ORIENTACE V TECHNICKÉ DOKUMENTACI
Ve strojírenství je technická dokumentace základním dorozumívacím prostředkem všech lidí, kteří vstupují jak do návrhu ( konstrukce ) výrobku nebo jeho součásti, tak do jeho výroby a následného prodeje spotřebiteli. Proto je důležité, aby se všechny složky, které do výroby a prodeje vstupují, uměly v této technické dokumentaci orientovat. Technické výkresy jsou používané převážně ve strojírenství, elektrotechnice a stavebnictví. Jsou kreslené ve vhodně zvoleném měřítku a musí obsahovat všechny informace nutné pro výrobu.
Druhy strojnických výkresů Podle způsobu zhotovení se rozlišují : Náčrt – jen informační, obvykle tužkou od ruky Originál – vypracovaný tuší, nebo v systému CAD Kopie – zhotovená z originálu, podle kopií se pracuje na všech místech v procesu výroby, v obchodním styku atd.
Podle účelu a obsahu se výkresy rozdělují na : Výkresy strojírenské - výkresy výrobní - výkresy dílenské – detailní ( součásti ) - částečné sestavy ( podsestavy ) - hlavní sestavy - výkresy pracovních postupů - výkresy montážní - výkresy pomocné Výkresy elektrotechnické Výkresy stavební
Výkres součásti (dílenský ) – pro výrobu a kontrolu součásti. Musí zobrazovat součást tak,aby tvarově odpovídala znázornění na sestavě. Výkres sestaveni
- ke smontování součástí v montážní jednotku – stroj
1
( automobil, vrtačka ), nebo skupin ( převodovka, spojka ), či podskupin ( svařovaná skříň, šnekové kolo s nalisovaným věncem ). Musí zobrazovat sestavu tak, aby byla umožněna její montáž. Výkres montážní
- pro montáž ( zabudování ) hotových dílů na místě jejich používání ( výrobní linka )
Náležitosti výrobního výkresu součásti : - rozměry součásti, tolerance rozměrů, tvarů a poloh - určení jakosti povrchu součásti ( drsnosti ) - určení způsobu opracování ( povrchové úpravy ) - tabulka doplňkových údajů ( pružiny, ozubená kola, řetězová kola ) - řádně vyplněné popisové pole Náležitosti výkresu sestavení : - hlavní rozměry ( délka, šířka, výška ) , rozměry pro spojení s jinými stroji - údaje o spojích ( svarové a pájené spoje ) - texty s technickými požadavky a tabulky - pozice odkazující do kusovníku ( musí být označena každá součást, nebo montážní skupina ) - seznam položek ( kusovník ) - popisové pole
Normalizace strojnického a elektrotechnického kreslení Jazyk technické dokumentace je celosvětový. K tomu aby byla opravdu srozumitelná, musí být v případě požadavku certifikace zpracovávaná podle normalizovaných pravidel – technických norem. V ČR v současné době platí normy státní – ČSN, převzaté – ČSN ISO, mezinárodní ISO ( vydavatelem je Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO – International Organization for Standardization, pro elektrotechniku Mezinárodní elektrotechnická komise IEC – International Elektrotechnical Commission ) a regionální evropské normy EN ( vydavatel je Evropská komise pro normalizaci CEN – Comité Européen de Normalisation , nebo Evropská komise pro normalizaci v elektrotechnice CENELEC – Comité Européen de Normalisation Elektrotechnique ). Výkon státní správy v oblasti normalizace v ČR zabezpečuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ( ÚNMZ ). Technickou normalizaci po věcné stránce zabezpečuje Český normalizační institut ČSN. Hlavním úkolem normalizace je harmonizace soustavy českých norem se soustavou především evropských norem ( EN ) a také mezinárodních norem ( ISO ). Při přejímání mezinárodních norem do norem národních se přednostně zpracovává ČSN jako překlad evropské normy ( ČSN EN ). Čisté ČSN se vydávají vyjímečně pro oblasti, pro něž není vydána ani norma ISO, ani EN. Označení převzatých norem se skládá z označení ČSN ISO a z čísla normy ISO. Toto číslo je doplněno šestimístným třídícím znakem shodným s původním číslováním ČSN.
2
Formáty výkresů Výkresy jsou kresleny na normalizovaných formátech řady A. Největší formát A0 ( velikost oříznutého listu 841mm x 1189 mm a plocha 1m2 ) Další formáty vznikají půlením delší strany formátu s poloviční plochou a stejným poměrem stran.
A0
A2
A1 A4 A3
A6 A5 A6
Velikost oříznutého listu A1 – 549 mm x 841 mm Velikost oříznutého listu A2 – 420 mm x 594 mm Velikost oříznutého listu A3 – 297 mm x 420 mm Velikost oříznutého listu A4 – 210 mm x 297 mm Náležitosti výkresového listu jsou okraje a orámování, středící značky uprostřed každé strany oříznutého listu a souřadnicová síť sloužící k usnadnění lokalizace prvků na výkrese. Dělí kreslící plochu na pole, která jsou označena shora dolů písmeny velké abecedy a zleva doprava čísly. Oříznuté kopie se skládají do velikosti formátu A4 tak, že po složení výkresu musí být popisové pole na vrchní straně výkresu. Měřítka Měřítko je poměr mezi rozměry předmětu na výkrese a rozměry skutečného předmětu. Měřítko 1:1 znamená, že předmět je kreslen ve skutečné velikosti. Velké předměty se zobrazují v měřítku zmenšení, malé předměty, či složité tvarové podrobnosti se zvětšují.
3
Používaná ( doporučená měřítka ) :
Měřítka zvětšení
2:1 5:1 10:1 20:1
Skutečná velikost
1:1
Měřítka zmenšení
1:2 1:5 1:10 1:20
50:1
1:50 1:100 1:200 1:500 1:1000
Měřítko výkresu se zapisuje do příslušné rubriky rohového razítka, které se umísťuje do dolního pravého rohu výkresu. Pokud jsou některé části výkresu kresleny v jiném měřítku ( např.menší, nebo tvarově komplikované součásti se na výkrese zobrazují ve zvětšení ), tak se tato část výkresu označí samostatným měřítkem a toto měřítko je i nadepsáno v popisovém poli rohového razítka pod měřítkem hlavním ( např. M 2:1 )
Čáry na strojnických výkresech Běžně se používají dvě tloušťky čar – tenké a tlusté. Poměr mezi tloušťkami čar je 1:2 Název čáry a její význam Souvislá tenká čára – neurčité průniky, kótovací čáry, vynášecí čáry, odkazové čáry, šrafy, obrysy otočeného a vkresleného průřezu, krátké osy, množina závitových den, hraniční značky kótovacích čar, úhlopříčky pro vyznačení rovinných ploch, čáry ohybu ohýbaných ploch, orámování tvarových podrobností, zobraz.opakujících se prvků, vyznačení roviny kótování průměru kužele
Souvislá tlustá čára – viditelné hrany, viditelné obrysy,množina závitových hřbetů, ukončení délky závitu, přednostní čáry ve schématech, dělící plochy odlitků a zápustkových výkovků, čáry šipek u řezů a průřezů
4
Název čáry a její význam Souvislá tenká čára kreslená od ruky – přednostní od ruky kreslené ukončení nebo přerušení obrazu ( pohledu, řezu, průřezu ), jestliže čára není současně osou souměrnosti nebo středící přímkou Souvislá tenká čára se zlomy – počítačem kreslené ukončení nebo přerušení obrazu ( pohledu, průřezu ), jestliže čára není současně osou souměrnosti nebo středící přímkou ( Pozn. : doporučuje se na jednom výkrese používat jen jednoho z obou způsobů přerušovací čáry ) Čárkovaná tenká čára – zakryté hrany, zakryté obrysy
Čárkovaná tlustá čára – označení ploch s povolenými povrch. úpravami Čerchovaná tenká čára s dlouhými čárkami – osy, osy souměrnosti, roztečná kružnice děr, roztečná kružnice ozubení Čerchovaná tlustá čára s dlouhými čárkami – označení ploch povrchově upravených, např.tepelně zpracovaných, Označení rovin řezů Čerchovaná tenká čára se dvěma tečkami – obrysy sousedních částí, krajní polohy pohyblivých částí, výchozí tvary před tvářením, zobrazení částí před nákresnou, obrysy konečného stavu v předkovku, ohraničení části plochy, prodloužené toleranční pole
Podmínky pro použití CAD systémů Musí být dodrženy normy pro formální úpravu výkresové dokumentace – rozměrová úprava výkresových listů dle ČSN EN ISO 5457, čáry dle ČSN ISO 128 – 20 až 24. Pro osy je doporučena čára CENTRE a pro neviditelné hrany čára HIDDEN.
