LISTY UNIVERZITY OBRANY

SRPEN 2016

LISTY UNIVERZITY OBRANY

Beseda s Pavlem Kohoutem

Vyřazení absolventů

S mečem na rameni Naživo v televizi Evropský šampion v raftingu

NÁVŠTĚVA VOJENSKÉHO VÝBORU NATO

LISTY

UNIVERZITY OBRANY

OBSAH

LISTY UNIVERZITY OBRANY

l EDITORIAL

1 k

l

OBSAH 2 4 8

Vyřazení Promoce S mečem na rameni

10

Nástup nováčků

12

Návštěva vojenského výboru

15

Erasmus v Southamptonu

17

Nová kniha o zbraních

18

Studentská tvůrčí činnost

22

Beseda s Pavlem Kohoutem

24

Naživo v televizi

25

Open Art podruhé

26 30 32

Na vodní vlně Slavnostní pouť v Rusku Brněnská kulturní scéna

Člověk se sotva otočí a více než polovina léta je za námi. A jakpak by ne, když se stále něco děje. Od jara se na Univerzitě obrany udála taková spousta věcí, že by vydaly téměř na  román. Na  zachycení všech nemá náš časopis prostor, vybrali jsme proto pro Vás jen ty nejvýznamnější události. Ačkoli ty, které zůstaly ve stínu, nebyly o nic méně zajímavé nebo důležité. Ať to byl odchod ředitele Centra bezpečnostních a  vojenskostrategických studií na  post děkana NATO Defence College, letní semestrální zkoušky, státní závěrečné zkoušky, přijímací řízení na Fakultu vojenského zdravotnictví a doplňující přijímací řízení na Fakultu vojenských technologií, slavnostní nástup ke Dni ozbrojených sil ČR nebo zahájení rekonstrukce „Rohlíku“, tedy budovy Kounicova 65. A samozřejmě se odehrávaly i zcela běžné, více či méně každodenní činnosti, o  kterých se zpravidla nepíše nikdy nikde, ale bez kterých by ty větší a důležitější události nebyly možné. Fungování univerzity stojí právě na těchto činnostech, které bývají opomíjeny jako obyčejná rutina. Mnohdy bývají nezáživné, stále stejné či dokonce z nějakého důvodu ne příliš příjemné. Ale bez nich to prostě nejde. Až se příště budete trápit nad vyplňováním nudného formuláře, který Vám pravidelně přistává na stole, nebo budete kroutit hlavou nad studentem, kterému již podruhé vracíte seminární práci k opravě, vzpomeňte si na ten skvělý pocit, který Vás čeká, až svůj úkol splníte a na ten ještě lepší, až se všechny Vaše splněné úkoly spojí do velkého viditelného výsledku, a řekněte si, že bez těch malých dílčích kroků byste se k němu nedopracovali. Vzpomeňte si na slavnostní vyřazení studentů, kteří nadšeně vyhazují čepice do vzduchu a těší se ke svému prvnímu útvaru, a řekněte si, že bez Vašeho příspěvku, bez Vaší každodenní rutiny by nic z toho nebylo možné.

Čtvrtletník Univerzity obrany Ročník 12 / číslo 4 akademický rok 2015/2016 Vydavatel Univerzita obrany Kounicova 65, 662 10 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Skupina vnějších vztahů UO Kounicova 65, 662 10 Brno Telefon: 973 443 203 Fax: 973 442 160 E-mail: [email protected] Vedoucí redaktor Mgr. Viktor Sliva [email protected] Redakční rada předsedkyně Ing. Hana Vlachová, Ph.D. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc.

Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelské oddělení UO Tisková příprava a tisk Odbor prezentační a produkční Vojenský historický ústav Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OPP VHÚ a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 3. 8. 2016 Číslo 4 vyšlo: 26. 8. 2016

2

VYŘAZENÍ

Letošní absolventi byli vyřazeni Viktor Sliva

Více než dvě stě absolventů Fakulty vojenského leadershipu a Fakulty vojenských technologií bylo v pátek 29. července slavnostně vyřazeno na nástupišti Univerzity obrany v kasárnách v Šumavské ulici. Stalo se tak symbolicky prostřednictvím nejlepšího absolventa FVT poručíka Ing. Ondřeje Macha, jehož před bojovým praporem školy „pasoval“ univerzitním mečem rektor-velitel UO brigádní generál Bohuslav Přikryl.

Rektoru veliteli při tradičním vojenském aktu asistovali náměstkyně ministra obrany Alena Netolická a  zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Jaroslav Kocián. Spolu s  nimi se slavnostního ceremoniálu ukončení vojenského studia zúčastnili další ústavní

činitelé a představitelé Ministerstva obrany ČR a Generálního štábu Armády ČR, mezi nimi místopředseda Senátu PČR Ivo Bárek, či předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a  bezpečnost Senátu PČR František Bublan. Náměstkyně Alena Netolická ocenila současné postavení jediné

VYŘAZENÍ vysoké vojenské školy v  ČR: „Univerzita obrany má dnes vynikající renomé nejen v  přípravě vojenských profesionálů, ale také je významnou a prestižní vzdělávací institucí.“ Rektor-velitel Bohuslav Přikryl jmenoval dvě výzvy, které před čerstvé absolventy staví současná mezinárodní situace: „První výzvou je nutnost trvalé péče o  náš stát, o  zabezpečení jeho obranyschopnosti, o  kvalitu jeho vnitřního fungování, o  nepřetržitou kultivaci vztahů a  upevňování vzájemné důvěry mezi občanskou společností, příslušníky ozbrojených sil, orgány veřejné správy a  politickou reprezentací republiky. Tou druhou výzvou je pak plnohodnotná účast na  aktivitách Severoatlantické aliance, Evropské unie i  v  širším mezinárodním kontextu.“ Po  symbolickém aktu vyřazení proběhlo vyhlášení rozkazů o udělení odměn nejlepším absolventům vojenského studia. Desítku úspěšných studentů odměnili rovným dílem ministr obrany a rektor-velitel UO. Dar rektora Polish Air Force Academy Deblin předal nejlepšímu absolventovi leteckých specializací poručíkovi Michalu Křejčiříkovi plukovník Waldemar Golebiowski. Poté, co se odměnění studenti zařadili zpět na  své místo, vyrazili spolu se svými kolegy na  slavnostní pochod, během něhož pozdravili hosty na čestné tribuně. Již během pochodu se pozornost přítomných obracela k obloze. Nejprve po ní přeletěla vrtulníková formace, kterou tvořil jeden stroj Mi-17 a dva vrtulníky Mi-24/35 z letecké základny v Náměšti nad Oslavou a  následně formace dvou bojových letounů JAS-39 Gripen ze

základny v Čáslavi. Nakonec se k obloze vznesly více než dvě stovky čepic v rámci zažitého zvyku završujícího akademickou složku studia. Významnému okamžiku ve  vojenské kariéře byli přítomni také známí a příbuzní vyřazených studentů. Spolu s nimi však tentokrát vstoupili do areálu univerzitních kasáren také zájemci z  řad široké veřejnosti, kteří po  vojenském nástupu mohli shlédnout exhibiční vystoupení jednotky čestné stráže Armády ČR a  poté si prohlédnout vystavenou vojenskou techniku, výstroj a  výzbroj vojáka české armády a  také si zastřílet na  laserovém střeleckém trenažéru. Součástí slavnostního dne byla také akční ukázka boje zblízka MUSADO MCS a  prohlídky speciálních laboratoří kateder zbraní a  munice, strojírenství, bojových a speciálních vozidel.

3 k

4

PROMOCE

Promoce

Po roční p ventů brně řestávce se čtyři běh yp nsk storách Jan ých fakult Univerzity romočních ceremoniá áčkova diva obrany zno lů vu uskutečn absoldla ily v  pro-

ovaných

ámými prom příbuznými a zn i ez m li by ti iš V hled stupci ich případní ná absolventů i jej

Úspěšn dostalo z ým absolventům  hlediště i vojensk se kromě potlesk ých poct u

prošel jda během studia Poručík Martin He u tak rm ifo un o džungle a jeh i peklem guyanské jaguár zdobil legionářský

Během ceremoniálu zářily nejen úsměvy promovaných, ale také univerzitní insignie

6

VYŘAZENÍ

Vyřazení na Fakultě vojenského zdravotnictví mjr. Mgr. Lenka Zárybnická, Ph.D. Foto: Dita Zetochová

Ve čtvrtek 29. června slavnostně ukončili své studium na Univerzitě obrany absolventi magisterských studijních programů Fakulty vojenského zdravotnictví v Hradci Králové. Svůj diplom z rukou děkana fakulty plukovníka Jiřího Párala převzalo 22 vojenských všeobecných lékařů a 3 absolventi studijního programu Vojenská farmacie.

Jitka Pirková Foto: Miroslav Fidranský

V pátek 29. července proběhlo v prostorách Výukového centra Lékařské fakulty UK v Hradci Králové slavnostní vyřazení absolventů Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v bakalářském studijním programu Specializace ve zdravotnictví, studijní obor zdravotnický záchranář. „Slib absolventa“ stvrdilo a svůj diplom z rukou děkana fakulty plukovníka doc. MUDr. Jiřího Párala, Ph.D., MBA převzalo před zraky rodičů a přátel 6 úspěšných absolventů.

„Slib absolventa“ stvrdili absolventi před zraky svých učitelů, velitelů a kolegů, ale také před čelními představiteli spřátelených vysokých škol, města Hradec Králové a církve. Při této slavnostní příležitosti byli ti nejlepší z vyřazovaných absolventů oceněni za  dosahování vynikajících studijních výsledků v  průběhu celého svého studia a  za  výtečné plnění vojenských povinností. Zápis na  desku cti, cenu děkana za  nejlepší studijní výsledky a věcný dar z rukou ředitelky odboru vzdělávací politiky Sekce státního tajemníka Ministerstva obrany JUDr. Věry Záhořík Hanychové získal nadporučík MUDr. František Saňák. Za příkladné plnění služebních povinností převzal z rukou prorektora plukovníka gšt. Miloslava Bauera cenu rektora-velitele brigádního generála Bohuslava Přikryla nadporučík MUDr. Petr Stodola, z úrovně děkana fakulty byl za příkladné plnění služebních povinností v průběhu studia oceněn a akademickou pochvalu obdržel nadporučík MUDr. Vlastimil Mazura. Akademickou pochvalu dále obdrželi nadporučice MUDr. Klára Kuchtíčková a nadporučice MUDr. Eliška Žáková.

Na slavnostní vyřazení přijali pozvání zástupci Agentury vojenského zdravotnictví (AVZdr) majorka Mgr. Hana Koďousková (hlavní sestra AVZdr) a plukovník Ing. Ladislav Šlechta (zástupce ředitele AVZdr), který absolventy ve  svém proslovu srdečně přivítal do řad vojenských zdravotnických profesionálů. Při tomto slavnostním aktu byla udělena odměna „Cena děkana“ za  dosažení nejlepších výsledků v  průběhu studia četařce Bc. Kláře Řečinské a odměna „Akademická pochvala“ za příkladné plnění studijních povinností v průběhu studia četaři Bc. Matyáši Boháčovi.

ZPRÁVY

7 k

Jmenování nového děkana Fakulty vojenských technologií UO

Rektor-velitel brigádní generál Bohuslav Přikryl v pondělí 25. července na úvod kolegia jmenoval k 1. srpnu do funkce nového děkana Fakulty vojenských technologií. Jako kandidáta na tuto funkci zvolil 10. června fakultní Akademický senát plukovníka prof.  Ing.  Martina Macka, CSc. Novému děkanovi FVT popřál rektor-velitel úspěšné působení ve funkci, v níž může využít dosavadní bohaté zkušenosti, které mimo jiné získal v roli prorektora pro vědeckou a expertní činnost UO. Rektor-velitel současně poděkoval dvěma pracovníkům odcházejícím ze svých funkcí. Prvním z nich je dosavadní děkan Fakulty vojenských technologií plukovník Libor Dražan. „Kdo nezažil, ten neví,“ shodl se plukovník Dražan s generálem Přikrylem na obtížnosti role děkana. Na konci července odešel z funkce ředitele Centra bezpečnostních a  vojenskostrategických studií také brigádní generál v  záloze František Mičánek, který se na  počátku srpna ujal role děkana prestižní vojenské školy NATO Defence College v Římě. „Je to nejen zhodnocení dosavadní práce generála Mičánka, ale má to význam i pro Univerzitu obrany, jejíž pracovník odchází do vrcholných pozic NATO,“ uvedl rektor-velitel, který také zhodnotil přínos Františka Mičánka při přípravě nové koncepce kariérního vzdělávání v  rámci jím vedeného centra. Brigádní generál Bohuslav Přikryl dále ocenil práci, kterou v rámci končící Akreditační komise vykonali profesor Ing. Zdeněk Vintr, CSc. a docent Ing. Václav Talhofer, CSc. Poděkování převzal také kvestor Ing. Milan Lauber za spolupráci při zajištění akce „Cyber Defence Exchange Event 2016“, která v červnu proběhla na Univerzitě obrany.

