ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV Za Nádražím 222, 381 01 Český Krumlov
ABSOLVENTSKÁ PRÁCE LIDSKÁ PRÁVA
Autor práce:
Michala Piklová, IX.A
Vedoucí práce: Mgr. Anežka Lipplová Školní rok:
2009–2010
©2010 Základní škola Za Nádražím, Český Krumlov
[email protected]
Obsah: ÚVOD
3
1.
3
HISTORIE LIDSKÝCH PRÁV 1.1. 1.2.
2.
PRVNÍ ZÁKONÍK V HISTORII DALŠÍ MILNÍKY V HISTORII PRÁV
3 4
LIDSKÁ PRÁVA V 21. STOLETÍ 2.1.
6
DĚTSKÉ UTRPENÍ V ČÍSLECH
7
LITERATURA
8
PŘÍLOHY
10
2
Úvod Toto téma jsem si vybrala, protože lidská práva jsou v mnoha zemích zanedbávána a ráda bych to dala světu na vědomí. Postupem času vznikaly zákoníky, protože lidé mají potřebu, nutkání, dalo by se říci, mít ve věcech pořádek, vědět co se smí a nesmí, co je špatné a dobré. Ale špatné hlavně je, když umírají lidé po celém světě, protože zrovna v jejich zemi je neschopná vláda, společnost je rozdělena na vrstvy, podle kterých platí daně a dostávají plat. Nebo prostě nemají co jíst, nemají dost peněz na doktora, nebo když se nemohou starat o své děti, takže je posílají žebrat na ulici. Když si tohle člověk uvědomí, tak zjistí, i když zrovna nemá nejnovější oblečení či počítač, nebo nedostane každý rok nový mobil, že žije na vysoké úrovni oproti lidem v těchto zemích.
1. Historie lidských práv Když už jsme konečně byli natolik vyspělí, abychom pochopili, že někdo musí určovat, co se smí a nesmí, tak vznikli soudci. Ze začátku soudci sice rozhodovali podle toho, jak se jim člověk líbil, nebo jakou měl náladu. Z toho mi naskakuje husí kůže. Nedokážu si představit, že by o tom, jestli budu nadále mít ruku na svém místě nebo ne, rozhodovala nálada jednoho starého chlapa, co se vyvaluje doma a „pěstuje“ si svoje břicho. Díky Bohu si několik chytrých panovníků uvědomilo, že je třeba stanovit pevná pravidla. Historie práv a norem se vyvíjela a my také. Kdyby dnešní doba byla pořád založena na vládě tyranizujících soudců, zřejmě bychom žili stejně jako před tisícem let.
1.1. První zákoník v historii Jak jsem již naznačila, asi do roku 1686 před naším letopočtem si soudci dělali jen to, co chtěli a určitě měli obrovskou moc. Zákoník, který tomu udělal přítrž, se také nazývá Kodex krále
3
Chammurapiho neboli Chammurapiho zákoník. Zákoník nebyl první svého druhu, ale je nejstarší, který se dochoval a také nejvýznamnější. Zákoník má 282 článků, které se týkají majetku, rodiny, cen a obchodů, rozděloval tehdejší obyvatelstvo na tři společenské vrstvy: •
Avílové- nejbohatší privilegovaná vrstva, zločiny se řešily odvetou.
•
Muškéni- svobodné obyvatelstvo bez privilegií, přestupky a zločiny se řešily pokutami.
•
Otroci- nesvobodné obyvatelstvo, při přestupku vůči otrokovi se platila pokuta jeho pánovi, ale otroci sami mohli mít svůj majetek a mohli se vdát či oženit se svobodným občanem.
Úryvek z Kodexu krále Chammurapiho: 195. Jestliže dítě udeřilo svého otce, uříznou mu jeho ruku. 196. Jestliže právoplatný občan vyrazil oko příslušníku plnoprávných občanů, vyrvou mu oko. 197. Jestliže zlomil kost plnoprávného občana, zlomí mu kost. 198. Jestliže vyrval oko nevolníka nebo zlomil kost nevolníka, zaplatí jednu minu stříbra. 205. Jestliže otrok jiné osoby udeřil příslušníka třídy plnoprávných občanů ve tvář, uříznou mu ucho. (Citace z http://cs.wikipedia.org/wiki/Chammurapiho_z%C3%A1kon%C3%ADk) Chammurapiho zákoník byl vytesán do obrovského černého monolitu. V horní části je reliéf znázorňující sedícího boha, který králi diktuje zákony. V dolní části je vytesáno všech 282 článků klínovým písmem. [obr č. 1, obr č. 2] V současné době je zákoník v pařížském Louvru.
