Základní umělecké školy Hanáckého Slovácka jako pokračovatelé lidových tradic

MASARYKOVA UNIVERSITA FILOSOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy Hudební věda

Základní umělecké školy Hanáckého Slovácka jako pokračovatelé lidových tradic

Bakalářská práce

Anna Ondrišíková

Vedoucí práce:

PhDr. Petr Kalina, Ph.D.

Brno, 2014 1

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citované literatury, dalších informací a zdrojů a v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

……………………………………… podpis

2

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 4 1. Charakteristika regionu ............................................................................................. 5 1.1 Demografická situace ............................................................................................ 5 1.2 Lidové slavnosti .................................................................................................... 7 1.3 Hudební projevy .................................................................................................... 9 1.3.1

Hudební nástroje ............................................................................................. 9

1.3.2

Charakteristika hudebních projevů – tance................................................... 11

1.3.3

Charakteristika hudebních projevů – písně................................................... 14

2. Základní umělecké školy regionu ........................................................................... 16 2.1 ZUŠ Klobouky u Brna......................................................................................... 16 2.1.1 Původ hudebního vzdělávání .................................................................... 16 2.1.2 Vznik samostatné instituce........................................................................ 18 2.1.3 Dětské soubory lidové hudby ZUŠ ........................................................... 19 2.1.4 Aktuální situace na škole .......................................................................... 23 2.2 ZUŠ Velké Pavlovice .......................................................................................... 25 2.2.1 Původ hudebního vzdělávání .................................................................... 25 2.2.2 Vznik samostatné instituce........................................................................ 26 2.2.3 Dětské soubory lidové hudby ZUŠ ........................................................... 26 2.2.4 Aktuální situace na škole .......................................................................... 30 2.3 ZUŠ Velké Bílovice ............................................................................................ 32 2.3.1 Původ hudebního vzdělávání .................................................................... 32 2.3.2 Vznik samostatné instituce........................................................................ 33 2.3.3 Dětské soubory lidové hudby ZUŠ ........................................................... 33 2.3.4 Aktuální situace na škole .......................................................................... 37 Závěr .............................................................................................................................. 41 Resumé ........................................................................................................................... 42 Summary ........................................................................................................................ 43 Literatura ....................................................................................................................... 44 Přílohy ............................................................................................................................ 48

3

Úvod Z historického vývoje má základní umělecké školství v naší zemi dlouhou tradici. Zaměřuje se nejen na výchovu dítěte v samostatnou hudební, taneční či výtvarnou osobnost, ale také na formování mladého člověka po stránce estetické. Uvedené oblasti jsou hlavními prioritami základních uměleckých škol v České republice. Součástí uměleckého vzdělání je také výchova mladého člověka k úctě k lidovým tradicím a lidovým estetickým projevům, jako je např. tradice hodových slavností a s ním spojená tradice specifického tance Hanáckého Slovácka, zavádky. Díky různorodosti jednotlivých krajů se do náplně výuky promítá lidová hudba či tanec a lidové výtvarné projevy dle etnoregionů. To se odráţí nejen v konkrétní náplni, ale také v souborech či uskupeních (hudebních, tanečních apod.), které v drtivé většině působí při základních uměleckých školách. V bakalářské práci se zaměřujeme na soubory lidové hudby působící v základních uměleckých školách etnoregionu Hanácké Slovácko. Dané téma bylo zvoleno díky osobní zainteresovanosti v oblasti základního uměleckého školství a také úzkému vztahu k lidové hudbě výše uvedeného kraje. Bakalářská práce je rozčleněna do dvou kapitol. První obsahuje charakteristiku regionu (geografické vymezení regionu a konkrétní demografickou situaci dle různých kritérií, nástin lidových slavností a hudební projevy obsahující nejen hudební nástroje, ale také tance a písně). Druhá, stěţejní, kapitola se detailně zabývá jednotlivými základními školami regionu a soubory lidové hudby působícími pod hlavičkou základních uměleckých škol. Součástí bakalářské práce byla výzkumná analýza základních uměleckých škol a školních souborů lidové hudby zaměřující se na tři oblasti – z historického hlediska, analýza současného stavu a předpokládané vize do budoucna. Pro zpracování analýzy byly vyuţity metody strukturovaného rozhovoru, rozbor historických dokumentů škol i zpracování historických dat z městských kronik uloţených jak v městských archivech, tak v okresním archivu v Mikulově. Výsledky bakalářské práce reflektují výuku v duchu lidových tradic daného regionu (tance, písně, tradice). Oproti očekávání, konkrétní specifika výuky na základních uměleckých školách regionu ukazující na odlišnosti oproti jiným regionům České republiky vzhledem k podpoře folklórní hudby Hanáckého Slovácka, nebyla nalezena.

4

1. Charakteristika regionu 1.1 Demografická situace Pro rozčlenění území na etnografické oblasti se berou v úvahu různá kritéria. Jedním ze základních ukazatelů je jazyk, respektive nářečí, lidový kroj a lidové stavitelství. Pokud je hlavním diferenciačním znakem jazyk, hovoříme o nářečních skupinách. Nahlíţíme-li na etnografickou skupinu ze zeměpisného pohledu, mluvíme o etnografickém rajónu. Pokud posuzujeme jednotu obyvatelstva podle jevů lidové kultury, jedná se o etnokulturní skupinu. Morava a Slezsko jsou z hlediska etnografické diferenciace a rajonizace velmi členité. Je to důsledek vlivu jiných etnik, zejména Poláků a Slováků, ale také kolonizace území jinými národy a vojenských vpádů. Do pásma podél dolnorakouské hranice vstoupili v 16. století uprchlíci z Bavorska, Porýní, Rakouska, severní Itálie a dalších zemí. Obecně se nazývají novokřtěnci, regionálně, na moravsko-slovensko-rakouském pomezí, Habáni. Od 2. poloviny 18. století nacházíme na Slovácku stopy francouzských osadníků. Lidová kultura jiţní Moravy je úzce spojena s charvátskou menšinou. K největší koncentraci charvátského osídlení došlo na pomezí Moravy a Slovenska, přesněji v oblasti kolem Břeclavi. Tyto vlivy formovaly etnografickou

mapu

Moravy.

Moravské

Horácko

je

lokalizováno

v oblasti

Českomoravské vrchoviny. Od počátku 20. století se v národopisné literatuře objevuje termín Brněnsko, coţ je pojmenování oblasti mezi Horáckem, Hanou a Slováckem. K nejstarším a nejvýraznějším etnografickým oblastem patří Haná. Lze předpokládat, ţe byla od dob středověku historickým a kulturním centrem Moravy. Velkou část jihovýchodní Moravy tvoří Moravské Slovensko nebo Slovácko. Nejjiţnější část oblasti, o níţ jsou zmínky jiţ od počátku 18. století, označujeme Podluţí. Oblast kolem městečka Velká nad Veličkou se nazývá Horňácko, na východ od Uherského Brodu se setkáme s Kopanicemi. Jednou z nejvýraznějších etnografických oblastí je Moravské Valašsko nebo Valašsko.1 Hanácké Slovácko se nachází v jihozápadní části folklórní oblasti Slovácka. Svůj přídomek dostalo dle určitých znaků, do kterých řadíme např. nářečí a kroj, které pronikly z Hané během kolonizačních přesunů obyvatelstva po třicetileté válce. Národopisec Josef Klvaňa na sklonku 19. století jako první pouţil označení regionu 1

Jeřábek, Richard: Etnografická diferenciace, In: Slovník české hudební kultury, Fukač Jiří, Vyslouţil Jiří, Macek Petr (edd.), Praha, Editio Supraphon, 1997, s. 193.

5

Hanácké Slovácko a podle lidového kroje rozdělil oblast na severní a jiţní. V těchto oblastech se liší i nářečí. V jiţní části oblasti se hovoří slováckým dialektem, v severní části se projevuje silné ovlivnění nářečím hanáckým. Výsledky výzkumu Josefa Klvani se nalézají v rozsáhlé monografii Moravské Slovensko z roku 1922.2 Zdenka Jelínková lokalizuje oblast takto: „Oblast hanácko-slovácká sousedí na severu s Brněnskem a Slavkovskem, na jihu s Podluţím a Hodonínskem, na severovýchodě pak s Kyjovskem […]. Hranici oblasti pak tvoří směrem západním trať Brno – Břeclav a silniční trať (v úseku Velké Němčice – Šakvice – Starovičky – Rakvice – Podivín). Od Podivína pak vede hranice na Velké Bílovice, Moravský Ţiţkov, Nový Podvorov, Čejkovice. Odtud na Krumvíř a ke Kloboukům. Směrem východním v oblasti Ţdánska tvoří jiţní část hranice obce Nenkovice, Stavěšice, Stráţovice. Odtud pokračuje hranice směrem severním na Věteřov, Nechvalín, Ostravánky, Lovčice a Ţdánice. Směrem západním hranice hanáckoslovácké oblasti postupuje přes Ţarošice, Uhřice, Dambořice, Borkovany, Těšany, Šitbořice a Křepice opět na Velké Němčice. Uprostřed tohoto okruhu jsou další význačné hanáckoslovácké obce jako Velké Pavlovice, Bořetice, Vrbice, Kobylí, Brumovice, Morkůvky, Boleradice a Diváky. Na Ţdánsku pak nutno ještě jmenovat Násedlovice, Archlebov a Draţůvky.“3 Geograficky se zmíněný region rozprostírá v oblasti mezi Břeclaví přes Hustopeče aţ k Brnu. Jeho jiţní část tvoří obce Vrbice, Rakvice, Velké Bílovice, Velké Pavlovice, Němčičky, Bořetice, Kobylí, Čejkovice a severní část Klobouky u Brna, Krumvíř, Těšany. V obcích Ţarošice, Ţdánice, které leţí ve východní části Hanáckého Slovácka, se jiţ projevují známky velkého vlivu kyjovského folklóru. Obecně lze Hanácké Slovácko „umístit“ do katastrů okresů Břeclav a Hodonín.

2

Klvaňa, Josef: Hranice moravského Slovenska, In: Moravské slovensko I, Niederle Lubor (ed.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922, s. 2. 3 Jelínková, Zdenka: Zavádka a skočná I, Břeclav, OKS, 1984, s. 7.

6

1.2 Lidové slavnosti Běţný ţivot obyvatel Hanáckého Slovácka byl vţdy silně ovlivněn katolickou vírou, jejíţ vliv na ţivot lidí je dodnes silný. Vzhledem k převáţně zemědělsky zaměřené obţivě místních obyvatel (v kraji dominantně zastoupené vinařstvím), představovaly ţně první klíčový bod zemědělského roku. I přes namáhavou práci byly ţně očekávanou radostnou událostí, kterou provázel lidový zpěv pro povzbuzení. Obecně známé „doţínky“, v této oblasti se nazývaly „doţatá“ nebo v jiţní části „haldamáš“, byly provázeny lidovou zábavou aţ do rána a ukončovaly ţně. Vinobraní přestavovalo další mezník v ţivotě vesnických obyvatel a své tradice si uchovalo dodnes. Koncem srpna, nebo začátkem září se uzavírají vinohrady – tzv. „zaráţání hory“. Od této chvíle byl vstup do vinohradu povolen pouze majiteli. Stráţci vinohradů „hotaři“ dohlíţeli na dodrţování „horenského práva“ a krádeţ zrajících hroznů byla v minulosti velmi přísně trestána. „Zaráţání hory“ je na Moravě doloţeno ve 2. polovině 19. století. Název „hora“ označuje vinohrady, které leţí v jedné trati. „Zaráţání hory“ se konalo po západu slunce v předvečer křesťanských svátků Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.), někde i Narození Panny Marie (8. 9.). Zákaz vstupu do vinohradu vycházel z ustanovení, která byla součástí „horenského práva“. Po ukončení obřadu byly u vinohradu předčítány některé zákony viničních řádů. Jako symbol uzavřeného vinohradu slouţila vysoká dřevěná tyč, na jejímţ vrcholu byla umístěna kytice, nebo věnec z obilných klasů.4 V současnosti krádeţe úrody ze strany lidí nejsou příliš časté a „hotaři“ se stali pouze součástí folklórní tradice. Nejvíce rodinných zvyklostí se vztahovalo ke svatebnímu obřadu. Při této příleţitosti se tančily četné taneční hry jako hubičková (šátečková), metlová, liskaná, ovčácká, mlynářská, ţidličková, palicová, vařajková…. Kromě tanečních her se tančily i četné tance figurální, např. špacírpolka. Poslední slavností před adventem byla Kateřinská muzika. Při této příleţitosti se chasa oblékla do slavnostních krojů stejně jako na nejvýznamnější svátek kaţdé obce – na hody. Velkým svátkem, který je úzce spojen s vírou a kostelem, jsou „hody“. Termín konání hodů je odvozen od svátku církevního patrona, kterému je zasvěcen kostel v obci. Oficiálně hody trvají tři dny, a to od neděle do úterý, avšak prakticky probíhají hodové slavnosti uţ od soboty. Vizuálním symbolem hodů je „mája“. Jedná se, většinou 4

Frolcová, Věra: Zaráţání hory, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 1196.

7

o tři kmeny mladých stromků, které jsou k sobě spojovány ţeleznými obručemi. V sobotu před „hodovú nedělú“ se koná ruční (!) stavění máje na „hodovém sóle“ (veřejné prostranství na náměstí určené k tanci při hodech). Stavění máje předesílá hody a navštěvují jej diváci ze širokého okolí, neboť po vzpřímení máje vypukne spontánní zábava doprovázená dechovou hudbou. Hodová taneční zábava probíhá v duchu verbuňků, polek a valčíků.

8

1.3 Hudební projevy Hudba a její projevy byly vţdy kaţdodenní součástí běţného ţivota. Charakter tanců i texty písní tomuto faktu odpovídají. Národopisec Josef Húsek se o vztahu obyvatel regionu a hudby vyjadřuje takto: “Také hudby a zpěvu bývali od jakţiva a jsou posud ze všech kmenů moravských nejvíce milovní Slováci. Všech písní moravských doposud sebraných a tištěných můţe se počítati k 5000. Z těch dobrá polovice jest plodem i majetkem kmene slovenského, a jsou to právě písně nejrázovitější a nejpěknější slovy i nápěvem. Zpěvem Slovák doprovází všecky své práce, výroční slavnosti i zvyky.“5

1.3.1 Hudební nástroje V publikaci Moravské Slovensko se dozvídáme o hudbě „starodávné“, kterou tvořily housle a „gajdy“ (dudy). Na počátku 20. století se objevuje hudba „novodobá“, hudba reprezentovaná ţesťovými nástroji, která díky své oblíbenosti začala vytlačovat hudbu cimbálových souborů. Běţnými hudebními nástroji byly píšťaly většinou vyrobené z bezového dřeva o různých velikostech a názvy píšťal byly odvozeny z pracovních činností lidí. Například „handrlácká“ píšťala měla délku cca 18 cm. Název této píšťaly je odvozen od označení „handrlák“. To byl člověk, který vykupoval staré hadry a jako protihodnotu dával jehly, hrnečky a podobně. Kromě „handrlácké“ píšťaly lidové prameny hovoří o píšťalách kramářských, pasáckých… Typickým nástrojem byly gajdy, nebo-li dudy. S těmi se jiţ v lidové hudbě Hanáckého Slovácka nesetkáme a dluţno dodat, ţe gajdy vymizely nejen z lidových souborů regionu, ale i z paměti lidí. Připomínkou oblíbenosti tohoto, v současnosti pro nás netradičního, hudebního nástroje je příjmení Gajdoš. Gajdy často hrály ve spojení se dvěma houslemi označovanými jako prim a kontr. Na počátku 20. století gajdy nahradil kontrabas. Cimbál jako typický nástroj lidové hudby Hanáckého Slovácka zůstal ve velké oblibě do dnešních dnů.6 Ikonografické doklady a literární prameny dokazují, ţe v 16. a 17. století byl dudák (gajdoš) hlavním venkovským muzikantem. Teprve během 17. století se k němu přidruţovali další hudebníci, hlavně pištci a bubeníci. Velkou změnu tato uskupení prodělala vstupem houslí, které jsou ikonograficky doloţeny 5

Húsek, Josef: Povaha a vzdělání lidu, In: Moravské slovensko II, Niederle Lubor (red.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922, s. 502. 6 Černík, Josef: Umění hudební, In: Moravské slovensko II, Niederle Lubor (red.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922, s. 595.

