červen 2007 LISTY UNIVERZITY OBRANY

Nové malorážové automatické zbraně konce 20. století

NĚCO MÁLO O ZBRANÍCH I MUNICI

Konec 20. století přinesl několik zajímavých novinek. Přispělo k tomu i Československo, i když inspirace přišla z tehdejšího Sovětského svazu. Byl totiž v brněnském Výzkumném a vývojovém ústavu ZVS vyvinut soubor zbraní LADA, tvořený třemi zbraněmi: automatickou puškou, její krátkou verzí (karabinou) a ručním kulometem.

LISTY UNIVERZITY OBRANY

Tyto zbraně měly kromě náboje společný mechanismus, pouzdro zbraně (s malými odchylkami), ramenní opěru a také zásobník. Rozdíl byl v délce hlavně (nejkratší u karabiny a nejdelší u ručního kulometu) a ruční kulomet byl také navíc vybaven dvojnožkou. Původní verze byla řešena na ruský náboj ráže 5,45 mm a po listopadu 1989 byl soubor překonstruován na náboj NATO 5,56 x 45 mm (obr. 1). Vyrábět tento soubor měla Česká zbrojovka Uherský Brod, v důsledku celkového omezení zbrojní výroby však již k této výrobě nedošlo. obr. 1

V polovině 90. let se začaly objevovat zprávy dvou koncepčně nových malorážových zbraních řešených v USA. Jednalo se o dvě zbraně – bojovou zbraň jednotlivce OICW (Objektive Individual Combat Weapon) a pěchotní přenosný automatický kanón OCSW (Objektive Crew Served Weapon). Později se k této koncepci připojily i některé další státy. Obě zbraně mají systém řízení palby vybavený počítačem, laserovým dálkoměrem a mohou střílet náboje s výbušnými střelami vybavenými

obr. 2

od konvenčních liší tím, že celá střela je zasunuta uvnitř válcové nábojnice. Tím se výrazně zkracuje délka náboje a poněkud vzrůstá průměr nábojnice. Zajímavostí je, že hnací prachová náplň

obr. 3

časovacím zapalovačem. Tento systém je doplněn zařízením pro měření počáteční rychlosti střely a pro její časování. Týká se to hlavní ráže 20 mm u OICW a 25 mm u OCSW. Zbraň OICW má ještě druhou hlaveň ráže 5,56 mm. Časování střel 20 mm (resp. 25 mm) umožňuje ničit živou sílu ukrytou v okopech střepinami shora. Zbraň OICW (obr. 2) má tedy dvě hlavně a dva zásobníky. Zbraň OCSW (obr. 3) je umístěna na podstavci. Obě zbraně mají nahradit část současných zbraní (OICW část pušek, OCSW část velkorážových kulometů a granátometů). Podle původního harmonogramu by zbraň OICW měla přijít do výzbroje v tomto roce a OCSW v příštím. Koncepčně novým automatickým kanónem pro výzbroj bojových vozidel je kanón pro teleskopické náboje v USA původně řešený v ráži 45 mm, která byla později změněna na 40 mm. Teleskopické náboje označované CTA (Cased Telescoped Ammunition) se

je rozdělena do dvou částí. Základní část je umístěna v nábojnici za střelou a druhá část v teleskopickém meziprostoru po stranách střely. Základní část se zažehuje zápalkovým šroubem, zatímco druhá se zažehne s určitým zpožděním horkými plyny od hořící základní části. Tím dostává střela přídavné zrychlení. . Je to zbraň s dlouhým zákluzem hlavně a otáčivým komorovým závěrem. Závěr (v němž je nábojová komora) se otáčí kolem osy kolmé na osu hlavně. Po výstřelu dochází působením impulsu výstřelu k zákluzu hlavně se závěrem. Vratník pak vrací hlaveň vpřed, kde dojde k pootočení závěru. V této poloze dojde k zasunutí nového náboje do komory a současně k vyhození prázdné nábojnice. Termíny předpokládaného zavedení kanónu do výzbroje se pohybují kolem roku 2010. Poslední novinka je naše domácí. A jde o zbraň v roce 2004 přijatou do výzbroje letectva AČR. Jedná se o dvouhlavňový 20 mm letecký automatický kanón ZPL-20, který je součástí výzbroje českého lehkého bitevního letounu L 159 ALCA. Čtenáři se s ním setkali již v prvním pokračování tohoto seriálu, kde byl ukázán v podvěsném kontejneru KPL-20. Na letounu může být podvěšen pod trupem i pod křídly. Vývoj kanónu proběhl v ústavu Prototypa-ZM, s.r.o. Brno ve spolupráci se ZVI, a.s. ve Vsetíně a ve Vsetíně je také vyráběn. Řešen je na munici NATO 20 x 102 mm. Je to dvouhlavňový vysokokadenční kanón (střílí dvojí kadencí – vysokou 2600 min-1 a nízkou 780 min-1). Je založen na principu sdružených hlavní a závěrů a jeho mechanismus je poháněn prachovými plyny odebranými z vývrtu hlavní. Jeho vznik je významným úspěchem českého zbrojního průmyslu Alespoň těchto několik moderních zajímavostí týkajících se malorážových automatických zbraní. Prof. Ing. Lubomír POPELÍNSKÝ, DrSc.

červen 2007

Vyhrajte super triko Vyluštěnou tajenku zašlete do 13. července 2007. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme věcnou cenou. Výherci z č. 9 jsou Jindřiška Böhmová a Milan Petr.

z Armáda České republiky z Velitelství sil podpory a výcviku z Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ z Brněnské kulturní centrum z Folklorní sdružení JÁNOŠÍK Brno z Folklorní sdružení ČR Praha

28. – 30. 6. 2007 SLOVÁCKÝ SOUBOR KYJOV (Kyjov) 3. – 7. 7. 2007 BELENSCÉRES FOLK DANCE (Békés, Maďarsko) 12. – 14. 7. 2007 Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ (Brno) čtvrtek – Hudební koncert pátek – Veselé dovednosti + Rande naslepo sobota – Povedená sezóna 19. – 20. 7. 2007 VRANOVČAN (Vranov nad Topľou, Slovensko) vždy ve 20.30 hodin, Brno, nádvoří Staré radnice 21. 7. 2007 Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ a VRANOVČAN ve 20.30 hodin, závěrečné představení v areálu hradu Špilberk Informace o předprodeji na tel.: 973 442 820, [email protected], http://vusondras.cz

Žáček k dědovi: Proč na zimu odlétají čápi na jih? Co já vím, Pavlíku, asi proto, že i . . .

Vás zvou na jubilejní X. ročník cyklu letních folklorních večerů, konaných pod záštitou primátora statutárního města Brna Romana Onderky a náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka

Šance pro dva čtenáře

LISTY UNIVERZITY OBRANY

Z OBSAHU Setkání studentů UO s veterány RAF

3

Na konferenci K-205 zavítala A. Zárybnická

4

Nový průzkumný prostředek explorer

11

5

Putování za historií evropského vojenství

14

6

Polygon představil kolovou techniku AČR

16

8

Měsíčník Univerzity obrany Ročník 3 / číslo 10 akademický rok 2006/2007 Vydavatel Univerzita obrany Kounicova 65, 612 00 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Oddělení vnějších vztahů UO Kounicova 65, 612 00 Brno Telefon: 973 443 045 Fax: 973 442 160 E-mail: [email protected]

Závěrečné VŠC s novou tématikou Návštěva amerických kadetů na univerzitě Společný výcvik studentů v horách

Vedoucí redaktor Dr. Pavel Pazdera [email protected] Redakční rada předseda pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelská skupina VIOd UO Tisková příprava a tisk MO ČR – AVIS (Agentura vojenských informací a služeb, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6) V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 15. 6. 2007 Číslo 10 vyšlo: 27. 6. 2007

z EDITORIAL z Vítej, žhavé léto Možná že letošní počasí se k nám chová podle zásady všech, co si na dodržování řádu a pořádku moc nepotrpí – pořádek je pro hlupáky, inteligent miluje b…. – protože už od časného jara nás překvapuje nestandardními teplotami, které v daném období jindy najdeme jen stěží. Zvláště se vyznamenalo vysokými letními teplotami na konci jara. Nic proti teplu, já mám teplo rád. Když je ho moc, pustím si ventilátor a nějak to přežiji. Hlava ale tím není moc nadšená. Nechce se jí v takových vedrech příliš přemýšlet. A když se jí nechce moc, dá se to řešit pár dny dovolené u vody a je to. Hůř je na tom ale student. Jemu již skončilo někdy nekonečné vysedávání ve školních lavicích a plynule přechází do fáze účtování. Té ale nutně musí předcházet porovnání si vědomostí v hlavě

– budeme-li optimisty a budeme věřit, že se celý semestr průběžně připravoval a nyní jen „doladí formu“. Ale i na to ladění formy je třeba plného soustředění, což s letošními tropickými teplotami moc dohromady nejde. A pokud k tomu přistoupí ještě nervozita daná uvědoměním si komplikací, které si způsobím, když neuspěji, neštěstí je často hotovo. Hlava nedá dohromady ani ty nejzákladnější poučky, kterým plně rozumím a ještě včera jsem je přece věděl. Studenti nezoufejte. Tak je to přece vždy. A i v případě učení se a zkoušení platí, že poctivá práce se nakonec vyplatí. Věřím, že se tak stane i ve vašem případě. Hodně štěstí u státních i semestrálních zkoušek. Náčelník studijního oddělení UO pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc.

MEZINÁRODNÍ SYMPOZIUM

Bezpečnostní a obranná agenda Evropské unie Ve středu 13. června 2007 bylo v Senátu Parlamentu ČR slavnostně zahájeno třídenní mezinárodní sympozium Bezpečnostní a obranná agenda Evropské unie, které proběhlo pod záštitou ministryně obrany ČR Vlasty Parkanové. Pořadatelem sympozia byl Ústav strategických studií Univerzity obrany a rakouský Institut für Strategie und Sicherheitspolitik der Landesverteitidigungsakademie Wien. Jednalo se o další z výstupů dlouhodobého projektu bilaterální česko-rakouské spolupráce v oblasti bezpečnostních a strategických studií. Cílem tohoto sympozia bylo vytvořit odpovídající prostor a podmínky pro výměnu teoretických poznatků a praktických zkušeností v oblasti aktuálních problémů vývoje Evropské bezpečnostní a obranné politiky i využití cenných zkušeností členských zemí, které v nedávné době vykonávaly institut předsednictví v radě EU. Odborná diskuze napomohla identifikovat možný soubor priorit a přístupů pro připravované předsednictví ČR v roce 2009 na základě zvážení výchozích podmínek a možností státu v této oblasti. Význam a aktuálnost tématu zdůraznil ve svém úvodním vystoupení 1. náměstek ministryně obrany ČR Martin Barták, který uvedl, že ačkoliv je bezpečnostní a obranná dimenze jednou z nejmladších společných politik, existuje řada příkladů, kdy bezpečnostní složky pod hlavičkou Evropské unie odvedly kvalitní a záslužnou práci a Evropská unie je dnes svými vojenskými a policejními misemi přítomná v řadě konfliktních a nestabilních zemích od Balkánu přes Irák až po DR Kongo. Zkušenosti předsednických zemí byly ve čtvrtek 14. června 2007 prezentovány mj. v příspěvcích Thomase Hajnocziho z rakouského Ministerstva evropských a zahraničních věcí, finského velvyslance v České republice Jorma Inki či vojenských zástupců ve vojenském výboru EU Jean-Louis Nurenberga z Lucemburska a Alfonse Maise ze Spolkové republiky Německo. Historický vývoj projektu ESDP a jeho přesah do součas-

nosti i přetrvávající problémy spojené s jeho dalším rozvojem byly popsány v projevech Jiřího Šedivého z Ministerstva pro evropské záležitosti a Martina Povejšila z Ministerstva zahraničních věcí. Praktické zkušenosti s výstavbou českého a slovenského Bojového uskupení EU na tomto fóru prezentoval zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Josef Prokš. Úlohu a význam Evropské obranné agentury (EDA) pro další rozvoj vojenských schopností Evropské unie objasnil auditoriu její reprezentant Dick Zandee. Řada dalších řečníků se pak

Mgr. Richard Stojar, ÚSS

Návštěva z jazykového pracoviště AOS Ve dnech 20. až 23. května 2007 zavítala na Centrum jazykové přípravy UO návštěva ze slovenské Akademie ozbrojených sil M. R. Štefánika (AOS) v Liptovském Mikuláši. Vedoucí Ústavu jazykové přípravy AOS Mgr. Tatiana Linková a vedoucí skupiny anglického jazyka Mgr. Martina Škutová přijely na reciproční návštěvu CJP UO. V návaznosti na předchozí návštěvu našich zástupců z K103 FEM v Liptovském Mikuláši (téměř před dvěma lety) proběhla další etapa jednání, a to s ředitelkou CJP UO PhDr. Janou Kozílkovou, CSc., PhDr. Alenou Langerovou, PhDr. Jiřím Strakou, CSc. a s ostatními učiteli skuRektor – velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban obdržel Medaili za zásluhy asociace AFCEA za rozvoj spolupráce UO s touto organizací. Stalo se tak 12. června 2007 na zasedání Vědecké rady UO, kde mu medaili předal prezident české pobočky Petr Jirásek. AFCEA (Armed Forces Communication and Electronics Association) se v poslední době stala důležitou komunikační platformou mezi průmyslem, armádou, vládou a vědou. Má řadu projektu zaměřených na mladé vědecké pracovníky a studenty vysokých škol.

