ŘÍJEN 2007 LISTY UNIVERZITY OBRANY

21. základna taktického letectva Čáslav

VZDUŠNÉ SÍLY ARMÁDY ČR

Letecká základna Čáslav patří mezi hlavní bojové složky Vzdušných sil AČR, které jsou součástí Společných sil AČR. Svými úkoly a posláním se řadí mezi prioritní složky nejen při plnění úkolů v rámci AČR, ale již od prvních dnů členství ČR v NATO i ve struktuře Aliance. Svým technickým vybavením, modernizací infrastruktury a nákupem moderní letecké techniky se základna řadí v současné době mezi standardní základny splňující požadavky na letecké základny NATO. Historie základny sahá do roku 1952, kdy se na místě současné základny zahájilo budování infrastruktury pro výstavbu a provoz letiště. V roce 1955 zde působí 2. letecký školní pluk, dále můžeme v historii základny sledovat působení stíhacích a bombardovacích pluků, které se postupně přetransformovávají na základnu taktického letectva v roce 1997. Od 12. března 1999 je základna taktického letectva začleněna do Integrovaného systému protivzdušné obrany států NATO (NATINADS – Nato Integrated Air Defense System.). Tento úkol byl a je plněn 211. taktickou letkou nejprve na letounech MiG 21 a od 1. 7. 2005 je ochrana vzdušného prostoru ČR v rámci integrovaného systému NATINAD prováděna letouny JAS 39C Gripen (obr. 1).

obr. 1 Dne 27. prosince 2000 přistává na základně první lehký bitevník L-159 ALCA (obr. 2) a jeho implementace do výzbroje letecké základny byla zahájena v březnu 2001. Tento úkol zavedení do AČR plnila 212. taktická letka, která je v současné době těmito letouny vybavena. Mezi další významná data pro transformaci základny, na základnu dle standardů NATO, můžeme řadit i jaro 2003. V tomto roce byla na letecké základně zahájena I. etapa přestavby zTL na základnu standardního typu NATO. Celá realizace výstavby by měla být ukončena v roce 2010. Organizační struktura 21. zTL: Ve struktuře základny vedle velení a štábu základny můžeme naleznout v sestavě 21. křídla: 210. letku výcviku – v současné době plní úkoly ošetřování a konzervace letounů L-159; 211. taktickou letku – plnící úkol ochrany vzdušného prostoru v rámci NATO a výcvik pilotů na letounech JAS 39 Gripen;

212. taktickou letku – plnící úkol výcviku pilotů a připravenost k plnění úkolu Národního posilového systému protivzdušné obrany. Mezi podpůrné součásti 21. základny taktického letectva pak řadíme: 213. letku zabezpečení velení, jejíž součástí je operační středisko základny (WOC), stanoviště letových provozních služeb TWR/APP; 214. letku oprav podzvukové techniky – zabezpečuje provádění oprav a předepsaných prací na letecké technice L-159; 215. letku bojového zabezpečení, která plní úkoly vyplývající: z dozorčí a strážní služby, vševojskového výcviku příslušníků základny, ochrany a obrany letiště, chemického a ženijního zabezpečení, požární ochrany letiště a rovněž z biologické ochrany letiště; 216. letku logistické podpory, která se orientuje především na úkoly plněné v oblasti: řízení a organizace letištního zabezpečení, leteckého technického a provozního zabezpečení, logistické podpory létání a logistické podpory všem jednotkám 21. zTL; 217. letku oprav letecké nadzvukové techniky, která zabezpečuje opravu L-39 ZA a další opravu a technickou pomoc při ošetřování určených druhů letecké techniky.

obr. 3

Mezi leteckými aktivitami základny, nebo přesněji obou taktických letek, které můžeme připomenout, je samozřejmě v roce 2002 ochrana vzdušného prostoru ČR při Summitu NATO v Praze. Zde se účastnily obě letky (211. jako 41. s MiG 21 a 212. jako 42. s L-159). Základna navíc zabezpečovala leteckou činnost 10 letounů F-16 od 555. stíhací letky 31. křídla US Air Force. Zabezpečení Summitu 2002 tak dokázalo, že zTL je připravena létat nejen při plnění úkolu NATINADS, ale i při vedení letecké operační činnosti dle standardů NATO (obr. 3). Mezi další aktivity můžeme řadit letecká alianční cvičení jako např. Clean Hunter, Flying Rhino či Nato Air Meet. Těchto cvičení se obě letky účastní pravidelně od vstupu ČR do Aliance. K důležitým aktivitám, které rovněž podporují výcvik, řadíme i dvoustranné

LISTY UNIVERZITY OBRANY

obr. 2

„výměny letek“. Tato výměna byla v historii základny uskutečněna s francouzskou základnou v Cambrai (M-2000), s německou základnou Neuburg (F-4) a s belgickou základnou Kleine Brogel (F-16). Letecká základna Čáslav patří mezi základní pilíř VzS AČR a dá se říci, že je „výkladní skříní“ VzS i díky prováděné modernizaci. Z hlediska personálu už dávno neplatí, že je zde pouze personál leteckých profesí a tak se moderní letecká základna dá nazývat i opravdovou základnou „Joint Forces“. Plk. gšt. Ing. Miloslav BAUER, K-205 Foto: archiv 21. zTL

ŘÍJEN 2007

Vyhrajte věcnou cenu Vyluštěnou tajenku zašlete do 15. listopadu 2007. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme věcnou cenou. Výherci z č. 1 jsou Miroslava Machová a Vít Gajda.

VÝZVA K ÚÈASTI Ústav strategických studií, Univerzita obrany, Brno ve spolupráci se Sekcí rozvoje druhù sil - operaèní sekcí MO, Sekcí komunikaèních a informaèních systémù MO, Sekcí obranné politiky a strategie MO, Spoleèným operaèním centrem MO poøádají pod záštitou náèelníka Generálního štábu Armády ÈR generálporuèíka Ing. Vlastimila Picka a místopøedsedy výboru Poslanecké snìmovny pro obranu Ing. Antonína Sedi, CSc.

4. mezinárodní konferenci

VELENÍ A ØÍZENÍ V PROSTØEDÍ NEC - IV

Odborný garant konference: plukovník gšt. Ing. Jan Kaše øeditel Sekce komunikaèních a informaèních systémù MO - náèelník spojovacího vojska AÈR

TÉMATICKÉ OKRUHY Vojensko-politický význam NEC, Realizace strategie NEC v AÈR, Výmìna zkušeností o souèasném stavu a potøebách rozvoje NEC a informaèní podpory ve prospìch operaèního pou
ití sil a øídících a zabezpeèovacích èinností (rozvoje) resortu obrany, Meziresortní spolupráce a rozvoj NEC pro potøeby krizového øízení, Vìda, výzkum a vzdìlávání v oblasti NEC.

Více informací naleznete na webových stránkách: http://www.defenceandstrategy.eu www.unob.cz

Perličky ze školy. Tatínek bere prášky na žaludek, ...

Termín konání konference: 29. a 30. listopadu 2007 Místo konání konference: Novomìstská radnice Adresa: Karlovo nám. 23, Praha 2

Šance pro dva čtenáře

LISTY UNIVERZITY OBRANY

Z OBSAHU Slavnostní imatrikulace nových studentů UO

4

Poskytují humanitární pomoc v Afghánistánu

14

5

Střípky z Šanghaje aneb čínská pravidla

16

8

Patron české země kníže Václav

18

Budova „rohlíku“ má sedmdesát let

20

Měsíčník Univerzity obrany Ročník 4 / číslo 2 akademický rok 2007/2008 Vydavatel Univerzita obrany Kounicova 65, 612 00 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Oddělení vnějších vztahů UO Kounicova 65, 612 00 Brno Telefon: 973 443 045 Fax: 973 442 160 E-mail: [email protected]

Ročník generála Aloise Eliáše UO se představila na univerzitní burze Dojmy studenta po prvním ročníku studia

12

Vedoucí redaktor Dr. Pavel Pazdera [email protected] Redakční rada předseda pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelská skupina VIOd UO Tisková příprava a tisk MO ČR – AVIS (Agentura vojenských informací a služeb, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6) V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 15. 10. 2007 Číslo 2 vyšlo: 31. 10. 2007

z EDITORIAL z O SM NÁC T L E T P OT É Cinkání klíčů, trikolory, generální stávka, pravidelná shromáždění na náměstích. Převratná událost našich národních dějin, kterou si pamatuje většina obyvatel České republiky: sametová revoluce roku 1989. Osmnáct let poté se ale doba plná sounáležitosti v myslích lidí scvrkává na jeden ze státních svátků a tím pádem na volný den. Letos Den boje za svobodu a demokracii připadá na sobotu. Ve zkratce vystihl pozvolné vytrácení sametové změny režimu z naší paměti tehdejší studentský vůdce a nynější ministr vnitra Ivan Langer: „Připadám si už skoro jako partyzán, když vzpomínal na válku.“ Prostě historická paměť mnohých lidí je mělká. Sedmnáctý listopad je v české historii spojen především se studentstvem – konkrétně s manifestacemi, při nichž na sebe mládež vzala roli nositele svědomí národa. V roce 1939 se v mohutnou manifestaci odporu proti okupaci změnil pohřeb Jana Opletala, který byl smrtelně zraněn při zásahu německých vojáků proti

průvodu na oslavu vzniku republiky. O padesát let později se vydal patnáctitisícový průvod studentstva z Vyšehradu do centra města opět. Důvodem bylo jak uctění památky právě Jana Opletala, tak protest proti pokračující nesvobodě. Tehdejší režim sice nemohl nepovolit průvod k uctění památky Opletala, také však nehodlal dopustit nějaké větší protestní akce. V každém případě nehodlal shromážděné desetitisíce lidí pustit na Václavské náměstí. Zablokoval je tedy na Národní třídě, kam nasadil své nejtvrdší jádro pořádkových sil, vybavené mimo jiné i obrněnými transportéry. Vše skončilo brutálním zmlácením všech zúčastněných. Zraněno bylo na 600 demonstrantů a přes počáteční snahu vše ututlat a zkreslit se události tehdejší vládnoucí garnituře vymkly z ruky. V následujících dnech se ke stávkujícím studentům přidali herci a posléze také ostatní občané země, což nakonec znamenalo konec komunistického režimu. Pavel Pazdera

