Doc. Ing. Karel Květoň, DrSc., e-mail:
[email protected], tel.: 241 444 074
Ukázky z publikace
Základy e-learningu 2003 Karel Květoň
Praha, prosinec 2003
Název: Ukázky z publikace Základy e-learningu 2003 (19 str.) Autor: Karel Květoň
Obsah ukázek: Obsah publikace „Základy e-learningu 2003“ (2 str.) Předmluva (2 str.) Část první: Úvod do e-learningu (úplné znění, 7 str.) Část pátá: Přílohy Příloha 1: Anglický a český výkladový slovník e-learningových pojmů (úvod, 1.str.) Příloha 2: Shrnutí celého textu (úplné znění, 5 str.)
Kontaktní adresa: Karel Květoň Rooseveltova 17, Praha 6, 160 00 Tel. 241 444 074 e-mail:
[email protected] Účel této ukázkové publikace: Tato publikace je určena pouze k informačním účelům. Autorská práva: Tuto ukázkovou publikaci ani žádnou její část není dovoleno jakýmkoliv způsobem kopírovat ani rozšiřovat bez písemného svolení autora.
© Karel Květoň, 2003 2
Obsah publikace „Základy e-learningu 2003“ Obsah Předmluva
i - ii 1
Část první: Úvod do e-learningu 1. Pojetí e-learningu 1.1 Předchůdci e-learningu a jeho vznik 1.2 Základní představy o e-learningu 1.3 Vize e-learningu 1.4 E-kurz 1.5 Tým realizátorů e-kurzu 1.6 Přehled technologií pro distanční vzdělávání Shrnutí
3 3 4 4 5 7 8 9
Část druhá: Účastníci e-learningu 2. e-studující 2.1 Výhody a nevýhody elektronického vzdělávání pro studujícího 2.2 Jak studující pozná, že nabízený e-kurz je kvalitní 2.3 Základní schopnosti úspěšného studujícího v e-learningu 2.4 Vybrané tipy pro úspěšné studium v e-learningovém prostředí 2.5 Test pro vlastní hodnocení studujících Shrnutí 3. Učitel jako tutor a autor v prostředí e-learningu 3.1 Role učitele v e-learningu 3.2 Základní kompetence tutora 3.3 Vztah tutora ke studujícím 3.4 Učitel jako autor textů pro e-kurzy 3.5 Vytváření studijních textů pro korespondenční distanční vzdělávání 3.6 Pravidla pro prezentaci informací na webu 3.7 Role učitele při volbě synchronní a asynchronní výuky 3.8 Role učitele při výběru médií pro záznam a přenos obsahu Shrnutí 4. e-vývojář 4.1 Obecné zásady pro práci vývojáře v prostředí e-learningu 4.2 Principy metodologie tvorby vzdělávacích kurzů 4.3 Analýza 4.4 Návrh 4.5 Provedení návrhu projektu 4.6 Marketing a implementace 4.7 Evaluace 4.8 Údržba Shrnutí
10 10 14 15 15 16 17 18 18 19 19 20 21 22 23 24 28 29 29 30 30 31 32 34 34 35 36
3
5. e-manažer 5.1 Hlavní úkoly e-manažera 5.2 Kontrola kvality elektronického vzdělávání 5.3 Rozbor nákladů na zavedení a provoz e-learningu 5.4 Případová studie: Finanční náročnost e-learningu na UHK Shrnutí
37 37 37 39 41 42
Část třetí: Technické zabezpečení e-learningu 6. Softwarové nástroje pro webové vzdělávání 6.1 Hlavní kategorie softwarových nástrojů pro web kurzy 6.2 Systémy pro řízení kurzů (CMS) 6.3 Systémy pro řízení podnikového vzdělávání (ELMS) 6.4 LMS zdarma - Open Source 6.5 Výběr LMS 6.6 Standardy Shrnutí 7. Univerzitní a podniková infrastruktura pro podporu e-learningu 7.1 Univerzitní a podnikové portály 7.2 Příklad řešení pro podporu struktury e-learningu - SCT Luminis Shrnutí
44 44 45 47 48 49 51 54 55 55 58 59
Část čtvrtá: Institucionální zabezpečení e-learningu 8. Úkoly vzdělávací instituce v e-learningu 8.1 Základní úlohy vzdělávací instituce v e-learningu 8.2 Hlavní principy distančního vzdělávání podle ADEC 8.3 Problémy při začleňování e-learningu do vzdělávacího systému instituce 8.4 Centrum distančního vzdělávání 8.5 Případová studie: Návrh postupu při rozvoji e-learningu na ČVUT Shrnutí 9. e-learning na vybraných českých a slovenských vysokých školách 9.1 Síť distančního vzdělávání na VŠ v ČR 9.2 Vybraná pracoviště e-learningu na VŠ 9.3 Vybrané portály e-learningu, které vznikly na českých univerzitách Shrnutí
61 61 61 62 63 65 66 67 67 67 70 70
Část pátá: Přílohy Příloha 1: Anglický a český výkladový slovník e-learningových pojmů Příloha 2: Shrnutí celého textu
71 109
Závěr Použité zdroje Poznámky
115 115 116
4
Předmluva Použité zdroje. Tento text více či méně navazuje na řadu mých publikací, které jsem napsal v posledních asi 10 letech pro ČVUT, CESNET, MŠMT ČR, UNESCO a některé české univerzity. Použil jsem i příspěvky, které jsem přednesl převážně jako vyzvané přednášky na konferencích, pořádaných českými a zahraničními univerzitami, organizací UNESCO i Evropskou unií. Využil jsem také zkušeností z práce na projektech EU TEMPUS a projektech UNESCO z oblasti ICT ve vzdělávání. Při této práci jsem se setkával s mnoha odborníky, které považuji za své učitele, neboť věděli o problematice mnohem více, než jsem věděl já. Z nich jmenovitě uvádím prof. Jeana Michela, prezidenta francouzských knihovníků a profesora Ecole Nationale des Ponts et Chaussées, a Dr. Paula Helforda, děkana School of Communication z Northern Arizona University, kteří mi poskytli cenné rady a zkušenosti. Hlavním zdrojem informací při psaní všech mých textů o aplikacích ICT ve vzdělávání byly dokumenty na Internetu, za kterými je práce velkého množství lidí. Doufám, že se mi podařilo vyhledat (a zde citovat) mnohé velmi dobré dokumenty; jejich autorům jsem zavázán poděkováním. (Do textu jsem se snažil zařadil odkazy jen na kvalitní, často aktualizované internetové zdroje. Čtenář této publikace se tak může spolehnout, že většina mnou citovaných zdrojů bude relativně dlouho důvěryhodná, neboť tyto zdroje sleduji a ověřuji již delší dobu.) Publikace je určena zejména skupině uživatelů, skládající se z manažerů vzdělávacích institucí, učitelů všech stupňů škol i vývojářů webového e-learningového vzdělávání. Každý z nich musí mít hluboké znalosti ve svém oboru i základní znalosti o práci ostatních, protože jen tak mohou vytvořit efektivně spolupracující tým realizátorů e-learningu (čl. 1.5). Publikace není určena k mechanickému převodu do systému pro řízení studia (LMS, kap. 6), ani jako tzv. studijní opora pro distanční vzdělávání, které neprobíhá v LMS, ale klasickou korespondenční formou (a je připravováno a školeno lidmi, kteří s LMS nemají zkušenosti). Cílem publikace je podat uvedené skupině uživatelů základní