květen 2007 LISTY UNIVERZITY OBRANY

NĚCO MÁLO O ZBRANÍCH I MUNICI

Čs. automatické zbraně vzniklé kolem roku 1960 Na přelomu 50. a 60. let 20. století vzniklo v Československu několik malorážových automatických zbraní, které odpovídaly tehdejším moderním pohledům a požadavkům. Potvrzuje to i skutečnost, že se tyto zbraně udržely ve výzbroji armády až do současnosti. Za pozornost v tomto směru stojí i to, že v období členství Československa v organizaci Varšavské smlouvy byla naše armáda jediná, která byla vyzbrojena zbraněmi, jejichž původ byl jak z hlediska vývoje, tak i výroby náš – domácí. Armády ostatních členských států Varšavské smlouvy byly vyzbrojeny obdobnými zbraněmi sovětskými ať již dováženými nebo licenčně vyráběnými. Tato skupina čs. zbraní zahrnovala: 7,62 mm automatickou pušku vz. 58 (oficiálně dosud nazvanou „samopal vz. 58“ – jde o nesprávný název, protože samopal je zbraň konstruovaná na pistolové náboje), 7,62 mm univerzální kulomet vz. 59, 7,65 mm samopal vz. 61Škorpion a 30 mm protiletadlový dvojkanón vz 53/59. Univerzální kulomet vz. 59 byl zmíněn v únorovém čísle tohoto časopisu. Proto je tato část našeho seriálu zaměřena na zbývající tři zbraně. 7,62 mm automatická puška vz. 58 (obr. 1), oproti dříve konstruovaným

obr. 1

opakovacím puškám řešeným ne výkonný puškový náboj, byla konstruovaná na zkrácený puškový náboj vz. 43 sovětského původu. Nahradila dřívější 7,62 mm samonabíjecí pušky vz. 52 a vz. 52/57 a také 7,62 mm samopaly vz. 24/26 konstruované na sovětský pistolový náboj. Je to plně automatická zbraň s možností střílet dávkami i jednotlivými ranami. Spoušťový a bicí mechanismus je řešen pro spouštění při přední poloze závěru (před spuštěním je náboj v nábojové komoře, závěr je uzamčen a bicí pružina přímoběžného kladívka je stlačena). Tato koncepce umožňuje přesnou střelbu jednotlivými ranami. Pro střelbu dávkami je mechanismus doplněn automatickou spouští, která vypouští kladívko vždy po uzamčení závěru. Automatickou činnost

obr. 2

dochází při přední poloze závěru, tedy obdobně jako u pušky vz. 58 s tím rozdílem, že kladívko před nárazem na úderník koná rotační pohyb. Aby hmotnost i rozměry samopalu byly co nejmenší, je v mechanismu samopalu doplněn snižovač kadence. Bez něj by totiž byla v důsledku lehkého závěru kadence příliš vysoká. Jeho podstatou je závaží pohybující se na pružině v příčném svislém směru oproti závěru. V zadní poloze závěr nárazem urychlí závaží směrem dolů a

LISTY UNIVERZITY OBRANY

obr. 3

pušky zabezpečují plyny odebrané z vývrtu hlavně do plynového válce, v němž působením na píst urychlují závěrový mechanismus. Mezi ostatními puškami této kategorie si naše puška udržuje přední místo především pro svou nízkou hmotnost 3,1 kg (bez nábojů) a pro velmi dobrou přesnost střelby. Velké většině čtenářů je puška vz. 58 známá a není tedy třeba ji podrobně popisovat. 7,65 mm samopal vz. 61 Škorpion (obr. 2) je zbraní, která v sobě spojuje konstrukční rysy dřívějších samopalů (konstruovaných na pistolové náboje a masově používané během 2. světové války i v poválečném období) s některými novými prvky s cílem vytvořit malou a přesnou automatickou zbraň. Automatickou činnost zabezpečují plyny působící z vývrtu hlavně přes nábojnici na neuzamčený závěr jako u běžných samopalů. Oproti nim však ke spuštění

zachytí se na pomocném záchytu. Závaží pak při svém návratu vypustí závěr. Čas pohybu závaží tak prodlouží dobu mezi dvěma výstřely, tedy sníží kadenci. Tato zbraň tak vrazně vyniká velmi malými rozměry a nízkou hmotností (1,28 kg bez zásobníku a se zásobníkem a 20 náboji 1,55 kg), velmi dobrou přesností střelby jednotlivými ranami a dále mohutností palby v dávkách. 30 mm protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 (obr. 3) byl v době svého vzniku moderním bojovým prostředkem. Vznikl umístěním předcházejícího vlečeného dvojkanónu (se čtyřkolovým podvozkem) označeného jako vz. 53 na pancéřovaný automobil Praga V3S po určitém konstrukčním zdokonalení kanónu. Jednalo se tedy o samohybný bojový prostředek, jaký dosud čs. armáda neměla. Každý kanón s klínovým závěrem využíval pro automatickou funkci pohon odběrem plynů z hlavně při odpalování za předkluzu hlavně (pro snížení zpětného účinku střelby). Skříňový zásobník každého kanónu obsahoval 50 nábojů. Lafetace byla vybavena motorickým náměrovým a odměrovým mechanismem. Plynulost udílení odměru i odměru zajišťovaly mechanické kulové variátory. Tento bojový prostředek je vyřazován z AČR proto, že končí životnost kanónu i vozidla a také proto, že na PL zbraň jsou v současné době kladené nové náročnější požadavky. Závěrem lze tedy konstatovat, že popsané historické období lze označit z hlediska našich malorážových automatických zbraní za významné. Příště se zaměříme na novinky naznačující perspektivy této bojové techniky. Prof. Ing. Lubomír POPELÍNSKÝ, DrSc.

květen 2007

Vyhrajte super film na DVD!

Vojenský historický ústav Praha a Univerzita obrany vás zvou na výstavu

„Armádní generál Ing. Alois Eliáš – Příběh vlastence“ Termín: 12. června až 27. července 2007 Otevřeno: pondělí až pátek 8.00 – 18.00 hodin Vernisáž se koná 12. 6. 2007 ve 14.30 hodin

Univerzita obrany Kounicova 44 Brno

Učitel vykládá: Před padesáti lety neexistovala ještě řada věcí, jako například televize. Jmenujte mi nějaký další příklad! Janička:

Vyluštěnou tajenku zašlete do 15. června 2007. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme českým filmem na DVD. Výherci z č. 8 jsou Zdeňka Otřísalová a Jana Klonová.

Šance pro dva čtenáře

LISTY UNIVERZITY OBRANY

Z OBSAHU Logistické cvičení FourLog opět v Brně

4

Diagnostika a léčba nemoci z ozáření

10

4

Zahájení provozu výzkumné pekárny

12

6

Studenti na vojenské pouti do Lurd

14

7

Šestý ročník dálkových pochodů

18

Měsíčník Univerzity obrany Ročník 3 / číslo 9 akademický rok 2006/2007 Vydavatel Univerzita obrany Kounicova 65, 612 00 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Oddělení vnějších vztahů UO Kounicova 65, 612 00 Brno Telefon: 973 443 045 Fax: 973 442 160 E-mail: [email protected]

Nabídka k reakreditaci bakalářského programu Konference studentské tvůrčí činnosti UO prezentovala vědeckou činnost

Vedoucí redaktor Dr. Pavel Pazdera [email protected] Redakční rada předseda pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelská skupina VIOd UO Tisková příprava a tisk MO ČR – AVIS (Agentura vojenských informací a služeb, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6) V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 15. 5. 2007 Číslo 9 vyšlo: 30. 5. 2007

z EDITORIAL z IDET 2007 byl úspěšný Devátý ročník mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2007 byl podle prvních ohlasů úspěšnou veletržní akcí, jež potvrdila svou opodstatněnost a opět posunula pomyslnou laťku blíže k svému vrcholovému cíli. Stěžejním tématem letošního IDETu byla obrana proti mezinárodnímu terorismu, tedy téma číslo jedna celosvětového obranného systému. Ze zkušeností minulých let a současného dění na naší planetě si civilizovaný svět zatím nemůže dovolit zanedbat přípravu na eliminaci případného nebezpečí ze strany teroristů. S tím souviselo i druhé stěžejní téma veletrhu, kterým bylo sbližování armádních a bezpečnostních struktur. Do rozkvetlého jarního Brna přijel velký počet návštěvníků nejen z Česka, ale také ze zahraničí. Kromě některých ministrů obrany jsme zde viděli představitele mnoha armád, politických a odborných kruhů. Veletrh si vybral i generál US Army

Robert Crear, který je specialistou na řešení přírodních katastrof a přednášel pro odborníky každý den. K úspěchu a zdárnému průběhu veletrhu IDET 2007 přispěla také Univerzita obrany. Opět vystavěla nosný pilíř odborného doprovodného programu, kterým byla federace konferencí CATE 2007. Na sedmi specializovaných konferencích a seminářích se sešlo na 800 odborníků ze 17 zemí světa. Jedna z nejatraktivnějších podívaných letošního IDETu se odehrávala na terénním polygonu, který byl připraven odborníky z Univerzity obrany. Na polygonu se během tří veletržních dní představila kolová technika české i zahraniční výroby. Neméně úspěšnou byla i expozice UO v pavilonu F a na ploše Z1. Ovšem zavítalo by do ní mnohem více lidí, kdyby byla v „efku“ umístěna na frekventovanějším místě. Pavel Pazdera

U DÁ L O S T

Návštěva nového ředitele Sekce personální MO na UO Ve čtvrtek 10. května 2007 zavítal na Univerzitu obrany nově jmenovaný ředitel Sekce personální MO Ing. Milan Gol v doprovodu dosavadního ředitele sekce generálmajora Vladimíra Lavičky a ředitele odboru vzdělávání Sekce personální MO Ing. Milana Máčela. Na Erbovní místnosti Klubu Univerzity obrany představil rektor – velitel brigádní generál Rudolf Urban řediteli SP MO Ing. Milanu Golovi (na horním snímku uprostřed) hlavní funkcionáře školy a seznámil jej se strukturou a zaměřením činnosti UO. V samotném úvodu služebně společenské akce předal genmjr. Lavička příslušníku Katedry ženijních technologií FVT mjr. Petru Dvořákovi odměnu za výborné výsledky dosažené v průběhu zahraniční stáže na vojenské škole ve francouzském Compiegne na přelomu loňského a letošního roku. V rámci diskuse seznámil Ing. Gol účastníky shromáždění s průběhem vlastní služební a pracovní kariéry. Není bez zajímavosti, že nový ředitel SP MO sloužil do roku 1993 jako voják z povolání u vojsk PVO. Jeho specializací byly automatizované systémy velení. Později absolvoval studium na VŠE v Praze, v oboru krizový management. Po skončení služebního poměru působil na různých funkcích v rámci samosprávy a státní správy, mj. jako přednosta Okresního úřadu v Pelhřimově. V letech 2002 až 2004 zastával Ing. Milan Gol funkci ředitele Odboru interního auditu MO. V části věnované otázkám postavení naší vojenské vysoké školy zdůraznil ředitel SP MO připravenost analyzovat s rektorem

V chorvatském městě Pula se ve dnech 22. až 25. 4. 2007 uskutečnil 36. ročník konference velitelů/rektorů nejvyšších vojenských vzdělávacích institucí na téma „Operating while transforming, a new challenge for educators”. Hostitelem konference byl generálmajor Mirko Šundov, velitel Společného vzdělávacího a výcvikového střediska „Petara Zrinského“ v Zagrebu.

2

UO a s dalšími příslušníky managementu UO klíčové problémy dalšího rozvoje školy a napomáhat ke koordinovanému postupu při prosazování koncepčních záměrů v budoucím období. Na závěr setkání ředitele SP MO s funkcionáři školy, fakult a ústavů předal rektor – velitel brig. gen. Urban bývalému řediteli Sekce personální MO genmjr. Lavičkovi „Pamětní medaili UO“ jako výraz ocenění za jeho zásluhy a významný osobní přínos k rozvoji Univerzity obrany. Miloš Dyčka, správní rada sekretariátu rektora UO

Konference velitelů/rektorů v Pule Letošní „Conference of Commandants“ měla historicky nejpočetnější účast, celkem přijelo 104 účastníků reprezentujících 37 zemí a 54 institucí. Kromě zemí NATO se zúčastnily i státy PfP, jako Albánie, Bělorusko, Finsko, Chorvatsko, Rakousko, Rusko, Srbsko, Švédsko, Švýcarsko a Ukrajina. Dále státy Středozemního dialogu, Mauretánie a Tunis a ICI – Jordán. Letos poprvé se jako pozorovatelé zúčastnili rovněž velitelé vojenských akademií z Austrálie a Jihoafrické Republiky. Hlavním cílem konference bylo projednat různá aktuální témata jako např. Role vzdělání při vojenských operacích a transformaci, Regionální přístupy ke vzdělávání vyšších důstojníků, Význam vojenské vědy a výzkumu pro praxi apod. Hodně se diskutovalo o požadavku rozvoje individuálních schopností vyšších

důstojníků v dnešním světě neustálých dynamických změn. Uskutečnilo se rovněž první neformální jednání „Central European Colleges Forum” za účasti zemí Višegradské čtyřky (ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko), Baltic Defense College, Chorvatska, Slovinska, Srbska a Rumunska. Cílem jednání bylo navázání užší spolupráce mezi vojenskými institucemi střední Evropy, které spojuje nejenom stejný region, ale i obdobná historie a stejné problémy. Byly navrženy hlavní oblasti společného zájmu, jako cvičení, semináře, workshopy, výměna lektorů (studentů) při zvláštních příležitostech, věda a výzkum. Česká republika byla zastoupena rektorem – velitelem Univerzity obrany v Brně brigádním generálem Rudolfem Urbanem. Více informací ke konferenci naleznete na www.ndc.nato.int – JP –

Z P R ÁV Y

Prezident BAkWVT zavítal na UO Mezinárodní setkání diskutovali aktuální problémy trápící Na základě uzavřené smlouvy doktorandská obě strany při výchovně vzdělávacím proceo partnerství mezi Univerzitou su, zkušenosti z uplatňování outsourcingu obrany v Brně a Federální akademií v podmínkách ozbrojených sil apod. konference FVT pro obrannou administrativu Mezitím oba lektoři prezentovali svá a vojenskou techniku (BAkWVT) v Mannheimu, SRN se ve dnech 24. až 27. dubna 2007 uskutečnila návštěva německé delegace v Brně. V čele delegace byl nedávno zvolený prezident akademie Klaus Niemeyer. Doprovázeli ho dva lektoři akademie pplk. gšt. Bernd Würfel a Bernd-Ulrich von Wegerer.

