Orientace v terénu s mapou Orientace v terénu zahrnuje usměrnění (orientaci) mapy podle světových stran, určení vlastního stanoviště na mapě vzhledem k okolním terénním tvarů a předmětům a srovnání terénu s mapou a naopak. Rozsah a podrobnost orientace závisí na úkolu, časových možnostech, složitosti terénu, povětrnostních podmínkách a denní době. Významným faktorem je rovněž podrobnost použité mapy. Veškeré tyto činnosti se mohou provádět na místě nebo za pochodu. Cílem zaměstnání je naučit a prakticky procvičit práci s mapou v terénu. Učební otázky: 1. Usměrnění mapy 2. Určení vlastního stanoviště 3. Topografická orientace 4. Orientace podle mapy za pochodu 5. Praktické procvičení
Učební otázka č. 1 – usměrnění mapy Usměrnit mapu znamená natočit mapu tak, aby směry světových stran na mapě souhlasily se směry světových stran v přírodě. Pokud dosáhneme tohoto stavu, pak všechny čáry na mapě svou orientací souhlasí s odpovídajícími čarami v terénu. Nejpoužívanější způsoby využívanými v praxi je usměrnění mapy podle terénních čar a podle buzoly. Usměrnění mapy podle terénních čar Usměrnění mapy podle terénních čar patří mezi jednoduché metody a je založena na přímém srovnání obsahu mapy s reálnou terénní situací. Tento způsob můžeme použít pouze v případě, že terén je přehledný nebo když nemáme kompas nebo buzolu. Navíc je orientace provedená touto metodou pouze přibližná. Vlastní usměrnění provedeme následujícím způsobem: a) Postavíme se na nějakou terénní čáru v terénu (silnice, železnice, břeh řeky, elektrická vedení apod.). Z praktického hlediska je vhodné zvolit linii, jejíž obraz v mapě je dostatečně dlouhý. b) K obrazu této čáry na mapě přiložíme pravítko a otáčíme mapou dokud se směr terénní čáry na mapě nekryje se směrem čáry v terénu. c) Správnost směru kontroluje podle význačných terénních tvarů a předmětů (při chybě může být mapa otočena o 180°).
Výhodné je, jestliže známe polohu svého stanoviště na mapě. V tomto případě můžeme potřebnou terénní čáru nahradit přímou spojnicí stanoviště a jednoho nebo více orientačních bodů. Usměrnění mapy pomocí buzoly V terénu bez liniových objektů musíme k usměrnění mapy použít buzoly. Jde o jednoduchou metodu s následujícím postupem: a) K západnímu nebo východnímu okraji mapy přiložíme buzolu tak, aby se 0° a 180° dílek stupnice kryly s rámem mapy. b) Otáčíme mapou tak, aby severní hrot magnetky buzoly ukazoval na stupnici hodnotu příslušné magnetické deklinace (δ). Pozn.: Mapa je zorientována správně pouze tehdy, jestliže jsme vzali v potaz hodnotu magnetické deklinace. Magnetickou deklinaci nemusíme brát v potaz, jestliže její hodnota je menší než jeden dílek stupnice buzoly. V tomto případě se hrot magnetky nastavuje rovnoběžně s rámem
Učební otázka č. 2 – Určení vlastního stanoviště Lokalizace polohy vlastního stanoviště je velmi důležitá pro všechny způsoby orientace, včetně orientace v terénu s mapou. Jde o přesné určení polohy stanoviště jak v terénu, tak i na mapě. Nejpoužívanějšími způsoby určení vlastního stanoviště jsou určení od blízkých orientačních bodů a protínání. Využití blízkých orientačních bodů Využití blízkých orientačních bodů je metoda určení polohy vlastního stanoviště , která předpokládá znalost jasně identifikovatelných bodů v blízkosti stanoviště. a) Provedeme usměrnění mapy některým ze způsobů, které byly popsány v předcházející části. b) Zvolíme dva nebo tři blízké orientační body spolehlivě identifikované na mapě i v terénu. c) Odhadem vzdáleností d1, d2, d3 a určením směrů z bodů P1, P2 a P3 stanovíme na mapě polohu vlastního stanoviště. Pokud se některý z orientačních bodů nachází velmi blízko určíme polohu stanoviště přímým změřením (odkrokováním). Je-li naše stanoviště na bodě, který je znázorněn na mapě, jde především o to tento bod pomocí známých orientačních bodů bezpečně identifikovat. Pozn.: V členitém terénu je vhodné upřesnit polohu stanoviště s ohledem na terénní tvar na němž se stanoviště nachází (na kupě, hřbetě apod.).
