Editace fotografií v programu Zoner

Vysoká Vysokáškola školaekonomická ekonomickáv vPraze Praze Univerzita Univerzitatřetího třetíhověku věku

Editace Editacefotografií fotografiívvprogramu programuZoner Zoner

doc. doc.Ing. Ing.Stanislav StanislavHorný, Horný,CSc. CSc.

Praha Praha2011 2011

Určeno pro studenty Univerzity třetího věku VŠE v Praze

© Stanislav Horný, 2011 Typography © Stanislav Horný, 2011 This edition © Tribun EU, 2011 ISBN 978-80-263-0070-0

Obsah

1. GRAFICKÉ PROGRAMY 1.1 Funkce a princip grafických programů 1.2 Typy, parametry a použití grafických programů 1.2.1 Bitmapové programy pro retušování a montáž 1.2.2 Bitmapové malovací grafické programy 1.2.3 Vektorové grafické programy 1.2.4 Podpůrné grafické programy 1.2.5 Formáty dat 2. POSTUP PRÁCE PŘI EDITACI - WORKFLOW 2.1 Z karty na disk 2.2 Postup práce s fotkou 2.2.1 Přípravné operace - úvod 2.2.2 Globální úpravy - úvod 2.2.3 Detailní úpravy (retuš) - obecně 2.2.4 Montáž - obecně 2.2.5 Finální operace - obecně 3. PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ PROGRAMU ZONER 3.1 Nejdůležitější předvolby 3.2 Hlavní okna modulu Správce programu Zoner 3.3 Modul Editor 4. PŘÍPRAVNÉ OPERACE 4.1 Převrátit, otočit 4.2 Ořez 4.3 Natočení a ořez 4.4 Horizonty, svislice, sbíhající se linie 4.5 Rozměry a objem obrázků 4.5.1 Krok 1.: rozměry obrazu 4.5.2 Krok 2.: objem obrazu (konverze) 4.5.3 Krok 3.: lehké doostření 5. PREVIZUALIZACE - HISTOGRAM 6. GLOBÁLNÍ ÚPRAVY 6.1 Šum na fotce 6.2 Vylepšení kontrastu 6.3 Vylepšení jasu (zesvětlení, ztmavení) 1 6.4 Vylepšení jasu (střední tóny) 2

5 5 7 7 8 9 9 10 12 12 13 13 13 14 15 16 17 17 19 21 22 22 23 24 25 25 26 26 26 26 27 27 28 29 29

6.5 Globální úpravy - barevnost 6.5.1 Barevná teplota, barevné posuny „nádechy“ 6.5.2 Barevnost - zásadní změny 6.5.3 Barevnost - převod do šedé 6.6 Globální úpravy - selekce 7. DETAILNÍ ÚPRAVY 8. FINÁLE: DOOSTŘENÍ 8.1 Princip a aplikace 8.2 Parametry operace 8.3 Detailní doostření 9. DODATKY 9.1 Červené oči jednoduše 9.2 Panorama

29 29 30 31 31 33 35 35 36 36 37 37 38

Kapitola 1: Grafické programy

1. GRAFICKÉ PROGRAMY 1.1 Funkce a princip grafických programů Vizuální komunikace, obraz jako nositel informace, grafické programy

V minulosti sloužily obrazové prvky převážně jako ilustrace tj. jako doplňkový prvek k textu. Dnes se situace u určitých typů dokumentů obrací, nebo je minimálně vyvážená. Obraz (fotografie, kresba apod.) se v některých případech stává i hlavním nositelem informace, protože může být snadno přijímán jako ucelený a univerzální způsob komunikace se čtenářem. Kvalita a druh obrazových prvků v dokumentech jsou daleko více sledovány a jsou na ně kladeny mnohem vyšší nároky než dříve. Je nezbytně nutné, aby obrazové prvky měly silnou a jasnou vypovídací schopnost. Jen tehdy je člověk, který je nyní prakticky neustále vystaven permanentní vizuální komunikaci, schopen přijímat a rozlišovat informační obsah obrazových prvků.

K pořízení textu a k tvorbě jednodušších druhů dokumentů slouží textové programy. K pořízení grafiky a k tvorbě převážně grafických typů dokumentu slouží grafické programy. K integraci textových a grafických prvků do podoby, odpovídající požadavkům na přesné rozvržení a umístění těchto prvků v ploše stránek a k tvorbě profesionálních barevných dokumentů slouží především tzv. sázecí programy (např. Adobe InDesign, příp. Microsoft Publisher). Funkcí grafických programů je především úprava digitální podoby zdrojových obrázků (kresby, fotografie a diapozitivy), a případně určitý podíl (ve spolupráci se skenerem) na konverzi obrazových předloh do počítačové podoby. Další (a rovnocennou) funkcí grafických programů je tvorba ilustrací - tj. kreslení a malování pomocí počítače.


Dnes se hlavní aplikační oblasti zpracování grafiky na osobních počítačích nacházejí v následujících oblastech: − komplexní zpracování obrazových částí budoucích dokumentů a práce s veškerými dalšími grafickými prvky v dokumentech (tvorba a úprava grafiky tj. např. retuše, rotace, zvýrazňování detailů, tónování) − reprografie, umělecká tvorba a design - zpracování fotografií a kreseb, jejich vyhodnocování a změny (retuše, změna kontrastu, jasu,...), využití grafických aplikací k tvorbě původní grafiky a k návrhu obalů a předmětů − prezentační grafika - analýza dat a jejich grafické znázornění pomocí grafů a schémat, podporovaná prostředky pro prezentaci − animace a speciální vizuální efekty ve filmu - např. podpora vytváření kreslených animovaných filmů − multimediální aplikace - integrace různých typů dat v jednotném prostředí (zpracování grafiky, obrazu, textu, zvuku, animace a video signálu) − tvorba reklamních klipů, titulků, počítačové hry. Princip grafických programů je založen na dokonalých prostředcích pro práci s jednotlivými body nebo objekty obrázku. Grafické programy jsou orientovány na snadnou manipulaci s jednotlivými částmi obrázku, na snadnou aplikaci filtrů, efektů, změn jasu a barev apod. Podle primární orientace na určitý druh grafiky se rozlišují grafické programy bitmapové a vektorové. Toto dělení grafických programů vychází ze dvou základních druhů grafických souborů, ve kterých jsou uloženy obrazové informace. První skupina je orientována na tzv. bitmapovou grafiku (obraz je tvořen body), druhá skupina je orientována na tzv. vektorovou grafiku (obraz je tvořen objekty a tyto jsou definovány matematickým zápisem). Ve většině případů jsou však grafické programy schopny, byť v omezené míře, pracovat i s druhým typem grafiky, než na který jsou primárně zaměřeny. Bitmapově orientované grafické programy lze využít pro retušování, montáž nového obrazu z různých zdrojových objektů a další úpravy obrazových předloh (tzv. retušovací a malovací programy - například Adobe Photoshop, CorelPhoto-Paint, Zoner Photo Studio) a dále pro volnou grafickou tvorbu simulující klasické malířské nástroje (tzv. malovací programy - například Corel Painter nebo Fractal Design Sketcher pro černobílé kresby. Ve většině případů vystupují bitmapově orientované grafické programy pouze jako nástroj pro vytváření dílčích obrazových prvků budoucích dokumentů - pro konečnou podobu dokumentu se využívají pouze ve výjimečných případech. Vyjímkou je stále se rozvíjející využití programů při editaci fotografií, kde výsledkem práce je upravená, doostřená, nebo jinak vylepšená fotografie. Shrnutí – grafické programy jsou: − omezené, pokud jde o práci s rozsáhlými texty − výborným nástrojem pro tvorbu a úpravu vektorové nebo bitmapové grafiky − založeny na principu integrace grafiky s textem i bitmapovými obrázky do fyzicky jediného celku − schopny speciálních grafických funkcí (nástroje úpravy grafiky, speciální efekty, dokonalá správa barev) − schopny zpracovávat text jako samostatný grafický prvek, dokáží importovat velké množství nejrůznějších grafických i textových formátů dat − využívány profesionály v oboru grafického návrhu a tvorby jako hlavní nástroj (grafici, návrháři, typografové) − schopny (většinou) vytvořit podklady pro tisk barevných dokumentů (barevné separace).


