ZÁŘÍ 2007 LISTY UNIVERZITY OBRANY

VzS jejich místo a úloha v AČR

VZDUŠNÉ SÍLY ARMÁDY ČR

Katedra letectva FVT by ráda napomohla k širšímu povědomí o soudobých Vzdušných silách AČR. Proto jsme se rozhodli seznámit akademickou veřejnost v Listech UO se současnou strukturou, úlohou a místem vzdušných sil v rámci AČR. Nechceme zde přibližovat historii a přesný sled událostí, které proběhly při vzniku současných vzdušných sil a měly svůj vliv při jejich formování. Naše články budeme orientovat na přiblížení jednotlivých leteckých útvarů VzS. Samozřejmě se budeme také snažit o prezentaci letecké techniky, která neodmyslitelně k leteckým útvarům patří. Demokratické změny po listopadu 1989 následované rozdělením České a Slovenské federativní republiky v roce 1993, přibližování se NATO v rámci programu Partnerství pro mír a konečně vstup České republiky do NATO v roce 1999 byly událostmi, které s sebou přinesly změny nejen ve společnosti, ale také v jednotlivých složkách armády. Změny byly vyvolány plněním úkolů reforem, limitem státního rozpočtu a potřebami pro obměnu stávající techniky. Vzdušné síly jsou v moderních armádách chápány jako vrchol lidského a technologického potenciálu každého suverénního státu, mezi které můžeme bezpochyby ČR zařadit. V současné době představují naše vzdušné síly konsolidovaný prvek bojové složky AČR schopný plnit náročné úkoly ochrany vzdušného prostoru ČR v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany států Severoatlantické aliance. Vzdušné síly, tak jak je známe v současné podobě, jsou součástí Společných sil AČR, které vznikly v roce 2003. Velitelství vzdušných sil představuje operační stupeň AČR, který řídí přímo podřízené letecké základny a útvary vzdušných sil. Koncepčně jsou vzdušné síly řízeny Sekcí rozvoje druhu sil – Operační sekcí MO.

Organizační struktura VzS AČR: 21. letecká základna Čáslav 22. letecká základna Náměšť 23. vrtulníková základna Přerov 24. základna dopravního letectva Kbely 25. protiletadlová raketová brigáda Strakonice 26. brigáda velení, řízení a průzkumu Stará Boleslav Správa letiště Pardubice Hlavní úkoly Vzdušných sil AČR: 1. Zabezpečení plnění úkolů v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany států NATO v Evropě

(NATINADS). 2. Plnění úkolů v mírových zahraničních misích. 3. Zabezpečení a provádění leteckého výcviku. 4. Řízení letového provozu a koordinace s civilním ŘLP. 5. Zabezpečení součinnostních úkolů ve prospěch pozemních sil. 6. Zajištění letecké záchranné služby a letecké pátrací a záchranné služby (SAR). 7. Zabezpečení úkolů letecké přepravy. 8. Plnění úkolů v oblasti leteckého snímkování.

V uplynulém období prošly vzdušné síly rozsáhlou reorganizací a dlouho očekávanou modernizací, kdy jako nejvyšší vrchol tohoto procesu lze chápat duben roku 2005. V tomto období byla zahájena dodávka prvních letounů JAS-39 GRIPEN (obr. 1). Plnohodnotné zařazení těchto letounů do hotovostního systému NATINADS proběhlo téměř okamžitě a je datováno na den 1. července 2005. Modernizace vzdušných sil není samozřejmě pouze výměna dosluhujících letounů MiG-21 za letouny JAS-39C Gripen, jedná se také o vyzbrojení podzvukovými bitevními

LISTY UNIVERZITY OBRANY

letouny L-159 ALCA (obr. 2). V letech 2004 a 2005 proběhla v rámci deblokace dluhu Ruské federace dodávka vrtulníků Mi-171Š (obr. 3) a Mi-35 a v neposlední řadě modernizace dopravního letectva pořízením supermoderního letounu AIRBUS A-319CJ (obr. 4). Zařazení vzdušných sil do plnění náročných úkolů ve spolupráci s NATO klade vysoké nároky na provádění reálného výcviku všech jejich příslušníků. Každoročně se jednotlivé letecké základny účastní mezinárodních cvičení s cílem zdokonalit dovednosti velitelů, štábů a leteckých jednotek při vedení bojových operací. Mezi nejvýznamnější společná cvičení s NATO partnery lze zařadit Clean Hunter, NATO Airmeet a Flying Rhino. Na základě výše uvedených informací je možné se domnívat, že Vzdušné síly AČR ukončily cestu své výstavby a rozvoje. Proces transformace však není tak jednoduchý. V nejbližším období totiž čeká vzdušné síly další významné rozhodnutí v podobě přijetí konečného řešení tolik diskutované redislokace základny vrtulníkového letectva v Přerově do Náměště nad Oslavou. Příslušníci VzS AČR, kromě plnění každodenních povinností, opakovaně prokázali svou připravenost plněním úkolů při odstraňování následků živelných katastrof a jasně tak dokázali, že i v této oblasti jsou nedílnou součástí společnosti. Dosažené výsledky v plnění úkolů ve strukturách NATO a misích EU a OSN demonstrují profesionalitu této složky AČR, která má své opodstatnění a budoucnost. Kpt. Ing. Jan ŠAFRANKO, K-205

obr. 4

ZÁŘÍ 2007

Vyhrajte věcnou cenu

BRNĚNSKÉ VÝSTAVIŠTĚ PAVILON

XIV. ROČNÍK

Vyluštěnou tajenku zašlete do 12. října 2007. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme věcnou cenou. Výherci z č. 11 jsou Marta Pacovská a Bohuslav Donar.

G2

BRNO 30.10. – 2.11.2007 NA VELETRHU SE PREZENTUJÍ UNIVERZITY A VYSOKÉ ŠKOLY, ZÍSKÁTE PODROBNÉ INFORMACE O PŘIJÍMACÍM ŘÍZENÍ A STUDIU V ČESKÉ REPUBLICE I ZAHRANIČÍ.

www.gaudeamus.cz

OTEVŘENO 30.10. – 1.11. 2.11.

8-16 h 8-14 h

Svoji studijní nabídku představí i UNIVERZITA OBRANY

Perličky ze školy. Racionální výživa je ta, kterou nechceme jíst sami a . . .

GAUDEAMUS

EVROPSKÝ VELETRH POMATURITNÍHO A CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

Šance pro dva čtenáře

LISTY UNIVERZITY OBRANY

Z OBSAHU Příprava vrcholových manažerů v KGŠ

2

Brno slavilo letecký svátek

14

4

Střípky z Šanghaje aneb čínská pravidla

16

6

Blíží se 7. ročník dálkových pochodů

18

7

Nová rubrika: Vzdušné síly AČR

A4

Měsíčník Univerzity obrany Ročník 4 / číslo 1 akademický rok 2007/2008 Vydavatel Univerzita obrany Kounicova 65, 612 00 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Oddělení vnějších vztahů UO Kounicova 65, 612 00 Brno Telefon: 973 443 045 Fax: 973 442 160 E-mail: [email protected]

Ohlédnutí za vyřazením a promocemi absolventů Budoucí studenti UO v základním výcviku Základní aplikační kurzy ve Vyškově

Vedoucí redaktor Dr. Pavel Pazdera [email protected] Redakční rada předseda pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelská skupina VIOd UO Tisková příprava a tisk MO ČR – AVIS (Agentura vojenských informací a služeb, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6) V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 15. 9. 2007 Číslo 1 vyšlo: 27. 9. 2007

EDITORIAL Vítejte mezi námi Je jich dvě stě padesát a už druhý měsíc se učí být vojáky. Někomu to jde lépe, někomu hůře. Důležitý je ale elán překonat všechny překážky a vyrovnat se svým velitelům. Ten našim nováčkům nechybí. Ano, řeč je o nových studentech Univerzity obrany, i když zatím studenty ještě nejsou. Budou jimi až za několik dnů oficiálně po imatrikulaci a zápisu ke studiu. Mnohému z vojenského řemesla se za těch pár týdnů ve Vyškově naučili, ještě více je toho však před nimi. Kromě vojenského zdokonalování a od října především studia je čeká i poznávání města Brna i Univerzity obrany jako takové. Zjistí, že ne každý rohlík je k jídlu, ale že na některý se chodí vyřizovat na děkanát studijní záležitosti. Proniknou do tajů dislokace složek naší školy, při-

jdou na to, že zatímco pro skripta se chodí na „Soudní“, pro knihu je třeba zajet do Černých Polí a přitom to jsou tak podobné věci. Vám se vše toto může zdát samozřejmostí, i třeba jak se dostanete do Pisárek, když vám ujede školní autobus. Oni se to však a ještě mnohé další musí naučit. Není ale důvodu o tom pochybovat. Mají totiž elán a chtějí být dobrými studenty i dobrými vojáky. Pomozte jim při překonávání počátečních překážek, aby svůj elán neztratili. Je v něm totiž nejen jejich budoucnost, ale budoucnost nás všech. Náčelník studijního oddělení UO pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc.

U DÁ L O S T

Příprava vrcholových manažerů Úvodní přednáškou zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitele Společného operačního centra MO generálmajora Josefa Prokše byl 6. září 2007 na Univerzitě obrany zahájen 21. kurz Generálního štábu určený k přípravě důstojníků na funkce se stanovenou hodností plukovník, respektive brigádní generál. Prorektor pro vnější vztahy UO plukovník gšt. Miloslav Vácha nejprve přivítal patnáct nových posluchačů na akademické půdě a ve své prezentaci jim představil poslání, strukturu a hlavní činnosti Univerzity obrany. Se záměry rozvoje brněnské vojenské vysoké školy v letech 2007 až 2011 je zase seznámil prorektor pro rozvoj UO plukovník Bohuslav Přikryl. Vedle stěžejní pedagogické a vědecké činnosti na univerzitě se také zaměřil na objasnění fungování systému vojenského školství a snahy o dosažení vícezdrojového financování Univerzity obrany. Generálmajor Josef Prokš pokračoval s úvodní přednáškou, ve které přítomným podplukovníkům a plukovníkům přiblížil připravovanou transformaci resortu obrany během druhé fáze reformy ozbrojených sil. Podle zástupce náčelníka Generálního štábu resort nebude měnit své ambice k dosažení cílových schopností Armády ČR v roce 2018. Částečně se ovšem změní velitelská struktura armády a organizační struktura některých součástí AČR. „V roce 2010 předpokládáme dosažení cílových struktur hlavních prvků armády,“ řekl generál Prokš. Jak mimo jiné uvedl, omezené finanční zdroje na základě sníženého rozpočtu resortu obrany si vyžádají transformaci některých útvarů a zařízení AČR. Materiál, který

2

rozpracovává transformaci resortu obrany v druhé fázi reformy, bude předložen k projednání výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Bezpečnostní radě státu a koncem tohoto měsíce vládě ČR. Na zahájení výuky v prestižním kariérovém kurzu přijali pozvání hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek a primátor statutárního města Brna Roman Onderka. Oba představitelé samosprávných orgánů prezentovali svoje pohledy na českou armádu a snažili se důstojníkům přiblížit problematiku kraje a města. Hejtman Stanislav Juránek hovořil o bezpečnostní situaci v kraji, působení Integrovaného záchranného systému a roli hejtmana při řešení krizových situací. Primátor Roman Onderka podrobně seznámil posluchače kurzu se strategickým plánem rozvoje Brna, přitom se soustředil na vize ekonomického rozvoje, zlepšení kvality života a životního prostředí ve městě, rozvoj univerzitního prostředí, podporu výzkumu a vývoje. Garantem desetiměsíčního kurzu je Ústav operačně taktických studií UO. Základním vzdělávacím cílem kurzu je připravit vysoce kvalifikovaného důstojníka – vrcholového manažera se všeobecným rozhledem, tvůrčím myšlením, analytickými schopnostmi a dovednostmi, včetně schopnosti rozhodovat a orientovat se v současném společensko-po-

litickém, vojensko-ekonomickém a vojenském dění ve státě i v rámci mezinárodního prostředí. Posluchači 21. kurzu Generálního štábu přijali název historické osobnosti, armádního generála Aloise Eliáše. Po absolvování kurzu by důstojníci měli být schopni analyzovat bezpečnostní prostředí a přijímat možné závěry pro svá rozhodnutí, vystupovat před veřejností a v médiích, aplikovat systém operačního plánování Aliance a AČR před použitím vyčleňovaných armádních uskupení s důrazem na rozhodovací procesy na centrálních úrovních v NATO, EU a ČR. Dále by měli umět aplikovat právní normy, které souvisejí s problematikou bezpečnosti a obrany ČR, analyzovat reálné možnosti jednotlivých složek AČR v operacích a vytvářet koncepty jejich operačního použití. Důstojníci se v rámci kurzu seznámí s vědeckými teoriemi souvisejícími s bezpečnostními hrozbami a riziky současného světa, s historickým vývojem bezpečnostní politiky, vojenské strategie a operačního umění v konfliktech 20. století s důrazem na posledních 25 let, s rozhodujícími normami mezinárodního práva apod. Rovněž je čeká cela řada výjezdních zaměstnání doma i v zahraničí. Text a foto: Pavel Pazdera