2

soustředila zejména na praktické otázky spojené s angažovaností členských států EU při zapojení do konkrétních misí probíhajících v rámci ESDP. Závěrečný den jednání byl vyhrazen zejména zástupcům akademické a vědecké komunity z ČR i zahraničí, kteří se ve svých příspěvcích soustředili na potenciál, možnosti i deficity bezpečnostní a obranné agendy Evropské unie.

pin anglického jazyka na FEM, FVT a skupiny ostatních jazyků. Návštěva se zajímala zejména o systém výuky jazyků na Univerzitě obrany, metody a formy práce, používané a zpracovávané učební materiály, testování aj. Uvítala možnost navštívit výuku studentů UO. Seznámila se také s činností center pro samostatné studium jazyků (Self-Acces Centre) a s programem spolupráce s kanadskými partnery v rámci projektu PLPP ( Partnership for Learning Pilot Program). Delegaci byly předány podrobné informace o této spolupráci včetně jejího možného rozšíření. V dalších samostatných prezentacích byly představeny projekty elektronických studijních podpor a tvorba webquestů, které návštěvu velmi zaujaly. Kolegyně ze Slovenska byly seznámeny rovněž s úkoly skupin, cíli, průběhem a výsledky výuky anglického jazyka i ostatních jazyků, s vědeckou činností a dalšími aktivitami CJP. Hovořilo se též o způsobu hodnocení studentů a vazbách rezortní zkoušky STANAG 6001 a vysokoškolské přípravy, resp. zápočtu a zkoušky. Obě strany se dohodly na pokračování spolupráce, a to zejména v oblasti výchovně vzdělávací činnosti (výměna a součinnost při tvorbě testů a jejich ověřování). PhDr. Danuše Jobová, CJP

U DÁ L O S T

Naše setkání s veterány RAF Již podesáté přijalo šestnáct Čechoslováků, kteří v době 2. světové války bojovali v jednotkách britského královského letectva (RAF) i v československé obrněné brigádě a dnes žijí ve Velké Británii, pozvání Ministerstva obrany ČR k týdenní návštěvě České republiky. Ve čtvrtek 7. června 2007 jsem se společně se svými spolužáky z Univerzity obrany a vedoucím Katedry letectva FVT plk. gšt. Ing. Miloslavem Bauerem zúčastnila setkání příslušníků Armády ČR s válečnými veterány, jejich kamarády, přáteli a dalšími významnými představiteli Ministerstva obrany ČR, které se konalo v Praze. O tomto setkání jsem příliš mnoho nevěděla a tak jsem byla překvapená kolik výjimečných avšak pro mě neznámých lidí tu mezi námi žije. Jsou to váleční veteráni-piloti, kteří se zasloužili jako příslušníci RAF o leteckou obranu Velké Británie a další vítězné letecké operace nad Evropou během II. světové války a kteří v 50 letech byli z politických důvodů donuceni odejít do zahraničí. Na toto setkání přiletěli z Velké Británie společně se svými

manželkami, aby tu zavzpomínali, setkali se se svými přáteli a kamarády, co žijí v České republice, a nám mladším připomenuli 66. výročí bitvy o Anglii. Vzpomínání začalo pietním aktem u Pomníku letců na dejvickém náměstí Svobody v Praze 6. Celkem deseti smutečními věnci a květinami ozdobili pomník také představitelé státu, Městské části Prahy 6, Vojenské kanceláře prezidenta ČR, Českého svazu bojovníků za svobodu a Sdružení čs. zahraničních letců 1939–1945. Poté setkání pokračovalo slavnostním shromážděním v hlavním sále ministerstva Na Valech. Zde vystoupilo několik významných představitelů – náměstek ministryně obrany Pavel Mašek, brigádní generál Josef Bečvář, z řad studentů promluvil prap. Jan Tvrdík, který velice dobře vystihl podstatu setkání válečných veteránu s námi, nezkušenými a válkou netknutými studenty z UO. Uvedl, že si nesmírně váží možnosti zúčastnit se setkání s válečnými veterány, kteří jsou pro nastupující piloty opravdovým vzorem. Ovšem tohoto setkání jsme se účastnili i my, ne piloti, studenti LTZ, řízení letového provozu a leteckého štábního směru. Stejně tak, jako mladí nastupující piloti i my uctíváme a obdivujeme činy všech veteránů a rádi bychom z jejich obrovských zkušeností čerpali.

Proto měla pro mě velký význam řeč plukovníka ve výslužbě Huga Melliona, který vystoupil za hosty z Velké Británie. „Máme vždy ohromnou radost, když máme možnost podívat se domů, protože Česká republika je náš domov. Je to pro nás ohromná čest jednou za rok se dostat sem mezi vás. Vaše otázka určitě bude: Proč tady nežiješ? No, protože ta pravá svoboda pro nás přišla až když nám mnohým bylo sedmdesát let. Dneska je nám průměrně devadesát,“ uvedl v pozdravném vystoupení Hugo Mellion. Měla jsem tu čest, společně se svými spolužáky, si s tímto starším, ale dosti vitálním mužem během společenského setkání neformálně popovídat. Jeho funkce v RAF totiž nebyla pilot vojenského letounu, nýbrž jak se sám humorně označil „kancelářská krysa“. Domnívám se, že toto označení, které vyslovil ve svém děkovném proslovu, ve všech vyvolalo mírný úsměv na tváři. Každý si totiž uvědomoval jeho obrovskou hodnotu, bez které by se ani sebelepší pilot jistě nikdy neobešel. Rozhovorem s námi jsme mu jistě zkrátili jeho vzácný čas, ale věřím, že nebyl zbytečný. Pro nás studenty znamená mnoho, dozvědět se od pamětníků o naší minulosti, o které si jen můžeme číst z knih a proto doufám v naše další společné setkání. Pprap. Kristýna Tomancová, 22-3 LRT

3

CVIČENÍ

Závěrečné VŠC jinak – nově

Tradičním vyvrcholením přípravy důstojníků v pořadí již čtvrtém kurzu vyšších důstojníků (KVD) na Ústavu operačně taktických studií UO bylo závěrečné velitelsko-štábní cvičení. Netradiční však byla procvičovaná tématika. Tentokrát závěrečné VŠC proběhlo ve dvou termínech a cvičily dva samostatné štáby. První štáb, složený z posluchačů skupin KVD – A a B, cvičil ve dnech 2. až 4. 5. 2007 a druhý štáb, který tvořili příslušníci skupin KVD – C a D, cvičil v termínu 5. a 7. 6. 2007. Cvičilo se opět v Centru simulačních a trenažérových technologií v Brně a studenti pro plánování a provádění operace využívali Operačně taktický systém velení a řízení.

Netradiční tématika Již v průběhu třetího kurzu KVD (podzimním běhu) se éterem nesla kritika mířená na Oddělení druhů vojsk a především na skupinu mechanizovaného vojska, že „stále jen válčí ve velkém měřítku“, podle zažitého scénáře, který se již několikrát opakoval. Proto kolektiv skupiny v čele s pplk. Leošem Halířem přišel s návrhem, že by bylo vhodné, cvičit jinou, aktuálnější tématiku. Ale jakou...? Není žádným tajemstvím, že Česká republika společně se Slovenskem bude ve druhé polovině roku 2009 držet hotovost k nasazení bojového uskupení, tzv. European Union Battle groups (dále „EU BG“), určenými pro vedení operací na prosazení míru mimo prostor Evropské unie, dle rozhodnutí Rady EU. Zájmovým prostorem je především rovníková Afrika, odkud v případě bezpečnostní krize a politické nestability hrozí Evropě neudržitelný příliv emigrantů, kteří by nám, Evropanům, vytvořili obrovské množství problémů. A řešení těchto problémů by

4

stálo EU mnohem více energie a financí, než preventivní vyslání relativně malé jednotky. A téma bylo na světě: „Nasazení EU BG k odvrácení regionálního konfliktu.“ Tato tématika byla rozpracována během čtyř měsíců do dokumentace cvičení. Zpracovatelský tým řídil pplk. Halíř. Byly využity poznatky a zkušenosti pplk. Kulíška z jeho mise na Operačním velitelství EU BG v Postupimi a VŠC na nové téma mohlo začít.

Regionální konflikt Cvičení se odehrává na teritoriu České republiky, kde velitel Česko-Slovensko-Rakouské EU BG obdržel úkol k nasazení na fiktivním kontinentu ARNEKA, vzdáleném od ČR 5000 km. Od počátku roku 2006 se situace na kontinentu ARNEKA komplikuje především díky etnickým roztržkám v jižním regionu. Na hranicích dochází k vyhrocení situace,

spojené s hromadnými přesuny vojenské techniky a materiálu NORDLANDU, zaujímání prostorů v bezprostřední blízkosti státní hranice s CHEBLANDEM. Na to vláda CHEBLANDU reagovala posílením pozic svých jednotek v oblasti. Dvoustranná jednání, vedená do konce roku, však nebyla úspěšná a nadále zostřující se národnostní konflikt vyústil ve vytváření partyzánských organizací (nordlanďané) a miličních struktur (cheblanďané), k hájení vlastních, národnostních zájmů. Opakující se incidenty vyvolaly ke konci roku 2006 masovou uprchlickou vlnu obyvatelstva obou národností z postižené oblasti. OSN odhaduje počty uprchlíků na desítky tisíc. Uprchlíci směřují do hloubky území vlastních států, což vyvolává humanitární problémy zejména státu CHEBLAND. Eskalace napětí mezi státy kulminuje koncem února 2007, rozhodnutím vlády NORDLANDU o možnosti silového řešení problému a zaujetím operační sestavy vojsk Západního operačního uskupení umožňující anexi části území CHEBLANDU. V reakci na tuto situaci zaujala vojska Národních ozbrojených sil CHEBLANDU obranná postavení na státní hranici, s cílem zabránit případné anexi svého území. I přes hrozbu silového řešení krizové situace, se oba účastnické státy shodly na novém kole jednání, zprostředkované třetí stranou – státem GREENLAND. Dne 8. 4. 2007 rozhodla Rada EU, na základě rezoluce OSN č. 2543 o vyslání vojenského kontingentu EU BG (CZE-AUT-SVK) do krizové oblasti.

Plánování operace Cvičící štáby (FHQ) byly postaveny před úkol naplánovat zasazení EU BG v prostoru operace. Nejprve bylo nutno naplánovat strategické vzdušné a námořní přepravy, dále přesuny z letišť a z přístavu do prostoru zasazení a také konkrétní způsob plnění úkolu v prostoru nasazení.

CVIČENÍ Úkol to byl náročný, cvičící byli nuceni využít svých znalostí získaných z předešlé praxe, v zahraničních misích, ale především studiem v kurzu KVD. A hodily se jak znalosti nabyté studiem vševojskové a vojskové taktiky, tak i znalosti získané studiem předmětů výstavba ozbrojených sil, strategie a operační umění. Cvičení také prověřilo schopnosti studentů řídit práci týmu i pracovat v kolektivu nesladěného, různorodého štábu úkolového bojového uskupení.

sboru. Hlavní přínos byl především v tom, že se cvičila reálná činnost na aktuální téma, která možná řadu účastníků z KVD bude čekat v budoucnu při jejich působení na funkcích v AČR. Obdobná tématika se bude procvičovat i v připravovaném mezinárodním cvičení „Dobré sousedství 2007“, které se uskuteční za účasti slovenských a rakouských důstojníků v prosinci tohoto roku, navíc celé v anglickém jazyce.

Nové zkušenosti

Jsme přesvědčeni, že provádění takovéhoto typu VŠC, s činností velmi se blížící reálnému nasazení, které bude AČR opravdu dříve nebo později čelit, zvýšilo atraktivitu i prestiž kurzu vyšších důstojníků a ÚOTS jako celku. Vždyť v tomto kurzu se poprvé v rámci AČR procvičuje nová činnost, tak do hloubky a komplexně. Výstupy z tohoto a dalších cvičení s uvedenou tématikou bude možno využít i v praxi, při přípravě konkrétních osob vyčleněných do Česko-Slovenské EU BG.

