základní orientace v právních předpisech

vzdělávaCí prograM v ráMCi projektu „sáM pro sebe, sáM za sebe! – získání základníCh soCiálníCh a profesníCh dovedností“ reg. č. Cz.1.04/3.1.02/67.00044

základní orientaCe v právníCh předpiseCh „Mezi paragrafy“ gabriela Chovancová

Základní orientace v právních předpisech „Mezi paragrafy“ Gabriela Chovancová

Vzdělávací program v rámci projektu „Sám pro sebe, sám za sebe! – získání základních sociálních a profesních dovedností“ reg. č. CZ.1.04/3.1.02/67.00044

1

OBSAH 1 ÚVOD – ANEB CO JE PRÁVO?

3

2 PRÁVNÍ ŘÁD ČESKÉ REPUBLIKY

5

3 ZÁKLADY OBČANSKÉHO PRÁVA

6



3.1 VLASTNICKÉ PRÁVO

6



3.2 SPOLUVLASTNICTVÍ, SPOLEČNÉ JMĚNÍ

7



3.3 ZÁKLADY ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA

7

4 ZÁKLADY RODINNÉHO PRÁVA

9



4.1 MANŽELSTVÍ



4.2 VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI

9



4.3 VYŽIVOVACÍ POVINNOST

10 11

5 ZÁKLADY TRESTNÍHO PRÁVA

12



5.1 FUNKCE A ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA

12



5.2 DRUHY PROTIPRÁVNÍHO JEDNÁNÍ

13



5.2.1 PŘESTUPKY

13



5.2.2 TRESTNÉ ČINY

13



5.3 OPATŘENÍ ZA PROTIPRÁVNÍ ČINY

14

6 VYBRANÁ TÉMATA PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

16

6.1 OBLASTI PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ, PRAMENY PRÁVA, ZDROJE INFORMACÍ

16



18

6.2 ZMĚNY V SOCIÁLNÍ OBLASTI PLATNÉ OD ROKU 2012

7 ZÁVĚR

19

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

20

2

1 ÚVOD – ANEB CO JE PRÁVO? S pojmem „právo“ se každý z nás setká ve svém životě nesčetněkrát. Věříme, že máme „právo“ na klidný život, a naopak že nikdo „nemá právo“ nám život znepříjemňovat. Uvedený význam slova „právo“ – tedy určitý nárok, oprávnění – je však jen jedním z několika významů tohoto slova. Zkuste vyjmenovat všechny významy slova „právo“, které Vás napadají. Co si nejčastěji představíte pod pojmem „právo“? 1) Soubor pravidel, která regulují chování ve společnosti – tato pravidla mají nejčastěji formu zákonů, jsou uznávána a jejich dodržování garantuje stát. 2) Výkon rozhodnutí a moci některých státních orgánů – zejména rozsudky soudů nebo výkon pravomocí (např. Policie České republiky). 3) Subjektivní pocit dovoleného chování – doslova „mám na něco právo“, ve smyslu oprávnění. V angličtině je pro toto užíváno výrazu „right“. 4) Soubor uložených povinností – vedle dovoleného chování máme i určité povinnosti. Mezi právy a povinnostmi existuje velice úzká vazba. K čemu je pro Vás užitečná znalost práva? Jakým způsobem ovlivňuje naopak Váš život jeho případná neznalost? Znalost právních předpisů a právních zásad se nazývá právní vědomí. Čím je právní vědomí ve společnosti rozšířenější, čím více lidé znají a  ovládají právo, tím méně dochází ke konfliktním a sporným situacím v lidské společnosti. Navíc je třeba mít na zřeteli jeden ze základních právních principů, který platí již od dávných dob starověkého Říma – kolébky evropského právního systému, a sice: „IGNORATIA LEGIS NON EXCUSAT“ neboli „NEZNALOST ZÁKONA NEOMLOUVÁ!“. V praxi toto pravidlo znamená, že nikdo nemůže být zbaven zodpovědnosti za svoje protiprávní chování na základě toho, že nezná zákon, který danou situaci upravuje, a to i přesto, že není v moci ani vzdělaného právníka s dvacetiletou praxí znát obsah všech právních norem, kolik jich v našem právním systému je. Zkuste popsat několik situací, které by mohly nastat v případě, že by výše uvedené pravidlo neplatilo? Právo jako jeden z důležitých společenských systémů má řadu FUNKCÍ. Vyjmenujte, jaké funkce právo ve společnosti má. „K čemu je nám systém práva dobrý“?