Z P R ÁV Y

Vojenští studenti všichni hodnoceni

Lékaři se vrátili z mise V úterý 28. srpna 2007 se za účasti náměstka ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslava Kopřivy, zástupce ředitele Společného operačního centra MO brigádního generála Miroslava Bálinta a dalších hostů uskutečnil na Masarykově náměstí v Hradci Králové slavnostní nástup příslušníků 1. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky české armády po jejich návratu z nasazení na území Afghánistánu. V průběhu slavnostního nástupu převzalo 98 vojáků, kteří pod velením plukovníka MUDr. Zoltána Bubeníka po čtyři měsíce působili v mírové operaci mnohonárodních sil ISAF na základně v Kábulu, medaile ministryně obrany Za službu v zahraničí a další vyznamenání. Odborné jádro kontingentu české polní nemocnice v Kábulu tvořili lékaři a zdravotníci 6. a 7. polní nemocnice, odsunové sběrny

raněných, Centra letecké a záchranné služby, nemocniční základny a Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Z královéhradecké FVZ působili v Afghánistánu tři lékaři. Major MUDr. Michal Plodr, Ph.D. byl pro své bohaté zkušenosti z předchozího opakovaného působení v Afghánistánu a Iráku zařazen v pozici hlavního lékaře nemocnice, čímž fakticky vykonával funkci zástupce velitele nemocnice pro zdravotnickou oblast. Major MUDr. Ivo Žvák, rovněž zkušený veterán, byl jako specialista v oblasti traumatologie zařazen v pozici vedoucího lékaře oddělení operačních sálů. Major MUDr. Jan Psutka se zahraniční mise účastnil poprvé a v oddělení dočasné hospitalizace zodpovídal za jeho lůžkovou část. – red – Foto: Lenka Hrdličková

Schválením „Směrnice rektora pro hodnocení studentů vojenského prezenčního studia UO“ v září 2006 byla odstartována nová etapa v životě studentů Univerzity obrany. Podle této směrnice budou hodnoceni ti studenti, kteří začali studovat na UO v akademickém roce 2006/2007. Všichni studenti (myšleno vojenského prezenčního studia) budou nadále řazeni podle dosaženého bodového hodnocení, ať už pro účely zařazování do studijních oborů či modulů, ale zejména ke stanovení pořadí při řešení personálních opatření (např. vysílání ke studiu v zahraničí, kurzů, zařazení na funkci u útvarů AČR). V neposlední řadě podle něj budou studenti řazeni v ročence absolventů, jejíž tradice byla založena se vznikem UO. Přestože se jedná o první rok aplikace směrnice, jsou z práce s ní již určité zkušenosti. Základem pro ni byla totiž obdobná směrnice FEM, která platila od vzniku fakulty. Navíc některé položky, které se vztahují k výuce v zimním semestru, byly hodnoceny již v únoru tohoto roku. Zbývající položky, tedy služební, vojenské a ostatní aktivity, budou hodnoceny poprvé teď v říjnu. A právě tyto položky mohou činit největší problémy. Zatímco aktivity hodnocené po semestrech mají neoddiskutovatelnou hodnotu (na výpočet průměru známek prostě existuje matematická formulka, kterou nelze ničím ošálit, podobně jako stopky při měření fyzických výkonů), má hodnocení služebních a vojenských aktivit punc subjektivnosti. Odráží se v něm, jak se student jeví svému veliteli. Je proto nanejvýš potřebné mu věnovat patřičnou pozornost a tam, kde se vám zdá, že se příliš nepodařilo, vznést proti němu námitku. Je-li oprávněná, určitě bude vyslyšena. Ještě o něco složitější je situace v Dalších aktivitách. Tam je škála totiž značně široká a ne ve všech položkách musí student bodovat. Velitel by se tedy třeba ani nemusel o vaší aktivitě dozvědět. Je tedy více než vhodné si shromáždit patřičné podklady, abyste pak nebyli nemile překvapeni, že máte méně bodů než jste čekali. Snad nejkontroverznější položkou bude hodnocení publikační činnosti. Směrnice totiž říká, že se hodnotí pouze publikace související s oborovým zaměřením studia. Mezi takové ale však patří i články v našem časopise, pokud řeší třeba problematiku profesní připravenosti vojáků, jako například článek v červencovém čísle Listů „Vyvrcholením byl ferratový výstup“ praporčíků Wendligové, Koutného a Kvapilové. O těchto aktivitách by se bez vašeho přičinění dozvěděl váš velitel jen stěží (asi ano, určitě čte Listy UO, ale raději na to nespoléhejte). A co poradit na závěr, jestliže nejste s dosaženým bodovým hodnocením spokojeni? Rada je jednoduchá: Zpytujte svědomí a pak zaměřte své síly do oblastí, v nichž jste zrovna neuspěli. Body za jednotlivé roky se sčítají a tak není ještě nic ztraceno. Tak vzhůru do toho! Náčelník studijního oddělení UO pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc.

3

U DÁ L O S T

Ohlédnutí za vyřazením a promocemi Teprve potřetí v historii Univerzity obrany byli slavnostně vyřazeni absolventi vojenského vysokoškolského studia. Stalo se tak v pátek 27. července 2007 na nástupišti v kasárnách na ulici Šumavská v Brně. Slavnostní vyřazení absolventů vojenské vysoké školy se řadí k nejvýznamnějším událostem v průběhu každého akademického roku. Představuje pomyslné protnutí cílové pásky, kterým je zúročena práce vědeckopedagogických i servisních pracovníků školy a příslušníků velitelského sboru. Tento okamžik je však především podmíněn kvalitní a zodpovědnou prací samotných studentů, kteří v průběhu několikaletého působení na univerzitě museli prokázat potřebné znalosti v daném studijním oboru či modulu i v předmětech vojensko-odborné přípravy. Na slavnostním nástupu bylo vyřazeno 102 absolventů vojenského prezenčního bakalářského studia, z nichž 81 bylo povýšeno do první důstojnické hodnosti. Letos bylo vyřazeno zatím nejméně absolventů vojenského studia – nových příslušníků AČR – v dosavadní historii Univerzity obrany. (Loni to bylo 331 absolventů.) Vzhledem k panujícím vysokým teplotám a hned navazujícím promocím nebylo možné mečem UO „pasovat“ každého novopečeného podpo-

ručíka zvlášť, a tak byli všichni symbolicky vyřazeni prostřednictvím jedné z nejlepších absolventek UO podporučice Simony Bulanderové. Slavnostního aktu se za resort obrany zúčastnili náměstek ministryně obrany pro personalistiku Pavel Mašek a první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jaroslav Kolkus. Pozvání na vyřazení dále přijali senátor Rostislav Slavotínek, náčelník štábu Společných sil AČR generálmajor Jiří Jančík a další významní představitelé resortu obrany, zástupci státní správy, místní samosprávy a delegace partnerských občanských sdružení. Náměstek ministryně obrany pro personalistiku Pavel Mašek ve svém projevu docenil kvalitu vzdělávání na Univerzitě obrany

slovy: „Je známo, že vzdělávací instituce univerzitního typu se v nastupující znalostní společnosti stávají symbolem prosperity a dalšího rozvoje. Neustále roste význam univerzit jako center inovace a transferu technologií. Jsem rád, že vaše alma mater není v tomto směru žádnou výjimkou.“ S bývalými studenty se pak rozloučil rektor - velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban. „Stáváte se důstojníky a praporčíky Armády České republiky. Splněním a překonáním všech úskalí studijního programu a abecedy výcviku stojíte na prahu své vojensko – profesionální kariéry. Měníte vysokoškolské prostředí za realitu vojenské praxe. Ptáte se sami sebe, zda jste odborně a psychicky dostatečně připraveni, zda na to máte. Ubezpečuji vás, že určitě ano,“ řekl generál Urban.

4

U DÁ L O S T

Čtyři nejlepší absolventi při příležitosti ukončení studia na Univerzitě obrany obdrželi dar ministryně obrany – náramkové hodinky s věnováním a dalších dvanáct výtečníků bylo odměněno peněžitým darem rektora-velitele Univerzity obrany. Přidělenec obrany Španělského království v ČR plukovník Francisco Blasco Robledo nakonec předal dar náčelníka GŠ pozemních sil Španělska nejlepší studentce Fakulty vojenských technologií UO podporučici Simoně Bulanderové. Ta poté ve svém vystoupení jménem všech čerstvých absolventů mimo jiné uvedla: „Skutečnou hodnotu vědomostí a znalostí, které jsme při studiu získali, prověří čas a konkrétní výsledky, jež při praktickém výkonu funkcí dosáhneme.“ V rámci slavnostního vyřazení absolventů UO byl bojový prapor Univerzity obrany dekorován „Čestnou stuhou Vojenské sekce Konfederace politických vězňů“, kterou udělila předsedkyně KPV Naděžda Kavalírová a předseda Vojenské sekce KPV plk. v.v. Arnošt Kubík. Současně byl bojový prapor dekorován „Čestnou stuhou Vojenského sdružení rehabilitovaných“, kterou udělil předseda městské rady VSR v Brně plk. v.v. Ivo Hrazdílek. Po hymně České republiky zakončil nástup slavnostní pochod a průlet letounů nad nástupištěm. Při rozchodu ke svým blízkým projevili absolventi svou radost hromadným vyhozením čepic do vzduchu. Významný den pro absolventy Univerzity obrany pokračoval akademickou částí – slavnostní promocí. V rámci ní v Mahenově divadle absolventi všech forem a typů studia převzali diplomy. Vyřazení a promoce hluboce prožívali všichni absolventi UO včetně jejich rodin. V akademickém roce 2006/2007 absolvovalo Univerzitu obrany celkem 254 studentů bakalářského, magisterského a doktorského studijního programu, mezi nimi jeden zahraniční student z Lotyšska. Z celkového počtu bylo 53 procent žen. Npor. Alois Brázda Foto: npor. Alois Brázda, pprap. Pavel Titěra

5

V ÝC V I K

Budoucí studenti UO v základním výcviku

Od 1. srpna 2007, kdy byl zahájen tříměsíční základní výcvik u Výcvikové základny ve Vyškově, probíhala nelehká vojenská výuka, v rámci které byli také budoucí studenti prvního ročníku Univerzity obrany připravováni na výkon povolání v Armádě České republiky. Na výcvik nastoupilo 262 posluchačů Univerzity obrany v Brně, dva studenti Vojenské konzervatoře z Roudnice nad Labem, 35 žáků Vojenské střední školy a vyšší odborné školy Ministerstva obrany

