# " # $ % # " $ " ! )% #% $ "! ), , ##, ! % % +% + ! *" $ ("# # ( (" )% " $, $ " # # $ # ,$ ) % $! % /# /% % % + % #% ' # %#% -/ #% , #% + $ #% % &%+% " #"# $ " #"# # " $ /# $ . #% !" ( ) # + %" % % $ %% )" #"# , #%' -* ) $'/ ( #" #% ( +- $ #% +% , " %" % ) % ) $%# , " & / #" $" "/% $!
UpozornČní pro þtenáĜe a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná þást této tištČné þi elektronické knihy nesmí být reprodukována a šíĜena v papírové, elektronické þi jiné podobČ bez pĜedchozího písemného souhlasu nakladatele. NeoprávnČné užití této knihy bude trestnČ stíháno.
Edice Finanþní trhy a instituce
Ing. Jan ýernohorský Ph.D., PhDr. Petr Teplý, Ph.D.
Základy financí Ing. Jan ýernohorský Ph.D. zpracoval kapitoly – kap. 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 10, 11, 12 PhDr. Petr Teplý, Ph.D. zpracoval kapitoly – kap. 6, 7 Tato kniha je monografie. Vydání odborné knihy schválila VČdecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Vydala Grada Publishing, a.s. U PrĤhonu 22, Praha 7 jako svou 4386. publikaci Návrh obálky Jan DvoĜák Foto na obálce allphoto.cz Sazba a zlom Jan Šístek OdpovČdná redaktorka Ing. Michaela PrĤšová Poþet stran 304 První vydání, Praha 2011 Vytiskly Tiskárny HavlíþkĤv Brod, a.s. _____________________________________ © GRADA Publishing, a.s., 2011 ISBN 978-80-247-3669-3 (tištČná verze) GRADA Publishing: tel.: 234 264 401, 234 264 400, www.grada.cz ISBN 978-80-247-7463-3 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012
Obsah Úvodní slovo autorĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Seznam použitých zkratek a symbolĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.
Finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Pojem finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Funkce financí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Metody financování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Principy financí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 Struktura financí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.1 Podnikové finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.2 MČna a mezinárodní finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.3 Bankovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.4 PojišĢovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.5 VeĜejné finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 ýasová hodnota penČz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6.1 ýistá souþasná hodnota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6.2 VnitĜní výnosová míra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6.3 Index ziskovosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13 13 14 14 15 16 17 18 19 20 21 22 22 25 28
2.
MČna a peníze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Pojem mČna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Vznik penČz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Vývoj emise penČz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Mincovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2 StátnČ rozpoþtová emise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.3 Klasická bankovnČ úvČrová emise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.4 Modifikovaná bankovnČ úvČrová emise penČz . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 MČnové standardy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Pojem peníze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29 29 30 32 32 34 35 37 39 41
3.
MČnová politika a teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 PenČžní agregáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 MČnová politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Nástroje mČnové politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 MČnovČ politické režimy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 MČnová teorie a trh penČz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.1 Poptávka po penČzích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.2 Nabídka penČz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 MČnová rovnováha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Centrální banka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.1 Cíle centrální banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.2 Funkce centrální banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.3 Nezávislost centrální banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
43 43 47 50 54 56 56 63 68 70 71 74 80
4.
Inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Pojem inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Podstata inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 PĜíþiny vzniku inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Monetaristický názor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.2 Keynesiánský názor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
85 85 85 87 87 89
4.4 4.5 4.6 4.7 5.
DĤsledky inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Deflace a její dĤsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Základní pojmy související s inflací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . MČĜení inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
91 93 96 97
Úroková míra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Historie a vznik úrokové míry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Význam úrokové míry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Úroková míra a úroková sazba – struktura a faktory ovlivĖující úrokové sazby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.1 Struktura úrokových sazeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.2 Faktory ovlivĖující úrokové sazby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Specifika úroþení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4.1 Druhy úroþení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5 Nominální a reálná úroková míra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6 Teorie determinace úrokové míry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.1 Neoklasická teorie úrokové míry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.2 Teorie zápĤjþních fondĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.3 Teorie preference likvidity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
102 102 104
6.
Finanþní trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Definice, význam a funkce finanþních trhĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Typy finanþních trhĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Finanþní zprostĜedkovatelé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Investiþní instrumenty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Finanþní trh v ýR a svČtČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.6 Soudobé trendy na finanþních a bankovních trzích . . . . . . . . . . . . . . . .
136 136 137 137 143 144 147
7.
ěízení finanþních rizik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Hlavní úkoly Ĝízení finanþních rizik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 PĜíklad finanþního rizika: tržní riziko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.1 Míry rizika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.2 PravdČpodobnostní modely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.3 Statistické metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.4 Statistický odhad VAR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.5 Metoda Monte Carlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 PĜíklad finanþního rizika: operaþní riziko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3.1 Podstata operaþního rizika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3.2 Klasifikace událostí operaþního rizika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3.3 PĜíklady selhání Ĝízení operaþního rizika v bankách . . . . . . . . . . 7.4 PĜíklad finanþního rizika: úvČrové riziko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.1 ÚvČrový proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.2 ÚvČrové analýzy – urþení bonity klienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.3 Analýza bonity klienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
149 152 153 153 154 154 155 155 155 155 156 157 157 157 158 161
8.
Mezinárodní finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Platební bilance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.1 Struktura platební bilance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.2 Salda platební bilance a jejich ekonomická analýza . . . . . . . . . . 8.1.3 Vyrovnávací procesy platební bilance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Devizové kurzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.1 Systémy devizových kurzĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.2 Teorie devizových kurzĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.3 Devizový trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
163 163 164 171 175 178 178 186 190
106 107 108 112 115 119 123 123 127 130
8.3
9.