3

Funkce práva: nn nn

ochrana života, zdraví, majetku a svobody jednotlivce, regulace společenských vztahů (např. vztahy mezi manžely, vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem atd.),

nn

prevence (hlavně nežádoucího chování),

nn

trestání protiprávních činů,

nn

řešení mezilidských konfliktů (např. svěření dítěte do péče jednoho z rodičů po rozvodu apod.).

Výše uvedené funkce práva naznačují, že právo upravuje jednak společenské vztahy mezi subjekty z  právního hlediska rovnocennými (manželé, sousedé, zaměstnanec a zaměstnavatel, apod.), ale také právní vztahy na úrovni občan – stát, tzn. vztahy, které mají charakter asymetrický (vrchnostenský). Tyto dva základní okruhy práva označujeme jako právo soukromé (zahrnuje např. právo občanské, rodinné, apod.) a právo veřejné (zahrnuje např. právo trestní a právo sociálního zabezpečení). Právo soukromé je typické především určitou mírou volnosti (jednotliví účastníci právního vztahu se mohou dohodnout i odlišně od znění zákona a tato dohoda bude mít přednost před zákonem), zatímco právo veřejné je charakterizováno striktností a nemožností se odchýlit od právních norem dohodou jednotlivých stran. Naše studijní příručka je sestavena s  přihlédnutím k  výše uvedené logice, tzn. nejprve probereme oblast práva soukromého a následně pak některá vybraná témata z veřejného práva.

4

2 PRÁVNÍ ŘÁD ČESKÉ REPUBLIKY Pod pojmem právní řád si můžeme představit ucelený hierarchicky uspořádaný systém všech platných právních předpisů, kterými jsme povinni se řídit. Do právního řádu ČR tedy patří: nn

nn nn

nn

nn

Ústava, listina základních práv a svobod a další ústavní zákony – jsou nadřazeny ostatním předpisům, které jim nesmějí odporovat, mezinárodní smlouvy, zákony a zákonná opatření senátu (v případě, kdy je rozpuštěna PS) – mají vyšší právní sílu než ostatní právní předpisy, nesmějí být v rozporu s Ústavou a s vyhlášenými mezinárodními smlouvami, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných správních orgánů – označují se jako prováděcí předpisy, upravuje a provádí se jimi příslušný zákon. Nařízení a vyhlášky nesmí odporovat zákonu, jinak by pozbývaly platnosti. vyhlášky a nařízení krajů a obcí, jejichž pomocí kraje a obce mohou upravovat záležitosti, které se jich přímo týkají.

Právní předpisy s celorepublikovou územní působností jsou vydávány ve Sbírce zákonů. K identifikaci právního předpisu slouží označení, které bývá tvořeno označením druhu a číslem předpisu, lomítkem, rokem vyhlášení a zkratkou sbírky. Kromě čísla mívají právní předpisy také název a některé i zkrácený název uvedený v závorce. Př.: zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Řekněte, kde byste hledali platné znění zákonů, pokud byste potřebovali zjistit, jaká jsou v  konkrétní situaci Vaše práva a povinnosti? O platném znění právních předpisů je možné se informovat z  řady zdrojů, např. v tištěné Sbírce zákonů, v publikacích nazvaných ÚZ (Úplné Znění), a nejpohodlněji pak na internetu, například na oficiálním webovém portálu veřejné správy ČR – www.portal.gov.cz, v sekci Zákony. V případě nejasností či pochybností je vždy vhodné se obrátit pro radu na osobu v oboru práva vzdělanou a informovanou, s přihlédnutím ke  komplikovanosti a závažnosti problému to mohou být v  některých případech i např. sociální pracovníci, v každém případě advokáti (jejich seznam s  možností podrobného vyhledávání podle oborů práva a  místa působení naleznete na  webových stránkách České advokátní komory, www.cak.cz). Služby advokátů jsou vždy poskytovány za úplatu. Bezplatnou právní pomoc nabízí sí občanských poraden (např. www.obcanskaporadna.unas. cz), v Pardubicích je také možné se obrátit na SKP-Centrum, o. p. s., Pomoc rodině.

