ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV Za Nádražím 222, 381 01 Český Krumlov
ABSOLVENTSKÁ PRÁCE V ČELE VČELA
Autor práce: Jitka Nováková, IX.C Konzultant: Mgr. Irena Petráňová Školní rok: 2014–2015
©2010 Základní škola Český Krumlov, Za Nádražím 222
[email protected]
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 4 1
VČELA MEDONOSNÁ (APIS MELLIFERA) ......................................................................................... 5 1.1 MATKA ...................................................................................................................................................... 5 1.2 TRUBEC ..................................................................................................................................................... 6 1.3 DĚLNICE .................................................................................................................................................... 6 1.3.1 Čistička ............................................................................................................................................ 7 1.3.2 Kojička ............................................................................................................................................. 7 1.3.3 Stavitelka ......................................................................................................................................... 7 1.3.4 Zpracovatelka potravy ..................................................................................................................... 7 1.3.5 Strážkyně česna ............................................................................................................................... 8 1.3.6 Létavka ............................................................................................................................................ 8
2
VČELÍ PRODUKTY ................................................................................................................................... 8 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6
3
MED ........................................................................................................................................................... 8 PROPOLIS ................................................................................................................................................... 9 PYL ............................................................................................................................................................ 9 MATEŘÍ KAŠIČKA ..................................................................................................................................... 10 VČELÍ VOSK ............................................................................................................................................. 10 VČELÍ JED ................................................................................................................................................ 10
VČELAŘENÍ − „KONÍČEK, KTERÝ ODBOURÁVÁ STRES“ ......................................................... 11 3.1 3.2 3.3 3.4
HISTORIE VČELAŘENÍ ............................................................................................................................... 11 MODERNÍ VČELAŘENÍ .............................................................................................................................. 12 POTŘEBY KE VČELAŘENÍ .......................................................................................................................... 13 VČELAŘSKÝ ROK ..................................................................................................................................... 13
ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 15 ANOTACE ........................................................................................................................................................... 16 LITERATURA .................................................................................................................................................... 17 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................................ 18 PŘÍLOHA 1 ......................................................................................................................................................... 18 PŘÍLOHA 2 ......................................................................................................................................................... 18 PŘÍLOHA 3 ......................................................................................................................................................... 19 PŘÍLOHA 4 ......................................................................................................................................................... 19 PŘÍLOHA 5 ......................................................................................................................................................... 20 PŘÍLOHA 6 ......................................................................................................................................................... 21 PŘÍLOHA 7 ......................................................................................................................................................... 21 PŘÍLOHA 8 ......................................................................................................................................................... 22 PŘÍLOHA 9 ......................................................................................................................................................... 22 PŘÍLOHA 10 ....................................................................................................................................................... 23 PŘÍLOHA 11 ....................................................................................................................................................... 24 PŘÍLOHA 12 ....................................................................................................................................................... 24 PŘÍLOHA 13 ....................................................................................................................................................... 25 PŘÍLOHA 14 ....................................................................................................................................................... 25 PŘÍLOHA 15 ....................................................................................................................................................... 26 PŘÍLOHA 16 ....................................................................................................................................................... 26 PŘÍLOHA 17 ....................................................................................................................................................... 27 PŘÍLOHA 18 ....................................................................................................................................................... 27 PŘÍLOHA 19 ....................................................................................................................................................... 28 PŘÍLOHA 20 ....................................................................................................................................................... 29 PŘÍLOHA 21 ....................................................................................................................................................... 30 PŘÍLOHA 22 ....................................................................................................................................................... 31 PŘÍLOHA 23 ....................................................................................................................................................... 32 PŘÍLOHA 24 ....................................................................................................................................................... 32
2
PŘÍLOHA 25 ....................................................................................................................................................... 33 PŘÍLOHA 26 ....................................................................................................................................................... 34
3
Úvod „Pokud by na Zemi zmizely včely, zbývají lidem jen čtyři roky života“ -
A. Einstein
Znamená to, že včely jsou pro život lidí a rostlin velmi důležité. Vzhledem k tomu, že v naší rodině se chov včel, tedy včelaření, dědí, byl pro mě výběr tohoto tématu jednoznačný. Včelaření je krásný a prospěšný koníček, kterému bych se v budoucnu chtěla věnovat.