6

v Moravské Třebové, 13 příslušníků aktivních záloh a šest rekrutů z přímého náboru. Délka celého kurzu je 12 týdnů, z toho osm týdnů nepřetržitého výcviku. Kurzy základní přípravy mají za úkol naučit vojáka činnostem potřebným k přežití a boji, zvládání obsluhy a střelby z ručních zbraní a zvyšovat fyzickou zdatnost a psychickou odolnost pro výkon služby vojenského profesionála. Součástí výcviku je i teoretická vybavenost v oblasti právního vědomí. Po nástupu jsou vojáci rozděleni po dvojicích do tzv. battle buddy teams. Cílem je využívat silné a slabé stránky vojáků, naučit vojáky vzájemně si pomáhat, zvyknout si, že mají odpovědnost nejen za sebe, ale také za ostatní. Základní výcvik probíhá ve čtyřech fázích. První fáze je zaměřena na základ-

ní řády, pořadovou přípravu a tělesnou přípravu, aby se vojáci seznámili se svými právy a povinnostmi, naučili se vojenskému vystupování a zvýšili svou fyzickou kondici. Ve druhé fázi se naučí znát a ovládat ruční zbraně, na závěr této fáze své znalosti i dovednosti přenesou do praxe na střelnici. Ve třetí fázi se v taktické přípravě naučí bojovým dovednostem. Poslední čtvrtá fáze je vyvrcholením celého výcviku, kde vojáci absolvují výcvik v házení ručních granátů, boj s obrněnými cíli a v zastavěném prostoru. Čtvrtá fáze je zakončena nepřetržitým vojenským výcvikem ve Vojenském výcvikovém prostoru Březina v délce čtyřech dnů. Každý voják je v průběhu základního výcviku sledován a objektivně hodnocen. Po skončení každé fáze se provádí fázové testy a postupové zkoušky, na základě jejichž výsledků je žákům umožněno postoupit do další fáze. Posluchači kurzů na závěr absolvují závěrečnou zkoušku se zaměřením na prověření znalostí z probrané tematiky v průběhu výcviku včetně prověření tělesné zdatnosti. Zkouška se skládá z teoretické a praktické části. V případě nesplnění některých kritérií fázových testů a postupových zkoušek je vojákovi oznámeno, kdy proběhne opravná zkouška. Pokud nesplní ani opravnou zkoušku, je s vojákem rozvázán pracovní poměr ve zkušební době. Po úspěšném absolvování vojáci obdrží „Index absolventa“ s hodnocením v jednotlivých předmětech a s celkovým hodnocením. Základní výcvik je ukončen slavnostním vyřazením koncem měsíce září. Mjr. Pavel Kočvara Foto: archiv VZ Vyškov

A P L I K AČ N Í K U R Z

„Prázdniny“ ve Vyškově Během měsíce srpna a září se studenti Univerzity obrany v Brně a Katedry vojenské tělovýchovy FTVS Univerzity Karlovy v Praze účastnili základního aplikačního kurzu organizovaného Vojenskou akademií ve Vyškově. Základní kurz absolvují studenti po ukončení prvního a druhého ročníku. Pro posluchače, kteří ukončili třetí ročník, je určen odborný aplikační kurz, kde se připravují podle svých odborností. Letos se psychicky i fyzicky náročného výcviku v rámci základního kurzu účastní 337 posluchačů vysokých vojenských škol. Pobyt ve Vyškově by je měl, po teoretických vědomostech nabytých během akademického roku, připravit na praktické činnosti vojáka z povolání. Jsou podrobeni náročné vojenské výuce, která zahrnuje střeleckou, průzkumnou, chemickou, ženijní a zdravotnickou přípravu. Součástí výcviku jsou také například zrychlené přesuny na velké vzdálenosti, lezení nebo sebeobrana a důraz je kladen rovněž na fyzickou zdatnost. „Nyní jsou tu posluchači vysokých škol

téměř měsíc a toto období bylo zaměřeno hlavně na praktický výcvik. U druhých ročníků činnost vrcholí srubovým táborem. První ročníky budou mít komplexní polní výcvik, což znamená 30 hodin venku v terénu a pak také srubový tábor. Ten slouží k tomu, aby studenti získali přehled, jak vypadá výcviková základna a život na ní,“ vysvětluje náčelník oddělení přípravy mechanizovaného vojska podplukovník Petr Halák. Výcvik probíhá nezávisle na počasí, někdy ve dne i v noci. Mnohdy nelehké chvíle zažívají účastníci kurzu ve Vojenském výcvikovém prostoru Březina a ve srubovém táboře, kde je pro ně připraven program sestavený z praktických vojenských činností. „Ve srubovém táboře je teď jednotka základního aplikačního kurzu druhého ročníku a pro 160 lidí je připraveno zaměstnání od pondělka do čtvrtka. Probíhá taktická, ženijní, průzkumná a střelecká příprava. Střídavě vždy jedna četa zůstává v táboře, má směnu na věži, na bráně a zajišťuje stráž okolo srubového tábora. Při tomto zaměstnání si všichni mohou prakticky vyzkoušet, jak podobná činnost funguje například v zahraničních misích, třeba v Kosovu nebo Afghánistánu,“ říká velitel

samostatného školního praporu Vojenské akademie ve Vyškově podplukovník Ladislav Zakuťanský, který ve srubovém táboře koordinuje výcvikovou a logistickou činnost a zajišťuje kulturní či zájmový program. Na konci základního aplikačního kurzu čeká vojáky jednodenní sdružená zkouška, která má prověřit jejich schopnosti velet družstvu a četě a aplikovat poznatky získané během kurzu v praxi. Nad zkouškou dohlíží několikačlenná komise a studenti si tahají otázky z jednotlivých oblastí přípravy. „Složení zkoušky je podmínkou pro pokračování v odborném aplikačním kurzu na konci bakalářského studia. Pokud se stane, že někdo neuspěje, má možnost opravy v průběhu roku,“ doplňuje podplukovník Halák. Zatímco si ostatní vysokoškolští studenti užívají prázdnin, vojenští vysokoškoláci si na svoji přítomnost v kurzu nijak nestěžují. Podpraporčice Šárka Zavadilová ukončila druhý ročník univerzity a ve Vyškově má za sebou 23 dní výcviku. „Jsem ráda mezi lidmi a je tu sranda. Ten výcvik je náročný, ale když už jsme se rozhodli jít do armády, tak to musíme vydržet. Připravují nám pestrý program. Právě teď máme ženijní přípravu. Ze všech těch oblastí se dozvíme hodně zajímavého a v kolektivu je fajn,“ shrnuje své pocity podpraporčice Zavadilová. Podpraporčík Karel Shilinger, student Fakulty ekonomiky a managementu UO – obor dělostřelectvo, po prázdninách začíná třetí ročník. Po necelém měsíci v kurzu tvrdí, že by přivítal více akčnějších činností v terénu. „Jinak akademie ve Vyškově se nás snaží naučit co nejvíce. Máme tu pěkné zážitky z výsadkové přípravy s vrtulníkem nebo z taktické činnosti v lese. Například včera v rámci komplexního výcviku jsme měli zajímavou aktivitu – jak přežít, když se ocitneme sami v lese, třeba při útěku z nějakého zajateckého tábora.Těším se na posledních čtrnáct dní kurzu, které budou zaměřeny na činnost toho oboru, který studujeme na univerzitě,“ prozrazuje podpraporčík Shilinger. Text a foto: Věra Černá

7

INTERNET

Internet na Univerzitě obrany aneb jak jsme začínali Počátky budování počítačových sítí a proces připojování tehdejší Vojenské akademie (VA) do Internetu dnes může připadat těm, kteří se toho nezúčastnili, až neskutečně. Ale byla to svým způsobem vzrušující doba a význam některých kroků byl zúročen až daleko později. Kdo se po tomto úvodu necítí odrazen, může se podívat do Zpravodaje Ústavu výpočetní techniky Masarykovy univerzity (ZÚVT), zejména poutavé jsou jeho první ročníky, viz http://www.ics.muni.cz/zpravodaj. Roku 1987, přesněji 2. září, získala katedra počítačů, K-303 (která se postupně transformovala až v současnou Katedru komunikačních a informačních systémů FVT, K-209) cestou zvláštního dovozu velmi cenné laboratorní vybavení: tři soupravy osobní počítačů PC/AT (procesor 80286, 8 MHz, 3 MB RAM, 40 MB disk – na svou dobu neuvěřitelně výkonné stroje). Součástí byla také unikátní periferní zařízení (speciální grafické karty a displeje pro CAD, souřadnicový zapisovač, snímač souřadnic, magnetopáskové jednotky aj.) – mimochodem, záložní zdroj slouží dodnes, samozřejmě nikoliv s původními akumulátory. K uvedeným počítačům bylo dodáno i vybavení pro lokální počítačovou síť (dnes zapomenutého typu IBM PC LAN). Jako základní programové vybavení sloužil operační systém MS DOS 3.1 a dále pak Xenix (varianta operačního systému Unix) včetně kompletní dokumentace. Xenix podporoval protokolovou sadu TCP/IP vhodnou pro rozsáhlé sítě; takové však nebyly k dispozici a tudíž možnosti získat praktické zkušenosti byly dosti omezené – ale základ byl položen. Po roce 1989 se situace změnila, osobní počítače přestaly být něčím výjimečným a přístup k informacím (pochopitelně tištěným) se dostával do normálních kolejí. Roku 1991 se odehrály tři významné události. Jednou z nich bylo vybudování lokální počítačové sítě Ethernet na katedře včetně serverů Unix (SCO) a Novell Netware, druhou pak, dne 2. 8., rámcová dohoda rektorů brněnských vysokých škol o budování společné akademické počítačové sítě na území města. Členem pracovního týmu se za VA stal doc. Ing. Ladislav Nesrsta, CSc. z K-303 (viz ZÚVT ročník II, číslo 1), jeho spolupracovníkem na VA pak autor článku (rovněž K-303). Třetí událost se odehrála 12. 12. 1991 při diskusi po slavnostním spuštění počítače Hitachi na ÚVT MU. Bylo jí zrození názvu doménového jména vabo (tehdy ještě vabo.cs). Kmotrem se stal RNDr. Ivo Černohlávek z ÚVT MU, který později mnohokráte pomohl radou i skutkem; naneštěstí roku 1995 tragicky zahynul.

8

Vývoj běžel všude, díky nadšencům z akademického prostředí vznikl 31. 8. 1991 plán na výstavbu československé sítě pro potřeby školství, vědy a výzkumu, pojmenované FESNET, Federal Educational and Scientific Network. Zlí jazykové tvrdí, že alternativní název, místo Scientific požadující slovo Research, nebyl přijat jen z důvodu zvláštních osobních postojů některých hlasujících. V rámci České republiky bylo zahájeno budování národní síť CESNET (předchozí vývoj ukázkově živelný), příslušný projekt, vedený Ing. Jiřím Gruntorádem z ČVUT, byl dokončen dne 15. června 1993 (viz ZÚVT III/1), již po rozpadu Československa a tedy i zániku FESNETu. CESNET se stal základem akademické počítačové sítě České republiky a jeho další historie je plná peripetií, zejména po nástupu komerce do Internetu. Nicméně velmi úspěšně funguje dosud, samozřejmě na zcela jiné technologické platformě než v počátcích.

přenosu elektronické pošty (protokolem uucp, modem o rychlosti 2,4 kb/s). Říká se, že náhoda přeje připraveným. V tu nejsprávnější dobu vykonával pravidelné vojenské cvičení u zabezpečovacího pluku VA npor. v zál. Jiří Zlatuška, tehdejší docent a zaměstnanec Ústavu výpočetní techniky MU, pozdější rektor MU, minulý a současný děkan Fakulty informatiky MU, profesor a také senátor Parlamentu České republiky. Ochotně pomohl jak prakticky, tak poskytnutím odborných i kontaktních informací. Nezapomenutelnou se stala jeho věta „nemá cenu být na ně hodní – chtějte béčko“. Jednalo se o to, zda si vyžádat pro VA tzv. IP adresu sítě třídy B (pro 64 000 stanic) nebo zda se spokojit s jednou či několika adresami sítě třídy C (po 256 stanicích). Ono béčko se nám zdálo předimenzované, ale ujasnili jsme si, že má pro naše podmínky řadu nenahraditelných výhod. Chtěli jsme tedy béčko a podařilo se: na pečlivě archivovaném dokumentu

Nicméně zpět k VA: reálné úsilí o připojení sítě VA (resp. K-303 – žádná jiná síť na VA nebyla) k MU se datuje do roku 1992 a mělo podporu vedení školy. Narazilo však na deset měsíců trvající nepochopení funkcionářů kompetentních uzavřít se Správou pošt a telekomunikací smlouvu o pronájmu pevné linky mezi VA a MU, finálně pomohl až osobní kontakt spřízněné duše na náčelníka spojovacího vojska a také zásah příslušnice školského oddělení Vlasty Matouškové. K přípravě smlouvy o připojení do CESNETu přispěl tehdejší vedoucí výpočetního střediska plk. Ing. Vladimír Šmíd. Jako dočasné řešení sloužila komutovaná linka, neomezeně dlouhý místní hovor stál 1 Kč. Umožnila připojit se k serveru arwen.ics.muni.cs (později cz) na MU formou terminálové relace (maily pro příslušníky školy byly předávány ručním kopírováním), nejednalo se tedy ještě o propojení sítí. To se podařilo realizovat později, byť jen pro účely

ze dne 29. 6. 1992 stojí stručné sdělení od tehdejšího administrátora Internetu pro ČR, Ing. Jiřího Orsága: „Dobre, tak dostanete to Becko, ale poslete mi to anglicky.“ VA se tak stala dvanáctou ze čtrnácti vyvolených institucí v České republice (třináct vysokých škol a bývalý SPT Telecom jako poslední). Technická poznámka: IP adresa sítě třídy B, mající u VA tvar 160.216.0.0, umožňuje vynikající flexibilitu a bezproblémovou činnost s ohledem na složitou dislokaci školy, vytváření separovaných sítí pro různé kategorie uživatelů, fungování komplikovaných aplikací jako jsou videokonfrence aj. – plus rezervu do budoucnosti. O měsíc později se béčka fakticky přestala dávat, resp. pravidla se silně zpřísnila – světová zásoba IP adres začala povážlivě klesat. Ještě zbývalo odrazit následný pokus o odebrání naší adresy ze strany již neexistujícího výzkumného ústavu pod záminkou využití ve prospěch celé AČR asi o půl roku později.