Je pochopitelné, že se při realizaci tak náročného a obsahově nového VŠC, především v průběhu cvičení prvního štábu vyskytly drobné nedostatky, vyplývající jak z chyb v základní dokumentaci, tak i z neznalostí řešení této nové problematiky. A to jak ze strany cvičících, tak i ze strany řídícího štábu a rozhodčí služby. Velkou část nedostatků, které se projevily v první části, se podařilo do zahájení cvičení druhé skupiny odstranit, nebo alespoň eliminovat. Je však možné hodnotit, že toto cvičení splnilo stanovené cíle, přineslo nové poznatky a zkušenosti jak studentům, tak i pedagogickému

Návštěva amerických kadetů Dne 8. června 2007 navštívila skupina patnácti kadetů amerických vojenských škol pod vedením majora Jonathana Dunna (West Point) a Pavola Sallyho (International Studies Programs) Univerzitu obrany. V delegaci byli zastoupeni zejména kadeti z United States Military Academy West Point. Akce proběhla v rámci dvoutýdenní studijní cesty amerických kadetů po zemích střední Evropy, konkrétně Polska, Slovenska a České republiky, jejíž program obsahoval nejen návštěvy vojenských škol, výcvikových a dalších vojenských zařízení a jednotek, ale i představení místní kultury a historie. Na Univerzitě obrany byly kadetům prezentovány základní informace o systému vysokoškolského vzdělávání a výcviku budoucích důstojníků Armády České republiky a roli, kterou v tomto systém sehrává Univerzita obrany. Po představení Univerzity obrany následovala neformální diskuze amerických kadetů se studenty vojenského studia Fakulty ekonomiky a managementu a Fakulty vojenských technologií. V závěru návštěvy proběhla ukázka speciálních softwarových simulačních nástrojů na speciální učebně krizového řízení Katedry ochrany obyvatelstva Fakulty ekonomiky a managementu UO. Po společném obědě americká delegace pokračovala v programu na území České republiky prohlídkou historického středu města Brna a následující den návštěvou slavkovského bojiště.

Souběžně s neformální diskuzí studentů Univerzity obrany a amerických kadetů proběhlo jednání mezi vedoucím delegace mjr. Dunnou a proděkanem pro vnější vztahy a rozvoj Fakulty ekonomiky a managementu UO mjr. Ing. Vladanem Holcnerem, Ph.D. o možnostech prohloubení spolupráce mezi Univerzitou obrany a United States Military Academy West Point. Přes nesporné rozdíly v systému vzdělávání a vojenského výcviku na obou školách byla předjednána možnost zapojení studentů Univerzity obrany v rámci výročních studentských konferencí Students Conference on United States Affairs (SCU-

Závěr k VŠC

Ing. Ladislav Koláček, pplk. Ing. Jaroslav Průcha, ÚOTS

SA) pořádaných již téměř 60 let ve West Pointu za účasti studentů řady vojenských i civilních nejen amerických vysokých škol. Podobně byla předjednána účast kadetů z United States Military Academy West Point na soutěžích studentské tvůrčí činnosti pořádaných fakultami Univerzity obrany. Vedle vzájemného poznání českých amerických studentů a výměny zkušeností ze studia na vojenských vysokých školách obou zemí tak tato návštěva otevřela cestu k dalším kontaktům mezi studenty Univerzity obrany a kadety amerických vojenských škol. – VH – Foto: Václav Janoušek

5

V ÝC V I K

Společný výcvik v horách Mezinárodní výcvik s názvem „Pokljuka“ ve Slovinsku je organizován od roku 1994 v souladu s plány dvoustranné spolupráce mezi slovinskou a českou armádou. Cílem každoročního společného výcviku je výměna zkušeností z forem a metod přípravy mladých velitelů profesionální armády a z plnění společných úkolů v mnohonárodních kontingentech z hlediska interoperability a kompatibility, včetně prohloubení a zdokonalení schopností komunikace v angličtině s důrazem na používání vojenské terminologie. Dvoustranná spolupráce mezi školicími armádními zařízeními napomáhá v řešení otázek výchovy a výcviku studentů – budoucích velitelů jednotek a v rozvoji teorie a praxe součásti vojenské vědy – taktiky. Teoretické poznatky jsou oběma stranami zapracovávány do učební dokumentace studentů vojenských škol a slouží i jako podklad pro další činnosti v rámci přípravy profesionálů AČR. Účastníci cvičení si vyměňují zkušenosti z optimalizace organizačních struktur armád, vojenského školství, použití sil a prostředků v rámci bojových i nebojových operací v národním a mnohonárodním měřítku. Společná činnost příslušníků obou škol je zaměřena na ukázky a činnost sil a prostředků výcviku v horském terénu, který je složité realizovat v českých podmínkách. Společná

činnost probíhá ve výcvikovém zařízení slovinské armády a je realizována v následujících oblastech: - přesun a činnost jednotky ve vysokohorském terénu s využitím nestandardní výbavy, praktické použití vysokohorské výzbroje při vojensko-praktickém lezení, - činnost skupiny (hlídky, uskupení) s doprovodem instruktorů při přesunu v náročném terénu s celkovým převýšením 1400 m (začátek 1150 m a ukončení ve 2560 m nad mořem), - ukázka horské výstroje používané v letním období pro činnost při rozmístění mimo boj a přežití ve specifických podmínkách možného nasazení, - seznámení s výzbrojí slovinské armády a její použití ve vytvořených uskupeních

(s důrazem na nově zavedenou zbraň F 2000). Společný výcvik je vždy velmi dobře všestranně zabezpečen a probíhá na vysoké profesionální úrovni. Setkává se s kladným ohlasem všech účastníků akce a napomáhá při rozvoji služební i mimoslužební spolupráce mezi zástupci obou stran.

Pokljuka 2007 Mezinárodní cvičení českých a slovinských studentů „Pokljuka 2007“ se uskutečnilo ve dnech 3. až 10. června 2007. Cvičení probíhalo v objektu kasárenského komplexu Bohinská Belá a přilehlých cvičišť za účasti studentů Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany a studentů Důstojnické školy v Ljubljani. Výcviku se účastnili studenti mechanizovaného a průzkumného modulu FEM a cílem bylo procvičení činnosti velitelů a jednotek (úkolových uskupení) při plnění bojových úkolů v podmínkách specifického prostředí Slovinska, zejména v členitém a horském terénu. Při vyhodnocení absolvovaného výcviku byli studenti Univerzity obrany kladně hodnoceni za schopnost absolvovat náročný, místy až extrémní výcvik a za stav fyzické připravenosti. Současná organizace společného výcviku plně odpovídá požadavkům obou stran a významně přispívá k výchově mladých důstojníků profesionálů. V průběhu společného cvičení byl potvrzen zájem o další spolupráci mezi oběma vzdělávacími institucemi ve výše uvedených oblastech vzájemné spolupráce. Byla projednána úroveň společného výcviku a předběžně stanoven program společného výcviku studentů v měsíci říjnu 2007 v posádkách Brno a Vyškov. Pplk. Ing. Milan Podhorec, Ph.D., K-110

6

ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOST

10. ročník studentské vědecké konference v Liptovském Mikuláši Ve dnech 23. až 25. května 2007 se jako každoročně konala u Akademie ozbrojených sil generála M. R. Štefánika v Liptovském Mikuláši studentská vědecká konference s mezinárodní účasti. Letos to byl jubilejní 10. ročník a do soutěže se přihlásilo přes 60 studentů z pěti zemí. Mezi soutěžícími byli studenti z Polska, Maďarska, Egyptu, České republiky a domácí ze Slovenska. Byl jsem pověřen vést naši delegaci studentů, kteří zastupovali všechny tři fakulty UO, a nyní mohu klidně říct, že to byla pro mě čest, být v čele takové skupiny. Fakultu ekonomiky a managementu UO zastupovali studenti por. Bc. Martin Klusáček, prap. Michal Filípek a prap. Jan Vašíček, Fakultu vojenských technologii UO pprap. Martin Kaczúr, pprap. Michal Školník a pprap. Michal Sova a Fakultu vojenského zdravotnictví UO nprap. Libor Vašina. Konference byla rozdělena do 7 sekcí (Elektrotechnika, Strojírenství, Ekonomika a logistika, Management, Přírodní vědy, Humanitní vědy a Bezpečnostní studie). Jednotlivé sekce byly velmi početně obsazeny a tak byla konkurence velmi silná. Naši studenti soutěžili v sekci Elektrotechnika, Strojírenství, Ekonomika a logistika a Přírodní vědy. I přes již vzpomínanou silnou konkurenci soutěžících, studenti UO prokázali, že jsou vyrovnaní partneři

ostatním studentům, což dokázali velmi dobrým umístěním v jednotlivých sekcích. V sekci Elektrotechnika obsadil 3. místo pprap. Martin Kaczúr z FVT. V sekci Ekonomika a logistika, kde bylo nejvíc soutěžících, obsadili studenti prap. Michal Filípek 2. místo, por. Bc. Martin Klusáček 4. místo a prap. Jan Vašíček 6. místo, všichni FEM. V sekci Strojírenství pprap. Michal Sova, FVT, 4 místo. V sekci Přírodní vědy bylo vítězství plně v režii UO, protože nprap. Libor Vašina (FVZ) získal suverénně 1. místo, 2. místo nebylo uděleno, a 3. místo obsadil pprap. Michal Školník (FVT). K tomu trochu statistiky, z celkem možných jednadvaceti „medailových“ míst, získali studenti UO 4 místa. Pro porovnání 10 míst AOS L. Mikuláš jako pořadatelská země, 3 místa studenti z Polska a po jednom Egypt a Maďarsko. Celá akce byla ze strany slovenských kolegů připravena na velmi vysoké úrovni, od přivítání až po odjezd z Liptovského Mikuláše. Velmi příjemná byla ta skutečnost, že mezi studenty nebyla žádná jazyková bariera a naši studenti prokázali velmi dobré znalosti z angličtiny, a tak nebyl problém si vyměnit zkušenosti při společné večeři, na společenském večírku, ale také při sportovním a kulturním programu, který byl rovněž velice dobře připraven. Návštěva skanzenu a společný raffting na řece Váh byly příjemným zpestřením celé konference. Navázaly se nové známosti a kamarádství k prospěchu všech účastníků. Vedoucí

jednotlivých delegací měly také možnost si vyměnit zkušenosti z práce na jednotlivých školách. Ze slovenské strany je nutno vyzvednout velmi dobrou organizátorskou práci a ochotu i nadále spolupracovat mezi jednotlivými školami. Proto bych chtěl touto cestou poděkovat panu rektoru AOS prof. Ing. Janu Kurtymu, Ph.D., paní prorektorce pro vědu a zahraniční vztahy doc. RNDr. Marii Jurečkové, Ph.D., paní PhDr. Nataši Valentové z oddělení vědy a zahraničních vztahů a také paní Ing. Nině Jakubové. Při této příležitosti nelze zapomenout ani na studenty Akademie ozbrojených sil, kteří odvedli velký kus práce při doprovodu jednotlivých delegací, za jejích ochotu a přístup nejen po dobu soutěží, ale i v době mimosoutěžní. V rámci společenského večera proběhly i rozhovory o možné další spolupráci mezi jednotlivými školami, hlavně mezi UO Brno a AOS L. Mikuláš, a to formou výměny studentů na jeden měsíc až semestr, výměnu učitelů v komisích u státních závěrečných zkoušek, konzultantů pro bakalářské práce a podobně. Výhodou je, že tady není žádná jazyková bariera a nevyžaduje to zvlášť speciální přípravu jak učitelů, tak i studentů. V závěru bych chtěl ještě jednou popřát našim studentům k dosaženým výsledkům a poděkovat za jejich vzorné a s klidným svědomím mohu říci reprezentativní vystupování nejen po dobu soutěží, ale i na veřejnosti, což kladně hodnotilo i vedení konference. Ing. Alojz Flachbart, K-102

Na snímku zleva doprava pprap. Michal Školník, pprap. Martin Kaczúr, por. Martin Klusáček, pprap. Michal Sova, nprap. Libor Vašina, voj. Eva Čížková (AOS), Ing. Alojz Flachbart, svob. Martina Kristeková (AOS), prap. Jan Vašíček a prap. Michal Filípek

7

KONFERENCE

LETECTVO 2007 Ve dnech 10. a 11. května 2007 proběhla na UO konference „LETECTVO 2007“. Její organizace byla zabezpečena Katedrou letectva FVT a záštitu nad konferencí převzal zástupce velitele Společných sil – velitel vzdušných sil generálmajor Ing. Ladislav Minařík, který se konference osobně účastnil. Téma konference „Úloha letectva v bezpečnostním prostředí současnosti“ přilákalo k účasti nejen příslušníky VzS AČR, ale i zástupce civilních odborníků zabývajících se leteckou problematikou, stejně jako letecké odborníky ze Slovenské republiky. Vedení Katedry letectva obměnilo tra-

diční program dvoudenního jednání. Na první den tak připadlo jednání konference a společenské posezení s doprovodným programem. Velitel VzS generálmajor Ing. Ladislav Minařík ve svém úvodním vystoupení upozornil, že i když se snižuje finanční rozpočet pro AČR a tím vyvstává otázka možných změn v koncepci rozvoje VzS, nesmí se toto projevit na snižování úrovně bezpečnosti a plnění každodenních úkolů každým jedincem u VzS. Otázce prevence a představení činnosti Ústavu pro odborné zjišťování leteckých nehod se věnoval ve svém vystoupení ředitel tohoto ústavu generál v.v. Ing. Pavel Štrůbl. Ředitel Úřadu civilního letectví doc. Ing. Jindřich Ploch, CSc. ve svém příspěvku hovořil o světovém vývoji civilního letectví a možné regulovatelnosti letového provozu vzhledem k bezpečnosti tohoto rozvoje v podmínkách České republiky.