Mezinárodní mČnová spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 8.3.1 Mezinárodní mČnový fond a SvČtová banka . . . . . . . . . . . . . . . . 193 8.3.2 MČnová spolupráce v EvropČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195
Bankovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Pojem banka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Bankovní soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2.1 Konkrétní typy bankovních soustav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2.2 Faktory ovlivĖující bankovní soustavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Druhy bank . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4 Bilance banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4.1 Aktiva banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4.2 Pasiva banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4.3 Významnost jednotlivých položek aktiv a pasiv v bankovní bilanci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.5 Výkaz zisku a ztráty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.6 Princip hospodaĜení banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.7 Bankovní regulace a dohled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.7.1 Bankovní regulace a dohled v ýeské republice . . . . . . . . . . . . . 9.8 Bankovní obchody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.8.1 FinanþnČ úvČrové obchody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.8.2 Depozitní obchody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.8.3 PlatebnČ zúþtovací obchody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.8.4 Investiþní obchody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
197 197 199 200 200 201 204 206 208
10. PojišĢovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.1 Riziko a podstata pojišĢovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2 PojištČní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2.1 ýlenČní pojištČní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3 Princip hospodaĜení komerþních pojišĢoven . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4 ZajištČní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4.1 ýlenČní a formy zajištČní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.5 Propojování finanþních služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
244 244 246 246 249 254 255 256
11. Podnikové finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Hlavní oblasti finanþního rozhodování podniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2 Principy podnikových financí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3 Majetková struktura podniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4 Finanþní struktura podniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4.1 Optimální finanþní struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5 Zdroje krátkodobého financování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.6 Zdroje dlouhodobého financování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.6.1 Interní zdroje financování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.6.2 Externí zdroje financování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7 Finanþní analýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7.1 Metody a ukazatele finanþní analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
258 258 259 261 264 266 266 268 269 269 271 272
12. VeĜejné finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1 Soustava veĜejných rozpoþtĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1 Vyrovnanost veĜejných rozpoþtĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2 Státní rozpoþet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.1 Funkce státního rozpoþtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.2 Struktura státního rozpoþtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3 Místní rozpoþty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
279 280 280 282 283 284 288
210 214 218 222 223 228 229 235 237 241
12.3.1 Struktura místních rozpoþtĤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4 Fiskální federalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5 VeĜejný dluh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5.1 PĜíþiny vzniku veĜejného dluhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5.2 Krytí a snižování veĜejného dluhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5.3 DĤsledky veĜejného dluhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
288 290 291 291 292 293
Použité zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 RejstĜík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302
Finance
1. Finance Pojem finance je pojmem, se kterým se dennČ setkáváme v odborném tisku, v prohlášeních manažerĤ firem i pĜi bČžném rozhovoru. Jeho význam však není chápán jednoznaþnČ. V této kapitole si proto nejprve vymezíme pojem finance – v praktickém a teoretickém pojetí. VysvČtlíme si jednotlivé funkce a základní principy financí z teoretického hlediska. ZamČĜíme se na metody financování, z nichž každá z nich se objevuje v jednotlivých þláncích financí, ale zpravidla vždy jedna z nich je pro urþitý þlánek charakteristická. Dále si vysvČtlíme strukturu financí a základní principy jednotlivých þlánkĤ financí, které budou detailnČji rozebírány v dalších kapitolách. U nich se zamČĜíme na jejich specifika a zároveĖ jejich spoleþné rysy a propojenost. Tato þást zároveĖ slouží jako základní uvedení do problematiky jednotlivých þlánkĤ financí, jimž jsou dále vČnovány další kapitoly. Na závČr kapitoly uvedeme jeden ze základních principĤ financí – þasovou hodnotu penČz s dĤrazem na þistou souþasnou hodnotu a vnitĜní výnosovou míru.
1.1 Pojem finance Pojem finance je nutné vymezit z hlediska teoretického a praktického. Z teoretického hlediska chápeme finance jako penČžní vztahy tvorby, rozdČlování a užití penČžních fondĤ jednotlivých ekonomických subjektĤ. To znamená, že v tomto pojetí nepovažuje pojmy finance a peníze za synonyma – finance nejsou peníze. Finance pĜedstavují rozdČlovací vztah, který je vyjádĜen pomocí penČz. Jinými slovy finance jsou peníze použité na nákup statkĤ nebo pro splacení dluhu, protože v tomto pĜípadČ už pĜerozdČlovací vztah existuje (jeden subjekt dá peníze ze svého fondu jinému subjektu a ten si tvoĜí svĤj fond). Z pĜedchozí definice tedy finance znamenají tvorbu penČžního fondu (napĜ. pĜiznáním mzdy), jeho rozdČlení (napĜ. platba daní) a jeho užití (napĜ. koupČ statkĤ, investování apod.). Jiná definice financí zní: Finance je uþení, jak jednotlivci, instituce, vlády a podniky získávají, utrácí a spravují své peníze a ostatní finanþní aktiva.1 V rámci teoretického pojetí financí se prosazují dva základní vztahy: • rozdČlovací – každý vztah v oblasti financí je v prvé ĜadČ vztahem rozdČlovacím (každý vytvoĜený penČžní fond se nČjakým zpĤsobem rozdČluje, napĜ. podnik rozdČlí tržby vĤþi státu (danČ), na výplatu mezd, nákup surovin, financování majetku, splátky úvČrĤ, platby pojistného apod.); • penČžní – pĜedstavuje tu skuteþnost, že všechny ekonomické procesy jsou vyjádĜeny v penČzích. Peníze tak lze chápat jako „technický nosiþ“ financí. Postupem þasu se pojem finance zaþal v praktickém životČ používat i v širším významu, kdy se finance ztotožĖují s penČzi. V ĜadČ rozhovorĤ, prohlášeních, þláncích apod. mĤžeme slyšet použití pojmu finance právČ ve spojení „chybí nám finance“, „nemáme finance“ apod. Je to dáno zejména pĜebíráním urþitých anglických výrazĤ do þeského jazyka, protože anglické slovo finance znamená mj. peníze, financovat i finance. 1
MELICHER, R. W., NORTON, E. A. Finance. 1st. ed. Hoboken: Wiley, 2007. s. 3. 13
Základy financí
Budeme-li akceptovat tento vývoj, pak z hlediska praktického ztotožníme pojem finance a pojem peníze. NicménČ to je v rozporu s teoretickým pojetím financí tak, jak je dlouhou dobu v rámci finanþní teorie uvažováno. SprávnČ by mČlo zaznívat „chybí nám peníze“, „nemáme peníze“. V celé knize proto budeme vycházet z teoretického pojetí financí.
1.2 Funkce financí Finance s sebou nesou urþité funkce. Ve finanþní teorii rozeznáváme funkce distribuþní, alokaþní, stimulaþní, stabilizaþní a emisní. Distribuþní funkce znamená pĜerozdČlování penČžních fondĤ mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Jedná se tedy o pĜerozdČlování mezi jednotlivými þlánky financí (viz dále) i uvnitĜ nich. Tato funkce je výchozí funkcí financí, protože na její bázi fungují všechny ostatní funkce. Alokaþní funkce znamená efektivní alokaci (umístČní) penČžních fondĤ právČ prostĜednictvím pĜerozdČlování. Stimulaþní funkce vyjadĜuje skuteþnost, že prostĜednictvím rozdČlování fondĤ lze ekonomický subjekt stimulovat k nČjaké þinnosti (napĜ. snížení zdanČní zpravidla zvýší podnikatelskou þinnost) a naopak lze ekonomický subjekt pĜerozdČlováním i destimulovat (napĜ. zvýšením zdanČní). Stabilizaþní funkce znamená situaci, kdy pĜerozdČlováním penČžních fondĤ lze stabilizovat ekonomický subjekt (domácnosti prostĜednictvím sociálních dávek, podnik prostĜednictvím pojištČní, dotací apod.) nebo celé hospodáĜství (pomocí vestavČných stabilizátorĤ). Emisní funkce je specifickou funkcí financí, která je uplatnČná pouze v rámci bankovních financí (aĢ se jedná o centrální banku nebo o ostatní banky). Tato funkce vyjadĜuje skuteþnost, že díky pĜerozdČlování penČžních fondĤ ze strany bank dochází k emisi penČz, a to zejména prostĜednictvím poskytnutí bezhotovostního úvČru, resp. vydáním penČz do obČhu ze strany centrální banky.