ÚSS INFORMUJE

POSTKONFLIKTNÍ STABILIZACE – PŘÍKLAD IRÁKU Vlastimil Galatík a kol. Publikace se zabývá současným vývojem v Iráku po zahájení invaze koaličních sil USA proti režimu Saddáma Husajna v březnu 2003. Autoři si nekladou za cíl analyzovat průběh dosavadních vojenských operací a přinášet nové poznatky pro rozvoj vojenského umění, ale zaměřují se na stabilizační fázi operace. Soustřeďují se na hledání příčin teroru a násilí, na problémy s vytvářením nových mocenských struktur uvnitř Iráku a na nastínění některých možných řešení. Příspěvky jsou zaměřeny na konkrétní případ postkonfliktní stabilizace v Iráku, ale zobecnění a styčné body lze nalézt i ve spojení s jinými mírovými operacemi v jiných částech světa, kde se mezinárodní společenství potýká s obdobnými problémy. Cílem autorského týmu není poskytnout čtenáři vyčerpávající analýzu a zhodnocení daného tématu ve všech detailech, ale inspirovat jej k zamyšlení nad širšími historickými a kulturními souvislostmi dění v Iráku. Vyjádřeno slovy recenzenta: „Publikace je aktuálním příspěvkem komentujícím situaci v Iráku po zahájení válečných operací v roce 2003 a následný vývoj v zemi. Jedná se o dílo aktuální, které sice díky nesmírně dynamickému a dramatickému vývoji v zemi nemůže postihnout ty nejnovější události, přesto však poskytne zájemci o danou problematiku cenné informace z různých úhlů pohledu. Díky svému charakteru a skutečnosti, že se na tvorbě díla podíleli jak odborníci z řad civilistů, tak vojáci, nabízí kniha různé pohledy na problematiku a může být pomůckou pro různé složky Armády České republiky i pro civilní sektor.“

Výzva pro přispěvatele do Obrany a strategie

V případě zájmu o titul kontaktujte: Ing. Vlastimil Galatík, CSc., e-mail: [email protected] Univerzita obrany, Ústav strategických studií, Kounicova 44, 612 00 Brno

Informujeme zájemce z řad odborné veřejnosti, že do 15. října 2007 mohou zasílat své autorské příspěvky do čísla 2/2007 recenzovaného časopisu Obrana a strategie. Nezávazným tématickým zaměřením nadcházejícího čísla je problematika Evropské bezpečnostní a obranné politiky. Další informace včetně formálních pokynů pro autory najdete na internetových stránkách časopisu www.defenceandstrategy.eu. Texty zasílejte a s dalšími otázkami se obracejte na emailové adresy redakce: [email protected] a [email protected].

Přesné datum výměny prvních IP paketů již nelze zjistit, ale došlo k ní v září 1993. Jako směrovač na VA posloužil počítač PC/AT 286 (bez pevného disku) s operačním systémem MS DOS a programovým vybavením KA9Q. Na vedení byly nasazeny speciální modemy Gandalf LDS720 o rychlosti 19,2 kb/s. Na připojení a pak oživení a rutinním provozu se podíleli další příslušníci K-303, např. Ing. Josef Jalůvka; naprosto zásadně pak mjr. Ing. Ladislav Hagara, který nastoupil na katedru po ukončení svého studia roku 2003. Věnoval se mimo jiné správě serveru s poněkud neobvyklým jménem mrkev.vabo.cz (Hewlett Packard 9000/847, operační systém typu Unix - HPUX), který běží nepřetržitě od roku 1994, nyní již jen v důchodcovském režimu. Řadu let sloužil jako primární doménový server a také jako hlavní poštovní server pro celou VA; až na výměnu ventilátorů ve zdrojích neměl problémy. Další významný server, scova.vabo.cz (operační systém SCO

Unix), si rovněž užívá aktivního odpočinku, nyní poskytuje jen omezené služby pro potřeby výuky. Pro změnu jde o PC (dříve 80386, nyní Pentium 75 MHz), zastával funkci sekundárního doménového serveru, záložního poštovního serveru pro VA. Běžel na něm také server gopher, což je předchůdce webu. Třetím důchodcem je server cs.vabo.cz, jeho operačním systém je Netware firmy Novell a sloužil mj. jako souborový a poštovní server, mimo jiné i ve velmi zajímavé síti FidoNet, využívající komutovaných linek. S růstem sítě VA (a počtu a zájmu uživatelů) přibývalo starostí, bylo třeba naučit se konfigurovat komunikační zařízení, síťové služby, elektronickou poštu, zabývat se novými službami, pomáhat uživatelům. To vše při současném zatížení výukou. Nicméně vše se dařilo zvládat, byť někdy až pozdě ráno. Je namístě uvědomit si tehdejší realitu – veškeré rutinní zpracování dat dosud probíhalo na sálových počítačích, které natolik vytěžovaly svoji obsluhu, tedy zaměstnance

Velení a řízení v prostředí NEC Ústav strategických studií Univerzity obrany ve spolupráci se Sekcí rozvoje druhů sil – operační sekcí MO, Sekcí komunikačních a informačních systémů MO, Sekcí obranné politiky a strategie MO a Společným operačním centrem MO pořádají ve dnech 29. a 30. listopadu 2007 v Praze 4. mezinárodní konferenci Velení a řízení v prostředí NEC. Cíle konference: Objasnit stav realizace Strategie budování NEC v ozbrojených silách ČR, s důrazem na naplňování operačních požadavků AČR do roku 2014 v souvislosti s rozpracováním úkolů 2. kroku Reformy ozbrojených sil ČR a dosahování operačních schopností po roce 2014 v nové vyšší kvalitě. Nastínit vliv NEC na velení a řízení při dosažení převahy v rozhodování, požadavky pro přípravu vojenských profesionálů a požadavky na výzkum pro podporu NEC v předpokládaném operačním prostředí. Ukázat na potřebu přerůstání dimenze budování NEC při naplňování ambicí ČR v mezinárodním měřítku (NATO, EU) a v národním měřítku do oblasti krizového řízení. Provést výměnu informací o současném stavu a připravovaných projektech informační podpory ve prospěch operačního použití sil a řídících a zabezpečovacích činností rozvoje resortu obrany. Projednávané tématické okruhy: 1. Vojensko-politický význam NEC. 2. Realizace strategie NEC v AČR. 3. Výměna zkušeností o současném stavu a potřebách rozvoje NEC a informační podpory ve prospěch operačního použití sil a řídících a zabezpečovacích činností (rozvoje) resortu obrany (z uplatnění NEC při zasazení). 4. Meziresortní spolupráce a rozvoj NEC pro potřeby krizového řízení. 5. Věda, výzkum a vzdělávání v oblasti NEC.

výpočetního střediska (jehož následníkem je současný CKIS), že tito tenkrát prakticky neměli možnost věnovat se jiným činnostem, natož teoretickému rozvoji. Pochopitelně, časem se situace změnila. Sálové počítače byly zrušeny, nastalo období osobních počítačů. Specialisté CKIS se velmi rychle přeorientovali, přišli i noví, například roku 1996 Bc. Jan Rafaj. Zhruba od roku 1997 začal CKIS přebírat jednotlivé služby spojené s provozem Internetu i jiných systémů, aby je posléze zajistil úplně. K tomu by se ale mohli vyjádřit nejlépe příslušníci CKIS sami. Závěrem tedy lze konstatovat, že Internet nám bezproblémově slouží již patnáct let a doufejme, že tomu tak bude i nadále. Které datum použít jako výchozí, to je otázka. Významných událostí byla řada a každá z nich znamenala významný pokrok. Nebylo by asi správné uměle některou z nich stanovit jako tu jedinou pravou. Pplk. Ing. Josef Kaderka, PH.D., K-209

9

Letecká premiéra V rámci praktického základního výcviku musejí studenti letecké profese zvládnout zásady techniky pilotáže a navigace

Koncem září bude v Centru leteckého výcviku v Pardubicích završen čtyřměsíční praktický letecký výcvik devatenácti studentů druhého ročníku pilotní specializace Univerzity obrany. Studenti budou mít nalétáno pětačtyřicet hodin na cvičném vrtulovém Zlínu a ti, co při závěrečném hodnocení obstojí, de facto odstartují svoji kariéru armádních pilotů.

Text a foto: Pavel PAZDERA

10

R E P O R TÁ Ž Po nástupu do pardubického Centra leteckého výcviku (CLV), které zabezpečuje základní výcvik pilotů pro českou armádu od roku 2004, musejí studenti nejdříve projít několikatýdenním blokem účelových příprav. Během něho se podrobně seznamují s cvičným letadlem Z-142 CAF, daným letištěm a s instruktory probírají teorii létání. Při tom je využíván multimediální výukový program, který vytvořili instruktoři z CLV. Na závěr studenti projdou přezkoušením znalostí z předpisů o létání. „Jde tedy o komplexní přípravu na vlastní létání,“ říká jeden z instruktorů létání Emil Rada. Pak přichází den D. Samozřejmě že úvodem nejde o nic převratného. Elévové letecké profese absolvují se svými instruktory z CLV dva seznamovací lety. V rámci těchto vývozních letů se seznamují s prostorem letiště, jednotlivými pracovními zónami a pozorně sledují činnost pilota-instruktora. „Posluchačům předvádíme škálu letových možností stroje,“ upřesňuje Emil Rada a pokračuje: „Po převzetí řízení letounu si posluchači musí zvyknout na citlivost ovládání kniplu a manipulaci s nožními pedály.“ První lety s instruktorem patří v jejich kariéře mezi klíčové. Rozdílnost situací na zemi a ve vzduchu nelze naučit. To musí aviatik prožít na vlastní kůži. Všeobecně se říká, že alfou a omegou létání je zvládnutí zatáčky. Často z ní někdo sklouzne po křídle, jiný zase obrat nedokončí do směru. Ale pro mnohé studenty je zpočátku obtížné letět i rovně.

ZÁKLADY AKROBACIE Krůček po krůčku, jinak řečeno cvičení po cvičení (přesně v souladu se stanovenou osnovou) se tak pilotní žáci prokousávají k plnému zvládnutí stroje. „Studenti nejprve procvičují jednoduché prvky pilotáže a později i její vyšší techniku – akrobacii. Při manévrování s letounem se učí například bojové, stoupavé a sestupné zatáčky, spirály, výkruty, skluzy a vývrtky. Dalšími cviky jsou

střemhlavý let, přemet, souvrat, překrut a podobně,“ říká letecký instruktor. Účelem akrobacie je, aby pilot získal důvěru ve stroj, naučil se v něm orientovat v každé jeho poloze a nakonec uměl i nechtěnou polohu letounu vybrat do bezpečného a kontrolovaného letu. Při akrobatických prvcích nováčkům samozřejmě pomáhají instruktoři, radí jim a opravují je. V některých případech energicky přebírají řízení a napravují chybu studenta s patřičným výkladem. Není se co divit. Pilot se učí od samého začátku rozdělovat svoji pozornost. Na zemi se cítí stoprocentně připraven, ale jakmile pod ním zavrčí motor, schopnosti se mění. U dvoumístného výcvikového stroje Z-142 CAF je řízení zdvojené, takže instruktor může kdykoli zasáhnout do ovládání řídících prvků. Studenti si tedy částečně procvičují a osvojují základy akrobacie.