1.2. Další milníky v historii práv Solónovy reformy Solón [obr. č. 3] se narodil v Athénách jakožto potomek krále Medonta a patří mezi sedm
4
největších učenců Řecka. Dokázal lid přimět k válečné výpravě proti nepřátelům a roku 594 př. n. l. byl zvolen Archónem (úředníkem s vysokým postavením) a byla mu svěřena moc na vypracování nové ústavy. Jeho reformy změnily celé Řecko. Zakázal vývoz obilí, aby lidé měli více jídla, ale zároveň povolil vyvážet olivový olej, čímž stát získal více peněz. Zrušil také veškeré dluhy, při kterých se dlužník zavázal vlastním tělem, protože pokud takový člověk nemohl splácet dluh, upadl do otroctví a peníze splácel ve formě své služby. Zrušil také rodová privilegia a rozdělil obyvatelstvo na čtyři třídy podle majetku a příjmu. A co je nejdůležitější, zavedl zákon, že se odsouzený proti rozsudku odvolat u soudu a zavedl nový nejvyšší soud. Porotci byli losováni, a tudíž se předcházelo uplácení. Zákon dvanácti desek Byl sepsán ve starověkém Římě 5. století př. n. l. Za doby využívání těchto zákonů bylo každý rok lidovým shromážděním zvoleno zasedání deseti členů komise. Ani jeden z nich nesměl udělat žádnou změnu ohledně státu, aniž by se poradil s ostatními členy. Zákony vyryté na dvanácti bronzových deskách vyřešily otázku dědictví v Římě. Tyto práva byla základním stavebním kamenem pro další zákoníky v Evropě. Deklarace práv občana a člověka Dobitím královského vězení a také symbolu moci začala roku 1789 Velká francouzská revoluce. Kvůli hladu a vysokým poplatkům byla přijata Deklarace (= prohlášení) práv občana a člověka[obr. č. 4]. Ta rušila současný sociální systém. V Deklaraci je 17 základních ustanovení pro nás, lid ze současné doby, naprosto přirozených. Všeobecná deklarace lidských práv a svobod[obr. č. 5] V roce 1948 zazněla v tomto prohlášení slova, která všichni známe, ale ne každý je dodržuje: Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.
5
2. Lidská práva v 21. století V dnešní době se nám všem určitě někdy zdá, že všechno jde perfektně a nikde na světě nemůže být nic špatného, protože, co by dělala chudoba a nedostatek lékařské pomoci v tak vyspělém světě ve kterém mnozí z nás žijí? Před několika sty lety byla smrt hladem nebo na horečku naprosto normální a v dnešní době nad tím pouze kroutíme nechápavě hlavou a část z nás si říká, že máme štěstí, že nežijeme v tak hrozné době, a že si opravdu můžeme vybrat, čím chceme být a ženy už nejsou považovány za méněcenné bytosti, moc hloupoučké na to aby dovedly rozumně uvažovat. Ale někteří muži si stále tvrdohlavě myslí, že bytosti ženského pohlaví patří hlavně za plotnu s koštětem v ruce. Pak jsou tu také násilníci. Podle mého názoru jsou to většinou i ti, kteří musí mít svou ženu za každou cenu doma. A před dvěma roky jsem četla v jednom časopise příběh dívky, která se zamilovala do gamblera. Ze začátku na ni byl milý, ale po několika měsících jí zakazoval scházet se s kamarádkami, v mobilu dotyčné kontroloval SMS a pro jistotu vymazal všechna čísla na kluky. Přinutil ji, aby se k němu nastěhovala. Za každou maličkost ji uhodil a potom ji zase odprošoval a ona mu slepě věřila, že se změní. A když mu došly peníze, nutil ji šlapat. Za několik měsíců zjistila, že je s tím grázlem těhotná. Ten kluk ji zkopal a nadával, že to není jeho. Nakonec šla na potrat a se vším se svěřila své matce a sociální pracovnici. Nikomu nepřeji, aby se mu stalo něco podobného. Pak jsou tu také děti. Ve většině Afriky[obr. č. 6], Arábie[obr č. 7] a jižní Asie[obr. č. 8], i některých amerických státech jsou sice dětské práce zakázány, ale právě zde rodiče posílají namísto do škol do nějaké domácnosti uklízet a vařit. A to v těch lepších případech. Většinou jsou děti[obr. č. 9] „vyškoleny“ svými rodiči, aby na sebe upoutaly pozornost procházejících. Čím menší, tím dojemnější a tudíž podle rodičů vydělají více peněz. Někdy rodiče své děti dobrovolně zmrzačí. Nebo děti posílají pracovat na různé plantáže a pole, kde pečují o rostliny a dostávají minimální mzdu. Na těchto polích nedostanou žádné ochranné pomůcky, protože, proč by utráceli za ochranné obleky pro malé děti, když rodičů, kteří potřebují peníze a dávají děti do
