které byly posouzeny, že již nejsou invalidní. Ovšem je potřeba zdůraznit, že tedy zdaleka ne všichni lidé s duševním onemocněním jsou automaticky osobami se zdravotním postižením! Práva a povinnosti zaměstnavatelů Podle zákona o zaměstnanosti jsou zaměstnavatelé povinni rozšiřovat podle svých podmínek možnosti pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením - přizpůsobovat jim pracovní podmínky a pracovní místa pro ně vyhrazovat. Naopak zaměstnavatelé zdravotně postižených osob mají právo požadovat od úřadů práce informace, poradenství, spolupráci a součinnost v otázkách spojených se zaměstnáváním těchto osob. Vznik pracovního poměru a povinnosti zaměstnavatele při nástupu osoby se zdra7
votním postižením se nijak neliší od zaměstnání běžného pracovníka. Oproti minulým právním úpravám, zaměstnavatelé v současnosti mohou sjednávat s osobami se zdravotním postižením zkušební dobu i pracovní poměr na dobu určitou nebo dohody mimo pracovní poměr, aniž by o to písemně požádali. Zaměstnavatel nemusí při zrušení pracovního poměru ve zkušební době přihlížet ke zdravotnímu postižení. Ukončení pracovních poměrů probíhá bez souhlasu úřadu práce a zaměstnavatel není povinen zajišťovat zaměstnanci se zdravotním postižením další zaměstnání. Úřad práce se nevyjadřuje ani k ukončení pracovního poměru dohodou, výpovědí nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru. Zaměstnavatel musí úřadu práce pouze písemně oznámit rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem se zdravotním postižením. Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají více než 25 zaměstnanců v pracovním poměru, musejí plnit povinné procento zaměstnávání osob se zdravotním postižením, tento povinný podíl jsou 4%. Tuto povinnost mohou zaměstnavatelé splnit zaměstnáváním v pracovním pomě¬ru nebo odebíráním výrobků a služeb od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50% zaměstnanců se zdravotním postižením nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům (tzv. náhradní plnění), obdobně i od osob se zdravotním postižením, které jsou samostatně výdělečně činné. V případě nedodržení stanoveného podílu odvádějí zaměstnavatelé ročně do státního rozpočtu 2,5 násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za každou osobu se zdravotním postižením, kterou by měli zaměstnat. Důležité je, že zaměstnanec s těžším zdravotním postižením (třetí stupeň invalidity) je pro plnění povinného podílu započítán dokonce třikrát. 2.2.
FINANČNÍ VÝHODY ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Zaměstnavatelům, kteří se cíleně rozhodnou zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, může příslušný úřad práce přispět na činnost spojenou se zaměstnáváním těchto osob. Pod¬mínky a výše příspěvků jsou odvozeny od druhů příspěvků, zákonných úprav, rozpočtu a situace na trhu práce. Některé z výhod může využít i přímo osoba se zdravotním postižením, pokud se rozhodne pracovat jako osoba samostatně výdělečně činná. Významnou podporu může zaměstnavatel získávat i prostřednictvím daňových úlev a strukturálních fondů Evropské unie. Příspěvek na zapracování Úřad práce může na základě písemné dohody poskytnout zaměstnavateli příspěvek na zapra¬cování, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání, který je osobou se zdravotním postižením. Příspěvek lze poskytovat maximálně tři měsíce a může činit maximálně polovinu minimální mzdy pro osobu, která zapracovává. Blíže v zákonu o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. §116 Chráněné pracovní místo Pracovní místo, které je zřízené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Úřad práce poskytuje na zřízení chráněného pra¬covního místa příspěvek. Jedná se většinou o příspěvek na materiální vybavení související s tímto pracovním místem. Chráněné pracovní místo musí být obsazeno po dobu 3 let. Chrá¬něným pracovním místem může být i pracovní místo, které je obsazeno osobou se zdravotním postižením, pokud je vymezeno v písemné dohodě mezi zaměstnavatelem a úřadem práce. Příspěvek může činit maximálně osminásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy. Pokud zřizuje zaměstnavatel na základě jedné dohody s úřadem práce deset a více chráněných 8
pracovních míst může být příspěvek ještě vyšší. Po uplynutí dvanácti měsíců od obsazení zřízeného nebo vymezeného chráněného pracovního místa může úřad práce poskytnout i příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů místa, roční výše příspěvku může být až 48 000 Kč. Blíže v §75-76 zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě. Jde, na rozdíl od předchozích, o nárokový příspěvek zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají na chráněných pracovních místech více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového počtu svých za¬městnanců. Příspěvek poskytuje místně příslušný úřad práce, a to čtvrtletně zpětně na základě písemné žádosti zaměstnavatele podané ve stanovené lhůtě. Příspěvkem jsou nahrazovány skutečně vynaložené prostředky na mzdy nebo platy v současnosti v měsíční výši 75% vynaložených pro¬středků včetně odvodů, nejvýše však 8 000 Kč. Blíže v §78 zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Daňové úlevy pro zaměstnavatele Zákon o daních z příjmů umožňuje zaměstnavatelům uplatnit slevu na dani z příjmů v případě, že zaměstnávají zaměstnance se zdravotním postižením nebo s těžším zdravotním postižením. Sleva za to, že zaměstnává zaměstnance se zdravotním postižením 18.000 Kč ročně a 60.000 Kč ročně za zaměstnance s těžším zdravotním postižením (třetí stupeň invalidity). Blíže v §35 zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. Mimo výše uvedené možnosti určené přímo pro osoby se zdravotním postižením poskytuje úřad práce příspěvky na místa obsazovaná evidovanými uchazeči o zaměstnání i v dalších formách např. veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, aktivizační pracovní příležitost. Blíže opět v zákonu o zaměstnanosti. 2.3.