Zajímá mě, zda instruktoři registrují u studentů za letu neklid hraničící se strachem nebo nejistotou. „Samozřejmě existují rozdíly v nadání a předpokladech studentů pro létání. Naučit se něco teoreticky není tak složité, rozhodující je to umět za různých situací použít ve vzduchu. Takže určitá nejistota se u nich projevuje, ale s narůstajícím počtem odlétaných hodin se vytrácí. Co se týče strachu, tak to ani ne. Spíše mají obavu, aby jim nebylo mnoho vytýkáno ze strany instruktora,“ objasňuje Emil Rada. V programu výcviku nechybí ani nácvik letu v mracích nebo v noci, kdy se pilot musí při řízení stroje spoléhat na palubní přístroje. Dříve, když výcvik probíhal u 342. výcvikové letky základny školního letectva, po třiceti odlétaných hodinách mohl instruktor povolit těm nejlepším adeptům letecké profese první sólo let, tedy první samostatný let bez instruktora s jednoduchou technikou pilotáže. Ve výcvikovém centru však sólové lety nejsou praktikovány.

DENNÍ LÉTÁNÍ Místem, kde se odehrává vše podstatné, je stojánka letounů. A na ní čtyři Zlíny, čtyři instruktoři, technický personál a letečtí studenti. „Vždycky jsem chtěl dělat práci, která mě bude bavit. Protože jsem měl k létání kladný vztah, přihlásil jsem se na pilotku. Motivaci stát se vojenským pilotem mám velkou. Chci létat a myslím si, že se mě výcvik daří. Občas udělám nějakou chybu, je potřeba stále na sobě pracovat,“ říká praporčík Aleš Svoboda. Mezitím se z čtyřicetiminutového letu vrací jeden ze Zlínů a přijíždí na stojánku. Z jeho kabiny vystupují instruktor Jaromír Doležal a praporčík Martin Škubala. Následuje vyhodnocení letu instruktorem a student si zapisuje jeho připomínky do pracovního sešitu. „Letělo se mi dobře, byl to příjemný let

11

R E P O R TÁ Ž za pěkného počasí. Procvičoval jsem zatáčky s náklonem 45 a 60 stupňů, bojovou zatáčku, zvrat, přemet, překrut a střemhlavý let,“ prozrazuje praporčík Škubala, pro kterého to byl v pořadí šestnáctý let. Jak se dozvídám, při výcviku může dojít i k nepříjemným situacím. V polovině července při letu jednomu Zlínu vysadil motor a osádka musela nouzově přistát na letišti v Chrudimi. Došlo k roztržení ojnice motoru, což způsobilo jeho destrukci. V letounu letěl student praporčík Jaroslav Vinš s instruktorem Jaromírem Doležalem. Letová akce na pardubickém letišti pokračuje. Následuje odpolední brífink. Odehrává se v duchu neměnného scénáře. Meteorolog dokládá počasí, inženýr provozuschopnost letecké techniky, pracovník ŘLP upřesňuje radiovou korespondenci … a osm dalších studentů jde na to.

VERDIKT JE NA ARMÁDĚ V září, to jest po čtyřiceti pěti odlétaných hodinách, studenti ukončí základní výcvik a měli by být schopni cvičný vrtulový Zlín ovládat v rozmezí jeho limitů a provádět s ním všechny manévry dané osnovou bojové přípravy. Během letových hodin si studenti vyzkoušejí téměř vše – od okruhů, přes navigační lety, noční létání či lety podle pravidel IFR, až po skupinovou slétanost či akrobacii. Není bez zajímavosti, že studenti jsou instruktory průběžně hodnoceni a již po polovině odlétaných hodin se dá poznat, kdo praktický výcvik zvládne a kdo ne. „Na závěr uděláme na každého z nich výstupní hodnocení a armáda si je rozdělí do skupin pro další letecký výcvik na jednotlivých typech letounů,“ konstatuje instruktor Rada. A s jakými potížemi se setkávají instruktoři při výcviku studentů-pilotů? Instruktoři z CLV mají s budoucími vojenskými piloty poměrně hodně práce a spoustu věcí je musí před létáním ještě učit. Studenti mají vesměs slabší znalosti z navigace, aerodynamiky a meteorologie, což je způsobeno malým po-

12

čtem hodin věnovaných této části teoretické přípravy na Katedře letectva FVT. Někteří studenti také hůře snášejí letovou zátěž, vyšší teploty a bývá jim často nevolno. Podle instruktora Vladimíra Bachoríka rok od roku roste počet těch, kteří mají tyto fyzické potíže. „Je to dáno všeobecně stavem naší mladé generace, na kterou jsou kladeny menší nároky a tomu odpovídá jejich úroveň psychické a fyzické připravenosti. Upadává také jejich motivace, něčeho výjimečného dosáhnout a něčím se stát. Taková ta zdravá dravost. Připadá mi to stylem jako ‚prošel jsem přijímačkami, jsem tady a něco se mnou udělejte‘. Studenti z předchozích ročníků byli aktivnější a pracovitější, i když počáteční problémy měli také,“ hodnotí Bachorík.

CLV PARDUBICE Pardubické výcvikové centrum, které je divizí státního podniku LOM Praha, však zdaleka nežije jen základním výcvikem. Pro Armádu ČR realizuje i pokračující výcvik mladých pilotů, a to na stíhacích a doprav-

ních letounech a vrtulnících. „Za účelem provádění výcviku pilotů máme od armády pronajato celkem 26 letounů. Jde o osm vrtulových Z-142 CAF, osm proudových L-39 C, dvě dopravní L-410, pět lehkých vrtulníků Mi-2 a tři vrtulníky Mi-17,“ upřesňuje ředitel CLV Miroslav Brož. CLV má v pronájmu také některé budovy. O samotné letiště se stará vojenská letištní správa. Instruktoři výcviku jsou vesměs bývalí armádní piloti s mnohaletými zkušenostmi, což bez problémů umožňuje odlétat úkoly, které jsou dány pro vojenský výcvik. Podle Miroslava Brože by jiná civilní organizace toho nebyla schopna. Obdobné je to i s pozemním technickým personálem. Základní a pokračující výcvik vojenských pilotů je tedy armádou „nakupován“ a tato symbióza přináší ovoce. Během návštěvy u CLV v Pardubicích jsem měl možnost podrobněji se seznámit se základním leteckým výcvikem. Přesvědčil jsem se, že od školní teorie k letecké praxi musí studenti pilotní specializace ujít pořádný kus cesty.

TAKTICK É CVIČE NÍ

Studenti UO pomáhali připravovat misi do Afghánistánu Ve dnech 16. až 19. července 2007 se na vyžádání velitele 6. kontingentu ISAF-PRT zúčastnilo devatenáct příslušníků Univerzity obrany závěru odborného taktického cvičení tohoto kontingentu ve Vojenském výcvikovém prostoru Březina jako skupina OPFOR. Kontingent je vytvořen z jednotek 4. brigády rychlého nasazení a bude působit v Afghánistánu na základě rozhodnutí vlády ČR (na konci srpna vystřídal kontingent, který v Afghánistánu působil pod velením velitele 4. brn). Výcviku ve VVP Březina se z Univerzity obrany zúčastnili 2 učitelé z Katedry vojenského managementu a taktiky FEM a 17 studentů (z toho jeden z FVT a 16 z FEM). Skupina zde působila v roli soupeřů jednotkám kontingentu. Již samotné přizvání na takovouto akci lze hodnotit jako pozitivní signál svědčící o tom, že i Univerzita obrany, i když to není zdaleka její rozhodující poslání, se aktivně zapojuje do procesu plnění významných úkolů AČR, jakými zahraniční mise rozhodně jsou. Současně se jedná o signál vypovídající, že příslušníci Univerzity obrany jsou uznáváni širokou odbornou veřejností. Není pravděpodobně žádným tajemstvím, že řada funkcionářů svazků a útvarů AČR nemá příliš pozitivní náhled na Univerzitu obrany. Může to být dáno (a já se domnívám, že tomu tak i je) jejich zkresleným chápáním poslání této nejvyšší vojenské vzdělávací instituce u nás, částečně ale i pohledem na Univerzitu obrany přes její absolventy, kteří nastupují k útvarům na základní manažerské funkce. Velitelé útvarů a jednotek, k nimž naši absolventi nastupují je zpravidla hodnotí jako málo prakticky připravené pro výkon nástupních funkcí. Ale praktická příprava přece není oblastí, do které je zaměřena příprava studentů Univerzity obrany jako takové. Ano, je součástí komplexní přípra-

vy našeho studenta, ale péčí jiné vzdělávací instituce, na níž naši studenti absolvují aplikační kurzy (základní a odborné aplikační kurzy) mezi jednotlivými ročníky a po absolvování studia před nástupem k útvarům. Nechci snímat odpovědnost za komplexní přípravu našich absolventů z našich beder, nechci přenášet vinu za problémy v přípravě absolventů na někoho jiného, skutečností však zůstává, že k útvarům nastupují absolventi Univerzity obrany a velitelů útvarů a jednotek to tak vnímají. Mám osobní poznatky, že právě u brigády rychlého nasazení (4. brn) je názor na strukturu a obsah přípravy našich absolventů kritičtější a o to více si lze vážit přizvání našich studentů k přípravě kontingentu vytvářeného 4. brn na plnění tak náročného a zodpovědného úkolu, jakým bezesporu mise AČR v Afghánistánu je. Studenti 1. až 3. ročníku se úkolů, které byly spojeny s imitací činnosti soupeřů, zhostili velmi dobře. Cvičícím skupinám (patrolám ve stejném složení a se stejnými úkoly jaké budou plnit v Afghánistánu) byla rozehrávána řada různorodých incidentů, od neaktivovaných po aktivovaná minová nebezpečí – improvizované výbušné nástrahy, různorodá reakce místních obyvatel na přítomnost cizích vojsk, demonstrace a sebevražedné útoky až po napadení střelbou různého rozsahu. Při aktivitách se střelbou byl využíván simulační systém MILES, který poměrně objektivně verifikuje „střelecké duely“. Bylo velmi příjemné poslouchat již v průběhu plnění úkolů slova přítomných funkcionářů kontingentu a rozhodčích, jak naši studenti dokáží získané teoretické vědomosti uplatnit v praktické činnosti.