1.2 Typy, parametry a použití grafických programů Grafické programy vycházejí ze dvou základních druhů obrazových - grafických souborů, ve kterých jsou uloženy obrazové informace. Podle primární orientace na určitý druh grafiky rozeznáváme tzv. bitmapové a vektorové grafické programy. První skupina je orientována na bitmapovou grafiku, druhá skupina je orientována na vektorovou grafiku. Vektorová a bitmapová grafika

Skupiny grafických programů

Grafické programy lze z hlediska použití členit i podle jejich hlavního aplikačního zaměření. Z tohoto pohledu je vhodné, aby univerzální grafické pracoviště bylo pro případné použití vybaveno alespoň jedním programem z každé z následujících aplikačních skupin: − bitmapově orientované programy pro retušování, montáž nového obrazu z různých zdrojových objektů a další úpravy naskenovaných obrazových předloh (např.: Adobe Photoshop, CorelPhoto-Paint) − bitmapově orientované programy pro volnou grafickou tvorbu simulující klasické malířské nástroje (tzv. malovací programy - například CorelPainter, Live Picture, CorelPhoto-Paint, Adobe Photoshop) − vektorově orientované programy pro volnou grafickou tvorbu a pro aplikaci vektorových efektů na text a další vektorové objekty (tzv. kreslicí programy například CorelDRAW, Adobe Illustrator) − programy pro podporu skenerů, konverzní programy (Adobe LightRoom), prohlížeče a editory fotek (Zoner Photo Studio) a programy pro snímání obrazu z monitorů (CorelCapture) - tzv. podpůrné grafické programy − ostatní programy se speciálním určením (programy pro prostorové modelování, animaci, prezentační, střihové a další podobné programy - nejsou však podmínkou pro běžnou práci - například 3D Studio, PowerPoint, Adobe Premiera. Toto členění vychází z primárního zaměření jednotlivých programů. Hranice mezi jednotlivými aplikačními skupinami programů nebudou a ani nemohou být jednoznačné, jednotlivé programy se v mnohém překrývají či doplňují. 1.2.1 Bitmapové programy pro retušování a montáž Společným znakem těchto programů je bohatý sortiment funkcí nejen pro práci s jednotlivými body, ale i se skupinami společně označených bodů obrazu. Velmi široká je nabídka retušovacích i kreslicích nástrojů, pomocí kterých lze upravovat případné nedokonalosti zdrojového obrazu, nebo změnit vybrané oblasti podle představy výtvarníka, fotografa nebo zákazníka. Většinu funkcí lze aplikovat na celý obraz, nebo pouze na jeho označené oblasti. Velké množství nástrojů a filtrů umožňuje v těchto programech realizovat nejrůznější efekty a manipulace s obrazem.

Kapitola 1: Grafické programy Nejdůležitější funkce retušovacích programů

Vzhled zdrojového obrazu lze takto změnit k nerozeznání v mnoha směrech: − odstranění nebo vložení částí obrazu − speciální efekty - různá zakřivení obrazu, reliéfy, podložení obrazu pozadím nebo překrytí obrazu vrstvou − změny jasu, kontrastu, barevnosti − práce s objekty určenými barvou či nepravidelnou křivkou, atd. V současnosti nejpoužívanějším programem této kategorie je AdobePhotoshop.

1.2.2 Bitmapové malovací grafické programy Bitmapově orientované malovací grafické programy jsou především určeny pro volnou grafickou tvorbu v prostředí bitmapové grafiky. Tomuto účelu odpovídají i jejich funkce: Nejdůležitější − filtry - zaostřování obrazu, mlžení obrazu, změna kontrastu a jasu, ovládání funkce malovajednotlivých barevných složek (RGB) v obrazu cích programů − manipulace s obrazem - inverze, převrácení obrazu, rotace, atd. − speciální filtry - pokládání určitých masek na obraz, např. sklo, vítr, reliéf, vlna, mozaika, atd. Tyto hlavní funkce jsou doplněny standardními nástroji, takže lze obraz doplnit grafikou a textem. Nástroje obsahují velké množství různých typů štětců, typů barev (simulace různých typů barev - např. vodové, olejové, tuš, inkoust, různě tvrdá tužka, aj.). Před kreslením si můžeme vybrat z nabízeného typu papíru, pro povrchy objektů lze vybírat z rozsáhlé knihovny textur. Aby bylo kreslení a úpravy obrazu co nejsnazší a přirozené, využívá se k ovládání především tablet. Tyto programy jsou určeny pro použití výtvarníky, ilustrátory a všemi, kteří se snaží pomocí počítače vytvářet umělecká díla. V současnosti nejpoužívanějším programem této kategorie je Corel Painter.


1.2.3 Vektorové grafické programy Obrázek lze vytvořit také jedním ze široké škály vektorových kreslicích programů. Dovolují definovat na kreslicí ploše objekty nejrůznějšího tvaru (včetně textu), které lze upravovat a dále s nimi manipulovat. Takto vznikne vektorová grafika. Nejdůležitější Objektový přístup těchto programů umožňuje rozsáhlé možnosti manipulace s funkce vektoro- vybranými objekty. Objekty lze přesouvat, měnit velikost, přebarvovat či měnit vých programů výplně a provádět nejrůznější speciální efekty, jako například: − torzi a deformace objektu − přiřazovat text ke křivkám, atd.

