Základy editace textu v programu WordPad a Microsoft Word 2010

Vysoká Vysokáškola školaekonomická ekonomickáv vPraze Praze Univerzita Univerzitatřetího třetíhověku věku

Základy Základyeditace editacetextu textuvvprogramu programu WordPad WordPadaaMicrosoft MicrosoftWord Word2010 2010 Učební Učebnítext textpro propředmět předmětU053 U053

Ing. Ing.Michaela MichaelaSeghmanová Seghmanová

Praha Praha2011 2011

Určeno pro studenty Univerzity třetího věku VŠE v Praze

© Michaela Seghmanová, 2011 Typography © Michaela Seghmanová, 2011 This edition © Tribun EU, 2011 ISBN 978-80-263-0068-7

Úvod

3

Obsah Úvod ................................................................................................................... 4 1.

Editace ........................................................................................................ 5 1.1 Ovládání klávesnice.............................................................................. 5 1.2 Úpravy napsaného textu ....................................................................... 6 1.3 Zásady editace textu ............................................................................. 6 1.3.1. Mezery mezi slovy.................................................................... 7 1.3.2. Rozdělení textu do odstavců ..................................................... 7 1.4 Pohyb v textu ........................................................................................ 8 1.5 Práce s blokem textu v dokumentu ....................................................... 8

2.

Formátování .............................................................................................. 10

3.

WordPad ................................................................................................... 11 3.1 Editace textu ....................................................................................... 12 3.2 Formát písma ...................................................................................... 13 3.3 Formát odstavce.................................................................................. 15 3.4 Práce se souborem .............................................................................. 20 3.5 Nástroje pro úpravy ............................................................................ 22

4.

Písemná korespondence ............................................................................ 23 4.1 Úprava adres ....................................................................................... 24

5.

Microsoft Word 2010 ............................................................................... 25 5.1 Rozšířené možnosti pro editaci .......................................................... 26 5.1.1. Speciální znaky a symboly ..................................................... 26 5.1.2. Kontrola pravopisu a gramatiky ............................................. 28 5.2 Rozšířené možnosti formátování písma ............................................. 30 5.3 Rozšířené možnosti formátování odstavce ......................................... 32 5.4 Práce se souborem .............................................................................. 36 5.5 Nástroje pro úpravy ............................................................................ 38 5.6 Práce s obrázky ................................................................................... 40

Úvod

4

Úvod Základní funkcí, kterou uživatelům nabízela již první PC (zkratka výrazu Personal Computer), bylo psaní textů. Poměrně dlouhou dobu to byla pro mnohé jediná činnost, kvůli které počítač vůbec zapínali. Přestože v posledních letech sedáme k počítači převážně kvůli Internetu, každý z nás čas od času potřebuje napsat nějaký ten text. Při psaní textu rukou nebo na psacím stroji musíme ovládat pravidla českého pravopisu a jejich aplikace do písemné podoby je jednoduchá, neboť v obou případech vytvoříme „mrtvý“ text, tj. takový, který je jednou pro vždy hotový a pokud se rozhodneme něco přeformulovat, doplnit nebo vypustit, musíme to napsat znovu. Při zpracování elektronických dokumentů je to trochu jiné. Zde musíme umět aplikovat pravopisná a typografická pravidla tak, aby jim „rozuměl“ počítač, neboť výsledek naší práce je dynamický, každý zásah (přeformulování, doplnění nebo vymazání části textu) ovlivní následující text a musíme si vlastně dopředu zajistit, aby tím nevznikly chyby. Pokud budeme vědět, jak pracuje textový editor, bude textový editor vědět, jak zpracovat náš text. Obecné doporučení pro práci s dokumentem je takové, že nejdříve napíšeme text bez formátování a pak teprve napsaný text formátujeme. Rovněž se doporučuje průběžně text ukládat. Tyto základní postupy budou v úvodních kapitolách vysvětleny obecně. Další kapitola se bude zabývat základními operacemi s textem v prostředí programu WordPad, který je součástí operačního systému Windows a pro psaní jednoduchých textů začátečníkovi plně postačí. Pokročilé funkce usnadňující editaci, širší možnosti pro formátování textu a práce s obrázky budou vysvětleny v programu Microsoft Office Word 2010.

Kapitola 1: Editace

5

1. Editace Vytváření dokumentu prostřednictvím klávesnice a nástrojů textového editoru se nazývá editace. Na úrovni editace textu prostřednictvím klávesnice je práce v programu WordPad i v programu Word jakékoli verze stejná jako v ostatních aplikacích, včetně elektronické pošty, tudíž se jimi nebudeme zabývat. Soustředíme se na aspekty důležité pro práci v textovém editoru.

1.1

Ovládání klávesnice

Rozložení klávesnice určuje znaky, které se napíší do textu stisknutím jednotlivých kláves. Proces psaní znaků je takový: uživatel stiskne klávesu, klávesnice pošle počítači informaci o tom, jakou klávesu jsme stiskli, a počítač napíše znak, který je této klávese přiřazen v aktuálním rozložení klávesnice. Některé klávesy píší stejný znak v různých rozloženích (většina písmen bez diakritiky). Budeme předpokládat práci s česko-anglickou klávesnicí. OBR. 1-1: ČESKO-ANGLICKÉ ROZLOŽENÍ KLÁVESNICE1

Volba rozložení

Rozložení volíme prostřednictvím panelu jazyků, který je umístěn v hlavním panelu Windows. Vidíme zde symbol aktuálního jazyka, nyní pravděpodobně CS, a klepnutím na toto tlačítko rozbalíme nabídku dalších jazyků. Kromě aktuálního (označeného zaškrtávátkem) se nabídnou další jazyky, nejčastěji angličtina2, indikátor tohoto rozložení je EN. (Kromě rozložení klávesnice se tato volba jazyka projeví i jinde, ale o tom později, v kapitole 5.1.2.)

Většina kláves v alfanumerické části bude fungovat v českém a Klávesy se čtyřmi znaky anglickém rozložení stejně (s výjimkou Z a Y), největší rozdíly se projeví na klávesách se čtyřmi znaky. Najdeme je v horní řadě a v pravé části alfanumerické části klávesnice. Platí, že na jedné straně jsou vždy znaky české, na druhé straně anglické, nelze však jednoznačně říci, které z nich jsou vlevo a které vpravo, je to pokaždé jiné.

1

Ve druhé řadě shora, vedle klávesy se závorkami

2

Do nabídky můžeme přidat další jazyky, a to po klepnutí na tlačítko jazyka pravým tlačítkem, následným výběrem volby Nastavení… a v dialogovém okně prostřednictvím tlačítka Přidat můžeme libovolně rozšířit nabídku.

Kapitola 1: Editace

6

Zde vidíte ukázku klávesy s písmenem „ů“ v obou variantách. To, zda stisknutím dané klávesy napíšeme „český“ nebo „anglický“ znak, závisí na aktuálně zvoleném rozložení klávesnice. Jednotlivé klávesy fungují bez ohledu na to, které znaky jsou nakreslené vlevo a které vpravo. Na obr. 1-1 je ukázka česko-anglického rozložení klávesnice, kdy jsou české znaky vpravo a anglické vlevo. Pro klávesy se čtyřmi znaky platí toto obecné pravidlo:

“ : ů ;

:“ ;ů

 „české“ znaky píšeme v českém rozložení (ať jsou to levé nebo pravé),  „anglické“ v anglickém rozložení (mohou to být opět pravé nebo levé),  „dolní znaky“ píšeme vždy stisknutím příslušné klávesy (zda se napíše levý dolní nebo pravý dolní znak, záleží na zvoleném rozložení),  obdobně „horní znaky“ napíšeme stisknutím příslušné klávesy v kombinaci s klávesou Shift 3 (opět buď levý horní znak anebo pravý horní znak dle rozložení). Aplikace pravidla na klávesu s písmenem ů na klávesnici CS-EN:  ů napíšeme v českém rozložení klávesnice stisknutím dané klávesy,  “ napíšeme v českém rozložení stisknutím Shift + dané klávesy,  ; napíše samotná klávesa v anglickém rozložení,  : napíšeme stisknutím dané klávesy + Shift v anglickém rozložení. Tip: Všimněte si, kde se nachází některé české písmeno s diakritikou, například písmeno ů, na Vaší klávesnici (vlevo nebo vpravo). Na stejné straně klávesy se budou nacházet všechny Vaše „české“ znaky (i když to nebudou vždy jen písmena, ale také třeba znaky =, +, §, ...).

1.2 Úpravy napsaného textu Máme-li napsaný text a při kontrole zjistíme, že potřebujeme doplnit písmeno, slovo nebo delší slovní spojení, musíme umístit kurzor do místa, kde znaky budeme dopisovat. Pokud budeme jednoduše pokračovat v psaní na konci dokumentu (například po nějaké pauze), kurzor umístíme za poslední znak. Pak postupujeme stejně jako při úvodní editaci. Potřebujeme-li přeformulovat text (část dříve napsaného textu odstranit a na jeho místo napsat jiný text), nejdříve nechtěný text vymažeme a pak na dané místo doplníme nový text běžným způsobem. Můžeme si nepatrně zrychlit postup v případě, že původní text označíme do bloku a poté začneme rovnou psát nový text, ten nahradí označený blok.

1.3

Zásady editace textu

Při editaci musíme dodržet základní zásady, které se týkají zejména použití klávesy Mezerník a klávesy Enter. Nesprávné použití těchto kláves vede k tomu, že textový editor zpracuje náš text chybně. Chybou může být třeba jen nevhodné rozdělení textu na konci řádku, ale i závažnější chyby. Je to

3

Na „horní“ znaky nefunguje klávesa CapsLock, ta je pouze pro velká písmena.

Kapitola 1: Editace

7

proto, že obě klávesy vloží do textu znak, jež po vytištění nevidíme na papíře a běžně ani na obrazovce, ale textový editor znak „vidí“ a pracuje s ním. 1.3.1.