5
Doporučené nastavení hladin ( např. pro plotrování ) : obrys – obrysy, písmo pro označení řezů, pohledů atd. tl. čáry – 0,5 mm ( barva bílá ) kóty – kóty, vynášecí a odkazové čáry, písmo, různé značky ( např. struktura povrchů, tolerancí atd.), tl. čáry – 0,25 mm ( barva žlutá ) nevid – zakryté hrany, zakryté osy, tl. čáry - 0,25 mm ( barva modrá ) osy – osy, tl. čáry - 0,25 mm ( barva fialová ) šrafy – šrafy, tl. čáry - 0,25 mm ( barva zelená ) další vynášecí čáry a konstrukce atd. , tloušťka čáry - 0,25 mm ( barva světle modrá )
Základy promítání Promítání názorné – na jednu průmětnu. Hodí se pro rychlou představu o tvaru součásti, pro výukové účely ( představivost ), pro výkresy pracovních postupů, návody na obsluhu strojů apod. Obrázky se ale nedají spolehlivě okótovat a uplatňují se jen tam, kde je rozhodující názornost. Promítání pravoúhlé ( kolmé ) – na tři průmětny, půdorysnou ( pohled shora ), nárysnou ( pohled zepředu ) a bokorysnou ( pohled z boku ), tj,. na tři hlavní průmětny. Toto promítání se používá k zobrazování předmětů na výkresech ve strojnictví. Průmětny jsou vzájemně kolmé a protínají se v osách x, y, z
z V mm
x
y
Kóty Z6
6
6 základních pohledů tělesa v axonometrickém zobrazení – pokud nestačí promítání na tři průmětny : P666
Z 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Pohled zepředu (nárys) Pohled shora (půdorys) Pohled zleva (pravý bokorys) Pohled zprava (levý bokorys) Pohled zdola Pohled zezadu
Základní pravidla zobrazování Předměty jsou na technických výkresech zobrazovány obrazy pohledů, řezů, průřezů, zvětšených podrobností apod. Jako hlavní by měl být vždy zvolen ten pohled na zobrazovaný předmět nebo řez, který ukazuje nejvíce informací o tvaru součásti z hlediska funkce, výroby a celkového uspořádání. Poloha ostatních obrazů vzhledem k hlavnímu obrazu ( kreslené dle zásad pravoúhlého promítání ) se neoznačuje. Musí být zvolen takový počet pohledů a řezů, aby byl předmět jednoznačně určen. Jinak umístěné obrazy ( pohledy ) jsou v hlavním obraze znázorněny souvislou tlustou čarou se šipkou, která značí směr promítání a písmenem velké abecedy umístěným nad nebo vedle šipky. Viz obr. Označení pohledu na výkrese:
A
A
7
11 Kromě úplných pohledů na předmět mohou být na výkresové dokumentaci také pohledy jen na určitou část předmětu. Jsou to : - částečný pohled obraz je nakreslen v jiné poloze než kterou určuje odkazová šipka. U pohledu se k písmenu značícímu pohled připíše úhel pod kterým je pohled pootočen např. A
30°
- místní pohled je spojen s hlavním obrazem tenkou čerchovanou čarou. Je používaný za předpokladu jednoznačnosti zobrazení ( např. drážky pro pera na hřídeli ), místo úplného pohledu na celou součást. Místní pohled :
- dva nebo více shodných pohledů Používají se u součástí, kde pohled z jedné strany je shodný s pohledem ze strany druhé. Značí se A1, A2 - rozvinutý pohled U předmětů ohýbaných z plechu. Představuje výchozí tvar výstřižku před ohýbáním. Místa ohybu se značí souvislou tenkou čarou. A Další možnosti zobrazení pohledů : předměty osově souměrné se mohou zobrazovat částečným obrazem. Stopy rovin souměrnosti ( osy souměrnosti ) se vyznačují na koncích dvěma krátkými rovnoběžnými úsečkami, kreslenými kolmo k nim. Přesné, geometricky vyšetřené viditelné průniky, důležité pro výrobu se na výkresech kreslí souvislou tlustou čarou, zakryté čárkovanou tenkou.
8
- tvarové prvky, které se na součásti pravidelně opakují ( např. díry ), se zobrazí na předmětu jednou a vyznačí se poloha ostatních. Musí být určen tvar a počet prvků. Zvětšená podrobnost – je použitá tehdy, nelze –li tvarovou podrobnost nebo prvek kótovat v obraze který je kreslen v hlavním měřítku výkresu. Taková podrobnost je označena kružnicí, elipsou nebo obdélníkem tenkou souvislou čarou a je popsána písmeny velké abecedy. Takový prvek je pak nakreslen v měřítku zvětšení, označen shodným písmenem a za ním je v oblých závorkách uvedeno měřítko zvětšení. Čerchovanou tenkou čarou se dvěma tečkami může být na výkrese přikreslen obrys výchozího tvaru předmětu do obrazu konečného tvaru.
Řezy Duté součásti s členitým vnitřním tvarem nakreslené jen v pohledu by měly mnoho neviditelných čar (neviditelné hrany objektů jsou kresleny čárkovaně a zpravidla se nekótují). Kótování by bylo nepřehledné a znemožňovalo by čtení výkresu. Proto se takové součásti kreslí v řezech. Řezů používáme i u součástí žebrovaných, přírubových, nebo u nespojitého průřezu ve své délce (např. Kliková hřídel). Pomyslně rozřezaný materiál je označen šrafováním. Druhy řezů: Úplný -
podélný příčný lomený
částečný Řez je zobrazení předmětu rozříznutého myšlenou rovinou. Zobrazují se ty části, které leží v rovině řezu a za ní. Řezy kovů a jejich slitin jsou na výkrese šrafovány jedním směrem, řezy plastů a pryže jsou šrafovány oběma směry ( šikmá mřížka ) Obrazy řezů jsou na výkrese umístěny podle pravidel která platí pro uspořádání pohledů. Řez může být provedený dvěma, popřípadě více rovnoběžnými rovinami. Roviny řezu musí být na výkrese označeny. Poloviční řezy – souměrný rotační předmět může být zobrazen v jedné rovině v pohledu a ve druhé polovině v řezu. Rozhraní mezi pohledem a řezem tvoří osa souměrnosti obrazu. Místní řezy – jsou používané tam, kde není potřebné zobrazení v úplném, nebo polovičním řezu a zejména u malých dutin. Místní řez je ohraničen tenkou čarou od ruky, nebo souvislou tenkou čarou se zlomy. Rozvinutý řez – řezná rovina ( plocha) může být i zakřivená. Obraz řezu se na výkrese nakreslí rozvinutý do roviny A-A . Průřezy – kreslí se v těch případech, kdy je třeba znázornit jen tvar součásti v rovině řezu a ne tvary ležící za ní. Může být i nakreslen přímo do součásti, nebo vysunut mimo ni ( A-A )
9
KÓTOVÁNÍ - je způsob určení velikosti předmětu na výkrese. Pro určení rozměrů jsou rozhodující pouze rozměry udané kótami, bez zřetele na měřítko v němž je výkres nakreslen. Žádné rozměry se z výkresu nedají odměřovat! Délkové rozměry se udávají v mm, měrové jednotky ( mm ) se však neuvádějí. Jednotky jiných veličin se uvádět musí.