Na závěrečném nástupu k ukončení odborného taktického cvičení kontingentu velitel pplk. Procházka poděkoval studentům Univerzity obrany za kvalitně odvedenou práci a jsem přesvědčen, že jeho slova nebyla pouze zdvořilostním gestem, byť jen s náznakem neupřímnosti. Naopak. Ve štábu 6. kontingentu byla dokonce vedena diskuse o tom, zda by nebylo možné (pravděpodobně v měsíci říjnu tohoto roku) poskytnout podobnou pomoc ze strany Univerzity obrany i připravovanému 7. kontingentu ISAF-PRT. Pokud rektor - velitel Univerzity obrany rozhodne, že případné oficiální žádosti o pomoc vyhoví, bude záležet i na tom, zda nedojde ke kolizi termínů přípravy 7. kontingentu ISAF-PRT s přípravou brigádního úkolového uskupení na bázi 7. mechanizované brigády, na jejichž přípravě se v období 1. až 12. 10. 2007 ve VVP Hradiště bude kromě několika pedagogů Univerzity obrany podílet i dvacetičlenná skupina studentů (část z tohoto počtu bude pravděpodobně obsazena i absolventy UO plnícími úkoly v odborném aplikačním kurzu). Studenti budou na tomto cvičení opět působit ve funkcích „škůdců“ – skupiny OPFOR. Zájem o příslušníky Univerzity obrany je důkazem, že se daří měnit názor některých příslušníků armády na naše pracoviště a že jsme schopni vnímat a v přípravě našich absolventů realizovat jednotu teorie a praxe. Děkuji všem studentům, kteří se na přípravě 6. kontingentu ISAF-PRT podíleli. Ze sedmnácti zúčastněných studentů jich dvanáct bylo z 1. a 2. ročníku. Cvičení se konalo v době, kdy již studenti nefinálních ročníků čerpali řádnou dovolenou. Účastnící se studenti se na cvičení dostavili z dovolených, byli ochotni naplánovat si zasloužený odpočinek tak, aby se této aktivity mohli zúčastnit. Pět studentů 3. ročníku se cvičení zúčastnilo již jako „téměř bakaláři“, protože úspěšně absolvovali všechna úskalí státních závěrečných zkoušek. Poděkování patří i velitelům školních praporů, kteří budou realizovat vyčerpání 4 dnů strávených studenty na cvičení v náhradním termínu tak, aby to co nejméně narušilo zahájení nového akademického roku. Pplk. Zdeněk FLASAR, K-110

13

LETECKÝ DEN

Brno slavilo letecký svátek

Třicet tisíc diváků přilákal na letiště v Brně mezinárodní letecký den Czech International Air Fest 2007. Čtrnáctý ročník této největší letecké přehlídky v České republice sice nebyl tak nabitý jako první letecké dny v polovině devadesátých let, nicméně i tak návštěvníci zhlédli řadu velice zajímavých letadel a vystoupení. Festival CIAF mají označený ve svém kalendáři snad všichni příznivci letectví u nás, ale také v sousedním Rakousku a Slovensku. Letošní se uskutečnil ve dnech 8. a 9. září na mezinárodním letišti v Brně-Tuřanech. Za celý víkend se ve vzduchu a na zemi představilo na 80 letounů ze šestnácti zemí. Co tedy bylo letos na letišti k vidění? Stojánka pro statické ukázky byla opět přeplněná letadly nejrůznějších typů. Tradičně nejsilnější zastoupení zde měla pochopitelně Armáda České republiky, která kromě většiny typů letecké techniky představila také řadu zbraňových systémů pozemního vojska. Mezi zahraničními účastníky pak nechyběly klasické letouny, jako například F-16 MLU či MiG-29 AS. Vedle nich ale stály i stroje u nás méně vídané, jako například americký víceúčelový bojový letoun F-15E Eagle či italský přepravní letoun C-27J Spartan. Tento taktický transportní letoun je jedním z kandidátů na nový dopravní stroj pro české vzdušné síly.

14

Největší fronta se pak tvořila před letounem E-3A Sentry, známým též pod zkratkou AWACS. Jeho mezinárodní alianční posádka totiž umožnila návštěvníkům i prohlídku některých částí interiéru tohoto stroje. Letoun E-3A Sentry bývá ozdobou také na Dni NATO v Ostravě-Mošnově. Jednoznačně největší lákadlem však byl americký bombardovací letoun B-1B Lancer, který poprvé v historii přistál na českém letišti. Z Jižní Dakoty přiletěl nad Brno v pátek po poledni, ale vzhledem k mokré ranveji piloti zvolili bezpečnější přistání na americké základně v německém Rammsteinu. Do Brna přiletěli v sobotu ráno. B-1B je multifunkční-víceúčelový bombardovací letoun, překonávající kontinenty i moderní prostředky protivzdušné obrany. V období studené války byl dominantním nástrojem jaderného zastrašování. K nejvýznamnějším bojovým hodnotám letounu patří dokonalý a vysoce spolehlivý systém vlastní ochrany, jehož základem je integrovaný obranný systém tvořený prostředky elektronického rušení, infračerveného klamného rušení, radiolokátoru pro vyhledávání a zaměřování poloh pozemních cílů a objektů a mapování terénu včetně prostředků včasné výstrahy. Americké vzdušné síly v současnosti disponují celkem 94 letouny B-1B. Hlavní dějství leteckého dne se však odehrávalo na obloze. Letové ukázky po oba dva dny zahájily společným průletem letouny L-39, L-159A, JAS-39C, Airbus 319CJ a vrtulníky Mi-17/171Š a Mi-24/35 vzdušných sil AČR. Pak už následovala řada vystoupení domácích a zahraničních účastníků. Vzdušný útok na pozemní cíle s letouny L-159 předvedli čeští vojenští piloti Daňko a Málek. Většina z nás si ještě pamatuje na dobu, kdy u nás létaly sovětské stroje MiG-29. Na CIAFu tento letoun předvedl slovenský pilot Hronec. Obdivuhodnou akrobacii na letounu JAS-39C Gripen divákům nabídl český pilot nadporučík Tomáš Merta. Jeho ukázka byla plná dynamiky i precizních manévrů. Snad ještě více než sólová vystoupení zaujala perfektní slétanost několika akro-

batických skupin. Tou první byla výjimečná letecká akrobatická skupina ze Srbska „Hvězdy“, která létá na vojenských proudových letounech Galeb G2. Své umění předvedli slovenští letci ze skupiny Očovští Bačovia na čtyřech letadlech L-13 Blaník. Pomyslným vrcholem letošního CIAFu však bezesporu byla francouzská akrobatická skupina Breitling Jet Team. Diváci mohli u tohoto týmu z Dijonu obdivovat precizní skupinovou slétanost na českých proudových letounech L-39C Albatros. Jejich vystoupení trvalo 20 minut a vynikající akrobatické figury byly umocněny kouřovými efekty a hudebním doprovodem. Američané během víkendu představili ještě jeden velice zajímavý letoun. Šlo o čtyřmotorový strategický transportní letoun C-17 Globemaster, který je nejmodernějším a nejspolehlivějším přepravním letadlem na světě. Koncepčně je C-17 hornoplošník s vysoko posazenými nosnými plochami a s podvozkem zatažitelným do vnějších gondol. Může přepravovat jakoukoliv vzduchem dopravitelnou bojovou techniku

nadměrné velikosti. Snad každý tajil dech, když stodvacetitunový Globemaster začal ve vzduchu manévrovat. Působivá pak byla i ukázka možnosti velice krátkého vzletu i přistání. Rovněž atraktivní podívaná byla na vrtulník Policie ČR při nabírání vody do měchu a následném hašení pomyslného ohně. Jednalo se o americký vrtulník Bell412 střední váhové kategorie. Policie ČR ještě používá německé lehké vrtulníky Bo 105 CBS a francouzské lehké vrtulníky EC 135 T2. Celkově lze říci, že i přes poněkud slabší účast ze zahraničí a několikeré přerušení programu kvůli komerčním letům na mezinárodním letišti přinesl letošní CIAF zajímavou podívanou.V dosavadní historii Air Festu měla naopak česká armáda největší účast. Text a foto: Pavel PAZDERA

15

ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOST

Střípky z Šanghaje aneb čínská pravidla Když jsme se dozvěděly, že se chystá Mezinárodní konference o výpočetních metodách a matematickém modelování ICCMM-2005 v Číně, bylo jaro, vše kvetlo a nahrávalo snění o pověstných kvetoucích zahradách. Snění je krásné, ale Čína je tak daleko a peněz ze specifického výzkumu na takovou cestu tak málo… Přesto posíláme organizátorům abstrakta svých možných přednášek a čekáme. Posléze však k našemu velkému překvapení dostáváme email se zprávou, že by organizátoři uvítali naši účast a aktivní vystoupení na konferenci. Dokonce žádají o řízení jedné odborné sekce, a to „Computing and modelling“. Spolu s tím přichází i nabídka, že konferenční poplatek nebudeme muset platit. To už je slovo do pranice, sedáme k internetu a hledáme nejlevnější spoj, k našemu překvapení Alitalia nabízí skutečně „lidové“ ceny letenek. Naše finanční prostředky ze specifického výzkumu jsou tedy dostatečné, a tak se sen pomalu stává skutečností. Chystáme přednášky, balíme kufry. Naše cesta začala přesně podle plánu. Nastoupily jsme v Brně do rychlíku směr Praha, odkud pak přes Amsterodam odlétáme do Shanghaie resp. Šanghaje. Protože bylo časné podzimní ráno, záhy jsme usnuly. Z poklidného podřimování nás najednou probudilo hrobové ticho. Stáli jsme v polích kousek za Pardubicemi. Posléze nám průvodčí sdělila, že máme porouchanou lokomotivu a že opravdu netuší, kdy se rozjedeme. To nás mírně zneklidnilo. Po půl hodině bylo jasné, že náš časový plán je nenávratně pryč. Po 45 minutách jsme se konečně rozjeli ku Praze, bohužel přímo „šnečí rychlostí“. V Praze (či spíš na jejím okraji) jsme vyskakovaly s tím, že bez taxíku, a to hodně rychlého, let zmeškáme. Uff, podařilo se. Sedíme v letadle a kupodivu odlétáme načas. Let je klidný a vzhledem k tomu, že za okénky letadla Hlavní vchod do čínské Normal East University

16

je několik hodin tma, celkem nezajímavý. Sedíme, opakujeme si své přednášky, které máme přednést na konferenci, chvílemi podřimujeme. Až těsně před přistáním se kolem nás vyrojilo plno letušek a stevardů a do ruky nám vtiskli 3 formuláře, které musíme před vstupem na čínskou půdu vyplnit. Ještě ospalýma očima nevěřícně mžouráme na poslední řádek jednoho z nich. Stojí tam: „Jaká je vaše tělesná teplota?“ Rozhlížíme se, zda letušky začnou roznášet i teploměry?! Nezačaly. Inu, byrokracie je asi všude stejná. Vyplňujeme 36,6 oC a je to. Konečně jsme přistáli, jdeme se odbavit (pasová kontrola je sice zdlouhavá, ale korektní) a těšíme se na postel, protože šestihodinový časový posun a 11 hodin v letadle nám značně odčerpaly energii. V letištní hale na nás mají čekat studenti místní pořadatelské university. Čteme jména, jsou tu snad všechna, jen ta naše ne. Když už začínáme být nervózní, objeví se černá střapatá hlava s velikýma očima a s cedulkou s našimi jmény. No sláva! Nastupujeme do autobusu

a po 45 minutách divoké jízdy dojíždíme na konečnou a odtud nám to trvá ještě 20 minut taxíkem do hotelu. Po zaregistrování se už opravdu, ale opravdu těšíme, že na chvíli padneme do postele. Konečně! Sluníčko za oknem a příjemný chládek klimatizovaného pokoje udělaly své. Vidíme jemnou mlhu ... a najednou je pět hodin odpoledne místního času. Takže hurá na první průzkum okolí! Vyzbrojeny mapou vyrážíme do podvečerní Šanghaje. Záhy zjišťujeme, že pohyb po šanghajských ulicích není vůbec jednoduchý. Semafory tu sice jsou, ale fungují asi nějak jinak než u nás. Pravidlo číslo jedna: V Číně má přednost všechno, co jede – auta, motorky, kola, sem tam i nějaká ta rikša. Silnice jsou několikaproudové, auta a autobusy sviští jedno za druhým a i když na nás dopravní policista mává, že můžeme přejít, máme strach do toho mumraje vstoupit. Konečně jsme na druhé straně. Ale co to je? I po chodníku jezdí motorky a spousty kol! No, jestli nás tady nic nezajede…! Letmý pohled do mapy – tuhle ulici si určitě zapamatujeme. Pro jistotu ale půjdeme jen kousek. A co tady ta boční ulička?? Moc světla v ní není, ale podle průvodce je v místních ulicích bezpečno, tak do ní aspoň nakoukneme, vypadá to, že je tady nějaké tržiště. A taky že ano. Procházíme kolem krámků, spíš krámečků velkých jako dlaň. Tady se vaří nudle – ne, ochutnávat raději nebudeme, tady jsou krabi, želvičky, ovoce, zelenina a mezi tím se hrají karty, večeří se a sousedsky klábosí. Dál už raději nepůjdeme, je tam příliš velká tma. Vracíme se na hlavní třídu – samý obchůdek, čaj, pečivo, žehlírna, samoobsluha – zvědavě nakukujeme a pomalu se blížíme k hotelu. Druhý den ráno začala konference. Příspěvky jsou různorodé, referáty se střídají jeden za druhým. Naše výstupy proběhnou úspěšně a dočkají se i dotazů z publika. Rády vysvětlujeme a objasňujeme. Již samotné téma našich přednášek vzbuzuje zájem: The Unigue Square Root Condition for Quasi-Order Hypergroups či Centralizer Transformation Hypergroup of Integral Operators. Téma hypergrup není ve světě ještě zdaleka

ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOST tak rozšířené, jak by odpovídalo možnostem této relativně mladé matematické disciplíny. Teorie algebraických struktur v nichž operace nejsou jednoznačné, ale mnohoznačné se rozvíjí od poloviny 30. let 20. století. Pojem multigrupy (dnes hypergrupy) byl prvně použit F. Martym v roce 1934. Motivací pro studium hypergrup byly různé problémy v nekomutativní algebře, další motivace přicházely z geometrie. Studium speciálních hypergrup (spojnicových prostorů) se v posledních letech ukazuje jako užitečný nástroj pro studium otázek týkajících se grafů, hypegrafů, binárních relací, fuzzy množin a hrubých množin. V průběhu jednání nám neustále dolévají horkou vodu do hrníčku s lístky zeleného čaje na dně. Je to zajímavý zvyk a vůbec ne špatný. Veškeré konferenční dění se odehrává v jedné z hotelových konferenčních místností, která má veškeré potřebné vybavení. Přednášky a dny plynou. Abychom se trošku odreagovali od matematických problémů pozvali nás organizátoři konference na prohlídku mateřské university – Normal East China University. Musíme se přiznat, že jsme se tam již předešlého večera vydaly, ale tady platí pravidlo číslo dvě: V Číně se domluvíš pouze čínsky! Dalo nám obrovskou práci universitu najít. Na náš, po předchozích zkušenostech již opravdu stručný dotaz, University?? se místní ptali Shopping?? Teprve teď, za denního světla, jsme si mohly universitní kampus prohlédnout v celé jeho kráse. Je to obrovský areál se spoustou zeleně, parčíků, travnatých i vodních ploch. Všude je čisto a nádherná parková úprava. Hemží se to tu studenty, posedávají na trávnících, v altáncích, učí se či odpočívají. Slyšíme hlahol a hudbu, co se to asi děje? Studenti tu mají nějaké soutěže a velmi dobře se baví. O kus dál se koná módní přehlídka výtvorů „ušitých“ z novin, tamhle pod sochou se cvičí a tady jde nevěsta a ženich… Prostě na China Normal East University se opravdu žije.

Historické budovy starého města

Ve čtvrtek nás kromě matematiky Nejrušnější nákupní tepna ve městě Nanjig Road (dnes jsem měla tu čest řídit jednu ze sekcí) čekala také okružní jízda městem spojená s prohlídkou hlavních turistických atrakcí. Shromažďujeme se v hotelové hale, dostáváme průvodkyni, autokar a jede se. Nejdříve na Peoples square. To je hlavní náměstí Šanghaje. Oběhly jsme náměstí, nakoukly na nejrušnější nákupní tepnu ve městě – 6 km dlouhou Nanjig Road. Dalším cílem je návštěva muzea a současně prodejny perel (mořských i říčních), pověstného to čínského artiklu. Dostáváme vstupenku se slevou na případné zakoupení perličky, avšak naše finanční možnosti jsou trošku jiné, než některých dalších účastníků. smetí, žádný papírek, přesně podle pravidla Vstupenky zůstávají v kabelkách a my jen číslo tři: V Číně se stále uklízí a zametá. Na zvědavě a s troškou závisti okukujeme tu chodnících, silnicích, v parcích, ve stanicích bílo-černo-růžovou krásu kolem nás. Nemetra, všude jsou nenápadní lidé, kteří jsou zde jen klasické perlové šperky, ale i zametají, sbírají papírky, čistí chodníky. zvířátka vyrobená z perel a vyřezaná z jaJeště v rychlosti absolvujeme návštěvu dehitu. Čas je však neúprosný musíme dál zahrady Jü-jüan, zelenou oázu uprostřed - jedeme do „Old Town“ (tedy do starého městského ruchu Šanghaje. Je to nádherný města). Nádhera – to je konečně ta pravá komplex malinkých zahrádek. Jsou úžasné! Čína, jak jsme si ji představovaly – starobylé V odpoledním slunci se před námi skví v důdomečky s vyřezávanými ornamenty a stojnosti a starobylé kráse výtvor dynastie úžasnými střechami. A všude čisto, žádné Ming. A ještě je tu muzeum hodin! Škoda, že máme jen několik málo minut. Probíháme rychle obě patra. Obdivujeme se mistrovským kouskům čínských hodinářů – hodiny ve tvaru lodi, klece s ptáčkem, domečku, věže … jen nám oči přecházejí. A zase do autokaru a jedeme dál. Proplétáme se ucpanou Šanghají ke slavné televizní věži „Perla východu“. Jedeme výtahem do její střední části, ale už se šeří, takže z výhledu na město asi nic nebude. Pro jistotu oběhneme vyhlídku dvakrát, aby nám přeci jenom něco neuniklo a sjíždíme dolů. Jedeme na Bund – slavné zdejší nábřeží – kde naši hostitelé zajistili večerní projížďku lodí po řece Chuang-pchu. Ale jsme trochu zklamané – na řece je dopravní zácpa skoro jako na silnicích a nábřeží je osvětlené je málo. Plava trvá asi hodinu, potom už se unavené, hladové, ale plné dojmů vracíme zpět do hotelu. Na čelní sklo autokaru začínají dopadat první dešťové kapky. To je špatné znamení. Na zítra je naplánován celodenní výlet. (Pokračování příště) Šárka Hošková a Pavlína Račková, K-215

17

7. ročník DÁ L KO V ÝC H P O C H O D Ů Katedra vojenského managementu a taktiky (K-110) pod záštitou děkana Fakulty ekonomiky a managementu UO organizuje na přelomu roků 2007 a 2008 již 7. ročník dálkových pochodů. Jedná se o společensko-sportovní událost, která v žádném případě není závodem. Zúčastnit se mohou všichni příslušníci Univerzity obrany (včetně studentů) s rodinnými příslušníky. I nový ročník je založen na absolvování 4. etap – na 25, 50, 75 a 100 km. Podzimní etapa – na 5O km - je připravována na měsíc říjen 2007, jarní etapy – postupně na 25, 75 a 100 km jsou plánovány na měsíce duben, květen a červen 2008. Nejkratší (25 km) etapa je organizována jako první jarní proto, že po zimě mohou být někteří potenciální účastníci pochodu „nerozejítí“. První tři etapy (25, 50, 75 km) jsou vždy plánovány jako jednodenní (zpravidla v pátek), poslední (100 km) etapa je plánována jako dvoudenní (pátek, sobota). Všechny etapy jsou postaveny takovým způsobem, že lze absolvovat i nepoměrně kratší úseky trasy (mezi jednotlivými kontrolními body na trase).

50 km – ŘÍJEN 2007 (pátek 19.10.2007)

25 km – DUBEN 2008 od roku 2007 bude tato etapa pravidelně organizována jako „Memoriál Zdeňka MANDOVCE“

75 km – KVĚTEN 2008

100 km – ČERVEN 2008 pátek (denní část) – cca 40 km pátek (noční část) – cca 30 km sobota (denní část) – cca 30 km

PŘIJĎTE SI ŠLÁPNOUT! Případné bližší informace poskytne Ing. Jan LIDMILA (tel. 442229) nebo Iva TAUŠOVÁ (tel. 442019) – oba příslušníci K-110.

18

Veletržní okénko C o n a b í z í v ý s t av i š t ě v ř íj nu Zdravotnictví a počítače Těmito tématy lze ohraničit dění na brněnském výstavišti v říjnu. Napřed k zdravotnictví. V uplynulých patnácti letech udělal svět zkušenost s terorizmem. Lze si představit tento scénář. Hekři zničí počítačovou síť. Současně bude veden útok na uzly elektrické sítě. Ke konci minulého století se USA ocitli ve tmě, na začátku našeho století to byla Itálie. Stačilo pouhé přetížení. Do takto vzniklé situace zaútočí teroristé chemickými nebo bakteriologickými zbraněmi. V krajním případě hrozí nebezpečí zhroucení infrastruktury státu a o to útočníkům jde. Zatím jde naštěstí pouze o scénáře amerických katastrofických filmů, ale techniku připravenou pro tento případ či živelnou katastrofu si můžeme prohlédnout už dnes. Bude to na mezinárodním veletrhu zdravotnické techniky, rehabilitace a zdraví HOSPIMedica Brno / Central Europe od 16. do 19. října. Vystavovat bude své vybavení a vozidla Ústřední vojenský zdravotnický ústav. Jeho úkolem je hlavní hygienicko-epidemiologické zabezpečení vojsk, biologická ochrana jednotek AČR na území státu i jednotek nasazovaných v zahraničí. Vystavovat bude vozidlo Biomaster úpravu podvozku Renault Master pro zásah v městských aglomeracích a Biorover B 2 na podvozku Land Rover 130 pro práci v lehkém terénu. K vidění bude i přístrojové vybavení pro detekci a identifikaci vybraných biologických látek, ochranné oděvy pro práci v prostředí při použití bojových biologických látek, prostředky pro dekontaminaci osob a techniky. V odborném programu bude 18. října přednáškový den věnovaný medicíně katastrof, kde budou přednášet odborníci z Ústřední vojenské nemocnice v Praze a brněnské Úrazové nemocnice. O informacích dodávaných elektronickou cestou bude od 22. do 26. října

mezinárodní veletrh informačních a komunikačních technologií INVEX. Jeho tématem bude živá prezentace aplikací informačních technologií ve vědě a strojírenství. Zastoupeny budou společnosti vyrábějící obráběcí stroje jako TOS Kuřim a Varnsdorf, Proma, Precission. Setkání zástupců prodejních řetězců z oblasti informačních technologií a spotřební elektroniky podchycuje 49 % výrobců světového trhu, firmy jako Olympus, Canon, Toshiba. Na Invex navazuje ve stejném termínu mezinárodní veletrh spotřební elektroniky a digitální zábavy Digitex. Jeho tématem bude technika High-Definition čili vysoké rozlišení obrazu. Je aktuální nejen zaváděním digitálního televizního vysílání ale i filmy na nových nosičích Blue Ray a HD-DVD, jež bude promítat výrobce Epson v domácím kině projektorem s vysokým rozlišením True High Definition. Nejnovějším produktem budou digitální kamery JVC Everio s s vestavěným pevným diskem včetně první kamery na světě s plně High Definition záznamem HD Everio GZ-HD 7. V kuloárech se tvrdí, že největší vystavovatel Sony zatím své novinky tají, tedy bude se na co dívat. Dr. Vít Pospíšil Lístky na veletrh Studenti, uvedené veletrhy můžete zdarma navštívit; jak? Nejpozději 7 dní před zahájením veletrhu (pozdější objednávky nebudou vyřízeny) si musíte u paní Jarmily Klučkové (Kounicova 65, kancelář 112 ve 3. – rektorském – patře), telefonicky na 442732 anebo e-mailem na adresu [email protected] – což doporučujeme – objednat jmenovitě potřebný počet vstupenek. Nezapomeňte uvést hodnosti, učební skupinu a kdo si lístky přijde vyzvednout (jeden vyzvedávající maximálně 10 lístků nebo pro jednu učební skupinu).