Mezery mezi slovy Za slovem, zkratkou, značkou, číslem nebo členícím znaménkem následuje mezera. Pokud se nebudete moci rozhodnout, kde mezeru udělat a kde ne, tak se řiďte selským rozumem, mezera odděluje slova nebo údaje. V níže uvedených příkladech mezeru neděláme, jedná se vždy o jeden údaj:  e-mailové a internetové adresy ([email protected], u3v.vse.cz),  peněžní částky (7.000 Kč), čísla se znaménkem (+5 nebo –5),  desetinná čísla (13,5),  tituly (Ph.D.), chemické vzorce (H2O), měrné jednotky (m3, km/h)  výrazy s dvojtečkou (časový údaj 12:40, skóre 2:0, měřítko 1:5) pozor – za dvojtečkou, která je členícím znaménkem ve větě mezeru píšeme  výrazy se spojovníkem (2011-09-09; česko-polský, bude-li, Frýdek-Místek);  rozsah, interval vyjádřený pomlčkou (2009–2011, str. 1–2),  místa, kde následuje více členících znamének za sebou ("Temno"). Nikdy mezeru nepoužíváme za účelem oddálení údajů od sebe nebo odsazení textu od okraje stránky, k tomu má textový editor jiné nástroje. Právě takové mezery dělají v textu problémy. Někdy může použití mezery změnit význam textu. Mezi číslem a symbolem píšeme mezeru, pokud se jedná o dvě slova (10 % … deset procent, 10% … desetiprocentní, 5 km … pět kilometrů, 5km … pětikilometrový). Rozdílně přistupujeme k mezerám v souvislosti se stupni (značka °). Ve smyslu prostorového úhlu je značka součástí údaje o velikosti úhlu, není více možností prostorových úhlů, například 45°. Máme-li na mysli stupně teplotní, například 20 °C nebo 100 °F, je značka součástí jednotky SI, tudíž se nepíše mezera po značce (jsou to dva údaje – „kolik čeho“). Podrobnosti o pravidlech českého pravopisu a mluvnice v Internetové příručce na stránkách Ústavu pro jazyk český: http://prirucka.ujc.cas.cz Rozdělení textu do odstavců Odstavcem chápeme část textu, která tvoří relativně samostatný logický celek a která má z pohledu textového editoru jednotně upravené vlastnosti odstavce (viz dále). Odstavec ukončujeme stisknutím Enter. Někdy se nejedná o klasické textové odstavce čítající více vět, ale třeba jen o nadpisy nebo hesla v odrážkových či číslovaných seznamech – takové textové části bychom, možná, ani odstavcem nenazvali, ale pro textový editor odstavcem jsou. 1.3.2.

Vynechání řádku

Pokud potřebujeme mezi odstavci vytvořit větší prostor (vynechat řádky) a náš text nepřesáhne jednu stránku textu (například klasický dopis), můžeme si dovolit stisknout Enter mezi odstavci opakovaně, tím vzniknou tzv. prázdné odstavce. Pokud zpracováváme vícestránkový dokument (vyprávění z dovolené, odbornou práci, receptář apod.), měli bychom dodržet obdobné pravidlo, jaké platí pro mezery, tedy zásadně oddělovat odstavce jediným

Kapitola 1: Editace

8

stisknutím klávesy Enter. Pro vizuální oddálení odstavců pak používáme meziodstavcové mezery (viz kapitola 5.3).

1.4

Pohyb v textu

Potřebujeme-li přemístit kurzor na jiné místo v dokumentu, můžeme tak Pohyb učinit myší. Pokud se hledané místo nachází mimo obrazovku, použijeme v textu pomocí myši rolovací kolečko myši nebo nástroj posuvník po pravé straně dokumentu. Posuvníkem pouze posuneme pohled na jiné místo, kurzor přemístíme až následným kliknutím myší do požadovaného místa v textu. Pohyb v textu pomocí klávesnice

Někdy je jednodušší k přemístění kurzoru použít klávesnici, neboť při klepání myší se někdy hůře trefujeme mezi konkrétní znaky ve slově. V tom případě používáme navigační klávesy umístěné mezi alfanumerickou a numerickou částí4: TAB. 1: KLÁVESY PRO POHYB V DOKUMENTU

Klávesa  

přemístí kurzor… o řádek výš - níž

o znak vlevo vpravo na začátek Home End konec řádku PageUp o obrazovku PageDown dolů – nahoru  

Ctrl + klávesa přemístí kurzor… o odstavec výš – níž (na začátek aktuálního - následujícího odstavce) o slovo vlevo – vpravo (na nejbližší začátek slova daným směrem) na začátek – konec dokumentu (před první – za poslední znak v dokumentu) o tištěnou stránku nahoru – dolů (na začátek předchozí – následující stránky)

Pokud si prohlédnete pozorně tabulku a vyzkoušíte jednotlivé operace, zjistíte, že klávesa Ctrl má zesilující funkci, zvětšuje krok samotné klávesy.

1.5

Práce s blokem textu v dokumentu

Důvodem k označení bloku textu může být, že označený text chceme vymazat (Delete, Backspace), změnit jeho formát nebo nahradit jiným textem. Označení textu zrušíme klepnutím myší kamkoli jinam do textu. K označování textu myší používáme primární tlačítko myši (zpravidla Označování levé), blok textu označujeme tažením nebo poklepáním. Tažením myší se textu pomocí označuje blok textu průběžně ve směru tažení (ve vodorovném směru po myši slovech, ve svislém směru po řádcích). Poklepat můžeme na různá místa v textu, nebo do výběrového pruhu5. Níže je přehled základních možností:

4

Stejnou funkci mají také klávesy v numerické části, pokud je přepínač NumLock vypnutý (kontrolní dioda NumLock nesvítí).

5

Posuneme-li ukazatel myši vlevo vedle textu, změní se ukazatel na výběrovém pruhu.

. Nyní jsme ve

Kapitola 1: Editace

Označování bloku textu pomocí klávesnice

9

Dvojitým kliknutím (= poklepáním) do textu se označí .......................... slovo Klepnutím kamkoli do výběrového pruhu označíme tím ..................... řádek Tažením ve výběrovém pruhu označíme ................................................. řádky Poklepáním do výběrového pruhu označíme ..................................... odstavec K označování textu můžeme použít kurzorové klávesy s přidržením Shift nebo současného přidržení kláves Ctrl + Shift. Shift + jakákoli šipka označí text od výchozí pozice ..... k nové pozici kurzoru. Shift + Home označí text od kurzoru ........................................ na začátek řádku Shift + End označí text od kurzoru .............................................. na konec řádku Ctrl + Shift +  označí text od kurzoru........... na začátek slova ve směru šipky Ctrl + Shift +  označí text od kurzoru.............. na konec slova ve směru šipky - opakované stisknutí šipky označí další ............................ slovo ve směru šipky Ctrl + A (= klávesa s písmenem A) označí .................................. celý dokument Vždy označujeme jen vlastní text – popsanou plochu:

Vymazání bloku textu

Chceme-li vymazat delší část textu než jeden znak nebo několik málo znaků, můžeme tuto část dokumentu označit a pak vymazat naráz, ( Delete, Backspace), v tomto případě je jejich funkce stejná.

Nahrazení bloku textu

Potřebujeme-li přeformulovat text, označíme ten původní do bloku a pak rovnou začneme psát text nový, ten nahradí celý blok hned po stisknutí prvního písmene.

Přesun bloku textu myší

Označený blok můžeme přesunout na jiné místo tažením myší, a to tak, že ukážeme myší na označený blok (ukazatel myši změní tvar na bílou šipku ukazující vlevo nahoru), poté stiskneme tlačítko myši a tažením přesouváme na nové umístění. Při pohybu myší po textu se ukazuje v blízkosti ukazatele myši svislá tečkovaná čárka, která naznačuje, kam se aktuálně umístí blok textu ve chvíli, kdy pustíme tlačítko myši. Při pouštění myši musíme být pozorní – sledujte, zda čárka ukazuje na pozici před mezerou nebo za mezerou (blok textu obsahuje zpravidla na konci mezeru). V ukázce níže vidíte označenou mezeru na konci bloku za slovem tečkovaná, dále je naznačena pozice nového umístění – těsně před slovem svislá. Pustíme-li v tuto chvíli myš, slovo tečkovaná bude přesunuto před slovo svislá a mezery mezi slovy budou v pořádku.

Kapitola 2: Formátování Kopírování bloku textu myší

Manipulace s blokem pomocí schránky

10

Zatímco prostým tažením myší blok textu přesouváme, tažením myší při současném přidržení klávesy Ctrl jej kopírujeme, bude pak v textu dvakrát. Pokud vidíme na obrazovce původní i cílové umístění, je tento způsob pohodlný. Pokud je cílové místo „mimo obrazovku“, je vhodnější použít pro manipulaci s označeným blokem schránku. Oba postupy fungují, samozřejmě, vždy, jen při přesouvání myší na vzdálené místo „mimo obrazovku“ nesmíme pustit myš, dokud neuvidíme značku nové pozice na správném místě. Rovněž v případě manipulace s blokem pomocí schránky označíme jakýmkoli způsobem. Pro přesun bloku použijeme dvojici operací Vyjmout (Ctrl+X), a následně Vložit (Ctrl+V). V případě kopírování volíme operaci Kopírovat (Ctrl+C), následně Vložit (Ctrl+V). Možnosti obsluhování schránky budou podrobněji popsány u jednotlivých programů.

2. Formátování Formátováním rozumíme změně vzhledu dokumentu. Nejmenší částí, kterou lze samostatně formátovat, je znak, i když zpravidla formátujeme celá slova, slovní spojení, věty nebo celý dokument, vždy se jedná o skupinu znaků a vlastnosti, které lze přiřadit jednotlivým znakům nazýváme formát písma (například typ písma, řez, podtržení, …). Větším prvkem, který má své specifické vlastnosti je odstavec. V textovém editoru se odstavec identifikuje konce odstavce, který do textu vkládáme stisknutím klávesy Enter. Úpravou vlastností měníme formát odstavce (každý odstavec má určité zarovnání, řádkování,…). Největším prvkem dokumentu, který má své specifické vlastnosti je stránka. Úpravou nastavení měníme tzv. vzhled stránky (orientaci na výšku nebo na šířku, záhlaví a zápatí, okraje, …). Průběžné a následné formátování

Možnosti zadávání vlastností textu

Formátování můžeme nastavit během psaní, tehdy volíme příslušné vlastnosti pro text, který se chystáme napsat (tj. v místě, kde je blikající kurzor), pak píšeme . Za ním však bude, pravděpodobně, následovat text obyčejný, takže musíme za formátovaným textem všechny nastavené vlastnosti zrušit. Každou operaci provádíme tedy dvakrát (nejdřív nastavíme daný formát, pak formátování „vypneme“). Může se stát, že formátování zapomeneme vypnout a budeme mít formátováno mnohem více textu, než jsme zamýšleli. Také se může stát, že na konci práce zjistíme, že nám dané formátování z nějakého důvodu nevyhovuje. Z těchto důvodů je tedy praktičtější nejprve celý dokument napsat, přičemž se soustředíme na členění textu (zejména na to, „kde stisknout enter“) a následně kompletní text formátovat. Tehdy označíme blok textu, který chceme upravit, a poté pouze zvolíme požadované vlastnosti pro aktuální část. Formát neboli vlastnosti textu můžeme zadávat různým způsobem:  přímou volbou z menu (tato možnost je ojedinělá)  v dialogovém okně, kde najdeme vždy kompletní nabídku formátování a můžeme nastavit více vlastností najednou,