5

3 ZÁKLADY OBČANSKÉHO PRÁVA Občanské právo je jedním z  nejrozsáhlejších oborů platného práva. V  minulosti se pojem občanské právo v  podstatě kryl s  pojmem právo soukromé, nicméně v průběhu času se některá právní odvětví osamostatnila, například právo rodinné a pracovní, o kterých budeme podrobněji mluvit v dalších kapitolách. Řada institutů občanského práva nás životem provází téměř na každém kroku, proto je vhodné se s nimi seznámit. Jedná se především o různé druhy smluv, odpovědnost za škodu, dědění apod. Obsahem této kapitoly bude právě stručné seznámení s pojmy jako vlastnické právo, spoluvlastnictví a společné jmění, odpovědnost za škodu, dědění, smluvní vztah atd. Na úvod kapitoly o občanském právu je nezbytné také stručně zmínit, že občanské právo se dělí na právo hmotné, upravené primárně zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a právo procesní, které upravuje průběh a náležitostí občanského soudního řízení a je zakotveno v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

3.1 VLASTNICKÉ PRÁVO Právo vlastnit majetek, dle vlastního uvážení nabý vat majetek a svobodně s ním nakládat, patří k základním právům, která nám zaručuje Listina základních práv a svobod. S tímto právem jde však ruku v ruce také povinnost nezasahovat výkonem vlastnického práva do práv ostatních lidí. Uveme si zde mj. i jako ilustraci toho, jak takový text právního předpisu vypadá, plné znění článku č. 11 Listiny: Čl. 11 1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. 2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a slovenské federativní republice. 3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. 4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. 5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

6

Vlastnické právo vzniká nejčastěji následujícími způsoby: nn

smlouvou – např. směnná, kupní, darovací,

nn

děděním,

nn

rozhodnutím státního orgánu (např. na základě rozhodnutí soudu).

Vlastnické právo zaniká nejčastěji těmito způsoby: nn nn

z vůle vlastníka – smlouva, opuštění věci, spotřeba věci, zničení, z jiných důvodů, než je vůle vlastníka – vyvlastnění, propadnutí majetku, zánik věci, smrt vlastníka.

3.2 SPOLUVLASTNICTVÍ, SPOLEČNÉ JMĚNÍ Spoluvlastnictvím se rozumí situace, kdy jedna věc je ve vlastnictví více osob. Občanský zákoník rozlišuje tzv. podílové spoluvlastnictví, kde se spoluvlastníci podílejí na výkonu práv a povinností vyplývajících z vlastnictví na základě vlastněného podílu, a spoluvlastnictví bezpodílové, které označujeme jako společné jmění. Vzhledem k  tomu, že společné jmění může vzniknout jen mezi manžely, známe tento institut pod názvem společné jmění manželů (SJM). Řekněte, čím je podle vašeho názoru tvořeno společné jmění manželů? jsou práva a povinnosti obou manželů vztahující se ke společnému majetku stejná, nebo se liší? Předmětem společného jmění manželů je: a) majetek, který byl nabyt za dobu trvání manželství s  tím, že se do SJM nezařazuje dědictví nebo dar, majetek získaný restitucí a majetek, který nabyl jeden z manželů výhradně pro svoji potřebu, b) závazky, které manželům společně, nebo jednomu z nich, vznikly za trvání manželství, kromě závazků, jejichž rozsah je vyšší, než majetkové poměry manželů, převzal-li je jeden z  manželů bez souhlasu druhého. SJM zaniká zánikem manželství. Po zániku SJM se provede vypořádání majetku, které musí mít v  případě, že se jedná o nemovitost, písemnou podobu.

3.3 ZÁKLADY ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA Úpravou vzniku a zániku smluvních vztahů a smlouvami jako takovými se zabývá velice rozsáhlá část občanského zákoníku. Nebude tedy naším cílem se zde s touto problematikou seznámit podrobně, nicméně je nutné se jí dotknout, protože se jedná o záležitosti, které jsou pravidelnou součástí života bez výjimky každého z nás. Dovedli byste popsat, jakým způsobem vzniká smlouva?