Funkce těchto programů dále zahrnují: − funkce pro kreslení - čára, kružnice, elipsa, pravoúhelník, mnohoúhelník, aplikace speciálních efektů (přechody mezi objekty, aplikace tvarů na objekt, aplikace perspektivy a dalšího rozměru apod.) − textové funkce - nastavení různých druhů písma (fontů), měnitelná či zkřivitelná písma − práce s vrstvami, možnosti manipulace se vzájemnou polohou objektů. Velmi žádanou funkcí této skupiny programů je možnost manipulace s objekty nejen v rovině, ale i v prostoru. Špičkové produkty této skupiny umožňují manipulaci s třírozměrnými objekty včetně jejich stínování, určování umístění a typu zdroje světla v prostoru a dalších náročných efektů. Programy jsou většinou doplněny rozsáhlou knihovnou obrázků a výplní. Nedílnou součástí jsou i knihovny řezů písma. V současnosti nejpoužívanějším programem této kategorie jsou programy CorelDRAW a Adobe Illustrator. 1.2.4 Podpůrné grafické programy Speciální programy pro podporu skenerů jsou dodávané s příslušným technicProgramová podpora skenerů kým zařízením a disponují základními funkcemi pro ovládání scanneru. Dále tyto programy umožňují nastavit nejrůznější parametry pro snímání obrazových předloh - jas, kontrast, barevnou hloubku, typ předlohy, funkci pro vyvážení barevných odstínů v obraze, volbu práce s barvou v různých barevných systémech. Pro vlastní zpracování obrazu však funkce těchto programů nestačí, a proto jsou použitelné pouze v první fázi zpracování snímané předlohy. Programy pro převod grafických formátů umožňují provádět konverzi mezi jedKonverzní a zobrazovací notlivými grafickými formáty - bitmapovými, vektorovými i ostatními. Jejich programy další funkcí je obvykle i schopnost rychle zobrazovat obsah souborů. Pro zobrazování obsahu obrazových souborů však existují i samostatné programy.


10

Program pro konverzi RAWů, prohlížení a editaci bitmap

Program pro snímání obsahu obrazovky

Některé programy disponují také prostředky pro snímání obsahu obrazovek, což lze velmi dobře použít při přípravě dokumentace k programům nebo při výkladu určité problematiky v prezentačním programu. Jejich výhodou je možnost volby různých rozlišení a barevného prostoru. Obsah obrazovky lze uložit buď do souboru, nebo do paměťové schránky a dále jej zpracovat. Snímat lze celou obrazovku, aktivní okno, určenou část obrazovky, apod.

1.2.5 Formáty dat Data jsou informace uložené v datových souborech na disku, disketě, CD-ROM apod. Formát souboru je způsob organizace, jak jsou data uložena ve formě souboru. Komprese je proces, zmenšující datový objem obrázku, rozeznáváme: − formáty nekomprimované (BMP) − formáty s neztrátovou kompresí (TIFF) − formáty se ztrátovou kompresí (JPEG) − RAW (formát x surovina?).

Kapitola 1: Grafické programy Formát TIFF

Formát JPEG

11

Formát TIFF (*.tiff, hloubka 24bit): − nejlepší pro snímky určené jako předlohy pro tisk − rozměry a tabulky barev se ukládají jako přívlastek („tag“) do záhlaví datového souboru − možné potíže s kompatibilitou − obrazová informace může být komprimována bezeztrátově metodou LZW − objem se zmenší průměrně o polovinu, zpomaluje se otevření souboru. Formát JPEG (*.jpg, hloubka 24bit): − nej pro fotky na monitor, archivaci − obrazová informace komprimována metodou JPEG − při každém ukládání VŽDY komprimace a tím se zhoršuje kvalita!!!

Export do JPEG a GIFu

Formát GIF (*.gif, 256 barev): − pouze 256 barev, barvy v tzv. paletě (kde je lze i dále editovat) − lze komprimovat LZW − pro obrázky obsahující grafiku (větší plochy jednotné barvy) − ne pro jemné tónové přechody − lze (v některých editorech) ukládat na sebe, definovat pořadí a dobu jejich zobrazení (efekt animace), lze definovat průhlednou barvu (nebo masku). Formát RAW Formát RAW (*.raw): − data snímače, která neprošla procesem zpracování − tzv. „surová data“, zapsaná 8, 10 nebo až 16 bity na bod − ne v barevných kanálech (datově menší než TIFF) − lze měnit například barevnou teplotu, ostrost, je lepší interpretace barev a jasů − zpracování je pod kontrolou − lze vyzkoušet několik variant převodu a vybrat nejlepší pro zamýšlený účel DNG - formát − ideální pro archivaci špičkových fotografií (s ohledem na budoucnost) budoucnosti pro − převodníky RAW formátů (Camera Raw, Adobe LightRoom, Capture One) digitální foto− každý výrobce aparátů má „svůj“ RAW, řešením bude formát DNG. grafie Formát GIF

Kapitola 2: Postup práce při editaci - workflow

12

2. POSTUP PRÁCE PŘI EDITACI - WORKFLOW Zapomeňte na kabel

Čtečka karet!

Zálohovat!

2.1 Z karty na disk

Před vlastní editací (úpravou) fotografie je nutno zkopírovat (ano zkopírovat!) obsah karty do počítače. Víme, že fotoaparát ukládá fotografie na kartu v podobě datových souborů. A s těmito soubory musíme správně zacházet, jinak o ně přijdeme! Následuje několik praktických rad: − nedoporučuji kopírovat data z aparátu pomocí výše zobrazeného USB kabelu, byť to výrobci v návodech doporučují − nejjistější cestou je použití USB čtečky karet - karta se po připojení k počítači zobrazi jako nový samostatný disk a datové soubory (nafocené fotografie) zkopírujeme na vhodné místo na pevný disk (tj. do správně pojmenovaného adresáře - viz dále) − nikdy neodstraňujte data z karty prostřednictvím funkce DELETE v počítači, jediná správná cesta je příkaz FORMAT z menu fotoaparátu − doporučuji kartu formátovat až když všechny fotografie skutečně uvidíte zobrazené na monitoru na pevném disku počítače (ať již ideálně pomocí Zoneru, nebo méně komfortněji například v Total Commanderu, apod.). Na žádný disk se nelze stoprocentně spolehnout. Je proto vhodné zkopírovaná data ihned zazálohovat i na další (externí) disk. Nebo alespoň pravidelně (a často) zálohovat všechna důležitá data. Velmi důrazně doporučuji důsledně oddělit tzv. archivní a pracovní prostor. Tzn. že nikdy nebudeme upravovat originální data v archivním adresáři, ale vybrané fotografie zkopírujeme do jiného (pracovního) adresáře. Je vhodné dodržovat i smysluplný pořádek v názvech adresářů s fotkama!


13

2.2 Postup práce s fotkou Nutno dodržovat postup!

Ořezem lze zachránit špatnou kompozici

Při úpravách fotografií je nutno dodržovat postup, který je založen na následujích po sobě jdoucích krocích: − přípravné operace − globální úpravy (s celkem nebo se selekcí) − detailní úpravy - retuš (se selekcí nebo retušovacím nástrojem) − montáž − finální operace. 2.2.1 Přípravné operace - úvod Přípravné operace jsou prvními a většinou i nezbytnými úpravami fotografií. Mezi přípravné operace patří především: − převrátit − otočit − ořez − horizonty, svislice, perspektiva, soudkovitost − zákl. retuš. Například správným oříznutím fotografie lze někdy zdařile zachránit špatně komponovanou fotografii. Důvodů ořezu ale může býti více, budeme se jimi i více zabývat.