souhrnné informace zejména o webovém e-learningovém vzdělávání. Splnit tento cíl je těžké, protože poznatky o e-learningu se rychle mění a názory odborníků i na základní problémy e-learningu jsou značně rozdílné. Přesto doufám, že publikace přispěje ke zvýšení informovanosti široké odborné veřejnosti i k prohloubení seriozní diskuse o e-learningu a k postupnému ujednocování pojmů a názorů. Vstupní znalosti a dovednosti studujících potřebné ke studiu tohoto materiálu jsou: • základní uživatelská počítačová gramotnost • základní orientace v problematice distančního a elektronického vzdělávání • pasivní znalost základních anglických termínů z oblasti informačních technologií (požaduje se jen pro profesionály e-learningu, nikoliv pro zájemce o základní informace). Výstupní znalosti a dovednosti jsou definovány dílčími cíly, které uvádím na začátku kapitol. Kolik času vám studium příručky zabere? Čas potřebný k orientačnímu prostudování tohoto materiálu přestavuje asi 12 hodin. Manažeři se mohou omezit na přečtení 5 stránek Přílohy 2 Shrnutí celého textu, které si vyžádá jen 15 minut. Ti, kteří chtějí být budoucími profesionály v oblasti e-learningu, budou celý text studovat pravděpodobně 40 až 60 hodin. Znalost anglické e-learningové terminologie je pro studium internetových zdrojů nezbytná. Proto jsem do Přílohy 1 zařadil obsáhlý Anglický a český výkladový slovník e-learningových pojmů (ale mnohem pohodlnější a rychlejší je práce se slovníkem na e-learningovém portálu).
5
Perspektivní použití publikace. Části této publikace mohou být po úpravě součástí: • portálu e-learningu • webového kurzu o základech e-learningu v prostředí LMS Zájemcům o portál i kurz základů e-learningu poskytnu další informace. Zatím uvádím: • Portál e-learningu, který buduji ve spolupráci s Ostravskou univerzitou, bude obsahovat aktualizovanou verzi této publikace, což dále snižuje riziko nedostupnosti odkazů. Množství dalších doplňujících informací v portálu, pohodlný přístup k mnoha kvalitním dokumentům (opisovat URL z textu je nepříjemné) i možnost široké spolupráce uživatelů portálu z něj činí nástroj, jehož hodnota mnohonásobně převyšuje hodnotu tištěné příručky. • Webový kurz o základech e-learningu v prostředí LMS. Části příručky mohou být do LMS vloženy v elektronické formě. Po doplnění o hypertextové odkazy, elektronický slovník a index, self-testy i otázky a další nástroje může být publikace součástí webového kurzu o základech e-learningu. Kurz plánuji vytvořit jednak pro komerční prostředí WebCT (ve spolupráci se specialisty Univerzity Hradec Králové), jednak pro Open Source LMS (ve spolupráci se specialisty Univerzity Karlovy). • Použití bezplatně dostupného LMS umožní snížit (obvykle každoroční) licenční náklady řádu stovek tisíc korun na nulu. Poděkování. Předložený text je výsledkem dlouholeté, nikoliv však výhradně jen mé práce. Musím vzpomenout i úsilí řady mých spolupracovníků. I když se nemohu zmínit o všech jmenovitě, děkuji na tomto místě především těm, se kterými jsem při zavádění e-learningu do praxe spolupracoval nejdéle. Ing. Zdeněk Maruna a pí. Marcela Dubnová z Výpočetního a informačního centra ČVUT v Praze mi řadu let poskytovali technickou podporu. Prorektoři ČVUT, Prof. Ing. Jan Hlavička, DrSc. a prof. Ing. Vladimír Stejskal, CSc., mi poskytovali významnou podporu ze své pozice vrcholových manažerů. Ke zlepšení textu mi pomohla i kritika a náměty recenzentů předchozích verzí publikace. Patří mezi ně rektorka Univerzity Hradec Králové (UHK) doc. RNDr. Jaroslava Mikulecká, CSc., Doc. PaedDr. Jiří Nikl, CSc. z UHK, Doc. Ing. Jan Lojda, CSc., MBA., předseda ČADUV, RNDr. Helena Zlámalová, CSc., vedoucí NCDiV, Ing. Monika Kavanová, Education Director, Oracle Czech, RNDr. Bohumil Havel z PVT, a.s. a Doc. PhDr. Ferdinand Mazal, CSc. z Univerzity Palackého (UP) v Olomouci. Můj dík za pomoc patří i mnoha kritickým čtenářům předchozích verzí, mezi kterými jsou doc. RNDr. Eva Milková, CSc. z UHK, prof. RNDr. Erika Mechlová, CSc. z Ostravské univerzity, Ing. Milan Štolba, Český Telecom, a.s., Ing. Soňa Veselá ze sdružení CESNET a někteří pracovníci CDV UP v Olomouci. Přes velké úsilí mé i mých spolupracovníků nebylo snadné tuto publikaci vytvořit zejména proto, že e-learning je v samém počátku (překotného) vývoje a není v silách jednotlivce proniknout do detailů této velmi rozsáhlé a náročné discipliny. Prosím proto čtenáře, aby mi v případě zájmu pomohli zlepšit budoucí vydání díla „Základy e-learningu 2004“ konkrétně zaměřenými kritickými připomínkami.
V Praze, v prosinci 2003
6
Karel Květoň Kontakt:
[email protected]
Část první:
Úvod do e-learningu Hlavní cíle první části publikace. Po prostudování této části publikace budete umět:
• • • • • •
vysvětlit základní pojmy elektronického vzdělávání sdělit podstatu e-learningu popsat základní vizi, spojenou se zaváděním e-learningu popsat historii elektronického vzdělávání vyjmenovat a charakterizovat tři hlavní součásti e-learningového kurzu objasnit profesní složení realizačního týmu e-learningu a objasnit úkoly jeho členů.
Doba potřebná k orientačnímu studiu této části je 1 hodina. K důkladnému osvojení informací budete potřebovat asi 6 až 10 hodin. Průvodce studiem: V této publikaci je v Příloze 1 zařazen relativně podrobný výklad základních pojmů a jejich definic. Podle mých znalostí jde o nejobsáhlejší anglicko - český výkladový slovník tohoto druhu. Výklad pojmů distančního vzdělávání nalezneme v řadě dalších slovníků na Internetu, v češtině např. http://elearning.cesnet.cz/pages/vyuziti_online.html?a=3 (to je e-learningový portál sdružení CESNET, http://elearning.cesnet.cz/). Další český slovník nalezneme na serveru společnosti ELLA, http://www.ella.cz/. Dobré anglické slovníky e-learningových pojmů jsou například na URL adresách http://www.learningcircuits.com/glossary.html, http://www.brandonhall.com/public/glossary/index.htm a http://www.elearningeuropa.info/. Výklad základních e-learningových pojmů se liší a pojetí e-learningu je nejednotné.