7

a) Návrh = projev vůle toho, kdo si přeje uzavřít smlouvu. Může být ústní i písemný. Musí z něj být jasně zřejmé, co je obsahem smlouvy (např. soused Vám nabízí k odkoupení starý televizor za 800 Kč). b) Přijetí návrhu = souhlasné prohlášení o tom, že adresát návrhu má zájem vzít na sebe práva a povinnosti stanovené předkladatelem návrhu (např. odpovím sousedovi na jeho návrh kladně, projevím o koupi televizoru zájem). c) Vznik smlouvy = nastává ve chvíli, kdy navrhovatel obdrží od  adresáta kladnou odpově, není-li stanoveno jinak. Smlouva může být uzavřena ústně nebo písemně. Písemná forma smlouvy je u některých typů smluv povinná, např. u smluv o převodu nemovitostí. Smluvní strany se také mohou dohodnout, že smlouvu uzavřou písemně. Písemná forma smlouvy vždy nabízí vyšší míru právní jistoty pro případ, že v  budoucnu nastanou jakékoliv spory a problémy se smluvním vztahem spojené!!! d) Odstoupení od smlouvy = možnost vyvázat se ze smluvního vztahu. Podmínky stanoví pro jednotlivé typy smluv zákon, podmínky pro odstoupení od smlouvy lze sjednat ve smlouvě samotné a dále od smlouvy má právo odstoupit ten účastník, který smlouvu uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

8

4 ZÁKLADY RODINNÉHO PRÁVA Stejně jako u předchozích kapitol se na úvod sluší uvést, jaký právní předpis upravuje právní oblast, o které bude řeč. V případě rodinného práva je to zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. Dále se již věnujme jednotlivým základním otázkám, které zákon upravuje.

4.1 MANŽELSTVÍ Manželství je právně stvrzený svazek mezi mužem a ženou. Základním účelem manželství podle znění zákona je založení rodiny a výchova dětí. Podmínkou pro jeho uzavření je způsobilost k  právním úkonům a věk minimálně 18 let (s tím, že v  odůvodněných výjimečných případech může soud zplnoletnit i osobu mladší, ne však mladší než 16 let). Než budeme hovořit o formách uzavření sňatku, zmiňme ještě základní překážky, které uzavření sňatku brání: Co podle Vašeho názoru může být právní překážkou pro uzavření manželství? nn nn

bigamie – manželství nelze uzavřít s již vdanou či ženatou osobou, příbuzenství – manželství nelze uzavřít mezi předky a potomky a mezi sourozenci (bez ohledu na to, zda mají společného jednoho nebo oba rodiče či zda jejich sourozenecký vztah vznikl na základě osvojení),

nn

nezletilost (viz výše),

nn

zbavení způsobilosti k právním úkonům.

Základní formy uzavření manželství: nn

nn

občanský sňatek (uzavírá starosta, místostarosta či jiný zástupce obce, která vede matriční úřad), církevní sňatek (sňatek se uzavírá před orgánem státem registrované církve nebo náboženské společnosti).

Zánik manželství Ačkoliv je manželství vnímáno jako trvalý svazek mezi mužem a ženou, současné statistiky rozvodovosti dokazují, že dlouhodobá a trvalá manželství jsou v dnešní době spíše raritou. Jakým způsobem tedy může dojít k zániku manželství? a) smrtí jednoho z manželů či prohlášením za mrtvého, b) rozvodem. K rozvodu manželství může dojít dvojím způsobem, rozlišujeme rozvod nesporný (tzv. dohodou – dobrovolná dohoda o vypořádání majetku i  vztahu k  nezletilým dětem; podmínkou je alespoň jeden rok trvajícího

9

manželství, alespoň 6 měsíců života v odloučení a souhlas obou manželů) a dále rozvod sporný (příčiny rozvratu manželství a jeho hloubku posuzuje soud, který také rozhodne, zda manželství bude či nebude rozvedeno).

4.2 VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI Ve vztahu mezi dětmi a rodiči existuje řada vzájemných zákonem stanovených práv a povinností, které jsou asi většinou z nás jinak vnímána jako součást „slušného chování“ či základních „morálních povinností“, nicméně ne vždy je jejich dodržování samozřejmostí, a proto je i zákon explicitně stanovuje. Zkuste vyjmenovat některá základní práva a některé základní povinnosti rodičů. Rodičovská zodpovědnost zahrnuje tři základní okruhy práv a povinností: nn

nn

nn

Péči o nezletilé dítě, zahrnující péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Rodiče v rámci svého výchovného působení musí dbát toho, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte, jeho zdraví, citový vývoj, apod. Zastupování dítěte v záležitostech, ve kterých dítě není schopno samostatně posoudit např. právní důsledky svého jednání nebo není k  právním úkonům způsobilé. Rodiče jsou tzv. zákonnými zástupci dítěte. Správa jmění dítěte – které jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře.