Kapitola 3: WordPad

11

 prostřednictvím tlačítek na horní liště, kde jsou tlačítka pro časté příkazy (pokud již prostředí programu dobře známe, bývá tento postup nejrychlejší),  stisknutím kombinace kláves, která je dané vlastnosti přiřazena (výhodou této varianty je operativnost, neboť nemusíme nic hledat na obrazovce, na druhou stranu těžko si představit, že bychom takto prováděli všechny úpravy); kombinujeme přidržení klávesy Ctrl a stisknutí klávesy s písmenem, které zpravidla odvodíme z anglického pojmenování vlastnosti,  některé vlastnosti (nejen textu), které mají charakter rozměru lze nastavovat tažením myší (u textu lze takto nastavit velikost odsazení odstavce). Všechny uvedené možnosti jsou rovnocenné, vedou tedy ke stejnému výsledku a jsou navzájem propojené (změna provedená kombinací kláves se promítne do dialogového okna i na příslušném tlačítku v panelu nástrojů). Odstraňová ní vlastností z textu

Pro odstranění formátu z textu používáme stejné postupy jako pro jeho nastavení, velice lidově řečeno platí „jak se něco dostane do dokumentu, tak se to odstraní“. Neboli, chceme-li odstranit text (tedy znaky napsané pomocí klávesnice), odstraníme je pomocí klávesnice (klávesami Delete nebo Backspace). Pokud chceme odstranit z textu formátování, které jsme nastavili některým z výše uvedených způsobů, opět je z textu odstraníme některým z uvedených způsobů, přičemž jsou i v tomto případě všechny kompatibilní a vůbec nezáleží na tom, jakým způsobem jsme formátování nastavili.

3. WordPad Program najdeme v Příslušenství (nabídka Start  (všechny) Programy  Příslušenství  WordPad). Na obr. 3-1 je okno WordPad. OBR. 3-1: PROSTŘEDÍ PROGRAMU WORDPAD

titulkový pruh

řádek nabídek

Formátovací panel

standardní panel (zde také Panel nástrojů)

pracovní plocha

stavový řádek

pravítko

ovládací prvky okna

indikátory CapsLock a NumLock

Pod modrým titulkovým pruhem, v němž vidíme název souboru a programu a tlačítka pro práci s oknem následuje řádek nabídek, pak dva panely tlačítek (standardní panel neboli panel nástrojů a formátovací panel), přičemž v prvním řádku jsou vybrané příkazy z nabídek Soubor, Úpravy a Vložit, ve

Kapitola 3: WordPad

12

druhém řádku vybraná tlačítka z nabídky Formát. Pod panely nástrojů je Pravítko. Pod pravítkem je bílá pracovní plocha, v níž se bude vytvářet vlastní text. Stavový řádek na spodním okraji okna nás informuje vlevo o možnosti zobrazení nápovědy, vpravo jsou indikátory stavu funkce CapsLock (skupinou písmen ABC je oznámena aktivovaná funkce CapsLock) a NumLock (trojčíslí 123 ukazuje přepnutí numerické klávesnice do režimu číslic). Pokud indikace nevidíme, jsou tyto přepínače vypnuty. Zobrazení Panelu nástrojů, Formátovacího panelu, Pravítka a Stavového řádku můžeme nastavit ve volbě Zobrazit. Zaškrtávátko zobrazené před příslušným řádkem ukazuje zobrazení této části. Klepnutím na některý řádek zobrazení přepínáme. Zpět

Ještě než začneme s programem pracovat, je vhodné upozornit na tlačítko v Panelu nástrojů, jež nesouvisí přímo s prací se soubory. Pokud si totiž kdykoli během práce uvědomíme, že právě provedená operace byla chybná, můžeme ji vrátit pomocí příkazu Zpět, který provedeme pomocí tlačítka v Panelu nástrojů (svým tvarem naznačuje návrat), nebo volbou z menu ÚPRAVY, kde najdeme i nápovědu pro klávesovou zkratku Ctrl+Z.

3.1

Editace textu

Pro editaci textu v programu WordPad platí všechna výše uvedená pravidla. Při prvním spuštění programu je vhodné nastavit, jakým způsobem se bude text chovat na obrazovce. Zvolíme Zobrazit Možnosti… a v dialogovém okně Možnosti v kartě Formátovaný text provedeme potřebná nastavení (viz obr. 3-2). Zalamování textu podle pravítka nám zajistí, že již při editaci uvidíme text rozdělený do řádků tak, jak bude vytištěn na papíře (takto je nastaveno zalamování i v programu Microsoft Word, kde ani není jiný možnost volby). V pravé části zaškrtneme, jaké komponenty požadujeme. OBR. 3-2: DIALOGOVÉ OKNO MOŽNOSTI PROGRAMU WORDPAD

Cizojazyčný text

Píšeme-li často celé dokumenty nebo rozsáhlé části textů v nějakém cizím jazyce, vyplatí se doinstalovat do přepínače jazyků příslušné rozložení klávesnice (viz str. 5). Souvislé psaní předpokládá, že víme, který znak je přiřazen které klávese. V případě německého jazyka nebude problém

Kapitola 3: WordPad

13

zapamatovat si rozdílné klávesy, neboť jich nebude mnoho. Naopak, pro psaní v ruském jazyce nebo v arabštině bude vhodné zakoupit národní klávesnici6. Nepíšeme-li celé dokumenty v cizím jazyce, nýbrž potřebujeme napsat jen krátký výraz, WordPad k tomu nemá žádné zvláštní nástroje. Můžeme pouze pomocí schránky kopírovat jednotlivá písmena z aplikace Mapa znaků, jež je rovněž součástí Příslušenství Windows (Start  Programy  Příslušenství  Systémové nástroje  Mapa znaků). Datum a čas

Kromě editace pomocí klávesnice můžeme vložit do dokumentu aktuální datum a čas (viz obr. 3-3), nastavené v počítači. V dopisech v odvolacích údajích používáme formát 2011-09-03, ve větě tvar 3. září 2011. OBR. 3-3: VLOŽENÍ DATA A ČASU

Mapa znaků

Zpravidla kopírujeme jednotlivé znaky. Zkopírovat můžeme také více znaků najednou, a to tak, že si vše připravíme do pole Znaky ke zkopírování a společně zkopírujeme do textu, kde znaky rozmístíme po textu podle potřeby. Do pole se znak umístí poklepáním v tabulce nebo označením symbolu a klepnutím do tlačítka Vybrat. Obsah řádku zkopírujeme do schránky tlačítkem Kopírovat. Poté můžeme okno zavřít nebo ponechat otevřené pro další použití.

3.2

Formát písma

Kompletní nabídku formátování znaků nabízí dialogové okno Písmo, které vyvoláme klepnutím na volbu PÍSMO v nabídce Formát.

6

Je možné opatřit klávesy pouze nálepkami s příslušnými znaky, někdy jsou sady samolepek přibaleny ke klávesnici, ale nic nám nebrání vyrobit si vlastní. Originální klávesnice je však trvanlivějším a elegantnějším řešením.

Kapitola 3: WordPad

14

OBR. 3-4: VLASTNOSTI PÍSMA V DIALOGOVÉM OKNĚ FORMÁT

 v poli Písmo se pohybujeme pomocí kláves se šipkami  a , případně pomocí myši a posuvníku v pravé části pole a následným klepnutím; známe-li název vybraného písma, můžeme pro urychlení hledání v horním řádku pole zapsat jeho název (například Arial, Calibri, Impact),  Řez písma volíme klepnutím (Normální, Kurzíva, Tučné, Tučná kurzíva),  Velikost vybereme ze seznamu nebo zapíšeme do horního řádku požadovanou hodnotu,  Styl zvolíme klepnutím do čtverečku před danou vlastností - Přeškrtnutí nebo Podtržení (přeškrtnuté písmo se zpravidla v běžných textech nevyužívá),  Barvu vybereme z nabídky, kterou rozbalíme klepnutím na šipku v pravém okraji pole,  v poli Ukázka se zobrazuje náhled zvolené kombinace vlastností,  Skript nebudeme využívat,  volbu formátu potvrdíme stisknutím OK, tlačítkem Storno zrušíme operaci. V programu WordPad najdeme všechny vlastnosti písma také ve Formátovacím panelu. Následující obrázek ukazuje část tohoto panelu s ovládacími prvky pro vlastnosti písma, a to se zobrazenou bublinovou nápovědou7. OBR. 3-5: VLASTNOSTI PÍSMA VE FORMÁTOVACÍM PANELU

7

Bublinová nápověda se ukazuje u příslušného ovládacího prvku po ukázání myší.

Kapitola 3: WordPad

15

Tlačítka B I U v pravé části slouží k nastavení řezu písma, a můžeme je využít jako stálou nápovědu pro klávesové zkratky přiřazené daným vlastnostem. Přidržení klávesy Ctrl a současné klepnutí do příslušného písmene totiž funguje stejně jako klepnutí myší do příslušného tlačítka. Ctrl+B (Bold) nastaví nebo zruší tučné písmo, Ctrl+I (Italic) přepíná nastavení kurzíva a Ctrl+U (Underline) podtrhne nebo zruší podtržení v aktuálním místě dokumentu, tj. na pozici kurzoru nebo v označeném bloku textu. Můžete pozorovat, že při použití klávesové zkratky se mění vzhled tlačítek (ohraničení světlým rámečkem naznačuje aktivní vlastnost v aktuálním místě dokumentu, otevřete-li pak dialogové okno Písmo, nastavení v sekci Řez písma korespondují se vzhledem tlačítek ve Formátovacím panelu.