1. Pojetí e-learningu 1.1 Předchůdci e-learningu a jeho vznik Vyučovací stroje (převzato podle Jiřího Nikla) byly původně speciální mechanické a elektronkové strojky, později založené na vyšších elektronických prvcích. Na sálových počítačích se později aplikoval vzdělávací software, který byl založen na teorii programovaného učení (zvl. G. Pask v rámci adaptivního programování). I původní vyučovací stroje byly schopny reagovat na alternativní i tvořenou odpověď, požadovat algoritmickou i přiřazovací odpověď a prezentovat větvené programy. Hlavní důvody malého rozšíření do praxe byly podobné jako dnes – ekonomická nákladnost a malá připravenost dostatečného počtu tvůrců kvalitního didaktického software. Vzdělávání na personálních počítačích (PC) se začalo rozvíjet v období 1984 až 1993. Podrobné poučení o „Učení s počítačem“ najdete v publikaci Bořivoje Brdičky na URL http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/ucspoc/. E-learning započal teprve s rozvojem Internetu a webu po r. 1993. Je zajímavé, že do roku 1999 nebyl pojem e-learning zaveden. Zprvu se více používaly pojmy WBT1 nebo online learning (což je výuka nejen pomocí webu, ale i dalších internetových technologií). 1
Web-based training (WBT) znamená vzdělávání na webu. Přístup ke vzdělávacímu obsahu se realizuje prostřednictvím webového prohlížeče. Tímto způsobem vzdělávání se zde budeme zabývat především.
7
Nedávno došlo k nekritickému přecenění možností různých „e“ aktivit (e-business, e-banking, e-government a jiných, včetně e-learningu) a následně pak k podcenění některých z nich. Z hlediska budoucnosti e-learningu je důležité, že internetové a další vzdělávací technologie se nepřetržitě vylepšují. Proto záleží zejména na přípravě kvalifikovaných realizátorů e-kurzů, zejména z řad vysokoškolských a středoškolských učitelů. 1.2 Základní představy o e-learningu Pojetí e-learningu není dosud ustálené a v praxi se setkáváme s různým výkladem i těch nejzákladnějších pojmů (například pojem „elektronické vzdělávání“ někteří autoři chápou šířeji než „e-learning“, jiní oba pojmy ztotožňují). Ve spojení „e-learning“ klademe obsahový důraz na slovní základ „learning“ (učení), nikoliv na předponu „e-„ (elektronické). Pedagogické, technologické a síťové pojetí představuje tři základní varianty z mnoha existujících vymezení e-learningu (nejde tedy o přesné definice). Domnívám se, že e-learning je úplněji charakterizován spojením všech tří uvedených pojetí, než pouze jedním z nich. Pedagogické pojetí: e-learning je vzdělávací proces, ve kterém používáme multimediální technologie, Internet a další elektronická média pro zlepšení kvality vzdělávání. (Multimedia umožňují používání obrazových, zvukových a textových informací k obohacení obsahu výuky. Internet poskytuje lepší přístup ke studijním materiálům a službám, k výměně informací a ke spolupráci vzdělávací komunity.) Technologické pojetí: E-learning je spektrum aplikací a procesů jako je Web-based training (WBT1), Computer-based training (CBT2), virtuální třídy nebo digitální spolupráce. Zahrnuje přenos obsahu kurzů prostřednictvím elektronických médií, např. Internetu nebo Intranetu, satelitního vysílání, interaktivních televizních pořadů a výukových CD-ROMů, často s podporou učitele. Síťové pojetí: E-learning spočívá v užití počítačových sítí pro přenos dovedností a znalostí. (To je úzké vymezení e-learningu, nezahrnuje např. výuku pomocí CD-ROMu.) E-learning je tedy vzdělávací proces se složitou strukturou. Je problémem především pedagogickým, poté technickým. Většina autorů se dnes shoduje, že nejperspektivnější formu e-learningu je Web-based training (WBT). Této formě se zde budeme věnovat nejvíce. 1.3 Vize e-learningu Vizí rozumíme představu cílového či žádoucího stavu. V praxi se vyskytuje potřeba vzdělávat různé skupiny studujících v různých disciplínách. Podmínky pro realizaci e-learningu nejsou stejné a není překvapivé, že i vize e-learningu jsou různé a diskutabilní. Základní vizí e-learningu rozumím takovou integraci e-learningu do vzdělávání, která zvýší přístup ke vzdělání a zajistí vyhovující kvalitu vzdělávání za přijatelnou cenu. Ve vyspělých zemích se používá e-learning hlavně pro zvýšení přístupu ke vzdělávání, zejména pro zvýšení počtu celoživotně se vzdělávajících dospělých studujících. 2
Computer-based training (CBT) označuje vzdělávání na počítači. Kurz nebo studijní materiál, který lze samostatně spustit na počítači, zejména na CD-ROMu či disketě. Na rozdíl od Web-based training nevyžaduje CBT, aby počítač byl zapojen do internetové sítě a neposkytuje odkazy na vzdělávací prostředky mimo kurz.