1.3 Metody financování V rámci financí rozlišujeme rĤzné metody financování. Výchozím bodem je opČt pĜerozdČlovací vztah, v rámci nČhož se dané metody vyskytují. Jinými slovy, neexistoval-li by na poþátku pĜerozdČlovací vztah, neexistovaly by žádné metody financování. Poté rozlišujeme návratnou metodu financování, nenávratnou metodu financování a podmínČnČ návratnou metodu financování. Návratná metoda financování pĜedstavuje doþasné pĜerozdČlení penČžních fondĤ. To znamená, že pĜedpokládá, že za urþitý þasový úsek se penČžní zdroje vrátí, zpravidla vyšší o úrok. Typickým pĜíkladem využití této metody financování je oblast bankovnictví. Nenávratná metoda financování znamená trvalé zbavení se penČžních fondĤ (prostĜedkĤ). Tuto metodu rozdČlujeme na explicitní a implicitní formu. Explicitní nenávratná metoda financování je zjevnČ daná – a to buć pĜíkazem (napĜ. formou zákona – tj. napĜ. zdanČní ekonomických subjektĤ) nebo na základČ rozhodnutí ekonomického subjektu (napĜ. fyzická osoba se dobrovolnČ rozhodne vložit peníze do 14
Finance
podnikání (tj. z pohledu financí se jich trvale zbavit, protože nemá žádnou záruku, že se jí penČžní prostĜedky vrátí). Implicitní nenávratná metoda financování znamená pĜerozdČlování fondĤ v rámci jiné platby (tj. skrytČ). PĜíkladem mĤže být napĜ. pĤsobení inflace, kdy trvalé zvyšování cenové hladiny ceteris paribus snižuje reálnou hodnotu penČz, tj. skrytČ pĜerozdČluje penČžní fondy ekonomických subjektĤ. Další þastá forma implicitního pĜerozdČlování je prostĜednictvím zmČny devizového kurzu, kdy po pĜepoþtu aktuálním kurzem buć klesá hodnota deviz vyjádĜená v domácí mČnČ, nebo naopak. Tím se mČní výše penČžního fondu. PodmínČnČ návratná metoda financování znamená návratnost penČžního fondu za pĜedpokladu splnČní urþité podmínky. Typickým pĜíkladem je pojištČní, kdy ekonomický subjekt platí pojistné (tj. pĜerozdČlujeme svĤj penČžní fond) a pojistné plnČní je mu poté poskytnuto pouze v pĜípadČ vzniku pojistného rizika (napĜ. úrazu). V nČkterých pĜípadech a z hlediska úhlu pohledu mĤže pĜecházet jedna metoda financování v druhou. NapĜíklad z hlediska makroekonomického pojetí mĤže být nenávratná metoda (napĜ. pomocí výbČru daní) chápána jako návratná, protože se penČžní fondy vrátí v podobČ poskytování veĜejných statkĤ (zdravotnických služeb, školství, obrany, osvČtlení, výstavby infrastruktury apod.). Schematicky lze metody financování znázornit následujícím zpĤsobem. metody financování
návratná metoda
nenávratná metoda
explicitní
pĜíkazová forma
podmínČnČ návratná metoda
implicitní
na základČ rozhodnutí ekonomického subjektu
Obr. 1 Metody financování Pramen: autor
1.4 Principy financí Finance jsou založeny na þtyĜech dĤležitých principech. První tĜi mají vztah k ekonomickému chování jednotlivcĤ a þtvrtý se zamČĜuje na etické chování. Znalost tČchto principĤ pomĤže chápat rozhodovací procesy v oblasti financí. Jedná se o následující principy2: • þasová hodnota penČz – vyjadĜuje, že jedna jednotka finanþních prostĜedkĤ vlastnČná dnes pĜedstavuje vyšší hodnotu než stejná jednotka vlastnČná zítra, þi kdykoliv v budoucnosti. DĤvodem je to, že danou þástku mĤže ihned zhodnotit – tj. investovat, 2
MELICHER, R. W., NORTON, E. A. Finance. 1st. ed. Hoboken: Wiley, 2007. s. 6 15
Základy financí
uložit v bance, nakoupit zboží þi služby apod. ýasové hodnotČ penČz je podrobnČji vČnována poslední þást této kapitoly; • vyšší riziko pĜedpokládá oþekávané vyšší výnosy – tento princip je jednoduchým životním faktem, protože, je-li nČco rizikovČjší, oþekávám od toho více (v našem pĜípadČ vyšší výnosy). Jsou-li dvČ investice stejnČ výnosné, potom logika tohoto principu nabádá realizovat investici s menším rizikem. Chápání principu vztahu výnosu a rizika by mČlo pomoci porozumČt, jak jednotlivci a podniky þiní svá finanþní rozhodnutí; • finanþní trhy jsou efektivní pĜi stanovování cen akcií – tento princip vychází ze skuteþnosti, že na finanþních trzích panuje informaþní efektivnost, protože ceny finanþních aktiv reflektují všechny možné známé informace. Nová informace znamená možnost zmČny ceny finanþního aktiva. To je dáno tím, že velké množství profesionálĤ kontinuálnČ sleduje, studuje a vyhodnocuje nové informace. Informaþní efektivnost hraje významnou roli pĜi finanþním rozhodování; • dlouhodobČ dobrá povČst – tento princip vychází z historických zkušeností a souþasných pĜedpokladĤ, že podniky by se mČly chovat eticky (tzn. provozovat svoji þinnost legálnČ, férovČ a þestnČ). SamozĜejmČ etické chování podnikĤ je dáno etickým chováním jejich vlastníkĤ, manažerĤ a zamČstnancĤ. V souþasnosti každý souhlasí, že podniky mají odpovČdnost za výrobu bezpeþných výrobkĤ a služeb a za kvalitní pracovní podmínky svých zamČstnancĤ. NicménČ se þasto projevují tendence honby za ziskem, bonusy, vyššími platy, vyššími tržními cenami akcií apod., þímž zpravidla trpí kvalita produkovaných statkĤ vþetnČ snižování jejich bezpeþnosti. V dlouhém období potom, a to je logika tohoto principu, je ztracena dlouhodobČ budovaná povČst. Neetické chování vždy znehodnocuje povČst jednotlivcĤ, podnikĤ, vlád a mĤže ji úplnČ zniþit, protože základem úspČšného jednotlivce a podniku je dĤvČra jeho zákazníkĤ, zamČstnancĤ, vlastníkĤ a široké veĜejnosti.