4
1 Včela medonosná (Apis mellifera) Včela medonosná (latinsky Apis mellifera) je z čeledi včelovitých a patří do řádu blanokřídlých. Včely jsou významnými opylovači hmyzosnubných rostlin. Tento sociální hmyz žije v trvalém společenstvu – včelstvu, kde žije 5 000 − 80 000 jedinců (počet jedinců závisí především na ročním období a síle včelstva). Skládá se ze tří kast: jedné matky (dokonalá samička), několika stovek trubců (samečci) a několika tisícovek dělnic (nedokonalé samičky) [Příloha 1]. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí. Jeden bez druhého nemohou vykonávat svou funkci a následně zahynou.
1.1 Matka Matka [Příloha 3] (někdy také nazývána jako včelí královna) je jediná včelí samička ve včelstvu, která má plně vyvinuté pohlavní orgány a jako jediná může klást oplozená vajíčka. Vajíčko, ze kterého se matka líhne, je naprosto stejné jako vajíčko, ze kterého se líhnou dělnice. Včely si ji však vyvolily za svou novou matku. Zatímco larva dělnice dostane mateří kašičku pouze na začátku svého vývoje, larva matky se v mateří kašičce doslova koupe a krmí se jí po celou dobu svého vývoje. Matka se líhne po 16 dnech. Protože dorůstá délky kolem dvou centimetrů, musí mít i svou vlastní velikost buňky tzv. matečník. Matečníky tvoří včelstvo, pokud cítí, že potřebují novou matku, nebo když je jich v úle hodně a část chce úl opustit tzn. vyrojit se. V tuto dobu najdeme matečníků ve včelstvu více, ale většinou zůstává matka, která se vylíhne jako první. Ta najde ostatní matečníky, vykouše je a nevylíhnuté matky zabije žihadlem. Po 14 dnech od narození vylétá matka na snubní prolet. Zde se za letu spáří s několika trubci. Po spáření trubci umírají a matka se vrací do úlu. Spermie matka uchovává v semenném váčku, kde jí vydrží po celý její život. Matka se dožívá až 5 let a klade až 2000 vajíček denně což znamená, že hmotnost nakladených vajíček za den je větší než hmotnost matky. Aby ji včelaři
5
lépe našli a věděli, jak je matka stará, značí ji barevnou tečkou na hrudi nebo jí nalepí terčík s číslem. Je zaveden mezinárodní systém pěti barev [Příloha 3].
1.2 Trubec Trubec [Příloha 4] je včelí sameček. Ve včelstvu žije několik stovek těchto jedinců. Matka se z nějakého důvodu rozhodla naklást neoplozené vajíčko, a díky tomu se vylíhl trubec. Trubec se líhne po 24 dnech. Posláním trubce je oplodnit matku. Poté co s matkou odletí na snubní prolet, se do úlu už nevrací, protože po spáření s matkou hyne a mrtvý padá k zemi. Trubci také pomáhají zahřívat a větrat úl. Trubec dorůstá délky 15 − 20 mm a je širší než dělnice nebo matka. Díky této šířce také potřebuje ke svému vývoji větší (trubčí) buňku. Trubci nemají žihadlo. Můžeme je v úle najít zpravidla jen v létě. Dělnice je koncem léta vyhánějí z úlu. Přes zimu v úle nezůstávají, protože jejich poslání již bylo naplněno a v úle nejsou potřeba.