3.3

Formát odstavce

Základní vlastností odstavce je zarovnání. WordPad nabízí tři základní typy, a to zarovnání vlevo, na střed a vpravo (v programu Word ještě poznáme zarovnání do bloku). Druhou základní vlastností je odsazení, které umožňuje odsadit (tj. odsunout) text od levého nebo pravého okraje. Dále můžeme pro každý odstavec nastavit odrážky a značky tabulátorů (dříve tabelační zarážky). Zarovnání

Zarovnání doleva znamená, že levý kraj odstavce je v rovině (jak naznačuje tečkovaná svislice nalevo od tohoto odstavce), konce řádků jsou „rozházené“ podle toho, jak se vejdou slova na řádek. Slovo, které se na konec řádku nevejde celé, je automaticky přesunuto na začátek dalšího řádku. Pokud úpravou textu některé slovo vymažeme, text se okamžitě přeuspořádá podle aktuální situace v odstavci. (Tento odstavec je zarovnán vlevo). Zarovnání doprava (aplikované na tento odstavec a zvýrazněné svislicí napravo) je pravým opakem předchozího, to znamená, že v rovině jsou konce řádků, začátky jsou rozházené. Toto zarovnání však nepoužíváme pro běžné textové odstavce jako je tento, ale například pro umístění podpisu, data v dopisech, čísla stránek apod. Zarovnání na střed (aplikované zde a naznačené svislicí) znamená, že v rovině jsou středy řádků a text se roztéká rovnoměrně na obě strany od středu řádku. Typicky je toto zarovnání využíváno pro nadpisy nebo pro zvýraznění podstatného sdělení v korespondenci. Zarovnání volíme v dialogovém okně Odstavec (viz obr. 3-6) zobrazené volbou Odstavec z nabídky FORMÁT, tlačítky ve Formátovacím panelu (tlačítka naznačují výsledný vzhled odstavce), případně kombinacemi kláves. Kombinace kláves si můžeme odvodit od anglických výrazů Ctrl+L (Left) nastavuje zarovnání vlevo, Ctrl+R (Right) zarovnání vpravo a Ctrl+E (cEnter)8 zarovnání na střed. Opět platí, že vlastnost je aplikována v aktuálním místě, tj. v celém odstavci, v němž je umístěn kurzor (není třeba označovat

8

Zde nepoužijeme kombinaci Ctrl+C (Center), neboť je vyhrazena pro kopírování (Copy).

Kapitola 3: WordPad

16

odstavec do bloku) nebo ve všech odstavcích, které jsou alespoň zčásti v označeném bloku a jednotlivé postupy jsou rovnocenné a provázané. OBR.

Odsazení

3-6: DIALOGOVÉ OKNO ODSTAVEC A TLAČÍTKA PRO ZAROVNÁNÍ

Pokud z nějakého důvodu chceme nebo potřebujeme odsunout text od levého nebo od pravého okraje, v žádném případě k tomu nepoužíváme mezery, ale nastavíme odsazení. Odsadit můžeme všechny řádky odstavce jednotně, a to buď levý okraj nebo pravý okraj, nebo zadáme odsazení pro první řádek, ten pak bude začínat o zadanou hodnotu dříve nebo později než ostatní řádky daného odstavce (podle toho, zda zadáme zápornou nebo kladnou hodnotu v poli První řádek). Standardně odsazení zadáváme v dialogovém okně Odstavec (viz obr. 3-6). Máme-li zobrazené pravítko, vidíme na něm značky ukazující odsazení v aktuálním místě dokumentu. Odstavec s nulovým odsazením má značky umístěné na krajích bílé části pravítka, která vymezuje oblast pro text.

Odsazení prvního řádku

Nastavíme-li v dialogovém okně odsazení podle ukázky zde (zadávejte jen číselné hodnoty bez udání cm, to doplní program automaticky), vidíme na pravítku značky na odpovídajících pozicích (vlevo 2 cm od levého okraje, vpravo 1 cm od pravého okraje a první řádek 0,5 cm napravo od ostatních řádku, tj. od odsazení Vlevo). V poli První řádek je kladná hodnota, tudíž první řádek začíná později než ostatní řádky, říkáme, že tento odstavec má odsazený první řádek. Všimněte si, že text nedosahuje až k pravé značce, ta vymezuje pouze nejzazší pozici, kam text může dosáhnout (text je zarovnán vlevo).

Kapitola 3: WordPad

17

OBR. 3-7: UKÁZKA ODSTAVCE S ODSAZENÝM PRVNÍM ŘÁDKEM

Předsazení prvního řádku

Změníme-li v dialogovém okně Odstavec pouze odsazení v poli První řádek na zápornou hodnotu, vidíme na pravítku v jiné pozici pouze horní značku vlevo, tentokrát se nachází o 0,5 cm nalevo od spodní značky. První řádek začíná dříve než ostatní řádky, říkáme, že tento odstavec má předsazený první řádek. OBR. 3-8: UKÁZKA ODSTAVCE S PŘEDSAZENÝM PRVNÍM ŘÁDKEM

Tažením myší za tyto značky můžeme měnit odsazení. Je k tomu však potřeba jistá ruka při práci s myší. Ujasněme si ještě, jak jednotlivé značky mění vzhled odstavce. Oba postupy jsou rovnocenné a navzájem provázané (změna parametrů v dialogovém okně má za následek změnu pozice značek na pravítku naopak, můžete si vyzkoušet). Na pravém okraji je jediná značka, tudíž je jasné, že jejím přesouváním měníme odsazení Vpravo. V levé části pravítka je značek více: OBR. 3-9: ZNAČKY PRO LEVÉ ODSAZENÍ BĚŽNÉHO ODSTAVCE

horní značka posouvá začátek prvního řádku odstavce prostřední značka mění začátek všech řádků odstavce kromě prvního spodní značka posouvá začátek všech řádku odstavce, přičemž se zachovává vzdálenost horní a střední značky (nemění se odsazení-předsazení prvního řádku)

Odrážky

Pro zpřehlednění výčtů můžeme využít odrážky (značky před začátkem odstavce), v žádném případě nevkládejte odrážky do textu jako symboly, ale zvykněte si, že odrážka je vlastnost odstavce. Odrážky přidáme buď přímou volbou Styl odrážek z nabídky FORMÁT anebo klepnutím do posledního tlačítka ve Formátovacím panelu. Vlastnost funguje jako přepínač (odstavec tuto vlastnost buď má anebo nemá, v programu WordPad má odrážka tvar plného kolečka). Opět můžeme zvolit tuto vlastnost před editací prvního bodu s odrážkou a po posledním bodu tuto vlastnost vypnout nebo lze napsat celý seznam bez odrážek a teprve poté

Kapitola 3: WordPad

18

označit cel seznam do bloku a nastavit odrážky dodatečně. Všimněte si, že při označení bloku se odrážky nacházejí mimo něj (nebyly napsány jako symboly). OBR. 3-10: SEZNAM S ODRÁŽKAMI

nastavení vlastností odstavce pro seznam s odrážkami v této ukázce

seznam označený do bloku

Pro odstavce s odrážkou se hůře odhaduje nastavení odsazení v okně Odstavec, rovněž se nepatrně mění funkce značek na pravítku. OBR. 3-11: ZNAČKY PRO LEVÉ ODSAZENÍ ODSTAVCE S ODRÁŽKOU

horní značka posouvá pozici odrážky prostřední značka mění začátek textu ve všech řádcích odstavce spodní značka posouvá odrážku a zároveň začátek všech řádku odstavce, přičemž se nemění vzdálenost odrážky od začátku řádků

Tabulátory

Pro psaní sestav můžeme využít tabulátor stejně jako u psacích strojů. Stisknutím klávesy Tab posuneme kurzor na nejbližší tabelační zarážku směrem vpravo. Automaticky jsou nastavené zarážky ve vzdálenosti 1,25 cm po celé šířce řádku (mezi levým a pravým okrajem). Pozice zarážek jsou viditelné ve spodním okraji pravítka pod bílou částí s čísly. V ilustrativních obrázcích níže svislé čáry zdůrazňují fungování tabulátorů. Při psaní sestavy z obr. 3-12 postupujeme takto:  napíšeme U053, stiskneme klávesu Tab,  napíšeme Word 1, stiskneme Tab,  napíšeme středa a stiskneme Tab,  napíšeme časové rozmezí a stiskneme Enter. Ve druhém řádku postupujeme analogicky.

Kapitola 3: WordPad

19

OBR. 3-12: SESTAVA S OBECNÝMI TABULÁTORY

Pokud nejsme spokojeni s rozmístěním tabulátorů (někde jsou údaje příliš blízko, jinde příliš daleko od sebe), můžeme nastavit na pravítko vlastní zarážky, které ruší fungování těch přednastavených (až za poslední naší značkou zase začnou fungovat). Není třeba sestavu mazat a psát znovu, stačí ji celou označit a pak umístit vlastní zarážky, text okamžitě zareaguje a změní se vzdálenost údajů. Vlastní zarážky spravujeme myší nebo v dialogovém okně Tabulátory, které zobrazíme volbou Tabulátory z nabídky Formát. Nastavení tabulátorů myší

Novou zarážku umístíme na pravítko klepnutím myší přímo do pravítka, konkrétně do bílé části s měřítkem. Pokud chceme zarážku naopak odstranit, táhneme za ni myší směrem dolů z pravítka 9 . Rovněž můžeme tažením myší měnit pozici zarážek. OBR. 3-13: SESTAVA S VLASTNÍMI TABULÁTORY

Nastavení tabulátorů v dialogové m okně

V dialogovém okně zadáme požadovanou pozici, kterou si odečteme na pravítku, stiskneme tlačítko Nastavit. Můžeme zde také odstraňovat zarážky, a to podobným postupem: označíme v seznamu zarážku, kterou chceme odstranit z pravítka v seznamu zarážek a stiskneme tlačítko Vymazat. OBR. 3-14: DIALOGOVÉ OKNO TABULÁTORY PROGRAMU WORDPAD

9

Nepřesouvejte zarážky vlevo nebo vpravo, pak by mohla zarážka začít fungovat nepatřičně.

Kapitola 3: WordPad

20

Oba postupy jsou opět propojené, v dialogovém okně se zobrazují tabelační zarážky, které se nacházejí aktuálně na pravítku. Kdybychom označili do bloku nesourodé odstavce, ve kterých by byly nastaveny zarážky odlišně, v dialogovém okně by se neobjevily.

3.4

Práce se souborem

Pro práci se soubory jsou dostupné všechny běžné příkazy kromě příkazu Zavřít. Nepředpokládá se práce s několika dokumenty současně, práci s aktuálním dokumentem ukončíme ve chvíli, kdy otevřeme jiný dříve uložený soubor nebo nový prázdný soubor nebo ukončíme práci s celým programem (volbou Konec z nabídky SOUBOR nebo tlačítkem Zavřít, tzv. křížkem, v pravém horním rohu okna). Pro práci se souborem můžeme využít nabídku SOUBOR (u některých voleb jsou zobrazeny klávesové zkratky) nebo tlačítka v Panelu nástrojů. OBR. 3-15: PŘÍKAZY PROGRAMU WORDPAD PRO PRÁCI SE SOUBOREM

pro rychlý přístup k souborům, s nimiž jsme naposledy pracovali, můžeme využít názvy v této části nabídky; klepnutím na název souboru jej otevřeme

Náhled

Příkaz Náhled ukáže rozložení aktuálního dokumentu na listy papíru, v horní liště okna jsou tlačítka pro Tisk, a pro listování náhledem. Tlačítka, která jsou „zhasnutá“ (v obr. 3-16 je to Oddálit), v danou chvíli nelze použít, odpovídá to vždy aktuální situaci při prohlížení. V dolní liště můžeme sledovat, na kterou stránku dokumentu nahlížíme. Do režimu úprav dokumentu se vrátíme tlačítkem Zavřít.