Z P R ÁV Y

Z jednání kolegia rektora V pondělí 17. září 2007 proběhlo na zasedací místnosti rektorátu UO úvodní zasedání kolegia rektora-velitele v akademickém roce 2007/2008. Na program zářijového kolegia byly zařazeny dva hlavní body jednání. V rámci prvního bodu řešili členové kolegia otázky související se začleněním problematiky NEC (Network Enabled Capability) do výuky ve studijních programech jednotlivých fakult. Ve druhé části jednání doložil kvestor UO stav čerpání plánovaných finančních prostředků na výzkum a vývoj v roce 2007. Kolegium rektora projednalo doklady děkanů fakult a dílčí informace ředitelů ústavů o způsobu a rozsahu implementace problematiky NEC do výuky v rámci jednotlivých bakalářských studijních programů. Cílem tohoto opatření je přispět k naplňování úkolů, které vyplývají z dokumentu „Strategie budování NEC v ozbrojených silách ČR do roku 2018“, to znamená vychovávat všestranně vzdělané a kvalitně připravené vojenské profesionály, kteří budou schopni po absolvování UO plnit širokou škálu úkolů při obraně státu a při zvládání celého spektra operací podle politicko-vojenských ambicí ČR. Vybudování NEC je také chápáno jako součást transformace AČR a jeden z předpokladů pro dosažení cílových operačních schopností AČR. Transformace AČR je mnohem víc než jen postupné reformy a zavadění nových zbraní. Navazuje na konceptuální rámec transformace NATO, známý jako Effects-Based

Approach to Operations (EBAO). Zahrnuje akcelerovanou technologickou modernizaci, doktrinální reformu, přeorientování struktury vojenských sil, ale také odvahu ke změnám a ochotu akceptovat rizika. V rámci konceptu EBAO jsou definovány tři cíle transformace – dosažení převahy v rozhodování, operační efektivnost a konečně rozmístitelnost a udržitelnost zasazených sil. K dosažení těchto cílů NATO stanovila sedm oblastí budování schopností. Z těchto oblastí má nejvýznamnější postavení právě NATO NEC, protože tato rovina schopností je podmínkou pro dosažení převahy v rozhodování a výrazně přispívá i ke splnění dalších cílů transformace. Z hlediska naplňování požadovaného profilu absolventů jednotlivých studijních programů v rovině NEC je přitom rozhodující soustavná spolupráce a komunikace mezi velením školy, děkany fakult a profilovými katedrami na jedné straně a zadavateli – gestory jednotlivých schopností a vojenských odborností v rámci AČR na straně druhé. Rektor-velitel současně uložil řediteli Ústavu operačně taktických studií UO předložit do příštího jednání kolegia rektora (15. října 2007) návrh předmětu NEC pro posluchače kurzu vyšších důstojníků a kurzu Generálního štábu, který bude kvalitativně navazovat a rozšiřovat předmět NEC přednášený u akreditovaných typů studia. Ve druhé části jednání se členové kolegia rektora seznámili s dokladem kvestora plk. Jiřího Durce a s doplňujícími informacemi prorektora pro vědeckou činnost doc. Jana Kohouta, které se týkaly aktuálního stavu čerpání finančních prostředků určených na výzkum a vývoj. Ke dni konání kolegia (17. 9. 2007) zbývalo předložit v rámci UO požadavkové listy na čerpání cca 7 milionů

Pracovní setkání s náčelníkem GŠ AČR Ve středu 10. října 2007 v odpoledních hodinách se na Síni VR uskutečnilo pracovní jednání náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka s managementem UO, s vedením jednotlivých fakult a ústavů, prvním místopředsedou Akademického senátu UO, předsedkyní ZV ZO ČMOSA a s některými dalšími funkcionáři UO. Cílem pracovního jednání bylo sladit vnímání klíčových souvislostí navrhované změny právního postavení UO jako univerzitní vzdělávací instituce působící v rámci resortu MO a poskytující akreditované vzdělávání vojenským i civilním studentům, a harmonizovat přístupy v oblasti přípravy a vzdělávání vojenských profesionálů. Náčelník GŠ AČR objasnil funkcionářům školy představu velení AČR ve vztahu k pozici, struktuře a zaměření činnosti UO v návaznosti na realizaci opatření 2. kroku reformy ozbrojených sil. V této souvislosti

2

zdůraznil, že velení AČR považuje Univerzitu obrany za hlavní instituci, která garantuje a rozvíjí akreditované studium ve prospěch resortu MO. Generálporučík Vlastimil Picek současně připomněl, že je nezbytné, aby škola účinněji a flexibilněji přispívala k formování takového profilu absolventa, který bude po všech stránkách schopen naplňovat požadavky kladené na osobnost vojenského profesionála. Rektor-velitel UO brigádní generál Rudolf Urban ve svém vystoupení připomněl, že management UO při prosazování změny právního postavení školy v žádném okamžiku nezpochybnil klíčovou vazbu Univerzity obrany na resort MO a pozici MO jako prioritního zadavatele požadavků na studium personálu ozbrojených sil. Smysl úsilí o změnu právního postavení školy spočívá podle rektora především v dosažení schopnosti plnohodnotného vícezdrojového finan-

Kč, což představovalo přibližně 17 procent celkového objemu plánovaných prostředků na výzkum a vývoj. Kolegium rektora konstatovalo, že je nezbytné učinit všechny kroky k efektivnímu vyčerpání plánovaných finančních prostředků na výzkum a vývoj pro kalendářní rok 2007. V tomto smyslu také rektor-velitel vydal konkrétní úkoly vedoucím součástí a kvestorovi UO. V rámci bodu „Různé“ seznámil mj. náčelník personálního odboru pplk. Jozef Šelesták členy kolegia rektora s nařízením ministryně obrany o „stop stavu“ na přijímání nových občanských zaměstnanců do pracovního poměru v rámci všech součástí a složek MO na dobu od 1. října do 31. prosince 2007, jakož i na výkon prací konaných na základě dohod mimo hlavní pracovní poměr. Proděkan pro vědeckou činnost Fakulty vojenského zdravotnictví UO prof. Josef Fusek stručně informoval kolegium rektora o pracovní návštěvě ředitele Sekce personální MO Ing. Milana Gola na FVZ dne 13. září 2007. Zástupkyně ředitelky Centra jazykové přípravy UO PhDr. Mária Šikolová informovala členy kolegia rektora o průběhu a závěrech mezinárodní konference „Kompetence v cizích jazycích – důležitá součást profilu absolventa vysoké školy“. Konference se uskutečnila ve dnech 13. a 14. 9. 2007 za účasti více než 80 účastníků ze 6 zemí. Na závěr vzalo kolegium rektora na vědomí sdělení předsedkyně ZV ZO ČMOSA doc. Šárky Sobotkové o přípravě voleb do závodního výboru ZO ČMOSA (proběhnou v měsíci prosinci 2007). Zastupující rektor-velitel plk. gšt. Miloslav Vácha jménem rektora poděkoval doc. Sobotkové za její dosavadní práci při řízení činnosti odborové organizace a za rozvoj velmi dobré spolupráce mezi ZV ZO ČMOSA a managementem školy. Miloš DYČKA, správní rada sekretariátu rektora UO cování UO, což povede zpětně k úsporám na výdajové stránce rozpočtu MO. V závěrečné části diskutovali účastníci pracovního jednání dílčí otázky související s prohloubením vzájemné spolupráce při plánování počtů studentů akreditovaných typů studia v jednotlivých odbornostech pro daný akademický rok, se zkvalitněním systému výběru kandidátů určených pro vyslání do kariérových kurzů (kurzy vyšších důstojníků a kurz GŠ), s perspektivním zaměřením nově vytvářeného Ústavu strategických a obranných studií UO a s investiční výstavbou na UO. Miloš Dyčka

Z P R ÁV Y

Uctění hrdiny V úterý 2. října 2007 dopoledne se před budovou rektorátu Univerzity obrany uskutečnil pietní vzpomínkový akt u příležitosti 63. výročí tragické smrti armádního generála Vojtěcha Luži, výrazné osobnosti vojenských dějin a nositele masarykovské státní ideje. Významná byla jeho činnost ve vojenském školství, kdy působil jako velitel Válečné školy v Praze. Ke konci 30. let vykonával funkci zemského vojenského velitele v Brně a působil v budově „rohlíku“ až do zářijové mobilizace čs. armády v roce 1938. Po okupaci země se aktivně zapojil do odbojové činnosti. Generál Luža, jako jeden z vedoucích funkcionářů Rady Tří, která připravovala celonárodní povstání, tragicky zahynul 2. října 1944 v přestřelce s četníky v obci Hříště u Přibyslavi. Jeho pamětní deska je umístěna na budově rektorátu UO. Pplk. V. Šidla, foto: npor. A. Brázda