Spolupráce s automobilkou TATRA TRUCKS

Den ozbrojených sil ČR

Dne 14. července podepsali představitelé Univerzity obrany a společnosti TATRA TRUCKS smlouvu o  vzájemné spolupráci, která má oběma stranám přinést prospěch v oblasti vývoje i výzkumu a  rovněž zkvalitnit výuku studentů i odbornou způsobilost specialistů. Podepsání smlouvy s automobilkou Tatra je začátkem nové etapy spolupráce s  tradičním výrobcem vojenských vozidel. Smlouvu podepsali rektor Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl, za TATRA TRUCKS pak generální ředitel Martin Bednarz, technický ředitel Radomír Smolka a  obchodní ředitel David Pipal. Univerzita obrany i společnost TATRA TRUCKS si od nové smlouvy slibují zvýšení úrovně vědeckého, výzkumného a vývojového potenciálu a technického rozvoje obou smluvních stran, smlouva má ale také podpořit kvalitní výuku studentů univerzity i přispět k vyšší odbornosti specialistů společnosti TATRA TRUCKS. V  této souvislosti musíme zmínit, že koncem dubna obdobnou smlouvu Univerzita obrany uzavřela i se společností RETIA, předním českým výrobcem radarů a  speciální elektroniky. Univerzita obrany a  TATRA TRUCKS chtějí ve  vzájemně výhodné spolupráci využít svých vědecko-výzkumných i technologických možností a uplatnit je v konkrétních vývojových projektech, ale i v expertní činnosti. Ke společným vědeckým studiím, výzkumu a vývoji v oblasti obranných a bezpečnostních technologií budou specialisté univerzity i společnosti TATRA TRUCKS využívat nejmodernějších pracovních postupů i technických prostředků a  technologií, kterými disponují. To mimo jiné umožní i praktické ověřování výsledků teoretického výzkumu.

Slavnostní nástup jak stálého stavu a  občanských zaměstnanců, tak domácích a  zahraničních vojenských studentů Univerzity obrany v  Kasárnách Šumavská u  příležitosti Dne ozbrojených sil ČR se uskutečnil téměř přesně v  den výročí události, která se stala podnětem k vyhlášení tohoto památného dne. Před 98 lety se na pláních u  města Darney uskutečnila slavnostní přísaha šesti tisíc českých a slovenských legionářů, příslušníků nově vzniklé Československé brigády. Spolu s bojovým praporem Univerzity obrany bylo u této příležitosti před nastoupené jednotky přineseno pět bojových a historických praporů z období 1. a 2. světové války, jejichž prostřednictvím je možné připomenout si bojová vystoupení předchůdců dnešních vojenských studentů. Blíže byl představen prapor 23. střeleckého pluku čs. legií ve Francii. Ten, třebaže byl zformován až těsně po skončení 1. světové války v prosinci 1918 v západofrancouzském městě Cognac, utrpěl vysoké ztráty v létě 1919 v krvavých bojích proti maďarské armádě na jižním a středním Slovensku. Slavnostní nástup se také stal vhodnou příležitostí pro ocenění těch vojáků z povolání i studentů, kteří svou prací přispěli k rozvoji a upevňování dobrého jména nejen Univerzity obrany, ale celé Armády České republiky. Čtyři příslušníci UO převzali Medaile za službu v ozbrojených silách ČR a následně rektor-velitel předal Cenu rektora UO za studentskou tvůrčí činnost v akademickém roce 2015/2016 četaři Jakubu Svobodovi, rotnému Davidu Vaškovi a rotnému Jiřímu Kotkovi za úspěšnou účast v letošních vědeckých konferencích v rámci svých fakult.

8

NEJLEPŠÍ STUDENT

S mečem na rameni Viktor Sliva

Do studia, jehož smyslem bylo připravit se na náročnou roli vojenského pilota, se Ondřej Mach před šesti lety pustil s očekáváním, že nemusí vést k vysněnému cíli. Tato nejistota se však nyní rozplývá ve chvíli, kdy na jeho levém rameni spočívá meč, jenž v ruce třímá rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl.

Novopečený poručík inženýr Mach tak při pasování symbolicky zastupuje více než dvě stovky svých kolegů, kteří letos v  létě úspěšně završili své studium na  Univerzitě obrany. Této cti se mu dostává na základě výborných studijních výsledků. Kariéra pilota se před Ondřejem Machem rozkládala jako letištní ranvej. Za kniplem MiGu-15 totiž působil na tehdy nově vybudované základně v Náměšti nad Oslavou jeho děda a do kokpitu chtěl usednout i jeho táta. To se mu ze zdravotních důvodů nepodařilo, zájem o letectví mu však zůstal a předával jej i svému synovi. „Nevybavuji si, kdy jsem do  letadla usedl poprvé, ale vím, že mi tam jako malému dítěti táta pomáhal,“ vzpomíná poručík Mach na první zkušenost s vojenským letounem. Další kapitolou byla návštěva náměšťského letiště na  základní škole v rámci dnů otevřených dveří. „Jdu

NEJLEPŠÍ STUDENT 9 k

se podívat na  místo, kde budu jednou pracovat,“ říkal tehdy žák Mach a  paní učitelka to brala s  nadhledem. „Ona se tehdy smála, ale já jsem svá slova naplnil,“ ohlíží se za dávnou příhodou čerstvý vojenský pilot. Po  základní škole v  rodné Náměšti a osmiletém gymnáziu v Třebíči se Ondřej Mach v intencích své zamýšlené kariéry připravoval na studium na Univerzitě obrany, jenže jeho vysněný obor se tehdy neotvíral, a  tak nezbylo nic jiného, než zahájit přípravu na  povolání civilního pilota na brněnském VUT. „Tam jsem strávil dva roky, ale vojenské létání mě stále táhlo víc, a to nejen kvůli létání samotnému, ale taky s  ohledem na  sen být vojákem z povolání. V tom jsem viděl smysl a rozhodl jsem se to zkusit,“ popisuje Ondřej okolnosti přestupu na  Univerzitu obrany. V té době již vlastnil soukromou pilotní licenci a  sbíral zkušenosti s  letounem Zlín 142, na kterém pak létal i v rámci školního výcviku. „Létání je jen pro ptáky, my jsme tam nahoře pouze na  návštěvě – proto musíme mít pokoru,“ cituje úspěšný absolvent jednu ze zásad, kte-

ré si osvojil od  svého instruktora. Stejně jako zásadu, že na každý let je nezbytné se zodpovědně připravit a nic nepodcenit. V  teoretické části studia se Ondřej Mach s  oblibou věnoval aerodynamice: „Je to denní chleba pilota, ať chcete, nebo ne, zákony aerodynamiky obejít nelze.“ Své obzory rozšířil při pobytu v rámci programu Erasmus v Polsku, kde pobýval na letecké akademii v Deblině. „Vážím si, že jsem mohl vycestovat a  vidět, jak to probíhá jinde a otevřít si tím obzory. Zajímavé třeba je, že na  této polské letecké akademii mají opačný poměr civilních a vojenských pilotů než u nás a hlavně škola sídlí přímo na základně, což umožňuje větší spojení teorie s praxí.“ Spolu s  jedním ze svých spolužáků odchází Ondřej Mach do  Čáslavi k  213. letce. Ještě předtím ho však čeká první část pokračovacího výcviku v  Pardubicích. „Pokud bych měl přirovnat, v jaké fázi přípravy

vojenského pilota se nyní nacházím, pak bych řekl, že jsem se naučil jezdit na kole bez balančních koleček a  teď začíná jízda na  horské dráze,“ říká usměvavý mladý muž, jehož čeká přestup do stroje L-39 Albatros. To je však budoucnost, byť blízká. Nyní Ondřej Mach prožívá svůj poslední den na  alma mater. Po  pasování z  rukou rektora-velitele nyní předstupuje na  tribuně v  přítomnosti představitelů Ministerstva obrany, Generálního štátbu a Univerzity obrany před mikrofon a řečí čísel i  dojmů shrnuje předchozí léta studia. Hned po víkendu odchází do praxe, ale nebrání se myšlence, že po nějakém čase se na  Univerzitu obrany vrátí, aby zde svým následovníkům předal zkušenosti, které získá ve službě u útvaru.

10

ZÁKLADNÍ PŘÍPRAVA

Nováčků nastoupilo o čtvrtinu více než loni Viktor Sliva

Ve vestibulu vstupní budovy areálu vyškovských kasáren to v první srpnové ráno vypadá jako ve včelím úlu. Na rozdíl od předchozích let se letošní nováčci nastupující k dvouměsíční základní přípravě v rámci studia na Univerzitě obrany neshromažďují v přilehlém kinosále, ale přímo ve vestibulu je instruktoři podle jmen rozdělují do čet.

Členové jedné z  nich se seřazují u  vstupu do  vedlejšího sálu, kde probíhají administrativní úkony. „Připravte si občanky, rozhodnutí o  povolání do  služebního poměru, případně smlouvu o ukončení pracovního poměru,“ znějí instrukce předtím, než se dlouhý had mladých lidí začíná přesouvat dovnitř. Jako jeden z prvních vchází Jan Hampl z Kunčiny, který nastupuje na  Fakultu vojenského leadershipu. „Je to kvůli disciplíně, řádu, který zde panuje, a  taky kvůli jistotě práce,“ odpovídá mladík na otázku, proč se rozhodl pro studium na vojenské

škole. Jasno má také ve  volbě studijního modulu – chce se stát velitelem průzkumných jednotek. Členové další čety zatím ve vestibulu řeší organizační záležitosti. „Má někdo z vás zaparkované auto venku před areálem?“ ptá se instruktor a zvednutou rukou se hlásí šest nastávajících studentů. „Jste všichni ubytovaní?“ Tentokrát se hlásí ti, u jejichž nohou leží nebo na jejichž zádech spočívá zavazadlo s osobními věcmi. Mezitím kolem prochází četa, vracející se z  jídelny, takže muži i dívky se do zástupu řadí nejen se slož-

ZÁKLADNÍ PŘÍPRAVA kou obsahující vyžadované dokumenty, ale také s dlouhou bagetou a plastovou lahví s vodou. Spektrum důvodů, které přivedly nedávné i  dřívější absolventy středních škol na  práh základní přípravy, jež je nezbytná k  zahájení studia na  Univerzitě obrany, je poměrně široké. David Aulický z Loun tuto cestu viděl jako nejlepší z  dostupných možností: „Všechny ostatní školy jsou nudné, není to nic pro mě.“ Podobný pohled na věc má Monika Chmelová, která jako druhou alternativu zvolila policejní akademii a  důvod k  takové volbě shrnuje lakonicky: „Chci být v akci.“ Daniel Bartoš z Mladé Boleslavi chce jako voják pomáhat lidem. Nikola Petříčková, která vystudovala obchodní akademii v  Havlíčkově Brodě, zdůrazňuje skutečnost, že Univerzita obrany je škola, jejíž absolvování dává jistotu zaměstnání. Po  vyřízení administrativních záležitostí, lékařské prohlídce a  vybavení jídlem a pitím odchází první z čet do výstrojního skladu. „Až dostanete maskáče, nechte je na  sobě a  pak si je tady v  klidu složíte zpátky do  tašky a  ještě se převlečete zpátky do  civilu. Ať si ho naposledy užijete,“ dává instruktor pokyny předtím, než se první čtveřice vydá vyzvednout jednotlivé součásti výstroje. Maskáčové tašky se postupně plní vším, co vojáci budou v následujících měsících potřebovat. Uplynuly pouhé tři hodiny a více než třísetčlenný had nováčků s  nástupními doklady se blíží ke  konci. Jako jeden z  posledních přichází na  řadu Martin Šoupal. „Vždycky jsem chtěl být vojákem, bude to pro mě čest,“ říká absolvent gymnázia v Havlíčkově Brodě, který na  Fakultě vojenských technologií bude usilovat o  některý ze studijních modulů spjatých s leteckou technikou. Během pondělního rána tak svou kariéru profesionálního vojáka zahájilo na Univerzitě obrany 353 nových příslušníků armády. Z toho 180 v rámci Fakulty vojenského leadershipu, 143 hodlá studovat na Fakultě vojenských technologií a 30 bude po skončení přípravy směřovat do Hradce Králové na Fakultu vojenského zdravotnictví.