V rámci samostatného programu měl prezident BAkWVT (na snímku vpravo) připraveno podrobné seznámení se všemi hlavními organizačními celky UO. Byly mu prezentovány zejména briefingy FEM, FVT, ÚSS a ÚOTS. Poté následovalo osobní setkání Klause Niemeyera s rektorem – velitelem Univerzity obrany brigádním generálem Rudolfem Urbanem. Při více než hodinovém

vystoupení k aktuální situaci v Bundesweeru pro posluchače Kurzu vyšších důstojníků a následně i pro posluchače Kurzu generálního štábu. Po přednáškách dostali posluchači příležitost zeptat se na cokoliv, takže následovala živá diskuse – vše v anglickém jazyce. V odpoledních hodinách delegace navštívila v rámci kulturně poznávací části programu první den centrum města Brna s hlavními památkami a druhý den byla podrobně seznámena s historickými fakty Bitvy u Slavkova. Přitom navštívila všechna klíčová místa bitvy: Žuráň, zámek Slavkov, Mohylu Míru, vrcholek kopce Santon a Starou poštu. Spolupráce bude pokračovat i v příštím roce, kdy by na pozvání prezidenta Niemeyera měl BAkWVT navštívit rektor – velitel UO s doprovodem. Pplk. Jaroslav Průcha

Experti NATO jednali v Brně Druhé setkání Expertní skupiny pro biotechnologie NATO (Biotechnology Team of Experts – ToE) se uskutečnilo 23. a 24. dubna 2007 v Brně. Cílem schůzky bylo zhodnocení výsledků dosažených za první rok působení skupiny a navázání užší spolupráce s českými vědci v oboru biotechnologií. Expertní skupina pro biotechnologie NATO zodpovídá za podporu technologického dozoru rozvoje biotechnologických materiálů nebo systémů, které mohou omezit následky v případě chemického, biologického, radiologického či nukleárního útoku (CBRN hazards), a to zejména v oblasti ochrany a dekontaminace. Jedním z důležitých cílů setkání v Brně byla společná příprava testu demonstrujícího použitelnost stávajících biotechnologických postupů a materiálů

k dekontaminaci povrchových exteriérů bojových letadel. Brněnské setkání expertní skupiny bylo organizováno ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, Vojenským technickým ústavem ochrany a Jihomoravským inovačním centrem. Na programu byly mj. přednášky odborníků na oblast ochrany a dekontaminace z Francie, Dánska, USA, Velké Británie a České republiky. Jednání se soustředilo především na novinky v oblasti dekontaminačních technologií, nové materiály a produkty, společné demonstrační testy. V rámci setkání proběhla exkurze do laboratoří Univerzitního kampusu Bohunice, ve kterých se vyvíjí biotechnologie pro dekontaminace yperitu. – red –

Poslední dubnové dny byly letos spojeny s konáním mezinárodní doktorandské konference na Fakultě vojenských technologií UO. Konference se uskutečnila ve dnech 26. a 27. dubna 2007 v prostorách Výcvikového a školicího zařízení Univerzity obrany na Brněnské přehradě. Na organizaci konference se podíleli příslušníci Katedry ženijních technologií FVT ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Akademie o.p.s. a s přispěním společnosti KPM Consult a.s. Záštitu nad konferencí převzal děkan Fakulty vojenských technologií UO plk. prof. Ing. Zdeněk Vintr, CSc. Konference se zúčastnili nejen studenti doktorského studia z UO, ale také z jiných vysokých škol, např. Vysokého učení technického nebo z Univerzity Pardubice. Nejpočetnější skupinu zahraničních účastníků konference tvořili studenti Fakulty speciálního inženýrství Žilinské univerzity. Cílem v pořadí čtvrtého setkání bylo vytvořit diskusní fórum, které by účastníkům konference poskytlo vhodnou příležitost pro prezentaci výsledků jejich vědecké práce a možnost výměny pracovních zkušeností a názorů. Je možné konstatovat, že tento cíl se podařilo splnit. Odborná diskuse k jednotlivým tématům prací a jejich rozsahu probíhala jak mezi přednášejícími a posluchači, tak mezi přednášejícími a členy poroty, ve které zasedali zástupci UO. Také nově navázané kontakty budou jistě využity při dalším zpracování disertačních prací. Tématické zaměření příspěvků zařazených do sborníku konference pokrývalo velmi rozsáhlou oblast a bylo vymezeno názvy jednotlivých sekcí. Nejvíce příspěvků čítala sekce řešení mimořádných situací způsobených přírodními vlivy. Do sborníku příspěvků konference byly kromě článků v češtině zařazeny také referáty ve slovenštině a angličtině. První den konference byly na programu dva přednáškové bloky, jeden dopolední a druhý odpolední. Ve večerních hodinách pokračoval program konference společenským setkáním, v jehož rámci proběhlo také sportovní klání o ceny pro nejzdatnější sportovce. Druhý den dopoledne se účastníci shromáždění vydali na pěší výlet do okolí Brněnské přehrady. Za krásného slunečného počasí tak mohli obdivovat probouzející se jarní přírodu a nabrat nové síly po předcházejícím náročném dni. Po návratu do Výcvikového a školicího zařízení UO byl na řadě poslední bod programu – zakončení čtvrtého ročníku doktorandské konference. Všichni účastníci ocenili příjemné prostředí a atmosféru setkání a rozloučili se s plány znovu se sejít na nejbližších odborných seminářích nebo za rok v dubnu při jubilejním pátém ročníku doktorandské konference. Mjr. Petr Dvořák, K-203

3

CVIČENÍ

MEZINÁRODNÍ VOJENSKÉ CVIČENÍ FOURLOG 2007 V období 1. až 14. května 2007 proběhlo již tradiční mezinárodní vojenské cvičení FourLog za účasti maďarských, rakouských a českých účastníků ze tří vojenských vysokých škol, a to Heeresversorgungsschule, Zrínyi Miklós Nemzetvédelmi Egyetem a Univerzity obrany. Cvičení bylo rozděleno do tří částí: 1. až 5. 5. Vídeň, 6. až 9. 5. Budapešť a 10. až 14. 5. Brno. Každá z částí byla v plné odpovědnosti jedné z výše uvedených vysokých škol. Studenti byli rozděleni do osmi týmů – syndikátů (Syndicates) označených A až H. Syndikáty byly složeny vždy z příslušníků všech tří národností. Oficiálním komunikačním jazykem byla angličtina. Cílem zaměstnání bylo především zvýšení interoperability a jazykových dovedností. V neposlední řadě umožnilo studentům Univerzity obrany a zahraničním studentům procvičení odborných znalostí z oblasti logistické podpory operací na podporu a udržení míru (Peacekeeping Operation), neboť scénářem cvičení bylo použití Armády České republiky v operacích tohoto typu. S využitím dat z rekognoskace vybraných prostorů byly prezentovány výsledky analýzy možných postupů jednotlivými syndikáty před nejvyššími představiteli výše uvedených vysokých škol – brig. gen. Ing. Mgr. Dieterem Jochamem, plk. prof. Dr. Lajosem Berekem a brig. gen. prof. Ing. Rudolfem Urbanem, CSc. Součástí programu vojenského cvičení bylo rovněž poznání tří středoevropských zemí. Kulturní program probíhal ve Vídni, Budapešti, Visegrádu a Praze. Na základě hodnocení nejvyšších představitelů dne 12. 5. 2007, které probíhalo v rámci závěrečného ceremoniálu při příležitosti ukončení vojenského cvičení FourLog 2007 na Klubu Univerzity obrany, byly všechny úkoly cvičení splněny beze zbytku. Cvičení probíhalo pod hlavičkou mezinárodního vzdělávacího a výcvikového programu se stejným názvem FourLog, ve kterém se školí studenti logistických specializací. Během cvičení byla prohloubena již několik let existující spolupráce mezi zúčastněnými vysokými školami a představeny vize o jejich budoucí spolupráci. Pplk. Zdeněk Málek, K-105

Nabídka K-209 k reakreditaci programu Vojenské technologie Stále větší závislost studijních oborů Univerzity obrany na informačních a komunikačních technologiích vyžaduje vhodně položit odpovídající důraz na tuto problematiku rovněž v univerzitních studijních programech. Je jasné, že studenti různých oborů potřebují během svého univerzitního studia získat v problematice informačních a komunikačních technologií rozdílné výstupní znalosti a dovednosti, avšak co nejdříve po zahájení jejich studia na Univerzitě obrany by měli získat definovanou základní bázi znalostí a dovedností, které bude dále nutno rozvíjet podle specifických požadavků jednotlivých studijních oborů.

4

Na Fakultě vojenských technologií UO je od roku 2005 akreditován bakalářský studijní program „Vojenské technologie“ (prezenční forma studia), jehož součástí je deset studijních oborů. Platnost akreditace tohoto tříletého bakalářského studijního programu je platná do 7. 3. 2009. Pro blížící se reakreditaci tohoto studijního programu má Katedra komunikačních a informačních systémů (K-209) připravenu nabídku modulů, které pokrývají odbornou oblast garantovanou K-209. Jedná se o moduly z oblasti informačních technologií, komunikačních technologií a bezpečnosti informací. Pro každý modul je zpracován sylabus, který obsahuje následující informace: název modulu, garanta, cíle studia, plán studia a studijní literaturu. K-209 chce nyní touto cestou oslovit garanty všech studijních oborů bakalářského studijního programu Vojenské technologie,

aby uvážili možnost optimalizace náplně jednotlivých studijních oborů tím, že zařadí nový předmět „úvod do komunikačních a informačních technologií“ s časovou dotací 60 vyučovacích hodin, a to nejlépe do 1. semestru studia. Mělo by se tak stát díky redukci počtu hodin na některé předměty, které z pohledu stávajících zkušeností z výuky studentů daných oborů tuto redukci umožňují. Tento nový předmět K-209 by byl pro jednotlivé studijní obory tvořen „přesně na míru“ (diferencovaně podle aktuálních potřeb jednotlivých studijních oborů) výběrem tří modulů z existující nabídky K-209, které jsou podle názoru garantů jednotlivých studijních oborů pro jejich studenty nejdůležitější. Garant studijního oboru by mohl přihlédnout jak k názorům pracovníků své odborné katedry, tak k názorům studentů. Předpokládá se, že nabídka modulů K-

B E SE DA

Do křesla pro hosta usedl JUDr. Miroslav Tůma Dne 25. dubna se za velkého zájmu posluchačů uskutečnila na Klubu UO beseda s plukovníkem v.v. JUDr. Miroslavem Tůmou (*1937). Setkání bylo organizováno Ústavem strategických studií UO v rámci již tradičních besed s významnými představiteli české bezpečnostní komunity. Miroslav Tůma působil většinu svého profesního života jako voják z povolání, v letech 1989 až 1992 patřil mezi první československé důstojníky, kteří se podíleli na realizaci pozorovatelských (UNAVEM – Angola) a humanitárních misí (UNGI – Irák). Po skončení své vojenské kariéry zúročil své bohaté praktické zkušenosti při práci pro Ministerstvo zahraničních věcí České republiky a při jeho působení v diplomatických službách na půdě OSN. Dlouhodobě se zabývá zejména problematikou nešíření ZHN, kontroly zbrojení a odzbrojení. Je čestným členem Ústavu strategických studií UO. JUDr. Tůma se ve svém vystoupení v rámci besedy věnoval především prezentaci vlastních zkušeností a zážitků z jeho působení v zahraničních misích. Při své první misi v Angole, kde společně s kolegy z dalších zemí dohlížel nad odsunem kubánských jednotek, patřil ke skupině prvních československých důstojníků, kteří oficiálně působili jako vojáci OSN. Přes náročnost a nebezpečnost úkolů, které v Africe plnil, získal řadu jedinečných zkušeností, o které se poutavě podělil i s posluchači besedy a na svoji činnost i práci svých kolegů vzpomínal s hrdostí: „Měli jsme dobrý pocit z toho, že děláme dobrou věc.“ V letech 1991 a 1992 byl plk. Tůma velitelem padesátičlenné skupiny československých vojáků, která se podílela na humanitární operaci v Iráku, zejm. v Kurdistánu, kde došlo k masovému exodu obyvatelstva v důsledku neúspěšného povstání kurdského obyvatelstva 209 bude v budoucnu podléhat korekcím podle zájmu odborných kateder (garantů studijních oborů) i zájmu studentů. Rovněž tak struktura každého nabízeného modulu a jeho příslušná dokumentace bude garantem modulu neustále udržována aktuální a v souladu s potřebami odborných kateder Fakulty vojenských technologií (garantů studijních oborů). Na Univerzitě obrany jsou v současné době Katedrou komunikačních a informačních systémů FVT nabízeny v jednotlivých kategoriích k využití dále uvedené moduly. Informační technologie: • Podpora rozhodování. • Informační systémy a operačně taktické systémy v AČR a jejich tvorba. • Interoperabilita v NATO. • Databázové a informační systémy. • Programové vybavení počítačů a možnosti jeho využití. • Počítačová grafika. • Základy algoritmizace a programování

a následným represáliím iráckých bezpečnostních sil. Zabezpečení základních potřeb civilního obyvatelstva v situaci ozbrojeného příměří a krajně nepříznivých humanitárních podmínkách bylo složitým úkolem, na jehož plnění se plk. Tůma podílel. Bezprostřední zkušenosti s důsledky války („Nejvíce na mne zapůsobilo utrpení obyčejných lidí, zejména dětí.“) se pak odrazily i v jeho dalším profesním a odborném zaměření, kdy se stal významným propagátorem kontroly zbrojení a odzbrojení. Činnost plk. Tůmy v obou misích byla mimo jiné oceněna dvěma medailemi OSN. Jeho zkušenosti byly armádou dále využity při přípravě dalších vojáků vysílaných do zahraničí a při vytváření systému profesní přípravy pro zahraniční mise. Po odchodu z armády pracoval dr. Tůma v letech 1993 až 2001 pro ministerstvo zahraničních věcí, v roce 1993 byl pověřen funkcí zástupce ředitele odboru bezpečnostní

politiky a následně jeden rok, v době nestálého členství země v Radě bezpečnosti OSN, působil na Stálé misi České republiky při OSN v New Yorku. Podílel se na sjednávání Ottawské úmluvy zakazující všechny druhy protipěchotních min, zúčastňoval se jednání některých mezinárodních kontrolních režimů, ad hoc skupiny expertů k sjednání Verifikačního protokolu Úmluvy o zákazu biologických (bakteriologických) a toxinových zbraní apod. Dnes je dr. Tůma uznávaným expertem v oblasti nešíření ZHN, kontroly zbrojení a odzbrojení a v této oblasti je rovněž publikačně činný. V průběhu besedy dr. Tůma reagoval i na podněty a dotazy z publika a vyjádřil se i k aktuálním bezpečnostním problémům současného světa. Přes komorní prostředí salonku Klubu UO se beseda setkala s hojným zájmem posluchačů a po jejím skončení měli účastníci možnost prohlédnout si v předsálí několik desítek fotografií z působení dr. Tůmy v zahraničí, zejména z Angoly, Iráku a USA.