ZVLÁŠTNÍ FORMY ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM/DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM Agenturní zaměstnávání Práci, zejména krátkodobé a sezónní brigády, nabízí i Agentury práce. Ty mohou své zaměstnance tzv. dočasně přidělovat k výkonu práce k jiným zaměstnavatelům. Bohužel podle současné právní úpravy, platné od roku 2012, není možné dočasně přidělovat osoby se zdravotním postižením. Lze však očekávat, že legislativa bude změněna a přidělení bude opět možné. Firmy s chráněnými pracovními místy Řada osob s duševním onemocněním – zdravotním postižením může nalézt pracovní uplatnění ve firmách, které programově většinově zaměstnávají osoby se zdravotním postižením. Často jde o facility firmy, které se zabývají úklidovými službami a ostrahou. Další firmy se zabývají lehkou výrobou, velkoobchodem nebo službami, kde se uplatní méně kvalifikovaní pracovníci. Sociální firma/Sociální podnikání Sociální podnikání je v ČR spíše nově zaváděným a rozvíjejícím se druhem podnikání. So¬ciální firma je ekonomicky udržitelným podnikatelským subjektem působícím na běžném pracovním trhu. Hodnoty jako je solidarita, sociální soudržnost a sociální zodpovědnost jsou v ní nadřazeny nad vytváření maximálního zisku firmy. Firma zaměstnává 25-55% znevý¬hodněných osob (zdravotně či sociálně) společně s lidmi bez znevýhodnění, čímž dochází k vzájemné integraci. Firma poskytuje svým zaměstnancům určitou míru podpory (zejména při zaučení, příp. i během zaměstnání) zároveň usiluje 9
o maximální využití schopností a po¬tenciálu všech svých zaměstnanců, klade důraz na profesní rozvoj svých spolupracovníků a umožňuje jejich další vzdělávání a přechod na otevřený trh práce. Firma by měla mít alespoň polovinu příjmů ze svého podnikání. Významnou podporu může získávat z veřejných zdrojů a prostřednictvím Strukturálních fondů Evropské unie. Společenská odpovědnost firem Společenská odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility – CSR) je koncept podnikání, který firmám umožňuje přispívat k ekonomickému růstu a zároveň se chovat eticky. Vychází z předpokladu, že žádná firma nefunguje pouze ve svých ekonomických vztazích, ale ovlivňuje také své okolí, kvalitu života svých zaměstnanců, místní komunitu i společnost jako celek. A zároveň tyto faktory ovlivňují úspěch firmy. Společenská odpovědnost podniků nespočívá v tom, co podniky musí dělat, ale v tom, co mohou dělat. Přihlášením se ke společenské odpovědnosti a dobrovolným převzetím závazků, které přesahují běžnou regulaci. Společensky odpovědné chování firem se opírá o princip dobročinnosti, dobrovolnosti a partnerství. Takové chování přináší firmě řadu zisků, zejména tím, že je vnímána jako solidní partner a dobrý soused pro své okolí. To má nezastupitelný význam pro dobré a dlouhodobě udržitelné fungování firmy. 2.4.
INVALIDNÍ DŮCHOD A ZAMĚSTNÁNÍ Skutečnost, že je člověk invalidní nebo pobírá invalidní důchod, ještě neznamená, že nemůže praco¬vat. Podle platných předpisů příjemci invalidního důchodu není omezena ani výše výdělku ani počet odpracovaných hodin. Omezen je pouze svým nepříznivým zdravotním stavem. Rozhodující je, zda je ke zvolené práci tzv. zdravotně způsobilý, to určuje závodní lékař. Příjemce invalidního důchodu je povinen svému zaměstnavateli sdělit a doložit skutečnost invalidního důchodu. Z jakého důvodu invalidní důchod (druh onemocnění) pobírá, zaměstnavateli sdělovat nemusí. Příjemce invalidního důchodu se v řádných nebo mimořádných termínech (pokud se nejedná o trvalou invaliditu) musí podrobovat kontrolním lékařským prohlídkám u posudkového lékaře správy sociálního zabezpečení. Ten na základě aktuálních lékařských zpráv od ošetřujících lékařů stanovuje procentní míru poklesu jeho pracovní schopnosti a příslušný stupeň invalidity jedna až tři (dříve částečná a plná inva¬lidita). Pracovní schopností se rozumí schopnost vykonávat výdělečnou činnost odpovídající tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem.