9

v české venkovské muzice od roku 1650 a vstupem klarinetu přibliţně o osmdesát let později. Gajdy hrály dominantní úlohu v hudebních uskupeních na Moravě aţ do 60. let 19. století. K nim se přidávaly jiné nástroje. V polovině 19. století se objevuje tzv. hudecká kapela skládající se z dvou nebo tří houslí. Jeden houslista hraje melodii a ostatní jej harmonicky a rytmicky doprovázejí. Na konci 19. století hudeckou sestavu tvořily troje housle, kontrabas a klarinet. S hudeckou muzikou se setkáme, i kdyţ sporadicky, i v dnešní lidové hudbě. Slouţí spíše pro slavnostnější příleţitosti, neţ pro zábavu. Aţ ve 30. letech 20. století proniká do lidové hudby maďarský velký Schundův cimbál.7 Lidovou cimbálovou muziku v dnešní době tvoří troje housle, kontrabas, klarinet a samozřejmě v centu stojící cimbál. Původ této sestavy nalezneme v budapešťských kavárnách, odkud se ve 30. letech 20. století rozšířila spolu s Schudovým cimbálem do Evropy.8 Muziku a výběr repertoáru řídí hráč na housle tzv. „primáš“ stojící v čele. Úkolem primáše je hra hlavní melodie a ozdobných „vyhrávek“ v mezihrách. Další hráč na housle tvoří melodicky druhý hlas, tzv. „terc“. U meziher přejímá tento hráč hlavní melodii písně a dává tak prostor primáši pro hudební improvizaci. Třetí housle se nazývají „kontry“. Tento hráč harmonicky doplňuje houslovou produkci jednotlivými dlouhými akordickými tóny nebo hraje na sudou dobu, tzv. „odráţky“. Kontrabas i cimbál mají funkci doprovodnou, stejně jako klarinet, který obohacuje melodii stupnicovými vyhrávkami. Počet hráčů a uţití hudebních nástrojů v cimbálových kapelách je velmi variabilní. Některé cimbálové kapely nevyuţívají klarinet, například cimbálová muzika Katrán z Velkých Bílovic. U jiných je posílena houslová skupina hráčů, časté je i vyuţití violy na pozici kontrů. V současné době v regionu nepůsobí ţádná vysloveně hudecká cimbálová muzika. Výraz dechová hudba označuje jak instrumentální soubory, které uţívají dechové nástroje, tak repertoár zmíněných souborů. Počátky dechových souborů nalezneme u vojenské a věţní hudby. Koncertní repertoár byl často vázán na funkci dechového souboru. Vojenské hudby slouţily jako vzor civilním kapelám. Vyslouţilí vojenští hudebníci často působili jako učitelé hry na dechové nástroje a zakladatelé dechových kapel, zvláště na venkově. Dechové soubory vznikaly kolem kapelníkůţivnostníků a tvořily různé spolky. Na sklonku 19. století se ustálil typ dechového 7

Kurfürst, Pavel: Sestavy nástrojů lidové hudby, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 895. 8 Kurfürst, Pavel: Hudební nástroje, Praha, Togga, 2002, s. 447.

10

souboru, který se skládá ze dvou sekcí melodických nástrojů (dřevěné dechové nástroje, saxofony, křídlovky, tenorové nebo barytonové rohy, tuby), ze sekce přiznávkových nástrojů a nástrojů vyplňujících střední harmonii (lesní rohy, trubky, trombóny) a ze sekce bicích nástrojů (malý a velký buben, činely, řidčeji tympány). 9 Dnes je lidová hudba spojena s produkcí dechové hudby primárně pro taneční zábavy a s cimbálovou hudbou, která většinou doprovází společenské události a zpěv. Lidová dechová hudba je sloţena z bicí soupravy, dřevěné dechové nástroje zastupují B klarinet a Es klarinet, proti tomu silně převaţující skupinu ţesťových dechových nástrojů tvoří tuba (většinou B), tenor, baryton, dvě trumpety pro hru doprovodů, dvě první trumpety-křídlovky a jedna trumpeta – „obligátka“. Melodie je hrána první křídlovkou, tenorem a barytonem, o druhý hlas se stará druhá křídlovka a tenor hrající v terciích nebo sextách k prvnímu hlasu, tuba někdy podpořena barytonem hraje basový part, trumpety pro hru doprovodů hrají tzv. „odráţky“, trumpeta „obligátka“ hraje rytmické a melodické signály, tzv. „štos“. Klarinety jako zvukový protipól ţesťových nástrojů přebírají melodii většinou v části skladby zvané trio, nebo zdobí základní melodii melodickými vyhrávkami. Kaţdá dechová hudba má nejen kapelníka, ale i uměleckého vedoucího. Kapelník je kontaktní osobou pro styk s veřejností, umělecký vedoucí je zodpovědný za volbu repertoáru a provedení.

1.3.2 Charakteristika hudebních projevů – tance Lidové tance byly vţdy velmi oblíbené a to nejen tance typické pro region, ale i běţné kolové tance jako valčík, polka, mazurka, sousedská, třesák. Tanec provází nejrůznější lidové slavnostní příleţitosti – hody, doţínky, zaráţání hory, Kateřinskou muziku. Skočná Skočná je označení lidových tanců, pro které je charakteristický skok nebo poskok v tanečním projevu. Od 19. století se tímto výrazem označoval český lidový dvojdobý tanec rychlého tempa. Zmínky o něm se objevují jiţ v 18. století. Skočná byla velmi oblíbenou součástí měšťanských tanečních zábav provázenou ţertovnými texty.10

9

Kotek, Josef, Fukač, Jiří: Dechová hudba, In: Slovník české hudební kultury, Fukač Jiří, Vyslouţil Jiří, Macek Petr (edd.), Praha, Editio Supraphon, 1997, s. 141. 10 Fukač, Jiří: Skočná, In: Slovník české hudební kultury, Fukač Jiří, Vyslouţil Jiří, Macek Petr (edd.), Praha, Editio Supraphon, 1997, s. 837.

11

Moravská skočná je výlučně muţský tanec podobný Podluţáckým „hošijím“, Kyjovské „holénkové“ a horňáckému tanci „do skoku“. Pojí se k němu větší mnoţství písní příbuzného charakteru. Jeho původ sahá do hluboké minulosti. Jednotlivý tanečníci se snaţí vyskočit v taktu co nejvýše a tlesknout na podpatek s cílem prokázat co největší obratnost.11 Skočná se tančí jako tanec stárků a chasy, kdy jednotlivý tanečníci jeden po druhém předstupují před muziku. Tam zazpívají sloku písně a na opakování nápěvu hudbou vyskakují do výše a tleskají v letu o podpatek. Ostatní chlapci stojí v půlkruhu otevřeném směrem k muzice a vyskakujícího chlapce doprovázejí rytmickým tleskáním. Verbuňk Verbuňk je přirozeným tancem v Maďarsku, na Slovensku, v Čechách jen na území Slovácka a sousedního Podluţí. Název tance je odvozen z německého werben – najímání, odvádění mladých muţů na vojnu.12 Jedná se o muţský improvizační tanec skočného charakteru. Roku 2005 se stal verbuňk národním kulturním dědictvím a byl zapsán do archivu UNESCO. Tanec lze tančit sólově, ve dvojici, ale častěji ve skupinách. Skládá se z táhlé písně zpívané a capella. Muzika melodii opakuje nejprve v pomalém tempu a tanečníci tančí tzv. „válaný“ verbuňk, který je charakteristický tanečními figurami nízko nad zemí, pohyby se strany na stranu vyúsťujícími ve výskoky a otočky. Bezprostředně následuje rychlá část tance, jejímţ základem je vzpřímený postoj a taneční figury uplatňují skoky, dřepy, otočky, výskoky. Precizní umění verbuňku je dodnes otázkou cti podpořené verbířskými soutěţemi a především Folklórním festivalem ve Stráţnici s volbou stárka Podluţí. Jelikoţ Hanácké Slovácko s Podluţím sousedí, ne jednou se stárkem Podluţí stal „šohaj“ z Hanáckého Slovácka. Zavádka Zavádka je tanec typický pro Hanácké Slovácko a patří k vrcholům hodových slavností v celém regionu. Výzkumu zavádky a skočné se věnovala Zdenka Jelínková, která svá bádání shrnula do dvoudílné publikace Zavádka a skočná. Josef Černík popisuje zavádku takto: „Zatím co chlapci tančí skočnou, sejdou se děvčata a nyní začne zavádění nebo zavádka. První stárek vystoupí z řady, a maje fedro přeloţené na 11

Jelínková, Zdenka: Zavádka a skočná I., Břeclav, OKS, 1984, s. 89. Pavlicová, Martina: Verbuňk, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 1133. 12

12

levém lokti, takţe mu prapor zakrývá levou část těla od boků na zem, zvedne láhev vína, připíjí a hudba mu hraje hore. Na to drobnými krůčky třikráte obchází máji, při tom ostatní chasa zpívá, výská a připíjí mu, také hudba vyhrává. Kdyţ máji obešel, zastaví se před svou stárkou, ta se před ním zatočí, uchopí jej za pravou ruku a podobným krokem obcházejí nyní spolu máji. S nimi současně začíná své sólo druhý stárek, po něm třetí, aţ se vystřídají. Někde zavádku nebo také tanec na řádky tančí jenom stárkové, jinde, jako v Čejkovicích, i ostatní chasa.“13 Současná podoba zavádky je přece jen poněkud pozměněná. Jemné odstíny v tančení zavádky najdeme i mezi jednotlivými obcemi a to nejen v praktickém provedení, ale i v uţití zavádkových písní. Kaţdá zavádka se skládá z několika různých nápěvů. Po poslední sloce zavádkových písní následuje dohrávka v polkovém rytmu, při které dochází k rozdělení tanečníků do jednotlivých párů. Jedná se o tanec s obřadní váţností a patří do kategorie tanců kráčivých, chodivých s volnějším tempem a ¾ taktem, velmi se blíţí známější mazurce. Vrtěná Dalším oblíbeným tancem se stala vrtěná. Ta byla do oblasti Hanáckého Slovácka převzata ze sousedního Podluţí díky návštěvám přespolních na hodech. Důleţitými doklady pro poznání vrtěné je popis, zaslaný na vyzvání krajského úřadu v Brně z roku 1863. Tyto popisy dokumentují podobný tanec u Charvátů, kteří v oblasti Podluţí ţili od 16. století. V minulosti byla vrtěná samostatným tance, avšak jiţ František Bartoš na sklonku 19. století popisuje vrtěnou jako tanec uzavírající sled polky, tajče a mazurky.14 I v dnešní době je vrtěná posledním tancem po sérii polek a valčíků. Jedná se o párový tanec začínající písní ve volném tempu a capella, následuje melodie písně hraná v tempu rychlejší polky. Během prvních taktů taneční pár stojí proti sobě, spojí ruce ve výšce ramen a pohupuje jimi v rytmu písně zepředu dozadu „hačky-pačky“.15 Následně se pár uchopí za ramena směrem ze stran a na první dobu vychází vnitřní nohou, většinou pravou, a otáčí se. V rychlém tempu si nelze nepovšimnout značné podobnosti s maďarským čardášem. 13

Černík, Josef: Umění hudební, In: Moravské slovensko II, Niederle Lubor (red.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922, s. 783. 14 Jelínková, Zdenka, Pavlicová, Martina: Vrtěná, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 1155. 15 Jelínková, Zdenka, Pavlicová, Martina: Vrtěná, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 1155.

13

1.3.3 Charakteristika hudebních projevů – písně Jiţ Josef Černík v IX. kapitole publikace Moravské Slovensko, v kapitole nazvané Umění hudební, vyslovuje domněnku, ţe písně Hanáckého Slovácka se nápadně odlišují a mezi lidovými písněmi tvoří samostatnou skupinu. V písních se odráţí povaha a ţivotní styl lidu. Notace písní je z rytmického hlediska sloţitá. Často obsahují tzv. slovácké časovky, které jsou odvozeny od afektovanosti textu a zpěvní nálady. Nelze však chápat rytmické členění písní podle dnes zaţitého pravidla krátká slabika = krátká nota, dlouhá slabika = dlouhá nota. Tempa vycházejí také z povahy a z charakteru písně. U písní, které Josef Černík označuje termínem mluvené, se jedná spíše o pomalejší tempa, písně taneční jsou obvykle v rychlejším tempu. Pro tento druh písní je typická tzv. čardášová časovka. Dá se srovnat se synkopou a udává spíše taneční ráz písně. Nápěv je ve velké většině durový a to bez ohledu na textový obsah. Melodie je často obohacována ozdobnými tóny.16 Písně hanáckého Slovácka můţeme obecně klasifikovat dle jejich obsahové náplně. Balady mají vypravěčský charakter. Často se v baladách tematicky objevuje smrt v souvislosti s tragickým koncem lidského vztahu nebo smrt znamenající východisko z beznaděje, zklamání dívky nebo chlapce nad nenaplněnou láskou, které rodiče brání z důvodů rozdílných majetkových poměrů. Počet baladických písní pocházejících z oblasti Hanáckého Slovácka není příliš vysoký. Sociální písně se tematicky soustřeďují do dvou okruhů. Jednak popisují ukončení vztahu dvou lidí, dotýkají se konkrétního prostředí nebo konkrétních osob, a v druhém případě vyjadřují nespokojenost se sociální situací – velmi často se pranýřuje povinnost roboty. Snad nejobsáhlejší skupinu tvoří milostné písně. Láska dvou lidí tvoří náplň písní a to jak opětovaná a společností posvěcená tak ta tragická, zapovězená. Svatební písně hrály při obřadu důleţitou roli. Pro určitou fázi svatebního obřadu byla určena konkrétní píseň nebo písně. Průběh svatby i pořadí písní určoval starší mládenec a starší druţička. Svatbě předcházela „svíca“ při níţ se snoubenci odděleně (!) loučili se svobodou v kruhu svých přátel a za zpěvu písní tematicky k této příleţitosti určených. Důleţitým svatebním aktem bylo odprošení rodičů, poděkování za dobré vychování a poţehnání z jejich strany se závěrečným zpěvem druţiček. I tzv. „čepení“, neboli

16

Černík, Josef: Umění hudební, In: Moravské slovensko II, Niederle Lubor (red.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922, s. 595.

14

výměna znaků svobodné dívky a mládence za části oděvů příslušící sezdaným (věneček za šátek), doprovázely písně k tomuto obřadnímu aktu určené. Jako v jiných regionech i na Hanáckém Slovácku představoval mezník v ţivotě chlapců odchod na vojnu. Proto i zde najdeme početnou skupinu písní vojenských a rekrutských. Délka vojenské sluţby ovlivnila nejen rodinu chlapce, ale i dívku, kterou chlapec opouštěl. Smutná skutečnost dokazuje, ţe mnoho odvedených chlapců se jiţ domů nevrátilo a tyto faktory se odráţely v písních. Tematicky se v nich objevuje loučení s blízkými, stíţnosti na vojenské úřady a na těţký úděl vojáků během vojny, stesk po domově, vztah ke „svojemu koníčku“ jako k blízké bytosti, která musí snášet útrapy vojenského ţivota s mládencem.17

17

Kovařík, Jaroslav, Hudeček, Petr: Krajem zavádky, Praha, Ústav pro kulturně výchovnou činnost a OKS Břeclav, 1987, s. 26.

15

2. Základní umělecké školy regionu V rámci regionu Hanáckého Slovácka působí tři základní umělecké školy a to ZUŠ Velké Bílovice, ZUŠ Velké Pavlovice v jiţní části regionu a ZUŠ Klobouky u Brna v severní části regionu.

2.1 ZUŠ Klobouky u Brna 2.1.1 Původ hudebního vzdělávání O původu hudebního vzdělávání v Kloboukách u Brna hovoří kronika města z let 1942–1960. „Od dvacátých aţ do konce 30. let nacvičoval zpěvy při divadlech cechmistr Josef Vrbas. Také doprovázel na klavíru filmová představení, pokud byl jen němý film. Aţ do r. 1955 (s přerušením od konce 30. let aţ do r. 1945) učil hře na housle a klavír majitel soukromé hudební školy Eduard Odstrčil. Míval 30 i více ţáků, kteří platili 30–40 Kč měsíčně. Odstrčil vedl téţ muţský pěvecký sbor v Sokole, kde nacvičoval zpěvy i při divadelních představeních a akademiích. Soukromě vyučovala hře na klavír v letech 1938–60 učitelka hudby Stanislava Štefanová. Asi 30 jejích ţáků kaţdoročně vystoupilo veřejně na produkci. Štefanová sloţila několik hudebních pásem a doprovod k dětské hře Perníková chaloupka a j. Účinkovala se ţáky při různých oslavách. V letech 1938–45 vyučoval v Kloboukách na své škole také Rudolf Zavadil. Učil hře na všechny hudební nástroje (hlavně na housle a na nástroje dechové). Řídil 40členný sokolský orchestr mladých. Pořádal koncerty podle přání a různá kulturní vystoupení. S Josefem Ošmerou uspořádal pásmo klobouckých písniček v brněnském rozhlase. Účinkoval v operách V studni a v operetě Polská krev. Sborový zpěv (muţský sbor) vedl krátce v třicátých letech evangl. farář Pavel Škeřík a učitel Bohumír Grohs. R. 1959 byla zaloţena hudební škola, pobočka hustopečské Lidové školy umění. Ředitelem byl nejprve Josef Zapletal a po něm Marie Fialová a dalším učitelem Frant. Volek. Učebny byly zřízeny u Zelinků a u Fillů. Vyučovalo se hře na housle, na klavír a na harmoniku. Učitelé pořádali kaţdý rok vystoupení ţáků, obyčejně na konci škol. roku a účinkovali s ţáky v kulturních vloţkách při různých akcích.“18 V letech 1962– 1964 vzrostl počet ţáků z 58 dětí (28 ţáků studovalo hru na klavír, 18 hru na akordeon, 12 hru na housle), na 91 ţáků. Počet učitelů zůstal stejný. Na pobočce v Kloboukách u 18

Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1942–1961 (bez signatury), s. 196.