8
Prezenční studium je forma studia, při které se vyžaduje fyzická účast studentů při výuce ve třídě. Po dobu výuky jsou učitel a studující v přímém kontaktu (při studiu doma to neplatí). Distanční vzdělávání (DiV) je vzdělávací proces, který umožňuje oddělit vyučujícího a studujícího v čase nebo místě, popřípadě v obojím3. Komunikace mezi učitelem a studujícím probíhá v moderních distančních kurzech hlavně elektronicky (pomocí e-mailu, chatu, audia, videa, telekonference, nejčastěji v prostředí webu). Výukové materiály, jako knihy, audio a video kazety, CD-ROM může být někdy účelné zasílat poštou, nikoliv po síti – poté mluvíme o korespondenčním (klasickém) DiV. Blended learning. V praktické výuce se nevyskytují obvykle „čisté“ formy, například čistá prezenční, elektronická nebo distanční forma. V praxi se prosazuje koncepce smíšeného vzdělávání (blended learning), což je kombinace prvků prezenčního i e-learningového vzdělávání (viz např. http://www.e-learningcentre.co.uk/eclipse/Guides/blended.htm), která má největší perspektivu použití na středních a především vysokých školách. E-learning na univerzitách. Na univerzitách se stále více využívá e-learningu jako doplňku k prezenční formě studia (blended learning). Při vzdělávání vysokoškolské mládeže se student bez učitele neobejde. Prezenční výuka převažuje dosud i v USA. (V roce 2002 nabízelo distanční vzdělávání asi 2/3 amerických univerzit, ale jen asi 10% kurzů bylo distančních, viz http://nces.ed.gov/programs/coe/2002/section5/indicator38.asp). 1.4 E-kurz Studijní kurz a jeho složky. Základním prvkem e-learningu, podobně jako v prezenčním vzdělávání, je studijní kurz. Kurz obsahuje bloky z různých předmětů, uspořádané tak, aby bylo dosaženo požadovaných cílů vzdělávání. Elektronický studijní kurz (zkráceně e-kurz) charakterizují zejména tyto složky: • vzdělávací obsah studijních materiálů • elektronická distribuce vzdělávacího obsahu • elektronická správa e-kurzů. Vzdělávací obsah studijních materiálů. Pro vzdělávací obsah e-kurzů jsou určující jejich vzdělávací charakteristiky, tj. didaktické naprogramování (didaktická transformace) obsahu učiva do formy interaktivního počítačového software specificky určeného pro samostudium.. Proto didaktický software pro e-kurzy obsahuje (podle J. Nikla) • programované vstupní informace • učební úlohy • zpětnovazební kontrolní informace • nezbytné řídící instrukce. E-kurzy obsahují nejčastěji multimediální studijní materiály. Tvorba obsahu studijních multimediálních materiálů pro e-kurzy je profesionální úloha, která vyžaduje mj. znalosti autorských nástrojů pro tvorbu kurzů (viz čl.6.1). Dnes se klade důraz na: • dělení obsahu do znovupoužitelných vzdělávacích objektů (reusable learning objects), • a na používání standardů. 3
Distanční vzdělávání však nevylučuje, aby část výuky probíhala ve třídě (tutoriály). Někteří experti se domnívají, že DiV zahrnuje rovněž e-learning, jiní považují DiV a e-learning za nezávislé discipliny.
9
Znovupoužitelné vzdělávací objekty. Příklady vzdělávacích objektů jsou: jednotlivé digitální obrázky, části textů a jednoduché animace, ale i celé webové stránky, které obsahují text, obrázky, další média či aplikace a které mohou přenášet relativně malý, ale komplexní výukový blok. Základní výhodou vzdělávacích objektů je, že mohou být navrženy jako znovupoužitelné (reusable) komponenty, které lze mnohonásobně aplikovat v různých vzdělávacích situacích (kurzech). Vzdělávací objekt je nejen jednotka s obsahem výuky, ale zahrnuje rovněž svůj vlastní popis, jako jsou informace typu: druh obsahu, učební cíl, autor, jazyk a verze. Zájemcům doporučuji knihu The Instructional Use of Learning Objects, http://reusability.org/read/. Standardy jsou normy, garantující (při jejich respektování) vzájemnou přenositelnost a použitelnost softwarových produktů vyvinutých různými firmami. Standardy napomáhají zabezpečit interoperabilitu v oblasti tvorby kurzů i v oblasti komunikace mezi kurzy a řídícím systémem vzdělávání. Výsledkem dosavadních standardizačních snah je soubor doporučení SCORM (Sharable Content Object Reference Model). SCORM je jednotný souhrn klíčových specifikací a standardů pro obsah, technologie a služby, spojené s e-learningem. Aplikace standardů může podstatně zlevnit dosavadní drahé e-kurzy, protože omezí opakované vytváření podobných studijních materiálů a umožní přenos již hotových e-kurzů do různých systémů pro řízení studia (více viz kap.6). Elektronická distribuce vzdělávacího obsahu. V moderních distančních a e-learningových kurzech se pro distribuci obsahu využívá především Internetu, zejména služby WWW (webu). Přenos obsahu e-kurzů se může dít i prostřednictvím satelitního vysílání, interaktivních televizních pořadů a dalších technologií, které mají své výhody a nevýhody (viz čl.1.6). Jedním z hlavních předpokladů pro úspěšné e-learningové vzdělávání je kombinace optimálních technologií (jak z pedagogického, tak i z technického a ekonomického hlediska). Řízení studia. Řízení studia v prostředí webu zabezpečují SW systémy pro řízení studia (Learning Management Systems [LMS], někdy též Course Management System). Viz kap. 6. LMS usnadňují tvorbu, používání a správu e-kurzů především tím, že poskytují minimálně: •
•
soubor vzdělávacích nástrojů, usnadňujících učení, komunikaci a spolupráci, např.: Ì komunikační nástroje, umožňující diskuse, výměnu souborů, interní emailovou korespondenci, chatování, přenos videa, atd. Ì nástroje pro podporu produktivity vzdělávání, umožňující např. práci offline, vkládání vlastních poznámek, použití kalendáře, help, atd. Ì nástroje pro podporu spolupráce studujících, např. podporu práce na projektech. soubor podpůrných nástrojů, pomáhajících v procesu správy a vedení kurzu, např.: Ì nástroje pro administraci, např. pro vedení studijních evidencí, adresářů kontaktů Ì nástroje pro řízení, např. nástroje pro management a sledování práce studujících Ì nástroje pro návrh kurikula.
Jak náročná je tvorba e-kurzů? Tvorba studijních materiálů pro e-kurzy je vysoce profesionální úloha. Nelze ji zadat pedagogům bez specifické odborné přípravy. Vyžaduje znalost technologie didaktického zpracování učiva i znalost autorských nástrojů pro tvorbu kurzů. Softwaroví specialisté vycházejí z věcného obsahu výukového materiálu, který musí být didakticky transformován. Vývoj a následná optimalizace studijních materiálů pro e-kurzy je obvykle nesrovnatelně náročnější, než vývoj učebních materiálů analogických klasických vzdělávacích kurzů. Klade též vyšší nároky na týmovou spolupráci. Tvorba e-kurzů je proto obvykle náročná na finanční i lidské zdroje.