11

12

NÁVŠTĚVA

Má role není velet, ale vyjednávat, uvedl generál Pavel v diskusi se studenty Univerzity obrany Dr. Vladimír Šidla Foto: Viktor Sliva

Předseda Vojenského výboru NATO armádní generál Petr Pavel v rámci svého pobytu v České republice absolvoval v úterý 21. června dopoledne spolu s členy svého týmu dva workshopy na půdě Univerzity obrany. O bezpečnostních otázkách nejprve diskutoval se studenty vojenského akreditovaného studia a následně pak s posluchači kurzu pro vyšší důstojníky a pracovníky Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií.

„Není důležité jen navyšování výdajů na resort obrany, ale i to, jakým způsobem se navýšení prostředků promítne do rozvoje schopností států NATO“ V první části svého pobytu v České republice se armádní generál Petr Pavel setkal v Praze s náměstkem ministra obrany Jakubem Landovským a  velením Armády ČR. Poté vystoupil na Univerzitě Karlově s  přednáškou na  téma „Budoucnost NATO“. Druhý den pak předsedu Vojenského výboru NATO a členy jeho kanceláře čekala návštěva Brna, kde byli nejprve přijati hejtmanem

Jihomoravského kraje Michalem Haškem. Na Univerzitě obrany generála Petra Pavla a  jeho delegaci přivítal v  zastoupení rektora-velitele prorektor pro vnitřní řízení plukovník gšt. Miloslav Bauer, který vzácného hosta doprovázel po celou dobu jeho pobytu. Význam události podtrhuje skutečnost, že se jednalo o  první návštěvu předsedy Vojen-

NÁVŠTĚVA ského výboru NATO v historii Univerzity obrany. Generála Pavla doprovázel jeho vojenský asistent a  ředitel kanceláře brigádní generál Radek Hasala a  další členové kanceláře, zastupující vybrané členské země. Na  úvod brněnských workshopů upřesnil generál Pavel náplň činnosti předsedy Vojenského výboru NATO, jímž je především vyjednávání společného stanoviska všech 28 členů aliance. Následně se pak věnoval současným bezpečnostním výzvám, především pak migrační krizi a  Rusku. „Jinak se na  nebezpečí ze strany Ruska dívají Estonci, když za  hranicemi mají jejich vojenské jednotky a od rána do večera poslouchají tamní zpravodajství a  jinak to vidí třeba státy jižní a západní Evropy, které akcentují zejména problémy spojené s  migrační krizí,“ uvedl předseda Vojenského výboru Aliance v  odpovědi na  jeden z  dotazů v  rámci diskuse příklad tématu, na němž se členské země zcela neshodují, a v jehož rámci je třeba hledat společné stanovisko. Další dotaz se týkal výše výdajů na  obranu, které v  řadě zemí, Českou republiku nevyjímaje, nedosahují požadovaných dvou procent. V  této souvislosti generál Pavel připomněl méně známý 3. článek severoatlantické smlouvy,

podle nějž se členské země zavazují udržovat svou schopnost odolat útoku. „Není důležité jen navyšování výdajů na  resort obrany, ale i  to, jakým způsobem se navýšení prostředků promítne do  rozvoje schopností států NATO,“ zdůraznil. Ke slovu se dostali i členové týmu generála Pavla. Plukovník Jasper de Quincy Adams z Velké Británie například v souvislosti s tehdy se blížícím referendem o brexitu odpovídal na otázku, zda být či nebýt v Evropské unii.

13 k

ANGLIČTINA Fighting in built up areas I. Match the words (nouns- n; verbs-v) with correct definitions:



1. Obstacle (n)

a) a trained marksman who shoots at people from a hidden place

2. Formation (n)

b) a small building, usually made of wood, in which you store things

3. Skirt Around (v)

c) to destroy something with explosives

4. Spot (v)

d) to go around the edge of a place or thing

5. Barbed Wire (v)

e) an examination or survey of ground or a specific location, in order to plan an operation or a task

6. Reconnaissance (n)

f) wire with sharp spikes attached to it

7. Take Cover (v)

g) to catch sight of

8. Shed (n)

h) an arrangement of aircraft, ships, troops, or vehicles for movement or tactical purposes

9. Blow Up (v)

i) to hide or to seek protection from enemy fire

10. Sniper (n)

j) natural or man-made feature, which hinders or obstructs the movement of a person or vehicle

II. Use the words from the box to fill in the gaps in the text below. barbed wire, skirt around,



blow up, snipers,

formation, spotted,

obstacles,

reconnaissance,

sheds,

take cover

Moving in villages is somewhat different to moving in the field and even if the area is reported to be clear of enemy forces, it is not unusual for ___1___ or small groups of enemy forces to have not been ___2___ and now be operating in the area behind your front lines. Movement through villages will also take much longer than over open ground or even woods. Simple incidents such as contact with a lone enemy can soon change a five minute march into a time consuming house-clearing operation taking hours. Therefore, if you have to plan FIBUA operations, take care that your men have enough time to reach their positions. To reduce danger it is always useful to move in a ___3___ which allows you to react quickly to unexpected attacks. This can be done in a single file formation with one assault team in front, followed by the platoon commander and his radio operator, then the demolition and pyrotechnic section, followed by the second assault team and with the support elements closing up the rear. Movement should be done using the cover of gardens and other areas which provide some kind of protection against enemy ___4___ and fire. Typically, the streets will be wide and open but to the rear of the buildings gardens with trees, hedges, ___5___ and garages may provide cover for the advancing force. You should move unseen but quickly, without taking long breaks, and avoiding crossing or moving along wide roads, over large squares or across other open ground. But the enemy will have been busy, and you will find ___6___ such as ___7___, barriers and mines in your way, all of which you will have to ___8___ or clear. Be aware that these obstacles will usually be observed by alert enemy soldiers. When forced to stop by an obstacle, immediately ___9___ and report to your platoon leader who will decide if you have to clear the barrier yourself, outflank it, or call in the engineers to ___ 10___it ___.



III. Decide whether the following statements are true (T) or false (F) according to what is written in the text: 1. Movement through build-up areas will take as much time as over open ground. 2. Movement in a suitable formation slows down soldiers’ reactions to unforeseen attacks. 3. Soldiers should move unobserved and as slow as possible. 4. Obstacles are usually watched by the enemy. 5. When soldiers come across an obstacle, they are supposed to take cover and call the main headquarters. Key: Part I: 1j, 2h, 3d, 4g, 5f, 6e, 7i, 8b, 9c, 10a Part II 1. snipers, 2. spotted, 3. formation, 4. reconnaissance, 5. sheds, 6. obstacles, 7. barbed wire, 8. skirt around, 9. take cover, 10. blow up. Part III 1.F, 2.F, 3.F, 4.T, 5. F Připravilo oddělení AJ, CJV

ERASMUS

15 k

Erasmus v Southamptnu Ing. Šárka Salajková

Díky programu Erasmus jsem mohla být pět měsíců na Univerzitě v Southamptonu, krásném městě na jihu Anglie. Ubytování jsem našla poměrně rychle na Spare Room, nájem byl na naše poměry hodně drahý. Druhá největší položka v mém rozpočtu bylo jídlo. Příjemná je velká nabídka různých polotovarů a předpřipravených jídel, které stačí jenom ohřát v mikrovlnné nebo klasické troubě. V  universitním kampusu se dá najít v  podstatě všechno. Od  obchodu s  potravinami, různými psacími potřebami,

sešity a  dalšími věcmi, přes jakousi jídelnu, Starbucks, pizerii, bar i  hospodu až po poštu a sportovní centrum, ve kterém je i  bazén. Ve  čtvrtek bývá pro Ph.D. studenty v baru The Bridge Coffe & Cake zdarma, což je káva nebo čaj 13.6. 666+666+666 (s mlékem) a většinou donut dle aktuFinal report +6+6+6 = ální nabídky. Šárka Salaková 2016 Hned první den jsem samozřejmě měla schůzku se svým novým školitelem. On mě poté představil ostatním I worked with graphene oxide …. členům své výzkumné skupiny. Je… so, I cried. nom mimochodem, ani jeden člen jeho týmu, včetně školitele samotného, není původem z  Anglie. Na  začátku svého působení na universitě jsem musela vyplnit různé bezpečnostní formuláře, se kterými mi pomohly vstřícné úřednice …. but it did not work …. ve  škole nebo kdokoli v  mojí skupině, a zařídit si studentskou kartu. I attempted to solve the problem … so, I cried. Samotná práce v laboratoři byla pro …. mě velkou příležitostí pro získání nových znalostí a  praktických zkušeností v  oblasti výzkumu nanočástic. Ve  své disertační práci se věnuji organické syntéze, konkrétně přípravě povrchově …. But it did not work …. aktivních látek, které by měly být použité k úpravě povrchu zlatých nanočásAfter that, I started working with … and I had to make AuNPs by tic, resp. zlatých nanotyček. Díky této … so, I cried. gold nanoparticles ... Brust metod ….. stáži se mi naskytla jedinečná příleži… so … tost organizace, plánování a  následná I prepared some compound - ligand Gold salt realizace vlastního miniprojektu, který …. + ligand zahrnoval jak přípravu povrchově aktivní sloučeniny - ligandu, tak i následnou …. but it did not work …. přípravu nanočástic, které jsem funcionalizovala mnou připraveným ligan…. but I did not have enough time …. No, I´m just I also had to make silver dem. Následně by měla být testována kidding …I nanoparticles with my ligand …. konkrétní biologická aktivita některých took some mnou připravených nanočástic. Dále more jsem také měla možnost podílet se doughnut … na projektu týkajícího se oxidu grafenu a jeho následné aplikace, na který jsem … so, I cried. kolalentně imobilozovala DNA, včetně následné purifikace a  případně řešení nastalých problémů. I spent a lot of time in the lab ... Na stáži jsem nezískala jenom znalosti a zkušenosti v rámci práce v laboratoři, resp. v  jiné výzkumné skupině, ale stáž mě také obohatila o nové životní zkušenosti. V neposlední řadě a určitě neméně zanedbatelné bylo získávání nových přátel, kteří mi nejen ochotně pomáhali zvyknout si na nové prostředí, ale zažila jsem s nimi nezapomenutelné …. but I met amazing people there …. zážitky.

16

ERASMUS

Jak se dělá věda ve světě Mgr. Martin Andrš V rámci programu Erasmus+ jsem měl možnost strávit 4 měsíce ve výzkumném centru Dánské společnosti pro výzkum rakoviny (Danish cancer society) v Kodani. Kodaň je krásné město s  mnoha muzey, parky a cyklisty. Kodaň je pro cyklisty skvěle zařízena a můžu říct, že tu kolo používá téměř každý, a to po celý rok. Strávil jsem v Kodani zimu a kus jara. Počasí nakonec nebylo tak hrozné, byla sice zima, způsobená větrem a  asi i  vyšší vlhkostí od  moře, ale žádné extrémy. Největším problémem v Kodani je s ubytováním. Studentů je hodně a míst je málo. Koleje jsou drahé nebo daleko a často je na ně dlouhá čekací lhůta (i  více než rok). Najít nějaký byt je také obtížné, zájemců je opravdu hodně a je nutné dávat pozor na podvodníky, kterými se facebook jen hemží. Nakonec se mi podařilo najít pokoj na nějaké z realitních stránek, které jsou ovšem pla-

cené a inzeráty bývají v dánštině. Výhodou je, když máte v Kodani nějaké známé nebo znáte někoho, kdo už tam byl. Lidé ve městě jsou velmi milí, pozitivní, se vším pomůžou a každý, opravdu každý umí perfektně anglicky. I na našem institutu byla jako úřední jazyk angličtina, takže v komunikaci nebyla žádná překážka.