16

Brna působili Marie Fialová, František Volek a Milan Luzar. Vyučovalo se hře na klavír, housle, akordeon a byl zřízen krouţek hudební předvýchovy. Jak pedagogové, tak ţáci spolupracovali se sborem pro občanské záleţitosti, vystupovali při různých oslavách a výročích. Na škole působil smyčcový soubor, který v roce 1965 reprezentoval školu v okresním kole soutěţe souborové hry, kde obsadil třetí místo.19 V roce 1968 se poprvé objevuje pokus zřídit na Lidové škole umění v Kloboukách u Brna vedle hudebního oboru i obor taneční. Počet pedagogických pracovníků se tímto rozrostl o učitelku tanečního oddělení. Bohuţel, přesné jméno kronika města neuvádí. Pouze poznámku „Taneční oddělení, v němţ bylo 25 ţákyň (od 6 do 13 let) se dělilo na 3 skupiny, vedla je baletka z Brna.“20 Avšak taneční oddělení nemělo dlouhého trvání a jiţ další rok měla LŠU v Kloboukách u Brna jen hudební obor. Na postech pedagogů i v nabídce vyučovaných nástrojů se neodehrála ţádná změna. Změnilo se jen sídlo školy. Ta byla přemístěna do budovy na Sadové ulici. Personální změny přinesl rok 1970, kdy do školy nastoupil Jaroslav Tůma a vystřídal Marii Fialovou na postu ředitele školy. Marie Fialová nadále působila jako klavírní pedagog a společně s Františkem Volkem a Jaroslavem Tůmou vyučovali 67 ţáků. Ani tato změna neměla dlouhé trvání a v roce 1971 se Marie Fialová opět stala ředitelkou pobočky LŠU Hustopeče v Kloboukách u Brna. Počet pedagogů doplnil Jaroslav Opluštil a nabídka vyučovaných nástrojů se rozšířila o dechové nástroje a kytaru.21 O flexibilnosti pedagogů svědčí pestrost vyučovaných nástrojů – klavír, housle, akordeon, jako nejstabilnější základ výuky a pak nástroje dle aktuálního zájmu ţáků jako jsou trubka, kytara, bicí nástroje, klarinet. Také výčet mimoškolních aktivit je úctyhodný. Kromě pravidelných kaţdoročních školních besídek ţáci a učitelé účinkovali při různých oslavách (Vítězný únor, Velká říjnová socialistická revoluce, Osvobození města), spolupracovali se Sborem pro občanské záleţitosti a kulturním programem doplňovali svatby, vítání občánků do ţivota, setkání jubilantů apod.22 V roce 1978 došlo k vytvoření dechového souboru, pro který byly zakoupeny nástroje a zvuková aparatura. Vedoucím souboru byl ustanoven s. Sedláček.23 Bohuţel bliţší informace o jmenovaném kronika neuvádí. V dalších letech 19

Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1962–1967 (bez signatury), s. 43, 113, 192, 259, 327, 378. 20 Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1968–1972 (bez signatury), s. 23. 21 Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1968–1972 (bez signatury), s. 27, 86, 156, 239, 315. 22 Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1973–1976 (bez signatury), s. 32, 117, 222, 341. 23 Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1977–1978, (bez signatury), s. 86, 226.

17

k výrazným změnám v pedagogickém a nástrojovém obsazení školy nedocházelo. Vedení školy obstarávala Marie Fialová, která vyučovala hru na klavír, hru na housle a na kytaru vyučoval Jaroslav Opluštil a hru na akordeon a klarinet František Volek. Jen z důvodu nové vyučovací koncepce, kdy kaţdý ţák měl hodinovou dotaci 1,5 hodiny týdně, došlo ke sníţení počtu ţáků ve škole z 63 na 56 ţáků. Při kulturním středisku byl zaloţen pionýrský dechový soubor, který se jiţ po roce působení zúčastnil okresní přehlídky dětských dechových hudeb a vyslouţil si nadšené ovace publika.24 V roce 1984 odešla Marie Fialová do starobního důchodu a pedagogický sbor doplnila Marie Kuklová, která zaloţila malý pěvecký sbor.25 V roce 1985 se v souvislosti s pionýrskou dechovou kapelou objevuje poţadavek na jednoho učitele dechových nástrojů, který však nebyl kladně vyplněn. Počet ţáků se ustálil na 60 dětí. Tento stav vydrţel do roku 1989. V roce 1993 se ředitelkou školy stala Marie Kuklová, která byla jednou ze čtyř vyučujících. 58 ţáků se vzdělávalo ve hře na klavír, akordeon, housle, kytaru, violoncello, flétnu, klarinet a saxofon. Při škole působil pěvecký sbor, členství v tomto tělese bylo dobrovolné.26 V následujícím roce počet ţáků vzrostl na 83 dětí. Ředitelka Marie Kuklová odešla do důchodu a na její místo nastoupila 1. srpna 1994 Hana Krajčovičová.27

2.1.2 Vznik samostatné instituce Významným krokem pro hudební vzdělávání v Kloboukách u Brna bylo získání právní subjektivity 1. ledna 1995. To uţ hudební vzdělávání ve městě mělo šedesátiletou tradici. První ředitelkou nově vzniklé instituce byla Hana Krajčovičová. Ta dokázala sestavit kvalifikovaný pedagogický sbor, který umoţňoval 124 dětem studovat širokou škálu nástrojů. Postupně byla zaloţena dechová hudba a cimbálová muzika. Od roku 1995 došlo k rozšíření školy o výuku tanečního oboru, který v té době navštěvovalo 50 ţáků.28 Ve školním roce 2001/2002 byl jmenován ředitelem školy Jindřich Demela, který úspěšně navázal na svou předchůdkyni. Spolu s pedagogickým sborem vytváří kvalitní prostředí pro výuku a reprezentaci hráčských dovedností ţáků. 24

Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1981–1983, JAF 170, př. č. 101/98, s. 93, 323, 360. 25 Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1984, JAF 170, s. 73. 26 Archiv města Klobouky, Kronika města 1991–1995, 410/A/10, s. 109. 27 Archiv města Klobouky, Kronika města 1991–1995, 410/A/10, s. 148. 28 Desetileté jubileum, Krumvířský zpravodaj, 1/2005, Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, NAD 23516/4124, s. 10.

18

2.1.3 Dětské soubory lidové hudby ZUŠ Dechová hudba ZUŠ Klobouky u Brna vznikla v roce 1996. Vedoucím souboru byl aţ do roku 2003 Bohuslav Konečný. Po roční odmlce se vedoucím dechového souboru stal Petr Pospíšil. Jiţ ve školním roce 1996/1997 se dechová hudba ZUŠ Klobouky u Brna zúčastnila pod taktovkou Bohuslava Konečného soutěţe pořádané Českým rozhlasem Praha. Bliţší informace, jako je hodnocení poroty, bohuţel zápis v kronice neobsahuje. Stejně stručný je zápis ze školního roku 1997/1998, který informuje o získání prvního místa, nicméně neudává, zda se jednalo o soutěţní přehlídku, soutěţe ZUŠ apod. V témţe roce dětská dechová hudba vystoupila se svým programem na Přehlídce dechovek v Mikulově a následně v Hustopečích. Účast na těchto přehlídkách se stala pro dechovou hudbu ZUŠ do budoucna samozřejmostí. Dechová hudba vţdy byla součástí slavnostních koncertů školy a kulturních akcí ve městě a jeho okolí. Důleţitým krokem v oblasti prezentace souboru bylo účinkování v TV pořadu s názvem Příště u vás v roce 2001. Stejnou moţnost dostali členové dechového souboru následující rok, kdy natočili pro ČT pořad s názvem Hezky od podlahy.29 Společně se starší a mladší cimbálovou muzikou ZUŠ dechová hudba zpestřila svým programem Svatováclavské slavnosti v Kloboukách u Brna v roce 2003. Rok 2006 přinesl dechové hudbě účast nejen na přehlídce v Hustopečích, ale i na nově zaloţené Přehlídce mládeţnických dechových hudeb k poctě sv. Cecílie ve Velkých Bílovicích. Příjemnou změnou v tradičních vystoupeních byl společný koncert dechové hudby ZUŠ a dechové hudby Galánka v sokolovně v Kloboukách u Brna. Rok 2006 zakončila dechová hudba vystoupením na Vánočním trhu v Kloboukách u Brna. Rok 2007 sebou mimo přehlídky v Břeclavi a účasti na národopisných slavnostech Kraj beze stínu v Krumvíři přinesl i národní soutěţe ZUŠ pro soubory lidové hudby. Dechová hudba ZUŠ Klobouky u Brna se probojovala okresním kolem aţ do oblastního kola ve Veselí nad Moravou, kde v silné konkurenci obsadila druhé místo. Národopisné slavnosti Kraj beze stínu v Krumvíři se konají kaţdé dva roky a účast na této kulturní akci je pro dechovou hudbu ZUŠ tradicí a samozřejmostí, na kterou se všichni členové připravují s velkým potěšením. V červnu 2007 se dechový soubor společně se starší cimbálovou muzikou ZUŠ, hrající pod názvem Primáš, prezentovaly na kulturní akci Den s Deníkem na klobouckém náměstí. Ještě před zaslouţeným prázdninovým odpočinkem dechová hudba svým programem zpříjemnila kulturní odpoledne

29

Archiv ZUŠ Klobouky u Brna, Kronika ZUŠ 1995–2014, s. (neoznačeno).

19

v Nošovicích. Tradiční Vánoční trhy v Kloboukách u Brna by se bez hudební produkce dechové hudby neobešly. Od roku 2008 dechová hudba ZUŠ kaţdoročně svým programem zpestřuje prvomájový jarmark v Kloboukách u Brna. Počet přehlídek s reprezentací hráčských dovedností ţáků dechové hudby ZUŠ narůstal a narůstá. Mimo tradičních a v oblasti nejznámějších přehlídek dechové hudby v Mikulově a Hustopečích vystupuje soubor v Šardicích, Dambořicích, Velkých Pavlovicích, Bošovicích, Boleradicích, Mutěnicích, Horních Bojanovicích a občasně na Přehlídce mládeţnických dechových hudeb k poctě sv. Cecílie ve Velkých Bílovicích. Repertoár dechové hudby ZUŠ tvoří především polky, valčíky a pochody. Ale najdeme v něm i zástupce jiných ţánrů např. Rock stomp v úpravě Jiřího Pimka, avšak četnost těchto stylově odlišných písní je velmi nízká. Nejčastěji se v repertoáru setkáváme se jmény známých autorů dechové hudby jako je Jan Slabák, Zdeněk Gurský, Miloslav Rastislav Procházka, Miroslav Kolstrunk, ale najdeme v repertoáru i skladby klasiků dechové hudby např. pochod Františka Kmocha.30 První cimbálová muzika byla zaloţena v pětičlenné sestavě v roce 1997 pedagoţkou smyčcového oddělení Ludmilou Mrázkovou – Novákovou společně s Jindřichem Demelou. Na housle hráli Dagmar Ţďárská a Klára Hájková, kontry Ondřej Effenberger, na cimbál Barbora Oudová a Hana Blanářová na violoncello. V obsazení cimbálové muziky docházelo kaţdoročně ke změnám. Ve školním roce 1997–1998 byla muzika rozšířena o dalších 5 nových muzikantů, houslisté – Kateřina Buberlová, Kateřina Roţnovská, Vít Koráb, Jan Rozsypal a kontrabasista Radek Mičuda. V roce následujícím přibylo ještě 6 nových hráčů, houslisté – Gabriela Hebká, Vojtěch Dvořák, cimbalista Marek Koráb – dnes vedoucí CM Primáš, kontry – Dalibor Petráš, Jan Šerhák, klarinety – Jiří Hrabálek a Josef Valihrach. V roce 2001 muziku doplnil basista Miroslav Nevoránek. Dnes tato první cimbálová muzika ZUŠ aktivně působí v lidové hudbě pod názvem Primáš, ale z původní pětičlenné sestavy jiţ v ní nikdo neúčinkuje. Pedagogického vedení se ujal Jindřich Demela. První vystoupení měla tato muzika v sobotu 22. března 1997 na koncertě v Brumovicích a o den později v Kloboukách u Brna a to po pouhých dvou měsících od svého zaloţení. Prvními písničkami byly Běţí psota přes hory a Běţela ovečka. Jiţ od svého zaloţení se cimbálová muzika podílela na kulturních akcích školy a města a prezentovala své hráčské dovednosti i v okolí. Aktivně se zúčastnila národopisných slavností Kraj beze stínu v roce 1999. V dalším roce reprezentovala školu na okresním kole soutěţí ZUŠ, 30

Osobní konzultace s ředitelem školy Jindřichem Demelou, 2. dubna 2014

20

která byla určena cimbálovým souborům. V silné konkurenci dokázala zvítězit a postoupit do oblastního kola. 6. února 2000 zorganizovala škola velký slavnostní koncert v Krumvíři, kde cimbálová muzika uzavírala celý program. Vysoký počet mladších ţáků vedl k zaloţení další cimbálové muziky v roce 2002 ve sloţení primáš Martin Plocek, housle – Blanka Demelová, Denisa Veselá, Ondřej Hanzlíček, Kristýna Dosoudilová, Alena Jindráková, později přešla do starší cimbálové muziky – dnes Primáš, violoncello – Kristýna Hladůvková, kontrabas – Jan Pilát, cimbál – Anna Straková. V roce 2007 přišla do muziky z Hovoran Beáta Kosičová, která se stala novou primáškou muziky, dále Veronika Korábová – violoncello a klarinetista Marek Vaculík. Pedagogický dozor nad novou cimbálovou muzikou převzal také Jindřich Demela. I tato cimbálová muzika dodnes aktivně působí na poli lidové hudby pod názvem Strunka. Stejně jako starší cimbálová muzika se i ta mladší podílela na slavnostních koncertech ZUŠ Klobouky u Brna. V květnu 2003 obě cimbálové muziky spolu s dechovou hudbou a ţáky tanečního oboru uspořádaly koncert ve Velkých Hostěrádkách. V září 2003 mladší cimbálová muzika se svým programem zahájila vernisáţ výstavy Řemesla a ţivnosti v Kloboukách u Brna na městské radnici. Obě cimbálové muziky také zpestřily

svým

vystoupením,

i společným,

program

Burčákových

slavností

v Kloboukách u Brna na svátek sv. Václava téhoţ roku. První polovina roku 2004 přinesla četná vystoupení zvláště starší cimbálové muzice. V únoru vytvořila doprovodný program při degustaci destilátů, v březnu zpestřila učitelský košt vína a vystoupila pro Klub důchodců, v dubnu se prezentovala na Koštech vína v Boleradicích a v Kloboukách u Brna, v květnu hrála na sportovní akci Turistické putování kolem Boleradic a v červnu doprovodila Stavění máje v téţe obci. Mimo to se na jaře roku 2004 obě tělesa prezentovala na přehlídce dětských cimbálových muzik v Dubňanech a 12. června na koncertě Já umím hráti v Morkůvkách. Účast na Burčákových slavnostech v Kloboukách u Brna jiţ byla pro obě cimbálové muziky samozřejmostí. Příjemnou zkušeností se stalo vystoupení a doprovod boleradských ochotníků starší cimbálovou muzikou při divadelním pásmu Zaráţání hory v září 2004 v lokalitě Kraví hora v Bořeticích. S krátkým programem zmiňovaná cimbálka zahájila říjnovou výstavu obrazů a soch Františka Navrátila v Boleradicích. Rok 2004 završilo vystoupení cimbálových muzik na Vánočním koncertě ZUŠ a společné vystoupení starší cimbálové muziky a folklórního souboru Pantlička v prosinci. Stejně jako dechová hudba ZUŠ zpestřila cimbálová muzika svým vystoupením slavnostní galakoncert pořádaný 27. února 2005 u příleţitosti desátého výročí samostatnosti školy.