O c. k. rakousko-uherské armádě psal humorně i „zuřivý reportér“ Egon Ervín Kisch (1885-1948). Tak v humorné reportáži Perverzní předehra líčí, jak telegrafista zkomolil v šifrovaném telegramu slova „u skoplje“ (tj. že strýc Dragotin je „ve Skoplji“) na „uskopljen“ (tj. vykleštěn – rakouský konzul Srby, což málem vedlo k válce). V další humoresce Neobvyklý zločin Kisch vypráví, jak se pěšák Alois Davídek pomstil veliteli pluku za krutý a nespravedlivý tělesný trest. Když velitel na své luxusní latrině vykonal ráno svou tělesnou potřebu, připlížil se Davídek šílenou rychlostí téměř pod velitele a nabral jeho stolici na polní lopatku a zmizel. Velitel chtěl zkontrolovat svůj výkon, ale nic neuviděl. Dopotácel se ke svému bytu a přivolaný plukovní lékař mu dal projímadlo Opakovalo se totéž. Velitel nechápavě pohlížel dolů – nic. Vypadal jako mrtvola, když se vlekl k plukovnímu lékaři, přijal od něho nové projímadlo a lehl si na polní lůžko. Svíjel se v bolestech a tak ho sanitka odvezla do divizní nemocnice. U velitele byla diagnóza jasná, neboť po druhém projímadle se jízdou v kodrcavém voze dostavil účinek – z těla vyšla jen krev a voda. Za několik dní došla zpráva o podplukovníkově hrdinné (!) smrti a s ní posmrtné udělení řádu Železné koruny, Kisch vedl i Koreposndenci s Adolfem Hitlerem. Ptá se ho, jak je to s křížem na Hitlerově levé straně prsou? „Je zhola nemožné, aby svobodníka, kterého uznají za hodna Železného kříže I. třídy, pokládali čtyři roky za neschopného stát se desátníkem.“ (…) „Jednoduše sis přičmáral do vojenské knížky, že Ti byl udělen 4. srpna 1918 Železný kříž.“ Měl zajat skupinu Francouzů, o čemž jsou dvě odporující si verze. A „Železný kříž je možno si koupit v nejbližším krámě.“ (Blíže viz v knize Smějeme se s Kischem, Praha 1973.) Plk. v.v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

KO M I K S

19

HISTORIE

KŘEST

První vojenská přísaha v Brně Po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 a předání městské správy do českých rukou začalo nové vedení města Brna připravovat také přísahu československého vojska. Ta se konala 13. listopadu 1918 na tehdejším Velkém náměstí (název náměstí Svobody vznikl až koncem roku 1918). Kytnar a Uvíra a po přečtení se zvedlo tisíce rukou doprovázených zvoláním „Přisahám“ a zazněla národní hymna „Kde domov můj“. Na tribuně také přivítal vojsko zemský posádkový velitel generálmajor Petržílek a za Sokolstvo bratr Havránek. Poté se jednotky při vojenské hudbě daly do pohybu a za jásotu obyvatelstva předvedly vojenskou přehlídku. Za několik týdnů příslušníci brněnské posádky prošli bojovým křtem při pokusu německé menšiny o odtržení pohraničí ve prospěch Rakouska a Německa a v lednu 1919 v konfliktu s Polskem o Těšínsko. Největší bojové nasazení je ale čekalo až v květnu 1919 při vpádu maďarských bolševiků na Slovensko. Uvedené fotografie jsou použity z publikace Staré pohlednice, Brno vojenské XVIII.Vydalo nakladatelství Ing. Vladimíra Filipa, Brno 2007. Připravil: Vlastimil Schildberger, ml. Prezident „Osvoboditel“ Tomáš Garrigue Masaryk několikrát navštívil město Brno. Při jeho oficiálních návštěvách se pokaždé konaly vojenské přehlídky. Dne 14. března 2007 uplynulo 70 let od smrti prezidenta Masaryka

Podle dobového tisku již po deváté hodině ranní vytvořili brněnští Sokolové na náměstí velký čtverec, do jehož středu začal nástup jednotlivých vojenských pluků a formací. Vojsko se řadilo za zvuku vojenské hudby čelem k improvizované tribuně, která byla ozdobena vlajkami spojeneckých mocností. Nejdříve nastoupila četa důstojníků a poté pěší pluky č. 3 a 8, zeměbranecký pluk č. 14, prapory polních myslivců č. 17 a 25, pěší oddíl dragounského pluku č. 6, četnictvo a útočné oddíly v ocelových přilbách v celkovém počtu 3000 mužů. Delegáti brněnského okresního Národního výboru vedeni známým brněnským advokátem JUDr. Hynkem Bulínem přišli doprovázeni čestnou eskadronou dragounské jízdy. Po podání hlášení vojska se slova ujal posádkový velitel kapitán Sylvestr Voda, který vojsku připomenul, že vznikem samostatné republiky se splnilo přání Komenského a ostatních slovanských národů. Samotnou přísahu přednesli kapitáni

Kniha o Škarvadovi Dne 1. září letošního roku jsem byl pozván na neobyčejnou slavnost do Olešnice, která se nachází v severním cípu Jihomoravského kraje, a když jsem po osobním pozvání dlouho hledal Olešnici na mapě, tak mě ani nenapadlo, že jedu ne do vesnice, ale do města, které získalo tento statut teprve nedávno, a to 3. prosince 1999. Zúčastnil jsem se křtu již několika knih, a tak jsem byl zvědavý jednak na knihu samotnou, ale také na vlastní ceremoniál. Nezklamala mě ani kniha, jež má název „Nikdy se nevzdávat,“ tak i nevšední slavnost, která křest knihy provázela. Pokud se týká vzpomenutého názvu, tak jsem přesvědčen, že čtenáři po přečtení knihy o leteckém veteránovi brigádním generálovi Zdeňku Škarvadovi přijdou na to, že přiléhavější titul by těžko vymysleli, protože v knize je pravdivě popsáno tolik jeho osudových příběhů, že kdyby v jednom z nich Zdeněk povolil, tak by se nedožil téměř devadesáti let. Při samotném křtu jsem očekával důstojný průběh, ale skutečnost předčila moje představy. Kinosál v kulturním domě byl plný tak, že mnoho olešnických občanů stálo ještě po stranách velkého sálu. Knihy šly na „dračku“ a po zajímavém vystoupení „svého Zdeňka“, jak jej místní vnímají, mizely ještě rychleji. Potlesk sklidil i autor knihy Josef Havel, který nashromáždil mnoho historických faktů, takže kniha je přesným obrazem doby a nesmírně poučná. Emotivní bylo vystoupení plk. Luboše Valehracha, předsedy prostějovské odbočky Svazu letů ČR, která přijala do svého názvu jméno gen. Škarvady. Mně nezbývalo nic jiného než upřímně poděkovat starostovi Olešnice PaedDr. Zdeňku Pešovi za přípravu a skvělou režii celého křtu. Válečný veterán generál Zdeněk Škarvada se stal patronem letošního ročníku absolventů specializace pilot vojenského letadla. Plk. v.v. Ing. Stanislav FILIP

20

Vyhrajte věcnou cenu

BRNĚNSKÉ VÝSTAVIŠTĚ PAVILON

XIV. ROČNÍK

Vyluštěnou tajenku zašlete do 12. října 2007. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme věcnou cenou. Výherci z č. 11 jsou Marta Pacovská a Bohuslav Donar.

G2

BRNO 30.10. – 2.11.2007 NA VELETRHU SE PREZENTUJÍ UNIVERZITY A VYSOKÉ ŠKOLY, ZÍSKÁTE PODROBNÉ INFORMACE O PŘIJÍMACÍM ŘÍZENÍ A STUDIU V ČESKÉ REPUBLICE I ZAHRANIČÍ.

www.gaudeamus.cz

OTEVŘENO 30.10. – 1.11. 2.11.

8-16 h 8-14 h

Svoji studijní nabídku představí i UNIVERZITA OBRANY

Perličky ze školy. Racionální výživa je ta, kterou nechceme jíst sami a . . .

GAUDEAMUS

EVROPSKÝ VELETRH POMATURITNÍHO A CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

Šance pro dva čtenáře

VzS jejich místo a úloha v AČR

VZDUŠNÉ SÍLY ARMÁDY ČR

Katedra letectva FVT by ráda napomohla k širšímu povědomí o soudobých Vzdušných silách AČR. Proto jsme se rozhodli seznámit akademickou veřejnost v Listech UO se současnou strukturou, úlohou a místem vzdušných sil v rámci AČR. Nechceme zde přibližovat historii a přesný sled událostí, které proběhly při vzniku současných vzdušných sil a měly svůj vliv při jejich formování. Naše články budeme orientovat na přiblížení jednotlivých leteckých útvarů VzS. Samozřejmě se budeme také snažit o prezentaci letecké techniky, která neodmyslitelně k leteckým útvarům patří. Demokratické změny po listopadu 1989 následované rozdělením České a Slovenské federativní republiky v roce 1993, přibližování se NATO v rámci programu Partnerství pro mír a konečně vstup České republiky do NATO v roce 1999 byly událostmi, které s sebou přinesly změny nejen ve společnosti, ale také v jednotlivých složkách armády. Změny byly vyvolány plněním úkolů reforem, limitem státního rozpočtu a potřebami pro obměnu stávající techniky. Vzdušné síly jsou v moderních armádách chápány jako vrchol lidského a technologického potenciálu každého suverénního státu, mezi které můžeme bezpochyby ČR zařadit. V současné době představují naše vzdušné síly konsolidovaný prvek bojové složky AČR schopný plnit náročné úkoly ochrany vzdušného prostoru ČR v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany států Severoatlantické aliance. Vzdušné síly, tak jak je známe v současné podobě, jsou součástí Společných sil AČR, které vznikly v roce 2003. Velitelství vzdušných sil představuje operační stupeň AČR, který řídí přímo podřízené letecké základny a útvary vzdušných sil. Koncepčně jsou vzdušné síly řízeny Sekcí rozvoje druhu sil – Operační sekcí MO.

Organizační struktura VzS AČR: 21. letecká základna Čáslav 22. letecká základna Náměšť 23. vrtulníková základna Přerov 24. základna dopravního letectva Kbely 25. protiletadlová raketová brigáda Strakonice 26. brigáda velení, řízení a průzkumu Stará Boleslav Správa letiště Pardubice Hlavní úkoly Vzdušných sil AČR: 1. Zabezpečení plnění úkolů v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany států NATO v Evropě

(NATINADS). 2. Plnění úkolů v mírových zahraničních misích. 3. Zabezpečení a provádění leteckého výcviku. 4. Řízení letového provozu a koordinace s civilním ŘLP. 5. Zabezpečení součinnostních úkolů ve prospěch pozemních sil. 6. Zajištění letecké záchranné služby a letecké pátrací a záchranné služby (SAR). 7. Zabezpečení úkolů letecké přepravy. 8. Plnění úkolů v oblasti leteckého snímkování.

V uplynulém období prošly vzdušné síly rozsáhlou reorganizací a dlouho očekávanou modernizací, kdy jako nejvyšší vrchol tohoto procesu lze chápat duben roku 2005. V tomto období byla zahájena dodávka prvních letounů JAS-39 GRIPEN (obr. 1). Plnohodnotné zařazení těchto letounů do hotovostního systému NATINADS proběhlo téměř okamžitě a je datováno na den 1. července 2005. Modernizace vzdušných sil není samozřejmě pouze výměna dosluhujících letounů MiG-21 za letouny JAS-39C Gripen, jedná se také o vyzbrojení podzvukovými bitevními

LISTY UNIVERZITY OBRANY

letouny L-159 ALCA (obr. 2). V letech 2004 a 2005 proběhla v rámci deblokace dluhu Ruské federace dodávka vrtulníků Mi-171Š (obr. 3) a Mi-35 a v neposlední řadě modernizace dopravního letectva pořízením supermoderního letounu AIRBUS A-319CJ (obr. 4). Zařazení vzdušných sil do plnění náročných úkolů ve spolupráci s NATO klade vysoké nároky na provádění reálného výcviku všech jejich příslušníků. Každoročně se jednotlivé letecké základny účastní mezinárodních cvičení s cílem zdokonalit dovednosti velitelů, štábů a leteckých jednotek při vedení bojových operací. Mezi nejvýznamnější společná cvičení s NATO partnery lze zařadit Clean Hunter, NATO Airmeet a Flying Rhino. Na základě výše uvedených informací je možné se domnívat, že Vzdušné síly AČR ukončily cestu své výstavby a rozvoje. Proces transformace však není tak jednoduchý. V nejbližším období totiž čeká vzdušné síly další významné rozhodnutí v podobě přijetí konečného řešení tolik diskutované redislokace základny vrtulníkového letectva v Přerově do Náměště nad Oslavou. Příslušníci VzS AČR, kromě plnění každodenních povinností, opakovaně prokázali svou připravenost plněním úkolů při odstraňování následků živelných katastrof a jasně tak dokázali, že i v této oblasti jsou nedílnou součástí společnosti. Dosažené výsledky v plnění úkolů ve strukturách NATO a misích EU a OSN demonstrují profesionalitu této složky AČR, která má své opodstatnění a budoucnost. Kpt. Ing. Jan ŠAFRANKO, K-205

obr. 4

ZÁŘÍ 2007