1.5 Struktura financí Finance mají svoji strukturu. Jinými slovy mĤžeme konstatovat, že finance se dČlí do nČkolika základních oblastí (þlánkĤ). V rámci tČchto þlánkĤ financí jsou finanþní vztahy rozdílné, protože v každém z tČchto þlánkĤ existují specifika v rozdČlování a užití penČžních fondĤ. Potom rozeznáváme následující þlánky financí: • mČnu; • mezinárodní finance; • bankovnictví; • pojišĢovnictví; • podnikové finance; • veĜejné finance. Všechny tyto oblasti jsou podrobnČji popsány v dalších kapitolách. Pro definici jednotlivých þlánkĤ financí v další þásti vždy použijeme obecnou definici financí a doformulujeme specifickou þást definice odlišující navzájem jednotlivé složky financí a charakterizující, co je pro danou složku specifické. Na druhou stranu z níže uvedených charakteristik také jasnČ vyplývá, jak spolu všechny þlánky financí souvisejí. ZámČrnČ zaþneme charakteristiku jednotlivých þlánkĤ financí podnikovými financemi, protože je to jediná produktivní oblast hospodáĜství, která tvoĜí produkt – ostatní 16
Finance
oblasti jsou založeny na pĜerozdČlování takto vytvoĜeného produktu. Podnikové finance pĜedstavují základ všech následujících procesĤ, jinak by nemČly z þeho žít banky, pojišĢovny, veĜejné finance. ZároveĖ budou v þásti vČnované podnikovým financím charakterizovány vztahy k ostatním þlánkĤm financí, které v dalších þástech již nebudou opakovány.
1.5.1 Podnikové finance Podnikové finance jsou penČžní vztahy tvorby, rozdČlování a užití penČžních fondĤ podniku. To znamená, že podnik vytváĜí své fondy zejména tím, že produkuje zboží a služby, které prodává, a dosahuje tak tržeb. Tyto tržby jsou dále rozdČlovány na výplaty mezd zamČstnancĤm, nákup surovin, odpisy, úroky, pojistné atd. Pokud tržby pĜevyšují náklady, dosahuje podnik zisku, který je také pĜerozdČlován – zpravidla nejprve formou daní, dále rozdČlením zisku do zákonných fondĤ, formou odmČn zamČstnancĤm, dividend majitelĤm, navyšováním základního kapitálu apod. Nakonec je zisk užíván v tom smyslu, že tyto dosud nerozdČlené finanþní prostĜedky lze použít na zvýšení majetku vlastníkĤ, reinvestice v rámci podniku, finanþní investice apod. Z tohoto výþtu jsou tedy také jasnČ patrné pĜerozdČlovací vztahy v rámci podnikových financí. Smyslem þinnosti podniku je produkce statkĤ, kdy zásadním motivem je dosahování zisku. Jako metoda financování se v rámci podnikových financí nejvýznamnČji uplatĖuje explicitní nenávratná metoda financování – na základČ rozhodnutí ekonomického subjektu. Typické pro podnikové finance je vložení kapitálu do podnikání (tvorba podnikového fondu) a jeho pĜerozdČlování s tím, že samozĜejmČ není zaruþena návratnost. Ale cílem podniku je pochopitelnČ vložený kapitál zhodnotit. Podstatné je rovnČž, že vložením kapitálu tento proces nekonþí. Podnik totiž musí neustále finanþní zdroje obnovovat. I další metody financování se projevují v podnikových financích a jsou zmínČny níže v souvislosti se vztahem podnikových financí a ostatních þlánkĤ financí. Charakteristickým rysem podnikových financí je nerovnomČrnost kolobČhu finanþních prostĜedkĤ, protože v každém okamžiku existuje v podniku buć doþasný nedostatek, nebo doþasný pĜebytek penČžních prostĜedkĤ. Z toho jasnČ vyplývá vztah k bance (tj. k þlánku financí – bankovnictví), u které je možné doþasnČ volné penČžní prostĜedky zhodnocovat, resp. doþasný nedostatek penČžních prostĜedkĤ Ĝešit bankovním úvČrem. Dále banky fungují jako hlavní subjekt umožĖující realizaci bezhotovostního platebního styku. V tomto pĜípadČ se tedy uplatĖuje návratná metoda financování. Podle charakteru þinnosti podniku dochází k provázanosti podnikových a mezinárodních financí. Týká se to podnikĤ, které exportují svou produkci nebo její þást, a podnikĤ, které importují suroviny, materiál apod. pro svoji produkci. Na finanþní výsledky podniku pak má znaþný vliv vývoj devizového kurzu (tj. aplikace implicitní nenávratné metody financování). OpČt v každém okamžiku má podnik buć doþasný pĜebytek deviz, nebo jejich doþasný nedostatek (což opČt Ĝeší pomocí banky). ZároveĖ podnik svým exportem a importem ovlivĖuje vývoj platební bilance. Podnik pĜi své þinnosti þelí mnoha rizikĤm, aĢ už živelným, rizikĤm na majetku, riziku pĜerušení provozu, rizikĤm úvČrovým, mČnovým, kurzovým apod. Vyrovnávat se s finanþními dopady tČchto rizik je vhodné pomocí pojištČní – tj. produktĤ dalšího þlánku financí – pojišĢovnictví. Z hlediska finanþní teorie se pak jedná o aplikaci podmínČnČ návratné metody financování. 17
Základy financí
Na podnik pĤsobí také inflace, protože zvyšující se ceny ovlivĖují ceny vstupĤ, požadavky zamČstnancĤ na mzdy apod. Tím se projevuje implicitní nenávratná metoda financování. ZároveĖ mČnová politika prostĜednictvím urþování úrokových sazeb a pĜípadným ovlivĖováním devizového kurzu významnČ ovlivĖuje finanþní rozhodování podniku. To znamená provázanost s dalším þlánkem financí – mČnou. V neposlední ĜadČ je jasný vztah mezi podnikovými a veĜejnými financemi. Podniky a tvorba jejich fondĤ (ziskĤ) slouží jako zásadní zdroj tvorby fondĤ veĜejných financí (veĜejných rozpoþtĤ). ZároveĖ podnik tím, že zamČstnává pracovní síly, umožĖuje státu þerpat penČžní prostĜedky do veĜejných rozpoþtĤ formou daní z mezd. Na druhé stranČ podnik mĤže z veĜejných (státních, evropských) fondĤ þerpat finanþní prostĜedky v podobČ rĤzných dotací. Pro veĜejné finance a jejich vztah k podnikovým financím je typická nenávratná explicitní pĜíkazová metoda financování.