Naše laboratoř byla velmi mezinárodní, byli zde lidé od  Mexika až po  Japonsko, vedoucí laboratoře byl navíc Čech. Z práce jsem měl celkem obavy, protože jsem měl dělat molekulární biologii a jako převážně chemik jsem nikdy nepřišel do styku s  ničím podobným. Ale na  začátku si mě vzaly laborantky a  vše mi vysvětlily, dostal jsem nějaké buňky na  trénování a za pár týdnů jsem již pracoval na svém projektu. Výzkum to byl nesmírně zajímavý, v  laboratoři jsem býval 10, někdy i více hodin, které ale opravdu rychle utíkaly. Všichni v laboratoři byli velmi ochotní a se vším pomohli, naučil jsem se mnoho nových metod a  prohloubil své znalosti. Ve výukovém centru Kodaňské Univerzity se často pořádaly různé přednášky, kde prezentovaly své výzkumy světové kapacity. Na  konci stáže jsem své výsledky prezentoval před celou pracovní skupinou. Celkově vzato jsem moc rád za tuto stáž, mnoho jsem se naučil, poznal nové město a viděl, jak se dělá věda ve světě.

Kdo, co a komu řekl

aneb Kterak je šakalí přístup zastoupen ve zvířecí říši doc. Ing. Zdeněk Flasar, CSc. Ilustrace: leporelo.info „Jak může říci takovou hloupost! Vždyť tomu vůbec nerozumí!“ rozhořčoval se na společném obědě se svými podřízenými šakal, hierarchicky třetí nejmocnější zvíře ve lvím království. Narážel na výroky jednoho z tygrů, hned po lvu druhých nejmocnějších, na  sněmu vládnoucích zvířat, který projednával řád veškerého zvířecího poddanstva. Na  onom sněmu šakal mlčel, krčil se v  koutku sněmovní místnosti a  nenašel odvahu rozporovat výroky tygra. O čem to může svědčit? Šakal je zbabělý a servilní, na oficiálním lvím sněmu nedokáže najít odvahu štěknout buďto žádný názor, maximálně potom názor korespondující s názory nadřízených zvířat. Zato v  prostředí, ve  kterém je právě on tím prvním zvířetem, mezi liškami, zajíci, želvami a žížalami, tam má konečně prostor pro svůj štěk. Takového šakala by se měli tygři i  lev obávat. Je úskočný, zákeřný, pomlouvačný, kdykoli připravený zezadu kousnout. Ale nechce být při tom kousání viděn; rychle kousne a zmizí ve zvířecím davu. Nebo? Šakal možná někdy před zvířecí vrchností našel odvahu štěknout svůj názor,

ale byl buďto lvem, nebo tygry přetáhnut mocným drápem. Co si to, šakale, dovoluješ? Ty nevíš, že tvůj štěk nemůže být lepší než řvaní tygrů, nedej Bože než samotného lva? A tak šakal o svoji přes čelisti těžce vytlačenou odvahu rychle přišel. Ještě upadnu v nemilost a budu na třetím hierarchickém postu zvířecí říše vytěsněn ambiciózním vlkem. To raději budu štěkat ta svá šakalí moudra liškám, zajícům, želvám a  žížalám. A  aby tomu nebylo dost, uplatňuje k oněm liškám, zajícům, želvám

a žížalám stejný přístup, jakého se mu dostává od  tygrů a  od  lva. Když štěkám já, šakal, ty, liško, štěkat nesmíš, ty, zajíci, jen stříhej ušima, ty, želvo, se stáhni do krunýře a ty, žížalo, si dej bacha na kosa. Ať již byl šakal zbabělý od samotného počátku jeho možnosti nějak ovlivňovat řád zvířecího království, nebo až po udělení lekce drápem tygra nebo lva, neměla by šakalí povaha ve  zvířecím království nalézt většinovou podporu. A  jestli ji již má, Bůh s námi!

PUBLIKACE

17 k

Nová kniha o zbraních pochází z Katedry zbraní a munice Univerzity obrany prof. Ing. Lubomír Popelínský, DrSc.

Tuto novou knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze. Její název – „Můj život mezi zbraněmi“ – naznačuje, že je to v podstatě autobiografie postihující moje životní osudy spojené se zbraněmi, na nichž jsem pracoval nebo i jinak se s nimi během své životní dráhy setkával – jak během své služby v armádě jako pedagog na vojenské vysoké škole, tak i během svého patnáctiletého působení ve výzkumném ústavu, kde jsem na řešení problematiky automatických zbraní jako konstruktér pracoval.

Po  úvodních kapitolách končících přesunem z Vojenské inženýrské akademie v Praze (kde jsem studoval 1. ročník na strojní fakultě ČVUT) do Brna na nově vzniklou Vojenskou technickou akademii a po ukončení studia jsem na této vysoké škole byl přijat od  počátku března 1955 jako učitel malorážových automatických zbraní. Po čtyřech letech – v únoru 1959 – jsem byl vyslán ve skupině čtrnácti expertů do Káhiry v Egyptě, kde jsme zakládali vysokou vojenskou technickou školu Military Technical College – podobnou naší brněnské VTA. Po  prvním jednosemestrovém pobytu jsem pak byl v Egyptě jako učitel ještě dvakrát (nejprve 2 semestry a pak 4 semestry) do února roku 1967. Rok 1968 byl pro mne svými důsledky vstupu vojsk Varšavské smlouvy do  naší vlasti v  určitém směru osudový. Protože jsem podepsal protest proti tomuto vstupu vojsk, musel jsem čs. armádu po několika letech opustit a přešel jsem do Výzkumného a vývojového ústavu Závodů všeobecného strojírenství jako konstruktér zbraní. Tam jsem nastoupil 1. července 1976. I když dosavadní můj život již delší dobu probíhal poznamenaný přítomností zbraní, od  tohoto data došlo k  výrazné kvalitativní změně. Dosud jsem se zbraněmi zabýval především ve svých přednáškách ve  výuce studentů. Tvůrčí činnost byla zaměřena pouze na řešení některých výzkumných úkolů katedry. Od  uvedeného data však byla celá pracovní doba v ústavu zaměřena na řešení zbraní – tedy na jejich konstruování – zpočátku na výzkumné úkoly např. „Nové systémy automatických středorážových zbraní“ a  „Optimalizace řešení organické výzbroje BVP“. Ale pak jsem se dočkal i  vývojového úkolu. Bylo mi svěřeno vyřešení nové, tzv. vložné zbraně. Ta byla určena pro výcvik tankistů ve střelbě. Střelba z tankového kanónu

tankovou municí (tzv. plnou ráží) je příliš drahá (cena jedné rány z tankového kanónu bývá více než 1000 Kč). Cílem tohoto vývoje bylo vytvořit zbraň, která plnohodnotně z  hlediska výcviku nahradí střelbu z  kanónu, ale vytvořená zbraň i  střelba z ní bude levná. Takovou zbraní byla vložná zbraň ráže 14.5 mm. Po  kapitolách zaměřených na  moje zahraniční cesty je poslední, nejrozsáhlejší část knížky věnována kompletu PLAMEN, který byl vyvíjen jako výzbroj nového českého lehkého bitevního letounu Aero L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft). I když jsem byl v té době již zpátky ve  Vojenské akademii, podílel jsem se na vývoji tohoto kompletu v řešení dílčích úkolů – např. při zpracování „Takticko-technických požadavků na  vývoj kompletu PLAMEN“. V  dalším bylo podnikem Prototypa-ZM s.r.o. Brno na  Katedře zbraňových systémů Vojenské akademie vyžádáno zpracování výzkumné zprávy s názvem „Výpočet funkčního mechanismu a  teplotního režimu pro automatickou zbraň se sdruženými hlavněmi“. Tato zpráva byla vypracována v  období od  1. července do  15. října 1994. Jejími autory byli učitelé výše uvedené katedry: prof. Ing. Lubomír Popelínský, DrSc. (řešení pohonu mechanismu kanónu včetně řešení teplotního režimu), prof. Ing. Jiří Balla, CSc. (řešení kinematiky včetně stanovení převodů, redukované hmotnosti a její derivace), pplk. Ing. Zdeněk Fišera (zpracování výpočtů vnitřní balistiky pro náboje 23x115mm a 20x102 mm). Na  konečném projektu se podílel kolega prof. Ing. Miloslav Fišer, CSc., který zpracoval svazek č. 8 tohoto konečného projektu (tento kolega bohužel již není mezi námi). Celkově se kniha problematice výzbroje letounu ALCA věnuje v osmi závěrečných kapitolách.

18

STČ

Vztah laboratorních a klinických známek prozánětlivé systémové odpovědi po kardiochirurgických výkonech rtn. Bc. Jiří Kotek vítězná práce vědecké konference studentské tvůrčí činnosti na Fakultě vojenského zdravotnictví školitelem byl kpt. MUDr. Jan Štětina

Úvod Systémová prozánětlivá odpověď organismu (SIRS) je do určité míry fyziologickou a žádoucí reakcí organismu na zátěž, která je charakteristická zvýšeným vyplavováním prozánětlivých mediátorů jakými jsou cytokiny (IL-1,6, TNF alfa,…), C reaktivní protein, prokalcitonin a  další. Bývá přítomna jako reakce na různé patologické stavy např. trauma, popáleniny, hypoxie, infekce. Během tohoto stavu dochází v organismu ke změnám klinických projevů, nejvíce v oblasti kardiorespirační soustavy (oxygenační funkce plic, vasodilatační syndrom, zvýšení tělesné teploty). U kardiochirurgických pacientů je detekce tohoto stavu důležitá zejména proto, že se jedná o  pacienty starší, s  přidruženými komorbiditami a po těžkém operačním zákroku. V  roce 1992 se na  Definition conference on sepsis ustanovila kritéria pro diagnostiku SIRS. U pacienta musejí být přítomny alespoň dvě ze čtyř následujících kritérií: • tělesná teplota nad 38°C či pod 36°C • tepová frekvence nad 90 tepů za minutu • dechová frekvence nad 20 dechů za minutu, či parciální tlak CO2 menší než 32mmHg • hladina leukocytů pod 4 či nad 12*109 na litr krve Tato kritéria byla v roce 2001 sice někde nahrazena konceptem PIRO, ale ani

tak se mnoho nezměnilo a je stále nevyhovující pro použití například právě v kardiochirurgii. Cíl práce Cílem probíhající prospektivní observační studie je nalézt souvislost a korelaci mezi rozvojem a  časnou detekcí SIRS v  klinických a  laboratorních hodnotách. Nejedná se nám však o hodnoty, u kterých je vyšetření náročné a nákladné, z  tohoto důvodu také v  široké praxi nepoužitelné, i když u nich často známe přesné časové posloupnosti jejich hladin, na  které se dá spolehnout. Snažíme se nalézt korelaci mezi známkami, které jsou odebírány a  vyšetřovány na  standartním oddělení kardiochirurgické JIP pooperačně u každého pacienta tak, aby byla diagnostika dostupná pro všechny. V  první části jsme se zaměřili zejména na zjištění vlivu časových faktorů na vybrané hodnoty. Metodika Studie probíhá po  schválení etickou komisí FNHK, č.j. 201604S02P, od  pacientů nebyl vyžadován informovaný souhlas. Do  studie bylo zařazeno 18 plnoletých pacientů podstupujících kardiochirurgickou operaci s  použitím mimotělního oběhu. Výsledky byly vyhodnoceny s  použitím deskriptivní statistiky a  korelační analýzy.