10
Vzniká tedy oprávněná otázka: Je elektronické vzdělávání efektivní? Odpověď může být ano, jestliže jsou splněny nejméně tyto předpoklady: • elektronické vzdělávání je aplikováno ve spojení s prezenční výukou tak, aby v dané konkrétní situaci převládly výhody smíšeného vzdělávání nad jeho nevýhodami • metody a použité technologie jsou vhodné pro cíle výuky • probíhá interakce studujících a aktuální zpětná vazba od učitele ke studujícím • vzdělávací instituce vytvoří studujícím i učitelům podmínky pro úspěšnou práci • vzdělávací instituce zabezpečí realizaci e-kurzů profesionálním způsobem. To znamená, že vytvoří nezbytné zdroje pro vytvoření týmu realizátorů e-kurzů. 1.5 Tým realizátorů e-kurzů Realizátory e-kurzů jsou specialisté, jejichž profese jsou e-manažer, e-vývojář a e-tutor (viz http://www.fastrak-consulting.co.uk/tactix/Features/skillingup.htm#Responsibilities). Předpony „e“ u uvedených profesí používáme pro zdůraznění, že práce příslušného specialisty se odehrává v e-learningovém prostředí. Tabulka 1. 5 Příklady úkolů jednotlivých profesí při vývoji e-kurzu Profese e-manažer
e-vývojář
e-tutor
Úkol
Specialista
Návrh a koordinace projektu Celková strategie Analýza a evaluace výuky Zabezpečení servisu Marketing Projekt výuky Vytvoření odborného obsahu Didaktická transformace obsahu Posouzení obsahu Tvorba multimedií Převod obsahu do LMS Tvorba počítačové grafiky Programátorské práce Pilotní ověření e-kurzu Aplikace LMS v e-kurzu Vedení výuky Rady ke studiu, konzultace Podpora a usnadnění studia Administrace výuky
Projektant e-kurzu Znalec e-learningu Pedagog – didaktik výuky Techničtí pracovníci Marketingový pracovník Projektant výuky Autor obsahu Expert na pedagogiku Expert na obsah Specialista na multimedia Znalec LMS Počítačový grafik Programátor Hodnotitelé (učitelé a studující) Aktivní uživatel LMS Vedoucí výuky Konzultant, poradce Podporovatel, usnadňovatel Administrátor
Minimální velikost týmu pro vývoj e-kurzů. Jeden pracovník může provádět (má-li příslušnou kvalifikaci) více úkolů, v tabulce uvedených. Profesi e-vývojáře však obvykle nezastává jedna osoba, ale tým e-vývojářů, který je složen z minimálně 3 pracovníků: • projektanta výuky (Instructional Designer), tedy experta na pedagogiku, který vytvoří projekt kurzu a zároveň rozumí odbornému obsahu kurzu (podrobněji viz čl. 4. 3) • autora obsahu, který je expertem na odborný obsah, resp. disciplinu (Subject matter expert, SME) • počítačového odborníka, který je specialistou na grafiku, web a systémy řízení studia LMS (Graphics, Web Designer and LMS Specialist) (podrobněji viz kap.6).
11
1.6 Přehled technologií pro e-learning Druhy technologií pro e-learning a DiV. Technologie, užívané pro distribuci vzdělávacího obsahu v e-learningu a v DiV, lze rozdělit do čtyř základních kategorií podle druhu média, které informace přenáší: • tisk • audiotechnologie • videotechnologie • počítačové technologie. Každá z těchto kategorií se dále dělí, avšak některé technologie uvedené kategorie přesahují. Například audio a videokonference se mohou uskutečnit za použití počítače a Internetu. Tab. 1.6 Přehled technologií, jejich výhody a nevýhody Výhody Nevýhody Levný materiál Neinteraktivní Tisk
Hlasová pošta Audio kazeta Audio konference Videokazeta
Satelitní videokonference Videokonference přenášená mikrovlnami Televize
E-mail Online Chat Webové vzdělávání
Přenositelnost Pohodlné studium Široce dostupné Snadné užití Možná interaktivita Levná a dostupná Snadno se kopíruje Levná Snadno se realizuje
Levná Snadno dostupná Snadno se kopíruje Audio and vizuální prvky Realistická Může být interaktivní Realistická Může být interaktivní Relativně levná Snadno použitelná Snadno dostupná Program lze nahrát Audio and vizuální prvky Flexibilní Interaktivní Současná interaktivita Přímá zpětná vazba Může zahrnout multimedia Celosvětový přístup Interaktivní Snadno se aktualizuje
Omezené zapojení smyslů Vyžaduje čtenářské schopnosti Těžko se aktualizuje Omezená délka záznamu Bez vizuálních prvků Neinteraktivní Bez vizuálních prvků Neinteraktivní Bez vizuálních prvků Vyžaduje hardware Složité nahrávání Neinteraktivní Vyžaduje hardware Těžko se aktualizuje Drahý hardware Vyžaduje časový rozvrh Obvykle jen jednosměrné vysílání Vyžaduje časový rozvrh Limitovaný dosah Přenos jen v přímé viditelnosti
Vysoké produkční náklady Vyžaduje hardware Neinteraktivní Vyžaduje časový rozvrh Vyžaduje hardware Software se liší Vyžaduje podobný software Vyžaduje časový rozvrh Vyžaduje hardware Vyžaduje počítač Software může být drahý Vyžaduje přístup k Internetu Občas technické problémy
O technologiích, zmíněných v této tabulce, pojednávám podrobněji v další publikaci. O roli učitele při výběru médií pro záznam a přenos obsahu distančních kurzů je možné získat základní poučení v čl. 3.8 této publikace. 12
Shrnutí Novodobý e-learning započal teprve s rozvojem Internetu a webu po r. 1993. V současné době je nejperspektivnější rozvoj e-learningového vzdělávání na webu, tzv. WBT. (Čl. 1.1.) E-learning je vzdělávací proces, ve kterém používáme multimediální technologie, Internet a další elektronická média pro zlepšení kvality vzdělávání. (Čl. 1.2) Základní vizí e-learningu rozumíme účelnou integraci e-learningu do vzdělávání za účelem zvýšení přístupu ke vzdělání a zajištění vyhovující kvality vzdělávání za přijatelnou cenu. Ve vyspělých zemích se používá e-learning pro zvýšení přístupu ke vzdělávání, zejména pro zvýšení počtu celoživotně se vzdělávajících dospělých studujících. (Čl. 1.3.) Jeden pracovník může současně zastávat více profesí, v tabulce uvedených. Studijní kurz a jeho složky. (Čl. 1.4.) Základním prvkem e-learningu je studijní kurz. Kurz obsahuje bloky z různých předmětů, uspořádané tak, aby bylo dosaženo požadovaných cílů vzdělávání. Elektronický studijní kurz (zkráceně e-kurz) charakterizují zejména tyto složky: • vzdělávací obsah studijních materiálů • elektronická distribuce vzdělávacího obsahu • elektronická správa e-kurzů. Na realizaci e-learningu se podílí skupiny profesí, které reprezentují e-manažer, e-vývojář a e-tutor. Úkoly e-týmu vyžadují, aby si jeho členové osvojili dostatečné pedagogické, manažerské i počítačové znalosti a dovednosti, které je třeba stále aktualizovat. (Čl. 1.5.) Přehled technologií pro DiV a jejich výhody i nevýhody shrnuje čl.1.6 a Tab.1.6. Otázky a úkoly: 1. Vysvětlete pojmy: prezenční, počítačové a distanční vzdělávání, smíšená výuka. 2. Vlastními slovy charakterizujte základní vizi e-learningu. 3. Vyjmenujte 3 hlavní součásti e-kurzu. 4. Vyjmenujte minimální předpoklady pro efektivitu elektronické vzdělávání. 5. Uveďte složení týmu realizátorů e-learningu a úkoly jeho členů. 6. Uveďte přehled technologií pro DiVa jejich výhody i nevýhody. 7. Prohlédněte si některé slovníky na Internetu (vyhledejte „e-learning glossary“). 8. Na URL http://elearning.cesnet.cz/pages/vyuziti_online.html?a=3 si zkontrolujte, zda rozumíte termínům, které jsou na odkazovaném dokumentu v části „Pojmy a definice“. 9. Vyhledejte v případě zájmu další rozšiřující informace o smíšeném vzdělávání (blended learning), např. na URL http://www.e-learningcentre.co.uk/eclipse/Guides/blended.htm. Pojmy k zapamatování: e-learning, WBT, CBT, online learning, blended learning, distanční vzdělávání, znovupoužitelné vzdělávací objekty, standardy, technologie distančního vzdělávání.