Blok příspěvků zabývající se vzděláváním a výcvikem studentů létajícího personálu zahájil Ing. Cigánek a byl doplněn posluchačem kurzu GŠ plukovníkem Dobrotou ze Vzdušných sil Slovenské republiky. Oba příspěvky upozorňovaly na vážnost situace ve výchově pilotů a to jak v podmínkách AČR, tak i v armádě Slovenské republiky a nastínili možné varianty pro přípravu těchto profesí v budoucnosti. V samotném závěru prvního dne konference byl zahájen doprovodný program losováním tomboly a následnou možností zhlédnutí výstavy historie čs. letectva připravené brněnskou odbočkou Svazu letců ČR. Dalším z doprovodných programů byla přednáška paní Aleny Zárybnické (moderátorky počasí v ČT a zároveň milovnicí bezmotorového létání) nejdříve pro studenty FVT a dále pak pro účastníky konference. Její prezentace přiblížila práci v ČT a krásy bezmotorového létání. Posledním večerním hostem konference pak byl Zbyněk Podskalský, režisér českého filmu „A stoupej do slunce“ (celovečerní film s leteckými záběry z prostředí LZ Čáslav). Jeho prezentace byla nostalgicky zaměřena na rozloučení se s letounem MiG-21. Druhý den konference byl věnován návštěvě regionálního letiště Brno a Letecké záchranné služby Policie ČR dislokované na letišti Brno. Účastníci konference se tak mohli v praxi seznámit s moderním a účelovým řešením vybavení regionálního letiště. I zde se tak mohli přesvědčit, jakými prostředky se v současné době zabezpečuje bezpečnost letového provozu civilních provozovatelů. Letecká záchranná služba Policie ČR prezentovala pro účastníky konference stanoviště letecké záchranné služby a činnost, kterou zabezpečuje s vrtulníky Bell 412 a nově zaváděným EC 135. Tyto dva stroje si mohli zájemci prohlédnout na stanovišti letecké služby Policie ČR. Plk. gšt. Ing. Miloslav Bauer, VK-205 Foto: npor. Alois Brázda, pplk. Jiří Kacer

8

KONFERENCE téměř sto dvacet účastníků jednání. První den jednání zahájil vedoucí katedry plk. doc. Ing. Vojtěch Májek, CSc., který pozdravil a přivítal účastníky konference. Poté vystoupil s úvodním slovem zástupce velitele SpS – velitel VzS generálmajor Ing. Ladislav Minařík, který zdůraznil význam a aktuálnost tématu jednání konference a všem popřál zdar v naplnění stanovených cílů a úkolů jednání konference. V dalších vystoupeních pak přednesli své příspěvky účastníci konference z resortu obrany, kdy byly v odborné rovině rozebírány problémy protiraketové obrany válčiště, možnosti obrany proti balistickým raketám a proti malorozměrným a bezpilotním prostředkům vzdušného napadení. Své příspěvky a prezentace, především v oblasti vývoje, výzkumu a technických řešení prostředků a podpůrných systémů z oblasti PVO, přednesli přítomni zástupci zbrojních firem, především společností STV group a.s.; RETIA Pardubice a.s.; ELDIS Pardubice, s.r.o.; ALES; RADAS Brno, s.r.o.; VOP 026 Šternberk a zástupci z VTÚLaPVO

Praha. Na jednání bylo vidět, že zvolené téma konference je aktuální a potřebné, protože k jednotlivým příspěvkům a návrhům se rozvíjela podnětná diskuse. Druhý den pokračovalo jednání konference rozdělením účastníků do dvou tématických sekcí se zaměřením na „Možnosti působení PVO proti rychlým, malorozměrným cílům a bezpilotním prostředkům“ a „Možnosti průzkumu, velení a řízení PVO při působení proti rychlým, malorozměrným cílům a bezpilotním prostředkům“. Výstupem jednání v sekcích a celkovým výstupem konference bylo zformulování závěrů, doporučení a návrhů pro směřování další činnosti vojsk a orgánů velení v oblasti řešení dané problematiky. Závěrem je možné konstatovat, že konference splnila svůj účel a stanovené cíle byly naplněny. Jednotlivá vystoupení, prezentace, články a přijaté závěry jsou obsaženy ve vydaném sborníku konference.

Exchange Programme 2007 podruhé

Poslední den jsme po krátkém rozloučení s děkanem Fakulty vojenských technologií UO plk. Vintrem do GPS navigačního přístroje našeho služebního vozu zadali Praha a vyrazili navštívit hlavní město. Po příjezdu jsme stihli shlédnout ceremoniál výměny hradní stráže. Poté jsme lehkou chůzí strávili odpoledne procházkou Pražským hradem přes Karlův most na Staroměstské náměstí, kde nás vyzvedl služební vůz a zamířili jsme na večeři, čímž byl program výměnného týdne prakticky ukončen. Doufáme, že přes výrazně odlišný přístup k zabezpečení akce (kdy u nás se musí organizátoři vlézt do pevně limitovaného rozpočtu na rozdíl od nizozemských kolegů, kteří si naplánují rozpočet a ten je jim pak schválen) se nám podařilo celý týden naplánovat a zajistit v podobném duchu jako naši březnovou návštěvu v Nizozemsku. Nelze ani vyjmenovat všechny příslušníky Univerzity obrany, díky jejichž přispění si zahraniční kolegové udělali jistě kladný obraz o české armádě a Univerzitě obrany.

PVO 2007 Ve dnech 25. a 26. dubna 2007 se v prostorech Univerzity obrany již po osmé sešli příslušníci Ministerstva obrany, Velitelství společných sil, svazků Vzdušných sil AČR a zástupci odborně zaměřených firem na konferenci, pořádané příslušníky Katedry systémů PVO, s pracovním názvem „PVO 2007“, která proběhla s tématickým zaměřením „Protiraketová obrana a boj s bezpilotními prostředky“. Konference se konala pod záštitou zástupce velitele Společných sil – velitele VzS generálmajora Ing. Ladislava Minaříka a ředitele SRDS-OS MO z pověření plk. gšt. Ing. Ladislava Košnera. Letošní konference se zúčastnili zástupci od deseti firem a celkově

V návaznosti na naši březnovou návštěvu v nizozemské Bredě přijeli koncem května navštívit Univerzitu obrany příslušníci Royal Netherlands Military Academy, konkrétně za stálý stav školy kapitán Rob Heeren a za studenty seržanti Jelle Arts, Michiel Wierenga a Elmer Brouwer. Charakterem se opět jednalo o týdenní výměnný pobyt studentů vojenských škol členských států NATO a Evropské unie, který jsme pojali jako prezentaci Armády ČR a Univerzity obrany. Vlastní akce začala již celý měsíc předem s tím, že do posledního okamžiku nebylo jasné, zda se akce uskuteční či nikoliv z důvodu změny systému financování zahraničních služebních návštěv. Celý týden jsme postupně přes určité organizační problémy naplánovali k naší spokojenosti. Prvního dne byla návštěva přivítána proděkany Fakulty vojenských technologií UO plk. Dražanem a prof. Řeřuchou a krátce seznámena se strukturou a vzdělávacím programem fakulty. Poté jsme již navštívili oborové katedry Fakulty vojenských technologií UO, kde jsme byli důkladně seznámeni se vzdělávacími i vědeckými aktivitami jednotlivých pracovišť. Druhého dne jsem pro naše nizozemské přátele naplánovali celodenní návštěvu slavkovského bojiště doprovázenou odborným výkladem PhDr. Rampuly, což na nás kladlo zvýšené nároky na překlad do angličtiny, kterého jsme se zhostili snad na velmi slušné úrovni. Během prohlídky jsme mimojiné navštívili město Slavkov a jeho zámek, Mohylu míru na Prateckém kopci i Památník tří císařů na Starých vinohradech, kde se tři

tehdejší panovníci těsně minuli v průběhu snad 90 minut. Ve středu jsme naše hosty zavezli na návštěvu letecké základny v Přerově. Ihned po příjezdu jsme díky návštěvě náčelníka Generálního štábu AČR mohli shlédnout ukázku vyšší pilotáže vrtulníku Mi-24, což bylo vítaným zpestřením pro celou naši výpravu. Po krátké prezentaci organizace základny jsme navštívili všechny tři vrtulníkové letky, technickou letku oprav letecké techniky, stanoviště letištních radiolokátorů, letištní stanoviště letových provozních služeb a skupinu objektivní kontroly. Předposlední den byl zasvěcen návštěvě tankového praporu v Přáslavicích. Předtím jsme ovšem pro naše nizozemské kolegy zařídili možnost vyzkoušet si naši služební osobní zbraň, pistoli vzor 82 na univerzitní střelnici. U vlastního tankového praporu zrovna probíhala prověrka sladěnosti roty, takže jsme měli možnost shlédnout obrněnou techniku AČR v akci.

Pplk. Václav Bláha, K-208

Kpt. Ing. Michal Dub, Ph.D., K-206

9

VÝZKUMNÝ ZÁMĚR

Rozvoj, integrace, správa a bezpečnost komunikačních a informačních systémů (C4I2) v prostředí NATO Výzkumný záměr (VZ) Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany „Rozvoj, integrace, správa a bezpečnost komunikačních a informačních systémů (C4I2) v prostředí NATO“, jehož řešení probíhá v letech 2004 až 2009, by měl vést k rozvoji vědecké a výzkumné práce na účastněných katedrách a přispět k obrannému výzkumu Armády České republiky. Odpovědným řešitelem VZ je prof. Ing. Ladislav Buřita, CSc. z Katedry komunikačních a informačních systémů (K-209); další účastněné katedry jsou Katedra leteckých elektrotechnických přístrojů (K-206), kterou v řešení zastupuje doc. Ing. Rudolf Jalovecký, CSc. a Katedra elektrotechniky (K-217), kterou v řešení zastupuje prof. Ing. Čestmír Vlček, CSc. Řešení VZ probíhá v dílčích úkolech 206-1 Analýza metod kanálového a zdrojového kódování digitálně přenášených videosignálů a algoritmizace jejich procesů. Nositelem řešení: plk. doc. Ing. Miloš ANDRLE, CSc. 209-1 Rozvoj, integrace a správa komunikačních a informačních systémů (KIS). Nositelem řešení: prof. Ing. Ladislav BUŘITA, CSc. 209-2 Bezpečnost komunikačních a informačních systémů. Nositelem řešení: doc. Ing. Jaroslav DOČKAL, CSc. 209-3 Obvody a systémy analogového a číslicového zpracování signálu. Nositelem řešení: doc. Ing. Miroslav SISKA, CSc. 217-1 Optimalizace polních zdrojů elektrické energie. Nositelem řešení: doc. Ing. Vít BRŠLICA, CSc. 217-2 Obvody a algoritmy pro analogové a číslicové zpracování signálů. Nositelem řešení: prof. Ing. Karel HÁJEK, CSc. 217-3 Optoelektronické komunikační a senzorové komponenty a systémy. Nositelem řešení: prof. Ing. Čestmír VLČEK, CSc. 217-4 Distribuované informační měřicí systémy a jejich aplikace. Nositelem řešení: doc. Ing. Zbyněk RŮŽIČKA, CSc. Cíle a obsah VZ Předmětem výzkumné činnosti je rozvoj, integrace, správa a bezpečnost KIS, modernizace vojenských mobilních komunikačních systémů, jejich bezpečnosti, průzkumu a rušení. Principy a algoritmy pro analogové, číslicové a hybridní zpracování signálů. Metody a algoritmy modelování, analýzy, počítačové simulace a optimalizace těchto systémů. Studium polarizačních a spektrálních vlastností speciálních optických vláken. Výzkum spektrálních vlastností zdrojů a detektorů pro aplikace vojenského průzkumu. Studium prostředků optického průzkumu s aktivním ozařováním cíle i pasivních senzorů. Zlepšování parametrů mobilních zdrojů elektrické energie. Analýza metod