21

Obě cimbálové muziky ZUŠ se zúčastnily slavností Kraj beze stínu. Účinkování na těchto národopisných slavnostech v Krumvíři se stalo pro dětské cimbálové muziky ZUŠ Klobouky u Brna samozřejmostí, takţe nechyběly na ţádném z ročníků folklórní přehlídky. Mladší cimbálová muzika aktivně spolupracovala s dětským folklórním souborem Pantlička. Důleţitým rokem pro starší cimbálovou muziku byl rok 2006. V pátek 24. února v kulturním domě v Boleradicích proběhl slavnostní křest této cimbálové muziky, která od toho okamţiku nese jméno Primáš. Před zaplněným sálem zahájila program koncertu mladší cimbálová muzika pod vedením primáše Martina Plocka. Po nich vystoupila jiţ zmiňovaná starší cimbálová muzika se svým programem. Jako hosté vystoupila také cimbálová muzika z Velkých Bílovic Lália. Kmotry nově vzniklého hudebního tělesa se stali J. Mikulica, J. Valihrach a R. Blanář (konkrétnější informace pramen neuvádí). Na závěr koncertu vystoupily všechny cimbálové muziky společně.31 Ale nejen tako akce čekala v roce 2006 na cimbálovou muziku Primáš a mladší cimbálovou muziku. V květnu se Primáš umístil na třetím místě v ústředním kole národní soutěţe základních uměleckých škol ve hře souborů lidových nástrojů, které se konalo v Břeclavi, a mladší cimbálová muzika si ze stejné soutěţe odvezla čestné uznání. Mladší cimbálová muzika se zúčastnila pořadu dětských cimbálových muzik Zahrajte nám muzikanti vesele, který byl věnován památce cimbalisty Jaroslava Čecha na mezinárodním folklórním festivalu ve Stráţnici. Bylo to premiérové setkání šesti dětských muzik z Moravy a s tím spojená pěvecká soutěţ jejich sólistů. Martin Husák, ţák pátého ročníku ZUŠ Klobouky u Brna, pedagogické vedení Zdeněk Šmukař, prokázal své vysoké pěvecké kvality a porota mu udělila první místo. Cimbálová muzika Primáš účinkovala na folklórních slavnostech v Kloboukách u Brna. V červnu 2006 cimbálová muzika Primáš přestala reprezentovat ZUŠ Klobouky u Brna a vykročila na samostatnou hudební dráhu. Na přehlídce cimbálových muzik ve Velkých Bílovicích 20. května 2007 reprezentovala ZUŠ Klobouky u Brna jen mladší cimbálová muzika. V červnu téhoţ roku vystoupila cimbálová muzika Primáš společně s dechovou hudbou ZUŠ na náměstí v Kloboukách u Brna na akci s názvem Den s Deníkem. S rokem 2007 se mladší cimbálová muzika rozloučila v divadle v Boleradicích, kde svým hudebním programem předeslala vyhlášení ankety Fotbalista roku. V roce 2009 mladší cimbálová muzika získala třetí místo v ústředním kole národní soutěţe ZUŠ v souborové hře lidových nástrojů konané v Kyjově. Také se

31

Demela, Jindřich: Křest cimbálové muziky, Krumvířský zpravodaj 1/2006, Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, NAD 24555/4124, s. 13.

22

uskutečnil první společný koncert souborů ZUŠ Klobouky u Brna. Na jednom pódiu se tak sešly dechová hudba, mladší cimbálová muzika, ţáci tanečního oboru ZUŠ a svou premiéru absolvoval pěvecký sbor ZUŠ. Cennou zkušeností bylo vystoupení cimbálové muziky ZUŠ na krojovém plese v Kloboukách u Brna. Ve školním roce 2009/2010 byla zaloţena na ZUŠ Klobouky u Brna jiţ třetí dětská cimbálová muzika. Dva roky vedla muziku Ludmila Nováková a v současnosti ji vede Jindřich Demela. I tato nová cimbálová muzika se aktivně zapojuje do folklórního dění v Kloboukách u Brna i v okolí. Účastní se přehlídek v kraji, např. Kraj beze stínu v Krumvíři nebo stejně oblíbené přehlídky dětských cimbálových muzik Vzpomínka na Josefa Košuliče v Mikulově. Samozřejmě vystupuje na akcích školy a akcích pořádaných městem Klobouky u Brna, např. Kloboucké folklórní slavnosti nebo výstavy vín. V repertoáru cimbálové muziky ZUŠ Klobouky u Brna převaţují písně Hanáckého Slovácka. Avšak najdeme v něm i zástupce jiných regionů, např. Rúţa nebo Strigoňské noty, které pochází se Slovenska, z oblasti Podluţí, které sousedí s Hanáckým Slováckem na jihu, pocházejí písně Červená růţičko a Z pravej strany hája, oblast dolňácka zastupuje píseň Keď sem išel z Hodonína aj. Pestrost písní dokumentuje vliv lidové hudby jiných etnoregionů, se kterou se členové cimbálových muzik setkávali a setkávají na přehlídkách a různých folklórních slavnostech. Písně Hanáckého Slovácka jsou čerpány převáţně ze sbírky Hynka Bíma, který působil na kloboucku na přelomu 19. a 20. století.32

2.1.4 Aktuální situace na škole Základní umělecká škola v Kloboukách u Brna nabízí ţákům vzdělání ve dvou oborech a to hudebním a tanečním. Celková kapacita školy je 217 ţáků, z toho hudební obor navštěvuje 177 a taneční obor 40. Z hudebních nástrojů jsou zde zastoupeny housle, violoncello, kontrabas, kytara, klavír, cimbál, zobcová flétna, příčná flétna, klarinet, saxofon, trubka, tenor, tuba, akordeon a pěvecká hlasová výchova. Obzvláště klavírní oddělení se můţe pochlubit vynikajícími výsledky pedagogické práce díky četným úspěšným reprezentacím školy v okresních a krajských soutěţích základních uměleckých škol a i v soutěţích mimo rámec ZUŠ, např. mezinárodní soutěţ Čtyři ruce na klávesách v Karlových Varech, mezinárodní soutěţ mladých klavíristů v Budapešti apod. Díky vynikajícím výsledkům mladých klavíristů zaujímá škola v regionu výjimečné postavení mezi ostatními základními uměleckými školami. 32

Osobní konzultace s ředitelem školy Jindřichem Demelou, 26. března 2014

23

Studium hudebního oboru lze absolvovat v prvním stupni, který je čtyřletý aţ sedmiletý dle volby hlavního oboru (hudebního nástroje), a následným druhým stupněm, který je čtyřletý. Studium hudebního oboru předchází přípravná hudební výchova, kde se ţáci zaměřují na rozvoj melodicko-rytmického cítění pomocí rytmických her a seznamují se s prvními zákonitostmi hudebního textu. První stupeň studia se zaměřuje na ovládnutí technických a výrazových prostředků ţáky zvoleného hudebního nástroje nebo zpěvu, na stylovou interpretaci skladeb jak sólových, tak v rámci komorní hry nebo souborové hry. Ve studiu druhého stupně ţáci zdokonalují své hráčské dovednosti, nadále zdokonalují techniku hry nebo zpěvu a realizují se nejen v oblasti sólového vystupování, ale hlavně v oblasti komorní a souborové hry. Studia oboru stupňů jsou zakončena absolventským koncertem. Taneční obor se soustřeďuje na taneční průpravu, současný tanec, lidový tanec, klasickou taneční techniku a taneční praxi. Přípravná taneční výchova pomocí her seznamuje děti s rytmem, učí děti ovládat své tělo, učí je práci v kolektivu. Studium prvního stupně je sedmileté a ţáci se během této doby seznamují s lidovým tancem i s prvky moderního tance, ale hlavním předmětem tanečního oboru na ZUŠ je klasický tanec. I tímto zaměřením tanečního oboru představuje ZUŠ Klobouky u Brna výjimku mezi ostatními školami a to nejen v regionu, ale i v širokém okolí, neboť ty preferují, zřejmě díky atraktivitě a přání ţáků, moderní tanec a taneční parketové kompozice. Druhý stupeň studia je čtyřletý a dále rozvíjí dovednosti a schopnosti ţáků získané během prvního stupně studia. Klasický tanec zůstává nadále prioritou vzdělávání. Oba stupně studia jsou zakončeny absolventským koncertem. Ţáci tanečního oboru se účastní výměnných akcí v partnerských školách v okrese Brno-venkov. ZUŠ Klobouky u Brna kaţdoročně realizuje kolem 40 různých koncertů a kulturních vystoupení ve městě a blízkém okolí, při kterých se prezentují soubory školy i jednotlivci. Škola spolupracuje s okolními obcemi při pořádání různých kulturních aktivit. Soubory školy vystupují na přehlídkách, festivalech, spolupracují s ostatními školami a subjekty v okolí. Absolventi školy nachází uplatnění v různých ţánrových hudebních uskupeních. Cílem školy je vychovat samostatnou hudební a taneční osobnost, pro kterou bude umění nedílnou součástí ţivota. Škola svým estetickým působením napomáhá formovat postoj ţáků k jakýmkoliv uměleckým projevům a samozřejmě podporuje a rozvíjí folklórní tradice regionu. Díky aktivnímu a plně kvalifikovanému pedagogickému sboru se vytýčené cíle daří plnit.

24

2.2 ZUŠ Velké Pavlovice 2.2.1 Původ hudebního vzdělávání První zmínky o hudebním vzdělávání ve Velkých Pavlovicích se dozvídáme z kusé informace o hudebním ústavu, který je v provozu od roku 1945 jako pobočka městské hudební školy v Hodoníně. Učebny ústavu byly umístěny ve dvou třídách v budově střední školy Velké Pavlovice. Vedením pobočky byl pověřen Karel Franc.33 Bohuţel bliţší informace, týkající se počtu ţáků a sloţení pedagogického sboru, zápis neobsahuje. Kroniky města Velké Pavlovice zachycují pouze zemědělská fakta, kapitolu věnovanou kultuře a školství neobsahují. Jen v rámci závěru zemědělských výčtů je zmíněn Mičurinský krouţek při ZDŠ. Kladná změna nastala v roce 1970 s výměnou městského kronikáře a od tohoto roku můţeme zmapovat historii hudebního vzdělávání ve Velkých Pavlovicích. Lidová škola umění Velké Pavlovice byla v té době pobočkou LŠU Hustopeče. Ředitelem pobočky byl Oldřich Jeřábek. Školu navštěvovalo 58 ţáků, které pedagogicky vedli Jarmila Špačková a Jaroslav Tůma. Vyučovalo se hře na klavír, housle a lidové hudební nástroje.34 O rok později Jaroslava Tůmu vystřídal Rudolf Matuška a nabídka nástrojové výuky se rozšířila o kytaru a akordeon. Učitelé a ţáci se zapojovali do kulturních akcí v obci, pořádali ţákovské besídky. Ředitel Oldřich Jeřábek spolupracoval nejen s místním Sborem pro občanské záleţitosti, ale i se souborem lidových tanců v Brně-Lesné. Od roku 1973 na LŠU ve Velkých Pavlovicích působili jen dva vyučující a to Oldřich Jeřábek a Jarmila Špačková. Vyučovali 56 ţáků (!), 31 ţáků na klavír, 16 na akordeon, 4 na housle, 4 na kytaru a jednoho ţáka na trubku.35 Tento stav vydrţel do roku 1976, kdy došlo k rozšíření výuky na LŠU o výtvarný obor s celkovým počtem 70 ţáků. Pedagogickým vedením byla pověřena Marie Bartoňová. V dalším roce se výrazně změnil pedagogický sbor. Na LŠU přišel Jaroslav Kouřil jako pedagog hudebního oboru a výtvarný obor převzala Lenka Janovská. Díky tomu byl počet ţáků hudebního oboru zvýšen na 82 dětí. Po ročním působení na škole odešla Lenka Janovská a na její místo nastoupila Marie Metlíková. Roku 1978 je poprvé zmíněn dětský dechový soubor při Lidové škole umění Velké 33

Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Městský hudební ústav, 1949–1951, I. Č. 180. 34 Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1960– 1970, JAF 217, s. 511. 35 Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1971– 1975, JAF 217, s. 50, 114, 193, 267.

25

Pavlovice, jehoţ vedoucím byl Jaroslav Kouřil. O rok později se můţe škola pochlubit dětským pěveckým sborem, dechovou hudbou a akordeonovým souborem.36 Na počátku 80. let přichází jako pedagog výtvarného oboru Martina Kadlecová. Na škole se vyučovalo hře na klavír, akordeon, flétnu, klarinet, trubku, baryton a tubu.37 Pro dechový soubor byl důleţitý rok 1983, kdy reprezentoval školu a město v televizním pořadu Město našich snů. Bohuţel, výtvarný obor ukončil z neznámých důvodů výuku. V polovině 80. let odešla Jarmila Špačková do starobního důchodu a na její místo byla přijata Milena Karberová, současná ředitelka ZUŠ Velké Pavlovice.38 Do roku 1989 působili na škole tři pedagogové a to Milena Karberová, Oldřich Jeřábek a Jaroslav Kouřil. Tento stav se změnil aţ po roce 1996, kdy se škola stala samostatnou institucí.

2.2.2 Vznik samostatné instituce V roce 1996 došlo na ţádost městského úřadu ve Velkých Pavlovicích k osamostatnění školy. Ředitelkou samostatné instituce byla jmenována Milena Karberová. Tento krok vedl ke stanovení nových cílů školy. Úkolem bylo rozšířit pedagogický sbor o kvalifikované vyučující a tím rozšířit i nabídku výuky hry na hudební nástroje, především zaloţit předmět hra na smyčcové nástroje, která se v té době v ZUŠ Velké Pavlovice nenabízela, zaloţit komorní soubory i soubory lidové hudby, spolupracovat s ostatními školami v okolí apod. Školský úřad Břeclav, jako zřizovatel školy, vyšel poţadavkům ředitelky a potřebám nové vzdělávací instituce maximálně vstříc.39

2.2.3 Dětské soubory lidové hudby ZUŠ Dechová hudba ZUŠ Velké Pavlovice je podstatně mladší neţ dětská dechová hudba v Kloboukách u Brna, byla zaloţena ve školním roce 2003/2004, přesto její historie a četnost vystoupení není o nic menší. V květnu 2004 svým programem zpestřila oslavu Svátku matek ve velkých Pavlovicích. O půl roku později reprezentovala, spolu s pěveckým sborem, Českou republiku na mezinárodní hudební akci ve Vídni s názvem Advent v Evropě. Akci pořádala Rakousko-Česká společnost 36

Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1976– 1979, JAF 217, s. 72, 163, 252, 360. 37 Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1980– 1982, JAF 217, s. 78, 215, 330. 38 Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1983 – 1985, JAF 217, s. 100, 336. 39 Osobní konzultace s ředitelkou školy Milenou Karberovou, 7. dubna 2014

26

a dechová hudba ve Vídni ukázala krásu českých a moravských koled. S vánočním programem se roku 2004 dechová hudba ZUŠ představila na vernisáţi fotografií v Hustopečích a na svatoštěpánské mši ve velkopavlovickém kostele. Rok 2005 přinesl dechové hudbě velký koncert pořádaný u příleţitosti 60. výročí osvobození Velkých Pavlovic a účast na společné výstavě výtvarných prací ţáků gymnázia Velké Pavlovice a ZUŠ Senica (Slovenská republika). Rok 2006 byl pro dechovou hudbu ZUŠ velmi vyčerpávající. V dubnu prezentovala své umění na Velikonoční neděli během akce Čarování s vajíčky. V květnu zpestřila odpoledne důchodcům ve Velkých Pavlovicích, účastnila se se svým programem oslav svátku Matek, upoutala pozornost na Vinných trzích v Čejkovicích a samozřejmě nevynechala přehlídku dechových souborů v Hustopečích. Začátek školního roku 2006 zahájila účastí na Velkopavlovickém vinobraní a zahrála na Slavnostech chleba ve Slupi u Znojma. V listopadu téhoţ roku přijala pozvání na první ročník přehlídky dětských dechovek ve Velkých Bílovicích. Tohoto prvního ročníku se přednostně účastnily dechové hudby ZUŠ Hanáckého Slovácka a velkopavlovická dětská dechová hudba proto nemohla chybět. Rok 2006 zakončila vystoupením na Vánočním jarmarku v Bořeticích, koncertem u vánočního stromu ve Velkých Pavlovicích a tradiční svatoštěpánské mši. V dubnu 2007 svým hudebním programem doprovodila slavnostní sázení stromu, který je typický pro celou oblast Slovácka, oskeruše. Koncert ke svátku Matek byl jiţ povaţován za tradiční vystoupení dechové hudby. Velmi slavnostní charakter měl Koncert k výročí zakladatele hudební školy ve Velkých Pavlovicích Karla France, na kterém se dechová hudba velkou měrou podílela. Účast na zářijovém velkopavlovickém vinobraní byla také jiţ tradičním vystoupením stejně jako koncert u vánočního stromu a svatoštěpánská mše. Do dnešního dne mnoho kulturních akcí ve Velkých Pavlovicích znamená pro dechový soubor ZUŠ samozřejmost. Ať je to Koncert ke svátku Matek, koncert pod vánočním stromem, účast na velkopavlovickém vinobraní nebo hudební program pro svatoštěpánskou mši. V květnu 2008 reprezentovala školu na koncertě souborů základních uměleckých škol. V červnu téhoţ roku zahájila svým vystoupením první ročník Přehlídky mladých dechovek Mirka Pláteníka. Jmenovaný hudebník pocházel z Velkých Pavlovic a svými hráčskými dovednosti uchvacoval posluchače jako člen dechových hudeb Mistříňanka a Starohorka. Účast na zmíněné přehlídce se také zařadila mezi tradiční vystoupení dechové hudby ZUŠ. Velmi poučným se pro členy dechové hudby stalo vystoupení na výstavě v Praze na Ţofíně. V listopadu 2008 dechová hudba přijala pozvání na třetí ročník Přehlídky dětských dechových hudeb konající se ve