STČ

19 k

Aktivní politika zaměstnanosti v České republice

Výsledky Průměrný věk ve  sledovaném souboru je 63 let, z  nichž devět je do  a  devět nad 65 let. Průměrná délka operace byla 225.8 +/- 15.5 min., délka aortálního klampu byla 63.3 +/- 9.5 min., délka mimotělního oběhu byla 86.3 +/- 11.1 min. SIRS se rozvinul u  sedmi pacientů do šesti hodin po operaci, u pěti v prvním pooperačním dni a u tří až druhý pooperační den. U třech pacientů se SIRS nerozvinul vůbec. V prvním vyhodnocování výsledků jsme srovnávali vybrané klinické hodnoty (tělesná teplota, dávka noradrenalinu, hladina leukocytů, Horowitzův index) v  jednotlivých měřených časech. V těchto výsledcích jsme našli statisticky signifikantní rozdíl se vstupní hodnotou pouze u  hodnot tělesné teploty po  šesti hodinách od operace, a u hodnot Horowitzova indexu v  prvním a  druhém pooperačním dni. Tyto hodnoty, měřené po šesti hodinách od  operace, spolu s  hladinou laktátu v  arteriální krvi jsme dále porovnávali korelační analýzou s časovými faktory (délka operace, klampu aorty, mimotělního oběhu), zde jsme objevili středně silnou korelaci pouze u  hladiny laktátu v  porovnání s  délkou aortálního klampu a mimotělního oběhu. Závěr Mezi základními sledovanými parametry (délka operace, aortálního klampu, mimotělního oběhu, dávka noradrenalinu, tělesná teplota, Horowitzův index, celkové lekocyty) nebyl doposud nalezen vztah korelace, mezi hodnotami laktatémie byla objevena středně silná korelace. Je však potřeba zvětšit soubor pacientů, aby bylo dosaženo validních výsledků. Diskuze Otázkou k diskuzi je, zda vůbec existují nějaké předcházející projevy SIRS, které by se daly zachytit, zda existují laboratorní známky těžkého SIRS, které by se daly v běžném provozu využít. Dalším bodem k zamyšlení je, zda má smysl v klinické praxi používat parametry jako jsou C reaktivní protein, prokalcitonin, transferin, fibrinogen, albumin a prealbumin, CD znaky a  cytokiny. Pro nás také zůstává otazníkem, zda námi vybrané parametry a klinická vyšetření jsou vybrána správně a  přinesou kýžené výsledky. Na  základě některých publikovaných studií se budeme chtít zaměřit na další hodnoty a zjistit vztah rozvoje SIRS k diabetes mellitus.

Petra Závodská třetí místo v sekci Logistika a ekonomika obrany na vědecké konferenci studentské tvůrčí činnosti na Fakultě vojenského leadershipu

Mimo teoretické vymezení nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti jsem se ve  své práci zabývala nejprve analýzou finančních prostředků na politiku zaměstnanosti a  zde jsem narazila na  „český paradox“, který začal v  roce 2008 a  vygradoval v roce 2012. Podstata paradoxu spočívá v tom, že aktivní politika zaměstnanosti má mít proticyklický charakter, tedy dochází-li k růstu nezaměstnanosti, mělo by docházet také k  růstu finančních prostředků v  rámci aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) a  také k  nárůstu pracovníků, kteří se v dané oblasti budou podílet. V  České republice tomu však bylo přesně naopak a  k  navýšení došlo jen na straně pasivní politiky zaměstnanosti (PPZ). Zlepšení situace a postupný růst prostředků přišel až v roce 2012 a na konci sledovaného období došlo i  k  převýšení aktivní politiky zaměstnanosti nad PPZ. Důvodem tohoto navýšení je spuštění nových pěti nástrojů APZ od  konce roku 2011. V  roce 2012 bylo vynaloženo přibližně 2,45 mld. Kč a v roce 2015 již 9,66 mld. Kč.

Další součástí práce bylo hodnocení tří nejčastěji využívaných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, což jsou rekvalifikace, společensky účelná pracovní místa a veřejně prospěšné práce. SÚPM a VPP zaznamenávají razantní navýšení po  roce 2012 oproti rekvalifikacím. Právě tvorba pracovních míst ve  veřejném i  soukromém sektoru napomáhá nejvíce uchazečům najít své uplatnění. Rekvalifikace jsou stále velmi využívané, nicméně není možné se rekvalifikovat na všechny existující profese, a proto dochází z určité přesycenosti na trhu práce v oborech, které rekvalifikace nabízejí. Poslední zajímavostí bylo představení pěti nových nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, které byly spuštěny v  roce 2011 v pilotním režimu ve formě projektů. Jednalo se o Komplexní poradenský program, Praxe pro mladé do 30 let, Vzdělávej se a  dál podnikej, Spolupráce s  obcí a  Návrat. Vesměs se jedná o  nadstavby pro již existující nástroje, avšak projekt Návrat přináší novinku v přístupu k lidem, kteří setrvávají v  evidenci Úřadu práce a pracují na černo.

20

STČ

Optimalizace zavádění materiálu do AČR

čet. Jakub Svoboda vítězná práce v první sekci vědecké konference studentské tvůrčí činnosti Fakulty vojenského leadershipu s názvem Logistika a ekonomika obrany vedoucí práce pplk. Ing. Tomáš Binar, Ph.D.

Ve své práci jsem měl za úkol pomocí obecných empirických metod provést analýzu procesů spojených se zaváděním materiálu do  AČR, případně navrhnout změny. V  průběhu analýz jsem objevil možné slabiny. Příkladem může být zjištění, že při specifikacích nového materiálu neprobíhá žádné formální zjišťování požadavků vojáků na materiál. Jedná se v  podstatě o  to, že vojáci, kteří s  materiálem budou pracovat, nemají možnost přímo se vyjádřit k  tomu, jaké vlastnosti by materiál měl mít. V návaznosti na toto zjištění jsem popsal čtyřfázový návrh, který by vojákům umožnil sdělit své požadavky. Návrh v první fázi spočívá ve sběru dat formou dotazníků od  všech druhů vojsk.

Ve druhé fázi dochází ke zpracování dat pomocí statistických metod. Výsledkem třetí fáze je několik návrhů, přímo vycházejících z požadavků vojáků. A ve čtvrté fázi dochází k  výběru konečné varianty. Funkčnost návrhu byla ověřena v  praxi experimentem. Předložil jsem dotazníky příslušníkům 43. výsadkového praporu v  Chrudimi s  cílem navrhnout nové rozložení kapes u  Stejnokroje 95. Vojáci předložili mnoho zajímavých návrhů, které dále prošly výše popsaným postupem, a  výsledkem byl zcela nový návrh rozložení kapes, který můžete vidět na obrázku níže. Závěrem práce tedy bylo podložení použitelnosti návrhu v praxi.

Současné rozložení kapes Stejnokroje 95

Návrh změn na základě požadavků vojáků

STČ

21 k

Analýza problematiky vystřelovacích sedadel

rtn. David Vašek vítězná práce ve druhé sekci vědecké konference studentské tvůrčí činnosti Fakulty vojenských technologií s názvem Letecká technika, technika PVO a její použití vedoucí práce doc. Ing.  Miroslav Janošek, CSc.

Ve své práci jsem se zaměřil na nouzové opuštění letounu pomocí vystřelovacího sedadla. V první části práce jsem se zabýval historií vývoje prostředků nouzového opuštění a důvody použití vystřelovacích sedadel. Ze vzorců popisujících základní aerodynamiku jsem odvodil trajektorii těžiště pilota během nouzového opuštění letounu bez použití vystřelovacího sedadla a  velikost aerodynamické síly, která na něj působí. Z těchto vzorců plyne, že už při rychlosti převyšující 400 km.h-1 hrozí posádce letounu vážné zranění způsobené nárazem o ocasní plochy letounu. Dále jsem se zabýval dělením vystřelovacích sedadel z  hlediska ochrany pilota proti účinkům kinematického tlaku a  podpory základních životních funkcí. Sedadla lze dělit na  otevřená, uzavřená a oddělitelné kabiny. U každého z těchto vysoce sofistikovaných systémů se naskýtá celá řada možných konstrukčních řešení, která jsou navržena na  míru pro použití v daném letadle. Vystřelovací sedadla používaná v  bombardérech, nadzvukových a  podzvukových letounech nebo vrtulnících se od sebe liší zejména ve směru katapultáže a způsobech ochrany pilota. Nejdůležitější a zároveň nejobsáhlejší část mojí práce se zaměřuje na  výpočet trajektorie vystřelovacího sedadla během nouzového opuštění letounu. Pro výpočet bylo zvoleno vystřelovací sedadlo, které

trajektorie těžiště pilota bez použití VS

svými parametry odpovídá sedadlu použitému v  jednomístném lehkém víceúčelovém letounu. Po definování fyzikálních vlastností vystřelovacího sedadla musela být detailně popsána reálná sekvence katapultáže, která byla pro potřeby výpočtu zjednodušena a  rozdělena do  jednotlivých fází. Pro uvedené fáze byl následně sestaven rozbor silových a momentových podmínek rovnováhy, z kterého byly následně sestaveny pohybové rovnice. Algoritmus výpočtu je řešen pomocí Eulerovy metody numerické integrace obyčejných diferenciálních rovnic. Navržený výpočtový algoritmus umožňuje sledovat nejen průběh trajektorie vystřelovacího sedadla a jeho polohových úhlů, ale také průběh jeho rychlosti, klopivého momentu a dalších parametrů, které jsou nezbytné k návrhu a ověření vlastností vystřelovacího sedadla. Na celém projektu se kromě vedoucího vědecké tvůrčí činnosti doc. Ing. Miroslava Janoška, CSc. podílí také Ing. Jozef Poláček, PhD., se kterým jsem konzultoval zejména postup při tvorbě silových a momentových podmínek vystřelovacího sedadla během katapultáže a který mi poskytl cenné rady při odladění výpočetního algoritmu. Spolupracuji také s firmou Aero Vodochody, která mi poskytla fyzikální charakteristiky sedadla a  mnoho dalších materiálů, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout.

22

PŘEDNÁŠKA

Studenti Univerzity obrany besedovali Pavel Pazdera

Čtením fejetonu o armádě zahájil na konci června známý český spisovatel Pavel Kohout odpolední besedu se studenty Univerzity obrany v příjemném prostředí univerzitního klubu.

Prozaik, básník a dramatik Pavel Kohout se tak zařadil k  významným osobnostem, které navštívily Univerzitu obrany a vystoupily před studenty, a tím přispěly k edukaci a kultivaci budoucích důstojníků české armády. Z  fejetonu, který napsal Pavel Kohout v roce 2009 pro deník Mladá fronta DNES, se studenti dozvěděli o jeho působení v  armádě. Odveden do  armády byl až v 24 letech. Během základní vojenské služby, kterou absolvoval v první polovině padesátých let v  Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, byl vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Vedle psaní básní začal i s dramatickou tvorbou. Když jeho divadelní hru o poměrech v armádě Zářijové noci zhlédl tehdejší ministr národní obrany generál Alexej Čepička, okamžitě její uvádění zakázal, neboť podle něj představovala velkou urážku Československé lidové armády. Její autor a režisér byli přísně pokáráni. V  roce 1954 byl Pavel Kohout povýšen na  poručíka, koncem 60. let získal na cvičení hodnost kapitána v záloze. Počátkem 70. let byl degradován na vojína. Na jaře 1990 byl povýšen na plukovníka, ale sám požádal o  změnu a  navrácení hodnosti kapitána. Pavel Kohout byl a je obdivován, čten, respektován, kritizován i  nesnášen. Prošel složitým osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění, až po  účast na  „Pražském jaru“ a  nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy k  nejvýraznějším aktérům dění. A  mezi vším tím konáním a  angažovaností psal a psal. O  své mladické víře v  komunismus

hovořil i před studenty Univerzity obrany. „Proč po druhé světové válce lidé v Československu volili komunistickou stranu a  sociální demokracii a  stávali se komunisty?“ položil řečnickou otázku. Pak sdělil důvody. Jako první vidí velkou hospodářskou krizi v roce 1929, jako druhý osudný rok 1938: „Stojím, desetiletý, v říjnu 1938 vedle svého otce na  Vítězném náměstí v Praze před budovou generálního štábu a  kolem mne pláčou tisíce mužů. To se ti, kteří ještě včera skandovali před parlamentem zoufalé přání daňových poplatníků Československé republiky – ‚Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!‘ – právě dozvěděli, že jim jejich prezident a vláda na nátlak nejvěrnějších spojenců zakazují bránit se proti Hitlerově agresi.“ Jako třetí důvod P. Kohout uvádí osvobození Prahy Rudou armádou. Na  svou hru Zářijové noci Pavel Kohout nahlíží jako na zlom, jímž začal jeho konflikt s „rodnou stranou“. Díky lehkému uvolnění poměrů v oblasti kultury po roce 1956 byla hra zfilmována a  režie tohoto ztvárnění se ujal Vojtěch Jasný. V  roce 1957 tak vznikl pozoruhodný film, který se pokusil o nový pohled na československou armádu padesátých let. Ve filmu rezonoval názor, že by vojáci neměli jen nehnutě bránit státní hranice a socialismus, ale že důležitý je i  lidský rozměr jejich služby. Na  I. festivalu československého filmu v Banské Bystrici byl však tento snímek podroben kritice a  následně stažen z  distribuce. Krátce z  obsahu filmu: Na  vojenském cvičení se jeden z  mladých důstojníků ocitne v konfliktu se svým nadřízeným, když při bojové pohotovosti tajně opustí kasárna, aby navštívil svou ženu v porodnici. Nadřízený žádá velitele jednotky o  jeho přísné potrestání, avšak

PŘEDNÁŠKA

23 k

se spisovatelem Pavlem Kohoutem otcovsky moudrý důstojník celou situaci pochopí a  nakonec vydává rozhodnutí o jeho nepotrestání. Film je dodnes zajímavý také tím, že se zde objevují známí herci jako Zdeněk Řehoř, Vladimír Menšík, Ladislav Pešek, Jiří Sovák nebo Vlastimil Brodský ve velmi netypických rolích.