v jazyce Pascal. • Základy algoritmizace a programování v jazyce Visual Basic. • Základy algoritmizace a programování v jazyce C. • Základy algoritmizace a programování v jazyce Delphi. • Základy algoritmizace a programování v jazyce Java. • PHP – programování www aplikací. • Základy operačních systémů Windows. • Základy XML. • Počítačové sítě. • Základy UNIXu a Linuxu. • Specializovaný software a počítačové modelování. • Technické vybavení počítačů. • Jednočipové mikropočítače a jejich aplikace. • Moderní programovatelné obvody. • Úvod do CCNA (Certified CISCO Network Academy). Komunikační technologie: • Moderní komunikační technologie pro

technické obory. • Optické komunikační systémy. • Telekomunikační technika. • Moderní rádiová technika – se zaměřením na VKV techniku. • Softwarová podpora pro komunikační technologie – Mathcad, Matlab – včetně základů algoritmizace a programování v těchto prostředích. • Personální mobilní komunikační prostředky ve vojenském prostředí. Bezpečnost informací: • Legislativa v oblasti bezpečnosti informací. • Kryptologie. Vedení K-209 je připraveno zahájit jednání s garanty všech studijních oborů bakalářského studijního programu Vojenské technologie s cílem definování optimální náplně nového předmětu „úvod do komunikačních a informačních technologií“ a přispět tím k optimalizaci a vyšší atraktivnosti všech těchto studijních oborů Fakulty vojenských technologií UO. Miroslav Hrubý, K-209

PhDr. Libor Frank, Ph.D., ÚSS Foto: npor. Alois Brázda

5

TVŮRČÍ ČINNOST

Vědecká konference studentů Ve dnech 15. a 16. května 2007 uspořádaly Fakulta ekonomiky a managementu (FEM) a Fakulta vojenských technologií (FVT) Vědeckou konferenci studentů s mezinárodní účastí. Konferenci pořádaly fakulty samostatně, ale na rozdíl od minulých let se v rámci letošního ročníku podařilo sladit termín konání tohoto vyvrcholení studentské tvůrčí činnosti. Obě konference byly slavnostně zahájeny setkáním účastníků v úterý 15. května, kdy soutěžící na FEM přivítal děkan fakulty plk. Ing. Miroslav Šuhaj, Ph.D. a na FVT proděkan pro vědeckou činnost prof. Ing. Vladimír Řeřucha, CSc. Samotné konference byly již tradičně rozděleny do sekcí, ve kterých probíhala prezentace studentských prací formou soutěže. V jednotlivých sekcích pracovaly komise složené z pedagogů Univerzity obrany s příslušným odborným zaměřením, které hodnotily jednotlivé příspěvky dle pevně sta-

novených kritérií. I když těžištěm hodnocení byla vždy úroveň samotné práce studenta, komise braly v potaz i další kritéria jako byla úroveň verbálního projevu, náročnost tématu a věcnost zpracování, ale i ročník studenta a dodržení patnáctiminutového limitu na prezentaci. Na FEM probíhala soutěž v následujících 7 sekcích: Aplikovaná matematika a informatika, Globalizace ekonomiky a bezpečnost, Aplikace ekonomické disciplíny, Logistika armády, Služby logistiky, Ochrana vojsk, obyvatelstva a životního prostředí a Vojenské vědy a management. Celkem zde bylo prezentováno 44 soutěžních prací 47 studentů (3 práce měly dva autory). Konference na FEM se zúčastnili 4 studenti Akademie ozbrojených sil generála Milana Rastislava Štefánika v Liptovském Mikuláši, 3 studenti Národní univerzity obrany Miklóse Zrínyi v Budapešti a 1 studentka College of Management v Budapešti. Na FVT byly práce rozděleny do 6 sekcí: Pozemní vojenská technika, zbraně a munice, Letecká technika a její použití, Informační technologie a komunikační systémy, Speciál-

Doporučení pro další ročník soutěže Dne 15. května 2007 proběhly na K-209 obhajoby šesti soutěžních prací přihlášených na 4. vědeckou konferenci studentů FVT, které byly zařazeny do sekce Informační technologie a komunikační systémy. Hodnotící komise pod vedením prof. Ladislava Buřity (K-209) rozhodla, že vítězem soutěže se stal Maciej Golaszewski z Polska. Na druhém místě se umístila společná práce prap. Petra Hochbergera a prap. Jana Dokládala ze studijní skupiny 23-3SKS a na třetím místě práce, kterou zpracovala por. Bc. Lucie Zburníková ze studijní skupiny 21-2KIS. Tři jmenovaní studenti K-209 jsou zachyceni na společné fotografii. Pro další ročník této studentské soutěže je v prvé řadě vhodné doporučit posun termínu jejího konání alespoň o jeden měsíc dříve, to je na březen nebo duben 2008 tak, aby na základě výsledků dosažených na půdě UO bylo možné vyslat do obdobných soutěží v okolních státech skutečně nejlepší domácí práce. Za úvahu by dále stálo posoudit, jak zjednodušit hodnocení soutěžních prací, které je na FVT stanoveno. Stávající počet (celkem třináct) kritérií pro hodnocení soutěžních prací je vysoký, velmi důležitý aspekt využitelnosti dosaženého výstupu práce studenta v praxi chybí. Diskutabilní může být rovněž poměrně vysoký počet bodů za využití anglického jazyka při zpracování a prezentaci soutěžních prací. Za těchto podmínek je kvalitní práce v českém jazyce tak znevýhodněna, že je prakticky vyřazena z boje o přední umístění. Na druhé straně je však

6

jasné, že pro vyslání práce do zahraniční soutěže musí být zvládnutí písemné a verbální komunikace v anglickém jazyce pro každého potenciálního uchazeče samozřejmostí. Posledním námětem pro diskusi ohledně pravidel soutěže může být bodové ohodnocení formální a obsahové úrovně práce. Je správné přidělovat za formální úroveň práce 1 až 7 bodů stejně jako za její obsahovou úroveň? Miroslav Hrubý, Ladislav Buřita K-209

ní konstrukce a materiály, Elektronické systémy a Mezioborová sekce. Zde se obhajovalo celkem 42 soutěžních prací od 57 autorů – na dvou ze soutěžních prací se podílelo dokonce po 4 studentech. Na FVT se zúčastnili soutěže 3 studenti z Polska, 3 z Maďarska, 2 ze Slovenska a 1 z Holandska. Druhý den konference proběhlo na jednotlivých fakultách vyhodnocení. Autoři prvních tří nejlepších prací v dané sekci získali diplomy. Velmi dobře se umístili zahraniční účastníci soutěže, na FEM získali celkem jedno první, tři druhá a dvě třetí místa (Maďarsko 3 x 2. místo a 1 x 3. místo, Slovensko 1 x 1. místo a 1 x 3. místo) a na FVT jedno první, dvě druhá a jedno třetí místo (Polsko 1 x 1. místo a 1 x 2. místo, Maďarsko 1 x 2. místo, Slovensko 1 x 3. místo). Zvláštní uznání také získala práce holandského soutěžícího Sub-Lieutnanta Ricka Krosenbrinka s tématem Europe’s Anti-Terrorism Protective Construction Strategy. Text a foto: npor. Alois Brázda

IDET 2007

UO prezentovala vědeckou činnost Mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky IDET 2007 se stal velkou přehlídkou jak Armády České republiky, tak produktů, které nabízejí obchodní společnosti a hlavně výrobci působící v obranném průmyslu. Základní motto „AČR – profesionální, moderní, připravená“ vyjadřovalo vlastní náplň prezentace české armády, tj. její vycvičenost, odbornost, spolehlivost, schopnost plnit úkoly k obraně země i ve spojeneckých misích v zahraničí, sofistikovanou vojenskou techniku, nové technologie, vědu a výzkum. A právě činnost v oblasti vědy a výzkumu byla představena v expozici Univerzity obrany. K lákadlům po celé tři dny patřily například dálkově řízené průzkumné prostředky vyvíjené na Fakultě ekonomiky a managementu UO. Z nich nejzajímavějším se jevilo bojové průzkumné vozidlo z dílny Katedry vojenského managementu a taktiky FEM. To představuje upravenou terénní čtyřkolku Yamaha YFM 450. Na podvozku čtyřkolky je umístěna platforma se zbraňovým a senzorickým systémem. Pohyb systému při zaměřování a monitorování je zabezpečen pomocí servopohonů. Zbraňový a senzorický systém je ovládán prostřednictvím řídícího počítače. Expozice Univerzity obrany se jistě stala nejvoňavějším stánkem IDETu. Zájemci zde totiž měli možnost ochutnat pekařské výrobky z výzkumné pekárny UO. V nabídce byly zejména sladké záviny a různé druhy cereálních rohlíků. Uvedené výrobky jsou ve spolupráci s civilními firmami vyvíjeny pro potřebu českých vojáků v zahraničních misích. Zabezpečení pekařskými výrobky je tam v současné době na horší úrovni. Řešitelé z Katedry materiálu a služeb FEM chtějí tento problém odstranit zavedením kontejnerové pekárny do výzbroje AČR. Dalším zajímavým exponátem byl model bezpilotního letounu typu samokřídlo, který je vyvíjen na Fakultě vojenských technologií UO, respektive na katedrách letecké a raketové techniky a komunikačních a informačních systémů. Jde o projekt obranného výzkumu nazvaný ZÁZNAM II – EA 1821. Model letounu je poháněn čtveřicí elektromotorů se sklopnými vrtulemi, díky nimž se dosahuje velmi tichého provozu. Doba letu je do 40 minut dle typu a kapacity použitého bateriového zdroje. Součástí projektu je i vyvíjená hybridní pohonná jednotka, která po nainstalování

umožní prodloužení doby letu až na 2,5 hodiny. Dlouholetá spolupráce Katedry leteckých elektrotechnických systémů FVT s firmou MESIT přístroje s.r.o. v oblasti vývoje palubních leteckých přístrojů přinesla pro obě strany mnoho pozitivního a byla také prezentována na IDETu. Podařilo se vyvinout nové principy zpracování signálů založené na digitalizaci signálů ze snímačů motorových přístrojů, tyto signály zpracovat tak, aby byly zobrazitelné nejen pilotovi v kabině letounu, ale i přeneseny do tzv. černých skříněk pro pozdější rozbory letu. Katedra v expozici UO představila řadu leteckých přístrojů, které byly za 10 let spolupráce vyvinuty a které jsou nyní vyvíjeny pro potřeby výrobců letounu L-159. Návštěvníci expozice UO v pavilonu F se dále mohli seznámit s detektorem srdeční aktivity (Katedra radiolokace FVT), přístroji pro měření a testování FH VKV rádiových stanic (Katedra komunikačních a informačních systémů FVT), dekontaminací biovaku (Katedra epidemiologie FVZ), simulátorem pro nácvik neodkladné resuscitace (Katedra všeobecného lékařství a urgentní medicíny FVZ), elektronickou podporou výuky anglického jazyka (Centrum jazykové přípravy UO) a na volné ploše Z1 s Interoperabilním terénním videokonferenčním systémem, zejména pro krizový management ochrany obyvatelstva + INFLATour = WiFi / WiMax SUPER-SYSTÉM (Katedra ochrany obyvatelstva FEM). Nelze opomenout ani osten skládací železobetonový, jehož autorem je podplukovník Miroslav Zeman z Ústavu operačně taktických studií UO a který byl rovněž vystaven v expozici naší školy. Jedná se o protitankový nevýbušný zátaras, který má univerzální použití. Osten se skládá ze dvou identických částí ve tvaru X, které se do sebe zaklesnou a zajistí dvěmi manipulačními tyčemi. Hmotnost jednoho zatarasovacího prvku je 189 kg, šířka i výška 1100 mm a tloušťka 170 mm. Tělo je zhotoveno ze železobetonu a na koncích jsou umístěny hroty z oceli. Univerzálnost prvku umožňuje využití v podmínkách boje i v míru. O nový železobetonový osten, který lze použít v kombinaci s dalšími prvky i při povodních, projevily zájem Hasičský záchranný sbor ČR a Policie ČR. Na výstavě obranné techniky IDEB 2006 v Bratislavě obdržel tento zátaras nové generace cenu Grand Prix. Jeho odlehčená verze se dočkala ocenění také na veletrhu IDET 2007. Nový odlehčený celokovový prvek pro zřizování zátarasů vyráběný společností VOP Dolní Bousov s.r.o. získal prestižní cenu IDET NEWS 2007. Tento prvek se vyznačuje zachováním velké zastavovací schopnosti pro silniční kolovou techniku a rychlou a jednoduchou manipulací pro všechny složky Integrovaného záchranného systému ČR. Text a foto: Pavel PAZDERA

7

ROZHOVOR

Univerzita obrany přijme téměř 250 uchazečů Univerzita obrany se zaměřuje na vzdělávací činnost v ekonomických, technických a zdravotnických oborech a zaujímá významnou úlohu v přípravě důstojnického sboru naší profesionální armády. A nejen v ní. Studenti univerzity se velmi úspěšně uplatňují i v civilní sféře. O běžném životě na akademické půdě a plánech do budoucna hovoří náčelník studijního oddělení podplukovník RNDr. Antonín Müller, CSc. V těchto dnech probíhá výběrové řízení pro akademický rok 2007/2008. Na jaké fakulty bylo letos vypsáno? Klasicky na všechny tři fakulty. V Brně přijímáme do bakalářských studijních programů a na magisterská studia. Na fakultě v Hradci Králové máme souvislé pětileté studium medicíny. Omezené počty studentů přijímáme i ke studiu doktorských studijních programů. Na které studijní obory budou uchazeči přijímáni a o jaké je největší zájem? Univerzita obrany má tři fakulty. Jedna z nich je technická, a ta má deset studijních oborů. O všechny je velký zájem, ale vedoucí místo mají standardně letecké specializace. Ti, co nemají vztah k technice, se hlásí na studia ekonomické fakulty. Větší zájem než můžeme uspokojit je také o studium medicíny a zdravotnického managementu. Kolik uchazečů se letos, ve srovnání s minulými roky, přihlásilo a kolik studentů nakonec přijmete? Přihlášek přišlo 1430, ale někteří se hlásí na více fakult najednou, takže uchazečů je 1337. Zaznamenali jsme lehký nárůst oproti loňskému roku, ale dá se říci, že zájem je celkem setrvalý. Můžeme přijmout přibližně 250 uchazečů. Převis je tam velký a u pilotních oborů je až čtyřnásobný. Co připravujete nového pro nadcházející studijní rok? Chystáme novinku, kterou jsme zahrnuli již do letošního přijímacího řízení – chceme zvýšit podíl civilních studentů na škole. Všechny obory se otevřou pro civilní studium, s výjimkou specifických vojenských zaměření, a po prvním semestru se studenti mohou rozhodnout, zda chtějí pokračovat v civilní nebo vojenské kariéře. V tom druhém případě můžou plynule, bez ztráty roku, přejít na vojenské studium, pouze si doplní základní vojenský výcvik. Další novinkou, která byla uvedena do života letos, je studium některých předmětů v angličtině. Sám vyučuji v angličtině matematiku a musím svou novou zkušenost hodnotit kladně, protože na takové předměty se hlásí jen velmi disciplinovaní a ctižádostiví studenti. Pokud můžete porovnat počet přihlášek dívek a chlapců, jaký je poměr a jaké obory si vybírají?