27

Velkých Bílovicích. V předvánočním čase uspořádala pro ZŠ Velké Pavlovice výchovné koncerty. V květnu 2009 pedagogové a ţáci ZUŠ zorganizovali slavnostní Koncert k 60. výročí zaloţení hudební školy ve Velkých Pavlovicích, na kterém dechová hudba školy samozřejmě prezentovala své pokroky a stále se zlepšující dovednosti. V současné době dechová hudba ZUŠ kaţdoročně provází svou hudební produkcí Koncert ke svátku Matek, rozsvícení vánočního stromu, oslavy křesťanských svátků na svatoštěpánské mši a Přehlídku dechových hudeb Mirka Pláteníka. Mimo to se účastní přehlídek v Mikulově, Hustopečích, Velkých Bílovicích a svým programem zpestřuje vinobraní nejen ve Velkých Pavlovicích, ale i v okolních obcích.40 Repertoár dechové hudby se stylově neliší od repertoáru ZUŠ Klobouky u Brna. Převahu mají polky, valčíky, pochody, ale na rozdíl od dechové hudby ZUŠ Klobouky u Brna najdeme v repertoáru i verbuňk, coţ svědčí o vlivu Podluţí na velkopavlovickou dětskou dechovou hudbu. Z jiného ţánru pocházejí např. Non-stop Michala Davida v úpravě A. Mikela (celé znění křestního jména pramen neuvádí), waltz Ztrácím svou lásku Ladislava Hrdličky, oblíbená píseň Elvise Presleyho v českém překladu Pár havraních copánku v úpravě Ladislava Hrdličky, nebo mezi dětmi velmi oblíbená Píseň osamělého pastevce (slow) v úpravě Zdeňka Gurského. Autoři hudby pro lidové dechové soubory se neliší od repertoárového sloţení ZUŠ Klobouky u Brna. Opět se setkáváme se jmény Jan Slabák, Zdeněk Gurský, Miloslav Rastislav Procházka, Miroslav Kolstrunk a klasiky dechové hudby reprezentují František Kmoch, Václav Vačkář.41 Cimbálová muzika se na ZUŠ Velké Pavlovice datuje od roku 2003. Pod pedagogickým vedením Martina Čecha poprvé vystoupili členové souboru na koncertě základní umělecké školy. Tuto cimbálovou muziku s názvem Falešnica tvořili Barbora Oudová, Soňa Oudová, Marek Ouda, Eva Janů a Lenka Lůtalová. V červnu téhoţ roku zahrála cimbálová muzika na společné výstavě výtvarných prací ţáků gymnázia Velké Pavlovice a ZUŠ Senica. Velkou událostí pro členy souboru bylo vystoupení při návštěvě presidenta republiky Václava Klause a jeho manţelky ve Velkých Pavlovicích. Doprovodným programem na kulturní akci pořádané Městem Velké Pavlovice Ţehnání mladého vína zakončila cimbálová muzika rok 2003. Jiţ na začátku ledna 2004 se členové cimbálové muziky opět sešli a to na Novoročním koncertě ve Velkých Pavlovicích. Stejně jako dechová hudba ZUŠ i cimbálová muzika navštívila

40 41

Osobní konzultace s ředitelkou školy Milenou Karberovou, 7. dubna 2014 Osobní konzultace se Zbyňkem Bílkem, 4. dubna 2014

28

předvánoční Vídeň a reprezentovala moravský folklór na kulturním setkání Advent v Evropě. Samozřejmě nemohla chybět na koncertě k 60. výročí osvobození Velkých Pavlovic v roce 2005. Svým programem zpestřila Prezentaci nominační soutěţe vín Velkopavlovické vinařské podoblasti. V roce 2006 jela cimbálová muzika reprezentovat školu, společně s dechovou hudbou ZUŠ, na Slavnosti chleba do Slupi u Znojma. I další kulturní akce se účastnila obě hudební tělesa ZUŠ. Návštěvníci Velkopavlovického vinobraní tak mohli posoudit úroveň a hráčské dovednosti členů obou souborů ZUŠ. Rok 2006 uzavřela cimbálová muzika vystoupením na mezinárodním Salonu červených vín ve Velkých Pavlovicích. Rok 2007 začala cimbálová muzika slavnostním koncertem, pořádaným ke svátku Matek, kde prezentovala kyjovské skočné spolu s tanečním souborem. Květnový Koncert k výročí zakladatele hudební školy ve Velkých Pavlovicích Karla France obohatila cimbálová muzika svým programem. Stejně tak Koncert k 60. výročí zaloţení hudební školy ve Velkých Pavlovicích o rok později. Na začátku školního roku 2009 se setkáváme s novou cimbálovou muzikou s názvem Vojara. O činnosti zmiňované cimbálové muziky nejsou konkrétní zprávy. Můţeme se jen domnívat, ţe tradičně vystupovala na kulturních akcích města a na slavnostních koncertech školy. Obě cimbálové muziky, Falešnica i Vojara, dodnes aktivně působí na poli folklórní hudby jako samostatné subjekty. V současné době nalezneme na ZUŠ Velké Pavlovice v pořadí jiţ třetí cimbálovou muziku s názvem Lašar. Ta se pravidelně prezentuje na kulturních akcích města a školy, doprovází oficiální návštěvy z druţebních měst (Ţdírec, Senica, Pelhřimov), pořádá folklórně zaměřené výchovné koncerty pro ZŠ.42 Repertoár cimbálové muziky, na rozdíl od repertoáru cimbálové muziky ZUŠ v Kloboukách u Brna, písně Hanáckého Slovácka neobsahuje. Často se tu setkáváme s čardáši, verbuňky a vrtěnými, které sice v regionu Hanáckého Slovácka zdomácněly, avšak původem patří do sousedního Podluţí. A nejen tance, ale i písně vycházejí ze zmiňovaného regionu např. Za Lanţhotem v poli, Můj koníčku ryzovraný, Bude večer. Ze slovenských písní najdeme v repertoáru Sedí sokol na javori, uherskohradišťskou oblast reprezentují Ej, od Buchlova, Kdyţ jsem šel z Hradišťa aj. Jen o jedné písni můţeme potvrdit původ z Hanáckého Slovácka a to je Na Pavlovskej dolině.43

42 43

.Osobní konzultace s ředitelkou školy Milenou Karberovou, 7. dubna 2014 Osobní konzultace s Martinem Čechem, 4. dubna 2014

29

2.2.4 Aktuální situace na škole V současné době ZUŠ Velké Pavlovice poskytuje vzdělání v oborech hudebním a tanečním. Původní počet tří pedagogů se rozšířil na současných třináct vyučujících. V této souvislosti se rozšířila i nabídka vyučovaných hudebních nástrojů. Hudební obor navštěvuje 126 ţáků. V individuálních hodinách škola poskytuje vzdělání v oboru hra na klavír, hra na elektrické klávesové nástroje, hra na cimbál, hra na akordeon, na housle, na kytaru, na zobcové flétny všech typů, hra na ţesťové a dřevené dechové nástroje. Hromadnou výuku hudebního oboru reprezentuje hudební nauka, houslový soubor, flétnové a ţesťové soubory, cimbálová muzika, dechová hudba a sborový zpěv. Výuka hudebního oboru je rozdělena na dva stupně. První stupeň předesílá přípravná hudební výchova, kde se děti pomocí her seznamují s prvními hudebními vědomostmi a dovednostmi. Délka studia prvního stupně se odvíjí od studovaného hudebního nástroje, v případě strunných nástrojů se jedná o sedmileté studium, v případě dechových nástrojů o čtyřleté studium. Během této doby ţáci rozvíjejí melodicko-harmonickou představivost, získávají technické i výrazové dovednosti potřebné ke hře na zvolený nástroj a neustále je zdokonalují a obohacují o nové prvky. V navazujícím studiu druhého stupně ţáci zdokonalují své hráčské schopnosti nejen jako sólový hráči, ale také jako korepetitoři mladších dětí. Studium je zaměřeno na pohotovost a přesnost hry z listu a na seznamování ţáků s náročnější literaturou. Oba stupně jsou zakončeny absolventským koncertem. V tanečním oboru studuje 10 ţáků. Sedmiletý první stupeň, s počátkem vzdělávání v přípravné taneční výchově, přináší dětem základy moderního tance a lidového tance, který je posléze hlavním studijním zaměřením tanečního oboru na ZUŠ Velké Pavlovice. V regionu Hanácké Slovácko se pouze velkopavlovická ZUŠ zaměřila na lidový taneční projev a udrţuje tak lidové tradice nejen na hudebním poli. Výuka druhého stupně tanečního oboru prohlubuje taneční techniku a klade důraz na samostatnost tanečníka. Oba stupně studia tanečního oboru jsou zakončeny absolventským koncertem, na kterém ţáci školy prezentují, do jaké míry si osvojili taneční techniku. Kromě přípravy ţáků ke studiu na středních odborných školách a vysokých školách pořádá ZUŠ Velké Pavlovice výchovné koncerty, ţákovské besídky, ţáci školy se aktivně účastní kulturních akcí nejen ve městě Velké Pavlovice, ale i v okolí. Samozřejmostí jsou např. Koncerty u vánočního stromu, Koncert na oslavu Svátku matek, na kterém se podílejí všechny školy ve městě, nejen ZUŠ, a Dům dětí a mládeţe 30

Velké Pavlovice. S kladnou odezvou se setkalo i pořádání tematických zájezdů pro zaměstnance ZUŠ s názvem Po stopách hudebních skladatelů. Pedagogové navštívili například rodiště Leoše Janáčka – Hukvaldy, Litomyšl nebo rodiště Bohuslava Martinů – Poličku.

31

2.3 ZUŠ Velké Bílovice 2.3.1 Původ hudebního vzdělávání Hudební vzdělávání ve Velkých Bílovicích pochází z 50. a 60. let 20. století. V té době byl hudební ţivot ve Velkých Bílovicích soustředěn ve „Slováckém krůţku Hrozen“. Jeho činnost měla kladný vliv na hudebně-kulturní dění v obci a podchytila řadu mladých lidí se zájmem o zpěv a lidovou hudbu. Vedle Slováckého krůţku působila od konce 40. let v obci také dechová hudba Františka Huňaře. Její členové, hudební samouci, později v některých případech dostali moţnost získat základy hudebního vzdělání ve vojenské sluţbě, kterou samozřejmě vyuţili. V 60. letech na místní základní škole působil také dívčí pěvecký sbor, který vedli tehdejší pedagogové hudební výchovy. V první polovině 60. let Osvětová beseda spolu se základní školou podnítila vznik hudební pobočky Lidové školy umění Břeclav ve Velkých Bílovicích, která v té době vyuţívala prostor základní školy. Prvními pedagogy na pobočce se stali Jan Gerik, Ludmila Hálová, o něco později i Jan Krška. Předmětem vyučování byla hra na housle, klavír, akordeon a klarinet. Osvětová beseda se pokoušela i o zajištění výuky klavíru (asi 1978–1980) Zdenkou Chalupovou, nebo Jaroslavou Pazderkovou (1985–1986), která dojíţděla z Brna. Výuka klavíru se ve zmiňované době však neudrţela. Obliba ţesťových nástrojů a snaha po vzniku ţákovské dechové hudby přivedla do obce z podnětu

Osvětové

Besedy

a základní

devítileté

školy

v roce

1969

pana

Romana Veverku. Tento amatérský hudebník a nadšenec dechové hudby z Poštorné zde učil asi dva roky základy hry na ţesťové nástroje, soubor ale nikdy nezaloţil. Ten vznikl v roce 1970 spontánně a v roce 1972 se vedení souboru ujal František Herůfek z Vrbice. Tato kapela se později stala základem dechové hudby Legrúti. Dokladem velmi kladného vztahu k folklórním tradicím v obci Velké Bílovice bylo zaloţení dětské cimbálové muziky při obecním úřadě v roce 1974 panem Josefem Kachyňou. Sestavil ji z aktivních ţáků pobočky LŠU Břeclav. Vedle toho v rámci souborové hry krátce učil základy hry na cimbál a kontrabas. Dodnes hraje tato cimbálová muzika pod názvem Katrán (zvoleno podle vzácné květiny, která se v regionu vyskytuje) a její primáš Jiří Zachovalý působí jako učitel smyčcových nástrojů ve velkobílovické Základní umělecké škole. Odchod učitelů Ludmily Hálové a Jana Kršky na přelomu 70. let znamenal ukončení hudebního vzdělávání ve Velkých Bílovicích. Ţáci, kteří se chtěli vzdělávat v uměleckých oborech, dojíţděli do LŠU v Břeclavi nebo její pobočky 32

v Podivíně. V roce 1986 sestavil Pavel Spěvák novou dětskou cimbálovou muziku, sloţenou z ţáků z Velkých Bílovic dojíţdějících na výuku hry na hudební nástroje do LŠU Břeclav a doplnil ji o další zájemce. V rámci vedení tohoto souboru vyučoval asi jeden rok základy hry na kontrabas. Z této muziky vznikla později dnešní cimbálová muzika Lália. V letech 1985–1987 byl na popud Osvětové Besedy a členů dechové hudby Legrúti zorganizován tzv. základní hudební kurs pro dechové nástroje. Na postech lektorů se prezentovali členové dechové hudby Legrúti Pavel Zemánek, Josef Brůček a Miroslav Konečný. Z ţáků kurzu pak v roce 1986 vznikla dětská dechová hudba, pozdější Bílovčanka.44 Po otevření nové základní školy došlo k obnovení pobočky LŠU Břeclav a to opět v prostorách základní školy. Pedagogicky zde působil v letech 1987–1996 Václav Stehlík, který vyučoval hru na ţesťové nástroje. V září roku 1989 se k němu přidala učitelka LŠU Břeclav, ţijící ve Velkých Bílovicích, Jana Zachovalá a došlo k rozšíření výuky o hru na housle, zpěv a hudební nauku.

2.3.2 Vznik samostatné instituce Nová kapitola hudebního vzdělávání ve Velkých Bílovicích se začala psát roku 1996, kdy tehdejší starosta František Vaněk prosadil myšlenku samostatné hudební školy. Prostor pro umístění instituce byl vytvořen rekonstrukcí budovy bývalé základní devítileté školy v centru obce a skutečnost, ţe ve Velkých Bílovicích jiţ v té době působila řada aktivních hudebníků ochotných se v nově vznikající škole pedagogicky realizovat. Usnesením zastupitelstva obce ze dne 3. května 1996 Obec Velké Bílovice zřídila k 1. září 1996 Základní uměleckou školu Velké Bílovice jako příspěvkovou organizaci. První ředitelkou školy se v roce 1996 stala Marcela Kachyňová.45

2.3.3 Dětské soubory lidové hudby ZUŠ Historie školní dětské dechové hudby se začala psát v roce 1998. Jejím zakladatelem byl dnes jiţ na škole nepůsobící Josef Brůček, aktivní hráč v dechové hudbě Bílovčanka. Jiţ od svého zaloţení se dechová hudba prezentovala nejen na slavnostních koncertech školy, jako je Vánoční koncert, promenádní Koncert ke Dni matek, Zpívání pod vánočním stromem či Závěrečný koncert, ale účastnila se kulturních 44 45

Osobní konzultace s pamětníkem Jiřím Zachovalým, 24. listopadu 2013 Osobní konzultace s ředitelkou školy Janou Zachovalou, 25. listopadu 2013

33

akcí pořádaných městem Velké Bílovice i v okolí. Ze začátku počet členů nepřekročil 14 hudebníků ve věku 10–16 let, dnes představuje dechová hudba ZUŠ Velké Bílovice 21 člennou skupinu a mnozí z jejich ţáků působí jako aktivní hráči v různých dechových hudbách. První rok své existence, i kdyţ v malém počtu hráčů, získala dechová hudba první cenu v soutěţní přehlídce dětských a mládeţnických dechových hudeb v Mikulově. O rok později se dechová hudba ZUŠ Velké Bílovice soutěţně utkala v Mikulově o putovní pohár starosty, který úspěšně získala. Členové této dechové hudby skládající se z ţáků školy spolu dodnes působí na poli lidové a folklórní hudby pod jménem, které převzali z úcty k tradicím – Legrúti. Při příleţitosti přijetí nového názvu uspořádala dechová hudba v lednu 2001 velký samostatný koncert za přispění hostů zvučných jmen v oblasti lidové hudby. Kmotrem kapely se stal Joţka Černý a popřát hudebníků zdar na poli hudby přišli Břetislav Osička, František Uher (Moravanka), Karel Losenický a ikona mnohých mladých hráčů na trubku Vladislav Kumpán. Chlapci první část koncertu odehráli v tradičních krojích pod hlavičkou ZUŠ, po přestávce jiţ nastoupili k slavnostnímu křtu v modrých vestách, které nechala škola zhotovit pro tuto příleţitost. Od této chvíle se soubor nereprezentoval jako dechová hudba ZUŠ Velké Bílovice, ale jako Legrúti, i kdyţ ještě několik let působil pod záštitou základní umělecké školy, neţ se z dětí stali stárci a plnoletí mladíci. Pod tímto názvem se zúčastnili okresního kola národní soutěţe ZUŠ v kategorii dechových orchestrů, ze které postoupili do oblastního kola a získali druhé místo se zvláštním oceněním poroty za dramaturgii soutěţního programu. Další školní rok a upořádala dechová hudba Legrúti estrádní pořad Legrúti vám vyhrávají s řadou hostů, kterými byli Karel Hegner, Hana Bílková a Václav Melichar. V červnu 2003 dosáhla většina členů dechové hudby Legrúti plnoletosti a proto přestali reprezentovat ZUŠ a stali se samostatným souborem. Dluţno dodat, ţe soubor působí velmi úspěšně. Důkazem hráčských kvalit je vítězství v soutěţi O zlatou křídlovku z roku 2010. V únoru 2004 došlo ke změně pedagoga a kapelníka nově utvořené dětské dechové hudby. Místo Josefa Brůčka zaujal v souboru Luboš Řehánek. Díky vysokému počtu hráčů se dechový soubor rozdělil na dvě skupiny a to starší a mladší. Starší dechová hudba dnes jiţ také nehraje pod hlavičkou ZUŠ Velké Bílovice, ale pod názvem Zímarka. Od roku 2006 byla poprvé z popudu pedagogického vedoucího dechového souboru v ZUŠ Velké Bílovice zorganizována Přehlídka dětských dechových hudeb k svátku patronky hudby sv. Cecilie. Koncertu se zúčastnily dětské soubory z regionu a odezva publika byla více neţ příznivá. Z uvedených důvodů se přehlídka stala tradicí školy s vysokou