Kapitola 3: WordPad

21

OBR. 3-16: REŽIM NÁHLED V PROGRAMU WORDPAD

Vzhled stránky

Příkaz Vzhled stránky vyvolá dialogové okno, v němž můžeme upřesnit formát stránky, orientaci a okraje – standardní nastavení je 2,5 cm z každé strany, tedy 25 mm. Pokud víme, že budeme vytištěné listy děrovat a zakládat, můžeme přidat levý okraj (při volbě oboustranného tisku pak nastavujeme místo levého a pravého okraje vnitřní a vnější okraj, tedy automaticky je střídavě zvětšený levý a pravý). OBR. 3-17: VZHLED STRÁNKY V PROGRAMU WORDPAD

Odeslat

Pokud používáte ve svém počítači pro zpracování elektronické pošty program Outlook, příkazem Odeslat můžete připravit dokument k odeslání. Otevře se formulář elektronické zprávy, kde je aktuální dokument připraven jako příloha a můžeme vyplnit ostatní pole formuláře obvyklým způsobem.

Kapitola 3: WordPad

3.5

22

Nástroje pro úpravy

V nabídce ÚPRAVY a na Panelu nástrojů najdeme užitečné příkazy pro vyhledávání a nahrazování a příkazy pro práci se schránkou. Schránku můžeme obsluhovat příkazy z menu, tlačítky, ale také Schránka klávesovými zkratkami (viz nápověda v menu) a příkazy z místní nabídky ve WordPad (zobrazí se po klepnutí pravým tlačítkem na označený blok textu) – všechny možnosti vidíte na obr. 3-18). Příslušnou část textu označíme postupy uvedenými v kapitole 1.5. Musíme pozorně označovat v místě, kde jsme stiskli Enter, neboť je rozdíl, jestli označíme jenom text odstavce bez ukončení nebo celý odstavec včetně ukončení odstavce. Tento rozdíl budeme podrobněji demonstrovat v programu Microsoft Word, kde lze konce odstavce zobrazit. Pokud se Vám stane, že manipulací s označeným blokem se text rozhází, vraťte prostě Zpět a proveďte vše znovu, pozorněji. OBR. 3-18: NÁSTROJE PRO ÚPRAVY V PROGRAMU WORDPAD

místní nabídka

Jak se pohybovat po dokumentu bylo vysvětleno v kapitole 1.4. Pokud Vyhledávání známe konkrétní slovo, které chceme v textu z nějakého důvodu najít, můžeme a nahrazování použít příkaz Najít z nabídky ÚPRAVY, případně tlačítko s obrázkem dalekohledu nebo klávesovou zkratku Ctrl+F (viz obr. 3-18). Ve všech případech vyvoláme dialogové okno Najít a zadáme požadovaný výraz. Zadáme-li parametry podle obr. 3-19, program nenajde v aktuálním dokumentu slovo Příklady, Příkladný, apod., neboť to zajistí zaškrtnuté políčko Pouze celá slova. Stejně tak nevyhledá slovo příklad uvnitř věty, neboť to vylučuje zaškrtnuté Rozlišovat malá a velká písmena. Podobně funguje funkce Nahradit. Stejnojmenné dialogové okno vyvoláme volbou z nabídky ÚPRAVY nebo klávesovou zkratkou Ctrl+H. Při nahrazování mají zaškrtávací políčka větší význam než při vyhledávání, neboť zadání podle obr. 3-19 zajišťuje, že bude nahrazeno pouze slovo Příklad, a to v prvním pádě a na začátku věty, a že nahrazením nevytvoříme například ze slova příkladný slovo ukázkaný! Podobně je rizikové tlačítko Nahradit vše, raději postupně střídáme tlačítka Najít další – Nahradit…

Kapitola 4: Písemná korespondence

23

OBR. 3-19: DIALOGOVÁ OKNA NAJÍT A NAHRADIT

4. Písemná korespondence S postupy, které jsme se naučili v předchozích kapitolách, zvládneme napsat běžný dopis. Nejčastěji píšeme soukromé dopisy nebo žádosti na úřady, reklamujeme zakoupené zboží apod., budeme tedy každopádně psát jako fyzické osoby, a to opět fyzickým osobám (tzv. soukromé dopisy) nebo právnickým osobám 10 . Oproti pravidlům platným v dobách psacích strojů zaznamenávají doporučení pro úpravu písemností zjednodušení. Často klasické dopisy nahrazuje e-mail, kde formální úpravu pro dopisy není třeba dodržovat vůbec, podstatný je obsah (co, kdy, kam, za kolik…). Pokud chceme korespondenci zakládat, je vhodnější i při elektronickém styku posílat vlastní dopis v příloze a v textu e-mailu napsat jen průvodní text, kde vysvětlíme, co je v příloze. Soukromé dopisy

Dopisy fyzických osob právnickým osobám

Úprava soukromých dopisů mezi občany není normou stanovena, u polooficiálních písemností (kondolence, omluvné dopisy, pozvánky) se doporučuje pro přehlednost dodržet úpravu jako u dopisů adresovaných právnickým osobám, pouze vynecháme adresu adresáta a věc (viz dole). Celkový vzhled dopisu by měl být vyvážený, měl by pokrývat většinu plochy stránky (alespoň dvě třetiny). Není nutné dodržet přesné rozestupy mezi jednotlivými částmi dopisu, jak tomu bývalo u klasických obchodních dopisů, použijeme přiměřenou mezeru, kterou zvětšíme opakovaným stisknutím klávesy Enter. Vlastní část dopisu se snažíme příliš nerozvolňovat, spíše zvětšujeme mezery mezi jednotlivými částmi dopisu. Dopis adresovaný firmě, úřadu nebo instituci obsahuje tyto části v tomto pořadí:

10

Norma ČSN 01 6910 – Úprava písemností zpracovaných textovými editory (duben 2007) upravuje dále obchodní a úřední dopisy (mezi firmami), osobní dopisy (např. blahopřání k životnímu jubileu), soukromé dopisy mezi občany a dopisy do zahraničí.

Kapitola 4: Písemná korespondence

24

 adresa odesílatele může být upravena různě, vhodné je od levé svislice (jako zde v ukázce)  adresa adresáta od levé svislice  místo a datum zarovnané vpravo, tvar Praha 1. ledna 2012, tj. město v 1. pádě, bez čárky za městem  věc tučně, bez slova „Věc“  oslovení  vlastní text dopisu od levé svislice, důležité sdělení můžeme napsat jako samostatnou větu zarovnanou na střed, zvýraznit lze tučným písmem.  pozdrav  vlastnoruční podpis vlevo nebo vpravo, nepředepisuje se, neboť je uvedeno v adrese odesílatele  seznam příloh Přílohy nebo 2 přílohy nebo Plánek

4.1

Úprava adres

Rovněž doporučení pro psaní adres zaznamenala určité změny. Platí, že konečný adresát je uveden nejdříve, čím níže postupujeme v adrese, tím se zvětšuje teritorium, v němž se adresát nachází. Výjimkou nejsou ani adresy, kdy je uvedeno jednak jméno firmy či název útvaru nebo oddělení, jednak jméno konkrétního zaměstnance, jemuž se má dopis doručit. Je-li uveden na prvním místě zaměstnanec, považuje se dopis za soukromou korespondenci (je možné, že odesílatel nezná adresu bydliště, ale ví, kde adresát pracuje). Jedná-li se o úřední dopis (reklamaci, žádost, …), musíme na prvním místě uvést právnickou osobu a teprve níže jméno zaměstnance. Nebude-li přítomen v zaměstnání, může korespondenci převzít osoba, která jej zastupuje nebo jiná osoba z daného útvaru. Další pravidla pro psaní adres a pro úpravu obálek: Obálka

 PSČ se nepředsazuje, za PSČ se píší dvě mezery,  název dodací pošty se píše velkými tiskacími písmeny,  u zásilek doručovaných do míst, kde nesídlí adresní pošta, se nepíše před jménem dodací pošty zkratka p.,  v obcích, kde se nepoužívá systém ulic, se jméno obce uvádí jen jednou  adresu adresáta píšeme na obálce do pravého dolního kvadrantu,  zpáteční adresu na obálce píšeme na čelní stranu obálky do levého horního roku, nepřeškrtáváme

Kapitola 5: Microsoft Word 2010

25

TAB. 2: UKÁZKY ADRES

Vážený pan Ivan Kovář č. p. 23 123 00 LHOTA

Slečna Ivana Kovářová u p. Josefa Císaře Korunovační 123 00 HRADEC KRÁLOVÉ Další příklady adres najdete na webu České pošty (www.cpost.cz) v sekci Užitečné nástroje a návody11. Sourozenci Jan a Ivan Kovářovi Lhota 23 123 00 KRÁLOVKA

5. Microsoft Word 2010 Program Microsoft Word 2010 má mnoho pokročilých nástrojů pro zjednodušení práce a pro tvorbu složitějších dokumentů vůbec. OBR. 5-1: PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ MICROSOFT WORD 2010

panel nástrojů Rychlý přístup

pás karet

pravítka posuvník

stavový řádek

 Panel nástrojů Rychlý přístup umožňuje rychlý přístup k často používaným funkcím. Některá tlačítka můžeme přidat prostřednictvím šipky na konci panelu, jakákoli tlačítka, z pásu karet přidáme prostřednictvím místní nabídky k danému tlačítku. 11

Pro jednodušší nalezení můžete zadat heslo „vzory poštovních adres“ do vyhledávacího pole na úvodní stránce webu.


26

 Pravítka ukazují rozměry stránky, zobrazíme je zaškrtnutím pole Pravítko na kartě Zobrazení. Vodorovné pravítko můžeme použít pro nastavení odsazení a tabulátorů stejně jako v programu WordPad.  V pásu karet se nacházejí karty Domů, Vložení, … Doplňky; na každé kartě najdeme tlačítka uspořádaná do skupin podle funkce. Například na kartě Domů je skupina Písmo, v ní tlačítka pro formátování písma (Velikost písma, Tučné, …). Zvláštní postavení má modře zvýrazněná karta Soubor, která se rozprostře přes celou pracovní plochu a zakryje dokument (nazývá se také BackStage = zákulisí). Karty a tlačítka volíme prostým klepnutím myší, nikoli poklepáním.  Na stavovém řádku na obrázku vidíme informaci o počtu stránek, slov, stav kontroly pravopisu, tlačítka pro přepínání zobrazení dokumentu a měřítko s lupou. Obsah řádku můžeme volit sami prostřednictvím místní nabídky.  Někdy se může v levé nebo pravé části okna Wordu zobrazit pracovní podokno, například při vyhledávání a nahrazování.