Základní retuší rozumíme opravdu velmi snadno realizovatelnou úpravu, například odstranění drátů na plošně stejně modré obloze. Odstranění modré tabule je již detailní operací a provádí se až po globálních úpravách! 2.2.2 Globální úpravy - úvod Globální úpravou rozumíme takovou úpravu fotky, která se dotkne: − celé fotografie − větší části fotografie, která je ale snadno vymezitelná pomocí tzv. selekce. O selekcich více Pozn.: selekce je dočasně vymezená na konci skript část fotografie. Dokud je selekce platná, jsou všechny následné upravy fotografie aplikvány pouze na oblast vymezenou selekcí (více o selekcich dále).


14

Bylo možno ale také vymezit selekci oblohu a následně selekci invertovat

V tomto příkladě bylo cílem prosvětlit tmavé oblasti, ale zachovat světlost oblohy. Selekcí (nástrojem Kouzelná hůlka) se vymezila tmavá oblast, a ta byla následně prosvětlena Mezi globální operace patří především řešení těchto problémů: − šum − jas, kontrast − barevná teplota, barevnost obecně. 2.2.3 Detailní úpravy (retuš) - obecně Detailní úpravou, nebo-li retuší se obvykle snažíme: − „něco“ rušivého odstranit, přemalovat, zamaskovat − nebo naopak doretušovat „něco“ co chybí (ať již ve zdrojové fotografii, nebo po následné montáži. Detailní úpravy provádíme vždy až po přípravných operacích a po globálních úpravách! Vytváření někPodle velikosti a druhu plochy, kterou potřebujeme retušovat, používáme dvě terých selekcí metody (nebo jejich kombinaci): může být nároč− selekcí vymezíme plochu, kterou je nutno měnit a do této selekce provedeme né! změnu (nejčastěji tzv. klonováním - viz dále (příklad: lidé nahrazeni oblohou)) − vhodným nástrojem (například klonovacím razítkem nebo retušovacím štětečkem) řešíme drobné problémy (například pihy). Selekcí se vymezila oblast s lidmi a následně se do ní „napustila“ barva oblohy (klonovacím razítkem - viz dále)

Klonovacím razítkem se „nabrala“ neporušená část obličeje a následně !vypustila“ na tmavou skvrnu


15

Hodina práce při vytváření selekcí (pro tyto operace je lepší využít PhotoShopu a jeho vrstev!)

Cyklisté byli zkopírování z jiného obrázku (montáž), štětečkem následně dokresleny stíny.

Zvažte smysl a náročnost případné montáže

Autorem „válečných“ fotografií je student U3V VŠE - pan Bohumil Veselý!

2.2.4 Montáž - obecně Montáž je předposlední fází práce s fotografií v počítači. A zdůrazňuji, že nepovinnou, v mnoha případech zbytečnou a pouze ve vyjímečných případech užitečnou. Jedná se zásadně o: − přesun nebo kopírování části fotky na jiné místo dotyčné fotky − přesun nebo kopírování části jedné fotky do jiné fotky. Cílem může být například: − obtížně „řešitelná“ retuš, kterou lze „vyřešit“ právě montáží − snaha někoho pobavit, oslnit, nebo si jen tak s fotkama a nápadem pohrát. Montáž zpravidla vyžaduje více času, dobrou myšlenku, promyšlený postup a především odpovídající HW a SW vybavení.


16

Kámen z jiné fotky pomohl zakrýt nevhodný objekt.

Autorem montáže je student předmětu Vizuální komunikace.

2.2.5 Finální operace - obecně Finální operace jsou tečkou za úpravami fotografií a měly by se opravdu realizovat až na závěr! Mezi tyto operace patří především: − jemné doostření − příprava pro tisk − zmenšení fotky za účelem publikování na webu nebo za účelem odeslání mailem. Slovo „jemné“ při doostření je velice důležité! Přehnaným doostřením se celá námaha s editací fotky může proměnit ve zkaženou fotku! Přiblížit si fotku Doostřujte vždy při nejlépe 1:1 zvětšeném pohledu na fotku! Zmenšení fotky se realizuje vždy na kopii již upravené fotografie. Doporučuji proto vybrat z upravených fotek ty, které se budou například odesílat mailem a zkopírovat je do nového adresáře!

Kapitola 3: Pracovní prostředí programu Zoner

17

Shrnutí postupu

3. PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ PROGRAMU ZONER 3.1 Nejdůležitější předvolby

Možnosti CTR+M

Záchrana rozložení oken: ALT+0

Prvním krokem, který je vhodné učinit po instalaci a prvnim otevření programu Zoner Photo Studio, je přizpůsobení programu, tj. nastavení vzhledu a chování programu. Lze to přirovnat k nastavení zpětných zrcátek, volantu a bezpečnostních pásů v autě. Říkáme tomu předvolby a jsou přístupné pomocí: − příkazu Okna v levé horní části okna programu. Po kliknutí se rozvine nabídka - viz dále − ikonky Nastavení (vedle ikonky Nápovědy) v pravém horním rohu programu. Po kliknutí na tuto ikonku se rozvine nabídka, ze které volíme příkaz Možnosti (klávesová zkratka je CTRL+M). Z nabídky příkazu Okna ponechte volby dle následujícího příkladu a zapamatujte si klávesovou zkratku ALT+0. Příkazem Okna se totiž specifikují hlavní zobrazované sekce (okna) programu. Volba Výchozí rozložení oken je záchranou, pokud se povede některé okno špatně zvětšit / zmenšit, případně nechat zmizet!


Tmavý vzhled šetří oči!

18

Dialogové okno Možnosti nabízí velké množství více či méně srozumitelných a užitečných předvoleb. V tomto textu budeme řešit pouze ta opravdu podstatná a užitečné nastavení odpovídající úrovni začínajícího uživatele. Na levé straně okna je seznam sekcí dialogového okna, v pravé části se zobrazují volby podle vybrané sekce. Tlačítko Výchozí vlevo dole nastavuje „tovární“ hodnoty pro aktuální sekci (záchrana pro případ nějakého omylu).

V sekci Vzhled lze volbou Vizuální téma prostředí změnit barevný vzhled programu. Náhled umožňuje shlédnout vybranou volbu. Doporučuji volbu Tmavé (šetří oči). Pozn.: v tomto textu nezmiňované volby není důležité řešit, případně lze pouze zkontrolovat zda se vyobrazené volby shodují s Vaším nastavením.

Dvojklik: Editor

V sekci Všeobecné je důležitá nabídka Při dvojkliku na náhledu obrázku v Průzkumníku spouštět. Volby Prohlížeč nebo Editor umožní změnit chování fotografií otevíraných z okna Průzkumník poklepáním. Doporučuji důrazně volbu Editor! Pozn.: Editor je na pouhé prohlížení obrázků pomalejší než Prohlížeč! V sekci Náhledy si lze zvolit velikost náhledů v okně Průzkumník. Přenastavení může ale trvat i několik minut. Doporučuji mít proto jednu z verzi programu s velkými náhledy a druhou s malými! Další volby doporučuji zaškrtnout dle následujícího obrázku.