8

Zájem z řad dívek je téměř třetinový. Je přihlášeno 440 dívek. Zkoušky jsou pro všechny stejné, ale ženy mají někdy handicap, že nejsou dostatečně fyzicky zdatné, přestože kritéria jsou pro ně mírnější, než pro muže. V současné době je trochu problém s nástupem do praxe, protože na řadě velitelských míst není pro ženy uplatnění. Při výběrovém řízení ovšem nemůžeme dělat restrikci. Co se týká zájmu o obory z řad žen zaznamenáváme, že si vybírají spíše ekonomiku a medicínu. Jak probíhá výběrové řízení a jaké nároky jsou na uchazeče kladeny? Bez zkoušek nepřijímáme nikoho. Probíhají na konci dubna a obsah závisí na tom, na jakou fakultu se uchazeči hlásí. Na lékařské fakultě se zkoušky dělají ve spolupráci s Karlovou univerzitou. Nikdo se nevyhne přezkoušení z jazyka, kde je laťka stanovena velmi vysoko.

Jakou má absolvent vaší univerzity pozici na trhu práce v civilní sféře? Všechny naše studijní obory jsou zařazeny do KKOV – kmenové klasifikace oborů vzdělávání, stejně jako další obory, které je možno studovat na ostatních vysokých školách v republice. Vzdělání je tedy naprosto srovnatelné. Například počítačoví experti odcházejí do civilu velmi rychle; civilní firmy je přeplácejí. Navíc naši studenti mají přece jen tvrdší morálku a jsou vedeni k disciplíně, a to se pak také velmi kladně hodnotí. Existuje něco, co byste do budoucna v rámci činnosti školy chtěli zdokonalit? Chceme si udržet všechny tři stupně vzdělávání – bakalářské, magisterské a doktorské. Je také do budoucna nutné upravit směrná čísla pro studium pracovníků přicházejících z útvarů. Určité rezervy existují v oblasti doktorského studia. V současné době mají předepsané doktorské studium pouze pedagogové. Ovšem ve světě je obvyklé, že třetí stupeň vzdělání mají také generálové. Další výzvou do budoucna je pro nás zabezpečení studijního programu pro chemiky. Čeští armádní chemici jsou ve světě velmi uznávaní, ale v naší armádě jich příliš nepotřebujeme. Jak skloubit tyto dva faktory je pro nás rovněž výzvou do dalších let. Připravila: Věra Černá (Rozhovor pro www.army.cz)

Č

as oponou trhnul. Od mého rozhovoru s paní Černou neuplynulo ani 6 týdnů a mnohé je jinak. Velký zájem vzbudily dva momenty mého rozhovoru. Především to bylo oznámení novinek v systému studia, kdy se škola rozhodla řešit příliš velkou odchodovost paralelním studiem civilních studentů a nabídnutím jim možnosti přejít na vojenské studium po prvním semestru. Výborný nápad opravdu hodný ocenění. Předpokládal jsem určitá úskalí. Úřední šiml je ne vždy ochoten akceptovat jiné než ustálené procesy. Objevila se však zcela nečekaná překážka. Nejsou lidi. Výborný nápad asi přišel pozdě a nebo neměl dostatečnou publicitu, nevím. Jisté je, že realizace se přinejmenším o jeden rok odkládá. Nejsou lidi, přesněji řečeno studenti. Proběhlo totiž přijímací řízení (jeho výsledky jsou uvedeny na jiném místě) a jediní civilní studenti byli přijati do modulu Ochrana obyvatelstva na FEM a u nich se ale nedá předpokládat zájem o vojenské studium, i když kdoví. Platí přece staré úsloví: „Nikdy neříkej nikdy.“ Naštěstí se nejedná o prozrazení know-how, které by nám v mezičase někdo mohl ukrást a tak lze informaci v rozhovoru brát jako reklamu pro další akademický rok. Věřím, že tato dobrá myšlenka najde nakonec uplatnění. Druhý ohlas byl víc než negativní. Snažil jsem se vnímat zrušení již avizovaného studijního oboru Radiační a chemická ochrana ve Věstníku MO jako proces, který zatím neskončil. Snažil jsem se říci, že bude třeba najít rovnováhu mezi potřebami školy a armády. A že zřejmě nebudeme moci připravovat dva až tři studenty ročně, i když se jedná o prioritu armády vzhledem k NATO. Zdálo se mi, že je to z mé odpovědi na otázku zřejmé. Nebylo. Omlouvám se proto všem, jichž jsem se uvedenou formulací dotkl. Na druhou stranu je prima vidět, že váš článek je čten a že tedy poskytnutí rozhovoru určitě nebylo ztrátou času. Předseda Redakční rady LUO pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc.

C AT E 2 0 0 7

Konference Security and Protection of Information Ve dnech 2. až 4. května 2007 proběhla pod patronací bezpečnostního ředitele Ministerstva obrany ČR Ing. Michala Fantla v areálu Veletrhů Brno mezinárodní konference Security and Protection of Information. Konference se konala v rámci doprovodného programu veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2007 jako součást federace konferencí CATE 2007.

Přijímací řízení je prakticky za námi Stěžejní část přijímacího řízení pro akademický rok 2007/2008 je za námi. Na FEM i na FVT totiž již proběhly termíny přijímacího řízení do bakalářských a navazujících magisterských studijních programů (na FVZ proběhne přijímací řízení až v průběhu měsíce června). Zasedly i příslušné komise a rozhodly o tom, kolik studentů bude ke studiu přijato. Do bakalářského studia jich bylo přijato 360, z toho do prezenční formy vojenského studia 270. Kdyby všichni nastoupili a nikdo pak nevypadl, byla by situace víc než

dobrá. Jenže to tak nebude. Zdaleka všichni nenastoupí a velká část z nich pak neprojde sítem semestrálních zkoušek. Tyto počty však nejsou konečné. Další termíny přijímacího řízení do magisterského navazujícího studia budou ještě v červenci a v srpnu, řada studentů bude přijata na odvolání. Ale jako počáteční, startovní fázi to lze akceptovat. Více uvidíme na začátku akademického roku. Náčelní studijního oddělení UO pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc.

Výsledky přijímacího řízení pro akademický rok 2007/2008 a) bakalářské studium

Fakulta FEM FVT Celkem

Prezenční forma vojenské civilní studium studium 110 30 160 30 270

Kombinovaná forma vojenské civilní studium studium 51 9

-

-

51

9

b) magisterské studium navazující na bakalářské

Fakulta FEM FVT Celkem

Prezenční forma vojenské civilní studium studium 5 15 16 15 21

Kombinovaná forma civilní studium 15

15

Slavnostního zahájení za zvuků hudby se kromě bezpečnostního ředitele MO zúčastnil i ředitel Sekce komunikačních a informačních systémů MO a náčelník spojovacího vojska AČR brigádní generál Ing. Jiří Baloun, Ph.D. (na snímku společně s autorem článku). Úvodní příspěvek přednesl plukovník Enrico Bologna (na horním snímku), Chief INFOSEC Branch at NATO Headquarters (HQ) Consultation, Command and Control (C3) Staff (NHQC3S). Na tuto přednášku druhý den konference navázal pplk. Ing. Josef Kaderka, Ph.D. příspěvkem „Coalition Network Defense Common Operational Picture“. Samotné konference se zúčastnilo přes 150 zájemců o problematiku bezpečnosti IT. Zárukou vysoké odborné úrovně prezentovaných příspěvků bylo mezinárodní složení programového výboru. Zajímavostí konference byly specializované tutoriály, které přednesli Luděk Novák (Information security standards), Mike Bond (Penetration and hacking to secure hardware) a Amitabh Saxena (Code obfuscation and software protection). Specifikou konference byla organizovaná exkurse po stáncích s bezpečnostní problematikou. Které nové poznatky zazněly na konferenci? První v oblasti nových metod obrany proti síťovým útokům, zvláště typu zahlcením služby (DoS – Denial of Service), viz příspěvky Theodore Tryfonase „An alternative model for information availability: specifying the intentions of DoS attackers“, Jaye Kleina „Digging deeper into deep packet inspection“, Jiřího Markla a Jaroslava Dočkala „Deployment of Snort IDS in SIP based VoIP environments“ a Petra Růžičky „Group encrypted transport VPN“. Poté, co čínští výzkumníci rozhýbali oblast hash funkcí, i v Brně zazněla na toto nové téma vystoupení světové úrovně, především příspěvek spoluautorů světového standardu v šifrování (Advanced Encryption Standard) Vincenta Rijmena a Christiana Rechbergera „The SHA family of hash functions: recent results“. V této oblasti se neztratí ani čeští vědci, na konferenci přednesli významné příspěvky v této oblasti Vlastimil Klíma „About a new generation of block ciphers and hash functions“ a Daniel Joščák „Beyond the MD5 Collisions“. Tato konference byla třídenní, neboli bylo dostatek prostoru pro diskusi řady zajímavých odborných témat. Odlehčením konference byly nejen tři pořádaná společenská setkání, nýbrž i kvízová soutěž ve znalosti ForeFrontu, nového bezpečnostního produktu společnosti Microsoft. Neformální diskuse se staly živnou půdou pro zrod nových námětů spolupráce, například v rámci pořádání společných česko-slovenských bezpečnostních seminářů. Jaroslav Dočkal

9

VÝZKUMNÝ PROJEKT

Akutní nemoc z ozáření – možnosti diagnostiky a léčby Katedra radiobiologie Fakulty vojenského zdravotnictví UO v Hradci Králové je jedním z mála výzkumných pracovišť nejen v AČR, ale také v České republice zabývající se diagnostikou a léčbou akutní nemoci z ozáření u osob zasažených ionizujícím zářením při výbuchu jaderných zbraní nebo při radiačních nehodách. Na pracovišti se experimentálně řeší výzkumné úkoly studující lidské lymfocyty a molekulární mechanismy reparace radiačního poškození, které mohou být využity k časné diagnostice obdržené dávky záření. Druhým neméně významným směrem je studium kmenové buňky krvetvorby a její využití v terapii ozářených. Oba tyto směry jsou součástí výzkumného záměru FVZ v oblasti problematiky NBC. Jaderné zbraně, především zbraně neutronové (se zvýšenou radiací), jsou realitou a jejich nebezpečí nelze podceňovat. Je třeba mít na mysli také obranu proti teroristickým akcím, jejichž počet stoupá a vzhledem k dostupnosti jaderného materiálu nelze ani takovéto zneužití vyloučit. Je otevřenou otázkou, zda v současnosti může dojít k použití či zneužití jaderných zbraní. Na straně ANO stojí fakt, že stále jich tisíce existují a má je deset států. Tento stav však trvá desítky let a použity nebyly, představovaly odstrašení. Koncem druhé světové války byly svrženy atomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Obě pumy zabily okamžitě přes 100 000 lidí a na stochastické následky ozáření menšími dávkami ionizujícího záření umírali lidé v dalších letech. Hlavními ničivými faktory jaderných zbrání z hlediska obyvatelstva je tlaková vlna, světelné a tepelné záření, ionizující záření a radioaktivní stopa. V důsledku ozáření osob ionizujícím zářením dochází k tzv. deterministickým a stochastickým následkům. Mezi nejzávažnější deterministické účinky patří akutní nemoc z ozáření, rozvíjející se po celotělovém ozáření lidského organismu dávkami většími než 0,7 Gy. Dřeňová forma nemoci z ozáření vzniká po dávkách záření v rozmezí 0,7-8 Gy a je jedinou formou nemoci z ozáření, kterou lze efektivně léčit. Při této formě nemoci z ozáření dochází především k poškození a smrti kmenových buněk krvetvorby v kostní dřeni a v důsledku této smrti poklesu počtu krevních elementů v periferní krvi a poškození funkcí imunitního systému. Pro úspěch při léčbě dřeňového syndromu nemoci z ozáření je důležité stanovit obdrženou dávku záření. V případě, že nejsou k dispozici údaje personálního dozimetru (nebyly k dispozici prakticky u všech radiačních nehod), je důležité pro navržení vhodné léčebné strategie stanovení obdržené dávky záření pomocí biologické dozimetrie. Je-li dávka vysoká 8-10 Gy je k terapii použita transplantace kmenových buněk krvetvorby od cizích dárců. Cílem výzkumného programu Katedry radiobiologie FVZ je využít nejnovějších

10

poznatků buněčné a molekulární biologie k časné diagnostice obdržené dávky a na jejím základě i k výběru vhodné léčebné strategie. Důležité je také rozpoznat, zda došlo k rovnoměrnému či nerovnoměrnému ozáření. Lymfocyty v periferní krvi jsou buňky velmi citlivé k ozáření. Profesor Dostál charakterizoval lymfocyty jako drobounké biologické dozimetry, které se zcela náhodně pohybují a rozdělují po organismu. Ozáření lymfocytů vede k zlomům DNA a vzniku chromosomových a chromatidových aberací. Během tří dní dochází k indukci apoptózy tzv. programované buněčné smrti a k poklesu počtu lymfocytů v periferní krvi. Je třeba si však uvědomit, že individuální počty lymfocytů v periferní krvi u zdravých osob jsou mezi 1,5-3 x 109 v litru krve a pro lepší odhad obdržené dávky by bylo vhodné znát počty lymfocytů v období před ozářením. Pak by bylo možné využít pravidlo, že pokles počtu lymfocytů 1. den po ozáření na 50 % znamená, že osoba byla ozářena významnou dávkou záření. V případě, že se jedná o kombinované poškození, použití počtu lymfocytů jako

diagnostického ukazatele je nevěrohodné. Nemocní s významnými popáleninami nebo multi-systémovými traumaty mají také velmi často významně sníženy počty lymfocytů. Chromosomy jsou nejlépe pozorovatelné při vlastní mitóze, kdy je chromosomální DNA velmi kondenzována. Takovéto chromosomy jsou po obarvení dobře viditelné. K nejčastějším aberacím patří dicentriky a ringy. Jejich hodnocení je součástí metody užívané ke stanovení obdržené dávky záření, která patří k tzv. zlatému standardu biologické dozimetrie již mnoho let. Metoda je založena na stimulaci lymfocytů z periferní krve fytohemaglutininem, kdy se lymfocyty uvedou do mitózy a mikroskopicky je pak možno sledovat počet dicentrických aberací v jednotlivých jádrech buněk. Jsou vypracovány křivky závislosti počtu dicentriků na dávce pro různé energie fotonů i neutronů. Z výsledků lze vypočítat nejen obdrženou dávku, ale také vyhodnotit rovnoměrnost ozáření. Většina chromosomálních aberací je neslučitelná s dalším životem buňky, obvykle buňka zahyne při pokusu o dělení. Podívejme se, jak byla diagnostika nemoci z ozáření řešena při havárii na jaderné elektrárně v Černobylu, ke které došlo 26. 4. 1986. Černobylská havárie vedla ke zcela výjimečnému ozáření celkem 237 osob z řad zaměstnanců jaderné elektrárny. Diagnóza akutní nemoci z ozáření byla potvrzena ve 134 případech. Z nich 41 bylo ozářeno dávkou 1-2 Gy, 50 osob bylo ozářeno dávkou 2-4 Gy (zemřel jeden), 22 dávkou 4-6 Gy (7 zemřelo) a 21 osob bylo ozářeno dávkou vyšší než 6 Gy (20 zemřelo). Vzhledem k tomu, že většina ozářených obdržela dávky vedoucí ke dřeňové formě nemoci z ozáření, byl velmi dobře popsán průběh změn v peri-