Metoda protínání Metoda protínání je způsob určení vlastního stanoviště s využitím vzdálených orientačních bodů nebo terénních čar. Metoda protínání zpět Metoda protínání zpět se využívá ve volném terénu, mimo terénní čáru, kdy se určí vlastní stanoviště protnutím ze dvou až tří směrů. a) Usměrníme mapu. b) V terénu a na mapě zvolíme dva až tři orientační body, pokud možno v širokém úhlovém rozestupu c) K orientačním bodům P1 a P2 na mapě postupně přikládáme pravítko tak, aby podél jeho hrany bylo vidět příslušné orientační body v terénu (P1) a (P2). Vykreslíme přímky na orientační body. d) Poloha hledaného stanoviště se nachází v průsečíku přímek P1(P1) a P2(P2). Pozn.: Úhly rozestupu by neměly být menší než 30°. Při použití tří orientačních bodů se záměrné přímky neprotnou v jednom bodě, ale vytvoří trojúhelník. Hledané stanoviště je přibližně v těžišti tohoto trojúhelníka. Metoda protínání ze strany Metoda protínání ze strany je způsob určení vlastního stanoviště, kterou využijeme nacházíme-li se na terénní čáře (silnice, železnice, břeh řeky, elektrická vedení apod.), kdy polohu určíme jejím protnutím záměrnou přímkou ze strany. a) Usměrníme mapu. b) Přibližně v kolmém směru na terénní čáru zvolíme orientační bod P3. c) Při zachování usměrnění mapy vedeme pravítkem záměrnou přímku z orientačního bodu na mapě na orientační bod (P3) v terénu. d) V místě protnutí přímky P3(P3) s obrazem terénní čáry je určované stanoviště.
Učební otázka č. 3 – Topografická orientace Topografická orientace, tedy srovnání terénních předmětů a tvarů v zájmové oblasti s mapovým podkladem spočívá v postupném určování jednotlivých prvků v terénu a jejich ztotožnění na mapě nebo naopak. Srovnání terénu s mapou Srovnání terénu s mapou znamená přesné ztotožnění viditelných terénních tvarů a předmětů s jejich obrazem na mapě. a) Část terénu, který srovnáváme s mapou rozdělíme na zóny (nejbližší, střední a vzdálená). Hloubka zón závisí na viditelnosti a rozlehlosti terénu. b) Co nejpřesněji usměrníme mapu a určíme vlastní stanoviště. c) Odhadneme vzdálenost k hledanému předmětu a převedeme ji do měřítka mapy. d) Tuto vzdálenost vyneseme na mapě na myšlenou spojnici stanoviště – předmět.
e) Na konci vynesené vzdálenosti najdeme na mapě příslušný předmět. Obdobně postupujeme u všech dalších předmětů v jednotlivých zónách. Srovnání mapy s terénem Srovnání mapy s terénem se provádí obdobně. a) Co nejpřesněji usměrníme mapu a určíme vlastní stanoviště. b) Část terénu, který srovnáváme s mapou rozdělíme na zóny. c) Vzdálenosti změřené na mapě převedeme na skutečnou vzdálenost. d) Tuto vzdálenost odhadem vyneseme na prodlouženou přímku stanoviště – předmět. e) Na konci vynesené vzdálenosti najdeme na mapě příslušný předmět.
Učební otázka č. 4 - Orientace za pochodu s mapou Orientace v terénu podle mapy za pochodu se řídí obdobnými pravidly jako orientace mapy na místě a zahrnuje usměrnění mapy, určení vlastního stanoviště a srovnání mapy s terénem. Cílem této orientace je řízení a kontrola pochodu (přesunu) a neustála znalost aktuální polohy za pochodu. Její odlišnost spočívá v tom, že stanoviště je pohyblivé, mění se směr a rychlost pohybu. Z těchto důvodů musí orientace probíhat rychle a soustřeďuje se zpravidla na bezprostřední okolí osy pochodu. Příprava pochodu Příprava pochodu spočívá ve zvolení osy pochodu. Tu zpravidla nevolíme co nejkratší, ale vybíráme takovou, která je nejschůdnější, která má skryt a co nejméně překážek. Při volbě osy uplatňujeme požadavek, aby pochod byl časově co nejkratší. Tato etapa zahrnuje: a) Zakreslíme osu pochodu do příslušného měřítka mapy (obvykle do mapy měřítka 1 : 100 000). b) Rozdělíme osu pochodu na úseky v závislosti na obtížnosti orientace. c) Prostudujeme úseky trasy s důrazem na průjezdy sídly, křižovatky komunikací nebo lesní úseky a volíme vhodné orientační body jako jsou trigonometrické body, elektrická vedení nebo výrazné terénní tvary. d) Usměrníme mapu, případně zjistíme směr výjezdu z prostoru soustředění do výchozího místa pochodu. Orientace podle mapy za pochodu Orientaci podle mapy za pochodu můžeme provádět při pěším přesunu nebo na vozidlech, kdy jsou využívány převážně existující komunikace. a) Usměrníme mapu na výchozím bodě. b) Není-li z výchozího bodu vidět první orientační bod, zvolíme mezilehlý bod.
c) Po dosažení mezilehlého bodu provedeme znovu usměrnění mapy a případně zvolíme další mezilehlý bod. d) Tento postup opakujeme pro jednotlivé úseky trasy až po dosažení cílového bodu. e) Za pochodu sledujeme terén a okolní objkety a srovnáváme je se zákresem na mapě. f) Průběžně vyznačujeme svůj postup do mapy. Pozn.: Při orientaci v městech využíváme topografické mapy měřítka 1 : 25 000. V zalesněném prostoru volíme jako orientační body průseky, křižovatky cest, hranice lesa a výrazné terénní tvary.
Učební otázka č. 5 – Praktické procvičení Cílem praktického procvičení je vyzkoušet si výše uvedené teoretické poznatky v praxi. Proveďte usměrnění mapy, určete vlastní stanoviště a srovnejte mapu s terénem. Dle zadaných souřadnic vyznačte na topografické mapě body, které kopírují osu pochodu. Určete si mezilehlé body pochodu a zakreslete si je na mapu. Následně proveďte samotný pochod.