Pro svůj veřejný nesouhlas s  kulturně-politickou orientací Československého svazu spisovatelů byl Pavel Kohout podroben disciplinárnímu řízení a  jako jeden z  představitelů „Pražského jara“ byl v roce 1969 vyloučen ze svazu spisovatelů i  KSČ. Na  sklonku roku 1976 stál u  zrodu Charty 77. V  roce 1979 mu byl s manželkou znemožněn návrat do Československa z jeho legálního pracovního angažmá v  Rakousku a  oba byli zbaveni státního občanství. Pavel Kohout se stal významným spisovatelem samizdatu v  exilu. Například dramat má na  kontě přes čtyřicet a  jsou vnímána za  těžiště jeho díla – mj. i proto, že jsou dodnes součástí repertoáru prestižních evropských divadelních scén. Také některé romány Pavla Kohouta byly u  nás po  listopadu 1989 zfilmovány, například Konec velkých prázdnin (televizní román o  dramatických útěcích za hranice komunistického Československa), Hodina tance a  lásky (film se odehrává v  pevnosti koncentračního tábora a zabývá se otázkou mravní odpovědnosti Němců pojímajících ideologii nacismu) nebo 10 způsobů lásky (tématem snímku jsou nenaplněné či promarněné milenecké a  manželské vztahy dnešních dnů). Velmi silný dojem v čtenáři zanechá také román Hvězdná hodina vrahů – detektivní příběh začíná v  únoru 1945, kdy mladému pražskému kriminálnímu adjunktovi Janu Moravovi je přidělen případ sadistického vraha vdov. Jednou z  obětí je i vdova po německém generálovi. Případem se začne zabývat i pražské gestapo, které jmenuje jako svého dohlížitele Erwina Bubacka, vrchního kriminálního radu narozeného v  Praze. Kauza se zároveň stává příležitostí pro zmapování podzemních činností pražské policie, která tvoří jednu z mála českých ozbrojených složek v Protektorátu. Studenti Univerzity obrany se na  setkání s  Pavlem Kohoutem blíže zajímali o  období „Pražského jara“, hlavní rysy normalizace v  Československu, o  jeho působení v  hnutí Charta 77, ale také

o současnou roli Evropské unie a odchodu Velké Británie z Unie. Jeden z dotazů směřoval i na román Katyně z roku 1979. Jak odpověděl sám autor, „v  naší době, kdy teče krev i  z  televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, jsem našel způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži“. Černý humor, s nímž autor sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a  docenta Šimsy, vyvolává neutuchající smích, který však znovu a  znovu tuhne na  rtech, když si čtoucí

uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od  nepaměti dodnes vymyslelo. A jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou! Totalitní režim chápal román přes jeho obecnou výpověď jako útok na  sebe a  vyhostil autora na  deset let z  vlasti. Tento román Pavla Kohouta vyvolal velmi pozitivní ohlas jak u odborné, tak i laické čtenářské veřejnosti a byl vydán v mnoha jazycích. Na závěr besedy sklidil spisovatel Pavel Kohout velký potlesk.

PAVEL KOHOUT

Čím vším jsem byl? Začal jsem jako elév redakce pro děti a mládež v Čs. rozhlase v Praze, pak jsem byl necelý rok pomocníkem kulturního atašé v Moskvě a dva roky šéfredaktorem týdeníku Dikobraz. Na vojenskou službu navázala dvouletá činnost v redakci časopisu Československý voják. Po dalším roce v televizi jsem byl od roku 1956 profesionální spisovatel a divadelní i filmový režisér. Za nedobrovolného exilu jsem se v letech 1978 – 1987 stal „liberem“ vídeňského Burgtheatru. V roce 1996 jsem založil úspěšný projekt každoročních přehlídek činoherních inscenací z německojazyčných zemí Pražský divadelní festival německého jazyka theater.cz Co se mi v životě asi nejvíce povedlo Po půl století je možná nejspolehlivější statisticky zjistit, co nejmíň odnesl čas. Z  pomalu 50 původních her či adaptací se nejvíc hraje různě po  světě stařičká Taková láska, Cesta kolem světa za 80 dní, August, August, august a Ubohý vrah, z 11 románů soutěží v počtu překladů po Katyni Hodina tance a lásky s Hvězdnou hodinou vrahů. Ale nejznámější asi zůstane můj titul, k němuž mimořádně zdařilé dílo připsali jiní: Charta 77. MF DNES Foto: ČTK

24

MÉDIA

Naživo v Dobrém ránu České televize Viktor Sliva

„Ale oni nemají meče!“ koriguje redaktorka Michaela Migotová těsně před zahájením přímého vstupu do vysílání České televize představu své kolegyně produkční o dění na travnaté ploše nově rekonstruovaného stadionu v areálu Univerzity obrany na ulici Jana Babáka. Za několik málo okamžiků přímý vstup začíná a podplukovník Jiří Sekanina seznamuje redaktorku i televizní diváky s bojovým systémem Musado.

Kameraman se od  protagonistů průběžně odpoutává a zabírá studenty, kteří předvádějí jednotlivé bojové prvky. V  jejich rukou se místo zmíněných mečů objevují střelné zbraně, tyče a nože. „Já bych byla ráda, kdybyste to ukázal na  mně,“ vyzývá redaktorka k  praktické ukázce a tato pasáž živého vysílání vrcholí jejím soubojem s vojenským pedagogem. Popsaný přímý vstup je jedním ze čtyř, které v  úterý 14. června zpestřily náplň pořadu České televize Dobré ráno, jehož téma znělo Hry bez hranic. Kromě výcviku Musada reportáže ukázaly také překonávání překážkové dráhy, hod granátem, vojenské plavání a lezení na  trenažéru Jakub. Diváci tak mohli získat představu o tom, jakou náplň má tělesná příprava profesionálních vojáků během studia na  jediné vojenské vysoké škole v České republice. „Tady v  bazénu Univerzity obrany

bojuje o  přežití banda studentů,“ začíná Michaela Migotová s  nohama ve  vodě další vstup z univerzitních kasáren a oslím můstkem tak navazuje na  předchozí reportáž o  kurzu přežití. Průvodcem na  tomto sportovišti je major Ladislav Gögh, který představuje specifika vojenského plavání: „Má za úkol naučit vojáky, případně malé skupiny vojáků bezpečnému pohybu ve  vodě a  také zvládnutí nebezpečí, která jsou spojena s  překonáváním vodních překážek.“ Redaktorku nejvíce zaujala ústroj studentů, kteří se ve  vodě pohybovali v  maskáčích, a  zajímala se o to, jak oděvy komplikují plavání. Závěr vstupu opět oslím můstkem odkázal na další náplň Dobrého rána, kterým tentokrát bylo vaření. Studenti, kteří mezitím u  bazénu kroutili vodu z  maskáčů, také za chvíli zasedli k tabuli. Ovšem nikoliv k té gastronomické, ale školní, protože je čekalo pokračování výuky.

KULTURA 25 k

OPEN ART podruhé Viktor Sliva

Po roční přestávce se v úterý 14. června odpoledne znovu naplnilo bezprostřední okolí budovy Klubu UO v Šumavské ulici desítkami návštěvníků z řad studentů, zaměstnanců UO a jejich rodinných příslušníků, ale také široké veřejnosti. Ti všichni si přišli poslechnout Zpívání na Klubu Univerzity obrany, jak zněl podtitul druhého ročníku akce OPEN ART, nad níž převzal záštitu rektor-velitel UO brigádní generál Bohuslav Přikryl. Úvod programu obstarala v  16 hodin vernisáž výstavy „Panenky na klubu“, připravené ze sbírek Martiny Svobodníkové a  Jany Horákové. Čas do  slavnostního zahájení akce o  páté hodině odpolední využili mnozí návštěvníci k  prohlídce výstavy „Galerie na plotu“, která představila činnost souborů působících při Klubu UO. A  právě jejich vystoupení vytvořila páteř programu přehlídky OPEN ART. Moderátorka Monika Brindzáková představila folklorní soubory a cimbálové muziky Jánošíček a  Lučina, divadlo Dráček a  hudební skupinu Je m´apelle Claude. Jako unikátní součást programu bylo organizátory prezentováno vystoupení Vojenského akademického souboru in LIVE neboli VASiL a  pořízení veřejné rozhlasové nahrávky z  tohoto vystoupení. Ovšem dobové uniformy, do nichž se oděli vystupující herci divadla Dráček, přítomnost krojovaných členů folklorních souborů a  zvolený repertoár napověděly přihlížejícím, že jsou svědky mystifikační show. Ohlášené nahrávky, jejíž režie se ujala Monika Brindzáková, se tak rozhlasoví posluchači pravděpodobně jen tak nedočkají.

26

SPORT

Vodní vlna je větší adrenalin než ta tlaková Viktor Sliva

Po celkovém evropském titulu v roce 2014 a loňském neúspěchu v rámci šestičlenné posádky se četař Tomáš Martinka na letošním květnovém šampionátu ve Slovinsku vrátil v disciplíně Slalom v kategorii do 23 let na evropský trůn a v celkovém součtu čtyř disciplín obsadil spolu se svými kolegy stříbrnou příčku.

Český pohár Trnávka Co bylo příčinou vašeho letošního úspěchu na evropském šampionátu? Těch důvodů bylo několik. Na  mistrovství se každý rok střídají čtyř- a  šestičlenné posádky. Loni jsme tak k  naší hodonínské čtveřici museli přibrat dva závodníky z  jiných oddílů a  to se negativně projevilo na naší sehranosti. Pokud mají čtyři lidi dohromady dělat to, co jeden, vyžaduje to spoustu najetých hodin. Letos jsme po  roční přestávce opět jeli v  sestavě, která mohla celá společně trénovat, na  raftu jsem se znovu sešel s Jindřichem Blanářem, studentem

ČVUT Praha, Vojtěchem Přikrylem, který na podzim nastoupí na Mendelovku, a se svým bratrem Antonínem. Navíc jsme po loňském neúspěchu zintenzivnili i individuální trénink a to se nám v konečném důsledku vyplatilo. Byla trať letošního mistrovství ve slovinském Tacenu obtížná? Z televizních záběrů bylo zřejmé, že umělým kanálem se valí hodně vody. Je pravda, že po  přívalových deštích byl průtok hodně velký, ale nebyla to nejobtížnější trať, jakou jsme absolvovali.