Akademický senát projednal a schválil provedení změn na UO Akademický senát Univerzity obrany se po prázdninách sešel na svém řádném zasedání dvakrát. Dne 4. září na půdě Fakulty vojenského zdravotnictví UO a dne 10. října na klubu Univerzity obrany v Brně. Prvého zasedání se jako hosté zúčastnili prorektor pro rozvoj UO plk. prof. Ing. Bohuslav Přikryl, Ph.D. a proděkan pro vědeckou činnost Fakulty ekonomiky a managementu UO pplk. doc. Ing. Petr Čech, Ph.D. Hned v úvodu prvého zasedání bylo nutné řešit kooptaci nových členů Akademického senátu z řad studentské obce, neboť třem členům zanikl mandát z důvodu jejich ukončení studia na Univerzitě obrany nebo odchodu na zahraniční stáž. Mandát zanikl po jednom studentu u každé fakulty. Z tohoto důvodu složila slib na tomto zasedání do rukou plk. Přikryla a předsedy Akademického senátu UO plk. Jiřího Kassy nová zástupkyně Fakulty vojenského zdravotnictví prap. Hana Hájková (mimochodem – členem AS UO se po delší době stala zástupkyně toho něžnějšího pohlaví, protože to už vypadalo, jako by na Univerzitě obrany pracovali a studovali jen zástupci toho méně něžnějšího pohlaví, i když i ti určitě mohou být také někdy něžní). Poté předseda Akademického senátu seznámil přítomné s činností předsednictva za uplynulé období a výsledky jednání. V dalším bodě jednání vystoupil plk. prof. Ing. Bohuslav Přikryl, Ph.D., který přednesl informaci o aktuální situaci na Univerzitě obrany. z Informoval o zámyslu II. etapy transformace resortu MO a v širších souvislostech objasnil její dopady na Univerzitu obrany. z V návaznosti na II. etapu transformace

objasnil zámysl rektora-velitele na vnitřní restrukturalizaci Univerzity obrany spojenou se snížením počtů osob UO o 38, z toho 10 tabulkových míst vojáků a 28 tabulkových míst občanských zaměstnanců. Toto snížení se dotýká všech součástí Univerzity obrany. z Jménem rektora požádal o svolání zasedání Akademického senátu UO z důvodu projednání organizačních změn. Poté Akademický senát UO přistoupil k projednávání návrhu vnitřních dokumentů Fakulty ekonomiky a managementu UO. Místopředseda doc. Stanislav Beer seznámil senátory se stanoviskem legislativní komise a poté následovala diskuse k jednotlivým dokumentům. K některým problematičtějším otázkám se vyjádřil zástupce předkladatele pplk. Čech. Nakonec všechny předložené dokumenty byly schváleny. V dalším bodě Akademický senát UO projednal dva vnitřní dokumenty FVZ, z nichž Statut FVZ, na základě připomínek legislativní komise AS UO, nebyl schválen a Studijní a zkušební řád doktorských studijních programů FVZ byl schválen. V předposledním bodě programu projednal Akademický senát UO změnu ve složení Vědecké rady ÚOPZHN, kde se členem po schválení stal nový náčelník chemického vojska AČR. V různém informoval senátory prof. Pavel Konečný o jednání předsednictva Rady vysokých škol s důrazem na etický kodex pro akademické pracovníky VŠ, teze pro tvorbu „Bílé knihy“ – strategie rozvoje VŠ a návrh dokumentu metodiky hodnocení výzkumu a vývoje. A dále pplk. Roman Chlíbek informoval o přípravě voleb Akademického senátu FVZ. Závěrem bylo jednomyslně přijato usnesení a stanoven termín dalšího zasedání na 10. října 2007. Po ukončení jednání připravila FVZ pro senátory AS UO ukázku Fakulty vojenského zdravotnictví UO, neboť pro mnohé to bylo první seznámení (kromě místnosti shromáždění AS UO) s fakultou.

K dalšímu řádnému zasedání se Akademický senát UO sešel dne 10. října 2007 v Brně. Jednání se jako hosté zúčastnili rektor-velitel UO brig. gen. prof. Ing. Rudolf Urban, CSc., prorektor pro rozvoj UO plk. prof. Ing. Bohuslav Přikryl, Ph.D., prorektor pro studijní a pedagogickou činnost UO prof. RNDr. Zdeněk Zemánek, CSc. a další hosté zejména z řad Ústavu strategických studií UO. V úvodu jednání složila senátorský slib nová členka za studentskou obec FEM prap. Šárka Zavadilová. Slib přijal rektor-velitel a v zastoupení místopředseda AS UO doc. Stanislav Beer. Dále následovala informace o jednání předsednictva AS, jež měla převážně informativní charakter. Nejdůležitějším bodem zasedání bylo projednání návrhu rektora-velitele na změnu organizační struktury UO. První změna se týkala vyjmutí Katedry tělesné výchovy z podřízeností FVT a zřízení Centra pro tělovýchovu a sport s celouniverzitní působností. Na základě vysvětlujících argumentů k tomuto kroku AS UO tuto změnu jednomyslně schválil. Druhá změna se týkala sloučení dvou ústavů UO, a to Ústavu strategických studií a Ústavu operačně taktických studií do jednoho celku. Na základě velmi živé diskuse k této otázce a vysvětlující argumentace rektora-velitele, ale i zástupců uvedených ústavů v AS UO, senát schválil většinou hlasů sloučení těchto ústavů do nového prvku s pracovním názvem Ústav pro strategická a obranná studia. Toto sloučení s sebou přinese i úsporu pracovních míst. Oba nové prvky mají být vytvořeny k 1. 9. 2008. V dalším rektor-velitel seznámil Akademický senát UO se závěry jednání v senátorském výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Parlamentu ČR o otázkách vícezdrojového financování Univerzity obrany a se závěry z jednání s 1. náměstkem ministryně obrany o otázkách dalšího rozvoje Univerzity obrany. V současnosti je největším problémem pozastavení financování výstavby Kampusu UO. V předposledním bodě jednání AS UO schválil Statut FVZ, neboť došlo k úpravám podle požadavků legislativní komise senátu. Na závěr bylo schváleno usnesení a svolání dalšího řádného zasedání na 29. 11. 2008. Plk. gšt. Jiří HANUS

3

U DÁ L O S T

Slavnostní imatrikulace studentů UO Slavnostní slib složili noví studenti brněnských fakult Univerzity obrany. Na Fakultě vojenských technologií se tak stalo v pondělí 1. října a na Fakultě ekonomiky a managementu ve středu 3. října. V letošním roce nastoupilo do bakalářských a navazujících magisterských studijních programů celkem 307 studentů. Studenti prvního ročníku vojenského prezenčního studia za sebou mají náročný základní výcvik ve Vyškově. Absolvovali jej ve stejném období jako jejich kolegové z vyšších ročníků své aplikační kurzy, měli tedy možnost udělat si částečný obrázek o životě na Univerzitě obrany z rozhovorů se staršími spolužáky. To, že jejich výcvik není žádnou procházkou růžovým sadem, dokazuje fakt, že dvanáct nováčků dobrovolně odstoupilo. Ti, co vydrželi, byli nyní odměněni spolu se studenty navazujících magisterských programů a civilními studenty slavnostní imatrikulací ke studiu. Imatrikulace studentů Fakulty vojenských technologií (FVT) začala v devět hodin v sále univerzitního Klubu za přítomnosti čestných hostů. Členy předsednictva byli prorektor pro rozvoj UO plk. prof. Ing. Bohuslav Přikryl, Ph.D., proděkan pro vědeckou činnost FVT prof. Ing. Vladimír Řeřucha, CSc., proděkan pro vnější vztahy a rozvoj FVT plk. Ing. Libor Dražan, CSc., proděkan pro studijní a pedagogickou činnost plk. doc. Ing. Miloš Andrle, CSc. a předseda Akademického senátu FVT doc. Ing. Zbyněk Růžička, CSc. Po úvodním projevu děkana FVT plk. prof. Ing. Zdeňka Vintra, CSc. vykonalo všech 149 studentů imatrikulační slib. Na Fakultě ekonomiky a managementu (FEM) proběhla imatrikulace na stejném místě o dva dny později. V předsednictvu zasedli proděkan pro vědeckou a výzkumnou činnost FEM pplk. doc. Ing. Petr Čech, Ph.D., proděkan pro vnější vztahy a rozvoj FEM mjr. Ing. Vladan Holcner, Ph.D., proděkan pro studijní a pedagogickou činnost FEM kpt. Ing. Pavel Foltin, Ph.D. a velitel školního praporu FVZ pplk. Ing. Milan Rohlena. Po vykonání imatrikulačního slibu předal děkan FEM plk. Ing. Miroslav Šuhaj, Ph.D. imatrikulační listy 158 novým studentům. První tři semestry svého studia zde stráví i sedm studentů Fakulty vojenského zdravotnictví, oboru Vojenský zdravotnický management. Na obou fakultách skládali studenti slib shodně položením ruky na meč a na závěr slavnostního imatrikulačního aktu zazněla studentská hymna Gaudeamus. Text: npor. Alois Brázda Foto: Jiří Pařízek a autor

4

K A R I É R O V É V Z D Ě L Á VÁ N Í

Ročník generála Aloise Eliáše Na Univerzitě obrany probíhá od svého slavnostního zahájení dne 6. září již 21. kurz Generálního štábu. Tento kurz mimo jiné navazuje na prvorepublikovou tradici, kdy jednotlivé ročníky Válečné školy v Praze nesly jména po významných historických osobnostech, ať již českých či spřátelených států. Letošní ročník KGŠ nese prestižní jméno armádního generála Aloise Eliáše. Hlavní náplní kurzu Generálního štábu při přípravě důstojníků na funkce se stanovenou hodností plukovník či brigádní generál je rozšiřování znalostí v oblasti vojensko-politické a vojensko-strategické a nejvyšší důraz je kladen na rozvoj tvůrčího myšlení, návyky týmové práce a moderní metody rozhodování a tvorby koncepcí. Program účastníků je tedy vyplněn beze zbytku. Přesto, či právě proto, přivítali v úterý 9. října v odpoledních hodinách zástupce ředitele Vojenského historického ústavu z Prahy podplukovníka Eduarda Stehlíka (na snímku vlevo), který jim přijel přiblížit osobnost a osudy generála Aloise Eliáše, patrona jejich ročníku. Podplukovník Stehlík doprovázel svou prezentaci množstvím dobových fotografií, které zachycují generála Eliáše během celé jeho kariéry a rozdal posluchačům kurzu brožuru shrnující osudy jejich patrona. Objasnil také proč padla volba při výběru názvu ročníku právě na generála Aloise Eliáše – zatímco předchozí 20. ročník KGŠ nesl jméno generála Sergeje Ingra, představitele zahraničního odboje, pro letošní rok byl symbolicky vybrán představitel odboje domácího. Alois Eliáš jako mnoho dalších svou kariéru viděl jinde než v armádě. Jenže v první světové válce musel narukovat na východní frontu, kde padl do ruského zajetí. Jelikož vystudoval zeměměřičství, netrávil svůj čas v zajateckém táboře, ale směl pracovat pro Rusko jako úředník. O vznikajících československých legiích se tak dozvěděl až v roce 1917 z tisku, z popisu jejich bojového nasazení v rámci Zborovské operace. Neváhal a do legií se přihlásil a jakožto vysokoškolák absolvoval důstojnický kurz. S jednotkou se ovšem přesunul do Francie, kde se účastnil i jedněch z posledních bojů první světové války v okamžiku, kdy se v Praze již slavil vznik samostatné republiky. Po návratu do vlasti byl generál Eliáš ihned nasazen do bojů na Těšínsku a následně i na Slovensku proti Maďarům. Z této doby si odnesl cenné vojenské zkušenosti, které později úspěšně využil v rámci politiky. V letech 1921 až 1923 absolvoval v Paříži Vysokou válečnou školu a byl oceněn jakožto jeden z nejlepších zahraničních absolventů. Následně jeho kariéra pokračovala u Hlavního štábu v Praze, později zastupoval zájmy Československa v Ženevě na jednání národů.