1.5.2 MČna a mezinárodní finance V pĜípadČ mČny se jedná o urþení nosného média v hospodáĜství – národní formu penČz. Veškeré ekonomické procesy, finanþní rozhodování podnikĤ, bank, pojišĢoven, vlád (a finanþní fondy tČchto subjektĤ) je ovlivnČno zpĤsobem emise penČz. Ta ovlivĖuje dostupnost penČz v ekonomice, cenu penČz v ekonomice – tj. úrok, míru inflace apod. Z teoretického pohledu se v rámci mČny uplatĖuje implicitní nenávratná metoda financování, kdy inflace snižuje reálnou hodnotu penČžních fondĤ. Díváme-li se na mČnu z pohledu vnitĜní ekonomiky, mluvíme o vnitĜní stabilitČ mČny (charakterizované právČ mírou inflace). Z hlediska vnČjší ekonomiky pak mluvíme o mezinárodních financích. Mezinárodní finance jsou penČžní vztahy tvorby, rozdČlování a užití devizových fondĤ. Fondy v rámci mezinárodních financí jsou vytváĜeny jednotlivými ekonomickými subjekty – tzn. fyzické osoby vytváĜejí svĤj fond tím, že dostávají mzdu, dosahují tržeb z podnikání, a podniky tím, že dosahují tržeb. Tyto fondy jsou rozdČlovány domácnostmi zejména formou placení daní, u podnikĤ platí stejné zpĤsoby jako výše uvedené v rámci charakteristiky podnikových financí. Užívány jsou tyto fondy opČt stejnČ jako u podnikových financí, což platí i pro domácnosti, která si nakupuje zboží a služby, investuje apod. Podstatným rozdílem však je, že veškeré tyto pĜerozdČlovací procesy probíhají v mČnČ cizího státu – v devizách. To znamená, že metody financování v mezinárodních financích jsou totožné jako v ostatních þláncích financí, ale podstatný rozdíl spoþívá v tom, že se používají devizy, resp. transformace deviz do domácí mČny a naopak. V rámci mezinárodních financí je kladen dĤraz na hodnotu a vývoj devizového kurzu, což je cena, která zejména v malé otevĜené ekonomice zásadním zpĤsobem vstupuje do rozhodování ekonomických subjektĤ. Devizový kurz má vliv na všechny operace se zahraniþím. Otázkou je, jaký systém devizového kurzu je pro danou zemi a její ekonomiku nejvhodnČjší. PrávČ prostĜednictvím zmČny devizového kurzu dochází také k implicitnímu nenávratnému pĜerozdČlování fondĤ. Dále se v rámci mezinárodních financí soustĜećujeme na vývoj a strukturu platební bilance, protože její vývoj má úzký vztah na užití hrubého domácího produktu, mČnové agregáty a mČnovou stabilitu (tj. její vývoj ovlivĖuje devizový kurz). 18
Finance
Dalšími problémy v rámci mezinárodních financí jsou velikost a dostateþnost devizových rezerv, vþetnČ jejich struktury a vysoce aktuální problém mezinárodní mČnové integrace – zda a v jakém þasovém okamžiku pĜevažují pĜínosy nebo negativa.
1.5.3 Bankovnictví Bankovnictví je specifická oblast financí. Bankovní finance jsou penČžní vztahy tvorby, rozdČlování a užití bankovních fondĤ. Banka vytváĜí svĤj fond sbČrem vkladĤ a investic od ekonomických subjektĤ a jejich zhodnocováním. RozdČluje ho a užívá stejným zpĤsobem jako podnik, protože banka je specifickým druhem podniku. Banka navíc ale disponuje specifickou formou pĜerozdČlování fondĤ, kdy ze svého vytvoĜeného fondu poskytuje úvČry ekonomickým subjektĤm a tím umožĖuje zvyšování ekonomické aktivity, tj. podporuje rĤst ekonomiky. Bankovní úvČr tak slouží jako jeden ze základních pilíĜĤ distribuþní funkce uvedené ve funkcích financí. ZároveĖ je pro bankovnictví typická emisní funkce, kdy pouze banky mohou formou poskytování bezhotovostních úvČrĤ emitovat peníze. Podstatou existence bankovnictví je þasový nesoulad pĜíjmĤ a výdajĤ jednotlivých ekonomických subjektĤ. Ten má dva aspekty, kdy tento þasový nesoulad: • vyplývá z bČžné provozní þinnosti, kdy podnik inkasuje tržby, ale platby zamČstnancĤm, státu, ve formČ daní apod., platí pozdČji. Z toho vyplývá doþasný pĜebytek penČžních prostĜedkĤ (podstatná je doþasnost). Podobná úvaha platí i pro nedostatek penČžních prostĜedkĤ; • vyplývá z tvorby penČžních rezerv (fondĤ) nad rámec bČžných potĜeb – jedná se o vČdomČ odloženou þást dĤchodu, která je urþena pro budoucí úþelové použití nebo jako neúþelová rezerva pro financování pĜípadných výkyvĤ v hospodaĜení. Kdyby neexistoval tento þasový nesoulad pĜíjmĤ a výdajĤ, aĢ už v daném momentČ pĜevažují pĜíjmy nad výdaji, nebo výdaje nad pĜíjmy, nemusely by existovat banky. Ty totiž nabízejí doplnČní finanþních prostĜedkĤ ekonomickým subjektĤm v pĜípadČ, kdy doþasnČ pĜevažují výdaje nad pĜíjmy. Naopak v pĜípadČ doþasného pĜebytku pĜíjmĤ nad výdaji nabízejí banky ekonomickým subjektĤm rĤzné formy zhodnocování volných finanþních prostĜedkĤ. Charakteristickou metodou financování v bankovnictví je návratná metoda financování, na niž je založeno poskytování úvČrĤ a pĜijímání vkladĤ. Banky tedy pracují s cizím kapitálem a ten zhodnocují. SamozĜejmČ se zde objevují i ostatní metody financování – nenávratná explicitní pĜíkazová (ve vztahu k veĜejným financím a placení daní), nenávratná explicitní dobrovolná (pro vlastníky banky), implicitní metoda vlivem pĤsobení míry inflace a devizových kurzĤ a podmínČnČ návratná metoda v pĜípadČ pojištČní banky a jejích þinností. Provázanost bankovních financí a podnikových financí byla popsána výše a v podstatČ lze konstatovat, že provázanost bankovnictví a ostatních þlánkĤ financí je obdobná jako provázanost podnikových financí a ostatních þlánkĤ. To znamená, že banka také platí danČ, využívá pojištČní, pĜichází do styku s devizami, pĤsobí na ní úrokové sazby stanovené mČnovou politikou, vývoj míry inflace apod. 19
Základy- financí