VÝZKUMNÝ PROJEKT

ferní krvi. V Černobylu byl odhad poškození proveden především na základě stanovení chromosomálních aberací na lymfocytech odebraných z periferní krve a stimulovaných fytohemaglutininem. Diagnostika pomocí výše popsané metody je ovšem časově náročný a velmi pracný úkol a výsledky jsou známy nejdříve za 3 dny. V naší práci proto studujeme molekulární mechanismy, kterými je u lymfocytů indukován proces reparace radiačního poškození. Tyto mechanismy časově předcházejí indukci buněčné smrti a tedy by vhodný ukazatel mohl vést ke stanovení obdržené dávky dříve než je indukována jejich smrt. Na modelových buněčných liniích jsme prokázali, že již řádově v hodinách po ozáření můžeme pomocí fosforylace některých klíčových proteinů podílejících se na reparaci radiačního poškození, prokázat dávkově závislou odpověď. V případě, že se podaří tyto proteiny a jejich modifikace stanovit pomocí tzv. ELIZA kitu, který je relativně rychlý a jednoduchý, bude možno získat do 24 hodin informaci o obdržené dávce záření. Na řešení této problematiky se podílejí příslušníci katedry radiobiologie – prof. RNDr. Jiřina Vávrová, pplk. doc. MUDr. Jan Österreicher, por. Mgr.Aleš Tichý a příslušníci Centra pokročilých studií – npor. MUDr. Jaroslav Pejchal a npor. Mgr. Zdena Vilasová. Katedra radiobiologie úzce spolupracuje s Ústavem lékařské chemie a biochemie LF UK v Hradci Králové, především s doc. MUDr. Martinou Řezáčovou a Mgr. Darinou Záškodovou. Druhý způsob je podrobná analýza jednotlivých subpopulací T a B lymfocytů pomocí flow-cytometru. Z relativního úbytku některé z těchto subpopulací pak získáme další upřesnění dávky záření. Tato problematika je na naší katedře podrobně studována kpt. MVDr. Zuzanou Řehákovou a por. Mgr. Lenkou Zárybnickou ve spolupráci s RNDr. Jiřím Šinkorou z firmy Dako a Pharm.Dr. Doris Vokurkovou z Ústavu klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Ozáření dávkami nad 1 Gy ozáření budou léčeni na specializovaných hematologických pracovištích, např. ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, v péči pracovníků Katedry vojenského vnitřního lékařství FVZ pod vedením profesora Jebavého. Právě dokonalá diagnostika obdržené dávky přispěje k rozhodnutí, zda vedle tzv. podpůrné léčby a hematopoetických růstových faktorů, které výrazným způsobem zvyšují přežití ozářených osob, bude použita transplantace kmenových buněk krvetvorby (KBK). Výsledky řešení výzkumných záměrů katedry radiobiologie přispívají také k terapii využitím kmenových buněk kostní dřeně separovaných z kostní dřeně nebo z periferní krve. Ukazuje se, že při ozáření osob obvykle dochází k nerovnoměrnému ozáření, kdy část kmenových buněk je zachována, ale vzhledem k jejich malému množství není zaručena obnova krvetvorby. Rychlejší obnovy, vedoucí k zajištění přežití ozářeného, je možno dosáhnout separací těchto buněk z periferní krve a jejich expanzí ex vivo za

působení cytokinů a jejich následnou reinjekcí. Na této problematice pracuje prof. Jiřina Vávrová ve spolupráci s prof. MUDr. Milanem Bláhou a prof. MUDr. Stanislavem Filipem z Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Z imunologického hlediska je autologní (vlastní) transplantace KBK samozřejmě nejvhodnější způsob transplantace. Musela by však být vytvořena banka KBK od osob s velkým rizikem ozáření. Druhou možností, která však není dostatečně prozkoumána, je možnost vyplavení KBK z kostní dřeně do periferie v případě nerovnoměrného ozáření. Těchto buněk však je málo. Jejich možné použití závisí na možnosti expanze ex vivo pod vlivem vhodné kombinace cytokinů. Alogenní (od cizího dárce) transplantace kostní dřeně představuje pro ozářené velké riziko. Během posledních dvou desetiletí od černobylské havárie bylo dosaženo významných pokroků při transplantaci kmenových buněk krvetvorby. Jedná se především o nalezení alternativních zdrojů kmenových buněk krvetvorby. Nejvýznamnějším zdrojem jsou KBK izolované z periferní krve po mobilizaci růstovými faktory. Lze je použít jak při autologní, tak při alogenní transplantaci. Výhodou tohoto způsobu je, že k odběru není třeba anestézie. Nutnost najít během krátké doby vhodného (HLA identického) alogenního dárce je hlavní problém, který jak v Černobylu, tak i v současnosti komplikuje využití transplantace KBK. Možným alternativním zdrojem alogenních KBK je krev z pupečníkové šňůry, která je bohatá na KBK a je relativně malého objemu (50 až 70 ml). Pro dospělého člověka je však těchto buněk málo a bylo by třeba využít těchto buněk formou expanze ex vivo. V neposlední řadě nové objevy na poli multipotentních kmenových buněk a jejich plasticity mohou vést k využití těchto buněk i k obnově dalších tkání poškozených ionizujícím zářením. Výsledky naší práce významným způsobem přispívají ke zkvalitnění zdravotnické péče o ozářené. Prof. RNDr. Jiřina Vávrová, CSc., K 303

11

U DÁ L O S T

Zahájení provozu výzkumné pekárny UO

V úterý 24. dubna 2007 se za účasti děkana Fakulty ekonomiky a managementu UO plukovníka Ing. Miroslava Šuhaje, Ph.D., představitelů kvestury UO, badatelů z Katedry materiálu a služeb FEM, odborných náčelníků z Velitelství společných sil AČR a Ředitelství logistické a zdravotnické podpory, odborníků ze spolupracujících univerzit, firem a pozvaných hostů konalo pracovní jednání u příležitosti zahájení provozu nového vědeckého pracoviště FEM – výzkumné pekárny. Cílem tohoto setkání bylo nastínit možná východiska při řešení nedostatků ve stravování vojáků AČR v zahraničních misích.

12

Proč výzkumná pekárna? V průběhu roku 2005 a 2006 byly studenty FEM provedeny analýzy stravování našich vojáků v zahraničních misích v Kuvajtu, Bosně, Afghánistánu, Iráku a Kosovu. Negativním rysem, který se jako společný jmenovatel objevil ve všech rozborech, bylo zabezpečení vojáků pekařskými výrobky. Ty totiž nelze na rozdíl od ostatního proviantu dlouhodobě skladovat, aniž by se výrazně nezměnila jejich senzorická kvalita. Tento problém bývá v operacích na podporu míru řešen v zásadě dvěma způsoby: chléb a pečivo bývá nakupováno buď od místních dodavatelů anebo v rámci refundace od spojeneckých armád. První způsob je riskantní z hlediska potravinové bezpečnosti, která bývá ve státech s ohnisky konfliktů nestabilní. Navíc v těchto zemích existují podstatně odlišné klimatické, hygienické a legislativní podmínky pro výrobu potravin. Jako praktický příklad uveďme situaci v operaci IZ SFOR v Iráku, kde působila naše 7. polní nemocnice. Vojáci zde byli dotováni arabským nekvašeným chlebem z místní pekárny, která musela být později z hygienických důvodů uzavřena. Druhý způsob, který se při zabezpečení našich vojáků pekařskými výrobky realizuje, je nákup výrobků od aliančních armád. Ale ani toto řešení není dlouhodobě uspokojivé a koncepční. Důvodem je fakt, že se s typem českého chleba, který na rozdíl od většiny chlebů celosvětové produkce obsahuje významný podíl žitné mouky, setkáváme

Pracovní jednání u příležitosti zahájení provozu nového výzkumného pracoviště Fakulty ekonomiky a managementu UO otevřel děkan plukovník Ing. Miroslav Šuhaj, Ph.D.

U DÁ L O ST pouze na území ČR a v regionech států, jež s námi těsně sousedí. Zatímco chléb zahraniční provenience bývá až na výjimky světlý, tedy pšeničný, chléb pšeničnožitný obsahuje určité množství balastních látek, které mají významný protektivní charakter. Tato problematika bývá bohužel často podceňována, i přesto, že chléb v poli stále tvoří až 40 % z celkového objemu stravy vojáka. Tak vysoký podíl v dietě je dán nezastupitelnou funkcí chleba jako sytící potraviny – ad libitum. Voják se jím může libovolně zasytit. Mimo své vysoké nutriční hodnoty je chléb důležitou přílohou pro konzumaci masových a sýrových pomazánek a dalších potravin, které jsou součástí bojové dávky potravin. Může také plnit funkci jediné nouzové potraviny, na druhé straně jej však nelze nahradit jiným produktem (i když nese shodný název). Je faktem, že v případě dlouhodobé substituce pšeničnožitného chleba chlebem toastovým se významně snižuje nutriční hodnota stravy o podíl vlákniny. To může v konečném důsledku vést k ohrožení zdraví našich vojáků v misích a neschopnosti kvalitně vykonávat službu. V neposlední řadě má tato problematika také nezanedbatelnou psychosociální rovinu. Zcela bez sentimentu si uvědomme, že tradiční strava je pro každého jedince důležitou součástí národní identity. Pokud má voják plnit daleko od domova náročné bojové úkoly, neměla by mu tuto skutečnost stěžovat absence jedné z nejzákladnějších složek jeho stravy. Rovněž norma STANAG 2937 (Standardization of Combat Rations) hovoří jednoznačně o tom, že by měla strava kombatantů v operacích na podporu míru vyhovovat jejich národním stravovacím zvyklostem. Toto hledisko u zabezpečení pekařských výrobků není splněno.

Cíle výzkumu Cílem dílčího úkolu výzkumného záměru FEM, kterým jsou Vojenské a ekonomické aspekty procesu výstavby profesionální AČR a perspektiva jejího dalšího rozvoje, a potažmo výzkumné pekárny, jako podpůrného pracoviště, je napomoci při řešení shora uvedených nedostatků.

V praxi to znamená odzkoušet a vybrat moderní pekařská zařízení pro vývoj mobilní pekárny a racionalizovat výrobu vysoce kvalitních pekařských výrobků. Moderní pekařské technologie totiž umožňují opustit tradiční výrobu chleba za použití třístupňově vedených kvasů a vyrábět tzv. „na záraz“, tzn. za smíchání všech přísad bez časově náročného kynutí. Základním rozdílem mezi navrhovanou pekárnou a těmi předešlými, které byly v roce 2002 z výzbroje české armády zcela vyřazeny, je sortiment, jenž je takřka neomezený a zahrnuje jak výrobu chleba, tak i běžného, jemného či celozrnného pečiva. Toto tvrzení bude mít jednoznačně pozitivní vliv na pestrost stravy vojáků. Dalším cílem je podílet se na přípravě receptur 100 % směsí, které by vojákům v misích výrobu chleba a pečiva značně ulehčily. Ve výzkumné pekárně se bude také studovat vhodnost použití obalových materiálů

ve vztahu k trvanlivosti a mechanickému namáhání výrobků. Řešitelský tým si klade za cíl připravit výrobky se speciálními vlastnostmi, které by byly „ušity na míru“ konkrétnímu působení našich vojáků v misích. Tak např. pro vojáky, kteří by byli vyčleněni do několikadenních patrol bez možnosti jejich průběžného zásobování, bude určen speciální chléb s prodlouženou trvanlivostí a ochrannými faktory (vyšší podíl vlákniny či přídavek prebiotické kultury).

Půjde o týmové řešení Účel pracovního jednání bylo možné považovat za splněný. Provoz pekárny byl děkanem FEM symbolicky zahájen a byl vytvořen tým sestávající z velitelů a odborných náčelníků logistického zabezpečení napříč celou armádou, dále výzkumných pracovníků z Univerzity obrany, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, které se zabývají technologií pekařské výroby a výživou člověka, a v neposlední řadě také firmami s bohatými zkušenostmi z vývoje pekařských výrobků a technologického zařízení. Nutnost řešit danou problematiku se jednoznačně podtrhla významnými ohlasy i na letošním IDETu. O kontejnerovou pekárnu projevil zájem např. náčelník Nemocniční základny AČR plukovník MUDr. Mojmír Mrva, stejně jako plukovník MUDr. Jozef Ragan, náčelník odboru zdravotnické podpory Generálního štábu Ozbrojených sil SR. Doufejme, že se nám v blízké budoucnosti společně podaří dát našim vojákům v zahraničních misích to, co jim při plnění náročných úkolů právem patří – kvalitní stravu, která by se co nejméně odlišovala od stravy národní a zejména, ve které by byl zastoupen kvalitní český chléb. Kpt. Ing. Tomáš Béza, Ph.D., K-104

13

STUDENTI putovali DO LURD

14

VOJENSKÁ POU Ť

Lurdy v jihozápadní Francii jsou jedno z nejslavnějších a nejvýznamnějších poutních míst římskokatolických věřících, které ročně navštíví až šest milionů lidí. V roce 1958 se také poprvé staly místem setkání příslušníků francouzské a německé armády, které mělo přispět k jejich poválečnému sbližování. Postupem času se z těchto každoročních vojenských poutí stala tradice mezinárodního rozměru. Od roku 1992 sem přijíždějí i naši vojáci. Letos se zde sešlo přes 13 000 příslušníků 33 armád světa. Česká vojenská výprava čítala sto třicet lidí, z toho jednu čtvrtinu tvořili příslušníci Univerzity obrany. Díky unikátní atmosféře tohoto malého městečka na úpatí centrálních Pyrenejí a zajímavému programu jsou tyto poutě velmi působivé nejen pro věřící.