1.3 Dělnice Dělnice [Příloha 5] je nedokonalá včelí samička. Nemá totiž plně vyvinuté pohlavní orgány, protože nebyla krmena pouze mateří kašičkou, jako je tomu u matky. V jednom případě se z dělnic může stát i kladoucí včela (trubčice). A to pokud včelstvo přijde o matku a již nemá žádná vajíčka ani plod, ze kterých by novou matku vychovalo. Tato trubčice však klade pouze neoplozená vajíčka. Dělnice se líhne po 21 dnech. Po vylíhnutí začne hned její práce v úle. Za svůj život vystřídá mnoho prací, které se odvíjí podle jejího věku. Po narození se z ní postupně stává čistička, kojička, stavitelka, zpracovatelka potravy, strážkyně česna a létavka. Ve včelstvu žije přes léto asi 60 tisíc dělnic. Přes zimu jich je však v úlu pouze kolem 10 tisíc. Délka života dělnic závisí na tom, v jaké době se vylíhla. Vylíhla-li se ve vrcholném rozvoji včelstva a intenzivní snůšky (v létě), její délka života se pohybuje pouze od 3 do 5 týdnů. V bezsnůškových obdobích žije dělnice poměrně déle. Zvláštní životní podmínky mají tzv. zimní včely. To jsou včely, které se líhnou na 6
konci léta a na podzim, když už jsou všechny práce v úlu hotové a úl je připraven na zimu. Tyto včely už neprochází klasickými pracemi jako obvykle. Zůstávají fyziologicky mladé - dlouhověké. V zimě se seskupí do chomáče, kde jedinou jejich prací je udržování stálé přiměřené teploty. Veškeré práce, které zastávají mladušky, začnou tyto včely vykonávat až na jaře. Teprve tehdy se jim plně vyvinou hltanové a poté i voskové žlázy. Tyto včely tedy žijí 7 − 9 měsíců.
1.3.1 Čistička Čerstvě vylíhnuté mladušky jsou o poznání světlejší a menší než starší včely v úle. Po několika hodinách od vylíhnutí začínají uklízet a čistit buňky, které tak připravují pro matku k zakladení.
1.3.2 Kojička Asi třetí den po vylíhnutí se ze včely čističky stává včela kojička. Díky hltanovým žlázám, které se v tomto období vyvíjejí. Jejím úkolem je zásobovat včelí plod mateří kašičkou smíchanou s medem a pylem.
1.3.3 Stavitelka Zatímco hltanové žlázy asi 11. den zaprahují, činnost voskových žláz se zvyšuje. Včela začíná produkovat vosk. Stává se tedy stavitelkou včelího díla pracující uvnitř úlu.
1.3.4 Zpracovatelka potravy Dělnice se mezi 15. a 18. dnem stává zpracovatelkou potravy. Nektar a pyl ukládá do buněk.
7
1.3.5 Strážkyně česna Dalším stádiem dělnic je strážkyně česna [Příloha 6]. Tato včela má za úkol bránit česno tak, aby se do úlu nedostal žádný nezvaný host. Jejím úkolem je také zajistit větrání úlu.
1.3.6 Létavka Od 21. dne je létavkou. Při prvních letech se seznámí s okolním prostředím a poté se podílí na nošení pylu, nektaru a vody [Příloha 7; 8]. Takto namáhavá práce včelu vyčerpá a po několika týdnech včela hyne.
2 Včelí produkty Včelí produkty člověk využívá odedávna. Nejznámějším včelím produktem je med, který se využívá především jako sladidlo a léčivo. Dalším, ale již méně známým produktem je propolis. Dále od včel získáváme pyl, mateří kašičku, včelí vosk a včelí jed. Pravým včelím produktem je však pouze včelí vosk a včelí jed, ostatní produkty sice získáváme od včel, jsou však rostlinného původu. Také včelí plod je nutno považovat za produkt včel, i když u nás není tradiční. Trubčí larvy a kukly slouží buď jako potravina (např. v některých částech Asie) nebo jako surovina pro výrobu léků proti stárnutí (např. v Rumunsku).
2.1 Med Med je potravina přírodního sacharidového charakteru. Je hlavní složkou včelí potravy a zároveň hlavní surovinou získávanou včelaři. Včely přetvářejí nasbíraný nektar nebo medovici, kombinují je se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát na plástech. Med je složen především z glukózy, fruktózy, vody, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených včelami
8
při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar) a výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), nebo na živých částech rostlin. Med byl vůbec prvním produktem, který lidé začali využívat. Od pradávna byl nejen velmi uznávanou a ceněnou potravinou, ale také lékem. Již staří Egypťané využívali med jako slavnostní pokrm dodávaný do chrámů, k výrobě léků, ale i při balzamování těl.