hraniční šipka praporek odkazové čáry
odkazová čára
30º kótovací čára
t=10
kóta
pomocná čára
6
Hraniční značky jsou šipky. Můžou se používat i tečky, nebo šikmé úsečky ( hlavně při nedostatku místa v řetězci kót, když je na téže kótovací čáře několik krátkých rozměrů ) Kóta, která zřetelně neodpovídá měřítku se podtrhuje. V obrazech zkrácených přerušením se kótovací čáry nepřerušují. U obráběných ploch je výrobně nejjednodušší zkosení hrany pod úhlem 45º. Takto zkosené hrany jsou okótované jako součin výšky zkosení a úhlu 45º.
Příklad kótování zkosených hran
2 x 45º
10
Označování hran neurčitých tvarů – jedná se o odstranění ostrých otřepů vnějších hran ( odjehlení ) nebo možnost předepsání jejich maximální nebo minimální velikosti. U vnitřních koutů jde o jejich úpravu zejména z hlediska lícování součásti. Na výkrese se označení tvaru a úpravy hran předepisuje značkou a znaménkem plus, minus nebo plus, minus. Význam označení a doporučené velikosti tvaru úpravy hran : Znaménko Doporučená velikost v mm
Význam Vnější hrana
Vnitřní hrana
+
+2,5 + 1 +0,5 +0,3 + 0,1
Dovoluje se otřep, nedovoluje se zkosení
-
-0,1 -0,3 -0,5 -1 -2,5
Dovoluje se zkosení, Nedovoluje se otřep
Dovoluje se vybrání koutu, nedovoluje s přesah koutu
Dovoluje se otřep i zkosení ( ostrá hrana )
Dovoluje s přesah i vybrání koutu ( ostrý kout )
±
± 0,05 ± 0,02
+ 0,3
Dovoluje se přesah koutu, nedovoluje se vybrání koutu
-0,5
Označení stavu hran součásti :
všech vnitřních hran
všech vnějších hran
Kótování sklonu - sklon je na výkresech udán poměrem H – h, přepočteným na poměr 1 : x ( např. 1 : 5 ) Před hodnotou poměru se uvede značka sklonu, která je orientovaná shodně se sklonem plochy. př. značení sklonu 1:5
11
Zjednodušení při kótování Rozměry které jsou zřejmé ze zobrazení, se na výkrese nekótují. Jsou to zejména : - pravé úhly kolmo nakreslených obrysů ploch, hran, apod. - úhly, které svírají boční stěny pravidelných hranolů - poloměry oblouků kružnic, spojující tečně dvě rovnoběžné přímky, jestliže je určena vzdálenost mezi rovnoběžkami. Tloušťka desek ( plochých součástí ) se kótuje vyjádřením tloušťky nad odkazovou čarou ( např. t = 5 ) Opakující se konstrukční prvky ( žebra, díry ) se na výkrese kótují jen jednou, musí být ale určena jejich poloha a uveden jejich počet. Např. 5 x ø 12 Kótování děr a závitů – u průchozích a neprůchozích děr se kótuje jejich průměr a poloha. U neprůchozích děr zhotovených vrtáním se ještě kótuje hloubka válcové díry.
Jednoduchý výkres závitu (řez). Technologický postup výroby: navrtat, vyvrtat díru 8,4 (vnitřní průměr matice) do délky 25,5 mm a vyřezat závit M 10 do délky 18 mm Soustavy kót Kóty na výkrese musí být úplné z hlediska funkce, technologie výroby a měření. Funkční rozměry zohledňují přímo funkci součásti a jsou doplněny tolerančními značkami, ( tolerované rozměry z hlediska zaměnitelnosti součásti ). Nefunkční rozměry – nepodílejí se přímo na funkci, ale jsou důležité třeba z hlediska pevnosti nebo vzhledu. Informativní rozměry se na výkrese dávají do závorky ( „vyjdou“ při výrobě, usnadňují výrobu součásti ). Řetězcové kótování Větší počet stejných rozměrů lze kótovat součinem – např. 5x14 ( = 70 ). Samostatnou kótou se kótuje první rozměr v řetězci tehdy, není-li zobrazen plný počet prvků ( přerušený tvar součásti ) Kótování od základny Tzv. technologické kótování se používá má –li poloha kótovaných prvků funkční ( popř. technologický vztah ke stejnému prvku. Potom se vzdálenosti kótují od tohoto prvku. Pro úsporu místa na výkresu, nebo v případě kótování z hlediska výroby se může použít průběžného uspořádání kót. Počátek ( základna ) se označí malou kružnicí. Číslo kóty se umisťuje u šipek rovnoběžně s vynášecími čarami v jejich ose, nebo nad kótovacími čarami v blízkosti hraničních prvků.
12
Příklad kót od základny, v řetězu a souřadnicových ( průběžné kótování )
Obvykle jsou na výkresech kombinovány různé způsoby kótování. Např. řetězové kótování a kótování od základny:
Tolerování délkových rozměrů Z hlediska splnění požadavků zaměnitelnosti ( při výrobní montáži ) a vyměnitelnosti ( v případě pozdějších oprav ), je nutno zajistit rozměrovou a geometrickou přesnost tvarových prvků, včetně odpovídající drsnosti jejich povrchu.
13
Tolerance rozměrů i geometrie se proto předepisují pouze tehdy, jsou-li podstatné z hlediska požadavků na funkci. Jinak lze využít společný předpis tzv. všeobecných tolerancí pro délkové a úhlové rozměry a pro geometrickou přesnost prvků. Při tolerování délkových rozměrů se vychází z poznatku, že skutečné rozměry sdružených ploch které spolu tvoří uložení, např. průměr díry a hřídele musí ležet mezi dvěma mezními rozměry, které ještě zaručují požadovaný funkční vztah spojovaných ploch. Pro hladké ( tj. nezávitové ) prvky válcových součástí i součástí s rovnoběžnými plochami a pro jimi tvořená uložení pro rozměry do 3150 mm, platí soustava tolerancí a uložení ISO. Pro rozměry do 500 mm má soustava tolerancí ISO 20 tolerančních stupňů, které se označují IT 0, IT 1, IT 2 až IT 18. Pro rozměry přes 500 mm do 3150 mm, pouze toleranční stupně IT 1 až IT 18. Každá tolerance uvedená v soustavě tolerancí a uložení ISO se nazývá základní tolerance ( IT ).Všeobecné pravidlo pro stanovení základních úchylek děr je formulováno na základě zásady, že základní úchylka díry je vzhledem k nulové čáře symetrická k základní úchylce hřídele stejného písmenového označení. Soustava jednotné díry – uspořádaný soubor uložení, v němž se dosahuje požadovaných vůlí a přesahů přiřazením hřídelů různých tolerančních tříd k dírám jedné toleranční třídy. V soustavě jednotné díry je dolní mezní rozměr díry roven jejímu jmenovitému rozměru, tj. dolní úchylka rozměru díry je rovna nule. Soustava jednotného hřídele - uspořádaný soubor uložení, v němž se dosahuje požadovaných vůlí a přesahů přiřazením děr různých tolerančních tříd k hřídelům jedné toleranční třídy. V soustavě jednotného hřídele je horní mezní rozměr hřídele roven jejímu jmenovitému rozměru, tj. dolní úchylka rozměru hřídele je rovna nule.