1.5.4 PojišĢovnictví PojištČní v teoretickém pojetí lze charakterizovat jako penČžní vztahy tvorby, rozdČlování a užití pojistných fondĤ. Pojistný fond pojišĢovna tvoĜí formou uzavírání pojištČní proti rĤzným druhĤm rizik, jimž þelí ekonomické subjekty v reálném svČtČ. Z tČchto pojištČní je pojišĢovnČ placeno pojistné, které pĜedstavuje základní formu tvorby tržeb pojišĢovny. Další významnou formou tvorby tržeb u pojišĢovny je investování finanþních prostĜedkĤ získaných právČ z platby pojistek. Pojistný fond pak pojišĢovna rozdČluje, kromČ standardních zpĤsobĤ jako u podniku (protože i pojišĢovna je specifickým druhem podniku), tím, že vyplácí pojistná plnČní v pĜípadech, kdy došlo k pojistné události. Užití pojistných fondĤ je obdobné jako u podniku. Podstata existence pojišĢovnictví vyplývá z existence náhodných jevĤ a jejich náhodnosti. Náhodnost jevu je typická, charakterizujeme-li jeden konkrétní jev (napĜ. vyhoĜí konkrétní dĤm). Naopak, shrneme-li tyto jevy do urþité skupiny (kolik vyhoĜí domĤ z tČch, které pojišĢovna pojistila), potom je pravdČpodobnost výskytu tČchto jevĤ pomocí rĤzných metod odhadnutelná. Provozování pojištČní je otázkou tvorby rezerv – zda budou ekonomické subjekty vyrovnávat finanþní dĤsledky negativních událostí formou samopojištČní nebo využijí služeb pojišĢovny. Pro pojišĢovnu je dĤležité vytvoĜit dostateþnČ velké rezervy (fond), na druhé stranČ nesmí odradit klienty od uzavírání pojistných obchodĤ, budou-li pro klienty pĜíliš nákladné. Samotnou otázkou je systém sociálního pojištČní. Jakým zpĤsobem je ideální vytváĜet tento fond, kdo by ho mČl spravovat, jakým zpĤsobem ho rozdČlovat – to vše je ale otázkou politiky a ne financí. Pro pojišĢovnictví je typická podmínČnČ návratná metoda financování. Dále se zde objevují i ostatní metody financování podobnČ jako u banky a klasického podniku, protože i pojišĢovna je podnikem. Specifická je tvorba a rozdČlování pojistného fondu oproti jiným þlánkĤm financí. Tím, že pojistný fond byl urþen na krytí náhodných finanþních potĜeb, byl souþasnČ obecnČ pĜiĜazen ke kategorii finanþních rezerv. Pro odlišení pojistného fondu od jiných penČžních rezervních fondĤ vČtšinové definice pojištČní požadovaly, aby se pojistný fond tvoĜil pojistnou metodou (matematický pĜístup k rozhodovacímu problému) a aby zmínČné náhodné finanþní potĜeby byly matematicky mČĜitelné (vcelku odhadnutelné).3 PojištČní je opČt úzce provázáno s ostatními þlánky financí. U podniku se jedná o aplikaci risk managementu (Ĝízení rizik), kdy je vhodná spolupráce s pojišĢovnou již ve fázi identifikace rizik. Spolupráce banky a pojišĢovny, kromČ tradiþního pojištČní na jedné stranČ a poskytováním úvČrĤ, pĜijímání vkladĤ a realizace platebního styku na stranČ druhé, vrcholí konceptem allfinance zmínČným v kapitole vČnované pojišĢovnictví. Spoleþný prvek pojišĢovnictví a veĜejných financí se zásadnČ, samozĜejmČ kromČ platby daní, objevuje v oblasti sociálního a zdravotního pojištČní, které bývá souþástí veĜejných financí. V souvislosti s mezinárodním obchodem a mezinárodními financemi se ekonomické subjekty dostávají do situací a rizik jinak na domácím trhu neznámými – napĜ. pĤsobí na nČ kurzové riziko, proti kterému se lze pojistit. Souvislost pojištČní s oblastí mČnové politiky je dána existencí þasového rozdílu (u životního pojištČní znaþného) mezi 3
DAĕHEL, J. a kol. Pojistná teorie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2005. s. 43 20
Finance
dobou placení pojistného klientem a výplatou pojistné þástky pojišĢovnou. V rezervách pojišĢoven shromáždČné doþasnČ volné penČžní prostĜedky pĜedstavují urþitou analogii vkladĤ u bank, rezerv podílových fondĤ a jsou posléze vraceny do ekonomiky formou investic pojišĢoven na finanþních trzích.
1.5.5 VeĜejné finance VeĜejné finance jsou penČžní vztahy tvorby, rozdČlování a užití veĜejných penČžních fondĤ. Fondy veĜejných financí jsou z naprosté vČtšiny tvoĜeny výbČrem daní od jednotlivých ekonomických subjektĤ. Takto vybrané prostĜedky jsou dále pĜerozdČlovány formou rĤzných dávek (dĤchodĤ, sociálních dávek apod.), investic do infrastruktury apod. Pod užitím fondĤ veĜejných financí lze chápat skuteþnost, kdy z tČchto veĜejných penČz je financován provoz státních úĜadĤ, tj. jsou užity k tomu, aby stát zabezpeþoval své funkce. V této oblasti se pĜerozdČlovací vztahy projevují nejvýraznČji, protože vztahy pĜerozdČlování soukromých fondĤ (ziskĤ, mezd, dividend, úrokĤ, rent apod.) se týkají všech ekonomických subjektĤ (domácností, podnikĤ, bank, pojišĢoven, jiných veĜejných rozpoþtĤ). Základním znakem je pĜerozdČlování nenávratné – tj. aplikuje se metoda financování nenávratná explicitní pĜíkazová. Objektivním dĤvodem existence veĜejných financí je existence veĜejných statkĤ a nutnost plnit urþité úkoly státu. To znamená, v pĜípadČ, že by neexistovaly veĜejné statky, nebylo by potĜeba veĜejných financí k tomu, aby zajišĢovaly a financovaly veĜejné statky. StejnČ tak se v souþasné dobČ pĜedpokládají od moderního státu, kde je aplikována tržní ekonomika, urþité standardy, které stát bude zajišĢovat. Jako hlavní jmenujme napĜíklad urþitou míru sociálního zabezpeþení, zajištČní ochrany obyvatelstva z hlediska bezpeþnosti i právního prostĜedí, zabezpeþení stability mČny, ochranu životního prostĜedí apod. V oblasti veĜejných financí se zásadnČ stĜetávají dva ekonomické názory – liberálové a keynesiánci. Liberálové vidí spíše negativní dĤsledky pĜerozdČlování prostĜednictvím rozpoþtĤ, naopak keynesiánství je založeno na státních zásazích a pĜerozdČlování, protože keynesiánské teorie zdĤrazĖují cyklické pĤsobení rozpoþtĤ. ZjednodušenČ lze konstatovat, že vyšší míra pĜerozdČlování vytvoĜeného produktu prostĜednictvím rozpoþtĤ vede k poklesu ekonomické aktivity. Ekonomickému subjektu zĤstane z vlastního výnosu relativnČ ménČ, tzn. nemá stimul k podnikání a zároveĖ, pokud je více potĜeb zajišĢováno z veĜejných rozpoþtĤ, pak na to spoléhá. Základní problémy veĜejných financí jsou: • míra pĜerozdČlovacích procesĤ – jedná se o otázku vyššího þi nižšího daĖového