2.2 Propolis Propolis je směs různého množství včelího vosku a pryskyřic, které sbírají včely z rostlin, zejména květních a listových pupenů. V našich podmínkách sbírají včely propolis především v podletí. Propolisem včely potírají vnitřní část úlu a povrch díla a tak vnitřek úlu desinfikují. Utěsňují jím různé trhliny a otvory. Rovněž s jeho pomocí regulují velikost česna. Včely používají propolis i k mumifikaci usmrcených vetřelců (myš, rejsek, větší hmyz), kteří nemohou být pro velkou velikost vyneseny včelami ven. Propolis získáváme pro jeho antibakteriální účinky a využíváme ho především v kosmetice, ale dále také v lékařství a potravinářství.
2.3 Pyl Pylová zrna jsou malé samčí reprodukční buňky kvetoucích rostlin. Včelám se pyl zachytí na povrchu těla, které je pokryto chloupky. Včely přenášejí pyl z květu na květ, a tak dochází k opylování hmyzosnubných rostlin. Pro včely je pyl jediným zásadním zdrojem proteinů, minerálů a vitamínů. Včely si z pylových zrn složitým procesem vytváří hrudky − pylové rousky, které si upevní na košíčky na třetím páru nohou. Pyl včela donese do úlu, kde ho uloží do buněk. Jiné včely ho zde hlavami utlačí a zalijí kapkou medu. Tím ho izolují od okolního prostředí a v pylu tak dochází k procesu zrání. Od včel získáváme pyl ve dvou podobách. Buď to je rouskovaný pyl [Příloha 9], který získáváme od včely při příchodu do úlu nebo plástový (fermentovaný) pyl, který získáváme vypichováním uloženého pylu z plástů. 9
2.4 Mateří kašička Mateří kašička [Příloha 10] je produkt hltanových žláz mladých včel (dělnic -kojiček). Je základním krmivem mateřího plodu, matky a v malém množství i potravou pro larvy dělnic a trubců. Tato krmná šťáva má bílou barvu a hustší konzistenci. Její chuť je kyselá a pro někoho až nepříjemně ostrá. Obsahuje minerální soli, bílkoviny, minerály, vitamíny a hormony. Mateří kašička se díky svému složení stala významnou surovinou ve farmaceutickém, kosmetickém a potravinářském průmyslu.
2.5 Včelí vosk Vosk používají včely jako stavební prvek, z kterého staví své dílo [Příloha 11] (plásty). Do plástů pak matka klade vajíčka a včely ukládají své zásoby medu a pylu. Vosk včely produkují samy. Je vylučován epitelem, nacházejícím se na 3. až 6. sternitu zadečku dělnic, na tzv. voskových zrcátkách. Zde vznikne malá šupinka vosku, kterou následně včely zpracovávají kusadly a potom přilepí ke vznikajícímu plástu. Lidé vosk využívají především k výrobě svíček [Příloha 12].
2.6 Včelí jed Včelí jed včele slouží především jako obrana. Žihadlo mají pouze včelí samičky − dělnice a matky. Trubcům žihadlo chybí. Když se však dělnice rozhodne žihadlo použít, díky protiháčkům na žihadle včela po bodnutí ztrácí žihadlo i s kusem zadečku a následně hyne. Do místa, kde včela bodla ještě nějaký čas proudí jed, proto je dobré žihadlo co nejdříve vytáhnout. Jed se tvoří v jedovém váčku, který je uložen v zadečku. Účinky včelího jedu na lidský organismus se liší.
10
3 Včelaření − „Koníček, který odbourává stres“ Včelaření je jeden z nejstarších oborů lidské činnosti, zabývající se chovem včely medonosné. Díky včelaření od včel získáváme jejich produkty. Tento koníček se většinou dědí z generace na generaci. Včelaři si své záliby váží a mnohdy si své úly a včelíny zdobí. Jedním z takto zdobených včelínů je Machův včelín v Krušlově [Příloha 13]. Dnes je v České republice přibližně 48 000 včelařů. Včelaři se mohou sdružovat do organizací. Nejznámější organizace, které včelaře sdružují, jsou: Český svaz včelařů (ČSV) [Příloha 14] a Pracovní společnost nástavkových včelařů (PSNV) [Příloha 15]. Tyto organizace zprostředkovávají svým členům i různé vzdělávací akce. Jedná se o různá školení, workshopy a exkurze. Nauce o včelaření se věnuje i několik středních škol, které nabízení vyučení v oboru Včelař. Jedná se například o SOU Blatná, kde se včelaření v roce 2014 vyučil i můj otec. Včelaření má i svá úskalí. Největším problémem jsou včelí nemoci. Například při výskytu včelího moru se musí celé stanoviště včel včetně veškerého vybavení spálit. Dalším nepředvídatelným úskalím je počasí, které ovlivňuje snůšku.