5.1

Rozšířené možnosti pro editaci

Při editaci textu můžeme pohodlně vložit do textu libovolné znaky včetně různých, řekněme, okrasných a text oživujících symbolů. Kromě toho máme více možností ovlivnit „chování textu“ pomocí kombinací kláves nebo příkazů, které budou pouze fungovat, ale neuvidíme je na papíře. Speciální znaky a symboly Speciální znaky a symboly můžeme do textu vložit různým způsobem, některé z nich jsou spíše pro pokročilé uživatele, kteří píší denně, ty zmíníme jen okrajově. Editace pomocí klávesnice je shodná jako ve WordPadu, tudíž se jí nebudeme zabývat. 5.1.1.

Vložení symbolu z mapy znaků

V aplikaci Word máme přímou možnost vkládat dostupné znaky tlačítkem Symbol (karta Vložení, skupina Symboly). Pokud hledaný symbol nenajdeme v nabídce naposledy použitých symbolů, volbou DALŠÍ SYMBOLY otevřeme dialogové okno (viz obr. 5-2). OBR. 5-2: DIALOGOVÉ OKNO SYMBOL


27

Najdeme hledaný znak (můžeme prohledávat různé sady znaků vyzkoušejte Symbol, Wingdings nebo Webdings), označíme jej a stiskneme Vložit nebo na znak poklepáme myší. Znak se vloží na aktuální místo v dokumentu. Můžeme vkládat další znaky nebo okno zavřít. Klávesová zkratka

Vybrané znaky můžeme vkládat do textu stisknutím některé klávesy z alfanumerické části za současného přidržení klávesy AltGr.

Vložení symbolu prostřednict vím kódu

Každý znak má svůj kód a pomocí kombinace Alt + kód napsaný na numerické klávesnici můžeme symbol vložit do textu. Kód zjistíme v okně Symbol, a to tak, že ve spodní části okna zvolíme v poli Sada možnost ASCII (desítkově). V obrázku na straně 26 můžeme vidět kód znaku @ - 64. Najdeme-li trojmístný kód, někdy je ještě předřadit nulu. Následující tabulka ukazuje různé možnosti vložení vybraných znaků. TAB. 3: MOŽNOSTI VLOŽENÍ VYBRANÝCH SYMBOLŮ

Znak * € ° $ & @ ß

Název hvězdička euro stupeň, kroužek dolar ampersand zavináč ostré es

Klávesa numerická klávesnice - * -

Klávesové zkratky pravý Alt + levý Alt + 42 pravý Alt + e levý Alt + 0128

klávesa „středník“ + Shift

levý Alt + 0176

rozložení EN – klávesa „4“ rozložení EN – klávesa „7“ rozložení EN – klávesa „2“ v německém rozložení

pravý Alt + ů pravý Alt + c pravý Alt + v pravý Alt + §

levý Alt + 36 levý Alt + 38 levý Alt + 64 levý Alt + 0223

Aplikace Word dokáže během psaní automaticky opravovat chyby Automatické uživatele, ale automatické opravy lze také využít pro vložení speciálních znaků opravy a symbolů. Ve volbě SOUBOR zvolte MOŽNOSTI, vyberte kartu Kontrola pravopisu a mluvnice a stiskněte tlačítko Možnosti automatických oprav… V dolní části karty Automatické opravy dialogového okna Automatické opravy: vidíme v levém sloupci skupiny znaků, které budou automaticky opraveny na znak zobrazený v pravém sloupci. Po napsání posloupnosti znaků se okamžitě, případně po stisknutí mezery za řetězcem řetězec změní v přiřazený symbol. (Zdánlivě nesmyslná automatická oprava tří teček za tři tečky je ve skutečnosti záměnou tří teček za výpustku – trojtečku.) Do seznamu Automatických oprav lze přidávat také slovní spojení, například taková, v nichž často chybujeme nebo třeba fráze, které často používáme. Inspirovat se můžete ve stávajícím seznamu. Tip: Zkuste zadat do seznamu automatických oprav při psaní svůj monogram a nechte jej nahradit svým celým jménem a příjmením. Dejte však pozor, aby Váš monogram nebyl shodný s nějakým běžným českým slovem. Např. Ondřej Novák nemůže zadat v levém sloupci zkratku ON, mohl by použít např. O.N. nebo OLN nebo OONN. Toto zadání je také znázorněno v obrázku.


28

OBR. 5-3: MOŽNOSTI AUTOMATICKÝCH OPRAV

5.1.2.

Kontrola pravopisu a gramatiky Kontrola pravopisu a gramatiky by měla následovat bezprostředně po editaci. Klávesou F7 nebo tlačítkem Pravopis a Gramatika na začátku karty Revize vyvoláme dialogové okno Pravopis a gramatika (viz obr. 5-4). V dialogovém okně se posupně ukazují slova s chybami pravopisnými (červeně) a mluvnickými (zeleně). Zpravidla se v prostřední části okna navrhují opravy, pokud zde najdeme návrh, který se nám hodí, tak jej označíme. Pokud nám žádný návrh nevyhovuje, opravíme chybu ručně v poli, kde se ukazuje chyba. V obou případech nakonec klepneme na Zaměnit, tím se změna provede v textu. Pokud je slovo správně a dá se předpokládat, že ho použijeme i v dalších dokumentech, můžeme „chybu“ ošetřit tlačítkem Přidat do slovníku a od té chvíle bude pro náš počítač (pro všechny aplikace z balíku Microsoft Office) známé. Je-li slovo správně, ale nebude se vyskytovat v našich dokumentech opakovaně, volíme Přeskočit. Tlačítka Přeskakovat a Zaměňovat volíme velmi opatrně, znamená to, že stejným způsobem bude slovo přeskočeno nebo zaměněno až do ukončení aplikace Word. Kontrola probíhá tak, že se slova v dokumentu porovnávají se slovy ve slovníku, rozhodující pro volbu slovníku je jazyk, který je slovu přiřazen. Nastaví se při psaní podle aktuálně zvoleného rozložení klávesnice (CS - EN


29

ve stavovém řádku). Předpokládá se, že máme-li české rozložení, píšeme česky… Přiřazení jazyka slovu můžeme změnit v poli Jazyk slovníku. OBR. 5-4: OKNO PRAVOPIS A GRAMATIKA

Přes volbu Možnosti z menu SOUBOR, v části Kontrola pravopisu a mluvnice můžeme upřesnit podmínky kontroly pravopisu. Užitečné je zaškrtnutí polí zvýrazněných v obr. 5-5. Volby „… při psaní“ zajistí podtrhávání chyb přímo v dokumentu (červeně pravopis, zeleně gramatiku), prostřední pole umožní kontextovou kontrolu pravopisu (tj. přes místní nabídku k podtrženému slovu). Podtrhávání chyb můžeme využít jen k tomu, že chyby budou zvýrazněné. Vlastní opravu chyb můžeme provést přímou editací bez použití kontroly pravopisu. Podtržení se nevytiskne.


30

OBR. 5-5: MOŽNOSTI KONTROLY PRAVOPISU A MLUVNICE

Pokud máme nastavenu kontrolu pravopisu a mluvnice při psaní, můžeme opravovat chyby prostřednictvím místní nabídky, v horní části se nabízejí možné tvary, stejné jako v dialogovém okně Pravopis a gramatika.

5.2

Rozšířené možnosti formátování písma

Příkazy pro formátování písma najdeme na kartě Domů ve skupině Písmo. U některých tlačítek se zobrazuje v bublinové nápovědě klávesová zkratka, kterou můžeme použít místo daného tlačítka (i zde můžeme tučné písmo přepínat kombinací Ctrl+B). Kompletní nabídku vlastností písma najdeme v okně Písmo (má dvě karty – Písmo a Proložení znaků). Okno zobrazíme kliknutím na spouštěč dialogového okna (nenápadný ovládací prvek v pravé dolní části skupiny Písmo) nebo volbou Písmo z místní nabídky. Dialogové okno Písmo a spouštěč dialogového okna vidíte na obr. 5-6. Minipanel nástrojů

Dalším místem, kde najdeme základní tlačítka pro úpravu formátu, a to nejen písma, je tzv. minipanel nástrojů 12 , který se zobrazí jednak společně s místní nabídkou, jednak bezprostředně po označení v blízkosti bloku textu. Zde najdeme podobná tlačítka jako na kartě Domů (tlačítka jsou při ruce i ve chvíli, kdy máme zrovna zobrazenu jinou kartu než Domů). Minipanel se prvotně zobrazuje

12

Zobrazení tohoto panelu lze ovlivnit v Možnostech (Soubor  Možnosti), a to zaškrtnutím prvního tlačítka v dialogovém okně.


31

nevýrazně, tlačítka jsou funkční, najedeme-li myší na minipanel. OBR. 5-6: NÁSTROJE PRO FORMÁTOVÁNÍ PÍSMA VE WORDU

Nové vlastnosti písma

Kromě vlastností známých z programu WordPad máme k dispozici Dvojité přeškrtnutí, Kapitálky (KAPITÁLKY), Všechna velká, Skryté (například učitel si může připravit test s odpověďmi, vyplněný test si vytiskne pro sebe, pak všechny odpovědi zformátuje vlastností „Skryté“ a vytiskne pro studenty) a index. Horní index používáme pro mocniny. Základní mocniny najdeme mezi symboly v mapě znaků (² ³ ¹), kdykoli můžeme mocninu zapsat tak, že číslici napíšeme bez mezery za základ mocniny a poté samotnou číslici zformátujeme (buďte pečliví při označování, přesnější je nyní označovat pomocí klávesnice). Mezi symboly však nenajdeme žádné dolní indexy, ty musíme vždy vytvořit formátováním. Je vhodné před formátováním napsat ještě znak, který následuje za budoucím indexem (mezeru, tečku apod.), aby pak index nebyl nastaven i pro další text. Pak by se mohlo stát toto: 42 m2


32

plochy

. Mezi mocninami vloženými jako symbol a vytvořenými pomocí indexu je nepatrný vizuální rozdíl: m² - m2. Poslední vlastností písma, která má smysl pro začátečníky, je proložení znaků, které můžeme nastavit v kartě Upřesnit dialogového okna Písmo. Docílíme tím oddálení písmen od sebe. Nepoužívejte k proložení znaků mezery, neboť z pohledu editoru by bylo každé písmeno bráno jako slovo!