Zapisování mezních úchylek na výkresech Na výkresech jsou mezní úchylky délkových rozměrů předepisované za jmenovitými rozměry: - toleranční značkou ISO ( značkou toleranční třídy ) - číselnými hodnotami mezních úchylek (- 0,020 ) např.: 30 f7 (- 0,041) ,
+ 0,1 nebo 30 – 0,2,
30 ± 0,1
Na výkresech sestavení se zapisují mezní úchylky takto :
Ø 32 H7/ n6
H7 Ø 32 n6
+0,3 DÍRA Ø 32 +0,1
Poloha děr, které se zhotovují ve spojovaných součástech společně, se netoleruje. Zápis na výkrese na odkazové čáře díry – např. 4x ø 4,2 VRTÁNO SE SOUČÁSTÍ Č. V. …
14
Příklady doporučených uložení přednostního použití v soustavě jednotné díry : Uložení v soust. Charakteristika uložení jednotné díry Uložení s vůlí Uložení se značnou vůlí. Pro součásti, jež se v sobě mohou lehce otáčet. Použití H11/d11 v prašném prostředí a tam, kde je nutná snadná montáž a demontáž větších strojů.U obráběcích strojů, pro součásti kde je žádoucí velká vůle uložení H11/h11
H9/d9 H8/e8
Uložení s malou vůlí. Pro součásti, jež se dají do sebe lehce zasunout a v sobě pootáčet, např. hladké čepy. Také se používá u součástí, které se spolu svařují nebo nýtují za studena Točné uložení se značnou vůlí, vhodné pro volné řemenice, těsnící víka ( např. parních strojů )a pro součásti, které se otáčejí zřídka nebo pouze kývají Točné uložení s větší vůlí bez zvláštních požadavků na přesnost uložení, např. u delších hřídelů uložených v několika kluzných ložiskách za sebou, u vačkových hřídelů spalovacích motorů apod.
H7/f7
Nejběžněji používané točné uložení, které je charakterizováno malou vůlí a běžnými požadavky na přesnost uložení. Používá se u přesných strojů pro uložení hřídelů do pouzder nebo kluzných ložisek, ve vřetenících, převodovkách, rychlostních skříních, ozubených kolech otáčejících se na pevných čepech, v čerpadlech a motorech
H7/g6
Točné uložení s velmi malou vůlí, pro přesné vedení hřídele a dobré mazání. Používá se u velmi přesných obráběcích strojů a měřících přístrojů, kde jsou hřídele lehce zatíženy a mají velmi příznivé pracovní podmínky. Používá se i pro přesné zajištění polohy
H8/h7 H8/h8
Smykové uložení pro součásti, jež se dají do sebe rukou zasunout, mají být snadno snímatelné, nebo se po sobě posouvají. Používají se u běžných obráběcích strojů a jiných středně přesných strojů a též k zajištění polohy a Středění součásti
H7/h6
Smykové uložení s velmi malou vůlí, pro součásti u přesných obráběcích strojů, nástrojů, nářadí, přípravků a přístrojů, kde se vyskytují malé rozdíly teplot součástí.Pro součásti které se mají po sobě lehce posouvat, pro přesná vedení a středění součástí. Uložení přechodná
H7/js6 (H7/j6)
Posuvné uložení s nepatrnou vůlí nebo nepatrným přesahem. Použití – tam kde se požaduje snadná montáž a demontáž součásti. Dosahuje se velmi přesného zajištění polohy nebo ustavení součásti – např. spojení věnce ozubeného kola s přírubou náboje, ulož. ozub. kol a řemenic na hřídeli mezi ložisky apod.
15
H7/k6
Snadné uložení obvykle již s nepatrným přesahem. Pro ustavení součásti, které se rozebírají zřídka. Montáž a demontáž vyžaduje mírný tlak. Součásti se musí pojistit proti vzájemnému otáčení. Vhodné pro spojení, kde k zajištění polohy se používají pera. Např. pro uložení řemenic a ozub. kol na hřídelích, nebo jako trvalé spojení
H7/n6
Pevné uložení zpravidla již s malým přesahem, k spojení a rozebírání součástí je třeba větší síly, ale součásti se musí ještě pojistit proti vzájemnému otáčení. U delších součástí dává uložení s přesahem, protože plochy nemají ideální geometrický tvar. Není vhodné pro často rozebíratelná spojení a pro středění Uložení s přesahem
H7/p6
Lisované uložení se zaručeným přesahem. Pro spojení ocelových součástí, litinových a ocel. Součástí, bronzových a litinových nebo ocelových součástí apod. Tlakem smontované a demontované součásti nevykazují téměř žádné deformace. Bronzová pouzdra se zpravidla nepojišťují
H7/r6
Lisované uložení se zaručeným přesahem. Je ještě rozebíratelné, používá se často pro uložení bronzových ložiskových pouzder, která se po zalisování do tělesa přestruhují i na vnitřním průměru
H7/s6
Lisované uložení s velkým přesahem, součásti se dají složit nebo rozebrat jen mocným tlakem, nebo za tepla, čímž se zabrání poškození úložných ploch. Pro trvalá a zřídka rozebíraná spojení ocelových nebo ocelolitinových součástí a bronzových součástí ( ložiskových pouzder ) v hliníkových skříních
Pozn.: velkými písmeny se značí díry, malými hřídele
Všeobecné tolerance. Nepředepsané mezní úchylky délkových a úhlových rozměrů Rozměry ploch bez funkčního vztahu k jiné součásti nebo k jinému prvku téže součásti, u nichž se nekladou zvláštní nároky na přesnost, je účelné tolerovat společným zápisem, platným pro všechny rozměry kovových součástí, které se vyrábějí třískovým obráběním, nebo tvářením plechu. Všeobecné tolerance jsou na výkrese zarámované čerchovanou čarou se dvěma tečkami a jsou zapsány v rámečcích, nebo kroužcích. Nepředepsané geometrické tolerance platí, je-li použit a na výkrese předepsán základní princip tolerování podle ČSN ISO 8015. Společný zápis v popisovém poli : ISO 2768-m Nepředepsané geometrické tolerance ve spojení s nepředepsanými mezními úchylkami rozměrů jsou v popisovém poli předepsány takto : ISO 2768 - mk
16
0,1
2 ±0,1
TOLEROVÁNÍ ISO 8015 ISO 2768 - mK
Použití všeobecných tolerancí má zejména tyto výhody : - výkresy se snáze čtou a zefektivní se komunikace s uživatelem výkresu - z výkresů jasně vyplývá, které prvky je možno vyrobit s obvyklou dílenskou přesností, což je důležité pro usnadnění kontroly. Naopak u rozměrů, pro něž to vyžaduje funkce, budou předepsány potřebné tolerance a ty budou také kontrolovány - při nákupu a odbytu výrobků se snáze projednají objednávky, protože je známa obvyklá dílenská přesnost před tím, než se uzavře kontrakt Posunuté toleranční pole – značí se značkou P v kroužku a délkou pro kterou platí. Tento údaj znamená, že toleranční pole je posunuto vně povrchu součásti a jde tak daleko, jak udává předepsaná délka, ( odpovídá funkční délce protikusu, např. u závrtných šroubů ).
Struktura povrchu – drsnost povrchu Udává se parametrem Ra ( jednotka µm ). Je to parametr drsnosti povrchu ve směru výšky. Podle značek drsnosti povrchu výrobní technolog – nebo sám dělník – určuje technologický postup výroby:- pokud jsou plocha, nebo průměr označené např. drsností „3,2“ stačí ji ofrézovat či osoustružit. - když má mít plocha drsnost „0,4“, musí frézař (soustružník) ponechat přídavek 0,3 mm a následuje broušení.