3.1 Historie včelaření Včelaření bylo v dávných dobách spíše lovem na včely nebo lépe řečeno na jejich produkty, především med a vosk. Nejstarší dochovaný záznam o tomto získávání včelích produktů pochází z doby kamenné přibližně před 12 000 lety. Tato kresba se nachází v jeskyni Cueva de la Arana u Bicorpu ve Španělsku. Jelikož si včely stavěly hnízda vysoko nad zemí, musel člověk po nalezení tohoto hnízda vyšplhat na strom, kde sekerou otevřel dutinu a odebral včelám med a vosk. Takto získaný produkt mohl být konzumován buď syrový, nebo mohl být dále zpracováván například na medovinu. Postupně se vyhledávání a vybírání přírodních včelích obydlí změnilo na lesní chov včel. Tito včelaři, brtníci, sami připravovali vydlabané kmeny a špalky (klát), kde se usadil roj hledající úkryt. Tyto kmeny vydlabávali v určité výšce, aby je
11
ochránili před medvědy a zloději. Vedle tradičního lesního včelího hospodářství se včely i s úly dostaly do blízkosti lidských obydlí. Prozatím nejstarší úl ve střední Evropě byl nalezen v osadě Feddersen Wierde na náplavce mezi ústím Labe a Wesery. Tento úl byl zhotoven splétáním vrbového proutí jako u košíku, a to ve tvaru otevřeného zvonu a byl pravděpodobně potřen jílem. Kromě takto zhotovených úlů a vydlabaných špalků sloužily k tomuto chovu také slaměné košnice. Postupně vznikaly také regionální varianty úlů (předenším košnic), které můžeme vidět v muzeích včel a lidového řemesla.
3.2 Moderní včelaření V dobách brtnictví, špalkových úlů i košnic bylo včelí dílo vestavěno napevno. Později se do úlu přidaly tyčky nebo laťky, na které včely začaly svá díla stavět. S těmito laťkami se dalo pohybovat a také po jedné i s voskovým dílem vyndat. Tyto laťky se později upevnily do obdélníkového rámku [Příloha 16], aby byly stabilnější. Tyto rámky umožnily včelařům své včely a jejich dílo lépe pozorovat. Díky tomu za posledních sto let vzniklo spoustu včelařské literatury. Dalším byl za svého času senzační dnes už již trochu zevšednělý vynález formy ke zhotovení voskových destiček s vytlačenými základy typické buňky pro dělnice. Včelař upevnil mezistěnu do rámku, který potom vložil do úlu. Včely, které se drží vyznačených základů, díky kterým nestaví příliš větších trubčích buněk, mezistěny dostaví. Do této doby se při medobraní musel plást vyříznout a med z něho vytlačit. Plást se tím zničil. Proto se začala využívat odstředivá síla a byl vynalezen medomet [Příloha 17; 18], který umožňuje získat med za šetrných podmínek k plástu. Po této šetrné metodě získávání medu se rámky s plásty dají znovu používat a včely tak nemusí stavět nové dílo. Nyní se medomet k vytáčení medu využívá po celém světě. Dále se místo košnic začaly používat truhlíky či bedničky, do kterých se vložily rámky. Tyto bedničky měly tu výhodu, že se daly lehce přizpůsobit síle včelstva. Pokud bylo včelstvo silné a úl mu již nestačil, dal se nastavit další bedničkou. Pokud bylo
12
včelstvo v podletí slabší, bednička se ubrala a tak měly k přezimování menší prostor na vytápění. Všechny tyto poznatky, vynálezy a zlepšováky položily základy v moderním včelaření.