10

kódování a algoritmizace procesů, analýza kódování přenášených videosignálů. Vybrané výsledky VZ Řešitelé VZ vytvořili za dobu řešení velké množství hodnotných a konkrétních výsledků. Mezi ty nejvýznamnější patří podle hodnotící metodiky vlády patenty, publikace v tzv. impaktovaných časopisech, funkční vzory, prototypy, metodiky a ověřené technologie. Přibližme si alespoň dva vybrané výsledky, jejichž význam pro AČR, v rámci ČR, ale i v mezinárodním měřítku je zcela nepopiratelný. Ve spolupráci s Yeditepe University Istanbul a VUT v Brně byla vyvinuta CMOS struktura CDTA (Current Differencing Transconductance Amplifier) a její dvě originální aplikace pro telekomunikační a měřící techniku (univerzální aktivní filtr, kvadraturní oscilátor v proudovém módu, přesný usměrňovač). Příslušný čip byl vyroben v rámci projektu EUROPRACTICE ve spolupráci s Ústavem mikroelektroniky FEKT VUT v Brně. Je to vůbec první vyrobený čip CDTA na světě. Jde o principiálně novou elektronickou součástku, © prof. Biolek, 2003. Pracuje na principu zobecněného proudového operačního zesilovače, s perspektivou následujících aplikací z oblasti rychlého zpracování analogového signálu: aktivní kmitočtové filtry, oscilátory a generátory signálů, rychlé usměrňovače, proudové komparátory, nelineární aplikace. (Na snímcích čip po zapouzdření a výsledný „layout“ v technologii CMOS.) Výsledky byly publikovány ve třech impaktovaných vědeckých časopisech. Dosud bylo zaznamenáno 40 citací ze zahraničních

pracovišť, popisujících návrhy průmyslových aplikací CDTA (články zahraničních autorů v impaktovaných časopisech a v sbornících mezinárodních konferencí). Ve výzkumu a vývoji v oblasti „Správy dat a číselníků“ byl doveden do realizace „Katalog datových prvků a číselníků“, který byl zaveden jako ověřená technologie v resortu MO. Byly vydány 3 metodiky, které ovlivňují činnost informačních systémů (IS) resortu MO. Tyto výsledky mají praktický dopad na integraci IS a význam pro informační podporu resortu MO. Katalog byl předveden v NATO Data Administration Group, kde sklidil významné uznání; rovněž tak na bývalém Ministerstvu informatiky, kde byly zahájeny rozhovory o spolupráci. Závěr Celkový rozsah řešení VZ nechť dokumentuje v závěru statistika řešení za 3 roky. Byly vydány 3 impaktované články, byla zavedena 1 ověřená technologie do provozu, vytvořeno 17 prototypů a metodik, vydáno 23 odborných knih, na konferencích a v odborných časopisech bylo publikováno 220 článků. Tímto úctyhodným přínosem se řadí VZ na přední místo v rozvoji vědecko-výzkumné činnosti Univerzity obrany. Prof. Ing. Ladislav Buřita, CSc., K-209

VÝZKUMNÝ PROJEKT

Průzkumný prostředek EXPLORER Po relativně krátké době vývoje a výroby je na Fakultě ekonomiky a managementu UO k dispozici další prototyp průzkumného prostředku využitelného pro bojové použití ale také jako velmi užitečná součást „Interoperabilního terénního videokonferenčního systému“ pod pracovním názvem „EXPLORER“. Jeho návrh a výroba vznikla na základě předpokládaného požadavku monitorovat obrazem i zvukem v reálnem čase vzdálený operační prostor a rovněž nebezpečné chemické, radioaktivní i jiné látky, zejména v ovzduší. Lze jej využít všude tam, kam se z bezpečnostních důvodů nedostane živá osoba v roli průzkumníka. Částečně nahrazuje a vhodně doplňuje první součást ITVS (NETou®) – specielní přilbu, která sice nese část identické monitorovací a komunikační techniky, ale ke svému uplatnění nezbytně vyžaduje člověka, co by monitorovací subjekt. V přeneseném slova smyslu je nový prvek vlastně „jezdící“ monitorovací přilba ovládaná na dálku. V podstatě se jedná o malé dálkově řízené terénní vozidlo, které na své palubě nese celou řadu užitečné monitorovací, řídící, analytické, osvětlovací a komunikační techniky. Jeho hlavním účelem je pomocí dálkového (ručního nebo automatického) řízení zabezpečit: - přesun na libovolné místo v okruhu cca 1000 m, - sledování obrazové a zvukové kulisy před ním, - nasávání a rozbor chemického a radiačního složení ovzduší, - bezdrátové předávání všech zjištěných informací do řídícího centra, - duplexní verbální komunikace s řídícím centrem, - možnost stanovení pohybu i pozice pomocí GPS. Prototyp vozidla obsahuje kromě jiného také několik napěťových okruhů zabezpečujících pohon, ovládání, osvětlení, analýzu i samotný transfer dat. K tomuto účelu je vybaveno příslušnými nabíjecími elektro-chemickými zdroji na bázi Ni-Cd, Ni-MH a Li-pol. Dominantní části paluby je barevná kamera s komunikační technologií Wi-fi 2,4 GHz (protokol 802.11.b/g). Vertikální pohyb kamery je dálkově ovládán servem, které unáší kyvnou plošinu ze spřaženým reflektorem. Po stranách kamery se nachází dva válcové kontejnery pro nasávání a analýzu kontaminovaného vzduchu. Také do nich lze instalovat a dálkově iniciovat například paralizační nebo neutralizační plyn nebo jej vybavit laserovým označovačem či dálkoměrem. V zadní části vozidla může být variantně umístěn buď modul GPS pro určování polohy, směru a rychlosti pohybu,

nadmořské výšky atd. na mapovém podkladu v řídícím centru nebo mobilní telefon přepnutý do režimu „automatický příjem“ doplněn malou a lehkou heans-free sadou s hlasitým odposlechem, popřípadě obojí. Ten za využití libovolné sítě GSM zabezpečuje duplexní verbální komunikaci mezi osobou nacházející se v blízkosti vozítka a řídícím centrem. Trakční část vozidla obsahuje dvě nápravy. Přední – bez pohonu je řízená pomocí servomechanizmu a zadní je pevná – hnaná. Pohon obstarává výkonný komutátorový elektromotor s převodovkou a diferenciálem. Pomocí ručního mechanického přepínače lze volit dva převodové stupně (L a H). Hnací kola podvozku jsou účinně odpružená a tlumená.Vozidlo má značnou průchodivost i ve složitém terénu a poměrně velký akční rádius. Může operovat nejenom v nebezpečných venkovních prostorech ale také ve vnitřních stísněných prostorách, jako např. místnosti, kontejnery, schránky, plastové potrubí atd. Řízení je proporcielní pomocí upravené 8-kanálové počítačové soupravy FC-16 Futaba. Plynule lze ovládat rychlost a smysl pohybu, zatáčení do stran a vertikální pohyb kamery. Neproporciálně zapínání přisvětlovacích reflektorů, nasávání vzduchu, reverz pohybu příp.výstražný akustický signál. K vezené technice vozítka patří také 8-kanálový přijímač s anténou, procesorový regulátor otáček motoru a palubní vypínač s napěťovým barrgrafem. K řízení a ovládání hlavních i doplňkových funkcí se využívá upravená RC souprava v pásmu 35 MHz na 70. kanálu (35,100 MHz) s frekvenční nebo PCM modulací. Snímaný barevný obraz i zvuk lze přenášet v reálném čase přímo nebo pomocí vhodného retranslačního prostředku (např. „avaxTour“) na libovolnou vzdálenost. V řídícím centru lze data zobrazovat na notebooku, PDA nebo příslušné datové A-V technice (LCD monitor, dataprojektor, plasma atd.). Data lze po přenosu vhodnou přenosovou cestou také prezentovat v síti Internet na příslušné webové stránce. Vozidlo může operovat (díky osvětlení) také v noci nebo za snížené viditelnosti v každém ročním období. Jednotlivé komponenty prezentovaného prostředku jsou běžně dostupné v malo i velkoobchodní síti za relativně nízké náklady. Odhadovaná cena prostředku s externí řídící aparaturou by neměla přesáhnout částku 50.000 Kč. Iluzorní příklad použití: Na silnici hoří převrácený kamion a z vezeného nákladu vytéká neznámá kapalina.Ta při styku se vzduchem vytváří štiplavé páry s nepříjemným zápachem, které se rychle šíří do blízkého i vzdáleného okolí. Hrozí nebezpečí, že zasáhnou nedalekou vesnici. K zasaženému místu nelze kvůli velkému žáru a nebezpečí výbuchu vyslat „živou“ zásahovou skupinu. Velitel zásahu posílá do inkriminovaného místa prostředek explorer, zaměřuje se obrazem na zdroj šíření a zapíná detektor

ovzduší. Po několika minutách má k dispozici údaj o tom, že unikající látka má velký obsah kyanovodíku s vysokým stupněm toxicity. Na základě sejmutého čárového kódu na barelu pomocí kamery má z databáze příručného notebooku přesnou informaci o vezeném obsahu. Jedná se o velké množství koncentrované kyseliny dusičné v tekutém skupenství. Okamžitě nařizuje evakuaci nedaleké vesnice a činí opatření k rychlé likvidaci mimořádné události. Využitím exploreru provádí další vizuální obhlídku havarovaného kamionu a na základě získaných obrazových informací daleko lépe koordinuje záchranné práce. Malý a relativně levný prostředek pravděpodobně (nebo zcela určitě) pomohl zachránit několik desítek, možná i stovek životů, a to je jeho hlavní a nezastupitelný význam. Autor projektu: Ing. Jozef KORČÁK, K-105 Spoluautor: kpt. Ing. Jan MAZAL, PhD., K-110

11

V ÝS TAVA

Příběh vlastence Od 12. června mají příznivci vojenské historie možnost navštívit na Univerzitě obrany výstavu přibližující mimořádnou osobnost vynikajícího důstojníka a vlastence Vernisáží byla na Univerzitě obrany zahájena výstava, která je věnována armádnímu generálovi Aloisi Eliášovi, jedinému popravenému ministerskému předsedovi zemí nacisty okupované Evropy. Po více než šedesáti letech se začalo Eliášovo jméno vyslovovat s respektem a úctou. Výstavu s názvem „Armádní generál Ing. Alois Eliáš – Příběh vlastence“, kterou pořádají společně Vojenský historický ústav Praha a Univerzita obrany, otevřel prorektor pro vnější vztahy UO plukovník gšt. Miloslav Vácha. Ten ve svém vystoupení přiblížil životní osudy československého politika a generála Aloise Eliáše, který se přes navenek projevovanou loajalitu s nacistickým režimem podílel na formování domácího protiněmeckého odboje. Již v březnu 1939 se zapojil do budování vojenské odbojové organizace Obrana národa a udržoval kontakt s prezidentem Edvardem Benešem, dlícím tou dobou ve Velké Británii.

Pohyboval se na velice tenkém ledě Dne 27. dubna 1939 byl Alois Eliáš jmenován ministerským předsedou vlády Protektorátu Čechy a Morava. Své přemítání ohledně přijetí této vrcholně zodpovědné, osudové funkce, komentoval takto: „…přijmu-li tuto nabídku, nakonec mne oprátka nemine. Nepřijmu-li tuto funkci, dostane to možná nějaký darebák, který může našemu národu a vlasti způsobit nedozírné škody. Proto jest mou povinností přijmout to.“ Když Eliáš přijal křeslo předsedy protek-

12

torátní vlády, bylo to pro některé legionáře a příslušníky zahraničního odboje velké překvapení. To potvrzuje i zástupce ředitele Vojenského historického ústavu a autor výstavy podplukovník Eduard Stehlík. „Mnoho lidí to určitě překvapilo. Na druhou stranu ale některé možná i příjemně. Ti, kteří ho znali, totiž věděli, že se Eliáš nikdy kolaborantem nestane. Eliášovi bylo jasné, že se pouští na velice tenký led. Dokonce sám předpověděl, že jednou skončí na šibenici a bude zatracován. Když mu jeho přátelé, bývalí důstojníci oponovali, že národ uzná jeho zásluhy, on se tomu jenom usmál a řekl: ‚Možná tak za šedesát let.‘ Takřka přesně na rok tak předpověděl dobu, kdy se o něm začíná hovořit bez jakýchkoliv předsudků. Samozřejmě že i já jsem si kdysi kladl otázku, proč ho Němci v této funkci akceptovali, když věděli, že je to bývalý legionář a vysoký důstojník. Nejspíš však pro ně bylo eventuální Eliášovo kolaborantství tak lákavou představou, že byli ochotni slevit ze své obezřetnosti. Případnou Eliášovou zradou českého národa by totiž získali osobnost, která by jim pomohla nenásilně propojit první republiku s protektorátem a dovést společnost k čemusi, co jsme o řadu desetiletí později nazvali normalizací,“ říká podplukovník Eduard Stehlík.

Ministerský předseda protektorátní vlády Alois Eliáš na snímku vlevo

VÝSTAVA historický ústav je totiž informován o tom, že v republice již jsou, nebo by se sem měly v dohledné době vrátit ostatky dalších významných osobností. Lze například zmínit ministra národní obrany naší londýnské exilové vlády armádního generála Sergeje Ingra. Uložení ostatků generála Eliáše na Vítkově je možné chápat jako založení nové tradice, která podle názoru představitelů VHÚ Praha povede v očích veřejnosti k rehabilitaci této mimořádné funkcionalistické budovy, jež byla v nedávné minulosti zneužita komunistickým režimem. Armáda České republiky nemá něco podobného, jako je Arlingtonský hřbitov, a proto by právě toto msto mohlo v budoucnosti sloužit k důstojnému ukládání ostatků našich hrdinů.