zatížení a na druhé stranČ nižší þi vyšší produkce veĜejných statkĤ; je jasné, že vyšší danČ destimulují podnikatelskou aktivitu a vyšší sociální dávky destimulují nabídku práce. Základní logika pĜerozdČlování v rámci veĜejných financí Ĝíká, že þím více veĜejné rozpoþty odþerpají, tím více musí vracet zpČt do ekonomiky. Otázkou je, kde je únosná hranice, a zda stát þi jiné veĜejné instituce dokáží pĜerozdČlovat tak jako trh; • vyrovnanost rozpoþtu, resp. pĜíþiny a zpĤsob krytí deficitu – logika tohoto problému spoþívá v tom, že nČkteré pĜíjmy se opakují pravidelnČ každý rok s tím, že závisí na vývoji hospodáĜství. Naopak nČkteré výdaje nejen že se opakují, ale bohužel zároveĖ i rostou (napĜ. mandatorní výdaje). Na jedné stranČ pak jsou kolísající pĜíjmy a na stranČ druhé stále rostoucí výdaje. Otázkou v této souvislosti je, jaké statky, pĜíp. 21
Základy financí
z jaké þásti by ještČ veĜejné finance mČly hradit (zdravotní péþe, školství, kultura apod.). Dalším dílþím problémem je, jakým zpĤsobem vykazované deficity financovat, protože deficitní financování má mČnové dĤsledky v podobČ zvýšení množství penČz v obČhu. ObecnČ se doporuþuje, aby bČžná þást rozpoþtu (bČžné pĜíjmy a bČžné výdaje) byla vyrovnaná nebo pĜebytková, kapitálová þást mĤže reagovat na vývoj ekonomiky, tzn. v období konjunktury by mČla být pĜebytková a v období recese naopak schodková (a podporovat nastartování ekonomiky) – dlouhodobČ by pak i kapitálová þást rozpoþtu mČla být vyrovnaná; • fiskální federalismus – znamená vztahy mezi ústĜedním rozpoþtem a ostatními veĜejnými rozpoþty. Otázkou je, co je vhodnČjší, zda silný centrální rozpoþet a slabé místní rozpoþty, nebo naopak posilovat místní samosprávy? Problémem je také struktura pĜíjmĤ a jejich urþení – tzn. jaké pĜíjmy by mČly smČĜovat do jakého rozpoþtu (resp. jak je napĜ. místní rozpoþet mĤže ovlivnit). Udává se, že þím jsou peníze blíže skuteþnému použití, tím jsou využívány efektivnČji. Na druhou stranu centrální rozpoþet a jeho obhospodaĜování je spojeno s urþitým nadhledem. Otázkou je i pomČr pĜímých a nepĜímých daní – které jsou „spravedlivČjší“? • efektivnost veĜejných výdajĤ – znamená porovnání efektivnosti pĜerozdČlování, resp. zda dokáží lépe pĜerozdČlovat veĜejné finance nebo nČkterý z þlánkĤ soukromých financí, a to vþetnČ problémĤ mČĜení této efektivnosti ve veĜejném sektoru, kde není rozhodujícím prvkem úspČšnosti zisk.
1.6 ýasová hodnota penČz Chápání þasové hodnoty penČz by mČlo pomoci porozumČt ekonomickému chování jednotlivcĤ a finanþním rozhodnutím podnikĤ a finanþních institucí. Všechny ekonomické procesy jsou vyjádĜeny v penČzích. Z pĜedchozího výkladu víme, že peníze fungují v podstatČ jako jakýsi „technický nosiþ“ financí. V jednotlivých oblastech financí (podnikových financích, bankovnictví, pojišĢovnictví, veĜejných financích atd.) se zvažují investiþní varianty, oceĖuje majetek, ohodnocují rĤzné možnosti financování dlouhodobého majetku. K tomu všemu je nutné porovnávat finanþní þástky. Porovnat rĤzné þástky ve stejném þasovém okamžiku nepĜedstavuje vČtší problém. Ten nastává tehdy, je-li s tČmito þástkami poþítáno v dlouhém období v rĤzných þasových okamžicích. V tČchto pĜípadech nezbytnČ nastupuje znalost þasové hodnoty penČz. Její podstata spoþívá v tom, že jedna jednotka finanþních prostĜedkĤ vlastnČná dnes pĜedstavuje vyšší hodnotu než stejná jednotka vlastnČná zítra, þi kdykoliv v budoucnu. DĤvodem je to, že danou þástku je možné ihned zhodnotit – tj. investovat, uložit v bance, nakoupit statky þi služby apod. Ekonomické subjekty investují do celé Ĝady aktiv – finanþních i nefinanþních. Cílem všech tČchto investic musí být zvýšení hodnoty v þase pro daný ekonomický subjekt. Hodnotu každé investice je proto nutné vyjádĜit ve srovnatelné hodnotČ z hlediska þasu, tzn. pĜepoþítat všechny penČžní jednotky k jednomu þasovému okamžiku. PotĜebujeme znát hodnotu penČz v þase. K tomu existují metody popsané v následující þásti.
1.6.1 ýistá souþasná hodnota Souþasnou hodnotou rozumíme þástku, která, bude-li úroþena po nČjaké období, pĜinese budoucí hodnotu. Nebo-li souþasná hodnota je budoucí hodnota upravená pomocí dis22
Finance
kontního faktoru, který je menší než jedna. Protože byl-li by vČtší než jedna, potom by souþasná hodnota byla vČtší než budoucí hodnota, což odporuje principu þasové hodnoty penČz. Diskontní faktor má tuto podobu ,
(1)
kde i pĜedstavuje diskontní sazbu vyjádĜenou jako desetinné þíslo. Hodnotu i volíme buć na základČ výnosnosti srovnatelné investice (tzn. v jednom vzorci pak porovnáváme dvČ investice najednou) nebo na základČ požadované minimální výnosnosti a také s ohledem na faktor rizika (víme-li, že posuzovaná investice s sebou nese vyšší riziko, než jiná investice, pĜiĜadíme ji také požadovanou vyšší míru výnosnosti – v tomto pĜípadČ kvantifikovanou jako diskontní sazbu). Jsou-li budoucí penČžní toky jisté, pak se jako diskontní sazba dosadí napĜ. úroková sazba bezpeþných státních cenných papírĤ. Veliþina i mĤže být také chápána jako alternativní náklad kapitálu. Ten je dán tím, že investujeme do dané investice namísto investování do jiných aktiv. Jinými slovy, podnik mĤže vždy místo investování do vybrané investice dát penČžní prostĜedky vlastníkĤm a nechat na nich, aby investovali sami. Tedy alternativní náklad, plynoucí z realizace investice, je dán výnosem, který by vlastníci mohli získat, kdyby sami investovali své prostĜedky. Pojem alternativní náklad mĤže být použit pouze tehdy, jestliže porovnáváme aktiva se stejným rizikem. Násobením finanþní þástky v budoucnu a diskontního faktoru dostaneme souþasnou hodnotu. Souþasná hodnota (SH) = c · diskontní faktor, (2) kde c pĜedstavuje budoucí penČžní þástku (cash flow = penČžní tok). V dlouhém období zpravidla posuzujeme více penČžních tokĤ najednou, tzn. souþasnou hodnotu mĤžeme definovat jako hodnotu systému penČžních tokĤ vztažených k porovnatelnému datu, které leží þasovČ pĜed všemi platbami systému (všechny platby se tedy diskontují). Potom platí ,