Jeho nejvýznamnější politická role spadá do období protektorátu, kdy se stal premiérem protektorátní vlády. Tuto funkci přijal s plným vědomím vyplývajících rizik. Generál Eliáš byl spolu s prezidentem Emilem Háchou rozhodnut využít svých pravomocí k maximálnímu ztížení pozice německých okupantů a byl přesvědčen, že jej tato činnost bude stát život. Na základě zajištěných důkazů o spolupráci s exilem byl v roce 1941 zatčen a odsouzen k trestu smrti a 19. června 1942 popraven. V loňském roce se podařilo uspořádat důstojný státní pohřeb hodný této historické osobnosti. Za uspořádání přednášky vděčí posluchači 21. kurzu Generálního štábu také podplukovníku Miroslavu Zemanovi z Ústavu operačně taktických studií (na snímku vpravo). Text a foto: npor. Alois Brázda

Dobré sousedství 2007 Plánovací konference zaměřená na přípravu mezinárodního velitelsko-štábního cvičení Dobré sousedství 2007 se uskutečnila ve dnech 27. a 28. září 2007 v Národní akademii obrany maršála A. Hadika v Liptovském Mikuláši. Za Českou republiku se plánovací konference zúčastnili pplk. Jaroslav Průcha, pplk. Leoš Halíř a Ing. Luděk Skácel z Ústavu operačně taktických studií Univerzity obrany, za Rakousko plk. Günter K. Maurer a pplk. Josef Danhoffer z Národní akademie obrany ve Vídni a slovenskou stranu zastupovali příslušníci managementu Vyššího velitelsko-štábního kurzu NAO v Liptovském Mikuláši. Cílem plánovací konference bylo projednat organizační, personální a štábní otázky tohoto cvičení, které proběhne ve dnech 3. až 7. prosince 2007 na Univerzitě obrany v Brně. Cvičení se každým rokem střídavě uskutečňuje v jedné z účastnických zemí. V roce 2006 se konalo v SR (NAO L. Mikuláš), koncem roku 2007 proběhne v České republice (UO Brno) a v roce 2008 v Rakousku (NAO

Vídeň). VŠC Dobré sousedství se koná podesáté a jeho cílem je upevňovat spolupráci a partnerství v odborných, vojenských a strategických otázkách, rozvíjet přátelství a v nemalé míře posilovat a propojovat poznatky v oblasti vzdělávání a taktické přípravy profesionálních vojáků v kariérových kurzech. Tématem 10. velitelsko-štábního cvičení Dobré sousedství 2007 v Brně je „Nasazení bojové skupiny Evropské unie na odvrácení regionálního konfliktu“. Předpokládá se, že za slovenskou stranu se cvičení v Brně zúčastní studenti Vyššího velitelsko-štábního kurzu, případně jiných kurzů NAO Liptovský Mikuláš. Přítomní příslušníci vzdělávacích institucí na plánovací konferenci projednali také otázky spolupráce a postupu na cvičení Common Action, které se jako rozšířená aktivita tohoto VŠC uskuteční za účasti zástupců Rakouska, Švýcarska, Česka a Slovenska v únoru 2008 v Rakousku. Autor: – hg – Zdroj: www.nao.sk

5

FVT INFORMUJE

Konference o matematice a fyzice na VŠT Ve dnech 12. a 13. září se v prostorách Univerzity obrany uskutečnil již 5. ročník Konference o matematice a fyzice na vysokých školách technických. Pro jeho pořadatele se jednalo o malé výročí, neboť vzhledem k dvouleté periodě konání konference bylo tomu již 10 let od okamžiku, kdy padlo rozhodnutí o uspořádání prvního ročníku. Pořadatelem konference letos poprvé byla Jednota českých matematiků a fyziků, pobočka Brno a společně s ní již tradičně Katedra matematiky a fyziky Fakulty vojenských technologií UO. První den proběhlo pod vedením prof. RNDr. Františka Cvachovce, CSc., vedoucího Katedry matematiky a fyziky FVT, jednání Komise pro fyziku na vysokých školách technických a zemědělských a na lékařských fakultách při JČMF. Druhý den následovalo slavnostní zahájení, na než poté navázaly dvě zvané přednášky a odpolední jednání v sekcích. Záštitu nad konferencí převzal děkan FVT UO plk. prof. Ing. Zdeněk Vintr, CSc., který však byl v době konání konference služebně mimo univerzitu. Oficiálního zahájení se proto ujal prorektor pro vědeckou činnost UO doc. RNDr. Jan Kohout, CSc. Seznámil přítomné se současnou situací na poli vědeckém a pedagogickém na Univerzitě obrany i s plány do budoucna. Po něm s krátkou zdravicí vystoupil proděkan pro studijní a pedagogickou činnost FVT UO plk. doc. Ing. Miloš Andrle, CSc. a úvodní část ukončil milým proslovem stálý člen programového výboru prof. RNDr. Jan Chvalina, DrSc. Odbornou část zahájil zvanou přednáškou prof. RNDr. Štefan Schwabik, DrSc. (na snímku) z Matematického ústavu AV ČR v Praze na téma Český příspěvek k moderním teoriím integrálu. Text této zajímavé přednášky je možno nalézt v konferenčním sborníku. Poté následovala druhá zvaná přednáška

prof. RNDr. Tomáše Šikoly, CSc. z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, na téma Nanotechnologie. Odpoledne se účastníci konference rozdělili do 6 sekcí: Výuka matematiky na VŠT, Výuka fyziky na VŠT, Užití výpočetní techniky ve výuce matematiky a fyziky, Odborná matematika, Odborná fyzika a Distanční studium a e-learning. Každý z aktivních účastníků konference měl k dispozici 15 minut na přednesení svého příspěvku a následnou diskusi. Některé diskuse však byly natolik „živé“, že se jednání oproti časovému plánu značně protáhlo. Fyzikální sekce skončily až kolem šesté hodiny večerní. Hlavní cíle konference: 1. Výměna zkušeností s výukou matematiky a fyziky na vysokých školách technických v trojstupňovém systému vzdělávání studentů na VŠT 2. Prezentace výsledků vědecko-výzkumné činnosti pracovníků a studentů doktorského studia VŠT 3. Výměna zkušeností s výukou těchto předmětů v distanční a kombinované formě studia

4. Koncepční řešení problémů spojených se zaváděním e-learningu a LMS systémů do vysokoškolské výuky byly splněny. Účastníci se rozjížděli domů obohaceni o nové poznatky a velmi spokojeni. Z přednesených příspěvků byl vydán dvoudílný sborník, který má celkem 536 stran a obsahuje 54 matematických a 18 fyzikálních příspěvků. Redakce sborníku se ujali doc. J. Kuben, RNDr. Š. Hošková, RNDr. R. Potůček a PhDr. P. Račková. Velký dík také patří Ing. Z. Kreutzerovi z vědecko-informačního oddělení za péči, kterou tisku sborníku věnoval. Součástí sborníku je i CD se všemi příspěvky. Pořadatelé byli potěšeni letošní velkou účastí, konference se zúčastnilo 92 matematiků a fyziků, mezi nimiž bylo i několik studentů doktorského studia, což je potěšující trend. Za výrazný úspěch také považují zajištění mimořádně kvalitních zvaných přednášek a doufají, že v budoucím ročníku dosáhnou kýžené mety sta účastníků. Za pořadatele připravily RNDr. Šárka Hošková, Ph.D. a PhDr. Pavlína Račková, K-215

Emeritní profesoři V pondělí 17. září byli na slavnostním setkání zasloužilých profesorů Fakulty vojenských technologií UO jmenováni čtyři noví emeritní profesoři. Byli to prof. Ing. Lubomír Popelínský, DrSc., prof. Ing. Bohumil Plíhal, CSc., prof. Ing. Miloslav Fišer, CSc. a prof. Ing. Stanislav Koukal, CSc. FVT má v současné době 19 emeritních profesorů, kterým jmenovací dekrety předal děkan FVT plk. prof. Ing. Zdeněk Vintr, CSc. Jak pro Listy UO uvedl emer.prof. Ing. Otakar Kurka, CSc., i nadále chtějí přispívat k výchově mladých pedagogických a vědeckých pracovníků, iniciovat řešení nových výzkumných úkolů a záměrů, podílet se aktivně na jejich řešení, publikační činnosti a účastnit se práce při habilitačních a jmenovacích řízeních. – pa –