Veteráni na vernisáži

Přestože byl premiér Alois Eliáš pod silným tlakem Němců, vytvářel si od samého počátku okupace vlastní „vojenský“ štáb. Měl skupinu bývalých zpravodajských důstojníků přímo v Úřadu vlády, kteří mu obstarávali informace a vyhodnocovali je. Přesto mu bylo jasné, že boj, který s nacisty svádí, je bojem nerovným. Snažil se provádět něco, co by vojáci mohli nazvat ústupovým bojem. Pokoušel se každou pozici držet až do poslední chvíle a častokrát se mu díky tomu podařilo mnoho věcí zachránit. Nacisté Aloise Eliáše popravili v pražských Kobylisích za heydrichiády v červnu 1942. Po únoru 1948 ho komunisté paradoxně obviňovali z kolaborace s okupanty. Generál Eliáš představoval pro komunisty vítanou příležitost diskreditovat v jeho osobě celou první republiku i její armádu. Šířili o něm lži, že se jako buržoazní generál zaprodal nacistům a stal se kolaborantem. Z toho vyvozovali, že podobně „prodejný“ byl před druhou světovou válkou i zbytek důstojnického sboru čs. armády. Snažili se tím pošpinit jak památku legií, tak i našich předchůdců, kteří stáli v čele armády v meziválečném období.

ochotni obětovat vše – i svůj život. Takovým mužem byl nepochybně i ministerský předseda generál Alois Eliáš. Málokdo přispěl k naplnění vize svobodného Československa tak, jako právě on. K vlastnímu uložení ostatků generála Aloise Eliáše a jeho manželky Jaroslavy došlo v Národním památníku, a to do prostoru pod sochou Jana Žižky z Trocnova, kde je nyní pochován neznámý vojín. Volba tohoto místa nebyla náhodná. Kolem sarkofágu neznámého vojína existuje totiž několik desítek urnových míst, do nichž začali být již od počátku třicátých let ukládáni k poslednímu odpočinku významní legionářští velitelé. Toto čestné pohřebiště bylo však zlikvidováno nacisty v letech okupace a později již nedošlo k jeho obnovení. Generál Eliáš by nemusel být posledním vojákem, který zde byl uložen. Vojenský

Vernisáže výstavy s názvem „Armádní generál Ing. Alois Eliáš – Příběh vlastence“ se vedle zástupců Univerzity obrany zúčastnili starosta Městské části Brno-Královo Pole Ivan Kopečný, předsedkyně Městského výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Irena Matyášková, předseda městské organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných plukovník v.v. Ivo Hrazdílek, předseda Československé obce legionářské Jednota Brno II Bohuslav Páral, předsedkyně brněnské odbočky Společnosti Ludvíka Svobody Mája Dočkalová a zástupci dalších partnerských občanských sdružení včetně válečných veteránů. Návštěvníci výstavy mají jedinečnou příležitost seznámit se s desítkami unikátních předmětů z Eliášovy pozůstalosti, a to ať již jde o vojenské uniformy, vyznamenání, zbraně, písemnosti, fotografie nebo osobní předměty. Výstava ve vestibulu Fakulty ekonomiky a managementu UO, Kounicova 44 je volně přístupná veřejnosti do 27. července 2007, v pracovní dny od 8 do 18 hodin. Pavel Pazdera Foto: Václav Janoušek

Český Arlington Dne 7. května 2006 byly ostatky armádního generála Aloise Eliáše slavnostně uloženy v Národním památníku na pražském Vítkově. Tato událost svědčila o tom, že Eliášovo jméno a jeho činy nikdy nevymizely z národní paměti. Státní pohřeb symbolizoval návrat k nejlepším tradicím, které formovala a rozvíjela Republika československá. Konečným cílem činnosti ministerského předsedy Aloise Eliáše i domácího odboje, který v nejlepším slova smyslu reprezentoval, bylo znovuobnovení Československa v jeho předmnichovských hranicích. V době, kdy Třetí říše vítězila doslova na všech frontách, šlo vlastně o pouhý sen. Existuje však jistý druh mužů, kteří jsou pro realizaci svých snů

13

STUDENTSKÁ STRÁNKA

Za historií evropského vojenství Dne 11. 4. tohoto roku měli někteří studenti prvního ročníku Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany v rámci výuky předmětu „Výstavba armády“ jedinečnou příležitost navštívit výstavu historie evropského vojenství v Heeresgeschichtliches Museu Arsenal v rakouské metropoli Vídni.

14

STUDENTSKÁ STRÁNKA se kterými jsme si procvičovali konverzaci v angličtině. V okamžiku, kdy se nás jedna z nich s vážnou tváří zeptala, na kterém kontinentě se Czech Republic nachází, jsme se šli raději věnovat adrenalinovým atrakcím, které prověřily naši odvahu i odolnost. (Rotace na 40ti metrovém rameni při 107 km/h v lehce upoutané sedačce se nám pevně vryla nejen do paměti). Za tmy dorazila naše výprava zpět do Brna a s sebou jsme si přivezli spoustu nových historických vědomostí, zkušeností a zážitků, a díky této výjimečné příležitosti jsme poznali nejen cizí prostředí, ale také více jeden druhého. Dříve bývaly tyto výlety, zejména po zajímavých místech České republiky spjatých s armádou, častější, jak si posteskli vyučující, tak i mnozí studenti, kteří by tuto tradici rádi obnovili. S přechodem na systém, kdy je studium na UO současně zaměstnáním, se ale tyto akce staly spíše vzácnou výjimkou. Text a foto: pprap. Pavel Titěra

S

požehnáním proděkana pro pedagogickou a studijní činnost plukovníka doc. Ing. Miloše Andrleho, CSc., kterému jsme se zavázali nahradit vynechanou výuku v nejbližším termínu, a po zařízení všech potřebných legislativních úkonů, nám bylo umožněno se na dlouho očekávaný výlet do historie vydat. (Samozřejmě na vlastní náklady.) V 6 hodin ráno skupinka asi 20ti studentů Univerzity obrany „v civilu“ i se dvěma kantory, Mgr. Jiřím Němcem a doc. PhDr. Václavem Vondráškem, CSc., zajišťujícími výuku Výstavby armády a souvisejících předmětů, nastoupila do žlutého autobusu Student Agency, jehož místa bylo potřeba nejméně týden dopředu zarezervovat. Dvě pohledné stewardky se pečlivě staraly celou cestu do 110 km vzdálené Vídně o logistickou podporu a zásobování nápoji, za což si vysloužily pochvalné poznámky i nenápadné obdivné pohledy. Větu „Wo ist Praterstern?“, místo odjezdu autobusu, jsme si zafixovali pro případ mimořádné situace (voják nikdy nebloudí, jen hledá lepší cestu), abychom nalezli výchozí bod pro cestu domů. Metrem a kilometrovou pěší chůzí jsme se přepravili až k rozlehlému Arsenal muzeu. Tam nás čekalo příjemné překvapení v podobě nulového vstupného, díky vstřícnému gestu provozovatelů muzea, protože nás jeden z kantorů prozradil, že jsme z Univerzity obrany. Až do odpoledních hodin jsme se seznamovali s vývojem vojenství, armád, zbraní a vojenské techniky od dob třicetileté války až po konec druhé světové války, včetně modelů i reálných ukázek, to vše prokládáno neuvěřitelným množstvím zbraní, autentických maleb a fotografií. Mezi nejzajímavější expozice patřila část zabývající se smrtí Ferdinanda d’Este včetně jeho oděvu a automobilu, v němž byl zastřelen, dále nezanedbatelná ukázka rakouské válečné maríny s modely i reálnými částmi lodí od zdobených plachetnic až po těžké křižníky a torzem věže ponorky. Z období první světové války dominovala velká sbírka děl a houfnic všech ráží a fragmenty

opevnění stejně tak jako ukázky výzbrojí zákopových válek. U stropu nad našimi hlavami pak vysela celá letadla a bomby jak z první, tak i druhé světové války, kde se část expozice věnovala velmi sugestivně hrůzám nacismu. Po krátkém občerstvení a odpočinku na prosluněném trávníku pár metrů od tanku T-34, jsme se rozloučili s muzeem a vyrazili pěšky na cestu napříč Vídní. Prošli jsme kaskádovým parkem Belvederu a prohlédli jsme si Hofburg a další největší dominanty historického centra. Do večerního odjezdu jsme pak dostali osobní volno, které jsme po skupinkách trávili vlastním programem. Naše osmičlenná skupina KIS vyrazila po prohlídce památek do vídeňského Prateru, jednak proto, že byl pár minut od odjezdového stanoviště, ale také proto, že to bylo vhodné místo pro odreagování. Cestou jsme měli možnost vyzkoušet naše jazykové znalosti němčiny a čtení z mapy a ptali se (úmyslně nepatrně častěji než bylo potřeba) na cestu k parku, kde se Prater nacházel. Na místě jsme se setkali se skupinkou skautek z Belgie,

15

IDET 2007

Na Polygonu se představila kolová technika AČR Ve dnech 2. až 4. května 2007 se uskutečnil na Brněnském výstavišti již 9. mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky IDET. Na výstavách s bezpečnostní tématikou neustále roste zájem veřejnosti o předvedení jízdních vlastností vozidel, což lze považovat za nejúčinnější reklamu. Není tomu jinak ani při výstavách IDET v Brně. Již tradičně se staví na Brněnském výstavišti překážková předváděcí dráha, nazývána „Polygon“. Katedra bojových a speciálních vozidel Fakulty vojenských technologií UO od roku 1995 (již poosmé) zabezpečuje výstavbu, provoz a likvidaci překážkové předváděcí dráhy – „Polygonu“. V letošním roce poprvé katedra při výstavbě, provozu a likvidaci „Polygonu“ spolupracovala s Automotodromem Brno, a.s., který byl garantem celé akce. S potěšením lze konstatovat, že výměna „garanta“ neměla žádný vliv na kvalitu fungování „Polygonu“. Patří za to dík především realizačnímu týmu jak Automotodromu Brno, a.s., tak i Katedry bojových a speciálních vozidel UO. „Polygon“ obsahoval v letošním roce celkem 10 překážek, které svou konstrukcí představují charakterické překážky terénu a umožňují předvádění jízdních vlastností vozidel. Mezi nejnáročnější opět patřily „klády“, za divácky atraktivní lze považovat „houpačku“, „schody“ a „boční náklon“. Hlavním cílem „Polygonu“ i při letošním IDETu bylo představení základní kolové techniky Armády ČR odborné veřejnosti. AČR na „Polygonu“ představila jak osobní terénní automobily UAZ 469B, tak i Land Rover Defender 90 a 110, ale také nákladní automobily řady TATRA v provedení 4x4, 6x6 a 8x8. V letošním ročníku IDETu byla představena i Tatra 815 řady ARMAX v provedení 6x6. Všechna vozidla české armády (jak předváděcí, tak zabezpečovací) svým vzhledem a připraveností dělala čest AČR. Rovněž osádky těchto vozidel velmi dobře reprezen-

16

tovali armádu, jak svým chováním, tak i svou profesionalitou. Tuto skupinu předváděcích vozidel z AČR doplňovala skupina předváděcích vozidel různých firem. Již tradičně zde představila firma A.M.T Group spol. s r.o. svá vozidla Land Rover (LR Defender 90 Soft, LR Discovery, LR Freelander). Svá vozidla na „Polygonu“ při IDETu předvádí i další firmy. Patří mezi ně firma Dajbych spol. s r.o. (Toyota LC 78, Toyota Hilux, SCAM 4x4), firma Dupler spol. s r.o. (DURO 4x4), firma GROY spol. s r.o. (MB UNIMOG 4000) a Tatra Kopřivnice (TATRA T815-2JVV45 4x4). Nově se na „Polygonu“ představil ženijní nakladač HMEE anglické výroby od firmy TERRAMET spol. s r.o. a článkové terénní pásové vozidlo BvS 10 švédské výroby od firmy BAE Systems, Ltd. Zejména článkové terénní pásové vozidlo BvS 10 švédské výroby od firmy BAE Systems, Ltd. svými jízdními vlastnostmi i konstrukčním řešením vzbudilo velký zájem odborné veřejnosti. Tradičně se na „Polygonu“ prezentují také historická vozidla, především od pana Kopečného. Letos to byl prototyp TATRY T-803 (Červený drak) a expediční TATRA T-805. Mimo firem představující svá vozidla se na „Polygonu“ prezentují i další firmy.

Například firma ALFAVARIA GROUP spol. s r.o. z Liberce nám poskytla výborné zázemí pro řídící centrum „Polygonu“. Spolupráce s touto firmou je velmi dobrá. Po několikáté s námi spolupracují firmy Kränzle Jiřího Drdy, EWC, Raspro, Pivovar Černá Hora, reklamní agentura RAK, Webasto, Velvana a Cals servis. Na „Polygonu“ se s Katedrou bojových a speciálních vozidel FVT prezentovaly i další katedry Univerzity obrany – Katedra ženijních technologií a Katedra strojírenství. Součástí programu na „Polygonu“ je i doprovodný program. Letos se v něm prezentovala především Katedra ochrany obyvatelstva FEM a Vojenská policie AČR. „Polygon“ je mimo jiné také hojně navštěvován celou řadou oficiálních i neoficiálních hostů. Letos mezi ně lze zařadit především skupinu poslanců výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedu Asociace obranného průmyslu ČR a hlavního managera IDETu. Potěšila nás i přátelská návštěva rektora – velitele Univerzity obrany, děkana Fakulty vojenských technologií UO a vedoucího Katedry bojových a speciálních vozidel FVT. Návštěv bylo samozřejmě mnoho a není možno je všechny na tomto místě uvést. Tradičně za námi chodí naši bývalí pracovníci, dnes již důchodci.