(3)
kde
c1 …cn … jsou penČžní þástky v jednotlivých letech, n … doba v letech. ýastČji se kromČ pojmu souþasná hodnota používá pojem þistá souþasná hodnota (ýSH), aby se zdĤraznil fakt, že penČžními toky jsou nejen pĜíjmy, ale také výdaje. PĜíjmy potom vstupují do vzorce s kladným znaménkem, výdaje se záporným znaménkem. Na levé stranČ výše uvedené rovnice pak uvažujeme místo souþasné hodnoty (SH) þistou souþasnou hodnotu (ýSH). Rozhodujeme se podle jednoduchého kritéria, a to, je-li ýSH > 0, investici pĜijímáme. Znamená to, že diskontované budoucí pĜíjmy z dané investice jsou vyšší než diskontované výdaje na tuto investici, tzn. že se zvyšuje hodnota podniku. Je-li ýSH < 0, investici zamítáme. Jinými slovy, diskontované budoucí pĜíjmy z dané investice jsou nižší než diskontované výdaje na tuto investici, tzn. hodnota podniku by se snížila. Záporná þistá souþasná hodnota však neznamená, že daná investice je ztrátová. Tato investice mĤže být zisková (pĜíjmy jsou vČtší než výdaje), ale zohledníme-li plynutí 23
Základy financí
tČchto tokĤ v þase (diskontujeme), mĤžeme dojít u þisté souþasné hodnoty k zápornému znaménku. StejnČ tak kladná þistá souþasná hodnota nevyjadĜuje dosaženou velikost zisku. Zisk je odlišný podle toho, jak plynou pĜíjmy a výdaje v þase. Velmi þasto se v praxi vyskytuje pĜípad, kdy investice zaþíná jednorázovým výdajem v souþasné dobČ (napĜ. nákupem dlouhodobého majetku) a z nČj plynou v dalších letech pĜíjmy. PĜibližme si tuto problematiku v následujících pĜíkladech. PĜíklad 1 Zvažujeme investici ve výši 1 mil. Kþ. PĜíjmy budou plynout po dobu 3 let následujícím zpĤsobem. 1. rok pĜíjem ve výši 350 000 Kþ, v 2. roce pĜíjem 450 000 Kþ a ve 3. roce 500 000 Kþ. Úroková sazba porovnatelné investice je 12 % p. a. (tj. roþní úroková sazba). Jak se rozhodnete z hlediska þasové hodnoty penČz?
ýistá souþasná hodnota vyšla kladná, proto investici pĜijímáme. Její výnosnost je vyšší než u porovnatelné investice, tj. 12 % p. a. OpČt opakujeme, tato hodnota 27 127,4 neznamená výši zisku. Ve vzorci je uveden i mezivýpoþet souþasných hodnot budoucích pĜíjmĤ v jednotlivých letech, kde je mimo jiné vidČt, že pĜíjem 500 000 Kþ za 3 roky pĜedstavuje menší souþasnou hodnotu než pĜíjem 450 000 Kþ za 2 roky pĜi uvažované roþní úrokové sazbČ 12 %. ýástka 1 000 000 Kþ je se záporným znaménkem, protože se jedná o výdaj a zároveĖ není diskontována, protože je investována nyní, v þase 0. ýástka 350 000 Kþ je diskontována diskontním faktorem 1/1,12, protože tento pĜíjem nastane právČ za 1 rok, þástka 450 000 je diskontována diskontním faktorem 1/1,122, protože tento pĜíjem nastane právČ za 2 roky atd. PĜíklad 2 Zvažujeme investovat do strojního zaĜízení. Náklady na poĜízení jsou 8 mil. Kþ. Existují dvČ varianty toku pĜíjmĤ uvedené v následující tabulce (v tis. Kþ). Investice 1 Investice 2
1. rok 1300 3000
2. rok 1400 2100
3. rok 2000 1300
4. rok 2200 1200
5. rok 2300 1000
6. rok 2400 1000
7. rok 0 800
RozhodnČte, která investice je výhodnČjší z hlediska þasové hodnoty penČz. Uvažujte 3 varianty úrokové sazby: 7 %, 9 % a 11 % p .a. Výpoþet a výsledky jsou uvedeny v tisících. Investice 1
24
Finance
Investice 2
Stejným postupem dosazujeme i úrokové sazby 9, resp. 11 %. Zaokrouhlené výsledky jsou uvedeny v následující tabulce: úroková sazba = ýSH Investice 1 ýSH Investice 2
7% 987 492
9% 400 58
11 % - 133 - 338
Z tabulky logicky vyplývá, že se zvyšující se porovnávanou úrokovou sazbou se snižuje þistá souþasná hodnota investic. PĜi úrokové sazbČ 7 % jsou obČ investice výhodné (jsou kladné), ale investice 1 je výhodnČjší (má vyšší þistou souþasnou hodnotu – tzn. u investice 1 diskontované pĜíjmy pĜevyšují výraznČji diskontované výdaje než u investice 2). PĜi úrokové sazbČ 9 % jsou stále þisté souþasné hodnoty obou investic kladné, tzn. stále bychom je pĜijímali. PĜi úrokové sazbČ 11 % nabývají þisté souþasné hodnoty záporných hodnot – investice nepĜijímáme. V tomto posledním pĜípadČ je lepší investovat tam, kde máme roþní míru výnosnosti (úrokovou sazbu) 11 % než do investice 1 nebo 2. Je tedy dĤležité, jakou míru výnosnosti požadujeme, resp. s jakou výnosností danou investici porovnáváme
1.6.2 VnitĜní výnosová míra Metoda vnitĜní výnosové míry je založena na stejném principu jako metoda þisté souþasné hodnoty. Také v tomto pĜípadČ se uvažují diskontované pĜíjmy a diskontované výdaje pomocí diskontního faktoru. V odborné literatuĜe se tato metoda také vyskytuje pod názvy vnitĜní míra výnosnosti nebo vnitĜní výnosové procento. Zde jako porovnávací kritérium slouží vypoþtená vnitĜní výnosová míra – ve vzorci uvedená jako i. Tu definujeme jako roþní úrokovou sazbu, pĜi níž je þistá souþasná hodnota systému penČžních tokĤ rovna nule, tj. diskontované pĜíjmy se rovnají diskontovaným výdajĤm. VnitĜní výnosovou míru i vypoþítáme .
(4)
Platí stejné promČnné jako u pĜedchozí metody, stejnČ tak to, že pĜíjmy znaþíme kladným znaménkem a výdaje záporným znaménkem. Oproti pĜedchozí metodČ souþasné hodnoty je v tomto pĜípadČ neznámou veliþina i, kterou dopoþítáváme tak, aby se levá strana rovnice rovnala nule. Tato metoda je ve financích þasto používaná, protože dává jednoduché mČĜítko – jedno þíslo, které pokud je vyšší než alternativní náklad kapitálu, tak investici pĜijímáme. Poþítáme-li vnitĜní výnosovou míru pro více investic, doporuþujeme k realizaci tu investici, která má nejvyšší vnitĜní výnosovou míru. ObjasnČme si tuto metodu na již poþítaných pĜíkladech. 25