17
Praktická řada drsností: Ra ( µm ) 0,012 - 0,025 lapování
Směrnice pro použití 0,012 – nejhladší funkční plochy, které mají mít co nejmenší opotřebení při vysokých tlacích. Pro měřící plochy nejpřesnějších měřidel 0,025 – kluzné plochy s velkou kluznou rychlostí a velkým tlakem, které mají mít co nejmenší opotřebení.(funkční plochy valiv. ložisek )
0,05 -0,2 honování
0,05 – velmi přesné funkční plochy, které mají mít malé opotřebení. (úložné plochy měřících přístrojů, činné plochy kalibrů a některých měřidel )
superfinišování
0,1 – kluzné plochy hřídelů pro přesná uložení, činné plochy měřidel 0,2 – kluzné plochy smykadel a přesných ložiskových pouzder
0,4 -0,8
0,4 – kluzné plochy se střední kluznou rychlostí a stř. tlakem ( funkční plochy ozub. kol, šneků, vaček …)
broušení vystružování
1,6 jemné soustružení
0,8 - kluzné plochy s menší kluznou rychlostí ( válcové středící plochy rozebíratelné. 1,6 – kluzné plochy hřídelů a ložisek s občasným, nebo ručním pohybem vodící plochy s občasným vzájemným pohybem ( např. drážky pro klíny a pera )
3,2 jemné frézování
3.2 – kluzné plochy s velmi malou kluznou rychlostí a bez nároku na přesnost uložení
6,3 vrtání
6,3 až 12,5 – hrubě obrobené dosedací plochy bez vzájemného pohybu. obrobené plochy, které nejsou funkční, např. čelní plochy hřídelů a ozub. kol, plochy pro upínání při výrobě
12,5 – 25
12,5 až 25 - soustružení a frézování na hrubo
50
50
- hoblování
100
100 – polotovary, výkovky, odlitky
18
Příklad použití značek drsností Označování struktury povrchu ( drsností ) na výkresech a,
b, U /Ra 3,2 L / Ra 1,6 Ra 6,3
Ra max 6,3
c, úplné značky struktury povrchu : a, jednostranná specifikace horní meze b, dvoustranné specifikace horní a dolní meze U = upper – nejvyšší, L = lower – nejnižší ) U a L se může vynechat, jsou – li vyjádřeny stejným parametrem c, jednostranná specifikace horní meze
Varianty grafických značek struktury povrchu:
a, - základní značka
b,
rozšířené značky 19
c,
Základní značka (bez doplňujících informací ) se používá pouze v závorce při zjednodušeném zápisu. Pokud je tato značka napsaná s doplňkovými údaji, není pro dosažení předepsaného povrchu rozhodující způsob opracování b, - rozšířená značka vyjadřuje požadavek na odebírání materiálu pro dosažení předepsaného materiálu. Neměla by být použita bez doplňkových informací ( např. Ra 0,8 ) c, - rozšířená značka vyjadřuje požadavek zákazu odebírání materiálu pro dosažení předepsaného povrchu, nebo povrch ponechaný ve stavu dosaženém předchozím výrobním procesem. Značka se využívá pro plochy hutních polotovarů, odlitků, výkovků, výlisků, které se podle výkresu součásti dále neopracovávají či neupravují. Používá se i s doplňkovými informacemi o struktuře povrchu. Např. Ra 0,4. Struktury povrchu lze použít přímo na tolerančním rámečku geometrické tolerance, nebo kótovací čáře: BROUŠENO Ra 0,4 ZAROVNÁNO ┴ Ø 0,02
Ra 12,5
A
Základní Ra 12,5
povrchy obrobené po obvodu
Ra 25 povrchy bez odebírání materiálu ( např. řezané kyslíkem )
20
Je –li na většině součástí požadovaná stejná struktura povrchu, potom je na výkrese vytvořen zjednodušený zápis struktury povrchu tak, že se za převládající značku uvede v závorce : - základní značka bez dalšího označení - úplná značka pro určení struktury povrchu s jinými požadavky než má většina povrchů Zjednodušený zápis struktury povrchu je obvykle uveden v popisovém poli výkresu.
Řetězce údajů pro kontrolu funkcí povrchu: TYP VÝROBNÍHO PROCESU
BROUŠENO U ´´ X ´´ 0,08-0,8 / R z 8 max 3,3
M
HODNOTA PARAMETRU
SMĚR NEROVNOSTÍ
PŘEDEPSANÁ MEZ
HORNÍ ( U ) DOLNÍ ( L ) MEZ
VYHODNOCOVANÄ DÉLKA
TYP FILTRU PARAMETR PŘENOSOVÉ PÁSMO PROFIL
- označení U ( upper ) nebo dolní L ( lower ) předepsané meze - filtry typu „ X “. Normalizovaný je Gaussův filtr - přenosové pásmo ( okno filtrace ) je uvedeno hodnotou krátkovlnného nebo dlouhovlnného filtru - krátkovlnný filtr profilu (λs ) definuje rozhraní mezi drsností a kratšími složkami vln - dlouhovlnný filtr profilu (λc ) určuje rozhraní mezi složkami drsnosti a vlnitosti - profil ( R, W nebo P ) - parametr. ( Rz – je největší výška profilu )
21
- vyhodnocovaná délka jako počet základních délek R – profil, standardní vyhodnocovaná délka ln sestává z pěti základních délek lr W – profil, není žádná standardní ln P – profil, standardní vyhodnocovaná délka je rovna celkové délce prvku - předepsaná mez ( pravidlo 16% nebo pravidlo „max“ ) - hodnoty parametru v mikronech - typ výrobního procesu ( např. povrchy bez odebírání materiálu ) - směr nerovností : ┴ - kolmý k obrysové čáře M – libovolná C – přibližně kruhový ke středu povrchu, atd. - výrobní proces ( např, broušeno, frézováno )
Geometrické tolerance Jak již bylo psáno výše, zaměnitelnost součástí je podmíněna tím, že úchylky rozměrů, struktury povrchů a geometrické úchylky funkčních ploch nepřesáhnou stanovené mezní hodnoty, tj. aby součásti byly vyrobeny v předepsaných tolerancích. Geometrické tolerance tvaru a jejich značky : Úchylky tvaru Tolerance vztahující se k jednomu prvku Přímosti Rovinnosti
Kruhovitosti
Válcovitosti Tolerance vztahující sek jednomu prvku nebo dvěma ( a více ) prvkům Úchylky tvaru Obloukovitosti
Tvaru plochy
22
Úchylky orientace Tolerance vztahující se ke dvěma nebo více prvkům Rovnoběžnosti
Kolmosti
Tolerance vztahující se ke dvěma nebo více prvkům Úchylky orientace Sklonu Úchylky umístění
Polohy
Soustřednosti a souososti
Souměrnosti
Úchylky házení Kruhového ( obvodového a čelního )
Celkového ( obvodového a čelního )
23
příklad značky na výkrese : 0,01
tolerance přímosti
//
0,02
A
▼
zobrazení tolerance rovnoběžnosti dvou rovin - tolerovaná rovina musí ležet mezi dvěma rovnoběžnými rovinami, vzdálenými od sebe 0,02 mm a rovnoběžnými se základní rovinou A
A
┴
0,06
A
Ø ,1
A
Ø ,1
A-B
zobrazení tolerance kolmosti roviny k základní rovině - tolerovaná rovina musí ležet mezi dvěma rovnoběžnými rovinami,vzdálenými od sebe 0,06 mm a kolmými k základní rovině A
zobrazení tolerance souososti–osa tolerované díry musí ležet uvnitř válcového tolerančního prostoru o průměru 0,1 mm, jehož osa se shoduje se základní osou
Zobrazení tolerance celkového obvodového házení celkové obvodové házení nesmí být větší než 0,1 mm v kterémkoliv bodě na skutečném povrchu během několika otáček kolem základní osy A
pozn.: tvoří –li společnou základnu dva prvky ( A a B) označí se základna ve třetím poli tolerančního rámečku dvěma písmeny oddělenými spojovníkem A-B