19

3.2 Hlavní okna modulu Správce programu Zoner Zoner má nyní 4 moduly

Prostředí programu Zoner obsahuje čtyři hlavní moduly: Správce, Prohlížeč, Editor a RAW. Lze mezi nimi přepínat pomocí tlačítek v pravé horní části programu. Okna jednotlivých modulů se otevírají v záložkách v levé horní části programu (kliknutím na záložky lze mezi nimi přepínat).

Modul Správce má 4 okna

Modul Správce slouží k procházení a organizaci fotografií a obsahuje vždy alespoň jedno okno Průzkumník a dále volitelně jedno okno Navigátor, Náhled a Informace. Okno Navigátor umožnuje pohyb v adresářové struktuře disků. Kliknutím na ikonku „plus“ nebo na název disku / adresáře se rozvinují / zavinují podadresáře a v okně Průzkumníka tak lze zobrazit obsah adresářů s fotografiemi.


20

Modul Prohlížeč se používá pro rychlé prohlížení obrázků. Modul Editor slouží k úpravě fotografií. Modul RAW slouží ke zpracování fotografií ve formátu RAW/DNG. Jedním kliknutim na náhled v Průzkumníkovi se náhled zobrazí v okně Náhled (posunem hranic mezi okny si lze nastavit jeho velikost). Dvojklikem se fotografie otevře v Editoru nebo v Prohlížeči (viz výše). Průzkumníkovi lze Konvence ozna- V čování souborů vybrat i více fotografií CTRL a SHIFT! (konvence CTRL a SHIFT) a tyto například: − hromadně upravovat (POZOR! - je rychlá, ale nevratná operace, nutno zvážit zda se daná úprava opravdu hodí na všechny označené fotky) − fotografie kopírovat / přesunovat do jiných adresářů (ALT+C / ALT+M) - zobrazí se dialog pro volbu cílového adresáře. Prohlížení obsahu adresáře lze aktivovat klávesou F3

Horní řádek okna programu Zoner obsahuje tzv. hlavní nabídku (přístup do jednotlivých menu programu. Druhý řádek obsahuje ikony, kterými se spouští jednotlivé operace s fotkama. Po najetí myší nad ikonu se zobrazí název příkazu. Takto lze npříklad hromadně otočit fotky, nebo na ně aplikovat některé důležité operace. V okně Průzkumníka lze fotografie seřadit podle atributů jednotlivých souborů – jméno, velikost souborů, přípona, typ, datum, uživatelsky a pokročile. Volba se provádí nejrychleji ikonkou Seřadit podle z panelu nástrojů.

Kapitola 3: Pracovní prostředí programu Zoner Uživatelské řazení

21

Uživatelské řazení – v tomto režimu si lze fotky libovolně přeskupit přetažením náhledu myší na nové místo. První přepnutí na uživatelský režim řazení zachová aktuální pořadí. Nyní lze jednoduše myší přesunout obrázek na vhodnou pozici – červená čára naznačuje budoucí pozici. Uživatelské řazení je možné z místní nabídky kdykoliv vynulovat. Řazení podle jména je nejrychlejší.

V levé dolní části modulu Správce je okno Náhled, které lze zaměnit za okno Informace. Okno Informace zobrazuje informace o fotce (např. datum vzniku, čas, clonu, histogram, apod.).

3.3 Modul Editor Fotky upravujeme v Editoru

Modul Editor (resp. jeho okno) slouží k úpravě jednotlivých fotek pomocí nástrojů a příkazů menu (filtrů). Nástroje jsou ve sloupci panelu nástrojů po levé části. Každý nástroj má navíc svůj vodorovný panel, kterým lze modifikovat chování příslušného nástroje (např. tloušťku štětce). Okno Editor se zavře stiskem ESC nebo Ctrl+F4, pokud v obrázku byly provedeny změny, zobrazí se nabídka k potvrzení nebo odmítnutí změn před uložením.

Kapitola 4: Přípravné operace

22

V dolním řádku okna Editor jsou informace o obrázku, o aktuální pozici ukazatele myši. Pokud existuje nějaká selekce, zobrazuje se zde ještě její šířka a výška. Režim zobraze- Editor (i prohlížeč) lze přepnout do celoobrazovkového režimu (Ctrl+F) nebo ní na celou obra- stiskem kolečka myši. V tomto režimu jsou nabídky i panely skryté. Zpět do zovku normálního režimu zobrazení se přepnete dalším stiskem Ctrl+F nebo stiskem kolečka myši. Fotky lze mazat v okně Průzkumníka (DEL), nebo také přímo z Editoru (CTRL+DEL). Funkce Lupa (Měřítko - Z) slouží pro zvětšení a zmenšení pohledu na obrázek. Tuto funkci je výhodné používat z numerické klávesnice stiskem (Num +) a (Num −) pro zvětšení a zmenšení, (Num *) pro 100% měřítko, (Num 0) pro zobrazení celého obrázku. Funkce Ručička (Posun - P) slouží k posunu zobrazeného obrázku. Posun lze provádět i bez zvolení tohoto nástroje stiskem kolečka na myši a tažení požadovaným směrem. K posunu lze používat také kurzorové klávesy.

4. PŘÍPRAVNÉ OPERACE 4.1 Převrátit, otočit Důvodem je: chybný sken, focení na výšku, vylepšení kompozice... Začínáme upra- Realizace 1: v okně Průzkumníka vovat fotky (lze i více označených fotek najednou, takto lze realizovat většinu operací, je to rychlé, jsou však nevratné, nelze vrátit zpět (CTRL+Z)). Realizace 2: v okně Editoru.


23

4.2 Ořez Ořez pomůže vylepšit kompozici!

Důvodem je: vylepšení kompozice, změna poměru stran 4:3 / 3:2, zjednodušení, odstranění nadbytečných a rušivých prvků. Správný ořez může zachránit špatně komponovanou fotku - zde jsou nejčastější chyby jejich odstranění: − ve směru pohybu / pohledu má být více místa − hlavní objekt by obvykle neměl být ve středu fotky − ořezem lze snadno odstranit rušivé objekty v okrajích fotek − ořezem lze soustředit pozornost na vybraný objekt − příliš mnoho „nezajímavé“ oblohy nebo popředí − objekty jsou tak malé, že nejsou zřetelné.


24

Realizace: v okně Editoru, nástrojem Ořez, nebo pomocí rozbalovacího seznamu volbou poměrů. Vytvoří se ořezový rámeček a potvrdí tlačítkem Oříznout. Ořezový rámeček lze posunovat (myší v rámečku) a libovolně modifikovat (tahem za strany nebo rohy). Rámeček lze zrušit tlačítkem ESC.

Mřížka je pomůckou při vylepšování kompozice!