5.3

Rozšířené možnosti formátování odstavce

Postupy formátování jsou analogické formátování písma, tzn., že používáme tlačítka na kartě Domů, místní nabídku s minipanelem nástrojů a dialogové okno Odstavec. Kromě toho můžeme využít pro některé vlastnosti i pravítko (podobně jako ve WordPadu). Všechny vlastnosti odstavce najdeme v okně Odstavec (viz obr. 5-7). OBR. 5-7: DIALOGOVÉ OKNO ODSTAVEC

Pro začátečníka nemá význam pole Úroveň osnovy ani nastavení v kartě Tok textu. Pole Před a Za v sekci Mezery slouží k nastavení prázdného


33

místa před a za odstavcem ve smyslu nad a pod. Mezery nalevo a napravo od odstavce se nastavují v polích v sekci Odsazení. Zarovnání do bloku

Odsazení

K základním způsobům zarovnání (vlevo, na střed a vpravo) přibývá zarovnání do bloku, které se vyznačuje tím, že levý i pravý okraj odstavce je zarovnaný, a text se rozprostře po celém řádku (rozšíří se mezery mezi slovy). Všechny základní odstavce tohoto dokumentu jsou zarovnané do bloku, a to s odsazeným prvním řádkem. Odsazení používáme stejně jako v programu WordPad, jediná novinka je možnost zrcadlového odsazení (zaškrtávací políčko), která se využívá pro dokumenty vytisknuté oboustranně, s vazbou. Je-li zaškrtnuto, změní se popis pole Vlevo na Uvnitř a pole Vpravo je přejmenováno na Vně. Pro rychlé odsazení můžeme použít tlačítka Zmenšit odsazení a Zvětšit odsazení ve skupině Odstavec na kartě Domů. Tlačítka ovlivňují odsazení vlevo, to se zvětšuje nebo zmenšuje vždy o 1,25 cm.

Odrážky a číslování

V textovém editoru Word máme možnost volit různé tvary odrážek, navíc je na výběr celá řada číslovaných seznamů. Výhodou číslovaných seznamů je mimo jiné i to, že při odstranění nebo doplnění řádků do seznamu se vše automaticky přečísluje. Pokud nám nevyhovuje rozbalená nabídka odrážek nebo číslování, můžeme volbou DEFINOVAT NOVOU ODRÁŽKU… nebo DEFINOVAT NOVÝ ČÍSELNÝ FORMÁT… otevřít dialogové okno, kde zvolíme jiný symbol, obrázek nebo upřesníme číslování (např. místo tečky nastavíme závorku po čísle apod.). K dispozici je i víceúrovňové číslování, které se používá zejména v rozsáhlých dokumentech pro číslování Nadpisů (jako v tomto textu), proto se jím nebudeme více zabývat. OBR. 5-8: ODRÁŽKY A ČÍSLOVÁNÍ

Kapitola 5: Microsoft Word 2010 Řádkování

34

Další vlastností je řádkování, které určuje vzdálenost mezi řádky v rámci odstavce. Tlačítko najdeme ve skupině Odstavec. Volba MOŽNOSTI ŘÁDKOVÁNÍ… vede do dialogového okna Odstavec. Základní řádkování je obdobné jako u psacího stroje. OBR. 5-9: ŘÁDKOVÁNÍ A ZOBRAZENÍ VŠECH ZNAKŮ

Skryté znaky

Pro zajímavost si můžeme zobrazit skryté neboli netisknutelné znaky, které nám ukazují, například, kdy jsme stiskli mezerník, tabulátor nebo Enter, tedy klávesy, které nepíší běžné znaky (písmena, číslice, znaménka či symboly). Pokročilý uživatel může ze skrytých znaků vyčíst i důvody, proč se chová text nečekaně.

V této ukázce můžeme vyčíst, že na začátku řádku a pak ještě dvakrát byl použit tabulátor (šipka), mezi slovy je vždy jedna mezera (tečka v řádku), na konci řádku enter (symbol ¶). Kolečko, které je po předložce ve výrazu „v těstíčku“ symbolizuje pevnou mezeru. Na tu se mění díky automatickým opravám mezera po neslabičných předložkách (k, s, v, z). Tabulátory

Tabulátory nastavujeme na pravítku a v dialogovém okně. Dialogové okno vyvoláme z okna Odstavec (tlačítkem Tabulátory… v levém dolním rohu okna). Kromě tabulátoru, který funguje stejně jako u psacího stroje, tzn., že text příslušející k tabulátoru je zarovnán vlevo, máme k dispozici tabulátory zarovnávající vpravo, na střed a na desetinnou tečku. Fungování tabulátorů ukazuje obr. 5-10. V tomtéž obrázku vidíme tlačítko v průsečíku levého a horního pravítka (vyznačené kroužkem), zde volíme tvar tabulátoru. V dialogovém okně Tabulátory na obr. 5-10 je znázorněno nastavení tabulátorů odpovídající ukázce. Poslední tabulátor (na pozici 6,25 cm zarovnává na desetinnou čárku a má nastaven vodící znak – tečky vedoucí k textu na značce). Pole Výchozí krok ovlivňuje rozmístění přednastavených zarážek na pravítku.


35

OBR. 5-10: TABULÁTORY V PROGRAMU WORD

Ohraničení a stínování

Pro zvýraznění textu můžeme použít ohraničení nebo stínování (podbarvení) textu. Jednou z možností zvýraznění je použití tlačítka Barva zvýrazněného textu ve skupině Písmo. Na výběr je sada barev připomínajících zvýrazňovače. Další možností je využití tlačítek Ohraničení a Stínování ve skupině Odstavec. Obě vlastnosti lze aplikovat na samostatná slova, výrazy nebo celé odstavce. Pokud označíme blok, zvýrazní se pouze daná část textu, pokud pouze umístíme kurzor do nějakého odstavce, aplikuje se stínování nebo ohraničení na celý odstavec. Označíme-li části několika odstavců, zvýrazňujeme tyto odstavce také celé. Volba OHRANIČENÍ A STÍNOVÁNÍ v nabídce tlačítka Ohraničení a stínování vede do stejnojmenného dialogového okna. Světlé podbarvení odstavce bylo nastaveno v kartě Stínování, dvojité čáry v kartě Ohraničení. Musíme pečlivě kontrolovat náhled v pravé části okna, který se promítá v obou zmíněných kartách. Postupné změny stylu, barvy a šířky čáry totiž můžeme někdy dosavadní nastavení zrušit. Teprve když náhled odpovídá naší představě, stiskneme OK. V obr. 5-11 můžete porovnat nastavení vlastností v okně a výsledek daného formátování aplikovaný na celý odstavec a na jedno slovo (při formátování jednoho slova musí být jednotné ohraničení ze všech stran.


36

OBR. 5-11: OHRANIČENÍ A STÍNOVÁNÍ

5.4

Práce se souborem

V nabídce SOUBOR najdeme všechny tradiční volby pro práci se souborem (Uložit, Uložit jako, Otevřít, Zavřít, Nový). Pod volbou NAPOSLEDY OTEVŘENÉ nalezneme všechny nedávno otevřené soubory. Nově otvírané postupně vytlačují ze seznamu ty dříve otevřené. Symbol připínáčku napravo od názvů souborů můžeme použít k tomu, aby soubor v seznamu zůstával (použijeme to pro důležité dokumenty, s nimiž budeme pracovat dlouhodobě). Připínáček pak změní tvar a barvu a takto připnuté soubory se od té chvíle nabízejí v úvodu seznamu. Analogicky můžeme soubor odepnout.


37

OBR. 5-12: PRÁCE SE SOUBOREM

Při ukládání můžeme změnit Typ souboru například na Formát PDF (*.pdf), pak můžeme v dolní části okna Uložit jako upřesnit parametry: OBR. 5-13: DALŠÍ VOLBY ULOŽENÍ VE FORMÁTU PDF

Tlačítko Možnosti vede do dialogového okna, kde můžeme např. zadat, jaké stránky chceme uložit v tomto formátu (např. jen aktuální stránku – analogie s volbami tisku). Tlačítko Nástroje (vlevo dole v okně Uložit jako) umožní nastavit Kompresi obrázků (čím více obrázků dokument obsahuje, tím výraznější zmenšení souboru nastane). OBR. 5-14: KOMPRESE OBRÁZKŮ

Kapitola 5: Microsoft Word 2010 Tisk a náhled

38

Volba Tisk přepne zobrazení BackStage do náhledu a nastavení tisku. Zde je možné upřesnit rozsah stránek, orientaci papíru apod., některá nastavení zatím pro nás nemají smysl. Pod náhledem v pravé části je ovládací prvek lupa, tím můžeme zobrazit detaily na některé stránce nebo zkontrolovat celkové rozložení dokumentu. OBR. 5-15: NÁHLED A TISK

Pokud máte v počítači nainstalovanou virtuální tiskárnu PDF Creator, lze i touto cestou vytvořit PDF dokument, ale uložení souboru ve formátu PDF je zpravidla rychlejší než tisk a při maximální kompresi obrázků na velikost pro e-mail je výsledná velikost také příznivější.

5.5

Nástroje pro úpravy

Princip práce se schránkou a funkce vyhledávání a nahrazovaní fungují v podstatě stejné jako v programu WordPad, jen s malými odlišnostmi. Pro navigaci můžeme používat tlačítka na konci karty Domů – Najít, Vyhledávání Nahradit a Vybrat. a nahrazování Klepnutím na tlačítko Najít nebo klávesovou zkratkou Ctrl + F otevřeme podokno Navigace. V řádku nahoře zadáme hledaný výraz, a po krátké prodlevě v podokně vidíme výsledky hledání s krátkým kontextem, v dokumentu se výrazy zvýrazní žlutým podbarvením. Po ukázání na konkrétní výsledek hledání se v bublině ukáže informace o pozici výrazu v dokumentu (to má význam u rozsáhlejších textů). Klepnutím na výsledek se ukáže dané místo dokumentu v pracovní oblasti Wordu (stane se aktuálním místem).


39

OBR. 5-16: PODOKNO NAVIGACE

Dialogové okno Najít a nahradit zobrazíme volbou ROZŠÍŘENÉ (nabídka u tlačítka Najít nebo v řádku pro dotaz v podokně Navigace). Karta Přejít na má význam jen v rozsáhlých dokumentech. HLEDÁNÍ

Schránka

Schránku obsluhujeme běžným způsobem (pomocí klávesových zkratek, místní nabídky nebo tlačítek, která zde najdeme na začátku karty Domů - ve skupině tlačítek Schránka). Kromě toho, ovládací prvek v pravém rohu skupiny otevře podokno Schránka, které můžeme využít jako zásobník až pro 24 obsahů. Je-li podokno zobrazené, můžeme poklepáním myší na libovolnou položku ze schránky daný objekt vložit na aktuální místo dokumentu. Klepneme-li jen jednou, šipka po pravé straně umožňuje vložit nebo odstranit danou položku.

OBR. 5-17: PODOKNO SCHRÁNKA

Kromě standardních tlačítek pro práci se schránkou je v kartě Domů tlačítko Kopírovat formát, které se použije pro kopírování vzhledu z jednoho místa v dokumentu na jiné místo, tedy z textu na text, z obrázku na obrázek atd. Postup kopírování formátu je zcela jiný než při kopírování objektu, postupujeme takto: 1. označíme zdrojový text („vezmeme plechovku s barvou“), 2. stiskneme tlačítko Kopírovat formát („namočíme do plechovky štětec“), 3. označíme cílový text - je- klepnout, jinak musíme označit tažením primárním tlačítkem celý blok textu („natřeme štětcem cíl“).