IDET 2007

Hlavní přínos této akce spatřujeme v tom, že Katedra bojových a speciálních vozidel FVT reprezentuje Armádu ČR, Univerzitu obrany, ale i Fakultu vojenských technologií UO a to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Pracovníci katedry při této akci získávají řadu i neformálních kontaktů na tuzemské i zahraniční firmy, výzkumné ústavy apod. Nezanedbatelným přínosem je i prezentace katedry (fakulty a univerzity) u útvarů a ostatních složek AČR. Dalším nezanedbatelným přínosem této akce je získání informací pro další vědecko-pedagogickou práci pracovníků katedry a spolupráce se studenty naší specializace. Co uvést na závěr? V současné době již není Katedra bojových a speciálních vozidel FVT (tak jak tomu bylo v minulosti) schopna tento náročný úkol splnit jen svými lidskými a materiálními zdroji. Je nutno si uvědomit, že „Polygon“ se připravuje několik měsíců dopředu. Proto nám pomáhají externí pracovníci, především bývalí studenti naší specializace.

Podle našeho názoru se letošní IDET a „Polygon“ povedl. Nedošlo k žádnému narušení organizace a programu. Lidé začlenění na „Polygonu“ vykonávali svoji práci zodpovědně a na vysoké profesionální úrovni. Byla velmi dobrá spolupráce s komisí MO AČR, zástupcem v této komisi z Univerzity obrany Ing. Milanem Hanouskem, Ph.D. Velmi se nám líbil přístup rektora – velitele Univerzity obrany a děkana Fakulty vojenských technologií. Velmi dobrá spolupráce byla i s Vojenskou policií AČR, všemi složkami Brněnských veletrhů a naším garantem Autodromem Brno a.s. Zbývá jen zcela neformálně a upřímně všem, kteří měli co společného s „Polygonem“ pro IDET 2007, poděkovat. Těšíme se a věříme, že se setkáme i na IDETu 2009. Za realizační tým „Polygonu“ doc. Ing. Pavel BRAUN, CSc., pplk. doc. Ing. Štefan ČORŇÁK, Dr., plk. doc. Ing. Milan CHALUPA, CSc.

17

Přes devatero potoků a řek Tak skromně nazval třetí etapu 6. ročníku dálkových pochodů – pochod na 75 km stavitel trati Honza Lidmila z K-110. Skromnost spočívala v tom, že potoků a řek účastníci pochodu v sobotu 26. května možná překročili opravdu jen devatero, kopců však bylo několikanásobně více. Mezi startem ve Vevrských Knínicích a cílem v Bílovicích nad Svitavou se nasčítalo převýšení na 1625 metrů! „Z geomorfologického hlediska vás čeká Boskovická brázda, Bítýšská, Nedvědická a Adamovská vrchovina, Moravský kras. Z turistického hlediska vás čeká 75 km chůze s převýšením 1625 metrů.“ Psal ten dobrák Honza v povídání o trase, které dostal každý štrekař na startu. V popisu každé ze tří částí pochodu (rozděleného dvěma kontrolními body) potom pokračoval v laškování typu „… rozhýbete se podél aleje chráněných javorů…“, „… v tomto lese bych čekal vlka a červenou Karkulku…“, apod. Profil štreky byl opravdu impozantní. Lze se domnívat, že pokud by v těchto zeměpisných šířkách běhala stáda kamzíků, většina z nich by některé úseky musela absolvovat stejně jako šlapači – po čtyřech. „Ideální tvar je koule!“ vykřikoval na vrcholech stoupání jeden z mírně otylých účastníků pochodu a spouštěl se do údolí. Koule má jen jeden bod dotyku s podložkou a má tudíž nejmenší odpor prostředí. Newton hnal otylce do údolí rychlostí, která mu zaručovala téměř bezpracné zdolání části protilehlého kopce. My hubeňouři jsme cesty nahoru i dolů poctivě oddřeli. Na kyslíkový dluh. Příroda, kterou trasa pochodu vedla, byla ale opravdu nádherná, počasí šlapačům přálo, do slunečního svitu foukal příjemný větřík, k večeru mírně sprchlo. Škoda, že si tyto pochody stále ještě nenašly své pevné místo v programovém kalendáři více příslušníků Univerzity obrany. Na start sedmdesát pětky se postavilo pouze 18 borců, z toho jen 3 studenti (přesněji dvě studentky a jeden

18

student). Věřte, že následky pochodů jsou dočasné a velmi rychle pominou (alespoň ty týkající se fyzického zdraví; pravda, o duševnu si tak jist nejsem). Při případném čtení tohoto článku vězte, že „šlapači“ již mají za sebou i etapu na 100 kilometrů, která byla organizována na dny 22. a 23. června. Stovka je milosrdnější než předchozí sedmdesát pětka, protože je plánována do dvou dnů. První den, pátek odpoledne se jde 1. část pochodu (letos to

bylo cca 50 km), potom následuje povinná pauza do setmění, protože druhá část (cca 30 km) je povinně noční etapou. Poté opět pauza (zkrátka samé pauzy), protože poslední, závěrečná část (cca 20 km) je opět povinně denní se startem po rozednění následujícího dne. Ony pauzy se tráví na „základně“, kterou letos byl srubový tábor na Hamrech. Blíže o „stovce“ v červencovém čísle Listů UO. Jeden ze stálých „šlapačů“

Židenický sportovní den Společná práce v oblasti volnočasových sportovních aktivit pro děti ze židenických základních škol vyvrcholila po náročné organizační přípravě ve středu 23. května 2007. Pod vedením pana místostarosty ÚMČ Židenice Marka Svitavského připravily všechny základní školy v této městské části vlastní sportovní programy. Jejich cílem bylo probudit v dětech přirozený vztah k tělesnému pohybu v kolektivních i individuálních sportovních disciplínách. Pro děti, které se nemohly z různých důvodů zúčastnit této nabídky, připravili pořadatelé z Masarykovy základní školy Brno, Kamenačky doprovodný program společně s vojáky AČR z brněnské Univerzity obrany a Policie ČR. Děti měly možnost, pod vedením

odborníků z Katedry komunikačních a informačních systémů FVT, na Bílé hoře navázat spojení pomocí vysílaček – zabezpečoval kpt. V. Plátěnka. Policie ČR připravila zajímavou ukázku práce s koňmi a používání služebních zbraní – zabezpečoval npor. Z. Jonáš, vedoucí obvodního oddělení Brno-Židenice a ppor. L. Blažek, vedoucí oddělení jízdní policie. Kromě praktických ukázek mohli žáci pokládat různé otázky, které se týkaly profesní způsobilosti profesionálního vojáka a policisty. Velmi atraktivní branný závod zodpovědně připravil Z. Veleba z Katedry tělesné výchovy FVT společně s učiteli MZŠ Kamenačky a skupinou mladých skautských vedoucích ze střediska Mafeking 94. oddíl Židenice vedených panem Š. Řiháčkem. Aby tato organizačně náročná akce pro děti mohla splnit svůj cíl, vyvolalo vedení Masarykovy základní školy Kamenačky úspěšné jednání se zástupcem vedoucího oddělení vnějších vztahů Univerzity obrany Pavlem Pazderou a veliteli školních praporů pplk. J. Odehnalem a pplk. M. Škodou. Všem jmenovaným, i těm, kteří se nevešli mezi tyto řádky, patří dík za příkladnou spolupráci. Věříme, že takto dobře odvedená práce se projeví i v budoucnu ve vztahu dětí a našich občanů k ozbrojeným složkám našeho státu, které zajišťují naši každodenní bezpečnost, a současně přispěje k vybudování správných sportovních návyků v denním režimu žáků našich škol. Roman Skočovský ředitel Masarykovy ZŠ

Univerzita obrany dětem Děti seděly na sluncem rozpálené asfaltové ploše nástupiště a s velkým zaujetím sledovaly pohádkové představení divadelního souboru Kamarádi. Při další pohádce o Sněhurce se ani nemusely nechat pobízet a hned tucet jich chtělo hrát trpaslíky. Během hodinového představení se mnoho dětí aktivně zapojilo do pohádek pro nejmenší a ochotníci z brněnských Říčan slavili na dětském dni Univerzity obrany velký úspěch. Pořadatelé akce „Univerzita obrany dětem“ připravili na sobotu 26. května pro brněnské děti vskutku pestré dopoledne. Akční vojenské a policejní ukázky střídaly hry a soutěže, pěvecká vystoupení a divadelní představení. Děti se tak samy mohly zapojit do programu na pódiu a dokázat, že se nebojí předvést svoje schopnosti před svými kamarády. Na dětský den ve vojenském prostředí samozřejmě patří armádní technika. Děti si tudíž mohly prolézt opravdový tank nebo bojové vozidlo pěchoty, osahat ruční zbraně, zaměřit dělo, vyzkoušet si moderní radiostanice, zastřílet si z vojenské vzduchovky. Studenti Univerzity obrany kromě ukázek léčka na vozidlo a osvobození rukojmích z autobusu – v podání příslušníků skupiny Commandos – předváděli umění boje zblízka MUSADO. Strážníci Městské policie Brno, která je tradičním spolupořadatelem dětského dne na UO, představili výcvik služebních psů a provozovali dětské dopravní hřiště. Hojně využívanou atrakcí byl skákací hrad. Úspěch u dětí sklidila i taneční vystoupení členů souborů Mladý akademik a Jánošíček, působících při Klubu UO. Za absolvování čtyř stanovišť se soutěžemi zručnosti děti obdržely sladké odměny. Příslušníci oddělení náboru Krajského vojenského velitelství Brno zase pro děti organizovali soutěž v kreslení o ceny v podobě vojenských upomínkových předmětů. I přes úmorné vedro, které spíše vybízelo k návštěvě koupaliště, na dětský den Univerzity obrany zavítalo skoro pět stovek návštěvníků. Pavel Pazdera Foto: pprap. Pavel Titěra

Novověk přinesl třicetiletou válku 1618–1648, kterou reflektoval zvláště H. J. Ch. (von) Grimmelshausen v šestidílném románu Dobrodružný Simplicius Simplicissimus. Kronika třicetileté války (dále jen jako S. S.; 1688-9, 1976), v románu Trutz Simplex – Oder Lebensbeschreibung der Erzbetrügerin Courache (1670) aj. S. S. putuje z místa na místo a prožívá nové a nové příběhy, pronásledován žoldáky. Humoru je v něm poskrovnu, např. ironizuje válečníky: „Necháš-li ničit kraj a lidi, říkají, že jsi statečný voják.“ (s. 112) S. S-ovi zajatému v Rusku pravili: „Pane nejste zajat, ale Jeho Carský Majestát vás miluje tak, že vás nemůže pohřešovat.“ – „Proč tedy jsem hlídán?“ – „Protože Jeho Carský Majestát se obává, že by se vám něco mohlo přihodit.“ (s. 379). Při svém dalším putování dá S. S. svému hostiteli amuletový papírek na nezranitelnost kulkou, ale pak mu dodatečně napíše, že šlo jen o zašifrovanou radu, aby se nestavěl tam, kde lítají koule (s. 423). Grimmelshausenův román o Courache z roku 1670 použil v roce 1939 Bertold Brecht jako předlohu ke své hře Matka Kuráž a její děti. Kuráž, jako markytánka prodávající vojákům jídlo, kořalku a věci, na válce vydělává, ale své dva syny a němou dceru před válkou chrání. Zahynou však všechny tři. Brechtův humor v této tragédii vyznívá tedy ironicky až sarkasticky. Verbíř: „Do dvanáctého mám vrchnímu veliteli postavit čtyři prapory, a lidi tady jsou tak vykutálený, že v noci už ani nespím. Sotva někoho seženu a přimhouřím obě oči nad tím, že má prsíčka jako vrabec a křečový žíly, sotva se mi ho podaří ožrat a on podepíše a zbejvá už jen zaplatit kořalku, tak si třeba vzpomene, že se mu chce močit, a poněvadž už něco čuchám, jdu za ním, a tumáš: je pryč.“ – Kaprál: „Je vidět, že se tu už moc dlouho neválčilo. Kde by se teda měla vzít morálka, ptám se? Mír, to je samej šlendrián, válka teprv udělá pořádek (…) bez pořádku se válčit nedá.“ Se sžíravým humorem hodnotí matka Kuráž velitele: „Musí to bejt moc špatnej vojevůdce.“ – Kuchař: „Proč špatnej?“ – Matka Kuráž: „Že potřebuje odvážný vojáky. Proto. Kdyby uměl vymyslet pořádnej válečnej plán, tak by nepotřeboval odvážný vojáky. Stačili by mu vobyčejný. A vůbec: když je někde moc velikánskejch ctností, tak to tam zaručeně smrdí.“ – Kuchař: „Já myslel, že zrovna ctnosti svědčej o tom, že je všecko v pořádku…“ – Matka Kuráž: „Co vás vede! Zrovna naopak. A proč? Když vojevůdce nebo král je pořádnej hlupák a když svý lidi vede do srabu, pak potřebuje, aby byli udatný, to je taky ctnost. Když je velká držgrešle a naverbuje málo vojáků, pak aby to byli samí Herkulesové. A když je lajdák a o nic se nestará, pak aby byli mazaný jako lišky, jináč zhebnou. Navíc musejí být náramně věrný, když toho po nich pořád tolik chce. Samý ctnosti, který pořádná zem a dobrej král a vojevůdce nepotřebujou. V pořádnejch zemích nepotřebujou ctnosti, všichni lidi můžou bejt docela obyčejný a pro mě za mě zbabělí – a nemusejí bejt nijak zvlášť chytrý.“ A v rozhovoru s polním kazatelem matka Kuráž říká: „Vítězství a porážky hlaváčů tam nahoře a nás dole se přece chvílema vůbec nekrejou. (…) Nám prostejm lidem přijde draho jak vítězství, tak porážka. Pro nás je nejlepší, když se politika tak nějak nehne z fleku.“ Plk. v.v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