Klávesou TAB lze v ořezovém rámečku zobrazit mřížku (třetiny nebo zlaté řezy). Mřížka je dobrým pomocníkem při „tvorbě kompozice“ ořezem - připomeňme si základní pravidla: − vertikálně orientované objekty komponujeme na svislé linky mřížky − horizontálně orientované objekty komponujeme na vodorovné linky mřížky − obličeje, okna, kompaktní objekty komponujeme na průsečíky linek. POZOR! Ořez má své hranice, zvláště u fotek s malým rozlišením. Rozumný průměr je do cca 20ti procent na každé straně. Lidi a zvířata nikdy neřežeme v kloubech!

4.3 Natočení a ořez Důvodem je: např. vytvoření iluze strmějšího kopce, urychlení pohybu. Realizace: dialogové okno Přesně otočit. Pozn.: na tomto místě budeme poprvé pracovat s dialogovými okny, proto je nutno uvést některé postupy práce s těmito okny a některá jejich tlačítka obecně: − po prvním otevření se toto okno zobrazí v jednoduché podobě bez náhledů, doporučuji proto kliknutím na označenou ikonu aktivovat rozšířenou podobu s náhledy (vlevo je vždy stav před aplikací a vpravo je ukázka, jak to bude vypadat se změněnými parametry


25

− tahem za okraje a rohy lze přizpůsobit velikost dialogového okna − tlačítko s modrou kulatou šipkou nuluje poslední nastavení (okno si totiž pamatuje poslední nastavené parametry − ikonou u tlačítka Náhled se aktivuje pravé, náhledové okno - lze tak sledovat, jak se změny parametrů promítnou do vzhledu fotky.

4.4 Horizonty, svislice, sbíhající se linie Tyto opravy mohou pokazit fotku. Lepší je nafotit to správně (sbíhajícím liniím zamezíte větším odstupem a příblížením)

Důvodem je naklonění aparátu, rovina linií není souběžná s rovinou snímače, vylepšení kompozice apod. Realizace: nástroje (viz obrázky). Např. horizonty se rovnají položením pomocné linky v souladu s chybnou linií horizontu. Následně tlačítko Použít a většinou i Automatický ořez. Pomocné linky se odstraní aktivací nástrojem Lupa!

4.5 Rozměry a objem obrázků Tyto operace provádíme vždy na kopii upravené fotky!

Digitální fotografie jsou často dosti objemné datové soubory. Je-li nutno jejich objem zmenšit, např. z důvodů zasílání mailem, lze využít jedné z metod (nebo obou postupně). Tato operace patří samozřejmě v postupu operací až na závěr. A také je většinou nutno následně fotku mírně doostřit - podrobněji o doostřování viz dále. Protože však může (čistě teoreticky) nastat situace, kdy po provedení přípravných operací již není nutno se s fotkou dále editovat, následuje subkapitola věnovaná zmenšení fotek pro mail. Je to posloupnost tří operací: zmenšení rozměrů, zmenšení objemu a lehké (!) doostření.

Kapitola 5: Histogram

26

4.5.1 Krok 1.: rozměry obrazu − vytvoříme si nový adresář, do kterého zkopírujeme (!) fotky určené ke zmenšení − označíme všechny fotky v adresáři (CTRL+A) − aplikujeme příkaz Upravit / Pokročilá změna rozměrů – viz dále (šířka cca 800 – 1280).

4.5.2 Krok 2.: objem obrazu (konverze) − aplikujeme příkaz Upravit / Konvertovat soubor − jezdcem JPG kvalita nastavujeme a v náhledovém (pravém) okně sledujeme objem − objem by měl být cca 100 – 500Kb (dle počtu fotek, které potřebujete odeslat).

4.5.3 Krok 3.: lehké doostření − aplikujeme příkaz Upravit / Vylepšit / Doostřit − hodnoty nastavíme podle následujího obrázku (Síla efektu cca 15 40).

5. PREVIZUALIZACE - HISTOGRAM

Ještě před globálními i detailními úpravami je nutno si rozmyslet co chceme s fotkou udělat a hlavně co lze s fotkou udělat. Odborně se tomu říká previzualizace. Previzualizace je vyhodnocení tónů fotky, vytvoření cílové představy o tom jak má fotka po editaci vypadat. Je stanoven cíl případné editace, následuje volba nástrojů a postupů. Nástroji previzualizace je oko, mozek, paměť, fantazie, představivost a hlavně histogram. Histogram je grafické znázornění množství tmavých a světlých bodů v obrázku (jednoduchý histogram z Editoru: CTRL+H). Výška grafu udává, kolik je v obrázku světlých / tmavých bodů. Je-li: 1. graf příliš „nalepen“ na levou stranu, obsahuje obrázek mnoho souvislých tmavých ploch, ze kterých „nelze nic vytáhnout“ - je podexponovaný

Kapitola 6: Globální úpravy Naučte se interpretovat histogram!

1.

27

2. graf příliš „nalepen“ na pravou stranu, obsahuje obrázek mnoho souvislých světlých ploch, ze kterých „nelze nic vytáhnout“ - je přeexponovaný 3. graf plochý a uprostřed je vysoký, je obrázek málo kontrastní a většinou jej nelze rozumně „vylepšit“ 4. graf příliš „nalepen“ na levou i pravou stranu, je příliš kontrastní a editace bude obtížná 5. graf víceméně rovnoměrně rozložen v celém rozsahu, fotka je OK. Pokud nemáme kvalitní a drahý monitor, je histogram jedinou pomůckou, která nám usnadní rozhodování, zda se obrázek pokusit editovat, neba zda jej odeslat do koše... Histogram si lze nechat ke každému zobrazovat v okně Prohlížeče (vlevo dole, Informace, volba Histogram) nebo z Editoru (CTRL+SHIFT+H)

2.

3.

4.

5.

6. GLOBÁLNÍ ÚPRAVY 6.1 Šum na fotce Odstraňování šumu je experimentování s parametry

Šum je většinou první a/nebo poslední globální operací s obrázkem (je-li míra šumu neúnosná, patří ale do koše). Příčinou šumu jsou: malé buňky čipu digitálního fotoaparátu, vysoké ISO, dlouhý expoziční čas, teplo, elektromagnetické vlnění, následné doostřování a zesvětlování v počítači.

Kapitola 6: Globální úpravy

28

Rozeznáváme šum: − barevný / Color (Zoner: Pepř a sůl): barevné skvrny v obrázku − světelný / Luminance (Zoner: Aditivní): tmavší skvrny v obrázku. Šum odstraňu- Program Zoner je při řešejeme nejlépe při ní tohoto problému účinným přiblížení 1:1! nástrojem (Vylepšit / Šum). Nutno si ale uvědomit, že odstraňováním šumu obrázek rozostřujeme. Protože platí, že co fotka, to jiný charakter a množství šumu nezbývá než experimentovat s parametry příkazu a v náhledovém okně sledovat změny. POZOR! je nutno si přiblížit (zvětšit) zobrazení tlačítky v levém horním rohu dialogového okna.

6.2 Vylepšení kontrastu

Automtiku lze aplikovat i na více podobných obrázků najednou v Průzkumníkoví

Tímto způsobem se zpravidla vylepší i barevnost!