24
Soustavy základen -jsou tvořeny dvěma, obvykle třemi samostatnými základnami, k nimž se musí předepsané požadavky splnit odděleně. Jestliže tvoří dva nebo tři prvky soustavu základen, jsou písmena označující základny zapsány do třetího a následujících polí tolerančního rámečku podle pořadí základen, které je dáno: - jejich důležitostí z hlediska funkce součásti a v souladu s ubýváním stupňů volnosti součásti Př. v tolerančním rámečku polohy dvou děr je uvedeno C A B – výklad pro toleranci polohy dvou děr je primární základnou rovina C, sekundární základnou osa díry A, terciární základnou rovina souměrnosti drážky pro pero B. Dílčí základny - mohou jimi být body, úsečky, malé plochy kruhové, nebo čtvercové Na výkresu jsou dílčí základny zapsány do kruhových rámečků rozdělených na dvě pole vodorovnou čarou. V horní části je uveden údaj o velikosti dílčí základny, ve spodním poli se uvádí písmeno základny a číslo ( např. A1 )
Ø4 A1
Závislé tolerance Zajištění funkcí a zaměnitelnosti součástí, zejména těch, které tvoří uložení lze využít a předepsat vzájemnou závislost rozměrových a geometrických tolerancí, čili použít závislé tolerance. Tuto závislost na výkresech součástí umožňuje předpis - podmínky obalové plochy ( značení E v kružnici ) , která má ideální tvar na maximu mater. - podmínky maxima materiálu ( značení M v kružnici ), umožňuje zvětšení předepsané geom. tolerance v závislosti na skutečném rozměru prvku, při zachování zaměnitelnosti součásti - podmínky minima materiálu ( značení L v kružnici ), dovoluje zvětšení geom. tolerance podobně jako podmínka maxima materiálu. Důvodem pro předpis může být např. zachování nejmenší tloušťky stěny mezi nálitkem a dírou.
25
Označování svarů na výkresech ČSN EN 22553 (05 3155) Označování svarů na výkresech je předmětem ČSN EN 22553 (třídící znak ČSN: 01 3155) svarové a pájené spoje - Označení na výkresech Označení zahrnuje: • • • •
základní značku doplňkovou značku údaj o rozměru spoje další doplňující údaje (zejména u výrobních výkresů)
Příklady svarové značky bez vidlice: Označení tupého svarového spoje V převýšený o 5 mm, 6 stehů délky 10mm a vzdálenost mezi stehy 15 mm
Označení koutového svaru tloušťky 4mm provedený po celé délce svařovaného dílu.
26
Doplňkové značky: Tvar povrchu spoje
Značka
Plochý Převýšený Vydutý Opracované přechody Podvaření Přivařená podložka Odnímatelná podložka
Kótování svarů - příklad jednoduché kóty svaru :
Rozměr svaru 6 mm, počet svarů je 5, délka svaru 60, jedná se o koutový svar převýšený.
Kreslení a kótování nýtovaných spojů Nýtované části se zobrazují ve složeném stavu . Samostatné detailní výkresy se kreslí pro díly které je třeba před nýtováním obrábět, lisovat, razit, ohýbat apod. Na výkrese je zakótován průměr nýtu po zatažení , tj průměr nýtové díry a hloubka díry obou nýtovaných částí a poloha nýtové díry zakótováním její osy, viz obr.
27
V seznamu položek se udává průměr a délka surového nýtu a číslo příslušné rozměrové normy.
Kreslení a kótování pájených a lepených spojů Místo spojení u těchto spojů se označí velni tlustou plnou čarou a do odkazové čáry nebo nad praporkem odkazové čáry se nakreslí značka : - pro pájení
- pro lepení
Švy pájené nebo lepené po obvodě jsou označeny kroužkem o průměru 3-5mm ve zlomu odkazové čáry. Druh pájky nebo lepidla je uveden nad praporkem odkazové čáry za grafickou značkou, nebo v technických požadavcích.
28
Pozice na výkrese sestavení Výkres sestavení je určen pro sestavení ( smontování ) montážní jednotky, přičemž za montážní jednotku je považován celý stroj, nebo ucelená část stroje, nebo svařovaná sestava. Výkres sestavení musí obsahovat : - zobrazení montážní jednotky, která dává představu o vzájemné poloze a vztahu jednotlivých částí jednotky - odkazy na části výrobků ( dříve pozice dílů montážní jednotky ) v pořadí čísel položek ( pozic ) podle seznamu položek ( kusovníku ) - údaje o svarech, pájených spojích - požadavky a údaje ( rozměry, tolerance, struktura povrchu ), které se mají zpracovat nebo kontrolovat při montáži, tj. podle výkresu sestavení - údaje o druhu uložení, jestliže se přesnosti uložení dosahuje kompenzačním prvkem apod. při montáži - hlavní rozměry ( délku, šířku, výšku ) a připojovací rozměry Ke každému výkresu sestavení je vypracován seznam položek obsahující seznam částí (pozic), které tvoří montážní jednotku. Pro zjednodušení obrazů se na výkrese sestavení může zobrazit : - součást bez vnitřních dutin - normalizovaná ( nakupovaná ) součást zjednodušeně - schematicky spojení částí výrobku
a,
b,
Označování pozic – a, nad lomenou odkazovou čarou ( přednostně ) b, v kroužku
Další způsoby
- c, v pokračování odkazové čáry d, „příbuzných“ pozic jednou odkazovou čarou
29
c,
d,
9 2 14 22
Pro zlepšení informační schopnosti výkresu lze na výkresech sestavení : - zobrazovat pohyblivé části výrobku v krajních polohách s příslušnými kótami - zobrazovat sousední výrobky a kótovat jejich polohu - uvádět údaje o funkci výrobku nebo o vztahu jeho částí Obvykle se nezobrazují: - zkosené hrany, zaoblení, zápichy, rýhování - vůle mezi vnitřní a vnější součástí - nápisy na tabulkách, firemních štítcích nebo stupnicích ( zobrazuje se obrys tabulek ) Popisové pole a seznam položek ( kusovník ) Umístění v pravém dolním rohu výkresu. Uvádějí se v něm identifikační, popisné a administrativní údaje. Seznam položek ( kusovník ) Přísluší vždy k výkresu sestavení na formátu A4. Pro každý výkres sestavení je samostatný. Ve sloupci Číslo položky je uvedeno číslo odpovídající odkazu na část výrobku na příslušném výkrese. Ve sloupci Název –označení je uveden buď název položky, nebo je-li součást normalizovaná její norma Ve sloupci Hmotnost je uvedena hmotnost jednoho kusu příslušné položky Ve sloupci Množství počet kusů dané položky Jednotlivé položky, vyplněné podle záhlaví jsou odděleny řádky a postupují směrem dolů v pořadí : - montážní jednotky vyráběné podle výkresů sestavení - součásti vyráběné podle samostatných výkresů - součásti vyráběné bez výkresů - nakupované montážní jednotky a součásti
30
Předepisování normalizovaných šroubů a matic v kusovníku Šroub M10 x 50 ČSN 02 1101 . 2 5 velikost závitu
úprava povrchu mechanické vlastnosti ( třída pevnosti )
délka šroubu
rozměrová norma Matice M10 ČSN 02 1401 . 2 1 velikost závitu
úprava povrchu mechanické vlastnosti ( třída pevnosti ) rozměrová norma