10
Sdružení Práh podpora v oblasti práce
3
Jednou z organizací, která se věnuje lidem s duševním onemocněním, je Sdružení Práh. Sdružení Práh poskytuje od svého vzniku v roce 1999 komplexní psychosociální služby lidem s duševním onemocněním z brněnského regionu. Posláním Sdružení je nabízet těmto lidem pomoc a podporu při začleňování do běžného života, a to i v oblasti práce.
3.1.
PODPORA KLIENTŮ/TEK NA PRACOVIŠTÍCH SDRUŽENÍ PRÁH Pracovní rehabilitace Sdružení Práh provozuje několik sociálně-terapeutických dílen, kde svým uživatelům s duševním onemocněním poskytuje možnost pracovní rehabilitace. Programy jsou zaměřeny na jednoduché pracovní činnosti, při kterých uživatelé nabývají nebo si udržují pracovní návyky a dovednosti. Jsou zohledňovány potřeby a zdravotní stav uživatelů. Uživatelům poskytují individuální podporu sociální pracovnice a přímo na pracovišti uživatelům asistují pracovní terapeutky. Jedná se o pracoviště: Sociálně-terapeutická dílna Trojlístek je zaměřena na výrobu jednoduchých dekoračních a užitkových výrobků z textilu a výtvarných materiálů. Sociálně-terapeutická dílna rukodělná se zaměřuje na výrobu dekoračních a užitkových předmětů především z papíru a lepenky. 11
Tréninková kavárna Café Práh ve Vaňkovce nabízí klidné a nekuřácké prostředí k posezení v centru Brna s širokou nabídkou nápojů a jednoduchých jídel. Prostory jsou využívány také k pořádání kulturních a firemních akcí. Chráněná pracovní místa Klientům s duševním onemocněním, kteří mají potřebnou kvalifikaci, Sdružení Práh nabízí i možnost zaměstnání na chráněných pracovních místech. Jsou to běžné pracovní pozice, které jsou ale uzpůsobeny osobám se zdravotním postižením. Jedná se o práci na zkrácený úvazek. Přímo na pracovišti klientům není poskytována podpora. Zaměstnanci pracují samostatně, ale mohou se obracet na svého nadřízeného. Chráněná pracovní místa jsou vyhrazena na pracovištích Tuřanská 12 a Ve Vaňkovce 1: Šicí dílna Recepce Zahrada Sociálně-terapeutická dílny (Café Práh, Rukodělná, Trojlístek) Prodejní stánek Galerie Vaňkovka 3.2.
PODPORA KLIENTŮ/TEK NA OTEVŘENÉM TRHU PRÁCE Řada klientů má zájem pracovat v běžném zaměstnání na otevřeném trhu práce. Těmto klientům je nabízena individuální podpora sociálních pracovnic-pracovních konzultantek. Klientům pomáhají zejména: s orientací ve vlastních možnostech pracovat a v možnostech ke zvýšení kvalifikace, orientací v nabídce volných míst, s přípravou životopisu a pracovního pohovoru. Dále mohou klienty doprovodit na pracovní pohovor a přímo vyjednávat se zaměstnavatelem o pracovních podmínkách. Nalezením zaměstnání spolupráce nekončí, podpora k udržení zaměstnání je poskytována průběžně včetně podpory přímo na pracovišti. Pracovní konzultantky využívají i spolupráce s blízkými osobami klienta, ambulantními psychiatry a psychology, kteří mohou mít podstatný vliv na pracovní zapojení klienta. Pracovní konzultantky nabízejí informace a poradenství zaměstnavatelům i odborné veřejnosti. Sdružení Práh je držitelem licence MPSV ke zprostředkování zaměstnání jako agentura práce. Tradičně se také zaměřuje na zprostředkování práce svým klientům u partnerských zaměstnavatelů. V posledním období úzce spolupracovalo se zhruba dvaceti zaměstnavateli.
12
Užitečné odkazy
4
Úřad práce České republiky http://portal.mpsv.cz/upcr Česká správa sociálního zabezpečení www.cssz.cz Sdružení Práh www.prah-brno.cz www.prah-prace.cz Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví www.stopstigma.cz
13