Vylepšení kontrastu je první opravdu podstatnou operací, kterou je nutno skoro vždy a skoro s každou fotkou z digitálního aparátu realizovat. Realizace 1: Vylepšit / Úrovně (Shift+L), volba Automatická korekce barev / Automatický kontrast. Realizace 2: chceme-li ale mít míru úpravy kontrastu pod svojí kontrolou je lepší automatiku vypnout a kontrast nastavit ručně. Vycházíme opět z analýzy histogramu. Vypadá-li podobně jako na vedlejším obrázku, víme, že kontrast je malý. Princip této operace je v posunu jezdců pod histogramem v tomtéž dialogovém okně. Krajní jezdce posunujeme směrem do středu až na místo, kde se histogram zvedá. Čím blíže jsou jezdci ke středu, tím je kontrast větší. Realizace 3: pokud víme, kde se má nacházet černý a bílý bod, lze využít kapátek v dialogovém okně úrovně. Kapátkem pro černý bod klikneme v jednom z náhledových okének na nejmavší oblast. Pokud nejsme s výsledkem spokojeni, lze podobně druhým kapátkem kliknout na nejsvětlejší oblast.


29

6.3 Vylepšení jasu (zesvětlení, ztmavení) 1 Vycházíme opět z analýzy histogramu. Vypadá-li podobně jako na vedlejších obrázcích, víme, že obrázek je příliš tmavý (graf posunut doleva), posuneme pravý jezdec doleva pod náběh grafu. Je-li příliš světlý (graf posunut doprava): posuneme levý jezdec doprava pod náběh grafu.

6.4 Vylepšení jasu (střední tóny) 2 Nedostatek středních tónů na histogramu

V předchozích postupech jsme obrázek tzv. tonálně vyrovnali. Tj. správně jsme nastavili bílé a černé body (bílá je skutečně bílou a černá černou). Často se ale stává, že fotografie je správně exponována (nebo předchozími postupy správně upravena), a přesto vypadá špatně, velké plochy jsou „utopeny“ ve stínech. Problém je ve středních tónech. Histogram většinou signalizuje mnoho tmavých a světlých bodů a nedostatek tónů středních. Je nutno změnit rozložení jasů ve středních tónech a zachovat nejtmavší a nejsvětlejší bod. Realizace 1: příkaz Vylepšit / Projasnit stíny. Toto dialogové okno lze využít k: − projasnění stínů − ztlumení příliš silných jasů (světel). Efekt se jemně „doladí“ jezdcem střední tóny (princip gamma korekce). Lze i experimentovat se Zdrojem masky, tj. volit si barevný kanál, ve kterém je operace nejlepší.

6.5 Globální úpravy - barevnost 6.5.1 Barevná teplota, barevné posuny „nádechy“ Po úpravě tonálního rozsahu, je na řadě nastavení barevného vyvážení. Tím lze (resp. lze se snažit) opravit případné nechtěné barevné nádechy celých snímků, případně se opravují špatně nasycené barvy. Nástrojů na barevné korekce je mnoho a jejich detailní zvládnutí nelze bez dlouhé praxe. Jeden z častých problémů barevného snímku může být barevný nádech způsobený např. chybně nastaveným vyvážením bílé při fotografování. Nejsnazší oprava takového snímku je pomocí korekce neutrálních tónů (např. šedé), tak aby neobsahovaly žádný převažující barevný nádech - zbytek obrazu se pak srovná auto-


30

m o d rá maticky. Nalezení neutrálních tónů není pochopitelně vůbec jednoduché a některé obrázky je neobsahují vůbec. Teorie: např. ubráním modré se posilují „protější“ barvy (čerPraxe je často obtížná, proto vená a zelená) a žlutá, která je z obou „protějších“ míchána. je lepší nastavit správně barev- Cíl: vyvážit bílou – tj. aby: nost již v apač e rve n á ze le ná bílá byla bílou rátu! − neutrální (šedá) byla bez barvy − zmizel bar. nádech. Princip: − označená barva se neutralizuje − sníží se její podíl v obraze − zvýší se její protějšek (tzv. komparativní barva). Důsledek: někdy nechtěné barevné posuny. Rada: níkdy podle zcela bílé/černé. Realizace: příkaz Vylepšit / Upravit teplotu barev. V tomto dialogovém okně lze experimentovat s volbami: − Automaticky, nebo − Ručním nastavením neutrálního (šedého) bodu - kapátkem klikneme na reálně šedivou plochu v náhledu − v mnoha případech je vhodným řešením provést nejdříve Automatickou úpravu, odklepnout a otevřít okno znovu, tentokrát s Ruční určením. Pozn.: kapátkem naposledy „načtenou“ barvu vynulujeme zpětnou šipkou pod levým náhledem.

6.5.2 Barevnost - zásadní změny Pro dramatičtější změny barevnosti jsou nutné alespoň minimální základy znalostí barevných režimů. Při amatérském zpracování fotografií se pracuje nejčastěji s režimem RGB, kdy každý bod fotografie je složen z kombinace R=červená, G=zelená, B=modrá. Různou kombinací těchto tří složek vzniká libovolná další barva. Je-li tedy nutno manipulovat s červenou, tak stačí nastavit hodnotu R, ale jak ovlivnit žlutou? Protože žlu-


31

tá barva je inverzní k modré, stačí zvýšit modrou složku RGB modelu. Obdobně je magenta (purpurová) inverzní k zelené a cyan (tyrkysová) inverzní k červené. Konkrétní korekci barevného nádechu v popsaném duchu lze provést např. v Zoneru příkazem Vylepšit / Upravit barvy. Automatické funkce korekce barev (Vylepšit / Úrovně, volba Automatické úrovně) bohužel fungují z principu pouze u některých typů scén (např.: podzimní slunečný den, ale s lehkým oparem, nebo zimní podmračený den). 6.5.3 Barevnost - převod do šedé Šedové fotky Někdy se s tím nic nedá dělat, než převést do šedi (mdlé podobně barvy, přepámají své kouzlo, lené barvy, podexponovaný snímek). Některé fotky si naopak o převod do šedi zpravidla oživí prezentaci plnou říkají svojí atmosférou. barevných fotek! Postup: − 1. Upravit Barvy (CTRL+1) / Desaturace − 2. Úrovně (SHIFT+L) / Zvýšit Kontrast.

6.6 Globální úpravy - selekce Globální úpravy se realizují buď na celé ploše obrázku, nebo na větší části, které je vymezena tzv. selekcí (někdy se používá termín „výběr“). Proto si nyní vysvětlíme princip selekci a základy práce se Selekcemi. Selekce je dočasně vybraná část obrázku, na kterou lze aplikovat některé operace, jako např. změnu barevnosti, kontrastu apod. Zbytek obrázku je po dobu aktivní selekce od těchto operací „ochráněn“. V programu Zoner se selekce vytvářejí pomocí nástrojů ve svislém Panelu nástrojů. Každý nástroj má svůj vodorovný Panel vlastnosti, kde lze nastavit detailní parametry nástroje. Selekci zrušíme pomocí tlačítka ESC.