19

HISTORIE Rakousko-uherská vojenská střelnice v Brně-Žabovřeskách z konce 19. století

Z historie nejstarších brněnských kasáren Brněnští střelci, civilní a vojenské střelnice První zpráva o brněnských střelcích, sloužících králi Václavu II, pochází z roku 1304 v souvislosti s prodejem jejich dvoru, který se nacházel na území dnešních starých Černovic. Další doklad pochází z roku 1392, kdy městská rada uložila povinnost střelcům, kteří vyráběli kuše, luky a šípy, aby značili svoje výrobky. První střelecké bratrstvo svatého Šebestiána bylo založeno v Brně roku 1493 a do dnešní doby se zachoval opis jeho střeleckých regulí. Střelci sdružení v bratrstvu pořádali, kromě své povinnosti obránců městských hradeb, střelecké soutěže, při nichž dokazovali svoji střeleckou zručnost. Zábavná střelba „ku ptáku“ je doložena již roku 1591 na svazích Špilberku a první střelnice se měla nacházet po skončení švédského obležení v roce 1645 u Veselé brány a měla zde být až do roku 1673. Brněnští měšťané, kteří uhájili své město při mnoha válečných událostech, založili roku 1646 Brněnskou měšťanskou střeleckou společnost, která existovala v různých obměnách až do počátku druhé světové války. Tato společnost pořádala různé soutěže jako například královské střelby, solné střelby nebo každoroční střeleckou soutěž na oslavu výročí odražení švédského obležení. Další střelnice byla zřízena v 17. století nedaleko špitální louky u nemocnice svatého Šebestiána na dnešní Křenové ulici. Koncem 17. století jí nahradila nová střelnice u Židovské brány (ulice Bašty), která zde byla až do roku 1836. Po jejím zboření byla postavena roku 1838 nová v prostoru dnešních ulic Traubova – Francouzská. Opravdu stálá střelnice s budovou a restauračním sálem se zachovala do dnešní doby v Brně-Pisárkách. Byla postavena Brněnskou měšťanskou střeleckou společností v roce 1847 a nejvýznamnější událost zde proběhla oslava v roce 1892, kdy zde byly uspořádány IV. rakouské spolkové střelby zahájené samotným císařem Vstupní brána do vojenské střelnice v Brně-Medlánkách s československými vojáky v období první republiky

20

Františkem Josefem I. První doložená vojenská střelnice se v druhé polovině 19. století nacházela v Králově Poli u kaple sv. Antoníčka. V blízkém okolí bylo vojenské cvičiště a v samotném Králově Poli (na dnešní Štefánikově ulici) byl podle mapy z roku 1815 dělostřelecký depot. V jeho místech byla později postavena kasárna vozatajstva a dělostřelectva, nám známé jako kasárna Jana Žižky z Trocnova (v 50. letech 20. století přejmenována na Jaselská) a mnoho dalších vojenských objektů. Vojsko cvičilo i v okolí města a velký vojenský tábor, v kterém roku 1777 pobyl sám císař Josef II.

a roku 1834 císař František I., byl nedaleko Tuřan. V roce 1804 byly také velké vojenské manévry u obce Prace, kde o rok později proběhla světoznámá bitva tří císařů. Další vojenská střelnice vznikla koncem 19. století v Brně-Žabovřeskách v místech dnešní vilové zástavby a její dostřeliště bylo v prostoru dnešního sokolského hřiště a restaurace „Rosnička“. Jmenovaná střelnice ustoupila v roce 1903 městské zástavbě a byla roku 1904 nahrazena novou vojenskou střelnicí v Brně-Medlánkách. Pří stavbě střelnic se také dbalo na osvěžení vojska a na okraji areálu byly vždy restaurace, díky kterým jsou jmenované střelnice vyobrazeny na pohlednicích. V blízkém brněnském okolí byla ještě civilní střelnice v Líšni u Brna. Další vojenská střelnice byla zřízena až v roce 1937 na úpatí Stránské skály naproti kasáren Dr. Edvarda Beneše, které byly postaveny jako součást vojenského letiště Brno-Slatina. Během druhé světové války používala německá armáda střelnici v Medlánkách, Slatině a nově v Brně-Pisárkách (od roku 1928 pouze malorážková) a část nedostavěné tzv. „Hitlerovy dálnice“ směrem na Jinačovice jako kulometnou střelnici. Nově je vybudována německým střeleckým spolkem v Králově Poli malorážková střelnice u kaple sv. Antonína. Po skončení druhé světové války většina střeleckých spolků zaniká a střelectví je organizováno státními orgány. Medlánecká střelnice byla využívána Svazem brannosti a poté nově založeným Svazarmem. Střelnici ve Slatině používala zprvu armáda, později Lidové milice a v dnešní době Univerzita obrany. Zrušením střelnice v Brně-Medlánkách počátkem 80. let 20. století není dnes v Brně a jeho okolí kvalitní střelnice se střeleckými stavy pro střelbu na větší vzdálenost. Vlastimil Schildberger, ml.

Vyhrajte super triko Vyluštěnou tajenku zašlete do 13. července 2007. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme věcnou cenou. Výherci z č. 9 jsou Jindřiška Böhmová a Milan Petr.

z Armáda České republiky z Velitelství sil podpory a výcviku z Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ z Brněnské kulturní centrum z Folklorní sdružení JÁNOŠÍK Brno z Folklorní sdružení ČR Praha

28. – 30. 6. 2007 SLOVÁCKÝ SOUBOR KYJOV (Kyjov) 3. – 7. 7. 2007 BELENSCÉRES FOLK DANCE (Békés, Maďarsko) 12. – 14. 7. 2007 Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ (Brno) čtvrtek – Hudební koncert pátek – Veselé dovednosti + Rande naslepo sobota – Povedená sezóna 19. – 20. 7. 2007 VRANOVČAN (Vranov nad Topľou, Slovensko) vždy ve 20.30 hodin, Brno, nádvoří Staré radnice 21. 7. 2007 Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ a VRANOVČAN ve 20.30 hodin, závěrečné představení v areálu hradu Špilberk Informace o předprodeji na tel.: 973 442 820, [email protected], http://vusondras.cz

Žáček k dědovi: Proč na zimu odlétají čápi na jih? Co já vím, Pavlíku, asi proto, že i . . .

Vás zvou na jubilejní X. ročník cyklu letních folklorních večerů, konaných pod záštitou primátora statutárního města Brna Romana Onderky a náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka

Šance pro dva čtenáře

Nové malorážové automatické zbraně konce 20. století

NĚCO MÁLO O ZBRANÍCH I MUNICI

Konec 20. století přinesl několik zajímavých novinek. Přispělo k tomu i Československo, i když inspirace přišla z tehdejšího Sovětského svazu. Byl totiž v brněnském Výzkumném a vývojovém ústavu ZVS vyvinut soubor zbraní LADA, tvořený třemi zbraněmi: automatickou puškou, její krátkou verzí (karabinou) a ručním kulometem.

LISTY UNIVERZITY OBRANY

Tyto zbraně měly kromě náboje společný mechanismus, pouzdro zbraně (s malými odchylkami), ramenní opěru a také zásobník. Rozdíl byl v délce hlavně (nejkratší u karabiny a nejdelší u ručního kulometu) a ruční kulomet byl také navíc vybaven dvojnožkou. Původní verze byla řešena na ruský náboj ráže 5,45 mm a po listopadu 1989 byl soubor překonstruován na náboj NATO 5,56 x 45 mm (obr. 1). Vyrábět tento soubor měla Česká zbrojovka Uherský Brod, v důsledku celkového omezení zbrojní výroby však již k této výrobě nedošlo. obr. 1

V polovině 90. let se začaly objevovat zprávy dvou koncepčně nových malorážových zbraních řešených v USA. Jednalo se o dvě zbraně – bojovou zbraň jednotlivce OICW (Objektive Individual Combat Weapon) a pěchotní přenosný automatický kanón OCSW (Objektive Crew Served Weapon). Později se k této koncepci připojily i některé další státy. Obě zbraně mají systém řízení palby vybavený počítačem, laserovým dálkoměrem a mohou střílet náboje s výbušnými střelami vybavenými

obr. 2

od konvenčních liší tím, že celá střela je zasunuta uvnitř válcové nábojnice. Tím se výrazně zkracuje délka náboje a poněkud vzrůstá průměr nábojnice. Zajímavostí je, že hnací prachová náplň

obr. 3

časovacím zapalovačem. Tento systém je doplněn zařízením pro měření počáteční rychlosti střely a pro její časování. Týká se to hlavní ráže 20 mm u OICW a 25 mm u OCSW. Zbraň OICW má ještě druhou hlaveň ráže 5,56 mm. Časování střel 20 mm (resp. 25 mm) umožňuje ničit živou sílu ukrytou v okopech střepinami shora. Zbraň OICW (obr. 2) má tedy dvě hlavně a dva zásobníky. Zbraň OCSW (obr. 3) je umístěna na podstavci. Obě zbraně mají nahradit část současných zbraní (OICW část pušek, OCSW část velkorážových kulometů a granátometů). Podle původního harmonogramu by zbraň OICW měla přijít do výzbroje v tomto roce a OCSW v příštím. Koncepčně novým automatickým kanónem pro výzbroj bojových vozidel je kanón pro teleskopické náboje v USA původně řešený v ráži 45 mm, která byla později změněna na 40 mm. Teleskopické náboje označované CTA (Cased Telescoped Ammunition) se

je rozdělena do dvou částí. Základní část je umístěna v nábojnici za střelou a druhá část v teleskopickém meziprostoru po stranách střely. Základní část se zažehuje zápalkovým šroubem, zatímco druhá se zažehne s určitým zpožděním horkými plyny od hořící základní části. Tím dostává střela přídavné zrychlení. . Je to zbraň s dlouhým zákluzem hlavně a otáčivým komorovým závěrem. Závěr (v němž je nábojová komora) se otáčí kolem osy kolmé na osu hlavně. Po výstřelu dochází působením impulsu výstřelu k zákluzu hlavně se závěrem. Vratník pak vrací hlaveň vpřed, kde dojde k pootočení závěru. V této poloze dojde k zasunutí nového náboje do komory a současně k vyhození prázdné nábojnice. Termíny předpokládaného zavedení kanónu do výzbroje se pohybují kolem roku 2010. Poslední novinka je naše domácí. A jde o zbraň v roce 2004 přijatou do výzbroje letectva AČR. Jedná se o dvouhlavňový 20 mm letecký automatický kanón ZPL-20, který je součástí výzbroje českého lehkého bitevního letounu L 159 ALCA. Čtenáři se s ním setkali již v prvním pokračování tohoto seriálu, kde byl ukázán v podvěsném kontejneru KPL-20. Na letounu může být podvěšen pod trupem i pod křídly. Vývoj kanónu proběhl v ústavu Prototypa-ZM, s.r.o. Brno ve spolupráci se ZVI, a.s. ve Vsetíně a ve Vsetíně je také vyráběn. Řešen je na munici NATO 20 x 102 mm. Je to dvouhlavňový vysokokadenční kanón (střílí dvojí kadencí – vysokou 2600 min-1 a nízkou 780 min-1). Je založen na principu sdružených hlavní a závěrů a jeho mechanismus je poháněn prachovými plyny odebranými z vývrtu hlavní. Jeho vznik je významným úspěchem českého zbrojního průmyslu Alespoň těchto několik moderních zajímavostí týkajících se malorážových automatických zbraní. Prof. Ing. Lubomír POPELÍNSKÝ, DrSc.

červen 2007