6

JA Z Y KO VÁ P Ř Í P R AVA

Konference o jazykovém vzdělávání Ve spolupráci se vzdělávací agenturou Grapa, s.r.o. zorganizovalo Centrum jazykové přípravy UO ve dnech 13. a 14. září mezinárodní konferenci. Samotný název konference Kompetence v cizích jazycích jako důležitá součást profilu absolventů vysoké školy již napovídá, čím se konference zabývala. Hovořilo se zejména o problematice jazykového vzdělávání v terciární sféře a jednací sekce se zaměřily na prezentování výsledků výzkumné činnosti v následujících oblastech: výuka akademického a profesního jazyka, informační technologie ve výuce cizích jazyků – výhody a nevýhody, jazykové testování a certifikace, výuka odborných předmětů v cizím jazyce, Společný evropský referenční rámec (SERR) a Evropské jazykové portfolio (EJP). Sekce zabývající se akademickým a profesním jazykem pokrývala široké spektrum příspěvků – vyučování Business English, různé aspekty vyučování cizím jazykům ve vojenském kontextu, problematika akademického psaní a překladu a podobně. Další sekce se zabývala využíváním informačních technologií ve výuce jazyků, přičemž důraz se kladl na výhody a nevýhody těchto přístupů. Přestože moderní technologie ve výuce bezpochyby své místo mají, role učitele je nezastupitelná a výběr metod a prostředků informačních technologií by měl vždy být zvolen s ohledem na potřeby a možnosti učících se. Poslední sekce se týkala oblastí vědecko-výzkumné činnosti, které jsou relativně nové a neprobádané. Nicméně problematika jazykového testování a s tím často spojená certifikace jazykových programů je

aktuální a příspěvky, které v této sekci zazněly, lze určitě pokládat za inspirativní. Evropský referenční rámec a Evropské jazykové portfolio sehrávají v současné době jednu z hlavních rolí ve vzdělávací politice zejména zemí EU a na konferenci se jim dostalo zasloužené pozornosti. Není nezajímavé zmínit, že na konferenci se zaregistrovalo celkem 86 účastníků, skutečně přijelo 72 účastníků, z toho celkem 20 cizinců ze 6 zemí (Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Kanada a USA). Kromě prezentování jednotlivých příspěvků na konferenci se v sekcích také bohatě diskutovalo. První konferenční den byl ukončen rautem

v prostorách klubu na Šumavské a příjemná atmosféra napomáhala dalším neformálním pracovním či osobním rozhovorům. Uvedené údaje do jisté míry také vypovídají o tom, že práce Centra jazykové přípravy UO se ubírá správným směrem a že toto již rok fungující pracoviště Univerzity obrany se rozhodně neprofiluje pouze jako pracoviště zajišťující kvalitní jazykovou výuky, ale prosazuje se také na poli vědecko-výzkumné činnosti, a to, jak nakonec ukazuje i konference, i na mezinárodní úrovni. Úspěch konference konstatovaly také dvě zahraniční účastnice, které vystoupily na závěrečném setkání a vysoce hodnotily jak odbornou, tak organizační úroveň konference. PhDr. Mária Šikolová, Ph.D., CJP

Rok existence Centra jazykové přípravy UO Dne 26. září proběhl Den otevřených dveří Centra jazykové přípravy Univerzity obrany. V odpoledních hodinách měli zájemci z řad příslušníků Univerzity obrany možnost otestovat své znalosti cizích jazyků a především se zapsat do jednotlivých jazykových kurzů na aktuální akademický rok.

Učitelé z Centra jazykové přípravy UO při této příležitosti mohli bilancovat rok jeho existence a naplnění určených priorit. Hlavním jazykem, na který se CJP zaměřuje v rámci výuky studentů i v přípravě učitelů a zaměstnanců UO, je angličtina, ale vyučovány jsou i další světové jazyky – francouzština, němčina, ruština, španělština. K těmto jazykům byly také otevírány jednotlivé jazykové kurzy, vždy v několika stupních obtížnosti dle aktuálních znalostí zájemců. Snad jediné

místo, kde se nedaří plně uspokojit poptávku studentů, je arabština. Z dalších úkolů, které si vedení Centra jazykové přípravy před rokem stanovilo, je vhodné zmínit zvyšování výstupního jazykového profilu absolventů. Tento záměr je dlouhodobý, na jeho realizaci pracovali již předchůdci dnešního CJP a je to proces, který nikdy nebude definitivně ukončen. Své poznatky z této práce prezentovali pracovníci CJP ve dnech 13. a 14. září na konferenci „Kompetence v cizích jazycích jako důležitá součást profilu absolventa vysoké školy“. Den otevřených dveří CJP UO proběhl již tradičně při příležitosti Evropského dne jazyků, jehož cílem je upozornit veřejnost na důležitost jazykového vzdělávání a zvýšit povědomí o bohatství všech v Evropě používaných jazyků. Myšlenka na něj zazněla poprvé v Radě Evropy v dubnu roku 1997. V roce 1999 byl stanoven termín Evropského dne jazyků a jeho první vyhlášení na rok 2001. V červnu 2000 se k této iniciativě připojila deklarací i Evropská unie. Text a foto: npor. Alois Brázda

7

Z P R ÁV Y

Workshop zaměřený na testování jazyků Otázka testování cizích jazyků je v poslední době velmi aktuálním tématem. Vzhledem k tomu, že v České republice stále ještě neexistují dostatečné možnosti vzdělávat se v tomto oboru, vznikla myšlenka využít zkušeností vysokoškolských učitelů Centra jazykové přípravy Univerzity obrany, kteří se testováním aktivně zabývají, a jejich prostřednictvím zasvětit do tajů testování zájemce z jiných univerzitních jazykových pracovišť. Ve dnech 6. a 7. září se tedy v Brně uskutečnil seminář s názvem Introductory workshop for to-be item writers (Úvodní seminář pro budoucí tvůrce testových položek). Seminář organizovala Mendlova zemědělská a lesnická univerzita (MZLU) ve spolupráci s naším Centrem jazykové přípravy (CJP), které bylo také odborným garantem workshopu. Hlavními přednášejícími byli pracovníci CJP PhDr. Mária Šikolová, Ph.D., PhDr. Eva Složilová, MA. a Mgr. Pavel Svoboda. Krátké příspěvky přednesly rovněž Mgr. Zora Pecníková a Mgr. Zuzana Kovářová z CJP a PhDr. Vlasta Nepivodová z MZLU. Semináře se zúčastnilo celkem 15 zástupců z Masarykovy univerzity v Brně, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, CJP UO a MZLU. Předmětem semináře bylo testování dovednosti čtení, slovní zásoby a gramatiky. Po teoretickém úvodu do problematiky testování, který se zabýval výkladem pojmů jako například validita, reliabilita, obtížnost, objektivita versus subjektivita, autenticita a dopad testů, následovala praktická část zaměřená na tvorbu testových položek. Nejprve se účastníci workshopu seznámili s chybně konstruovanými testovými položkami a sami měli v široké diskusi odhalit nedostatky položek. Ve večerních hodinách pak měli za úkol sami připravit co nejlepší testovou položku. Během druhého dne se účastníky vytvořené položky analyzovaly a komentovaly. Poté zazněly prezentace o zkušenostech s vytvářením testů, tvorbou a moderací testových položek na CJP UO přednesená Mgr. Pecníkovou a prezentace PhDr. Nepivodové o testování na MZLU. V závěru semináře proběhla pod vedením Mgr. Kovářové podnětná diskuse, v rámci které měli účastníci možnost podělit se o zkušenosti s testováním na svých pracovištích a diskutovat o výzvách, se kterými se musí potýkat. Lze říci, že účastníci měli možnost vyzkoušet si všechny fáze procesu tvorby testových položek – od výběru vhodného autentického textu, přes vytvoření položky a její následnou moderaci v týmu. Vzhledem k živé diskusi a pozitivnímu hodnocení účastníků lze očekávat, že seminář přispěje k další spolupráci v oblasti testování mezi jednotlivými univerzitami a že organizátoři byli povzbuzeni k přípravě návazných seminářů, které se budou zabývat testováním dalších dovedností. – ZP + ZK –

8

Prezentace UO První říjnový víkend se v maďarské metropoli Budapešti konala konference a workshop NATO – věda pro mír a bezpečnost. Při této příležitosti se zástupci Univerzity obrany účastnili univerzitní burzy, která byla uspořádána v rámci doprovodného programu. Sobotní den se odehrál v duchu příprav na nedělní prezentaci a odpoledního poznávání koloritu a památek města, zatímco rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban, který v průběhu dne přiletěl z Irska, se zúčastnil konference a setkání s jejími účastníky. Z mého pohledu je Budapešť velmi podobná Praze. Dominuje hrad, most přes řeku Dunaj, budova parlamentu a obrovské masy turistů a lidí, kteří se na nich snaží vydělat. V neděli 7. října od brzkého rána vyrostlo v městském parku na rozlehlém prostranství několik desítek vojenských stanů, pro jednotlivé univerzity a příbuzné společnosti. Kromě naší Univerzity obrany se zde prezentovaly i polská, slovenská a maďarská vojenská vysoká škola a řada maďarských civilních vysokých škol. Svou náplní by se to dalo přirovnat našemu českému veletrhu Gaudeamus. Ovšem v mnohem menším rozsahu. Nemalý prostor pro svou expozici měl stánek (defacto 5 stanů) prezentující organizaci NATO, kde probíhaly besedy, hry pro návštěvníky

a samozřejmě nabídka obrovského množství propagačních a informačních materiálů. U doslova vojenského stanu maďarské armády byla možnost sáhnout si na ruční zbraně jejich výzbroje. Ale také u stánku Univerzity obrany bylo rušno. Zástupci ostatních univerzit se zajímali o našem zapojení do programu Erasmus a možnosti výuky studijních programů v angličtině. Jednotliví návštěvníci akce se pak ptali i na početní zastoupení dívek a civilních studentů v našich řadách. Třešničkou na dortu se stala návštěva ministra obrany Maďarské republiky, který se zde účastnil i sportovních aktivit (na dolním snímku uprosted). Zhlédl naši expozici a pronesl pár vlídných a děkovných vět k vedoucímu české delegace – náčelníkovi studijního oddělení UO podplukovníkovi Antonínu Müllerovi. Po celou dobu akce jsme si se svými zahraničními kolegy sdělovali poznatky a zkušenosti jak s formou výuky a jejími zvláštnostmi na jednotlivých školách, tak i ohledně vojenského výcviku. Návštěvníci u nás mohli zhlédnout promítané prezentace školy a nabídky studijních programů, to vše doplněno řadou fotografií ze života studentů jak v Brně, tak i ve Vyškově. Odnést si mohli řadu tištěných materiálů o UO a AČR včetně reprezentativních publikací. Rozšířili jsme tak v Maďarsku povědomí nejen o naší UO, ale i o Brně a ČR. Text a foto: pprap. Ing. Pavel Titěra

ANGLIČTINA PRO LISTY UO WRITING STYLES Formal/Neutral

Informal

Thank you for your email received 12 Feb. With regard/reference to… I would be grateful if you could… We regret to advise you that... Please accept our apologies for… I was wondering if you could… We note that you have not… We would like to remind you that… It is necessary for me to… It is possible that I will… Would you like me to…? However,… / In addition,… / Therefore,… If you require any further information, please do not hesitate to contact me. I look forward to meeting you next week.