32

Selekce se vytvářejí ve většině bitmapových programů podobným způsobem a podobnými nástroji např.: − Obdélník: obdélníková selekce (kliknutí v rohu budoucí selekce a při stisknutém tlačítku tah do pravého dolního rohu, uvolnění tlačítka) − Laso: libovolný tvar, „kreslí“ se myší, po uvolnění tlačítka se selekce uzavře − Polygonální laso: libovolný hranatý tvar, „kreslí“ se klikáním myší, dvojklikem se selekce uzavře − Kouzelná hůlka: vybere se oblast s barvou podobnou té, do které se kliklo. Kouzlo nástroje Nástroj Kouzelná Kouzelná hůlka hůlka má určitá specifika. Jak již bylo uvedeno, vybere se vždy oblast s barvou podobnou té, do které se kliklo. Míra „podobnosti“ barvy je určena hodnotou v políčku Tolerance. Hodnota Rozmazání je stejná jako u výše uvedených příkazů. Důležitá je však volba Spojitý: − volba nezaškrtnuta: vyberou se všechny oblasti v obrázku, které mají barvu podobnou té, na kterou bylo kliknuto, rozhoduje hodnota v políčku Tolerance − volba zaškrtnuta: vybere se pouze sousední oblast v obrázku, která má barvu podobnou té, na kterou bylo kliknuto (rozhoduje hodnota v políčku Tolerance). Selekce - para- Důležitým paramemetr Rozmazání trem každé selekce je tzv. Rozmazání (někdy nazývané „prolnutí“). Určuje, jak ostře bude editace v selekci přecházet do okolní plochy. Vybranou plochu lze snadno zaměnit za selekci zbytku obrázku tlačítkem Invertovat. Posledním zásadním parametrem je způsob, jakým bude / budou selekce vytvářeny. Existují tři podstatné režimy vytváření selekcí: − nová selekce: v tomto režimu je vždy vytvořena nová selekce a stará je zrušena − rozšíření selekce: v tomto režimu je stávající selekce zachována a rozšířena o novou (lze libovolně měnit nástroje a další parametry) Selekce - nástroje

Kapitola 7: Detailní úpravy

33

− odečet selekce: stávající selekce je zmenšena o plochu nově vytvořené selekce.

7. DETAILNÍ ÚPRAVY Detailní úpravy vždy až na závěr práce s fotkou!

Důvodem je odstranění jednoduchých i složitých problémů způsobených prachem na čipu, na objektivu, rušivými objekty, apod.

Klonovací razítko vyžaduje cvik!

Realizace 1: nástrojem Klonovací razítko. Princip klonování spočívá v: 1. kliknutí do zdrojové oblasti (kde „nasajeme“ správnou plochu), realizuje se s CTRL 2. kliknutí (tah) bez CTRL v poškozené oblasti Políčko Poloměr slouží k nastavení šířky. Políčko Krytí určuje intenzitu klonovacího efektu (někdy je lepší klonovat vícekrát s menší intenzitou). Políčko Rozmazání určuje, jak ostře bude klonovaná oblast přecházet do původní plochy.

Kapitola 7: Detailní úpravy

34

Kapitola 8: Doostření

35

Realizace 2: nástrojem Žehlička. Nástroj Žehlička se používá k vyhlazení jemných detailů, např. u portrétní fotografie nebo drátů na obloze. Tento nástroj je také v Panelu nástrojů (U).

8. FINÁLE: DOOSTŘENÍ 8.1 Princip a aplikace Doostřovat s mírou!

Na světě snad není fotografa, který by občas nevytvořil rozostřený snímek. Vybrat místo k ostření, nastavit správné hodnoty, uvědomit si vztah ostření k expozici a hlavně to vše stihnout v okamžiku akce se prostě občas nepovede. Doostření by měla být vždy poslední operace provedená až po všech ostatních úpravách! Algoritmus zaostření pracuje již v digitálním fotoaparátu. Existují poměrně velké rozdíly mezi fotoaparáty a jejich mírou doostřování snímků. I u levnějších fotoaparátů se však lze setkat s možností přednastavit míru tohoto filtru. Je ale lepší pro doostření snímku použít až počítač, protože lze podle potřeby konkrétního snímku nastavit parametry zaostření a navíc je zde možnost přímé kontroly nad výsledkem. Princip tohoto algoritmu je v tom, že vyhledá sousední body s určitým rozdílem hodnoty jasu a tento rozdíl ještě mírně zvýší podle zadané určené hodnoty. Tomuto nastavení odpovídá nastavení posuvníků v dialogovém okně příkazu Vylepšit / Doostřit. Realizace doostření: − na celou fotku (aplikace filtru Doostřit (CTRL+5) na celou plochu) − na větší plochu (aplikace filtru Doostřit (CTRL+5) na tzv. selekci) − detailní doostření (např. hran (Efektový štětec (B)). Ostrost a JPEGNa ostrost obrazu reaguje i velikost JPEG. Platí jednoduchá zásada, že čím ostřejší je snímek (obsahuje více detailů) tím větší soubor JPG bude. Pouhá aplikace filtru doostření na původní soubor je tak schopná výrazně zvětšit JPEG data!

Kapitola 8: Doostření Doostřovat na zvětšené (přiblížené) fotce, nejlépe 1:1!

36

Každá fotka potřebuje doostřit trochu jinak a doostřováním vzrůstá šum (doostřování je podobné přidávání výšek u muziky). Co je to doostření? Programy vycházejí ze stejného principu – najít hranu a v jejím blízkém okolí zvýšit kontrast. Hranou se přitom rozumí pixely odlišného jasu či barvy.

8.2 Parametry operace Síla efektu. Určuje, jak moc bude hrana zvýrazněna. 100 % znamená, že původní kontrast hrany bude zvýšen na dvojnásobek. Zvýšení kontrastu hrany však znamená, že se kolem hrany objeví z jedné strany světlá a z druhé strany tmavá linka. Normální hodnoty jsou 50-150%, pro speciální účely i více. Poloměr. Určuje, kolik pixelů kolem nalezené hrany bude doostřováno (bude jim zvyšován kontrast - strmost). Rozsah je 0.1 až 250. Normální hodnoty jsou 0.8-1.5, pro speciální účely i méně. Práh. Minimální odlišnost pixelu od svého okolí, aby byl zostřen (jinak zůstane beze změny). Rozsah je 0 až 255. Nastaví-li se 0, ostří se vše, což vede ke zvýšení šumu (ostří se i šum)! Normální hodnoty jsou 0-10. Aby se zabránilo zostření šumu nebo posterizaci obrazu je vhodné nastavit práh na hodnoty kolem 2 - 3.

8.3 Detailní doostření Detailní doostření lze využít, potřebujemeli doostřit pouze velmi malé oblasti - například hrany nějakého objektu. Realizace: pomocí nástroje Efektový štětec s volbou Efekt: Doostření.

Kapitola 9: Dodatky

9. DODATKY 9.1 Červené oči jednoduše

37

Kapitola 9: Dodatky

9.2 Panorama

Literatura: autorovy podklady k přednáškám a cvičením.

Literatura: autorovy podklady k přednáškám a cvičením.

38

Editace fotografií v programu Zoner

Recommend Documents