K první vojenské pouti do Lurd došlo v roce 100. výročí zjevení Panny Marie v Massabiellské jeskyni na břehu řeky Gavy. Čtrnáctileté Bernadettě Soubirousové se zde od února do července roku 1858 celkem osmnáctkrát zjevila Panna Marie. Po jejich posledním setkání ze skály vytryskl pramen, jehož voda měla léčivé účinky. Lidé v naprostém tichu dnes přistupují k posvátnému pramenu u Jeskyně zjevení a pak se zastaví k modlitbě v bazilice Neposkvrněného početí. Zdraví i nemocní věří, že Panna Maria vyslyší jejich prosby. Městečko Lurdy je prosyceno vlídnou atmosférou, která strhne snad každého nového návštěvníka, a lidé, kteří sem již zavítali, mají nutkání se alespoň ještě jednou vrátit. Lurdy jsou i městem kontrastů. V okolí Jeskyně zjevení se rozprostírá duchovní areál, kterému dominuje nádherná novogotická bazilika Neposkvrněného početí. Prostor sloužící k modlitbám a rozjímání je od okolí oddělen plotem s několika branami. Za hranicemi duchovního areálu na vás dýchne svět komerce, plný obchodů s množstvím kýčovitých suvenýrů. Je možné si zde koupit sošky Panny Marie různých velikostí, desítky druhů svíček, růžence z rozličných materiálů, nádobky na léčivou vodu a stovky dalších drobností. Je to také svět kaváren, restaurací i luxusních hotelů a obchodů. Již 49. mezinárodní vojenská pouť v Lurdech se uskutečnila ve dnech 11. až 13. května 2007. Vedoucími české vojenské delegace byli zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – náčelník štábu generálporučík František Hrabal a poradce ministryně obrany pro Duchovní službu AČR Tomáš Holub. Program poutě je vždy rámcově velmi podobný. Vše začíná v pátek večer slavnostním úvodním ceremoniálem v obrovské podzemní bazilice Pia X., která pojme až třicet tisíc lidí. Ceremoniál zahájil francouzský vojenský biskup Patrique Legal. Po nastoupení vlajkonošů všech zúčastněných zemí a defilé vojenských hudeb přechází program do duchovní dimenze motlitby, slova a hudby. V sobotním programu má své pevné místo česká mše, která se letos uskutečnila v bazilice Neposkvrněného početí a celebroval ji kaplan Velitelství společných sil AČR kapitán Jaroslav Knichal. Poté následovalo společné fotografování na schodech

baziliky, zapálení a uložení reprezentativní svíce české delegace. Zapálení a uložení metr a půl vysoké žluté svíce z pravého včelího vosku se konalo na památku zahynulých českých vojáků. Reprezentativní svíce byla vyrobena v dílně handicapovaných lidí v Mohelnici. Odpoledne se všichni naši poutníci zúčastnili křížové cesty, kterou připomíná figurální vyobrazení událostí Ježíšova utrpení a smrti na 14 místech vysokého kopce nad bazilikou. Večerní průvod se svícemi celým městem byl nádhernou podívanou. Pouť byla zakončena nedělní mezinárodní mší v bazilice Pia X. K vojenským poutím ale neodmyslitelně patří i doprovodný program, který tvoří především vystoupení vojenských hudeb a pochod vojáků v pestrých slavnostních uniformách uličkami města. Každé z hudebních těles se během svého vystoupení v centru města snaží co nejvíce zaujmout diváky, a to jak volbou skladeb, tak formou jejich provedení. Jak prohlásil poradce ministryně obrany Tomáš Holub, vedle velké show je pouť v Lurdech příležitostí k zastavení se, ztišení a zamyšlení se nad svým životem a konání. Každý rok pořadatelé vojenské pouti vybírají motto, které se stává základním motivem společných setkání a určuje symboliku použitou na účastnickém odznaku pouti i při jednotlivých obřadech. Letošní motto znělo „Dejte se smířit s Bohem!“ Poutní místo na úpatí Pyrenejí vyzařuje atmosférou, díky níž vojáci pochopí, že nejsou předurčeni k tomu, aby válčili či hledali nepřítele, ale spíš cesty k porozumění. Je nutné připomenout, že vojenské pouti do Lurd se neúčastní jen věřící lidé, ale i vojáci, kteří věřící nejsou. Vedle příslušníků stálého stavu do Lurd putovalo dvacet studentů Univerzity obrany pod vedením kaplana UO kapitána Martina Vařeky. Studenti byli ubytováni ve stanovém táboře na okraji města, kde se po společném programu setkávali s vojáky ostatních armád. „Líbí se nám zde, atmosféra je úžasná. Vojáci se v kempu přátelí a druží,“ uvedla v Lurdech podpraporčice Marie Bábíková. „Vůbec nelituji, že jsem na pouť jel,“ řekl zase podpraporčík Michal Školník. Text a foto: Pavel PAZDERA

15

STUDENTSKÁ STRÁNKA

NEUROVĚDECKÉ OKÉNKO – SDĚLENÍ Jsem student 5. ročníku Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a k mým velkým zájmům patří neurovědy. V týdnu od 12. do 18. března 2007 jsem se zúčastnil velmi zajímavých přednášek konajících se na Akademii věd ČR (AV ČR) v Praze a probíhajících v rámci Evropského týdne mozku. V pondělí 12. března 2007 paní profesorka Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR a vedoucí Ústavu neurověd 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, přednesla velmi poučnou přednášku na téma Mozek, kmenové buňky, biomateriály a nanotechnologie a přednášku s názvem Mozek a pokroky v regenerativní medicíně. Paní docentka Hana Papežová z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK v Praze pohovořila o neurobiologickém korelátu stále narůstajícího onemocnění postihující nejen ženy a to mentální anorexie. Paní docentka Eva Havrdová z Hennerovy Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK v Praze prezentovala práci pojednávající o zvyšujícím se výskytu autoimunity u mladých lidí u roztroušené sklerozy mozkomíšní. Dne 13. března 2007 pan profesor Karel Šonka z Hennerovy Neurologické kliniky

1. lékařské fakulty UK hovořil o významu spánku a jeho poruchách. Pan doktor Filip Španiel z Psychiatrického centra Praha měl přednášku o moderních zobrazovacích metodách v psychiatrii a pan doktor Rudolf Černý z Neurologické kliniky 2. lékařské fakulty UK o postižení nervového systému při zákeřné infekci HIV/AIDS. Ve středu 14. března 2007 paní doktorka Alena Sumová z Fyziologického ústavu AV ČR sdělila informace o biorytmech. Po této přednášce z oboru chronobiologie pan docent Josef Vymazal z Nemocnice na Homolce hovořil o úloze a ukázal snímky zobrazovací metody funkční magnetické rezonance mozku. Poslední den přednášek, ve čtvrtek 15. března 2007, pan profesor Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny AV ČR hovořil o náhradách, tzv. neuroprotézách, sluchové a zrakové funkce, o plánech výzkumu do budoucnosti a pan profesor Eduard Zvěřina z Neurochirurgické kliniky 3. lékařské fakulty UK, což je absolvent královéhradecké vojenské medicíny, pohovořil o nejnovějších možnostech operativy v neurochirurgii, o mikrochirurgii, operativě nádorů mostomozečkového koutu, jakým je např. neurinom VIII. hlavového nervu (nervus statoacusticus). Informace získané z těchto přednášek byly velmi přínosné. Nprap. Libor Vašina, student 5. ročníku FVZ

Konference ve Zlíně Dne 12. dubna 2007 se v prostorách Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně konala 3. mezinárodní Baťova doktorandská konference, které se zúčastnilo přes 300 studentů doktorských studijních programů převážně z českých a slovenských vysokých škol. Fakultu ekonomiky a managementu Univerzity obrany reprezentovali studenti doktorského studijního programu z Katedry ekonomie Ing. Vendula Hynková, Ing. Marie Sosnová a por. Ing. Michal Ingr. Jednání konference probíhalo v sekcích management, marketing a obchod, podniková ekonomika, finance a účetnictví, veřejná správa a průmyslové inženýrství. Organizačně velmi dobře zvládnutá konference, která měla bohatý doprovodný program, sloužila především k prezentaci výsledků práce studentů. Teoreticky velmi dobře zvládnutá vystoupení i úroveň příspěvků však v mnoha případech kazí odtržení od praxe a všeobecně nízké použití matematicko-statistických metod, což bylo v diskusích často kritizováno. Z tohoto důvodu je neustále aktuální úzké propojení vědecké práce na Univerzitě obrany s praxí v Armádě České republiky. Por. Ing. Michal Ingr, K-102

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE SI PŘEČTETE Reportáž o putování studentů prvního ročníku FVT za historií evropského vojenství

Studenti, chcete s námi tvořit univerzitní časopis? Zasílejte svoje příspěvky na nejrůznější témata. Podělte se o své zkušenosti.

16

H I S TO R I E

Pieta k výročí osvobození Ve čtvrtek 26. dubna 2007 se v jihomoravské metropoli uskutečnily pietní akty u příležitosti 62. výročí osvobození města Brna, a to na brněnském ústředním hřbitově a v kasárnách Univerzity obrany v Šumavské ulici. Vzpomínkový akt na ústředním hřbitově se konal v dopoledních hodinách za účasti významných představitelů města Brna, Jihomoravského kraje, Univerzity obrany, Krajského vojenského velitelství Brno a dalších hostů. Za brněnskou radnici přišli uctít památku padlých v 2. světové válce primátor Roman Onderka, 1. náměstkyně primátora Barbora Javorová, tajemník magistrátu Pavel Loutocký a další představitelé statutárního města Brna. Pietního aktu se rovněž zúčastnili zástupci Jihomoravského kraje v čele s hejtmanem Stanislavem Juránkem. Za Univerzitu obrany Brno a také za velitelství posádky položil věnce u tří památníků zástupce rektora UO – velitel posádky Brno plukovník gšt. Josef Trojan s praporčicí Renatou Švandelkovou. Za Krajské vojenské velitelství přišli vzpomenout oběti války major Radek Kremiec, nadporučice Hana

Bézová a praporčík Juraj Domik. Pietní akt byl zakončen básní Milana Kundery a tóny naší státní hymny. V odpoledních hodinách proběhlo v kasárnách Univerzity obrany na ulici Šumavská pietní shromáždění věnované 62. výročí osvobození města Brna. Shromáždění připravily Univerzita obrany, Společnost Ludvíka Svobody (SLS) a městská část Brno-Královo Pole. K pomníku obětem 2. světové války kytice položili rektor – velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban, starosta Králova Pole Ivan Kopečný, předsedkyně brněnské odbočky SLS Mája Dočkalová,

Lidická tragédie po pětašedesáti letech Koncipoval-li Bohumil Prokůpek multimediální expozici muzea lidické tragedie jako „svolávání všech obyvatel obce, mrtvých i živých“, chtěl upozornit především na to, že krutá událost vyhlazení obcí Lidice a Ležáky není jen dávnou, v oslavách komunistického režimu téměř vyprázdněnou tragédií z doby německé, nacistické okupace, ale že se stala součástí kolektivní paměti českého obyvatelstva. Lidice byly exemplární a – jak historikové proti verzi nacistické propagandy přesvědčivě ukázali – ve skutečnosti naprosto mylně a lživě odůvodněnou reakcí na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, během níž byli 10. června 1942 povražděni mužští obyvatelé obce, ženy odvezeny do koncentračního tábora, děti přiděleni k rasovému přezkoumání, zda půjdou na převýchovu nebo do koncentračního tábora. Lidice byly zapáleny a srovnány se zemí. Obec Ležáky, v jejíž blízkosti byla ukryta po dlouhé měsíce od počátku roku 1941 ilegální vysílačka Libuše, následovala Lidice v tragickém osudu o čtrnáct dní později. Brzy tomu bude již 65 let. Protože byly obě tragické události instrumentalizovány komunistickým režimem v rámci tzv. protifašistické ideologie, byla pietní vzpomínka na oběti nacistického totalitního režimu po listopadových událostech 1989 paušálně a neprávem ztotožňována s komunistickým režimem a začala se pomalu vytrácet z veřejného prostoru. Více

než deset let zažíval těžké chvíle také lidický památník, který pro nedostatek finančních prostředků bez státní podpory stagnoval a chátral, až nakonec zanikl jeden z jeho skvostů – Růžový sad. Obrat nastal v roce 2001, kdy se započalo se všestrannou obnovou památníku. Lidice a Ležáky se tak navracejí na své místo v kolektivní paměti, tentokrát již bez ideologického zneužití. Nejnověji se tragického tématu chopil také populární časopis literatury faktu „Přísně tajné!“, který se již po několik let snaží nahlížet do „zákulisí historie“. Jeho texty vynikají lehkým, čtivým perem, přístupným nejširší veřejnosti. Také výběr témat naznačuje, že smyslem časopisu je otevřít historii co nejširšímu kruhu čtenářů. Časté jsou popisy bitev, válek, špionáží a skandálů. Nechybí však ani všední osudy historických osobností a osudy obyčejných lidí v neobyčejných historických událostech. Sympatické je, že do jednotlivých sešitů přispívají vedle známých publicistů rovněž přední historikové. Nejnovější číslo časopisu se lidické tragédii věnuje jako zvláštní, monotematický speciál pod názvem „Lidice! Očima pamětníků a autorů literatury faktu“. Spoluvydavatelem čísla o více než 25 příspěvcích se stal také již zmiňovaný Památník Lidice. Najdeme v něm například vedle dvou textů vydavatele časopisu Romana Cílka také články Václava Kurala, Roberta Kvačka, Miroslava Ivanova, Ivana Brože, Miloslava Moulise, Františka

tajemník Generálního konzulátu Ruské federace v Brně Nikolaj Brjakin, ředitel Úrazové nemocnice v Brně Miloš Janeček, představitelé partnerských občanských sdružení – ČSOL, ČSBS a další zástupci vojenských útvarů v posádce Brno. Pietního aktu se vedle pozvaných hostů zúčastnili studenti a pedagogové Univerzity obrany. V závěru pietního shromáždění vystoupily pěvecký sbor studentů gymnázia Matyáše Lercha a brněnské pěvecké seskupení tvořené renomovanými zpěváky Froso Tarasidu, Jiří Helán a Josef Hanák. Prap. Renata Švandelková, Pavel Pazdera