13
Část pátá:
Přílohy Příloha 1: Anglický a český výkladový slovník e-learningových pojmů V tomto výkladovém slovníku e-learningových pojmů uvádím nejdříve anglický, poté český výklad příslušných pojmů, protože takové uspořádání bude čtenář potřebovat při studiu dokumentů v angličtině. Anglický výklad umožní čtenáři rychleji proniknout do anglické terminologie, potřebné pro profesionální výzkum a práci. Český výklad není vždy překladem anglického výkladu; dvojí výklad umožňuje v některých případech úplnější informovanost čtenáře. Užívání výkladového slovníku tedy předpokládá základní znalost angličtiny. Slovník vznikl za spolupráce s Ing. Zd. Marunou, pí. Marcelou Dubnovou a Doc. Ing. Janem Lojdou, CSc., MBA. Základním zdrojem je http://www.learningcircuits.com/glossary.html. Čtenář si může vyhledat podrobnější informace o některých pojmech například ve výkladovém slovníku počítačových pojmů na serveru Živě, http://www.zive.cz/mod_Dictionary/. Práce se slovníkem v tištěném tvaru má vedle výhod i jisté nevýhody. Proto doporučuji čtenáři, aby mě v případě zájmu o jeho elektronickou verzi kontaktoval na e-mailové adrese
[email protected]. Uvítám i kritiku slovníku, neboť jsem si vědom jeho nedokonalosti. 24/7: Twenty-four hours a day, seven days a week. In e-learning, used to describe the hours of operation of a virtual classroom or how often technical support should be available for online students and instructors. 24/7: 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Termín užívaný v e-learningu k popisu doby činnosti virtuální třídy nebo doby přístupu k technické podpoře pro studenty a instruktory online.
A Accessibility: A characteristic of Website design. Accessible sites can be navigated and understood by people with disabilities. Snadný přístup - bezbariérovost: Vlastnost návrhu webových stránek (Website). Bezbariérové stránky jsou přístupné a pochopitelné také klientům s tělesným postižením (při použití speciálního zařízení, včetně zařízení zrakového). ADL (Advanced Distributed Learning): Initiative by the U.S. Department of Defense to achieve interoperability across computer and Internet-based learning courseware through the development of a common technical framework, which contains content in the form of reusable learning objects. See also SCORM and the ADL Website. ADL (rozvinutý distribuovaný proces učení): Systém vyvinutý ministerstvem obrany USA pro dosažení interoperability výukového SW pro počítačové vzdělávání a pro vzdělávání na Internetu. K tomu jsou vytvářeny společné technické standardy, které zabezpečují obsah výuky ve formě znovupoužitelných vzdělávacích objektů. Viz též SCORM a ADL Website.
14
Příloha 2: Shrnutí celého textu Novodobý e-learning započal teprve s rozvojem Internetu a webu po r. 1993. V současné době je nejperspektivnější rozvoj e-learningového vzdělávání na webu, tzv. WBT. (Čl. 1.1.) E-learning je vzdělávací proces, ve kterém používáme multimediální technologie, Internet a další elektronická média pro zlepšení kvality vzdělávání. (Čl. 1.2) Základní vizí e-learningu rozumíme účelnou integraci e-learningu do vzdělávání za účelem zvýšení přístupu ke vzdělání a zajištění vyhovující kvality vzdělávání za přijatelnou cenu. Ve vyspělých zemích se používá e-learning pro zvýšení přístupu ke vzdělávání, zejména pro zvýšení počtu celoživotně se vzdělávajících dospělých studujících. (Čl. 1.3.) Jeden pracovník může současně zastávat více profesí, v tabulce uvedených. Studijní kurz a jeho složky. (Čl. 1.4.) Základním prvkem e-learningu je studijní kurz. Kurz obsahuje bloky z různých předmětů, uspořádané tak, aby bylo dosaženo požadovaných cílů vzdělávání. Elektronický studijní kurz (zkráceně e-kurz) charakterizují zejména tyto složky: • vzdělávací obsah studijních materiálů • elektronická distribuce vzdělávacího obsahu • elektronická správa e-kurzů. Na realizaci e-learningu se podílí skupiny profesí, které reprezentují e-manažer, e-vývojář a e-tutor. Úkoly e-týmu vyžadují, aby si jeho členové osvojili dostatečné pedagogické, manažerské i počítačové znalosti a dovednosti, které je třeba stále aktualizovat. (Čl. 1.5.) Přehled technologií pro DiV a jejich výhody i nevýhody shrnuje čl.1.6 a Tab.1.6. Výhody a nevýhody e-learningu lze shrnout takto: (Čl. 2.1) • Výhody: aktivita studujícího, individuální přístup ke studujícímu, studium vlastním tempem, větší možnosti testování znalostí, vyšší míra interaktivity a spolupráce, lepší přístup ke zdrojům, větší aktuálnost informací a studium odkudkoliv a kdykoliv. • Nevýhody: omezený přístup k technologiím, technické problémy, často nízká kvalita obsahu, náročná podpora samostatného studia, nedostatek schopností samostatně studovat, nekompatibilita a nerozvinuté standardy, nevhodnost pro určité typy kurzů a studentů i frustrace z chybně řešených e-kurzů. (Technické nevýhody jsou dočasné.) Dotažte se absolventů e-kurzu, který hodláte studovat, zda v kurzu významně převažují výhody elektronického vzdělávání nad nevýhodami. Zjistěte si, jaké jsou profesionální kvality organizátorů, autorů a tutorů e-learningových kurzů, zejména, jakou mají publikační činnost a jak jsou jejich práce citovány. (Čl. 2.2) Předpoklady pro distanční studium. Studium v e-learningovém prostředí vyžaduje, aby studující měl tyto základní schopnosti: (Čl. 2.3) • řídit svoji práci v e-learningovém prostředí • schopnost samostudia • spolupracovat s tutorem a se spolužáky.