Podložka 21 ČSN 02 1702 . 1 2 rozměr podložky ( průměr otvoru )
úprava povrchu materiál rozměrová norma
Šrouby a matice podle ČSN harmonizovaných s EN Šroub se šestihrannou hlavou ISO 4014 – M12 x 80 – 8.8 Šestihranná matice ISO 4032 – M12 - 8 pevnostní třída ( mechanické vlastnosti )
31
Předepisování spojovacích čepů a pojistných kroužků v kusovníku Čep 16 x 50 ČSN 02 2102 . 0 5 průměr válcové části čepu
úprava povrchu materiál
délka válcové části čepu rozměrová norma
Čep podle ČSN harmonizované s EN: Čep ISO 2340 - B - 20 x 100 -St rozměrová norma
automatová ocel jmenovitá délka jmenovitý průměr tvar čepu
Předepisování kolíků v kusovníku Kolík 12 x 100 ČSN 02 2150 . 2 průměr válcového kolíku materiál délka kolíku
rozměrová norma Kolík podle ČSN harmonizované s EN: Válcový kolík ISO 2338 - A - 6 x 30 -St rozměrová norma
automatová ocel jmenovitá délka
tvar kolíku
jmenovitý průměr
32
Předepisování normalizovaných per v kusovníku
Pero 10 e7 x 8 x 36 ČSN 02 2562 šířka b výška h délka l rozměrová norma
Pružiny
Technické údaje ve výrobní dokumentaci pro pružiny šroubovité válcové tlačné obsahují: - zobrazení pružiny ( jiný průřez než kruhový je nutno označit, pravá šroubovice je obvyklá, LH – levá, tvar konců pružiny se uvádí nad popisové pole ). Např.: Konce pružiny : Tvar D - informace o působení pružiny v pracovním diagramu
Ložiska a těsnění – schematické zobrazení na výkresech
Obecné schematické zobrazování těsnění
Směr utěsnění není důležitý
směr utěsnění je nutné naznačit
33
obecné
podrobné : - radiální kul. ložisko jednořadé
radiální kul. lož.dvouřadé
naklápěcí
axiální jednosměrné
Hřídelové spojky schématické zobrazení :
1 – hnací hřídel 2 – hnaný hřídel 3 – hnací člen 4 – hnaný člen 5 – spojující člen
2 1
3
4
5
34
Technické materiály – zobrazování průřezů
Ø
tyč kruhová
□
tyč čtvercová tyč obdélníková plochá tyč šestihranná
tyč L rovnoramenná
tyč I
tyč U
TR Ø P
trubka kruhová
plech
35
Označování ocelí ke tváření v kusovníku
1x xx x . x x stupeň přetváření stav oceli v závislosti na tepelném zpracování - 0 – tepelně nezpracováno 1 – normalizačně žíháno 2 – žíháno, s uved.způsobu přibližná mez pevnosti v tahu v desítkách MPA 3 – žíháno na měkko třída oceli 4 – kaleno 5 – normalizačně žíháno a popuštěno 6 – zušlechtěno na dolní pevnost, obvyklou u příslušné oceli 7 – zušlechtěno na střední pevnost, obvyklou u přísl.oc. 8 – zušlechtěno na hor. pevnost, obvyklou u přísl.oc. 9 – stavy, které nelze označit číslicí 0 až 8 Číslo normy se u většiny kovových materiálů shoduje s jeho značkou. Např. šedá litina je na výkrese předepsána značkou 42 2415 a materiálový list je označen ČSN 42 2415. Cínová bronz na kluzná ložiska se na výkrese zapíše 42 3216 a materiálový list je označen ČSN 42 3216. Pouze u oceli ke tváření, které jsou v dokumentaci označovány pětimístným číslem, se číslo normy ( materiálového listu ) liší o čtyřku předřazenou před značku oceli. Např. materiálový list oceli 11 373 je onačen ČSN 41 1337. Označování ocelí ke tváření podle evropských norem ( EN ) Používají se dva způsoby : - systém zkráceného označování podle ČSN EN 10027 – 1 ( 42 0011 ): 95 - systém číselného označování podle ČSN EN 10027 2 ( 42 0012 ): 95 Porovnání označení tvářených ocelí : Označení oceli podle ČSN
podle ČSN EN číselně
značkou 11 373 11 600 12 020 12 060 14 220
S235JRG1 E335 C16E C55E4 16 MnCr5
1.0036 1.0060 1.1148 1.1203 1.7131
36
Předepisování tepelného zpracování na výkresech
Na výkresu se slovně předepisuje konečný stav součásti po tepelném zpracování, např. „ KALENO“, „KALENO A POPUŠTĚNO“, „ CEMENTOVÁNO, KALENO A POPUŠTĚNO“ Dále se předepisuje požadovaná tvrdost, hloubka tepelně zpracované vrstvy, případně další údaje, např. údaje o pevnosti. Je možno vyznačit i místo kontroly na součásti. Hloubka tepelně zpracované vrstvy se udává jako hloubka povrchově kalené vrstvy ( SHD ), hloubka cementované vrstvy ( CHD ), hloubka zakalení ( FHD ), nebo hloubka nitridované vrstvy ( NHD ). Ke každé hodnotě tvrdosti i hloubce vrstvy musí být uvedeny jejich mezní úchylky a to největší možné z hlediska zajištění funkce součásti.
Tepelné zpracování celé součásti - požadované tepelné zpracování se předepisuje slovně nad popisovým polem výkresu, např. : ŽÍHÁNO KE SNÍŽENÍ VNITŘNÍHO PNUTÍ +4 KALENO NA ( 60 0 ) HRC KALENO A POPUŠTĚNO NA ( 59 0 ) HRC +4 CEMENTOVÁNO,KALENO A POPUŠTĚNO NA ( 60 0 ) HRC, CHD = 0,8 0 +0,4
Místní tepelné zpracování Plochy, pro něž se předepisuje tepelné zpracování, jsou označeny tlustou čerchovanou čarou vně obrysu součásti
POVRCHOVĚ KALENO PLAMENEM NA ( 620 +1600 ) HV 10 FHD 500 = 0,6 +0,60
- místní tepelné zpracování . Charakteristické údaje pro stav po povrchovém kalení jsou tvrdost a hloubka zakalené vrstvy
37
Označování ocelí na odlitky v kusovníku
příčná mez pevnosti v tahu v desítkách MPA
42 xx xx . x x způsob odlévání stav oceli v závislosti na tepelném zpracování (tabulka u označ.ocelí ke tváření) 26-nelegované oceli na odlitky, 27,28,29 – legované oceli na odlitky třída norem - hutnictví
Označování litin v kusovníku
příčná mez pevnosti v tahu v desítkách MPA
42 2x xx . x x způsob odlévání ( do pískových forem, kovových forem, pod tlakem, atd. ) stav litiny v závislosti na tepelném zpracování (tabulka u označ.ocelí ke tváření) druh litiny : 23 – tvárná, 24 – šedá , 25 bílá a temperovaná třída norem - hutnictví
Označování neželezných kovů v kusovníku sudá číslice 0,2,4,6,8 – kovy a slitiny pro tváření, lichá číslice 1,3,5,7,9 –slévárenské slitiny 42
x x x x . x x – tvářené výrobky – stav a jakost ( vyjádřeno dvojčíslím ) odlitky – způsob tepel. zpracování ( druhá číslice neobsazena ) dvojčíslí ze čtvrté a páté číslice určuje skupinu kovů a slitin 3 – těžké kovy, 4 – lehké kovy třída norem
Elektrotechnické výkresy – elektrotechnická schémata 38