3.3 Potřeby ke včelaření Specializované obchody nabízejí různé včelařské nářadí a pomůcky. Když je včelař manuálně zručný, může si některé pomůcky vyrobit sám [Příloha 19; 20; 21; 22; 23].
3.4 Včelařský rok Včelařský rok začíná v zimě. Zimní měsíce jsou věnované přípravě nářadí, rámků a nástavků. Podle počasí se mezi začátkem března a začátkem dubna provede první rychlá kontrola včelstva. Pokud již včelstvo nemá dostatek zásob, včelař včelstvo přikrmí. Má-li naopak přebytek zásob, musí zásobní plást odebrat. Většinou ještě před rozkvětem ovocných stromů začíná být včelstvu úl už malý, a tak ho musí včelař rozšířit pomocí nástavku [Příloha 24]. Včelař nasadí na úl nástavek s 3 až 4 vystavěnými soušemi uprostřed a zbytek doplní rámky s mezistěnou. Včelstvo nyní nosí pyl a nektar, stará se o plod a začíná dostavovat mezistěny. Jednoho dne bude toto obydlí včelám opět příliš malé a včelař je bude muset opět rozšířit. Od začátku května se musí počítat s rojovou náladou včel. Včelař v tuto dobu sleduje vývoj vystavěných matečníků a včelstvo před vylíhnutím matky rozdělí. Pokud by tak neučinil, část včelstva by se mohla vyrojit a odletět pryč [Příloha 25]. Pokud by je již včelař nenašel a neodchytil, přišel by o ně. Včely se nyní více zabývají snůškou. Med ukládají do buněk, a jakmile je zralý, zavíčkují ho. Až bude zavíčkováno více rámků, včelař med vytočí. Med včelař dále vytáčí podle potřeby. Po 21. červnu se dny zkracují a rojová nálada v úle upadá. Od poloviny července se líhnou první zimní včely. Jakmile přijdou chladnější noci, včely poznají, že trubci již v úle nejsou zapotřebí a vyženou je z úlu ven. Protože včelař vytočil včelám jejich medové zásoby, musí je na zimu přikrmit cukrovou vodou. Včely tuto 13
vodu zpracovávají podobně jako nektar, ukládají ji do buněk a následně zavíčkují. Poslední medobraní a po něm následující přikrmení uzavírá včelařský rok. Konec tohoto roku tedy končí mezi koncem září a koncem října.
14
Závěr Na základě poznatků načerpaných z odborné literatury, internetu a rozhovoru s otcem, jsem se v této práci snažila popsat včelí společenství a včelaření. Myslím si, že chov včel je velmi důležitý a užitečný. Bohužel většina včelařů je v pokročilém věku a mnohdy nemají své včely komu předat. Na druhou stranu v posledních letech s postupným navracením ke zdravému životnímu stylu, začínají včelařit i mladí lidé. I já se snažím otci s včelařením pomáhat, proto bylo pro mě přínosem se o včele a včelaření dozvědět něco nového.
15
Anotace Cílem této práce je seznámit se s včelou medonosnou. První část vysvětlí a rozdělí život včely. Druhá část se zabývá produkty včel. Třetí část je zaměřena na chov včel − včelaření. Na závěr je tato problematika shrnuta.