15
Úspěšné studium v e-learningovém prostředí vyžaduje především podporu vedení firmy i rodiny studujícího, přístup k potřebnému technickému vybavení, pravidelné aktivní studium, častý elektronický kontakt s tutorem a se spolužáky a aplikaci nabytých znalostí v zaměstnání. Před zápisem do kurzu by měl mít studující jasno, jaké jsou cíle jeho studia a ověřit si, zda sylabus kurzu je v souladu s potřebami a možnostmi studujícího. (Čl. 2.4) Test pro vlastní hodnocení studujících vám naznačí, zda máte předpoklady pro úspěšné studium v e-kurzech. (Čl. 2.5) Role učitele v e-learningu při plánování, vývoji a výuce v e-kurzu se různí v závislosti na jeho odborné profesi, znalostech, dovednostech a zkušenostech. Role vyučujícího (tutora) a autora odborného obsahu a jeho didaktické transformace učitelé po zaškolení zvládnou, ale mnoho úloh e-vývojáře vyžaduje odbornost počítačového specialisty. (Čl. 3.1) Základní kompetence tutora v elektronické výuce zahrnují především: (Čl. 3.2) • Odpovídající pedagogickou kvalifikaci, k jejímuž dosažení je třeba tutory vyškolit. • Umění dobré komunikace. V e-learningovém prostředí je základním způsobem komunikačního procesu komunikace písemná. • Otevřenost, zaujetí pro věc, přístupnost ke změnám. Vnímavost, otevřenost a flexibilita tutora jsou nezbytností. Pokud tutor nedokáže v kurzu vytvořit přátelské prostředí, může se stát, že se studující ve skupině odcizí jemu i navzájem. • Praktické zkušenosti. e-learning vyžaduje tutory, kteří umí aplikovat látku na praktické úlohy. Nestačí pouze dobré teoretické znalosti předmětu. Ve vztahu ke studentům by tutor měl především: (Čl. 3.3) • Včasně a vhodně poskytovat zpětnou vazbu. • Povzbuzovat a podporovat odezvu studujících po celou dobu výuky. • Reagovat na příspěvky studujících do diskusí, na domácí práce a výsledky v testech. Pro roli e-autora potřebuje mít učitel další doplňující znalosti. Především by měl umět: • posoudit vhodnost existujících studijních materiálů pro aplikaci v e-kurzu (Čl. 3.4) • aplikovat pravidla pro prezentaci informací v DiV i v prostředí webu (Čl. 3.5 a 3.6) • vhodně kombinovat prvky tradiční a elektronické výuky, např. synchronní či asynchronní výuku nebo vhodná multimedia (Čl. 3.7 a 3.8) • mít úspěšnou praxi jako tutor e-learningu. Obecné zásady pro práci vývojáře v prostředí e-learningu zahrnují mj. tyto teze: (Čl. 4.1.) • e-kurzy je třeba vytvářet jako krátké, 5-15 min. trvající lekce se zpětnou vazbou • krátké lekce by měly být ukončeny testy • do kurzu je nutné zařazovat jen nezbytné informace • kurz musí být stále k dispozici • kurzy by měly respektovat různé styly učení • orientace v kurzu by měla být intuitivní • výukové materiály by měly být vícenásobně použitelné • složitá řešení a náročné technologie se nedoporučují • aktualizace, opravy a změny v kurzu by měly být snadno proveditelné • vytvářejte nástroje pro efektivní učící se komunitu, které umožní spolupráci studujících navzájem i jejich spolupráci se členy e-týmu. 16
Metodologie tvorby vzdělávacích kurzů poskytuje etapový přístup k analýze potřeb studujících, k návrhu, vývoji, realizaci a evaluaci vzdělávacího procesu. Jde o složitou problematiku, kterou jsme ilustrovali na modifikovaném modelu ADDIE. (Čl. 4.2.): Analýza zahrnuje tyto kroky: Definice cílů. Vymezení skupiny studujících. Rozbor zdrojů pro realizaci projektu. Očekávané překážky. Popis obsahu. Prezentace obsahu. (Čl. 4.3.) Návrh projektu má etapy: Uspořádání obsahu výuky. Ověření zásad pro návrh projektu. Interaktivita. Rámcový plán, vývojové diagramy, scénáře. Vytvoření a test prototypu. (Čl. 4.4.) Provedení návrhu projektu zahrnuje vytváření vlastního výukového produktu: Výběr vývojových nástrojů a standardů. Shromáždění a digitalizace existujících učebních materiálů. Vytvoření nového obsahu. Dokončení dokumentace pro plánování. Vývoj produktu. Hodnocení a testování. Změny a opravy. (Čl. 4.5.) Marketing a implementace mají hlavní podíl na trvalosti úspěchu. Samozřejmě je nejlepší, máte-li špičkové produkty a zároveň je skvěle prodáváte. Patří sem: Publicita, propagace, pomocné materiály i balení produktů. Rozšíření: Pošlete svůj produkt do světa. (Čl. 4.6.) Evaluace začíná self-evaluací, tedy kontrolou jednotlivých prvků kurzu (charakteristiky studujících, cíle studia, výukové strategie, rozbor obsahu, atd.) Formativní (průběžná) evaluace se používá v procesu vývoje a implementace kurzu. Zahrnuje názory studujících na výuku po dokončení každé kapitoly. Souhrnná evaluace se provádí na závěr práce. (Čl. 4.7.) Údržba. Úkoly údržby by mohly zahrnout například následující položky: Technická podpora. Odstranění chyb. Aktualizace informací. Vývoj nových verzí. (Čl. 4.8.) Mezi příklady úkolů e-manažera lze uvést: (Čl. 5.1) • návrh a koordinace projektů e-learningu • celková strategie e-learningu • analýza a evaluace výuky • zabezpečení servisu • marketing. Kontrola kvality elektronického vzdělávání spočívá v ověření kvality všech jejích komponent. Zodpovědní pracovníci by měli prosadit co nejvyšší kvalitu institucionální podpory a dbát o kvalitní návrh, výuku a studium v kurzu. Důležitá je i kvalita podpory studujících a učitelů. Celková kvalita kurzu se ověřuje evaluačními postupy. (Čl. 5.2) Náklady na zavedení a provoz e-learningu jsou obvykle vysoké a mohou řádově převýšit náklady na kurzy klasické. Úspory nákladů na tisk a distribuci materiálů, na služební cesty do školicích středisek a na řízení kurzů mohou celkové náklady na školení ve firmách výrazně snížit; na univerzitách se projeví málo. Přínos e-learningu na školách nevidíme ve finančních úsporách, ale ve zvýšení přístupu studentů ke vzdělání a zvýšení kvality absolventů. (Čl. 5.3) Hlavními kategoriemi softwarových nástrojů pro web kurzy jsou (čl. 6.1): • Autorské nástroje (např. SW typu Director nebo Authorware), určené pro tvorbu multimediálního obsahu kurzu a používají je většinou specialisté na multimedia. • Nástroje pro virtuální třídy (Virtual Classrooms), určené pro podporu synchronní výuky ve virtuální webové třídě. • Systémy pro řízení studia (Learning Management Systems, LMS), které označují celou kategorii SW nástrojů pro řízení studia tutorem i samostudium.