Thanks for the email. Re… Please could you… I´m sorry to tell you that… I´m sorry for… Could you…? You haven´t… Don´t forget that… I need to… I might… Shall I…? But,… / Also,… / So,… If you´d like more details, let me know. See you next week.

WRITING AND REPLYING TO INVITATIONS

Inviting

We would be very pleased if you could come to… I would like to invite you to…/ attend our… Please let me know if you will be able to attend. I´m writing to invite you to.. Would you like to come to…? Please let me know if you can make it.

Prepare

Before the meeting it would be useful if you could prepare… It would be helpful if you could bring… Please prepare… before the meeting. Please bring to the meeting…

Accepting Thank you for your kind invitation. The date you suggest is fine. I would be delighted to attend the meeting. I am sure it will be very useful. Thanks a lot for the invitation. The date´s fine for me. I´d love to come to the meeting. It sounds like a great idea. Refusing

Thank you for your kind invitation. Unfortunately, I have another appointment on that day. Please accept my apologies. I hope we will have the opportunity to meet on another occasion in the near future. I am sure that the meeting will be a great success. Thanks a lot four your kind invitation. Unfortunately, I have something else in my schedule on that day. I hope we can meet up soon. Good luck with the meeting!

The secret to a long and happy life is… being lazy! Joggers who get up early and run through the park, executives who try to work off stress with a game of squash, and people who do bodybuilding may all be shortening their lives. According to Peter Axt, a German researcher and ex-marathon runner, laziness is good for you. „No top sportsman,“ says Axt, „has lived to a very advanced age.“ Among the examples of athletes who have died young, he mentions Jim Fixx, the author of The Complete Book of Running, and the man who almost single-handedly launched the American fitness revolution. He died at the age of 52. As Axt says, „Better not to start“. With his daughter Michaela, a doctor, he has written a book called The Joy of Laziness. It says that there are three keys to long life: to play less sport, to reduce stress, and to eat less food. He gives the example of an Italian village with an unusually high number of centenarians which seems to owe its communal good health to following the Axt principles. No one runs, siestas stretch through the afternoon from 1 p.m. to 4 p.m., and the main activity seems to be sitting in the shade or gossiping. The Axts´ideas are based on research which argues that animals have only a limited amount of energy. Those who use up energy quickly live for a shorter time than those who conserve energy. So an executive who wants to compensate for a stressful day by going to the gym is in fact multiplying his problems. However, Peter Axt believes that light exercise is beneficial. „I jog gently for 20 minutes three or four times a week,“ he said, „but I have no time for men over 50 who insist on running several kilometres a day“. Mark these sentences T (true), F (false) or DS (doesn´t say). 1 Peter Axt regularly runs marathons. 2 He says that people who do too much sport will probably die younger. 3 Jim Fixx got Americans to do more sport. 4 The Joy of Laziness is a bestseller. 5 The book says that the only important thing to help you live longer is to do less sport. 6 In the Italian village people are very healthy but not very active. 7 The book´s ideas are based on five years´research. 8 He thinks that if you´ve had a very tiring day at work then you shouldn´t do physical exercise. 9 Axt doesn´t have time to run several kilometres a day. Key: 1 F, 2 T, 3 T, 4 DS, 5 F, 6 T, 7 DS, 8 T, 9 F Připravila skupina AJ, CJP

9

A R M Á DA A V E Ř E J N O ST

Den

NATO 2007 Sedmý ročník akce Den NATO v Ostravě, který na letišti v Mošnově proběhl v sobotu 15. září 2007, nabídl velmi bohatý program. Na prezentační akci složek Integrovaného záchranného systému a české armády, jež svou koncepcí a rozsahem nemá obdoby v celé střední Evropě, nechyběla Univerzita obrany. Unikátní Den NATO, který navštívilo přes 60 tisíc lidí, nabídl nejen atraktivní dynamické ukázky na zemi i ve vzduchu, ale i výzbroj a výstroj elitních armádních, policejních a záchranářských jednotek. Se svojí nejmodernější technikou se na letišti Leoše Janáčka v Ostravě-Mošnově prezentovalo osm armád Severoatlantické aliance a všechny složky českého IZS. Mezi největší lákadla celodenní přehlídky patřila dvojice nejmodernějších a nejvýkonnějších evropských bojových letounů Eurofighter Typhoon F2 britského Královského letectva, nejnovější verze letounu F16C Block 52+ polských vzdušných sil, strategický přepravní letoun C-17 Globemaster III a létající tanker KC-135 Stratotanker amerického vojenského letectva, transportní letouny CASA C-295M ze Španělska nebo C-27J Spartan z Itálie. Mezi

10

vrcholy pak patřilo letové vystoupení amerického pilota majora Carltona z Viper East Demo Teamu na nadzvukovém stíhacím letounu F-16CJ Fighting Falkon. Potlesk diváků sklidilo také vystoupení španělského display pilota a instruktora létání kapitána Alberta Martineze na letounu F-18 Hornet. Největší zastoupení, co do počtu techniky i vojáků, měla samozřejmě česká armáda. Ta představila nejmodernější zbraňové systémy pozemních sil a prakticky všechny letouny vzdušných sil. Příslušníci Univerzity obrany v Brně divákům předvedli bojové umění MUSADO.

Ve čtyřech ukázkách s dovednostmi v boji z blízka vystoupilo deset studentu UO pod vedením instruktora Tomáše Novohradského z Katedry tělesné výchovy Fakulty vojenských technologií UO. Nechyběla ani prezentace studijní nabídky UO. Univerzita obrany představila na Dni NATO v Ostravě také dálkově řízené průzkumné prostředky vyvíjené na Fakultě ekonomiky a managementu (FEM) v rámci vědecko-výzkumné činnosti. Šlo zejména o bojové průzkumné vozidlo z dílny Katedry vojenského managementu a taktiky FEM. To představuje upravenou terénní čtyřkolku Yamaha YFM 450. Na podvozku čtyřkolky je umístěna platforma se zbraňovým a senzorickým systémem. „Pohyb systému při zaměřování a monitorování je zabezpečován pomocí servopohonů. Zbraňový a senzorický systém je ovládán prostřednictvím řídícího počítače,“ řekl

jeden z řešitelů projektu kapitán Jan Mazal. Předváděný prototyp je v počátečním stavu vývoje. Řízení vozidla bude zcela autonomní pomocí speciální bezdrátové komunikační technologie. Dále to byl prototyp průzkumného prostředku s názvem Explorer. Jeho návrh a výroba vznikla na základě předpokládaného požadavku monitorovat obrazem i zvukem v reálnem čase vzdálený operační prostor a rovněž nebezpečné chemické, radioaktivní i jiné látky, zejména v ovzduší. Lze jej využít všude tam, kam se z bezpečnostních důvodů nedostane živá osoba v roli průzkumníka. Jak uvedl autor projektu Ing. Jozef Korčák z Katedry materiálu a služeb FEM, v podstatě se jedná o malé dálkově řízené terénní vozidlo, které na své palubě nese celou řadu užitečné monitorovací, řídící, analytické, osvětlovací a komunikační techniky. Prostředky s podobnými funkcemi pak představovali dva vzdušní roboti – dálkově řízený plošník Black Spirit – glider a vrtulník Black Spirit – helicopter. Zatímco glider může operovat ve větších výškách a na vyšších rychlostech po delší dobu, helicopter zase v přízemních výškách a téměř na místě po kratší dobu. Systém Black Spirit je multifunkční a lze jej využít nejen ve prospěch ochrany obyvatelstva při řešení krizových událostí, ale také pro bojové použití, zejména velmi efektivní průzkum bojiště ze vzduchu. Oba vzdušné nosiče nesou v podvěsu univerzální aerodynamický kontejner, ve kterém je umístěna veškerá potřebná monitorovací a komunikační aparatura. Text a foto: Pavel Pazdera

Střelecká soutěž „O pohár rektora UO“ Dne 19. září 2007 se konal na střelnici Slatina 1. ročník střelecké soutěže „O pohár rektora UO“. Jednalo se o soutěž jednotlivců a tříčlenných družstev příslušníků Univerzity obrany ve střelbě ze služební pistole na terč č. 4 (nekrytě ležící figura s kruhy) a na mezinárodní pistolový terč. Soutěžící měli k dispozici 3 nástřelné rány a 10 soutěžních ran do každého terče.