6
práce už v pěti letech, je dostatek? Takové děti mají poleptané ruce, plíce a oči od postřikovačů proti škůdcům rostlin. Ale když už opravdu rodiče nemají peníze ani na kus chleba pro své dítě, které pomáhá vydělávat, tak někteří své děti opustí. Tito malí nebožáčci čichají výpary z lepidla, aby zahnali mučivý hlad a snaží se na ulici přežít sami. Pro některé se najde domov v sirotčinci, ale velké části z nich se pomoci nedostává. Také vzdělání je v afrických zemích problém. I když je školní docházka zadarmo, rodiče mnohdy nemají peníze na školní uniformy a učebnice. Proto, když mají na výběr, posílají do školy spíše chlapce než dívky. Dívka se už od mala stará o chod domácnosti, rodinu živý muž a proto tedy má přirozené právo na vzdělání. A když už děti pracují v nějaké solidní továrně, tak dostávají pouze několik desítek korun za 12 hodin práce. Vezměte si takové děti z brazilského slumu, které pracují v továrně na výrobu bot značky Nike. Takové si koupíte asi za dva tisíce. A to dítě, které ty boty šilo, dostane za jeden vyrobený pár bot v přepočtu šedesát korun a z toho se musí uživit. A i přesto, že se nám svět zdá občas perfektní, tak není. Ještě pořád existuje bezpráví, bolest, negramotnost, páce dětí, týrání, hlad a žízeň. [video č. 1] Snad se nám jednou podaří se toho zbavit a bude to hodně dlouhý boj, protože se vždycky najde někdo, kdo bude chtít mít větší moc než všichni ostatní a půjde si za svým cílem i přes utrpení a ztráty na životech.
2.1. Dětské utrpení v číslech Počet dětí do 18 let vykonávajících těžkou práci za minimální mzdu je přibližně 218 000 000. Každý den umře na celém světě 26 000 dětí do věku pěti let. Polovinu z tohoto čísla má na svém účtu Afrika.
7
Literatura Straková, Naďa; Vondra, Pavel: časopis Link, Člověk v tísni v rámci programu Jeden svět na školách 2009. Autor anonymní: časopis Dívka červen 2008, str. 68, 69. Wikipedie, otevřená encyklopedie: stránka byla naposledy editována 19. 4. 2010, citace 28. 5. 2010, Všeobecná deklarace lidských práv, přístup z internetu http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%A1eobecn%C3%A1_deklarace_lidsk%C3%BDch _pr%C3%A1v Wikipedie, otevřená encyklopedie: stránka byla naposledy editována 20. 3. 2010, citace 27. 5. 2010, Deklarace práv člověka a občana, přístup z internetu http://cs.wikipedia.org/wiki/Deklarace_pr%C3%A1v_%C4%8Dlov%C4%9Bka_a_ob %C4%8Dana Wikipedie, otevřená encyklopedie: stránka byla naposledy editována 19. 5. 2010, citace 27. 5. 2010, Zákon dvanácti desek, přístup z internetu http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_dvan%C3%A1cti_desek Kolouch, Alexandr; Bőhm, Daniel: stránka vytvořena 10.09.2004, citace 27. 5. 2010, Římské právo, přístup z internetu http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1497 Wikipedie, otevřená encyklopedie: stránka byla naposledy editována 4. 5. 2010, citace 16. 5. 2010, Solón, přístup z internetu http://cs.wikipedia.org/wiki/Sol%C3%B3n Daniela: stránka vytvořena 11. 12. 2007, citace 5. 5. 2010, přístup z internetu http://antiquus.blog.cz/0712/pravo-a-zakony-chammurapi
8
Wikipedie, otevřená encyklopedie: stránka byla naposledy editována 20. 3. 2010, citace 5.5 2010, přístup z internetu http://cs.wikipedia.org/wiki/Chammurapiho_z%C3%A1kon%C3%ADk
9
Přílohy Obr. č. 1
Obr. č. 2
10
Obr. č. 3
Obr. č. 4
Obr. č. 5
11
Obr. č. 6
Obr. č. 7
12
Obr. č. 8
Obr. č. 9
Video č. 1 http://www.youtube.com/watch?v=EMreGUIu3Zc
13