Hanzlíka, Eduarda Stehlíka a dalších. Na malém prostoru tak byl vytvořen různorodý koktejl příběhů a vzpomínek, které osvětlují nejenom vlastní akci likvidace Lidic, ale také její prehistorii a vliv na Benešovo diplomatické úsilí o obnovu samostatného československého státu. Zasloužený prostor dostal rovněž popis bouřlivého ohlasu, který lidické tragédie vyvolala po celém světě (např. v obou Amerikách se mnoho obcí přejmenovalo na Lidice), v neposlední řadě také mezi americkými Čechy a emigranty. Sešitem se mihnou i postavy nacistických katanů a jejich poválečné odsouzení na popravišti (např. popis posledních chvil K. H. Franka před popravou). Atmosféru podbarvují dobové fotografie, z nichž několik ještě nikdy nebylo publikováno. Byly zakoupeny teprve v lednu tohoto roku na veřejné aukci v Německu. Čtenáři pak možná utkví v paměti obraz příslušníků Říšské pracovní služby, určených k bourání domů, na němž se zdá, že pochodují k dokončení hrůzného aktu vymazání Lidic z povrchu zemského téměř s úsměvem. Jiří Němec, K-109

17

Dálkové pochody Na pátek 13. dubna 2007 naplánoval hlavní organizátor pochodů Ing. Jan Lidmila z Katedry vojenského managementu a taktiky FEM druhou, třicetikilometrovou etapu 6. ročníku dálkových pochodů. Letos poprvé, po dohodě s námi „šlapači“, byly první dvě etapy navzájem prohozeny. Ve všech předchozích ročnících se vždy na podzim (zpravidla v říjnu) šla nejkratší etapa 25–30 km a v jarních měsících byly realizovány další etapy – 50, 75 a 100 km (zpravidla postupně od března do května). První jarní etapa byla po zimním lenošení vždy poměrně náročnou prověrkou fyzičky (mnohdy i psychické odolnosti). Proto to vyvzdorované letošní přehození prvních dvou etap. A tak, když se nás jaro zeptalo, cože jsme to my chodci-čekatelé dělali v zimě, mohli jsme v klidu zvídavému jaru odpovědět, že jsme si léčili bolístky po podzimní „padesátce“ a ukecávali jsme se na jarní „třicítku“. Další změnou, kterou páteční „třicítka“ v porovnání s předchozími etapami prošla, bylo její pojmenování. Na počest vloni zesnulého vedoucího Katedry řízení zabezpečení boje FEM plk. doc. Ing. Zdeňka Mandovce, CSc. byla jarní „třicítka“ zorganizována jako „Memoriál Zdeňka Mandovce“. „Třicítka“ byla připravena v nádherných částech jižní Moravy (okolí Břeclavi, Lednice a Valtic), které byly oblíbenými místy Zdeňka Mandovce. Až na malé výjimky se pochodu zúčastnili všichni příslušníci katedry, které dříve Zdeněk Mandovec velel. Pochody si stále hledají své místo na Slunci v myslích příslušníků Univerzity obrany. Na stálou partu „šlapačů“ se vždy nabalí pár nováčků, a tak i letos čítalo startovní pole něco málo přes třicet účastníků. Pro ty, kteří ještě váhají, je vhodné uvést, že se v žádném případě nejedná o nějaký závod a přepínání sil za každou cenu. Jde o společensko-sportovní událost, samozřejmě i s cílem něco si sám sobě dokázat (vždyť zejména pro nás ješitnější muže je život neustálým dokazováním něčeho někomu, včetně sobě), ale zejména trochu se odreagovat od běžného každodenního shonu, poznat sebe a kolegy

18

v jiném prostředí a poznat nádherná zákoutí naší hezké přírody. Navíc lze v kterékoli fázi pochodu přerušit týrání své tělesné schránky a od nebližšího kontrolního bodu se do cíle nechat pohodlně dovézt doprovodným vozidlem. Letos, při páteční „třicítce“, připravil Ing. Lidmila dva kontrolní body, vždy zhruba po třetinách trasy. Pár jedinců využilo možnosti přesunout se od druhého kontrolního bodu do cíle ve Valticích autobusem.

Kromě postavení opravdu nádherné trasy zabezpečil letos Ing. Lidmila i nadstandardní počasí. Všichni jsme se museli na trase cítit až zhýčkaně překrásnými místy, kterými jsme procházeli za stálého svitu sluníčka. Ta úžasná kombinace míst a počasí musela být někde domluvena, to nemohlo být jen tak, samo od sebe! Jeden ze stálých „šlapačů“

Po kolejích za vítězstvím Divadelní soubor Dráček, dříve chlouba a vlajková loď zájmové umělecké činnosti naší vysoké školy, se poprvé po 24 letech vydal do světa bez její podpory. Staré pořekadlo o tom, že „herec má být chudý a hladový“, aby podal nejlepší výkon, se potvrdilo. Po kolejích, vlakem se vypravil Dráček předposlední březnový den do Žďáru nad Sázavou na „Pohádkový mlejnek“ – desátý ročník přehlídky amatérských divadel hrajících pro děti a mládež. Uspět na přehlídce ve velké konkurenci není jen tak. Na všechna představení zhlíží přísným okem odborná porota, která vám ne-

odpustí nic. Vedle ní pak i porota dětská, která je neméně přísná a všímá si i toho, co odborníci přehlédnou. Zalíbit se divákům i oběma porotám, upoutat je a přesvědčit o kvalitách svého vystoupení není vůbec jednoduché. Divadlo Dráček se účastnilo přehlídky po sedmé, a i když získalo v minulých ročnících mnoho ocenění (za herecké výkony, hudbu, kostýmy, výtvarné řešení), zvítězit se mu podařilo až letos. A to s pohádkou kmenové autorky souboru Ziny Hoškové „Čert a Káča“. Diváci v přeplněném Městském divadle mohli shlédnout příběh hubaté Káči a malého čertíka Kleofáše, kterému se nakonec podaří přesvědčit všechny o tom, že je také pořádný čert. Sledovali s napětím, jak rázná Káča zpacifikovala celé peklo, získala za ženicha ovčáka Jíru a ještě pomohla kamarádce Marjánce zbavit se dotěrného pana správce, který nakonec skončil v pekle. Pohádkové téma se naplnilo, pracovitost a poctivost zvítězila nad leností a zlem. Celý příběh oživily veselé písničky Svatopluka Kouřila s hudbou Vildy Lipolda a k jeho přitažlivosti přispělo i výtvarné řešené scény a kostýmů. Pohádka se líbila dětem i porotě, která ocenila za nejlepší herecký výkon Květu Cebákovou za roli Kleofáše a Zinu Hoškovou za nejlepší dramaturgii. Největší radost měl samozřejmě celý soubor z hlavní ceny – velkého Skleněného mlýnku, který je nejen symbolem přehlídky, ale pro divadlo i oceněním nejlepšího výkonu, který mu zajistil vítězství a doporučení na národní festival divadel v Rakovníku. V rámci slavnostního vyhodnocení přehlídky, byla Zina Hošková oceněna „Zlatým odznakem Českého svazu ochotnických divadel“ za dlouhodobou práci s dětmi a pro děti. Svatopluk Kouřil

Nabídka knížky Humorem k pohodě Pravidelní čtenáři Listů Univerzity obrany jistě znají docenta Jiřího Sedláka jako autora humorných příběhů z vojenského prostředí. Přes svůj požehnaný věk je pan docent stále ve své literární činnosti velice aktivní a nedávno mu v brněnském nakladatelství Šimon Ryšavý vyšla útlá knížečka Humorem k pohodě. Jedná se vlastně o prohloubenou a rozšířenou přednášku O humoru přednesenou před půldruhým rokem na Masarykově univerzitě. Není to však nějaký suchopárný výklad, ale čtivé a s nadhledem pojaté pojednání s mnoha příklady, z nichž jsme mnohé již slyšeli, ale nikdo nám je nezařadil do systému a neukázal vztahy mezi nimi. Vedle slovesného humoru zde najdeme i pojednání o humoru ve výtvarné tvorbě, ale i v divadle, vědě a technice a samozřejmě i v doméně pana docenta – ve filozofii. Odrostlí maturanti si mohou připomenout, co od zkoušky dospělosti pozapomněli či o jaké poklady se připravili jen tím, že jim je škola zařadila do nenáviděného povinného

vzdělání. Ovšem vedle historie je zde mapována i žhavá současnost včetně humoru, na který jsme naříkali před pár týdny před televizní obrazovkou. A kdyby snad přece jen někoho začalo humorné pojednání o humoru nudit, rozptýlí jej druhá polovina knihy, která v krátkých ukázkách vybírá z pokladnice světového humoru ty nejcennější diamanty. Jejich výběr mapuje profesní dráhu pana docenta: škola, vojna a knihovnictví, kde prožil dobu normalizace. Ke čtenářům Listů Univerzity obrany se pan docent chce zachovat vstřícně, proto jim nabízí svoji humorologickou publikaci nikoli za 89 Kč jako knihkupci, ale za pouhých 60 Kč, čímž se vlastně vzdává autorského honoráře. Zájemci o ni se mohou obrátit na paní Jarmilu Klučkovou z oddělení vnějších vztahů UO, u které si knížku lze zakoupit (UO, Kounicova 65, kancelář č. 112, telefon 973442732, e-mail: [email protected]). Redakce LUO

Veletržní okénko C o n a b í z í v ý s t av i š t ě v č e r v nu

Auta a zvířata V titulku je definován program červnových akcí na brněnském výstavišti, ale začněme auty. Úloha českých zemí je ve vývoji automobilizmu nezastupitelná. Inženýr Porsche vyřešil na počátku 20. století problém s dopravou děla plzeňské Škodovky určeného k dobývání pevností. Tehdejší motory byly slabé a tak vznikla benzinoelektrická trakce složená z tažného vozidla a dvou vlečných. Tyto Be vlaky převzala i armáda 1. ČSR. Inženýr Ledwinka projektoval Tatraplán. Vzduchem chlazený motor a torzní nápravy slavily spolu s Hanzelkou a Zikmundem světový úspěch. Využili ho vývozci Volkswagenu. Upozorňovali zájemce o Tatraplán, že jimi nabízený Brouk má stejného konstruktéra. Další nevyužitá příležitost pro československý automobilový průmysl byl Minor a Tudor. V poválečných letech mohl jako malý vůz zaplavit Evropu. I dnes vzbuzuje respekt jeho spotřeba 5,6 l/100km. Věnujme se však současnosti, kterou je možno uvidět od 9. do 14. června na Mezinárodním veletrhu osobních automobilů Autosalon Brno 2007. Je zařazen do prestižního kalendáře autosalonů mezinárodní organizace výrobců automobilů O.I.C.A. Letošní ročník předchází automobilové premiéry nových vozů na evropském autosalonu v Ženevě a máme se tak možnost orientovat. Z luxusních cestovních vozů je to např. Audi A5 s motory FSI a TDI a nově vyvinutým podvozkem. Volkswagen Passat Blue Motion přes malou spotřebu dosahuje rychlosti 193 km/hod. Třetí generace je Golf Variant se spotřebou 5,2 l/100 km a Ford Mondeo třetí karosářské verze. BMV M3 Concept má novou kapo-

tu částečně s uhlíkovými kompozity. Peugot 407 má nový ekologický motor výkonu 115 kW a s Citroenem C-Crosser stejný podvozek. Mercedes-Benz třídy C model C 220 má turbodiesel o výkonu 125 kW a spotřebu 5,5 l/100km. Hyundai i 30 bude vyjíždět ze slezských Nošovic a Suzuki S x 4 je rozšířen o kufr a motor 1.6 l má výkon 79 kW. O vyjmenovaných autech by se dalo psát mnohem podrobněji, ale nejlepší je jít se podívat. Od 22. do 24. června lze na veletrhu vidět zvířata ve třech souběžně probíhajících akcích. Je to 11. mezinárodní výstava chovatelských a jezdeckých potřeb Propet. Vedle uvedeného sortimentu tam bude přehlídka drobných hlodavců, domácích mazlíčků jako zakrslí králíci a morčata. Dále 40. mezinárodní výstava psů Intercanis a mezinárodní výstava koček Interfelis. V doprovodném programu vystoupí 28. června Eva Pilarová, která svůj vztah ke zvířatům demonstruje i v osobním životě. Žije s manželem a kocourem Lordem. Dr. Vít Pospíšil Lístky na veletrh Studenti, uvedené veletrhy můžete navštívit za jednu korunu; jak? Nejpozději 7 dní před zahájením veletrhu (pozdější objednávky nebudou vyřízeny) si musíte u paní Jarmily Klučkové (Kounicova 65, kancelář 112 ve 3. – rektorském – patře), telefonicky na 442732 anebo e-mailem na adresu [email protected] – což doporučujeme – objednat jmenovitě potřebný počet vstupenek. Nezapomeňte uvést hodnosti, učební skupinu a kdo si lístky přijde vyzvednout (jeden vyzvedávající maximálně 10 lístků nebo pro jednu učební skupinu).