Soutěž probíhala v klidném prostředí univerzitní střelnice za účasti devíti družstev. Účast příslušníků UO nebyla malá, byť musím konstatovat, že podle předpokladů měl být počet družstev vyšší. Dle rozkazu rektora UO se soutěže mohlo zúčastnit po třech družstvech z každé fakulty, po jednom družstvu za ústavy UO a po třech družstvech za rektorát UO (cca 15 družstev celkem). Největší zastoupení měla FEM a rektorát UO. Soutěž byla zahájena nástupem všech družstev. Ředitel soutěže plk. gšt. Ing. Josef

Trojan přivítal všechny účastníky, představil hodnotící komisi a popřál všem soutěžícím přesnou mušku a klidné ruce. Poté řídící střelby pplk. Miloš Zábojník provedl poučení o bezpečnostních opatřeních a seznámil soutěžící s organizací soutěže. Výkony jednotlivých soutěžících byly velmi dobré a v některých případech i překvapivé, což dokladují výsledky jednotlivců i družstev na prvních třech místech. V soutěži jednotlivců se na prvním místě umístil o.z. Ing. Karol Baláž (OVS) s nástřelem 178 bodů, na druhém místě mjr. Ing. Milan Petr (POOd) s nástřelem 176 bodů a na třetím místě kpt. Ing. Zdeněk Hlávka (SKIS) s nástřelem 171 bodů. V soutěži družstev byly výsledky následující: první místo družstvo OVS (o.z. Ing. Karol Baláž, pprap. Vladimír Zralý, pprap. Libuše Kaňová) s nástřelem 495 bodů, druhé místo družstvo FEM – 1 (pplk. Ing. Miloš Fišera, Ph.D., pplk. Ing. Jiří Černý, o.z. Ing. Hubert Štofko) s nástřelem 437 bodů a třetí místo družstvo Ostrostřelci SKIS (kpt. Ing. Zdeněk Hlávka, o.z. Ing. Albert Srník, o.z. Lenka Peregrinová) s nástřelem 419 bodů. V rámci tohoto střeleckého dopoledne si také účastníci střelecké soutěže mohli vyzkoušet střelbu pomocí střeleckého trenažéru EVJ-91, který byl zapůjčena od VA Vyškov. Mjr. Ing. Petr Eisenhammer Foto: pplk. Miloš Zábojník

11

STUDENTSKÁ STRÁNKA

Dojmy studenta po prvním ročníku studia na FVZ Na královéhradeckou Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity obrany jsem se dostala náhodou. Ještě v septimě, kdy už mě zmáhal strach, že nevím, na jakou vysokou školu se budu za rok hlásit, jsem vyrazila na brněnský Gaudeamus, veletrh vysokých škol. Posbírala jsem hromadu letáků a katalogů od pajdáků a ekonomek až po medicíny a doma je pak prohlížela. Právě tady jsem poprvé narazila na stánek: Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Docela honosný název, ale znělo to dobře. Ti, kteří zde měli reprezentovat školu, byli oblečeni v uniformě, vzbouzeli možná strach, ale možná respekt a úctu. A asi právě to se mi tenkrát zalíbilo. Navíc u stánku člověk nedostal jen hromadu brožur, ale docela příjemně si popovídal, a to i se samotnými studenty školy, což bylo vzácné. Většina letáků skončila v koši, ale vojenské zdravotnictví mi zůstalo v paměti. A tak další rok, kdy už jsem šla na Gaudeamus takzvaně naostro, jsem k tomuto stánku zamířila a těšila se, že se vyptám na všechny podrobnosti. A ouha! Udělali mi čáru přes rozpočet! Nově požadovali v přijímacích zkouškách angličtinu, a já uměla jen pár základních frází, které zná každý...! Škola mě lákala, možná o to víc, že mi stála tato hloupá překážka v cestě. Přece nemůžu za to, že jsem si před několika lety vybrala jako volitelný předmět jiný jazyk než právě angličtinu! S předpokladem, že u přijímaček nemám šanci uspět, jsem dlouho zvažovala, jestli vůbec přihlášku podávat. Nakonec mě přemluvil taťka, ať to aspoň zkusím a uvidím. Tak jsem zkusila, abych si to později nevyčítala. Medicína mě totiž k sobě táhla ze všech oborů nejvíc, ačkoliv nemám jediného doktora v rodině (jsem tedy průkopník, který neví, do čeho strká nos) a všichni mě varovali, že

12

studium nebude už levou zadní jako na gymplu. Ovšem u vojenské medicíny bylo ještě něco víc. Nebyla to jen suchá doktořina, ale víc možností (ale taky učení), celá škola jako by byla něčím okořeněná. Chtěla jsem ukázat, že nejsem jen městská slečinka, a zároveň jsem se trochu bála, co mě čeká. Kdyby se mě někdo zeptal, proč jsem šla na vojenskou školu, neuměla bych mu vyjmenovat racionální důvody, prostě nevím. Někteří mě v rozhodnutí podporovali, jiní od něj naopak zrazovali. Jenže podání přihlášky nebylo v případě vojenské školy vše k tomu, aby člověk mohl jít k přijímacím zkouškám. Začal neskutečný kolotoč obíhání nespočetných úřadů, shánění lejster a potvrzení, která pro mě zcela postrádala smysl. Celý den strávený ve Vojenské nemocnici v Brně mě spíš pobavil.

Na některých odděleních mě ani neviděli a dostala jsem razítko „SCHOPEN“. Na jiných dělali dle mého úsudku z komára velblouda. Ovšem dvakrát až třikrát týdně dojíždět na KVV Brno, a to, i když naštěstí bydlím v Brně (jinak bych kvůli cestám do Brna utratila celé jmění), mě brzy přestalo bavit! Zavolalo „neznámé ID“ nebo přišla SMS, abych se dostavila. Přišla jsem, dala jeden podpis a nashledanou! Jenže druhý den se mi docela mladý pán strašně omlouval, že „včera mi zapomněl dát vyplnit ještě jeden formulář“! Takové jednání na KVV nebylo otázkou deseti minut, jak by se zdálo, ale přinejmenším jedné hodiny. Na vrátnici mi opsali z občanky všechny údaje, obdržela jsem visačku „NÁVŠTĚVA“ a musela čekat na vrátnici (z jedné strany plechová vrata, z druhé zamčené mříže, jako bych snad chtěla vyloupit sklad), než si pro mě dotyčný pán nebo paní z náboru přišli. Mezi samotným vypisováním formulářů a podepisováním papírů (v místnosti, kde kromě hromady Areportů byly dominantou především elektronické šipky na stěně) si dotyčný většinou na chvíli pro něco odskočil a ztratil se tak minimálně na čtvrt hodiny. Navíc, kdykoliv jsem se na něco zeptala, nikdo na oddělení náboru netušil, co mi odpovědět. Prostě počkejte a uvidíte. Dokonce, když jsem na přihlášku vyplňovala Fakultu vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, divili se, že taková nějaká existuje. Tedy informovanost nade vše! Ale zázrakem se mi podařilo celým procesem s úspěchem projít. Přijímací zkoušky na civilní fakultu jsem složila bez problémů. Přesto jsem víc a víc přemýšlela, zda na vojenskou medicínu jít, anebo zůstat raději jen na civilní. Množství nesmyslných papírů už mi lezlo krkem, tolik autogramů jsem za celý život nedala a bylo jasné, že stejně to bude vypadat vždy a se vším. Navíc za půl roku jsem zjistila mnohé pro a mnohé proti. Ale na vojenské přijí-

STUDENTSKÁ STRÁNKA

mačky jsem nakonec šla, a úspěšně napsala i test z angličtiny. Překvapivě v několika málo dnech mi přišlo oznámení o přijetí a musela jsem se co nejdříve rozhodnout, zda si nedobrovolně zkrátím prázdniny a nastoupím do základního výcviku. Jedna polovina rodiny radila: „Nebuď hloupá a běž!“. Druhá zase: „Na peníze se vykašli, ty vždycky budou a my nebudem!“ Nebyly to jen peníze, ale i tak – teď babo raď! Tehdy bych dala všechno za to, abych na výběr neměla, protože rozhodnout se špatně sám je horší, než kdyby se někdo špatně rozhodl za vás. Nakonec jsem s rozhodnutím, že pokud se mi tam nebude líbit, můžu kdykoliv odejít a zůstat na civilní škole, vyrazila 1. srpna do Vyškova. A můžu říct, že tímto dnem pro mě začala zcela nová životní kapitola. Nejen že jsme museli chodit v příšerných zelených hadrech (ve kterých nám bylo v chladnu zima a za tepla zase horko), těžkých a nepohodlných kanadách (ze kterých jsem měla čtrnáct dní na patách puchýře až do masa a nemohla chodit ani v teniskách), museli jsme běhat jak splašené stádo s výstrojí à la vánoční stromeček do kopce, kde jsme z nepochopitelných důvodů čekali, abychom pak mohli běžet znovu. Ale především jsem nemohla pochopit, proč na nás pořád tak řvali, když nebylo důvodu a když bychom přece stejnou věc udělali, i kdyby nám to řekli trochu lidštěji. Zkrátka první týdny trpělo moje tělo, ale mnohem víc trpěla duše. Sama na sobě jsem ale viděla, že člověk si zvykne na všechno a časem otupí. Na druhou stranu jsem se tam dozvěděla věci, které jinde asi těžko. A dnes už na základní výcvik vzpomínám v dobrém – ale jistě proto, že člověk ty špatné věci rád zapomíná. Zvlášť nezapomenutelné byly zážitky z Festivalu vojenských hudeb v Kroměříži – oddych od rutiny ve formě zařazení k pracovní skupině, kde jsem viděla, jak se umění akvabel dá snoubit se hrou na hudební nástroj. Především zástupci Velké Británie se skvostnými červenými uniformami byli pastvou pro oči! Královna ví, co se sluší! A změna oproti kasárnám (řekla bych ta hezčí strana

vojenské mince – protože vojna, to jsou přece samé přehlídky...) byla balzámem na duši. Musím uznat, že v Hradci Králové už veškeré chování vyhlíželo rozumněji a tak jsem se těšila, jak to bude probíhat ve škole. Shrnout celý první ročník na medicíně by vydalo na pořádně tlustou knihu a tak jen řeknu, že celý rok až na výjimky proběhl mezi hromadou knížek, které bylo nutno nesčetněkrát prolistovat, nacpat do hlavy, udělat zkoušku a většinu vypustit, aby bylo místo na věci nové. Bylo jen málo chvil, kdy jsme se sešli v oblíbeném klubu, abychom oslavili alespoň narozeniny. Dva semestry (téměř shodné s civilními) utekly jako voda, ale pak se objevil ten zásadní rozdíl mezi námi vojáky a civilními spolužáky. Jen měsíc prázdnin, pak měsíc ve Vyškově (tentokrát už ale mnohem příjemnější, asi jsem si zvykla), měsíc odborné výuky na vojenské fakultě v Hradci a celý koloběh nanovo. Řeknete si, že za jiné výhody to přece stojí, ale vědomí, že ostatní mají tři měsíce prázdnin místo pouhého jednoho, je srdce drásající. A tak nezbude než si říct, že kdybych byla na civilní škole, chodila bych si někam přivydělávat a tolik volna bych také