A jak je to s právy a povinnostmi dětí? nn nn

dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat, dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno jim podle svých schopností pomáhat. Je také povinno přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem nebo majetek.

Vnější zásahy do vztahů mezi rodiči a dětmi Protože bohužel nežijeme v ideálním světě a vztahy mezi rodiči a dětmi mohou být v některých případech narušené, jakmile dojde k vážné újmě dětí nebo rodičů nebo taková újma hrozí, může zasáhnout soud či orgán sociálně-právní ochrany dětí. Rodičům mohou uložit tzv. výchovná opatření, mezi která patří: nn nn nn

napomenutí – nezletilého nebo jeho rodičů, dohled – např. školy, omezení – např. zákaz návštěv nevhodných podniků.

V  krajním případě může v  obzvláš závažných případech soud pozastavit, omezit nebo zbavit rodiče rodičovské způsobilosti a svěřit dítě do náhradní rodinné výchovy.

10

4.3 VYŽIVOVACÍ POVINNOST Vyživovací povinnost vzniká nejen mezi rodiči a dětmi, a to vzájemně, ale také v určitých případech mezi ostatními příbuznými, mezi manžely, a dokonce i mezi rozvedenými manžely. Zmíníme zde pouze základní informace týkající se vyživovací povinnosti, a to mezi rodiči a dětmi a mezi manžely. a) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, dokud nejsou děti schopny se samy živit. Na výživu dětí přispívají oba rodiče, a to podle svých možností, schopností a majetkových poměrů. Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného. b) Děti, které jsou schopny se samy živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, pokud je to potřeba. Toto ustanovení ovšem platí pouze za předpokladu, že rodiče se předtím řádně starali o výchovu a výživu svého dítěte. c) Manželé mají mezi sebou vzájemnou vyživovací povinnost. Neplníli některý z  manželů tuto povinnost, může o rozsahu vyživovací povinnosti na návrh druhého z manželů rozhodnout soud. Platí, že životní úroveň manželů, hmotná i kulturní, by měla být v  zásadě stejná. Výživné může žádat od svého manžela či manželky i rozvedený manžel, který není schopen se sám uživit. Pokud se bývalí manželé na výši výživného nedohodnou, rozhodne o jeho výši opět na návrh soud. Při určení výše výživného přihlíží soud jednak k potřebám toho, pro koho je výživné určeno, a také k  osobním poměrům, schopnostem a možnostem osoby, která má za povinnost výživné platit.

11

5 ZÁKLADY TRESTNÍHO PRÁVA Trestní právo patří spolu s právem občanským k nejrozsáhlejším právním odvětvím. Na rozdíl od občanského práva však – jak bylo řečeno v úvodu tohoto manuálu – patří trestní právo do oblasti veřejného práva, tzn. právní vztahy, které upravuje, jsou povětšinou charakteristické asymetrickým vztahem účastníků (stát vs. občan) a normy v něm obsažené jsou takzvaně kogentní, tzn. nelze je upravovat či nahrazovat dohodou účastníků právního vztahu. V  žádném případě není možné v  rámci naší příručky obsáhnout celou jeho šíři. V  této kapitole se dotkneme pouze několika bodů z  oblasti tzv. trestního práva hmotného (které stanoví podmínky trestní zodpovědnosti osob, upravuje znaky trestných činů a také sankce, které jsou za ně udělovány), a naopak stranou necháme oblast trestního práva procesního, které upravuje postup orgánů činných v  trestním řízení. V  této poslední kapitole budeme hovořit o funkcích a zásadách trestního práva, druzích protiprávního chování a nakonec o opatřeních za protiprávní činy.

5.1 FUNKCE A ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA V  úvodu příručky jsme hovořili o funkcích práva jako takového. odhadnete, jaké funkce má ve společnosti trestní právo? Funkce trestního práva: nn nn

nn nn

nn

nn

stanovit podmínky trestní odpovědnosti, ochránit společnost před nebezpečnými trestnými činy a jejich pachateli, působit na pachatele, aby trest neopakoval, preventivně působit na společnost pomocí hrozby trestu tak, aby nedocházelo k trestné činnosti, usilovat o zapojení pachatele trestné činnosti po odpykání trestu zpět do běžného života společnosti, odstranit následky trestné činnosti, nahradit škodu, kterou utrpěla obě.