Středověk byl ovládán katolickou ideologií – vážnou, bez humoru. Humor přesto pěstovali šašci a klauni na královských dvorech, masopustní masky prostého lidu, nejvíce však žáci (vysokoškoláci) ve svých latinských písních o pití, ženách, mniších, vládcích apod. Vojenský humor však v nich není, jen kritika vojáků: „Vojáky kdys stanovili,/ aby v klidu, míru žily/ vdovy a siroty malé,/ rovněž kněží. Oni ale/ pramále je ochraňují,/ plení, vraždí, zapalují./ Srdce jejich spíše tíhnou/ k zlu, a dobru se spíš vyhnou.“ (Středověké písně cechu žákovského, 1958, s. 182-3.) Podobně negativně se vyjádřili v roce 1605 Nathanaél Vodňanský z Uranova v knize Teatrum mundi minoris (2001, s. 109-116) a Jan Amos Komenský v roce 1623 v knize Labyrint světa a ráj srdce o stavu soldátském. PhDr. Hana Bočková, Dr. z Filozofické fakulty MU mne však upozornila, že jakýs takýs středověký vojenský humor lze spatřovat ve Staročeské Alexandreidě (napsal ji anonym na rozhraní 13. a 14. století jakoby oslavu Přemysla Otakara II., rovněž dobyvatele). Naše ukázka z ní se týká korespondence mezi perským králem Dariem a makedonským králem Alexandrem. Darius ve svém prvním listě Alexandrovi píše jakoby svému sluhovi a přehnaně dítěti a posílá mu proto uzdu, měšec a míč: míč, že odpovídá jeho věku; měšec, kdyby upadl do chudoby; uzdu, aby se krotil. Alexandr mu odpověděl, že jako míč v ruce má v državě celý svět; měšec že z něho naplní; a uzdu že nasadí jemu. A tak Darius k druhému listu Alexandrovi přiloží uzel máku – že má tolik vojáků, kolik je v uzlu makových zrnek (tisíckrát víc než Alexandr). Ať tedy zanechá chuti na jeho království, protože by mohl ztratit to svoje. Alexandr se do máku s chutí pustí a rozdá jej i svým Řekům, aby pobili tolik pohanů, kolik je zrnek máku. A pošle Dariovi uzlík pepře, že tak jako z pepře bude mu zle od Alexandrových vojáků, i když jich má málo. A Daria porazí. Humornější se jeví až pětidílný burleskně rozpustilý román Francoise Rabelaise z roku 1523 Gargantua a Pantagruel. Gargantua hned po narození řval „Pít, pít!“ a denně potřeboval mléko od 17 913 krav. Poslán na vychování do Paříže musel se záhy vrátit, aby pomohl otci v boji proti králi Pikrocholovi, jemuž rozboří hrad. Déšť dělových kulí směřujících na jeho hlavu považuje jen za dotěrný hmyz. Doma těch kulí vyčeše z vlasů spoustu. Podruhé osvobozuje otce ze země víl. Zpité nepřátelské vojsko v noci vyláká a pak je ohněm a povodní (způsobí ji tím, že se na ně vymočí) zničí. Jeho bojový druh Epistemon, který padl a dostal se do pekla, pak však oživl, vypravuje, že viděl v pekle Alexandra Velikého spravovat staré gatě a Kleopatru, jak prodávala cibuli. Gargantuův syn Pantagruel okupuje zemi Dipsodů. Když začne pršet, přikryje celé své vojsko vyplazeným jazykem. Autor přitom vejde jeho ústy dovnitř a žije tam jak ve velkém městě půl roku. – Rabelais ve svém románě (považovaném za Iliadu a Odysseiu) přiřkne Gargantuovi i určitou velkorysost k přemoženým, zato však strhává nimbus z velikánů, ba naráží i na krále, kteří neumějí nic a nejsou k ničemu, leda k tomu, aby působili zlo ubohým poddaným a sužovali celý svět válkou. Plk. v.v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

19

HISTORIE

Z historie nejstarších brněnských kasáren Kasárna Šumavská Jeden z mála dochovaných kasárenských objektů, který dodnes slouží Armádě České republiky, se nachází v Šumavské ulici a jeho historie je následující. Koncem 19. století byla rakousko-uherská armáda modernizována a potřebovala také nové objekty pro ubytování vojska. Proto zde byla začátkem 20. století postavena nová kasárna. Nejstarší brněnská kasárna Staroměstská a Novoměstská se nacházela ve středu města v místě dnešního hotelu Internacional a byla obklopena městskými domy. To již nevyhovovalo zde ubytovanému vojsku, které nemohlo v blízkém okolí provádět vojenská cvičení. Proto byla vybrána městská část Brno-Královo Pole, kde již existovala kasárna jízdy, dělostřelectva a výstrojní skladiště (na tehdejší Neugasse, dnešní Štefánikově ulici). Nedaleko se také nacházel vojenský barákový tábor (ulice Tábor) a přilehlé nezastavěné prostory sloužily jako vojenské cvičiště. V blízkosti byly také vojenské střelnice v Žabovřeskách a Králově Poli u kaple svatého Antonína, které navazovaly na vojenské cvičiště. Proto armáda v roce 1902 zakoupila od města za výstrojním skladištěm (postaveno roku 1867) volné parcely a začala budovat nová kasárna, která byla roku 1904 zapsána do pozemkové knihy. Objekt dostal čestný název „Kasárna císaře Františka Josefa I“ a nacházel se na rohu tehdejších ulic Radetzkygasse (dnešní Šumavská) a Prinz-Eugen-Strasse (dnešní Chodská ulice). V době Rakouska-Uherska zde byl hlavně dislokován pěší pluk arcivévody Karla Štěpána č. 8 pod velením plk. Maxmiliána Bastla, jehož později vystřídal plk. August Mietzl. V době první světové války pluku velel také plk. Robert Trimmel. Do jmenovaného pluku rukovali hlavně občané města Brna a blízkého okolí. Krátkodobě zde byl také ubytován náhradní prapor kroměřížského pěšího pluku arcivévody Karla č. 3. V době první světové války bylo ve štábní budově umístěno vojenské stavební oddělení a pobočka vídeňského referátu pro výkup měděného materiálu pro válečné účely. Po skončení první světové války a vzniku Československé republiky zde byl do roku 1920 umístěn výše uvedený pěší pluk 8. V tomto roce došlo k reorganizaci nově vytvořené čs. armády a jmenovaný pluk byl přeložen do Novoměstských kasáren a na Špilberk. Jeho místo zaujal nově vytvořený pěší pluk 10, který vznikl sloučením 10. střeleckého

20

pluku ruských legií a domácího 14. střeleckého pluku (6. října 1920). Dne 21. ledna 1923 dostala kasárna čestný název „Masarykova“. Pluk převzal od svého legionářského předchůdce čestný název „Jana Sladkého Koziny“ a prapor se stuhami a vyznamenáními. Nový prapor, kopie původního, byl pluku udělen 28. října 1928 jako dar města Brna. Během první republiky veleli pluku níže jmenovaní důstojníci: plk. Antonín Mikuláš Číla (říjen 1920 až leden 1922), plk. Alois Böhm (leden až březen 1922), pplk. Antonín Baďura (březen 1922 až listopad 1926), pplk. Vladimír Jelínek (listopad až prosinec 1926), plk. gšt. Jan Šípek (prosinec 1926 až říjen 1927), plk. Antonín Baďura (říjen 1927 až prosinec 1929), plk. gšt. Mikuláš Doležal (prosinec 1929 až prosinec 1930), plk. Václav Hladůvka (prosinec 1930 až únor 1934), plk. Theodor Dvořák (únor až srpen 1934), plk. Václav Hladůvka (od srpna 1934 do okupace).

V době mnichovské krize byl pluk mobilizován k obraně republiky a nasazen v hlavním obraném postavení východně od Hrušovan, Mikulova a Břeclavi, kde obsadil pohraniční pevnosti. Po německé okupaci zbytku republiky 15. března 1939 obsadil kasárna německý wehrmacht. Jižní Morava byla obsazena vojskovou skupinou 5 pod velením generála W. Lista a XVIII. armádním sborem pod velením generála E. Beyera. Brno bylo okupováno 45. pěší divizí pod velením genmjr. Materny a 2. tankovou divizí genpor. Veiela. Čs. vojsko muselo po krátkodobé internaci kasárna opustit a oficiální zábor kasáren proběhl 12. července 1939, další úřední převod na majetek Velkoněmecké říše se stal dne 8. října 1941. Podle osobních vzpomínek tehdejšího důstojnického čekatele, dnešního dvorního rady N. Hinterstoisera z Zell am See v Rakousku, byl v kasárnách dislokován výcvikový prapor pěšího pluku 134/I Říšského granátnického pluku Hoch – und Deutschmeister. Tento starorakouský pluk s tradicí sahající až do 17. století byl po anšlusu Rakouska včleněn do německé armády. Pluk se v roce 1942 v rámci 44. pěší divize dostal do obklíčení v staligradském kotli a byl zde zdecimován. Podle písemné výpovědi jmenovaného důstojníka, který sloužil v Brně v roce 1944, nesly kasárna jméno Adolfa Hitlera. On sám byl přidělen jako školitel k 4. četě těžkých kulometů a jeho podřízenými byli muži z rakouského Burgenlandu. Pro zajímavost při cestě do Brna většina z nich jela poprvé vlakem a ve městě poprvé uviděli tramvaj. Po osvobození Brna Rudou armádou přebírá čs. armáda objekt, který je 8. května 1946 převeden na vojenskou správu. Dalším mezníkem je vznik Vojenské technické akademie (VTA) 15. července 1951. Prvním velitelem akademie se stal div. gen. Bohumír Lomský a jmenovaná kasárna využívala akademie k výcviku a ubytování posluchačů. Dne 2. července 1962 jsou kasárna převedena na Ministerstvo obrany a dále plní svoji funkci pro Vojenskou akademii. Od 1. září 2004 je objekt nadále využíván pro vojenské školství, a to nově vzniklou Univerzitou obrany. Tím je zachován jako více než sto let stará památka vojenského stavitelství. Vlastimil Schildberger, ml.

Masarykovy kasárna 10. pěšího pluku na dnešní Šumavské ulici

Vyhrajte super film na DVD!

Vojenský historický ústav Praha a Univerzita obrany vás zvou na výstavu

„Armádní generál Ing. Alois Eliáš – Příběh vlastence“ Termín: 12. června až 27. července 2007 Otevřeno: pondělí až pátek 8.00 – 18.00 hodin Vernisáž se koná 12. 6. 2007 ve 14.30 hodin

Univerzita obrany Kounicova 44 Brno

Učitel vykládá: Před padesáti lety neexistovala ještě řada věcí, jako například televize. Jmenujte mi nějaký další příklad! Janička:

Vyluštěnou tajenku zašlete do 15. června 2007. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme českým filmem na DVD. Výherci z č. 8 jsou Zdeňka Otřísalová a Jana Klonová.

Šance pro dva čtenáře

NĚCO MÁLO O ZBRANÍCH I MUNICI

Čs. automatické zbraně vzniklé kolem roku 1960 Na přelomu 50. a 60. let 20. století vzniklo v Československu několik malorážových automatických zbraní, které odpovídaly tehdejším moderním pohledům a požadavkům. Potvrzuje to i skutečnost, že se tyto zbraně udržely ve výzbroji armády až do současnosti. Za pozornost v tomto směru stojí i to, že v období členství Československa v organizaci Varšavské smlouvy byla naše armáda jediná, která byla vyzbrojena zbraněmi, jejichž původ byl jak z hlediska vývoje, tak i výroby náš – domácí. Armády ostatních členských států Varšavské smlouvy byly vyzbrojeny obdobnými zbraněmi sovětskými ať již dováženými nebo licenčně vyráběnými. Tato skupina čs. zbraní zahrnovala: 7,62 mm automatickou pušku vz. 58 (oficiálně dosud nazvanou „samopal vz. 58“ – jde o nesprávný název, protože samopal je zbraň konstruovaná na pistolové náboje), 7,62 mm univerzální kulomet vz. 59, 7,65 mm samopal vz. 61Škorpion a 30 mm protiletadlový dvojkanón vz 53/59. Univerzální kulomet vz. 59 byl zmíněn v únorovém čísle tohoto časopisu. Proto je tato část našeho seriálu zaměřena na zbývající tři zbraně. 7,62 mm automatická puška vz. 58 (obr. 1), oproti dříve konstruovaným

obr. 1

opakovacím puškám řešeným ne výkonný puškový náboj, byla konstruovaná na zkrácený puškový náboj vz. 43 sovětského původu. Nahradila dřívější 7,62 mm samonabíjecí pušky vz. 52 a vz. 52/57 a také 7,62 mm samopaly vz. 24/26 konstruované na sovětský pistolový náboj. Je to plně automatická zbraň s možností střílet dávkami i jednotlivými ranami. Spoušťový a bicí mechanismus je řešen pro spouštění při přední poloze závěru (před spuštěním je náboj v nábojové komoře, závěr je uzamčen a bicí pružina přímoběžného kladívka je stlačena). Tato koncepce umožňuje přesnou střelbu jednotlivými ranami. Pro střelbu dávkami je mechanismus doplněn automatickou spouští, která vypouští kladívko vždy po uzamčení závěru. Automatickou činnost

obr. 2

dochází při přední poloze závěru, tedy obdobně jako u pušky vz. 58 s tím rozdílem, že kladívko před nárazem na úderník koná rotační pohyb. Aby hmotnost i rozměry samopalu byly co nejmenší, je v mechanismu samopalu doplněn snižovač kadence. Bez něj by totiž byla v důsledku lehkého závěru kadence příliš vysoká. Jeho podstatou je závaží pohybující se na pružině v příčném svislém směru oproti závěru. V zadní poloze závěr nárazem urychlí závaží směrem dolů a

LISTY UNIVERZITY OBRANY

obr. 3

pušky zabezpečují plyny odebrané z vývrtu hlavně do plynového válce, v němž působením na píst urychlují závěrový mechanismus. Mezi ostatními puškami této kategorie si naše puška udržuje přední místo především pro svou nízkou hmotnost 3,1 kg (bez nábojů) a pro velmi dobrou přesnost střelby. Velké většině čtenářů je puška vz. 58 známá a není tedy třeba ji podrobně popisovat. 7,65 mm samopal vz. 61 Škorpion (obr. 2) je zbraní, která v sobě spojuje konstrukční rysy dřívějších samopalů (konstruovaných na pistolové náboje a masově používané během 2. světové války i v poválečném období) s některými novými prvky s cílem vytvořit malou a přesnou automatickou zbraň. Automatickou činnost zabezpečují plyny působící z vývrtu hlavně přes nábojnici na neuzamčený závěr jako u běžných samopalů. Oproti nim však ke spuštění

zachytí se na pomocném záchytu. Závaží pak při svém návratu vypustí závěr. Čas pohybu závaží tak prodlouží dobu mezi dvěma výstřely, tedy sníží kadenci. Tato zbraň tak vrazně vyniká velmi malými rozměry a nízkou hmotností (1,28 kg bez zásobníku a se zásobníkem a 20 náboji 1,55 kg), velmi dobrou přesností střelby jednotlivými ranami a dále mohutností palby v dávkách. 30 mm protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 (obr. 3) byl v době svého vzniku moderním bojovým prostředkem. Vznikl umístěním předcházejícího vlečeného dvojkanónu (se čtyřkolovým podvozkem) označeného jako vz. 53 na pancéřovaný automobil Praga V3S po určitém konstrukčním zdokonalení kanónu. Jednalo se tedy o samohybný bojový prostředek, jaký dosud čs. armáda neměla. Každý kanón s klínovým závěrem využíval pro automatickou funkci pohon odběrem plynů z hlavně při odpalování za předkluzu hlavně (pro snížení zpětného účinku střelby). Skříňový zásobník každého kanónu obsahoval 50 nábojů. Lafetace byla vybavena motorickým náměrovým a odměrovým mechanismem. Plynulost udílení odměru i odměru zajišťovaly mechanické kulové variátory. Tento bojový prostředek je vyřazován z AČR proto, že končí životnost kanónu i vozidla a také proto, že na PL zbraň jsou v současné době kladené nové náročnější požadavky. Závěrem lze tedy konstatovat, že popsané historické období lze označit z hlediska našich malorážových automatických zbraní za významné. Příště se zaměříme na novinky naznačující perspektivy této bojové techniky. Prof. Ing. Lubomír POPELÍNSKÝ, DrSc.

květen 2007