16
Literatura DIEMER, Irmgard. Včelaření jako hobby. Vyd. 1. Praha: Granit, 1997, 95 s. ISBN 8085805-51-0. GUSTIN, Yves. Ilustrované včelařství: nepostradatelná rodinná příručka pro odvážné včelaře. V Praze: Baobab, 2010, 223 s. Kraj (Baobab: GplusG.) ISBN 978-80-87060-27-8. SPÜRGIN, Armin. Zázračné včely: od včelstva ke včelaření. Líbeznice: Víkend, 2013, 117 s. ISBN 978-80-7433-069-8. ŠKROBAL, Dimitrij. Včelařův rok. 3., upr. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1970, 336 s. Živočišná výroba (Státní zemědělské nakladatelství). TAUTZ, Jürgen. Fenomenální včely: biologie včelstva jako superorganizmu. Vyd. v češtině 1. Praha: Ve spolupráci s Českým svazem včelařů vydalo nakl. Brázda, 2009, 286 s. ISBN 978-80-209-0376-1. Včela. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%8Dela Včela medovosná. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%8Dela_medonosn%C3%A1 Ústní svědectví – Petr Novák
17
Přílohy Příloha 1
Trubec, dělnice, matka Kresba: Jitka Nováková, 2015
Příloha 2
Matka Foto: Jitka Nováková, 2014
18
Příloha 3
pomůcka: Bo-že čím značit matky? bílá 2011 2016 2021 2026
žlutá 2012 2017 2022 2027
červená 2013 2018 2023 2028
zelená 2014 2019 2024 2029
modrá 2015 2020 2025 2030
Značení matek Tabulka: Jitka Nováková, 2015
Příloha 4
Trubec Detail dělnice. 2001. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Trubec#/media/File:Bienen_35b-Detail.jpg
19
Příloha 5
Dělnice Apis mellifera carnika. 2001. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/Apis_mellifera#/media/File:Apis_mellifera_carn ica_worker_hive_entrance_2.jpg
20
Příloha 6
Strážkyně česna Foto: Jitka Nováková, 2014
Příloha 7
Dělnice při sběru pylu a nektaru Foto: Jitka Nováková, 2015
21
Příloha 8
Včely létavky přinášející pyl Foto: Jitka Nováková, 2015
Příloha 9
Pylové rousky Foto: Jitka Nováková, 2014
22
Příloha 10
Mateří kašička v matečníku Matečník. 2001. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mate%C5%99%C3%AD_ka%C5%A1i%C4%8Dka#/medi a/File:Weiselzellen_68a.jpg
23
Příloha 11
Včelí vosk Foto: Jitka Nováková, 2014
Příloha 12
Svíčky ze včelího vosku Foto: Jitka Nováková, 2014 24
Příloha 13
Machův včelín v Krušlově Machův včelín. 2001. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kru%C5%A1lov#/media/File:Vcelin_%282%29.JPG
Příloha 14
Český svaz včelařů Logo ČSV. 2011. Český svaz včelařů [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://www.vcelarstvi.cz/
25
Příloha 15
Pracovní společnost nástavkových včelařů Logo PSNV. 2015. Pracovní společnost nástavkových včelařů [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://www.psnv.cz/
Příloha 16
Rámek s vystavěnou mezistěnou Foto: Jitka Nováková, 2014
26
Příloha 17
Medomet Foto: Jitka Nováková, 2014
Příloha 18
Čerstvě vytočený med Foto: Jitka Nováková, 2014 27
Příloha 19
Včelařský klobouk NOVÁK, Petr. 2014. Včelařský klobouk. Včely pod Kletí [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://www.vcelypodkleti.cz/vcelarsky-klobouk-cernobila-sitka.html Použito se souhlasem autora.
28
Příloha 20
Včelařské rukavice NOVÁK, Petr. 2014. Včelařské rukavice. Včely pod Kletí [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://www.vcelypodkleti.cz/vcelarske-rukavice-veprovka.html Použito se souhlasem autora.
29
Příloha 21
Včelařský oblek NOVÁK, Petr. 2014. Včelařský oblek. Včely pod Kletí [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://www.vcelypodkleti.cz/vcelarska-bluza-kosmonaut-s-kuklou.html Použito se souhlasem autora.
30
Příloha 22
Dýmák (kuřák) NOVÁK, Petr. 2014. Včelařský dýmák. Včely pod Kletí [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://www.vcelypodkleti.cz/vcelarsky-dymak-stredni-pocin-2.html Použito se souhlasem autora.
31
Příloha 23
Rozpěrák NOVÁK, Petr. 2014. Rozpěrák. Včely pod Kletí [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://www.vcelypodkleti.cz/rozperak-velky-nerez.html Použito se souhlasem autora.
Příloha 24
Úly rozšířené o dva nástavky Foto: Jitka Nováková, 2014 32
Příloha 25
Roj s rojáčkem, do kterého včelař chytá včely Foto: Jitka Nováková, 2014
33
Příloha 26
Náš včelín Foto: Jitka Nováková, 2014
34