Stejně jako právo obecně, i trestní právo se řídí řadou ZÁSAD, které je obzvláš v případě trestního práva, jež citelně zasahuje do individuálních svobod jedinců, v demokratické společnosti nutné dodržovat. Mezi základní zásady trestního práva patří: nn

nn

zásada zákonnosti – zdrojem trestního práva mohou být jen odpovídající zákony či předpisy (Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, trestní zákon atd.), nikoliv svévolná rozhodnutí, zásada individuální odpovědnosti fyzických osob – každý člověk je odpovědný pouze za své jednání a spáchané činy je proto nutné posuzovat případ od případu,

12

nn

nn

nn

zásada pomocné úlohy trestní represe – represivní složka trestního práva (tvrdý postih) by měla nastupovat jen v  odůvodněných a krajních případech, zásada odpovědnosti za zavinění – aby mohl být pachatel potrestán, je nezbytné, aby mu byla spolehlivě prokázána (důkazními prostředky) odpovědnost za spáchaný trestný čin, zásada přiměřenosti trestu – jen takový trest, který je úměrný spáchanému trestnému činu a který zajistí spravedlnost a působení na pachatele, je účelný.

5.2 DRUHY PROTIPRÁVNÍHO JEDNÁNÍ Protiprávním jednáním rozumíme takové jednání, které se jednak neslučuje s  platnými právními normami, jednak je v  rozporu se společenskými a morálními pravidly, která jsou v dané době akceptována většinovou společností. Mezi základní druhy protiprávního jednání řadíme přestupky a trestné činy.

5.2.1 PŘESTUPKY Tato podkapitola nespadá svým zaměřením tak docela do tématu trestního práva, jelikož vymezením přestupků a řízením o nich se zabývá obor práva správního (konkrétně zákon o přestupcích), nicméně k  pochopení podstaty věci a také rozdílu mezi přestupkem a trestným činem se o přestupcích stručně zmíníme. Co je, či není přestupkem, je definováno právě v  uvedeném zákoně o přestupcích. Významným znakem přestupku je to, že jeho společenská nebezpečnost je na rozdíl od trestného činu velice malá. Stejně tak sankce, které je za přestupek možné udělit, mnohem méně citelně zasahují osobu, která se přestupku dopustila (jde pouze o napomenutí, pokutu, zákaz činnosti nebo propadnutí věci). Pokud jde o materiální v yjádření hranice pro určení, zda jde o  přestupek, či trestný čin, jedná se o hranici škody ve výši 5.000 Kč. Dojde-li však ke vzniku škody pod 5.000 Kč, ale pachatel již byl za tento skutek v  posledních třech letech potrestán (i v  souvislosti se spácháním přestupků) nebo odsouzen, stává se skutek automaticky trestným činem.

5.2.2 TRESTNÉ ČINY Jak se podle Vašeho názoru liší trestný čin od přestupku? Trestný čin je charakterizován vyšší mírou společenské nebezpečnosti. Druhou podmínkou, která musí být splněna, aby bylo možné hovořit o  trestném činu, je fakt, že čin musí naplňovat některou ze skutkových

13

podstat stanovených v trestním zákoně. Pod pojmem skutková podstata si můžeme představit určitý typ nebo model trestného činu. Skutková podstata představuje vlastně jednotlivé znaky určitého trestného činu a skládá se ze čtyř prvků: nn

nn

nn

nn

objekt trestného činu (tzn. zákonem chráněný zájem, např. život člověka), subjekt trestného činu = pachatel (musí dosáhnout věku 15 let, jinak se postupuje podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, musí být v době spáchání trestného činu příčetný), objektivní stránka trestného činu (pachatel se dopustil jednání směřujícího k porušení práva, následkem jednání bylo porušení práva a konečně existuje a musí být prokázána příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem, který vznikl), subjektivní stránka trestného činu (zavinění, motiv a pohnutka pachatele).

Pokud jde o charakteristiku trestného činu stanovenou výší materiální škody, vyplývá již z výše uvedené informace v části o přestupcích, že se o trestný čin jedná v případě, že byla způsobena škoda odpovídající částce minimálně 5.000 Kč.