5.6

40

Práce s obrázky

V programu Microsoft Word můžeme vkládat do dokumentu různé obrázky, které mohou buď doplňovat běžný text, dokonce může být celý dokument vytvořen z obrázků. Při tvorbě takového dokumentu (leták apod.) je vhodné i texty vkládat jako objekty, k tomu poslouží objekt WordArt nebo textové pole. S takto vloženým textem se lépe manipuluje, což je důležité pro celkovou kompozici. Tlačítka pro vložení obrázků najdeme na kartě Vložení ve skupině Ilustrace, tlačítka pro vkládání textových objektů na téže kartě ve skupině Text. Po vložení se do pásu karet doplní tzv. kontextová karta Nástroje obrázku (Formát). Na ní pak najdeme tlačítka pro úpravu obrázku. Obrázek ze souboru

Klipart

Vložení obrázku ze souboru využijeme zejména pro vkládání vlastních fotografií. Po stisknutí tlačítka se otevře okno Vložení obrázku, které je víceméně shodné s oknem Otevřít. Vybereme obrázek, který chceme vložit a poklepáním na jeho miniaturu nebo označením miniatury a následným klepnutím na tlačítko Otevřít vložíme obrázek do aktuálního místa v dokumentu. V místě, kde byl kurzor, se objeví obrázek. Dalším typem obrázku, který můžeme využít, je klipart. OBR. 5-18: PODOKNO KLIPART Klipartem se rozumí obrázek zařazený do galerie klipartů. Po stisknutí tlačítka Klipart se otevře po pravé straně podokno Klipart, kde můžeme zadat klíčové slovo, podle kterého vyhledáme žánrové obrázky s danou tématikou. Pokud jste právě připojeni k Internetu, nabízejí se kliparty rovněž z webu Office.com. K listování mezi výsledky hledání používáme posuvník, vybraný obrázek vložíme do dokumentu poklepáním nebo pomocí místní nabídky, kterou rozvineme klepnutím pravým tlačítkem do obrázku nebo klepnutím levým tlačítkem do modré lišty se šipkou na pravém okraji straně aktivního (označeného) obrázku. Stejně jako obrázek, i klipart se vloží do aktuálního místa v dokumentu kurzoru v pozici Rovnoběžně s textem. Praktické může být zkopírování obrázku do schránky (volba Kopírovat v místní nabídce), ostatní volby využijí spíše pokročilí uživatelé.


41

OBR. 5-19: OBRÁZEK A KLIPART PO VLOŽENÍ DO TEXTU

Pozice

Nově vložený obrázek se chová „jako velké písmeno“ (může se stát, že bude umístěn dokonce uvnitř slova, jako modré vlnky v obr. 5-19). Říkáme, že se vložil v pozici Rovnoběžně s textem. Pokud má být obrázek mezi odstavci, je vhodné vytvořit v daném místě volný řádek (Enterem), do něj vložit obrázek a ponechat jej v této výchozí pozici. Obrázek pak snadno zarovnáme vlevo, na střed nebo vpravo stejným způsobem jako klasický odstavec (tlačítky v kartě Domů). OBR. 5-20: VYBRANÁ KONTEXTOVÁ TLAČÍTKA ZE SKUPINY USPOŘÁDAT

Pokud potřebujeme obrázek umístit vedle textu nebo vytvořit kompozici z většího množství obrázků, je vhodné bezprostředně po vložení změnit pozici. Využijeme k tomu tlačítka v kontextové kartě ve skupině Uspořádat. Tlačítko Zalamovat text umožňuje zvolit různý způsob obtékání, tlačítko Pozice změní obtékání na Obdélník a navíc umístí obrázek na jednu z devíti základních pozic ve stránce. Zvolením jakékoli jiné pozice, než je Rovnoběžně s textem, se stane z obrázku plovoucí obrázek a můžeme jím libovolně manipulovat myší. Text se bude k obrázku chovat


42

v závislosti na zvolené pozici. V tomto odstavci je šermíř vlevo v pozici Těsné, šermíř vpravo v pozici Obdélník13. U fotografií bude obojí obtékání vypadat stejně (fotografie má tvar obdélníku). Pokud tvoříme kompozici, nezáleží na zvoleném způsobu obtékání, jen důležité je nemít obrázky ve výchozí pozici Rovnoběžně s textem. Šavle mezi šermíři je v pozici Za textem. V pozici je nutné obrázek upravit (jas, barevnost, …), aby text zůstal čitelný. Dva šermíře (dvě šavle) získáme tak, že obrázek zkopírujeme, umístíme na novou pozici, otočíme pomocí tlačítka Otočit ve skupině Uspořádat v kontextové kartě Formát (zde PŘEKLOPIT VODOROVNĚ), případně zarovnáme (tlačítko Zarovnat – Ostatní méně časté pozice si snadno odvodíte nebo vyzkoušíte. Úpravy obrázků

Obecně platí, že upravujeme vždy obrázek, který je aktivní, tedy ten, u něhož vidíme úchyty. Je možné upravovat více obrázků současně, společně je označíme postupným klepáním na obrázky za současného přidržení Ctrl. Pro úpravu obrázků můžeme využít tlačítka ve skupinách Upravit a Styly obrázků na kontextové kartě. Kombinací je nesčetné množství, můžete se inspirovat ukázkami, ke kterým je připojen popis postupu úprav () OBR. 5-21: UKÁZKY ÚPRAV OBRÁZKŮ

Fotografie

 úprava velikosti myší  otočení myší  Grafické efekty: Cement  Styly obrázků: Stín v perspektivě, bílý  Oříznout; Oříznout na obrazec: Plaketa  Ohraničení obrázku: barva v tónu fotografie

Obrázek

 Automatické opravy: jas + 40, kontrast + 40 (vpravo dole)  Barva: vhodný tón  Styly obrázků: Složený rámeček, černý  Efekty obrázků; Otočení v prostoru: Mimo osu 2 doleva  Efekty obrázků; Stín: V perspektivě - diagonálně, vlevo dole

Bezprostředně po vložení obrázku (nebo vždy po klepnutí na obrázek) uvidíme Úpravy po okrajích obrázku kulaté světlé značky v rozích, hranaté světlé značky obrázku pomocí myši uprostřed stran a kulatou zelenou značku nad horní stranou. Tyto značky nazýváme úchyty.

13

Rozdíl ve stylu obtékání vynikne pouze při zarovnání textu do bloku.


43

OBR. 5-22: ÚPRAVY POZICE A VELIKOSTI OBRÁZKU MYŠÍ

Po ukázání myší změní ukazatel myši svůj tvar, ten naznačuje, jakou akci budeme provádět, pokud v tuto chvíli začneme táhnout myší. Přesné funkce myši v jednotlivých místech jsou popsané v obr. 5-22. Obrazce

Text můžeme zatraktivnit také vložením obrazců. Narozdíl od obrázků se vloží v pozici Před textem. Obrazce upravujeme stejně jako obrázky, k dispozici máme kontextovou kartu Nástroje ŠIPKA kreslení (Formát). K formátování využíváme Styly obrazců, dále můžeme zvolit různé výplně, například texturu (šipka má výplň Kapky vody a je obtékána Těsně). Textura uvnitř tvaru je vlastně obrázek, také po klepnutí na tvar vyplněný texturou jsou k dispozici jednak kontextové nástroje obrázku (pro texturu), jednak nástroje kreslení (pro tvar šipka). Text napsaný uvnitř šipky je přidán přes místní nabídku (volba Přidat text). Změnou velikosti tvaru se nezmění velikost písma vepsaného textu. Mezi obrazci najdeme i zajímavé čáry (obr. 5-23): OBR. 5-23: ZAJÍMAVÉ ČÁRY

Většina automatických tvarů má kromě tradičních úchytů ještě žluté úchyty, které umožňují deformovat proporce.


44

OBR. 5-24: DEFORMACE TVARU ŠIPKA

Textové pole

Po klepnutí na tlačítko Textové pole ve skupině Text na kartě Vložení se rozevře galerie předdefinovaných textových polí (každé má nastavenou barevnost, velikost, umístění, formátování textu). Dole pod ukázkami je volba NAKRESLIT TEXTOVÉ POLE, která vloží textové pole s bílou výplní a tenkým černým ohraničením do místa, kde klepneme myší. Následně můžeme nastavit všechny vlastnosti ručně, podle svých představ, včetně úpravy velikosti a umístění. Textové pole bude v pozici Před textem, to nám, zejména v letácích, nebude vadit, jinak můžeme styl zalamování textu změnit. Je-li textové pole aktivní, zobrazí se kontextové nástroje – Nástroje kreslení (Formát). Těmito nástroji můžeme upravovat vzhled obdélníku pomocí tlačítek ve skupině Styly obrazců Toto textové pole je: a Velikost, chování tvaru tlačítky ve  formátováno pomocí Stylů obrazců, skupině Uspořádat nebo formátování text  t a t o č á s t t e x t u j e u p r av e n a stylem WordArt, tlačítky ve skupině Styly WordArt a Text.  text je zarovnán svisle na střed Uvnitř textového pole můžeme editovat (tlačítkem v kontextové kartě), text běžným způsobem. Formátovat vodorovně na (tlačítkem v kartě Domů), můžeme jako běžný text (vlastnosti písma upraven odrážkami, a odstavce). K úpravám pozice a umístění  na tvar je aplikován efekt zkosení. pomocí myši používáme stejné postupy  textové pole je obtékáno jako obdélník jako při práci s obrázky s tím rozdílem, že přesouvat pole musíme tažením za okraj. Uvnitř textového pole totiž vždy pracujeme s textem. Obdobně se chovají tvary, s přidaným textem (viz nahoře).

WordArt

Podobně jako máme předvolené kombinace textových polí, existuje i nabídka kombinací textového formátování, kterou nazýváme WordArt. Buď můžeme jako WordArt zformátovat text v běžném textovém poli (viz nahoře) nebo můžeme rovnou vložit WordArt stejnojmenným tlačítkem. Tehdy se vloží textové pole s výplní Bez WordArt výplně, s obrysem Bez a objekt se vloží v pozici Před textem. Kontextové nástroje kreslení umožňují formátovat nejen text, ale také tvar (obdélník) stejnými volbami jako u textového pole (ukázkový WordArt má tmavou výplň, bílý obrys čarou silnou 4,5 bodu, styl čáry je hranatě tečkovaná).

Základy editace textu v programu WordPad a Microsoft Word 2010

Recommend Documents