34

návštěvností. V roce 2008 byla starší dechová hudba ZUŠ (dnešní Zímarka) přizvána jako aktivní účastník tradičního Muzikantského plesu. Nejednalo se o vystoupení v duchu plesových předtančení, ale o skutečné hudební vyplnění celé časové dotace určené pro jednotlivé dechové hudby. Dechová hudba ZUŠ hrála jako první a po ní následovaly Stříbrňanka, Podluţanka, Vacenovjáci, Bílovčanka. V rámci doprovodného programu se starší dechová hudba ZUŠ prezentovala na třetím ročníku jarní akce pořádané velkobílovickými vinaři a Městem Velké Bílovice Ze sklepa do sklepa. Vrchol pro jmenovaný dechový soubor v tomto roce představovala účast na mezinárodní přehlídce v Lucembursku. Zde v regionálních krojích po boku chasy z Hrušek a Cimbálové muziky Jošky Severina prezentovala folklór regionu Hanáckého Slovácka. Zmiňovaná akce byla posledním počinem, který starší dechová hudba absolvovala jako kapela ZUŠ.46 K dalšímu rozdělní dechové kapely na ZUŠ Velké Bílovice prozatím nedošlo a do té doby mladší dechová hudba se stala jedinou „dechovkou“ působící na ZUŠ Velké Bílovice. Na podzim téhoţ roku přijala pozvání do Horních Bojanovic a svým vystoupením doprovodila Burčákovou zábavu.47 V současnosti se dechová hudba ZUŠ aktivně podílí na veškerých kulturních akcích ve Velkých Bílovicích, slavnostních koncertech ZUŠ a reprezentuje školu i obec v okolí. Pravidelně se účastní národopisných slavností v Tvrdonicích – Podluţí v písni a tanci, prezentuje se na různých přehlídkách dětských a mládeţnických dechovek například v Šardicích, ve Stráţnici, v Sehradicích na Valašsku apod. Repertoár je z velké většiny sloţen ze skladeb „dechovkového“ charakteru, to znamená polka, valčík, pochod. Skladby upravuje přímo Luboš Řehánek, aby svou náročností odpovídaly technickým a hráčským schopnostem ţáků a současně co nejvíce zaujaly posluchače. Starší ţáci si samozřejmě chtějí zahrát i skladby jiných tanečních stylů, sklady, které byly nebo jsou v současnosti populární. Proto v repertoáru nacházíme i skladby jako slow a jiné. Na rozdíl od dechové hudby ZUŠ Klobouky u Brna a dechové hudby ZUŠ Velké Pavlovice repertoár neobsahuje skladby Miloslava Rastislava Procházky, Zdeňka Gurského nebo Miroslava Kolstrunka. Zato se častěji setkáváme se jménem Václava Maňase a s úpravami písní, které pro své svěřence připravil vedoucí a pedagog dětské dechové hudby Luboš Řehánek. Pro názornost uvádím v příloze seznam skladeb seřazených dle náročnosti a ukázky.48

46

Archiv ZUŠ Velké Bílovice, Kronika ZUŠ Velké Bílovice 1986–2000. Archiv ZUŠ Velké Bílovice, Kronika ZUŠ Velké Bílovice 2001–2010. 48 Osobní konzultace s Lubošem Řehánkem, 24. listopadu 2013 47

35

Cimbálová muzika ZUŠ Velké Bílovice se pravidelně účastní slavnostních koncertů základní umělecké školy (Koncert ke Dni matek, Vánoční koncert, Závěrečný koncert) a spolupracuje s Městem Velké Bílovice při organizaci doprovodných kulturních programů pro slavnostní obřady. První dětská cimbálová muzika ZUŠ Velké Bílovice byla sestavena z ţáků, kteří navštěvovali výuku hry na smyčcové nástroje jiţ v době aktivní pobočky ZUŠ Břeclav ve Velkých Bílovicích, pod vedením Jany Zachovalé. Po zřízení samostatné školy ţáci přestoupili do ZUŠ Velké Bílovice a jejich uskupení zůstalo nezměněno. Na Vánočním koncertě ZUŠ v roce 1996 se poprvé prezentovali jako cimbálová muzika ZUŠ Velké Bílovice. 13. února 1997 se tato cimbálová muzika s programem Pod naším oknem, Eště som sa neoţenil, Zasela sem bazaličku a Čardáš zúčastnila okresního kola soutěţí základních uměleckých škol v souborové hře a spolu s cimbálovou muzikou ze ZUŠ Břeclav a ZUŠ Mikulov postoupila do oblastního kola, odkud si přivezla čestné uznání. Primáška Vendula Zachovalá byla odbornou porotou oceněna za mimořádný instrumentální výkon. V dalším školním roce se počet cimbálových muzik pod hlavičkou školy rozrostl na dvě – starší a mladší a došlo ke změně na postu pedagoga a vedoucího cimbálové muziky ZUŠ, pedagogické vedení převzal Jiří Zachovalý. Starší, tedy výše zmiňovaná, cimbálová muzika reprezentovala školu na různých folklórních slavnostech např. Kraj beze stínu v Krumvíři nebo přehlídka dětských cimbálových muzik Vzpomínka na Josefa Košuliče v Mikulově. Dluţno dodat, ţe starší cimbálová muzika ZUŠ působí dodnes ve stejném hráčském obsazení pod názvem Guráš. Ve školním roce 1998/1999 se přehlídky dětských cimbálových muzik zúčastnila obě školní seskupení, jak mladší, tak starší, přičemţ mladší cimbálová muzika se stala příjemným překvapením přehlídky, starší si vyhrála cenu diváka a cenu za nejlepší sólový výkon pro Alenu Maňákovou (cimbál). Samozřejmostí byla účast starší cimbálové muziky na přehlídce folklórních slavností Kraj beze stínu v Krumvíři. Ve školním roce 1999/2000 se dětská cimbálová muzika zúčastnila nejen přehlídky dětských cimbálových muzik Vzpomínka na Josefa Košuliče v Mikulově, která se pro ni stala do budoucna kaţdoroční tradicí a Jana Snovická si dotud odvezla cenu poroty za pěvecký výkon, ale i hudebních oslav 50. výročí zaloţení, v té době jiţ zaniklého, slováckého krůţku Hrozen ve Velkých Bílovicích. Úspěchem se pro cimbálovou muziku ZUŠ Velké Bílovice stalo vítězství v okresním kole soutěţí ZUŠ v kategorii lidových nástrojů a postup do oblastního kola, kde získala druhé místo.49 V květnu 2007 škola ve spolupráci s Městem Velké Bílovice 49

Archiv ZUŠ Velké Bílovice, Kronika ZUŠ Velké Bílovice 1986–2000.

36

uspořádala přehlídku mladých cimbálových muzik

Bílovský dţbánek. Mezi

účinkujícími se prezentovaly cimbálové muziky základních uměleckých škol z měst Břeclav, Mikulov, Dubňany, Klobouky u Brna a hostitelská cimbálová muzika ZUŠ Velké Bílovice.50 Repertoár cimbálové muziky tvoří písně lidové, zlidovělé a při vysokých technických schopnostech hráčů i skladby umělé s lidovým charakterem, např. čardáše. Lidové a zlidovělé písně není třeba upravovat pro potřeby hráčů. Cimbálová muzika má svá pevná pravidla týkající se hudební praxe a partitury v pravém slova smyslu neexistují. Zápis písní má plně konvenční podobu jednohlasé melodie s akordickými značkami a náročnost provedení se proto odvozuje od stupně hráčské vyspělosti jednotlivých členů souboru. Ani cimbálová muzika ZUŠ Velké Bílovice neprezentuje na svých vystoupeních lidovou tvorbu Hanáckého Slovácka. Dle vyjádření pedagoga, písně Hanáckého Slovácka v repertoáru muziky nejsou zastoupeny. Setkáváme se s písněmi z Podluţí a jiných regionů. Je to dáno polohou města Velké Bílovice, které leţí přímo na hranici s Podluţím a písně z tohoto regionu svou oblibou, bohuţel, vytlačily písně Hanáckého Slovácka. Setkáváme se i s reprezentanty slovenské lidové hudby např. pásmo Kariček, které v repertoáru cimbálových muzik dříve zmiňovaných škol nenajdeme. Abecední seznam písní i s ukázkami různých druhů obtíţnosti uvádím v příloze.51 Bohuţel díky obměnám ţáků v současnosti není na ZUŠ Velké Bílovice dlouhodoběji hrající dětská cimbálová muzika. Dle vyjádření pedagoga Jiřího Zachovalého dochází k velkému poklesu zájmu o hru na smyčcové nástroje, coţ se projevuje i v obsazení cimbálové muziky. Hráči se často obměňují a repertoár proto jiţ delší dobu zůstává bez výraznějšího postupu. Tato skutečnost je důvodem citelného úbytku účasti dětské cimbálové muziky na kulturních akcích mimo ZUŠ Velké Bílovice.

2.3.4 Aktuální situace na škole V současné době Základní uměleckou školu Velké Bílovice navštěvuje 320 ţáků: obor hudební 160, obor literárně dramatický 20, obor taneční 100, obor výtvarný 40. I přes neustále velký zájem o studium na škole, jak o tom svědčí vysoká účast

50 51

Archiv ZUŠ Velké Bílovice, Kronika ZUŠ Velké Bílovice 2001–2010. Osobní konzultace s Jiřím Zachovalým, 24. listopadu 2013

37

uchazečů na talentových zkouškách, škola nemůţe stávající počet ţáků překročit a mnoho dětí je z kapacitních důvodů odmítnuto. V hudebním oboru je cílem všech pedagogů školy vychovat ze svých ţáků absolventy, kteří dosáhnou takového stupně technického a hudebního rozvoje, aby byli schopni hrát na zvolený nástroj, resp. zpívat, studovat nové skladby v rozsahu svých moţností a uplatňovat se jako platní členové hudebních souborů. Neopomenuta je lidová a folklórní tradice, která také tvoří součást výuky. Strukturu hudebního oboru tvoří: přípravná hudební výchova, kde se pedagog snaţí přirozenou a nenásilnou formou vzhledem k věku dítěte rozvíjet jeho hudební nadání v rámci jeho dětského vnímání i rozumového chápání. Do tohoto přípravného oboru lze přijmout i děti předškolního věku, které mohou v „přípravce“ setrvat i dva roky studia. V základním studiu prvního stupně se ţák v hlavním předmětu učí zvládnout technické a výrazové prostředky zvoleného nástroje nebo zpěvu tak, aby se stal prostředníkem k vyjádření hudebních myšlenek, k reprodukci přiměřených skladeb sólových, ansámblových a komorních. Od příslušného ročníku jsou ţáci zařazováni do výuky v komorních, i orchestrálních tělesech. Studium prvního stupně pojímá nejvíce ţáků a je ukončeno absolventským koncertem. Navazující studium druhého stupně rozšiřuje technické a výrazové prostředky vyspělejších ţáků. Ţáci se postupně seznamují s hodnotnou literaturou svého oboru, cvičí se v pohotovosti čtení při hře z listu, upevňují svou paměť a své nástrojové i pěvecké schopnosti. Studium druhého stupně je rovněţ zakončeno absolventským koncertem, avšak počet ţáků na druhém stupni je velmi nízký, v některých letech aţ nulový. Důvodem jsou další studijní povinnosti ţáků na středních školách. Studium pro dospělé umoţňuje získat základy odborného vzdělání pro další uplatnění v daném oboru. Je však finančně velmi náročné pro zájemce, neboť studium pro dospělé jiţ není dotováno ministerstvem školství. Rozšířené vyučování nabízí moţnost širšího vzdělání ţáků a to především těm, kteří mají větší hudební nadání a připravují se na talentové zkoušky na některou z vyšších škol uměleckého zaměření. Literárně-dramatický obor umoţňuje rozvíjet umělecké vlohy ţáka směrem k divadelnímu a slovesnému projevu. Stává se tak významným nástrojem rozvoje v sociální oblasti (schopnosti vnímat druhé, vnímat motivace jejich jednání a prostřednictvím vstupu do rolí řešit různé sociální situace), oblasti emocionálního rozvoje a schopnosti sebepoznání a sebekontroly. Základním principem uplatňovaným ve výuce je dramatická hra, která pracuje s výrazovými prostředky dalších druhů umění, např. výtvarného, hudebního, tanečního a literárního. Rozvíjí u ţáka schopnost vnímat,

38

vytvářet a sdělovat v čase a prostoru lidské vztahy a jednání. Přípravná dramatická výchova prostřednictvím rytmických, pohybových, mluvních cvičení učí děti vzájemně si naslouchat, respektovat a aktivně se účastnit společné dramatické hry. Základní studium prvního stupně se v prvních dvou letech věnuje celkové dramatické průpravě, v dalších ročnících by se měli ţáci jiţ aktivně podílet na práci v ročníkové skupině, měli by se umět samostatně a přirozeně vyjádřit dramatickou hrou, přednesem, pohybem, vlastním textem. V rozšířeném vyučování se individuálně připravují talentovaní ţáci ke studiu na středních odborných školách. Základní studium druhého stupně připravuje ţáky

na

samostatnou

uměleckou

činnost

(amatérskou

nebo

profesionální)

prohloubeným studiem zvoleného zaměření. Absolventi tohoto druhého stupně by jiţ měli umět odborně pracovat ve skupině a uplatňovat nabyté dovednosti v aktivní tvořivé činnosti. Studium pro dospělé svým obsahem převáţně navazuje na výuku druhého stupně a dále ji rozvíjí.52 Cílem tanečního oboru je vzbudit u dětí lásku k umění a pohybu, naučit je trpělivosti, překonávat překáţky i sám sebe, a rozvíjet schopnosti dětí v sociální oblasti. V přípravné taneční výchově se děti seznamují s rytmem, učí se ovládat své tělo, vnímat kolektiv, cítit prostor, respektovat řád hodiny, ale učí se také nebát se projevit. Na prvním stupni se během sedmi let ţáci učí základy lidového tance, klasickou taneční techniku a současný tanec, který je od třetího ročníku oborem hlavním. První stupeň je zakončen absolventským vystoupením. Druhý stupeň se zaměřuje na techniky moderního a současného tance, prohlubuje se osobnost a samostatnost tanečníka, který by měl nejen dobře ovládat své tělo, ale umět se i dobře tanečně vyjadřovat. Výuka je více zaměřena na spolupráci ţáků s pedagogem – choreografem. Druhý stupeň opět uzavírá absolventské vystoupení.53 Výuka výtvarného oboru staví na dvou pilířích, první je rozvoj výtvarného umění ţáků, ve druhém převaţuje výchovný aspekt se sociálními hledisky. Post hlavního předmětu zaujímá keramika. Ţáci se seznamují s vlastnostmi keramických materiálů a keramických glazur. Učí se vytvářet kachle, figurální kompozice a různé druhy uţitkové keramiky, seznamují se s točením na hrnčířském kruhu a vypalováním v peci. Výuková náplň výtvarného oboru dále obsahuje základní techniky kresby, malby, grafiky, výtvarnou kulturu a plastickou a prostorovou tvorbou – tvarování a konstruování z daných druhů materiálů. Kombinování různých výtvarných postupů

52 53

Osobní konzultace s Henrietou Ctiborovou, 23. listopadu 2013 Osobní konzultace s Lenkou Růţičkovou, 23. listopadu 2013

39

a materiálů je samozřejmostí. Přípravná výtvarná výchova se zaměřuje na kaţdé i méně nadané dítě. Základní studium prvního stupně podporuje plynulý rozvoj ţáků od dětského projevu k promyšlené tvorbě dospívajících, roste důraz na schopnost empatie, na uvědomování si svých pocitů a reakcí na tvořivé a výtvarné myšlení. Studium je ukončeno závěrečnou prací. V základním studiu druhého stupně si ţáci vybírají směr, který odpovídá jejich zaměření. Ke studijní činnosti vyuţívají volnou tvorbu, pro níţ si volí vlastní téma a řeší obsah osobitou výtvarnou formou. Studium pro dospělé poskytuje zájemcům základy výtvarného umění a prostor pro uplatnění jejich vyhraněných potřeb v individuálně přizpůsobené výuce. Rozšířené vyučování nadaným ţákům nabízí program, který rozvíjí jejich dispozice a připravuje je k talentovým zkouškám na školy s výtvarným zaměřením.54