5.3 OPATŘENÍ ZA PROTIPRÁVNÍ ČINY Opatření za protiprávní činy zahrnují tresty a ochranná opatření. Soud v rámci svého jednání rozhodne o vině či nevině obžalovaného a zároveň může a nemusí rozhodnout o výši a typu trestu nebo o udělení ochranného opatření. Tresty Tresty můžeme rozdělit na ty, které jsou ukládány běžně, pravidelně, a na tresty výjimečné. Mezi běžné tresty patří například: nn

trest odnětí svobody až na 15 let (lze udělit i podmíněně),

nn

obecně prospěšné práce (50–400 hodin),

nn

peněžitý trest (2.000–5.000.000 Kč),

nn

zákaz činnosti (na 1 rok až 10 let),

nn

atd.

Mimořádné tresty jsou: nn

trest odnětí svobody nad 15 až do 25 let,

nn

trest odnětí svobody na doživotí.

14

Ochranná opatření Ochranná opatření jsou zpravidla ukládána tzv. nepříčetnému pachateli nebo takovému pachateli, který se dopustil trestného činu nízké společenské nebezpečnosti pod vlivem některé návykové látky. Mohou být pojímána i jako preventivní opatření, aby nedošlo ke spáchání trestného činu. Ochrannými opatřeními jsou: nn

nn

ochranné léčení (ambulantní nebo déle trvající léčení např. v psychiatrické léčebně, může jej doplňovat jiný uložený trest), zabrání věci.

15

6 VYBRANÁ TÉMATA PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ Právo sociálního zabezpečení se stejně jako právo trestní řadí do  okruhu práva veřejného. Jedná se o velice širokou oblast upravenou řadou právních norem, a tudíž stejně jako u předcházející kapitoly není naší ambicí obsáhnout všechna relevantní témata. Na úvod shrneme několik obecných základních informací, abychom se následně mohli podrobněji věnovat několika důležitým tématům souvisejícím zejména se změnami v systému sociálního zabezpečení, které nastaly s příchodem roku 2012. Zamyslete se nad tím, jaká práva podle Vašeho názoru stát svým občanům zajišuje pomocí nástrojů práva sociálního zabezpečení? Právo na sociální zabezpečení patří mezi základní sociální (lidská) práva, která je stát povinen realizovat. Tato práva jsou vedle závazných mezinárodních smluv zakotvena v ČR v Listině základních práv a svobod (Hlava IV), která stojí, jak již víme, na vrcholu právního řádu ČR. Jedná se především o tato práva: nn nn nn nn

nn nn

nn nn

právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, právo na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě živitele, právo každého, kdo je v hmotné nouzi, na pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek, právo na ochranu zdraví, právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného zdravotního pojištění za podmínek stanovených zákonem, právo ženy na zvláštní péči v těhotenství, právo rodičů, kteří pečují o děti, a pomoc státu.

6.1 OBLASTI PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ, PRAMENY PRÁVA, ZDROJE INFORMACÍ Právo sociálního zabezpečení upravuje následující oblasti: 1) Sociální pojištění Tato oblast je upravena zejména zákonem č. 582/1991 Sb., o  organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje nemocenské pojištění zaměstnanců, nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných, důchodové pojištění.

16



V případě jakýchkoliv nejasností či dotazů týkajících se oblasti sociálního pojištění je vhodné se obracet na místně příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení. Kontakty na jednotlivá pracoviště jsou k dispozici na webových stránkách www.cssz.cz.

2) Státní sociální podpora Systém státní sociální podpory je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona se poskytují následující dávky: nn přídavek na dítě, nn rodičovský příspěvek, nn příspěvek na bydlení, nn dávky pěstounské péče, nn porodné, nn pohřebné. Orgánem zodpovědným za poskytování dávek státní sociální podpory je Úřad práce, prostřednictvím svých krajských poboček. Seznam kontaktů lze nalézt na stránkách www.uradprace.cz. 3) Státní sociální pomoc Pod pojem státní sociální pomoci zahrnujeme zejména oblast sociálních služeb a také dávky sociální péče (příspěvek na péči). Obojí upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který mj. definuje všechny typy sociálních služeb, stanoví požadavky na odbornost pracovníků v této oblasti, určuje pravidla pro získání příspěvku na péči atd. Sociální služby jsou poskytovány především organizacemi zřizovanými kraji či obcemi a dále řadou nestátních neziskových organizací. Informace o sociálních službách naleznete tedy na webových stránkách obecních a krajských úřadů (např. http://www. pardubice.eu/mesto/katalog-socsluzeb.html) či přímo na  webových stránkách poskytovatelů sociálních služeb (např. www.skp-centrum. cz). Přiznání příspěvku na péči je opět v pravomoci úřadu práce. 4) Pomoc v hmotné nouzi Pomoc v  hmotné nouzi je specifický nástroj, který slouží k předcházení sociálnímu vyloučení osob, které se ocitly v natolik tíživé sociální situaci, že jejich příjmy a celkové majetkové a sociální poměry nezajišují naplnění základních životních potřeb. Pomoc v hmotné nouzi je upravena zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi, jsou: nn nn nn

příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc.