Mistrovství Evropy Slovinsko

28

SPORT

Mistrovství světa v Indonésii – disciplína sjezd Horší jsou například Čertovy proudy na Vltavě pod Lipnem, které známe z domácích závodů. Letošní soutěžní trať postavenou ve 400 metrů dlouhém umělém kanále jsme si prohlédli letos v  březnu. Pak jsme měli možnost vyzkoušet si ji těsně před závodem, ale to je pořád málo proti možnostem domácích slovinských závodníků. Ti mohli na trati trénovat mnohem víc, a pokud víte, jak na kterou vlnu najíždět, pak je to obrovská výhoda. Ale tak už to chodí na každém závodě a těžko se s tím dá co dělat. Jak vlastní závod probíhal? V úvodní disciplíně Sprint jsme skončili čtvrtí. Následovala naše oblíbená disciplína Head to head, kde se postaví dvě lodě vedle sebe na start a rychlejší posádka postupuje do  dalšího kola. Po špatně zvolené taktice startu jsme ovšem vypadli hned ve čtvrtfinále a se zklamanými výrazy ve tvářích jsme brali šestou pozici. Závod jsme tak museli prakticky znovu rozjíždět. To pro nás byl asi nejtěžší okamžik celého mistrovství, protože do  Slovinska jsme odjížděli s předsevzetím dovézt alespoň jednu medaili, abychom nezklamali naše přátele a příznivce. Další průběh závodu však vaše pochyby rozptýlil. Ano, po dni volna následoval Slalom. Na trať s povodnými a protivodnými brankami jsme nastupovali ze sedmé příčky

a  neměli co ztratit. V  soustředěné jízdě jsme zajeli suverénně nejrychlejší čas a ujali se vedení. V druhém kole se přiblížil domácí tým, ale nestačil nám. Konečně bylo co oslavovat! Mistrovský titul ze Slalomu byl pro nás o to cennější, že tato disciplína byla vždy naší slabinou. V následném více než půlhodinovém sjezdu na  malebné řece Krka jsme chtěli domácí tým znovu porazit, ale museli jsme se spokojit se druhým místem. Stejnou, tedy stříbrnou příčku jsme však obsadili i  po  sečtení bodů ze všech disciplín, a stali se tak vicemistry Evropy v kategorii R4 do 23 let. Vy ovšem máte od  minulého roku zkušenosti i  ze světového šampionátu. Na  Mistrovství světa do  Indonésie, které se konalo na řece Citarik na střední Jávě, jsme loni letěli na konci listopadu, a tak jsme měli zpočátku problémy s aklimatizací. Ze zdejších 12 stupňů jsme rázem byli ve  vlhkých tropech s  teplotami kolem 35 stupňů. Důsledně dodržovat pitný režim byla nezbytnost, přesvědčil se o tom kolega, který zkolaboval a musel na  ošetřovnu. Velký problém byla taky voda v  řece. Nejenže měla barvu, jako když kopne do země, ale taky hodně kolísala. Vždy po každodenním dvouhodinovém lijáku se průtok zvýšil, ale pak postupně klesal, takže poslední posádky už jely za  téměř neférových podmínek.

Na Jávě jsme sice skončili pod bednou, ale účast na závodech pro nás měla přínos v tom, že jsme se utkali s posádkami z celého světa a získali hodně zkušeností pro další klání. Letos se světového šampionátu také zúčastníte? Ano, to ovšem bude za  úplně jiných podmínek. Závody proběhnou ve  Spojených arabských emirátech 180 kilometrů od  moře v  areálu WadiAdventures, na vůbec prvním umělém kanálu pro rafty a kajaky na Středním Východě o celkové délce více než jeden kilometr. Ve  chvíli, kdy vzniká tento rozhovor, se připravujete na  uzavření první části svého studia. Jakou jste vypracoval bakalářskou práci? Název práce zní poměrně složitě - Algoritmizace výpočtu zatížitelnosti mostu - spojitých nosníků dle STANAG 2021. Vpodstatě jde o  pomůcku pro výpočet zatížitelnosti mostu – přináší zefektivnění a  zjednodušení výpočtu, takže ho tímto způsobem zvládne i laik s lehkým proškolením. Připravujete se pro kariéru ženisty. Zároveň sportujete. Spojí se vám někdy tyto okolnosti. Zajímavým způsobem se tak stalo právě na  nedávném evropském šampionátu. Pořadatelům tam především s  do-

SPORT

29 k

Mistrovství světa v Indonésii – disciplína slalom pravou lodí pomáhali ženisté. Byly jich tři desítky a šlo vlastně o polovinu slovinského ženijního vojska. Shodou okolností se nedávno na cvičení setkali se svými českými kolegy, a tak bylo zajímavé se s nimi o této zkušenosti bavit. Co vás ve  vaší ženijní specializaci nejvíc zaujalo během dosavadních tří let studia? Byly to trhací práce, to je nejzajímavější zaměstnání, protože se tak dostanete k  věcem, se kterými se člověk běžně nesetká. Tlakové vlny, ty udělají svoje. A  která vlna je pro vás větší adrenalin? Ta velká vodní, na kterou najedete, nebo ta tlaková, která se kolem vás prožene? Když nad tím přemýšlím, tak asi ta velká vodní.

Otec slavného tenisty provedl první podání na nových kurtech Viktor Sliva

Vlastimil Štěpánek, otec úspěšného daviscupového reprezentanta Radka Štěpánka, otevřel v pátek 1. července prvním podáním nově zrekonstruované tenisové kurty v  areálu kasáren Univerzity obrany v  ulici Jana Babáka. Ještě předtím nové sportoviště symbolicky otevřel spolu s rektorem-velitelem brigádním generálem Bohuslavem Přikrylem přestřižením pásky. Na  úvod slavnostního ceremoniálu kancléř Miloš Dyčka přivítal zástupce Univerzity obrany, dodavatelské firmy a další hosty, jimž potom v  malém historickém exkurzu přiblížil minulost sportu, pro jehož provozování jsou kurty určeny. Generál Přikryl pak vzpomněl na podmínky, v nichž vyzkoušel tenis na původních kurtech před

více než deseti lety a poděkoval všem, kteří na výstavbě mají svůj podíl. „Tyto malé kurty jsou vystavěny na velké odvaze těch, kteří zajistili financování a  zabezpečili vlastní výstavbu,“ uvedl rektor-velitel. Sportoviště sestává ze tří kurtů s  povrchem z umělé antuky, tedy z koberce se vsypanými 35 tunami křemičitého písku. Na zimní období je nad dvěma kurty možné vztyčit vyhřívanou nafukovací halu. Po  křtu, který provedl kaplan UO kapitán Jan Pacner, přestřižení pásky a  prvním servisu uskutečnil generál Přikryl s  Vlastimilem Štěpánkem pamětní zápis před replikou „Salátové mísy“, neboli Davisova poháru, který Radek Štěpánek spolu s Tomášem Berdychem získali v roce 2013 v Srbsku.

30

HISTORIE

Slavnostní pouť na počest padlých legionářů – Uljanovsk, Penza a Syzraň Nové pomníky v Rusku Jan Kux

Poprvé jsem byl v těchto ruských končinách v roce 2008. Byla to badatelská expedice, která, jak se nyní ukázalo, byla významným střípkem v mozaice příběhů od položení základů, přes zbudování až po slavnostní odhalení památníků, které byly vztyčeny na počest našich padlých legionářů. Tehdy jsem o tom psal v Listech UO v rámci seriálu Po stopách legionářů v Rusku a v jejich prosincovém čísle roku 2009 jsem uvedl, že z expedice byla sepsána zpráva a ta byla předána příslušnému odboru Ministerstva obrany.

Uljanovsk - hřbitov s novým pomníkem legionářům Na  pro nás památná místa směřovaly další cesty a  souběžně začala jednání o  realizaci pomníků padlým vojákům. Konec dobrý, všechno dobré. Vyjednávání o  stavbě a  následné realizace vedené Ministerstvem obrany byly úspěšně zakončeny na podzim roku 2015. V říjnu uvedeného roku měli dva protagonisté první badatelské cesty tu čest podívat se na  příslušná místa znovu. Tentokráte v  rámci delegace, která provedla slavnostní vzpomínkové akty ve  třech městech. Let vojenského speciálu a  na  něj navazující jízda tamního autobusu vedly do Uljanovska, Penzy a Syzraně. Počasí nám příliš nepřálo. Uvítal nás vítr, zima a nakonec i pro nás první sníh toho podzimu. Uljanovsk, dříve Simbirsk se 630 tisíci obyvatel nás přivítal povětrnostně nejpřívětivěji, podvečerní pietní akt u pomníku obětí 2. sv. války sledovali i místní občané s velkým zájmem a účastí. Svědkem byla i mlčenlivá Volha. Následoval hlavní bod programu toho dne - slavnostní odhalení pomníku našim 74 legionářům na zdejším městském hřbitově v  Marxově ulici. Důstojný akt tvořily projevy zástupce našeho parlamentu, Armády ČR i  ČsOL a  také města Uljanovsk. Při odchodu ze hřbitova se již smrákalo, po hymně a projevech zde náhle panovalo jen ticho s našimi tlumenými hovory. Každý rozjímal o  svých

předcích, neboť nás všechny zde nejspíše spojuje legionářská krev. Na pomníku je uveden například František Barborka z Bojanovic, Jan Jochman z Brna - Chrlic či Inocenc Martiňák ze Stříbrnic, všichni padli v boji za novou vlast. Následná večeře byla přece jen veselejší a po ní nás čekalo dalších 350 km cesty autobusem do  Penzy. Až pozdní noc nás utrmácené zastihla konečně v  hotelu. Mrazivé ráno a  vítr nás donutil zapnout všechny knoflíky a  přitáhnout límce kabátů. Náměstí Vítězství na  stejnojmenné třídě zažilo pietní akt, který provedli naši legionáři v historických uniformách. Věnce a  kytice nejen ozdobily

Autor s válečným veteránem A.I. Baranovem

HISTORIE památník dominující celému náměstí, ale zároveň připomněly naši úctu, kterou vyjadřujeme ruským vojákům, našim osvoboditelům padlým v roce 1945 na území Československa. Následoval rychlý přesun do městského kulturního centra, kde na nás již čekali váleční veteráni, kteří se účastnili osvobození naší vlasti. Bohatý kulturní program byl úvodem k  slavnostnímu ceremoniálu předávání desítky pamětních medailí za  osvobození Československa. Podplukovník Alexandr Ivanovič Baranov, v květnu 1945 devatenáctiletý dělostřelec, byl při bojích v Kyjevě, v Berlíně, v Praze a Kladně. Rád zavzpomínal na dislokaci vítězné armády ve  Vinařicích. Sváteční chvíle se vzpomínkami však uběhly příliš rychle. Na nákladním nádraží v Penze nás již čekali zástupci města, kteří byli přítomni slavnostnímu odhalení nového pomníku 67 československým legionářům. Svým tvarempřipomíná profil vagonu jako symbolu cestování našich legionářů po Transsibiřské magistrále. Připomíná současně i první boje proti bolševikům… Vzpomněl jsem na  dny bádání strávené v  tomto městě před sedmi lety. Byli jsme tehdy utrmáceni celodenními pochody i  hovory s pamětníky a stálým hledání stop po časech dávných v jejich myšlenkách. Vše je a není dávno. Myšlenky prolínají dobu téměř před sto lety se současností. Paměť národa se promítla přes několik generací, mnozí již tuto dobu nevnímají a my stále hledáme odpovědi na otázky té doby, ale i na další, které se rojí v toku času a vojenských osudů až po  současnost. Svůj věčný spánek zde spolu s  jinými našli střelci Antonín Hampl z Brna - Zábrdovic, Alois Trojánek z  Osové Bítýšky, Václav Uhlíř z Vlkova a další. Pak už nás uspává monotónní brukot motoru našeho autobusu, který nás veze na  dalším 250 kilometrů dlouhém úseku cesty do Syzraně, města s dvěma sty tisíci obyvatel. I tam je několik hřbitovů, kde jsou pochovaní naši legionáři… Autobus zastavil u  brány Kremlu, jak se nazývá zdejší čestné městské pohřebiště. Večerní osvětlení dává našemu patetickému obřadu sváteční, ale i rozjímavou náladu. Čekají nás zde poslední žijící váleční veteráni. Vydrželi i  přes naše několikahodinové zpoždění. Plápolající věčný oheň podtrhuje vážnost okamžiků, které tvoří životní cestu člověka, vojáka, vlastence. Medaili zde dostal i  Anatolij Jefrimovič Škalov, kterého po  rychlém tankovém přesunu z Berlína do Prahy nadšeně vítali jako osvoboditele Pražané! Slzy radosti na  jejich tvářích vidí dodnes, i  on má teď při setkání v  syzraňském panteonu na  stařecké tváři slzy radosti. Za  dalšího válečného veterána, za  svého tátu sem až z  Petrohradu přijela jeho dcera. Takovou vážnost převzetí ocenění dala z celého srdce, dojatá a šťastná, že jsme na jeho bojovou cestu ani po sedmdesáti letech nezapomněli! Mrazivý vítr nás popoháněl při cestě autobusem na  již nevyužívaný hřbitov

31

Pomník na nádraží v Penze „U ťurmy“, který se rozkládá nedaleko syzraňského vlakového nádraží. Již potmě jsme při osvětlení reflektory doprovodných vozidel odhalili další nový pomník našim 54 legionářům. Provedený znovu ve tvaru, který dosud symbolizuje naši legionářskou anabázi v Rusku. Zase věnce a kytice našich zástupců, ale i svíčka za padlé. Když jsme zde před léty brouzdali mezi i poničenými náhrobky v bláhové naději, že nalezneme alespoň jedno jméno na  pomníku, netušili jsme, kolik desítek padlých by si tuto poctu zasloužilo. Dnes je to až příliš holá realita. Tehdy jsme se sem dostali až po prozkoumání obrovského 15 km vzdáleného hřbitova v Batrakách nad Volhou. Kdo tam nebyl,

neposoudí tu možná až heroickou výdrž při hledání zapomenutých krajanů. Tisíce pomníků, tisíce vojáků, tisíce násilně ukončených životů … taková je válka i  většinou smutný úděl badatelů. Vraťme se však zpět na  hřbitov „U  ťurmy“. Poutník zde najde například Karla Havla z Adamova, Václava Netíka z Vrbice, Jana Polese z  Bohdalic, Františka Šnajdra ze Sobůlek u  Kyjova nebo Josefa Tobka z  Němčan. Konec naší slavnostní anabáze završil zpěv národní hymny. Pak už jen pozdní večeře a odjezd zpět na  letiště Vostočnyj v  Uljanovsku, kde ve sněhové vánici čekal náš letoun, který nás přepravil do pomyslné oázy klidu. Domů.