54

Osobní konzultace s Janou Hodonskou, 23. listopadu 2013

40

Závěr Základní umělecké školy regionu Hanáckého Slovácka mají své nezastupitelné místo na poli elementárního vzdělávání a to i v oblasti lidové a folklórní hudby. Vychovávají nejen sólové hráče, ale i ansámblové hudebníky a zpěváky, kteří umí naslouchat ostatním hráčům či zpěvákům při hudební produkci a dokáţí se flexibilně přizpůsobit aktuálním potřebám dechové hudby či cimbálové muziky pro co nejlepší dojem recipientů z poslechu lidové a folklórní hudby. Díky činnosti základních uměleckých škol v regionu vzrůstá počet nejen hráčů, kteří se bez problémů zařazují mezi jiţ existující soubory lidové hudby, ale i počet nových kapel. V Kloboukách u Brna je to cimbálová muzika Primáš a Strunka, současná cimbálová muzika ZUŠ na své jméno teprve čeká, ve Velkých Pavlovicích se jedná o cimbálové muziky Falešnica a Vojara, dobré jméno ZUŠ Velké Bílovice šíří cimbálová muzika Guráš a dechové hudby Legrúti a Zímarka. Většina z pedagogů hudebních oborů na jednotlivých školách jsou také sami aktivními hráči v lidových hudebních tělesech. Petr Pospíšil nedávno ze zdravotních důvodů ukončil svou aktivní činnost v dechové hudbě Ţadovjáci. Zbyněk Bílek je aktivním členem známé dechové hudby Moravanka, Martin Čech jako primáš vede cimbálovou muziku Lália, Jiří Zachovalý z Velkých Bílovic jiţ léta působí jako primáš cimbálové muziky Katrán, Luboš Řehánek vede chrámový sbor ve Velkých Bílovicích, coţ je velká příleţitost nejen pro zpěváky, hraje a působí jako umělecký vedoucí dechové hudby Bílovčanka a je aktivním členem dechové hudby Dunajská. Je jistě příjemným zadostiučiněním pro kaţdého pedagoga, setká-li se se svými ţáky jako s aktivními hráči na přehlídkách lidové hudby, nebo přímo v jednom hudebním tělese. Z realizovaného výzkumného šetření, chronologické prezentace dat a uvedených závěrů vyplývá, ţe moţnost praktického vyuţití schopností a dovedností získaných během studia ZUŠ, obdobně jako moţností rozvoje individuálního nadání a talentu ţáků je pro prezentovaný region velmi důleţitá. Hluboce zakořeněný vztah lidí v regionu k hudbě a lidovým tradicím podporuje zájem o studium na základních uměleckých školách a to ve všech uvedených, postupně se dynamicky rozvíjejících oborech. Snahou škol do budoucna je, aby i nadále dokázaly najít dostatek prostředků pro své působení bez nutného sníţení kvality nebo omezení výuky, udrţení vysokého standardu výsledků práce jednotlivých ţáků i prezentace škol na nejrůznějších oblastních, okresních, národní i nadnárodních soutěţích a přehlídkách.

41

Resumé Téma bakalářské práce se zaměřením na základní umělecké školy Hanáckého Slovácka a jejich roli v pokračování lidových tradic bylo zvoleno z důvodu blízkého vztahu k regionu, jeho lidovým tradicím a osobní zainteresovanosti v oblasti elementární hudební pedagogiky. Práce je tvořena ze dvou kapitol. První je teoretická, zaměřená na detailní pohled na geografickou situaci doplněnou mapou regionu, dále pak na zmapování tradičních lidových slavnosti, jako jsou doţínky, vinobraní, Kateřinská zábava, svatba a hody. Teoretická část se věnuje i charakteristickým hudebním projevům s podkapitolami věnovanými uţívaným lidovým hudebním nástrojům, tancům a písním. Druhá kapitola zahrnuje výzkumnou část práce. Hlavní výzkumná část je zaměřena na elementární hudební pedagogiku v činnostech dětských souborů lidové hudby základních uměleckých škol regionu Hanácké Slovácko. Cílem bakalářské práce byla analýza elementární hudební pedagogiky v činnostech dětských soborů lidové hudby, její vliv na vztah ţáků k lidové hudbě a tradicím regionu. Druhá kapitola konkrétně obsáhla základní umělecké školy regionu Hanácké Slovácko a to historii jejich vzniku a současnou podobu vzdělávání. Těţiště práce tvoří zaměření na dětské soubory lidové hudby, které pod záštitou jednotlivých škol působí. Jejich historie, současnost, prezentace na veřejnosti a hudební repertoár. Konkrétně se jedná o soubory dětské lidové hudby ZUŠ Velké Pavlovice, ZUŠ Velké Bílovice a ZUŠ Klobouky u Brna. Výzkumná část je zpracována na základě analýzy historických i současných zdrojů, doplněná o rozhovory s pedagogickými pracovníky jednotlivých souborů v základních uměleckých školách. Stanovený cíl práce byl splněn.

42

Summary The bachelor thesis focused on the Hannah Moravian Slovakia Art Schools and their role in our folk traditions continuation, have been chosen because of my close relation to this region, its folk traditions and my personal involvement in the elementary music pedagogy. The thesis consists of two chapters. First chapter is theoretical and focused on the detail view of a geographical situation, accompanied by the region map and afterwards mapping out traditional folk festivals such as harvest festival, vintage, Catherine festival, wedding and one of the most traditional feast. The theoretical part is aimed at the characteristic music and there are typical musical instruments, dances and songs mentioned in the subchapters. Second chapter contains investigative part of this work. In the main part we can learn about elementary music pedagogy in the activities of the children´s traditional folk music choir at the Hannah Moravian Slovakia Art Schools. The aim of my studies was to analyze the elementary music pedagogy in the previously mentioned choirs, its effect on the pupils´ relation to the traditional folk music and their region. The second chapter covers the Hannah Moravian Slovakia Art Schools, their formation history and the present way of education. The main part focuses on the children´s traditional folk music ensembles, operating under these Art Schools. Their history, present-days, public performing and their music repertoire. Above all I mentioned the children´s traditional folk music ensembles, operating under The Art School in Velké Pavlovice, Velké Bílovice and Klobouky u Brna. Investigative part is proceeded based on the historical and present sources analyze, completed by the talks to these Art Schools ensemble pedagogues. The defined aim of the thesis was fulfilled.

43

Literatura Černík, Josef: Umění hudební, In: Moravské slovensko II, Niederle Lubor (red.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922, s. 595. Frolcová, Věra: Zaráţání hory, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 1196. Fukač, Jiří: Skočná, In: Slovník české hudební kultury, Fukač Jiří, Vyslouţil Jiří, Macek Petr (edd.), Praha, Editio Supraphon, 1997, s. 837. Húsek, Josef: Povaha a vzdělání lidu, In: Moravské slovensko II, Niederle Lubor (red.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922, s. 502. Jelínková, Zdenka: Zavádka a skočná I, Břeclav, OKS, 1984. Jelínková, Zdenka, Macinka František: Zavádka a skočná II, Břeclav, OKS, 1986. Jelínková, Zdenka, Pavlicová, Martina: Zavádka, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 1200. Jelínková, Zdenka, Pavlicová, Martina: Vrtěná, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 1155. Jeřábek, Richard: Etnografická diferenciace, In: Slovník české hudební kultury, Fukač Jiří, Vyslouţil Jiří, Macek Petr (edd.), Praha, Editio Supraphon, 1997, s. 193. Jeřábek, Richard: Hanácké slovácko, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, II. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 240. Klvaňa, Josef: Hranice moravského Slovenska, In: Moravské slovensko I, Niederle Lubor (red.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922, s. 2. Kovařík, Jaroslav, Hudeček, Petr: Krajem zavádky, Praha, Ústav pro kulturně výchovnou činnost a OKS Břeclav, 1987, s. 26. Kotek, Josef, Fukač, Jiří: Dechová hudba, In: Slovník české hudební kultury, Fukač Jiří, Vyslouţil Jiří, Macek Petr (edd.), Praha, Editio Supraphon, 1997, s. 141. Kurfürst, Pavel: Sestavy nástrojů lidové hudby, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 895.

44

Kurfürst, Pavel: Dechová kapela, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, II. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 124. Kurfürst, Pavel: Hudební nástroje, Praha, Togga, 2002, s. 447. Laudová, Hana, Vyslouţil, Jiří, Fukač, Jiří: Lidový tanec, In: Slovník české hudební kultury, Fukač Jiří, Vyslouţil Jiří, Macek Petr (edd.), Praha, Editio Supraphon, 1997, s. 513. Lidová kultury, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, II. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007. Moravské slovensko I, II, Niederle Lubor (red.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922. Niederle, Lubor, Chotek, Karel: Zvyky a obyčeje, In: Moravské slovensko II, Niederle Lubor (red.), Praha, Národopisné museum českoslovanské, 1922, s. 665. Noháč, Jan: Vlastivěda moravská, Břeclavský okres, Brno, Musejní spolek, 1911. Noháč, Jan: Vlastivěda Moravská, Hodonínský okres, Brno, Musejní spolek, 1926. Pavlicová, Martina: Verbuňk, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 1133. Stavělová, Daniela: Skočná, In: Lidová kultura, národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, III. svazek, Brouček Stanislav, Jeřábek Richard (edd.), Praha, Mladá Fronta, 2007, s. 908. Vyslouţil, Jiří, Fukač, Jiří, Toncerová, Marta: Lidová píseň, In: Slovník české hudební kultury, Fukač Jiří, Vyslouţil Jiří, Macek Petr (edd.), Praha, Editio Supraphon, 1997, s. 502.

Prameny Archiv ZUŠ Klobouky u Brna, Kronika ZUŠ 1995–2014, s. (neoznačeno). Archiv ZUŠ Velké Bílovice Kronika ZUŠ 1986–2000, s. (neoznačeno). Archiv ZUŠ Velké Bílovice Kronika ZUŠ 2000– 2010, s. (neoznačeno). Archiv ZUŠ Velké Pavlovice, Autoevaluace ZUŠ Velké Pavlovice 2006–2007, s. 2. Demela, Jindřich: Křest cimbálové muziky, Krumvířský zpravodaj 1/2006, Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, NAD 24555/4124, s. 13. Desetileté jubileum, Krumvířský zpravodaj, 1/2005, Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, NAD 23516/4124, s. 10. 45

Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1942–1961 (bez signatury), s. 196. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1962–1967 (bez signatury), s. 43, 113, 192, 259, 327, 378. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1968–1972 (bez signatury), s. 23, 86, 156, 239, 315. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1973–1976 (bez signatury), s. 32, 117, 222, 341. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1977–1978, s. 86, 226. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1979–1980, JAF 170, s. 168, 343. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1981–1983, JAF 170, př. č. 101/98, s. 93, 323, 360. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1984, JAF 170, s. 73. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1985, JAF 170, př. č. 101/98, s. 71. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1986–1987, JAF 170, př. č. 101/98, s. 72, 168. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Klobouky, Kronika města 1988–1989, JAF 170, s. 53. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1960–1970, JAF 217, s. 511. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1971–1975, JAF 217, s. 50, 114, 193, 267. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1976–1979, JAF 217, s. 72, 163, 252, 360. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1980–1982, JAF 217, s. 78, 215, 330. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1983–1985, JAF 217, s. 100, 336. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Kronika města 1986–1989, JAF 217, s. 101, 227, 361.

46

Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Archiv města Velké Pavlovice, Městský hudební ústav, 1949–1951, I. Č. 180. http://files.kraj-beze-stinu.webnode.cz/200000802-7b5087c499/mapa hanacke_slovacko.jpg

Osobní konzultace Jana Zachovalá – ředitelka ZUŠ Velké Bílovice, 25. listopadu 2013 Jana Hodonská – pedagog výtvarného oboru ZUŠ Velké Bílovice, 23. listopadu 2013 Henrieta Ctiborová – pedagog literárně-dramatického oboru, ZUŠ Velké Bílovice, 23. listopadu 2013 Lenka Růţičková – pedagog tanečního oboru, ZUŠ Velké Bílovice, 23. listopadu 2013 Luboš Řehánek – vedoucí dětské dechové kapely ZUŠ Velké Bílovice, 24. listopadu 2013 Jiří Zachovalý – vedoucí dětské cimbálové muziky ZUŠ Velké Bílovice, 24. listopadu 2013 Milena Karberová – ředitelka ZUŠ Velké Pavlovice, 7. dubna 2014 Zbyněk Bílek – vedoucí dětské dechové kapely ZUŠ Velké Pavlovice, 4. dubna 2014 Martin Čech – vedoucí dětské cimbálové muziky ZUŠ Velké Pavlovice, 4. dubna 2014 Jindřich Demela – ředitel ZUŠ Klobouky u Brna a vedoucí dětské cimbálové muziky ZUŠ Klobouky u Brna, 26. března 2014, 2. dubna 2014

47

Přílohy

Seznam příloh Příloha 1: mapa Hanáckého Slovácka Příloha 2: Repertoár DH ZUŠ Klobouky u Brna Příloha 3: Seznam členů DH ZUŠ Klobouky u Brna Příloha 4: Repertoár CM ZUŠ Klobouky u Brna Příloha 5: Seznam členů CM ZUŠ Klobouky u Brna Příloha 6: Repertoár DH ZUŠ Velké Pavlovice Příloha 7: Seznam členů DH ZUŠ Velké Pavlovice Příloha 8: Repertoár CM ZUŠ Velké Pavlovice Příloha 9: Seznam členů CM ZUŠ Velké Pavlovice Příloha 10: Repertoár DH ZUŠ Velké Bílovice Příloha 11: Ukázka repertoáru DH ZUŠ Velké Bílovice Příloha 12: Seznam členů DH ZUŠ Velké Bílovice Příloha 13: Repertoár CM ZUŠ Velké Bílovice Příloha 14: Ukázka repertoáru CM ZUŠ Velké Bílovice Příloha 15: Seznam členů CM ZUŠ Velké Bílovice

48

Příloha 1: mapa Hanáckého Slovácka

Zdroj: http://files.kraj-beze-stinu.webnode.cz/200000802-7b5087c499/mapa hanacke_slovacko.jpg

Příloha 2: Repertoár DH ZUŠ Klobouky u Brna 1. Bourbon – polka – M. Kolstrunk 2. Jen tak – polka – I. Horký 3. Motýlek – polka – Z. Gurský 4. Ve Vígruntě – polka – P. Svoboda 5. Rozmarné děvčátko – polka – J. Kelnar 6. Pivoňka – polka – R. Štrubl 7. Kmotřenka – polka – A. Ţváček 8. Pro Emila – polka – P. Studenič 9. Postřekovská – polka – J. Volf 10. Kateřinská – valčík – K. Drechsler 11. Sedmikráska – poka – R. Štrubl 12. Bitýška – polka – J. Tesařík/J. Helán 13. Pivoňka - polka – R. Štrubl 14. V zátiší – polka – R. Štrubl 15. Muziky, muziky – pochod – Fr. Kmoch 16. Jany – polka – J. Tesařík 17. Nestačí jen snít – polka – V. Maňas / St. Pěnčík 18. Zavoňala fialenka - valčík – M. Kolstrunk jun. / L. Králová 19. Pro koho sa strojíš – valčík – J. Zmoţek 20. Ej hájek, hájek – polka – M. R. Procházka / S.Pěnčík 21. Zavoňala fialenka - valčík – M. Kolstrunk jun. / L. Králová 22. Nedaleko od Trenčína – polka – arr. J. Slabák 23. Zasvítil měsíc – valčík – arr. J. Slabák 24. Sladké mámení – beat – arr. V. Smola 25. Včera u studánky – polka – arr. J. Slabák 26. Sú rodiče – verbuňk – arr. P. Grufík 27. Jedna růţa – polka – arr. J. Slabák 28. Kapka deště – V. Ondrůšek 29. O našej lásce – valčík – M. Kolstrunk 30. Pro milů – polka – M. Kolstrunk 31. Smutné klekání – valčík – J. Janota 32. Nejhezčí lásky – valčík – I. Horký 33. Chyťte sa šohaji – polka – V. Maňas

34. I do it for you - beat 35. Píseň osamělého pastevce – slow – J. Last, arr. Z. Gurský 36. Třešňové květy - Louigi 37. My Heart will go on - beat 38. Teddy polka – polka – Z. Gurský 39. Starý známý – L. Kubeš 40. Kosí bratři – Z. Gurský 41. Dudácká polka – polka – J. Novák 42. Dva supermani – Z. Gurský 43. Atlantik – disco – Z. Gurský 44. Strýček Joe – M. R. Procházka 45. Siesta – M. R. Procházka 46. Rock around the clock – rock’n‘roll 47. Rock stomp – rock’n‘roll – arr. J. Pimek

Příloha 3: Seznam členů DH ZUŠ Klobouky u Brna -

zpěváci:

Aneta Horáková, Silvie Miklíková, Ludmila Klimešová, Kateřina Pregrtová, Michal Sajben

-

klarinet Es: Štěpán Nedoma

-

klarinet B:

František Schubert, Adam Zeman

-

trubka 1B:

Lukáš Malý, Roman Kusák

-

trubka 1B, obligátka: Pavel Škrhák

-

tenor:

-

trubka 2B, doprovod: David Blaţek, Martin Krumpolc, Matěj Průdek

-

tuba:

Petr Hájek, Marek Holeček

-

bicí:

Michal Hájek, Robin Sevránek

Antonín Šemora, Tomáš Boháček, Tomáš Kalus, Petr Oprchal

Příloha 4: Repertoár CM ZUŠ Klobouky u Brna Ach letos je lepší

Já su synek

A já mám koníčka

Jede šohaj z Vídňa

Anička dušička

Kam sa ně ten grajcár děl

A v tych Nových Zámkoch

Kdo má počernú galánku

Běţela ovečka

Kdo to milý jakţiv

Běţí psota přes hory

Kdyţ sem šel z Hradišťa

Bude večer, uţ zapadá slunéčko

Keczke čardáš

Co sa stalo v Budapešť, Budíně

Keď sem išel z Hodonína

Cigáne

Keď sem išel zrána

Čardáš g moll

Košulenka tenká

Červená růţičko

Kyjovské skočné

Červené jablíčko

Lepší je vínečko neţli voda

Dobrá rada

Letí ptáček sokoláček

Drapulenky

Letěl sokol

Duvaj čardáš

Lúčka zelená

Dyţ na vojnu verbovali

Mám já milú

Dyţ jsem já byl malej chlapec

Mám já zahrádku

Dyţ sem já šel na hody

Má maměnka neví

Dyţ sem já šel od milenky

Malovali, nocovali

Dyţ sem k vám chodíval

Měla děvečka

Ej lásko, lásko

Mík sem mík tam

Ej od Buchlova

Můj klouček

Ej šandám

Můj koníčku ryzovraný

Ej vy páni zemanové

Na Petrovských

Eště si já, pohár vína zaplatím

Náš tatíček dobrý byl

Eště svatba nebyla

Nebojím se jagara

Eště vínko nevykyslo

Nezáleţí na děvečce

Grumvířská dědina

Ňorkova cifra

Hádavý skočný

Odkaď pak to chlapci byli

Hněvala sa

Okolo Hovoran

Hora, hora, černá hora

Orchestrálka a moll

Horička zelená

Otvírajte sa

Husári jedů

Padá, padá rosenka

Jak sem se oţeníl

Páslo dívča húsera

Páslo dívča páva

Zazpívaj slavíčku

Pil jsem včera

Z pravej strany hája

Pilo by sa, pilo Pod tým naším okénečkem Po trikrát jsem na okénko ťukal Proč vy mě tatíčku Před naším je zahrádka Rúţa Skoro ráno bývá Stará baba brble Staré město, Staré Strigoňské nóty Sviť měsíčku z vysoka Šel bych k vám Škoda tebja šohajku Šohaju, šohaju Takú sem já frajárenku dostal Teče voda, teče Teče voda zpod záhorá Ty hodiny Breclavské U Dunaja U muziky su já chlap Včera bola neděla V Hodoníně za vojáčka Vínečko bílé Vinohrady V poli stojí Anička Vsadila sem hrušku V širém poli hruška Vyletěla křepelenka V Zarazicách krajní dům Za našima humnama Zasadil sem jablonečku Zaspala nevěsta Za tú horú

Příloha 5: Seznam členů CM ZUŠ Klobouky u Brna Pavlína Oprchalová

– housle, prim

Hana Boušková

– housle

Karolína Svobodová

– housle

Anna Hrádková

– housle

Kateřina Pregrtová

– housle, terc

Kamil Trávníček

– housle, terc

Martin Vašíček

– cimbál

Alţběta Svobodová

– cimbál

Martin Mondek

– klarinet

Antonín Hradil

– klarinet

František Hrádek

– kontrabas

Jindřich Demela (pedagog) – violový kontr:

Příloha 6: Repertoár DH ZUŠ Velké Pavlovice 1. Te deum – intráda – M. A. Charpetier 2. Barborka – polka – M. R. Procházka 3. Tondovi – polka – M. R. Procházka 4. Pavlovice, Pavlovice – valčík – J. Hejl 5. Za Lanţhotem v poli – valčík – lidová, arr. Z. Bílek 6. Pochod – pochod – K. Pádivý 7. Haj, husičky, haj – polka – lidová, arr. Z. Bílek 8. A já sám – polka – lidová, arr. Z. Bílek 9. Aţ sa mamko vydám – valčík – lidová, arr. J. Fuksa 10. Hovoranský potůček – valčík – lidová, arr. Z. Bílek 11. Muzika – pochod – F. Kmoch 12. Šohaj – pochod – V. Vačkář 13. Zimní růţe – polka – J. Hotový 14. Stará lípa – valčík – L. Kubeš 15. Mám já zahrádečku – polka – lidová, arr. L. Řehánek 16. Pěkný je den – valčík – V. Hnátek, arr. A. Pavliš 17. Hoffmannovy povídky – valčík – J. Offenbach 18. Kateřinská sousedská – valčík – K. Dreschler, arr. J. Volf 19. V pohádce – valčík – M. Prajka 20. Po našem – valčík – A. Orsag 21. Na lukách – polka – M. R. Procházka 22. Slavonická – polka – J. Fuka 23. Nestačí jen snít – pochod – M. R. Procházka 24. V zátiší – polka – R. Štrubl 25. Vesničanka – polka – J. Pančík 26. Hodovní – polka – R. Štrubl 27. Zlatý poklad – polka – L. Prudík 28. Přerovanka – polka – L. Kubeš 29. Zavoňala fialenka – valčík – M. Kolstrunk 30. Ta Lhocká lůčka – valčík – R. Muselík 31. Kmotřenka – polka – A. Ţváček 32. To Kyjovské pole – valčík – J. Slabák 33. Lásko, boţe lásko – valčík – J. Janosek

34. Štokrava – valčík – J. Janota 35. Jede šohaj z Vídňa – verbuňk – lidová, arr. Z. Bílek 36. Doţínková – polka – A. Ţváček 37. Pod Lanţhotem – polka – V. Hnátek 38. Ej volari, volari – valčík – arr. M. Procházka 39. Na našu zahrádku – polka – J. Slabák 40. Stařečkům – polka – A. Ţváček 41. Tá je má – polka – M. Prajka 42. Pivoňka – polka – R. Štrubl 43. Dyby byla Morava – polka – arr. M. Procházka 44. Kvítek jabloňový – valčík – M. Kolstrunk 45. Pěsnička z Moravy – polka – M. R. Procházka 46. Rozmarné děvčátko – polka – J. Kelnar 47. Zatúlaná láska – valčík – M. Kolstrunk 48. Dolina, dolina – polka – M. R. Procházka 49. Lanţhotským krajem – polka – M. Prajka 50. Zůstaň se mnou lásko – valčík – M. Kolstrunk 51. Cestička od dubí – valčík – V. Maňas 52. Non- stop – disco – M. David, arr. A. Mikel 53. Yesterday – slow – arr. M. Machek 54. Jede jede mašinka – traditional – arr. M. Brůček 55. Pár havraních sopánků – slow – E. Presley, arr. L. Hrdlička 56. Píseň osamělého pastevce – slow – J. Last, arr. Z. Gurský 57. Ztrácím svou lásku – waltz – L. Hrdlička 58. Gloria – slowrock – Z. Gurský 59. Strýček Joe – beat – arr. M. R. Procházka 60. Sladké hlouposti – slowfox – arr. V. Maňas

Příloha 7: Seznam členů DH ZUŠ Velké Pavlovice -

zpěváci:

Eliška Vomáčková, Lydie Procingerová, Stanislav Prachař

-

klarinet Es:

Nikola Novotná

-

klarinet B:

Sabina Novotná, Ondřej tesař

-

křídlovka 1B: Pavel Vomáčka, Tomáš Melichar

-

křídlovka 2B: Lukáš Melichar

-

tenor:

Ondřej Novák

-

baryton:

Martin Jilka

-

trubka 2B, doprovod: Radek Hrdlička, Vít Osička, Michal Sadílek

-

tuba:

Tomáš Sadílek

-

bicí:

Pavel Čermák

Příloha 8: Repertoár CM ZUŠ Velké Pavlovice A já dobře vím

Na Pavlovskej dolině

Bude večer

Nepi, Jano, nepi vodu

Cifra C dur

Od Záhora

Co je to za hory

Páslo dívča páva

Co sa stalo v Budapešť Budíně

Pilo by sa, pilo

Čardáš G dur

Pil sem včéra

Čardáš D dur

Pime vínečko

Čardáš a moll

Píšťalenka píská

Čardáš d moll

Pod naším oknem

Darmo mňa mamičko

Pod Prešpurkem kraj Dunaja

Dúbravěnko zelená

Pod tým naším okénečkem

Ej, nad Pálavů

Potrikrát sem na okénko ťukal

Ej, od Buchlova

Pred muziků

Ej, ráno, ráno

Sedí sokol na javori

Eště si já pohár vína zaplatím

Skleničko ty skleněná

Evičko, Evo

Takú sem si frajárenku

Hněvala sa moja máti

U Lanţhota na dolině

Hore nad Polávou

U muziky su já chlap

Hromy bijů

Věje větor

Husári jedů

V Hodoníně jarmak byl

Jak ten ptáček

V Hodoníně za vojáčka

Juliska z Budapešti

Vínečkobílé

Kam sa ně ten grajcár děl

Vínečko, ne voda

Kdo má počernů galánku

Vinohrady, vinohrady

Keby sa ptali hodonští páni

V lesy ftáček poletuje

Keby ste to veděli

V širém poli studánečka

Keď já pojdem

Vyletěla vlaštověnka

Keď sa dívča vydávalo

Vysoko som vyskočil

Keď sem išel z rána

Za lanţhotem v poli

Keď sem šel z Hradišťa

Zaleť sokol

Keď zakvitel vinohrad

Za Moravů třešně sú

Můj koníčku ryzovraný

Zasadil sem čerešenku

Na kopečku stála

Příloha 9: Seznam členů CM ZUŠ Velké Pavlovice Kosík Karel

– housle, prim

Hůlek Jan

– housle, terc

Šošovičová Kamila

– cimbál

Jilková Iva

– klarinet

Hanzálek Petr

– kontrabas

Hanzálek Pavel

– viola, kontr

Příloha 10: Repertoár DH ZUŠ Velké Bílovice 1. Za pohár – orchestrální valčík – L. Řehánek 2. Kdyţ jsem já ty koně pásal – polka – lidová, arr. L.š Řehánek 3. Kofolka – orchestrální polka – L. Řehánek 4. Červené jablůčko – polka - lidová, arr. L. Řehánek 5. A já su synek z Polanky – polka - lidová, arr. L. Řehánek 6. Letěly dvě holuběnky – valčík - lidová, arr. L. Řehánek 7. Ej, u Kačenky na dolině – polka - lidová, arr. L.š Řehánek 8. Doţínková – orchestrální polka – A. Ţváček 9. Na Javorině – orchestrální polka – L. Kubeš 10. Čí sú to koně – polka - lidová, arr. L. Řehánek 11. Dyţ sem byla malá – polka - lidová, arr. L. Řehánek 12. Jara mládí – pochod – F. Kmoch 13. Slovenský – pochod – K.l Pádivý 14. Bambino – slow – L. Řehánek 15. Nebojte se mamičko – valčík – lidová, arr. L. Řehánek 16. Kolébenka malovaná – valčík – lidová, arr. L. Řehánek 17. Pondělní – orchestrální polka – L. Řehánek 18. Kdyby byla Morava – polka – lidová, arr. L. Řehánek 19. Pěkný je deň – valčík – V. Hnátek, arr. A. Pavluš 20. Ukolébavka pro dcerku – slow – P. Eben, V. Čtvrtek, arr. L. Řehánek 21. Od Čerchova – sousedská pro klarinety – J. Tums 22. Ave Maria – slow – J. S. Bach, Ch. Gounod, arr. J. Pimek 23. Přerovanka – polka – L. Kubeš, sestry Skovajsovy 24. Cizinec na pobřeţí – slowfox – A. Bilk 25. Sokolík – pochod – L. Řehánek 26. Šly panenky – pochod – E. Šolc 27. Hnědé očka – polka – V. Maňas ml., M. Filgasová 28. Namaluju obrázek – valčík – V. Maňas ml., A. Pernička 29. Dnes jen vám – polka – V. Smola 30. Ptali sa maměnka – valčík – B. Smišovský 31. Zvoneček – orchestrální polka – Josef Hotový 32. Maminčina sousedská – L. Kubeš 33. Na chatě – orchestrální polka – L.Řehánek

34. Fanynka – orchestrální polka – J. Pančík 35. Povidali moja maměnka – valčík – L. Řehánek 36. Keby černé očenka – Čerešničky – směs polek – lidové, arr. L. Řehánek 37. Na sále – sousedská – R. Štrubl 38. Má panenka – orchestrální polka – anonym, arr. L. Řehánek 39. Šavlička – pochod – L. Řehánek 40. V hospodě - orchestrální polka - anonym 41. Březnová - orchestrální polka – L. Řehánek

Příloha 11: Ukázka repertoáru DH ZUŠ Velké Bílovice

Příloha 12: Seznam členů DH ZUŠ Velké Bílovice -

zpěváci:

Radka Kovaříková, Eva Dardová, Zuzana Kadrnková, Martin

Kachyňa a Tobias Osička -

klarinet Es:

neobsazen

-

klarinet B:

Roman Matulík

-

křídlovka 1B: Patrik Machů, Pavel Kadrnka

-

křídlovka 2B: Michal Šťavík

-

trubka 1B, obligátka: Adam Pazderka

-

tenor:

Petr Čermák

-

baryton:

Lukáš Osička

-

trubka 2B, doprovod: Lukáš Redek, Martin Svoboda

-

trubka 3B, doprovod: Vít Dobšíček, Adam Vaňek

-

bastrubka:

-

trombon – melodický: Jakub Sem

-

tuba:

Tomáš Osička, Martin Osička

-

bicí:

Jakub Forejtník

Vojtěch Osička

Příloha 13: Repertoár CM ZUŠ Velké Bílovice A dyţ já pojedu

Eště sme byli nad Koryčany

Aj, dnes v Betlémě

Fialo modrá

Anička dušička

Gúlalo sa červené jablúčko

Breclavský kostel

Hajajú, hajajú

Bude zima, bude mráz

Hora staccato

Byla cesta, byla ušlapaná

Horička zelená

Co sa stalo v Nově

Hudci milí hudci

Co se stalo, má matičko

Husári jedú, koně si vedú

Co sem sa k vám nachodil

Husári jedú

Čardáš a moll 1

Husáři, hasáři

Čardáš a moll 2

Chodily dvě panny

Čardáš a moll 3

Chudoba, chudoba

Čardáš a moll 4

Indá panny byly

Čardáš b moll ( h moll )

Ja keď sa Janoško

Čardáš D dur

Jano z hory jede

Čardáš Eva

Jeli cestú tré pánov

Čardáš G dur

Kadze ideš Helenko

Čardáš g moll

Karička

Čardáš Ištván - housle solo

Kdo to na mňa ţaluje

Červené jablúčko

Ked sem išel z Peštu

Čí jsou to koníčky

Keď ta jasná hviezda

Dívča korytňanské

Kendické čaedáše

Dobrý večer vám

Košulenka tenká

Duvaj čardáš - housle solo

Kristus Pán se narodil

Dyţ sem já šel

Kúlalo sa, kúlalo

Dyţ sem krávy vyháňala

Létala si lašťověnka

Ej, kerá je to hvězdička má

Lubina, Lubina

Ej, na trenčínském mostě

Lúčka zelená

Ej, šahdári, šandári

Má maměnka neví

Ej, ty ptáčku, sokoláčku

Mám já pěknú zahrádečku

Ej, u Kačenky na dolině

Mamičko, mamičko

Ej, vínečko, ryzlinkový

Můj starý tatíčku

Ej, za luţické polo

Můj věneček polajkový

Na kopečku Na ovesné slámě Na tú svatú Katerinskú nedělu Nastaly nám - housle solo Nedaleko za dědinú Nechoď šohajku Oči, oči, černé oči Od Nového Města Od Prešpurka k Dunaju Padá, padá, rosenka Páslo dívča, páslo páva Pijali, pijali Plače kočka Počkaj, počkaj, šohajíčku Pod tým naším okénečkem Pověz ty mně slavíčku Proč maleno v struze stojíš Přišla sem k vám na koledu Starala sa mamka má Stávaj náš Valášku Stojí hruška v poli Stojí vrba košatá Štěstí, zdraví Těţko temu kameňu To ta Heľpa Toto je ta cesta Uţ mě mamičko verbujú Uţ sa mně můj milý pryč ubírá V Čejkovicích na rohu V lesi ftáček poletuje V širém poli hruštička Védla sem si védla Viděla sem mého holúbka Vrchovská nálada

Příloha 14: Ukázka repertoáru CM ZUŠ Velké Bílovice

Příloha 15: Seznam členů CM ZUŠ Velké Bílovice Brůčková Vendula

– housle, prim

Drdlová Terezie

– housle, terc

Kachyňa Jan

– cimbál

Karlík Vojtěch

– klarinet

Kovács Miroslav

– housle

Lebloch Adam

– kontrabas

Moravčík Vojtěch

– housle, terc

Oudová Berenika

– housle, terc

Peš Luboš

– klarinet

Trebula Vojtěch

– housle, kontr