V elektrotechnice si praxe vynutila další speciální druhy výkresové dokumentace. Je to například výkresová dokumentace pro výrobu polovodičových součástí, integrovaných obvodů, plošných spojů, vodičových svazků apod. Elektrotechnickou konstrukční, nebo projektovou dokumentaci tvoří celý soubor grafických a textových dokumentů. Jeden z nejdůležitějších druhů konstrukční dokumentace tvoří elektrotechnická schémata, která jsou doplněna výkresy, tabulkami, diagramy a slovním popisem funkce zařízení. Pro kreslení elektrotechnických schémat platí ČSN 013107, nebo ČSN EN 61082 – 1 až 4. Pro znázornění jednotlivých komponent se používají schématické značky. Komponenty jsou funkční prvky, části el. obvodu, které jsou schopny vykonávat samostatnou funkci, ale netvoří samostatný konstrukční prvek ( např. vinutí rotoru ) Součástka – část el. obvodu, která samostatně vykonává určitou funkci a tvoří samostatný konstrukční celek ( např. relé ) Funkční jednotka – soubor součástí a mechanických dílů tvořících samostatný el. obvod, který plní jednu nebo více základních funkcí a zpravidla tvoří jeden konstrukční celek ( např. zesilovač ) Funkční celek – soubor funkčních jednotek, které plní jednu nebo více funkcí, ale nemusí tvořit jeden konstrukční celek. Soubor – soubor funkčních jednotek, které plní jednu nebo více funkcí a tvoří samostatný konstrukční celek, určený k montáži do zařízení. Elektrotechnická schémata se dělí – - podle hlediska které schéma sleduje na: - schéma sledující elektrické zapojení - schéma sledující jiná hlediska - podle účelu na : - schémata vysvětlující, tj. bloková, přehledová, obvodová - schémata provádějící, tj. zapojovací, situační a schéma rozvodu Druhy schémat : Přehledové schéma – poměrně jednoduché schéma, obvykle v jednopólovém provedení zobrazuje hlavní vzájemné vztahy nebo spojení uvnitř systému. Blokové schéma – je schéma přehledové, které používá převážně blokové značky. Mapa sítě – znázorňuje síť na mapě ( elektrárny, transformátorovy ) Funkční schéma – znázorňuje detaily činností instalace Logické schéma – funkční schéma se značkami pro lineární logické prvky Ekvivalentní obvodové schéma- pro rozbor a výpočet charakter.chování Obvodové schéma – znázorňuje skutečné provedení obvodů, systémů, subsystémů, instalace atd. Schéma funkčních svorek – rozhraní spojů a popis vnitřních funkcí Programové schéma nebo tabulka – detailně znázorňuje prvky Montážní výkres – montážní předpis pro rozmístění komponent Zapojovací schéma nebo tabulka – seznam spojů instalace nebo zařízení Lokální schéma nebo tabulka – seznam spojů uvnitř konstrukční jednotky Propojovací schéma nebo tabulka – znázorňuje spoje mezi konstrukčními jednotkami
39
Zapojovací schéma nebo tabulka svorek – znázorňuje svorky, konstrukční jednotky, vnitřní, eventuelně vnější spoje ke svorkám Kabelové schéma ( tabulka, nebo seznam ) – informace o kabelech a vodičích, jejich označení a umístění Při kreslení schémat se používá normalizovaných značek ( norma určuje i velikost značek ), pro znázornění komponent a částí systému a elektrické, logické či funkční vztahy se kreslí čarami, vodorovnými, nebo svislými. Do schémat se mohou uvést typová označení, technické údaje, jmenovité hodnoty a podobně. Schémata, která slouží jako výrobní podklady mají popisové pole. Seznam položek ( elektrické součástky ) , se uvede jako samostatná příloha výkresu obvodového schémata. Další přílohy: Seznam spojů – propojení mezi jednotlivými pájenými plochami. Výkres testovacích bodů – určuje měřící jednotky při kontrole správnosti propojení. Data pro osazovací automat –( např. na disketě ), pro řízení automatu na osazování součástek do desek. Příklad seznamu položek :
Název součástky
Označení
Rezistor
R1, R2, R4, R5
Dioda Tranzistor
Hodnota 1K
Typ
počet kusů
TR 191
4
V1
KA 501
1
V2
KC 508
1
Elektrotechnická schémata se kreslí v následujících znázorněních : Nerozložené znázornění – části složité značky jsou umístěny pohromadě. Je zde časté křížení čar. Polorozložené znázornění – umístění je podřízeno přehlednému rozložení obvodů. Rozložené znázornění – značky a prvky jsou umístěny ve schématech s ohledem na dobrou čitelnost rozložených obvodů. Opakované znázornění – každá funkčně nezávislá část komponentu je zobrazena v nerozloženém znázornění opakovaně na dvou nebo více místech schématu. Shodným písmenočíslicovým označením je jasné, že se jedná pouze o jeden prvek. Skupinové znázornění – značky jednotlivých prvků komponent jsou ohraničeny rámečkem. Rozptýlené znázornění – komponenty jsou kresleny zvlášť z důvodu přehlednosti.
Schematické značky v elektrotechnických výkresech
40
všeobecná doplňková - polovodičová dioda - neionizující záření
spojení vodičů s odbočením
podrobná - fotodioda
bloková - můstkový usměrňovač
spojení vodičů se dvěma odbočeními
vodiče nejsou spojeny
Všeobecná značka – je vždy společná pro určitou skupinu prvků se shodnou základní funkcí Doplňková značka – zpřesňuje význam všeobecné, nemůže být nakreslena samostatně Podrobná značka – kombinace značky všeobecné a doplňkové Bloková značka – zobrazuje přístroj nebo zařízení jako celek
Přehled elektrotechnických součástek součástka
značka
funkce v obvodu
ampérmetr
měření elektrického proudu
anténa
příjem elektromagnetického vlnění
baterie
zdroj elektromotorického napětí
cívka cívka s jádrem dioda (polovodičová)
indukce (vytvoření magnetického pole) elektromagnet, tlumivka usměrnění střídavého proudu, nelineární prvek obvodu, detektor AM modulace
elektromotor
přeměna elektrické energie na mechanickou energii
fotodioda
ovlivnění elektrického proudu světlem
fototranzistor
ovlivnění elektrického proudu světlem
41
galvanometr
indikace elektrického proudu
generátor
mechanický zdroj elektrické energie
kondenzátor
uchování elektrického náboje, filtrace, oddělení střídavé složky
mikrofon
přeměna zvuku na elektrický signál
obrazovka
zobrazení elektrického signálu na stínítku obrazovky
potenciometr
změna elektrického napětí změnou odporu
regulovatelný kondenzátor relé reostat
v LC obvodu změna rezonanční frekvence elektromagnetického kmitání změnou elektrické kapacity sepnutí/rozpojení elektrického obvodu řídícím elektrickým obvodem změna elektrického proudu změnou elektrického odporu
reproduktor
přeměna elektrického signálu na zvuk
rezistor
odpor elektrického proudu
spínač
sepnutí/rozpojení el. obvodu
svorka
připojení elektrického zdroje
tavná pojistka
ochrana proti zkratu (nadproudu)
termočlánek
tepelný zdroj elektrické energie
transformátor
transformace střídavého elektrického napětí a proudu
tranzistor NPN
zesílení změn elektrického signálu
tranzistor PNP
zesílení změn elektrického signálu
uzel
vodivé spojení několika vodičů
vodič
vodivé propojení několika součástek
voltmetr
měření elektrického napětí
zdířka (zásuvka)
místo připojení vnějšího elektrického zdroje
42
zesilovač
zesílení elektrického signálu
zvonek
přeměna elektrické energie na mechanické kmitání
žárovka (světelný zdroj)
přeměna elektrické energie na světlo (a teplo)
43