17



O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR.



Podrobné informace ke všem výše uvedeným tématům je možné ve velice přehledné formě získat na webovém portálu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, kde jsou k  dispozici i jednotlivé formuláře žádostí o sociální dávky apod. (http://portal. mpsv.cz/soc).

6.2 ZMĚNY V SOCIÁLNÍ OBLASTI PLATNÉ OD ROKU 2012 Jednotné výplatní místo Od 1. 1. 2012 se jediným výplatním místem nepojistných sociálních dávek stává Úřad práce ČR. Jedná se (jak již bylo uvedeno výše) o dávky v oblasti zaměstnanosti (podpora v  nezaměstnanosti), dávky státní sociální podpory, pomoc v hmotné nouzi i dávky pro osoby se zdravotním postižením. Karta sociálních systémů Smyslem zavedení karty sociálních systémů je modernizace a sjednocení systému vyplácení sociálních dávek. Kartu sociálních systémů vydává opět úřad práce. Karta plní tři základní funkce – identifikační (identifikace na úřadě, průkazka ZTP), autorizační (možnost prostřednictvím internetu získávat informace o čerpaných sociálních dávkách) a platební. Platební funkce karty sociálních systémů je pro většinu osob dobrovolná, povinnost platit kartou sociálních systémů bude vyžadována pouze u osob, které čerpají dávky pomoci v hmotné nouzi, a současně u nich existuje riziko zneužití. Karty sociálních systémů (sKarty) se budou vydávat všem příjemcům nepojistných dávek a dávek z oblasti státní politiky zaměstnanosti. Vydávání karet je opět v kompetenci úřadu práce. Další významné změny nastaly v  oblasti výše a způsobu čerpání rodičovského příspěvku, v oblasti podpory v nezaměstnanosti a v oblasti podpory osob se zdravotním postižením. Všechna tato témata jsou natolik rozsáhlá, že by vyžadovala samostatnou kapitolu a není zde prostor pro  jejich podrobnější rozbor, navíc se již tématem odchylují od tématu tohoto manuálu. Zájemci o tato témata však mohou podrobné informace získat opět na webových stránkách MPSV: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/.

18

7 ZÁVĚR Došli jsme až na samý závěr našeho krátkého a převelice stručného exkurzu do oblasti práva. Cílem této příručky nebylo v  žádném případě nabídnout jakýkoliv ucelený přehled právní problematiky, to by byl cíl nadmíru ambiciózní. Smyslem publikace je poskytnout zcela základní přehled o některých oblastech práva, se kterými se můžete ve svém životě častěji než ojediněle setkat. Jistě existuje množství témat, která by pro Vás byla přínosná a zajímavá, ale na která již nezbyl prostor. Věřím, že na některé dotazy bude možné odpovědět v rámci seminářů, pro které je tato publikace vytvořena jako studijní materiál. Pokud jste si, milí čtenáři, odnesli z této příručky alespoň několik informací, které vám pomohou se lépe zorientovat v právním systému a v problémech vašeho běžného života, náš text splnil svůj účel.

19

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ Hrušáková, M., Králíčková Hrušáková, Z. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita, 2006. Knapp, V. Teorie práva. Praha: C. H. BECK, 2009. Kratochvíl, V. a kol. Kurz trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. Schelle, K. a kol. Základy občanského práva. Ostrava: Key Publishing, 2010. Švestka, J., Dvořák, J. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2009. Tröster, P., kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: C. H. Beck, 2010. Právní předpisy: Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře Zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi

20

2. rozšířené a upravené vydání Vydal: SKP-CENTRUM, o.p.s. Vydáno v roce 2012 Sazba, grafické práce a tisk: Commservis.com, s.r.o. Publikace je financována z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Neprodejná publikace