Centrální pomník Kreml Syzraň obětem 2. světové války

32 KULTURA

Brněnská kulturní scéna Vít Pospíšil Foto: Wikipedie

později radikálně ovlivnil život autora. Po útěku z nacistického Německa umožnila Československá republika Mannovi bezproblémovou emigraci vydáním pasu. Tehdejší emigranti, ať z nacistického Německa nebo bolševického Ruska, byli bezprávní a  dostávali pouze Nansenův průkaz totožnosti. Na rozdíl od pasu je neopravňoval ke vstupu do jakékoliv země. Vše záleželo na benevolenci příslušných orgánů konkrétní země. Zajímavé je, že podmínkou vydání pasu meziválečné ČSR byla domovská příslušnost. Tu udělila obec Skuteč ve východních Čechách celé Mannově rodině. Proslulý spisovatel na  oplátku zakoupil za  3000 Kč stromky ke zkrášlení města. V aleji z těchto stromů při silnici ze Skutče na  Pánův kopec ještě v 90. letech 20. století zrály třešně. Téma románu i  reálie ze života autora dnes nepostrádají aktuálnost.

Reduta premiéruje (27. X.) v divadelním přepisu i  režii Barbary Herz román zařazený roku 1999 francouzským deníkem Le Monde mezi 100 nejvýznamnějších knih 20. století - Kouzelný vrch Thomase Manna. Odehrává se na  počátku 20. století v  sanatoriu pro nemocné tuberkulózou u  švýcarského Davosu. Horské bezčasí sanatoria vytváří kontrast mezi potenciálními odsouzenci k  smrti (do  objevu antibiotik byla tuberkulóza smrtelná) a  mezi vzdáleným podhůřím. Jde o  konfrontaci názorů pacientů, doufajících v uzdravení, jež plánují svůj život i běh světa, o konfrontaci mezi radikálním fašismem obhajujícím násilí a demokracií obhajující humanitu. Na  závěr v  podhůří vypukne 1. světová válka. Její výsledek Divadlo Husa na  provázku premiéruje (9. IX.) hru o  životě femme fatale – osudové ženy slavných umělců 20. století Almy Mahlerové. Jak čtenář správně tuší jedná se o  manželku skladatele Gustava Mahlera. Kvůli manželovi se musela vzdát kariéry klavíristky a hudební skladatelky. Jako velmi mladá měla za sebou písňový cyklus a  klavírní sonátu a  nechávala se obdivovat malířem Gustavem Klimtem a skladatelem Alexandrem Zemlinskym. Na přání Mahlera musela zanechat hudby a stát se hospodyní, za což se pomstila jak jemu, tak i pozdějším partnerům. Ještě za Mahlerova života vzplál její osudový vztah s  německým architektem a  teoretikem funkcionalismu Walterem Gropiem, jemuž roku 1916 porodila dceru. Rok po  Mahlerově smrti v  roce 1912 se však zamilovala do expresionistického malíře Oskara Kokoschky. Zachytil jejich Moravské zemské muzeum v  Ústavu šlechtičen připravilo výstavu To nejkrásnější z neolitu, která obsahuje ukázky ze soukromé sbírky amatérského archeologa působícího v 19. a 20. století Františka Vildomce, zakoupené roku 2006 Moravským zemským muzeem. Exponáty patří kultuře s  moravskou malovanou keramikou, rozšířenou ve střední Evropě v 5. a 4. tisíciletí př. n. l. Tehdejší zemědělci žili kolektivně v  dlouhých domech, sekali dřevo kamennými sekyrami, jež se sekáním samy brousily, vyráběli dosud neznámou technologií milimetrové dubové dýhy na vědérka na vodu, bránili se křížovou palbou v klešťových branách svých hradišť, uctívali ženu v  podobě figurek tzv. Venuší a  vyráběli dokonalou keramiku exotických barev. Vše je k vidění do 25. IX.

milostné objetí na obraze Nevěsta větru. Když vztah ochladl, šel malíř jako rakousko - uherský dobrovolník padnout do  1. světové války, což se mu naštěstí nepodařilo. V Praze, kam utekl roku 1934 před německým nacizmem, poznal svou budoucí ženu, Češku Olgu Palkovskou. Maloval prezidenta T. G. Masaryka a řadu pohledů na  Vltavu, Karlův most, Malou Stranu a Staré Město. Alma Mahlerová se vrátila ke Gropiovi, definitivně však zakotvila u pražského německého spisovatele Franze Werfela. Po  anexi Rakouska nacistickým Německem v roce 1938 odešla s Werfelem přes Francii do USA, kde jako vážená osobnost umělecké elity zemřela v roce 1964. Inscenace Provázku z pera Jiřího Orta v  režii Gabriely Krečmerové vychází z deníků a dopisů všech aktérů. Je nazvaná Alma, moje strunohra a  má podtitul: Byla to neodolatelná kráska nebo

obyčejná bestie? Femme fatale nebo vypočítavé monstrum? Přiživující se parazit nebo inspirace a múza velkých umělců?

Konec cesty po Francii i seriálu o ní Čestná stráž prezidentu České republiky v Paříži Jan Kux

Nedaleko mostu se v  Coudehard-Montormel nachází muzeum zdejší bitvy, v  níž při obraně kóty 262 hrála významnou roli polská vojska vedená brigádním generálem S. Maczkem. Celkový úspěch americké operce Kobra v  konečné fázi akce Overlord závisel i  na  této epizodní situaci. Zabránila totiž pěchotě wehrmachtu vyklouznout z obklíčení i s tanky SS, které se nakonec musely stáhnout zpět k řece Seině. Během akce, jež proběhla ve  dnech 19. – 21. 8. 1944 hájili zmíněnou kótu 262 vojáci 8. a  9. batalionu polské divize, která neměla radiové spojení se spojenci. Není bez zajímavosti, že operaci Kobra naplánoval americký generál O. N. Bradley, stejně jako následné boje v Normandii. Poslední poutní den na francouzském území nesl datum 8. září 2015. Pro naši legionářskou skupinu byl dnem víc než slavnostním. Čekal nás pietní akt na hřbitově Père Lachaise, kde jsme pouť zahajovali a  nyní i  končili. Do  Francie totiž přijel na  třídenní návštěvu vrchní velitel české armády a  prezident České republiky Miloš Zeman. Naši legionáři a účastníci poutě v historických uniformách roty „Nazdar“ u  plánovaných pietních obřadů nemohli pochopitelně chybět. Bylo horké

Věnec prezidenta republiky na hrobě neznámého vojína na hřbitově v Paříži

K mostu Pegasus, který během spojenecké invaze před zničením uhájila výsadkářská jednotka majora Howarda, dorazila další invazní vojska již kolem poledne. Kluzáky typu Horsa přežily i několik ztečí německých vojsk ke znovuzískání strategického bodu. Staly se tak mlčícími svědky obdivuhodného tahu na válečné šachovnici onoho dne. Není bez zajímavosti, že zde bojující spojenci měli ve výzbroji i naše lehké kulomety vz. 26 Bren.

Muzeum věnované boji Poláků odpoledne a i ve stínu se těžce dýchalo. Společně s našimi tvořili čestnou jednotku i francouzští vojáci. Historické zástavy, prapory České i  Francouzské republiky ozdobily nastoupené jednotky i francouzské veterány s  medailemi na  modrých uniformách doplněných barety. Policejní motospojky s  vysílačkami křižovaly cesty kolem hřbitova. Prezidentova limuzína zastavila včas podle protokolu. Následoval důstojný pietní akt kladení věnců k  hrobu neznámého vojína. Prezident České republiky ve  svém projevu vyzvedl příkladné činy roty Nazdar a její pozitivní odkaz, který byl příkladem pro další vojenské činy českých a slovenských vlastenců. Za  přítomnosti čestné francouzské jednotky a  české Hudby Hradní stráže pohovořila i velvyslankyně ČR ve  Francii Marie Chatardová. Mimo jiné zdůraznila i význam spolupráce obou zemí. Při této vzácné příležitosti Miloš Zeman dekoroval dva prapory českých spolků působících v  Paříži čestnými pamětními stuhami. Poté se prezident osobně přivítal s francouzskými veterány a  poblahopřál jim válečným přátelstvím, která trvají až do těchto dnů. Mnozí z nich si stisku rukou vážili natolik, že ani jejich chlapské oči neudržely slzy dojetí.

Avšak i krásné okamžiky mají svůj konec, který učinila hymnami Hudba Hradní stráže. Pochodem čestné jednotky skončila pietní akce na hřbitově Père Lachaise. Kolona vládních vozidel se poté spolu s naší čestnou jednotkou vydala i k Palais Royal. Zde Miloš Zeman odhalil obnovenou pamětní desku, připomínající uvědomění a vlastenectví spolků Sokol a Rovnost, jež zde působily v druhé dekádě 20. století. Svým konáním učinily významný krok k získání naší nové státnosti. Zde byl ustaven Výbor dobrovolníků české kolonie v  Paříži a  zde lze také najít počátky roty Nazdar. Tímto aktem oficiální účast Československé obce legionářské na pietách konaných na  této pouti po  území Francie skončila. Pouť byla pro účastníky fyzicky náročná, ale měla velký přínos nejen pro ty, kteří ji absolvovali. Členové ČsOL vzorně reprezentovali svou vlast a  nepochybně lze říci, že jsou v  mnohém konání i  příkladem. Vzpomínky na padlé s postupem času slábnou, jejich příbuzní však musí vidět, že se na  tyto mnohdy už neznámé hrdiny nezapomíná. I  proto je zde Československá obec legionářská, která se k  bojovému odkazu svých předků ve zbrani, hrdě hlásí. A nezapomíná.

Soutěžní křížovka o ceny! Vyluštěnou tajenku zašlete do 9. listopadu 2016 e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme věcnou cenou. Tajenka z č. 3: … dort v obrázkové knížce. Výherci z č. 3: Drahomíra Bendová a Jan Kyselák

Šance pro dva čtenáře

Knihy do soutěže věnovalo nakladatelství HOST.

SUDOKU 5 6

4

6

8

9

7 2

7

9

4 2

1

3

5 1

6 3

5

7

9 5

5

7

5

1

6

8

9

Mé dny jsou sečteny! Jsi nemocen? Ne, ale vzal jsem . . .

7

4

8

1

7 3 9

5

5

3

2 4

8

4

5

3

6

1

4

8

7

2

5

8

8

9

6

4

2

5

3 1

3

3

5 7

3

5

8 4

6

6

4

2 7

2

1 7

6

6 9

sudoku na HORKÉ LETNÍ DNY – luštěte na EXOTICKÉ DOVOLENÉ U MOŘE, NA TOULKÁCH ROZKVETLOU PŘÍRODOU NEBO JEN TAK V POHODLÍ DOMOVA 2

3

8

6

4

4

9 7

1

9

3

6

6 4

6

7

1 4

7

3

5 2

6

9

8

1

1

8

1 9

3

8

2 3

9

6

5

6 1

5 8

2 8

5 7

3

9

2

5

7 9

9

2

5

7 8

5

8 4

5 4

4

2

1 3

9

1

3 9

4

7

6

8

9 4

8 5

2 9

2

6