17
V rámci LMS můžeme rozlišit softwarové systémy pro: • řízení kurzů (Course Management Systems, CMS) • tvorbu obsahu studia (Learning Content Management Systems, LCMS) • řízení podnikového vzdělávání (Enterprise Learning Management Systems, ELMS). Systémy pro řízení studia kurzů (CMS), používané na univerzitách, poskytují: (čl. 6.2) • soubor vzdělávacích nástrojů, usnadňujících učení, komunikaci a spolupráci • soubor podpůrných nástrojů, pomáhajících v procesu správy a vedení kurzu. Systémy pro tvorbu obsahu studia (LCMS) mají některé charakteristiky a funkce CMS. Jsou určeny pro management obsahu kurzů. LCMS sestavují obsah kurzu z výukových objektů či modulů, uložených v databázové knihovně znovupoužitelných výukových objektů. Systémy pro řízení podnikového vzdělávání (ELMS) (čl.6.3) směřují k integraci LMS, LCMS, virtuální třídy a dalších nástrojů do komplexnějších systémů (sestav). LMS v nich tvoří pouze jednu složku, která nemusí být rozhodující (klíčovou složkou je většinou LCMS). LMS zdarma–Open Source. Ve Vaší instituci můžete provozovat e-kurzy v kvalitním LMS, který je zcela zdarma. E-learning ale není zdarma. Pro provoz Open Source LMS musíte zajistit profesionální podporu LMS, která bude také něco stát. (Čl. 6.4.) Výběr LMS (čl. 6.5) předpokládá stanovit, které vlastnosti LMS jsou nepostradatelné a které jsou méně důležité. Důležité jsou například vlastnosti, podporující blended learning, integraci s informačními systémy instituce, řízení pedagogiky, integraci obsahu a dodržování standardů i nástroje pro evaluaci, testování a hodnocení, správu dovedností atd. Rozhodnutí o investici do LMS bude mít vliv na celou instituci z hlediska pedagogiky i řízení. Mělo by proto být uděláno ve spolupráci nejvyššího vedení instituce i pracovišť, která budou LMS používat. Vzdělávací standardy jsou nutné pro dosažení interoperability mezi jednotlivými poskytovateli výukového obsahu a provozovateli e-learningového vzdělávání. Důležité pojmy jsou znovupoužitelnost, schopnost řízení systému, přístup, životnost a škálovatelnost. (Čl. 6.6.) Univerzitní a podnikové portály se vyvinuly z původně statických webových stránek do formy velmi komplexního rozhraní, které umožňuje přístup k univerzitním a podnikovým zdrojům, ke skupinám zaměstnanců, studujících, učitelů, výzkumníků a manažerů. Umožňují i přístup k e-learningovému vzdělávacímu prostředí. Univerzitního portály mají: (Čl. 7.1) • identifikaci uživatele • bezpečnost • zvláštní informace • informační kanály • cílené informace • internetové nástroje • personalizované nástroje • interakce • e-business • integrace pracovních postupů a aplikací • personalizace. Příkladem infrastruktury pro podporu e-learningu je SCT Luminis (Čl. 7.2). SCT Luminis pomáhá univerzitám poskytovat vysoce personalizované informace, webové služby a podporovat interakci studentů, zaměstnanců a vedoucích pracovníků navzájem i s veřejností. To přispívá k budování efektivně fungující vzdělávací komunity.
18
Realizace e-learningu ve vzdělávací instituci se musí opírat o dlouhodobou strategii (koncepci) organizace, která musí zahrnout i dlouhodobé zajištění finančních prostředků. Vzdělávací instituce musí zabezpečit servisní služby pro přípravu, podporu a vyváženou funkci všech hlavních prvků e-learningu. To vyžaduje řízení distančního a elektronického vzdělávání členem nejvyššího vedení (např. prorektorem pro pedagogiku). (Čl. 8.1) American Distance Educational Consortium (ADEC) vypracovalo ve světě obecně přijímané principy, které popisují úkoly institucí při návrhu a realizaci distančního vzdělávání. (Čl. 8.2) Hlavní problémy při začleňování e-learningu do vzdělávacího systému instituce jsou: (Čl. 8.3) • Malá podpora pedagogických inovací. Zatímco úspěšné plnění vědeckých úkolů je odměňováno kariérním postupem i jinak, pedagogické inovace nejsou v průměru dostatečně oceňovány ani podporovány. • Nedostatečná podpora učitelů, kteří musí překonávat tyto překážky: nedostatek času, nedostatečné školení učitelů, málo zkušeností, problematika vlastnických práv, vysoké ceny, problém důvěry, nevyhovující technologická infrastruktura, nedostatečná podpora vedoucích pracovníků, malý zájem o nové metody. • Centrum distančního vzdělávání buď vůbec neexistuje nebo je nedostatečně personálně, kvalifikačně a finančně zabezpečené a špatně zařazené do struktury instituce. S CDV musí spolupracovat učitelé, kteří jsou členy kateder či ústavů. Je ověřeno, že tým specialistů v Centru distančního vzdělávání může poskytovat jen nezbytnou podporu katedrám, ale nemůže bez spoluúčasti pracovníků kateder vytvářet kurzy. (Čl. 8.4) Síť distančního vzdělávání na VŠ v ČR tvoří Národní centrum distančního vzdělávání a regionální Střediska distančního vzdělávání. V těchto centrech se zprvu rozvíjelo klasické DiV, v poslední době se rozvíjí i teorie a praxe e-learningu. (Čl. 9.1) Současný stav v oblasti e-learningu na českých vysokých školách charakterizovat takto (viz též čl. 9.2 a [1]):
• •
• • • • •
Mezi VŠ zatím nedošlo k rozsáhlé spolupráci v oblasti e-learningu. V důsledku toho se vynakládá spoustu zbytečné práce a utrácí se mnoho peněz, například za různé typy LMS, i když v ověřovací fázi rozvoje by mohly posloužit i volně dostupné Open Source LMS. 5 českých univerzit, které patří v oblasti e-learningu mezi nejpokročilejší, podalo v rámci Rozvojových a transformačních projektů MŠMT pro rok 2004 meziuniverzitní projekt Spolupráce vysokých škol při tvorbě standardizovaných multimediálních vzdělávacích pomůcek. Za koordinace Ostravské Univerzity se projektu účastní Univerzita Hradec Králové, Slezská Univerzita, VŠB-Technická Univerzita Ostrava a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, které hodlají oslovit další VŠ se žádostí o spolupráci. Existují rozdílné výsledky a zkušenosti: od standardizovaných a zavedených kurzů až po odmítání a neznalost e-learningu na fakultách a univerzitách. Různé VŠ pořádají konference a semináře i s mezinárodní účastí, kde lze získat zajímavé informace (ČVUT, UK, UHK, OU, UTB a další.) E-learning nebyl příliš podporován grantovými agenturami ani MŠMT; situace se lepší. Na VŠ existují skupiny odborníků, kteří jsou zapojeni i do mezinárodních projektů a v pilotních kurzech dosahují standardní výsledky zemí EU. Byl zahájen vlastní výzkum. Přes dosavadní potíže se rozvoj e-learningu na českých VŠ zrychluje. Bude však zapotřebí ještě mnoha osvětových i hlubších školicích akcí a příkladů dobré praxe, aby se e-learning prosadil na vysokých školách v ČR v žádoucí kvalitě, rozsahu a ceně.
19