neměla. Takže, takhle to je vlastně jako docela slušná brigáda, aspoň na studentské poměry slušná, a naopak jsem si naplno užila ten jeden měsíc a podívala se i někam do světa. Dlouhou dobu před a ještě hodně dlouho po přijímačkách jsem nevěděla, jestli jít na vojenskou školu je správné rozhodnutí, mít navíc další povinnosti, zda to budu zvládat, zda mě to bude bavit... Myslela jsem, že vojenští studenti a lékaři mají lepší podmínky v uplatnění než ti civilní, ale jestli je to pravda, to teprve ukáže čas. Ze začátku jsem si říkala počkám, a uvidím. A teď vidím, že když už nic jiného, jsem ráda, že každou neděli nemusím z rodičů mámit peníze na cestu, na jídlo, na oblečení, na zaplacení kolejí. Když si něco koupím, nikdo mi to nemůže vyčítat, protože: „Vydělala jsem si na to sama!“ Je sice smutné, že velkou roli hrají peníze, ale myslím, že bez nich by u armády nebyla většina lidí. Kvůli nim lidé do armády vstupují a z ní také odcházejí (ačkoliv se stále mluví o cti chránit vlast). A nemyslím si, že v armádě jsou lidé hloupí, jak tvrdí všeobecné mínění, naopak tu člověk může najít mnoho zajímavých, chytrých a příjemných lidí. Ale nebudeme si nic nalhávat – existují i lidé „zelení“ a někteří dokonce „ještě zelenější“. Ale tak je to přece všude. Armáda je plná řádů, pravidel, ustanovení, kázně a předepsaných postupů. Zároveň plná situací, kdy levá ruka neví, co dělá pravá. Tak vypadá armáda, kterou jsem zatím poznala já. První ročník mám úspěšně za sebou. A pokud se mi i dál bude dařit jako doteď, zvládnu šest ročníků a vše co k nim patří, doufám, že si budu moct vybrat obor, který mě bude bavit. Nejvíce mě zajímá gynekologie – žen v armádě přece přibývá, ne? A ve vojenských budovách už můžeme najít dokonce i dámské toalety (snad nebude už problém je najít jako loni při přijímacích zkouškách – byly prostě jen pánské!). Ale chutě se časem mění a možná i já změním názor a zaujme mě jiný obor. A snad se mu budu moci věnovat třeba ve Vojenské nemocnici v Brně, kde se mi moc líbí a chtěla bych tam zůstat. Pprap. Hana NEDOMOVÁ, 2. ročník, studijní program vojenské všeobecné lékařství

13

MISE ISAF

Poskytují humanitární pomoc S osudem sbírky pro afghánské děti čtenáře Listů UO seznamuje kapitán Martin Vařeka, kaplan 6. kontingentu AČR v misi ISAF PRT Nejprve bych chtěl pozdravit všechny, kteří na nás v Afghánistánu myslíte a kteří jste nám jakkoliv pomohli. Děkuji vám za podporu a věřte, že ji opravdu potřebujeme. V nelehkých podmínkách se totiž snažíme pomoci místnímu obyvatelstvu, zejména dětem. Dorazili jsme na naši základnu u města Fajzabád v plném létě a tak první, na co jsme si zvykali, byly teploty šplhající ke 40°C. Hned od začátku našeho působení nás zde ale čekalo především velké množství práce. Zvlášť první dva týdny, kdy jsme ještě nebyli všichni na místě, mnozí vojáci spali jen pár hodin denně a jedna akce střídala druhou. Naším hlavním úkolem je jezdit po osmi okresech severoafghánské provincie Badakšán na tzv. „patroly“. Je to vlastně jakási jízdní hlídka, která trvá někdy jeden den, jindy až šest dní, podle toho jak daleko se jezdí. Na takové patrole se zkoumá, jestli jsou obyvatelé měst a vesnic v bezpečí a jaký mají vztah k vojákům ISAF (International Security Assistence Force). Také se při tom rozváží

14

humanitární pomoc, na kterou jste v hojné míře přispěli, a uskutečňují se projekty na podporu místní infrastruktury. Všechno je to v prostředí, kde je třeba důsledně zajišťovat bezpečnost, protože by se mohly vyskytnout nepřátelské výpady proti nám. Z takové patroly se vojáci vrací unavení a zaprášení od hlavy po paty. Jezdí se tu po prašných nezpevněných cestách, často hrozících utržením na prudkých svazích. Vždyť severní Afghánistán je tvořen horami, které v jedné oblasti dosahují výšky až 7000 merů nad mořem. My se vydáváme se svými terénními auty tak maximálně do 3800 metrů n. m., ale i to je po zdejších komunikacích umění. Řidiči jsou v podstatě kaskadéři a osádky na korbách musejí těžit ze svých výsadkářských zkušeností, když se dívají z několikasetmetrových srázů dolů. Kromě jízdních patrol se také chodí po kopcích v okolní základny. Většinou jsou to půldenní hlídky, kde se pozoruje, zda někdo nechystá proti nám útok. Pěší patroly přímo ve městě Fajzabádu jsou organizovány společně s afghánskou policií. Dále patří k našim povinnostem ochrana základny, doprovázení

a ochrana osob po zdejším kraji a hotovosti pro případ nutného nasazení síly. Z pohledu nás Evropanů panuje mezi zdejšími lidmi na první pohled nepřehlédnutelná bída. Podle místního kalendáře se počítá rok 1386 a často slyším poznámky, že toho roku v Evropě snad bylo lépe. Lidé žijí v chaloupkách z nepálených cihel, kamení nebo jen tak ve stanech a přístřešcích ze všeho možného. Prakticky neexistuje žádný nábytek nebo věci denní spotřeby. Sedí a spí se na podlaze, ti bohatší mají koberec. Všichni včetně dětí musejí pracovat na políčkách kolem řek nebo i vysoko v horách. Jiní pasou stáda koz, ovcí a sem tam i krav. Půda se tu obdělává dřevěnými pluhy zapřaženými za voly a ti chudší jen tak motykou. Všude je tolik kamení, že často ornou půdu není ani vidět. Velmi drahé je tu dřevo, proto jak obydlí, tak i život je velice ztížen. Vůbec už nemluvím o takových vymoženostech jako je vodovod nebo elektřina. To jsou věci dostupné pouze ve městech a to jen pro některé. Zajímavým úkazem je i schraňování topiva na zimu, která zde díky nadmořské výšce dokáže být poměrně tuhá. Topí se

MISE ISAF

tu koláči uplácanými z dobytčího trusu a slámy. Na hliněných střechách domů je jich vidět desítky, i když i zde je patrné, že je to materiál vzácný a nedostatkový. Asi si umíte představit, že hygienická situace je tu naprosto otřesná. Pokud bychom například vzali obdobu našeho řeznictví – jedná se zde o přístřešek u cesty, kde na hácích visí stažená koza nebo kusy jiného masa, na všem jsou mračna much a z cesty na vše sedají oblaka prachu. Na druhou stranu je vidět, že to místním nijak nevadí a těší se patrně vynikající imunitě. Sbírka, kterou jsme uspořádali ve školách a moravských křesťanských farnostech před naším odjezdem z ČR, vynesla 11 740 dolarů a asi jednu a půl tuny materiálu – především školních a sportovních potřeb. Trvalo to asi měsíc než tento materiál za námi doputoval, ale teď už ho máme část rozdanou. Na všech našich patrolách se navštěvují školy a starostové. Většinou nám to vyjde tak, že do každé školy dáme velkou krabici sešitů, tužek a dalších školních potřeb a přidáváme jeden nebo dva míče, které vždy ještě více rozzáří oči místních dětí i učitelů. Pojem škola se zde jen vzdáleně přibližuje naší představě, na kterou jsme zvyklí, i když nutno poznamenat, že CIMIC (Civil Military Cooperation) projekty armád NATO i nevládních humanitárních organizací jsou právě na tomto poli nejvíce patrné. Běžná škola je přesto jen hliněná budova často bez oken, dveří a vnitřního vybavení. Děti sedí na

podlaze, jako tabule slouží na černo natřený kus zdi. Setkali jsme se i s tím, že děti chodí do školy jen v případě, že dostanou zdarma jídlo. To nastane samozřejmě pouze tehdy, když nějaká organizace nakoupí potraviny právě za tímto účelem. Že se dětem vždy do školy nechce, není s podivem, vždyť některé chodí i tři hodiny pěšky do školy a další tři domů. Tužky, propisky a jiné věci jsou pro ně velmi vzácné a vojáci, kteří je rozdávají, musejí někdy odolávat velkému náporu žadonících rukou. V rámci našich projektů se budují do škol vodovody z horských pramenů, pořizují se lavice a stoly a někdy i záchody, protože jinak vypadá okolí školy naprosto otřesně. Většina peněz ze sbírky v ČR zatím směřuje do sirotčinců ve městě Fajzabád. Děti, o které se nepostarají příbuzní, zde nemají žádné sociální zabezpečení a jsou odkázáni jen na pomoc zvenčí. Nákup jídla, oblečení nebo přikrývek je proto hlavní investicí prostředků, které se vybraly. Zde na základně ISAF PRT (Provinční Rekonstrukční Tým) Fajzabád jsme uskutečnili i sbírku mezi vojáky. Zapojili se jak

Němci a Češi, tak i ostatní menší skupiny, které tu s námi jsou. Hlavní část sbírky proběhla při slavnosti otevření naší nové kaple na základně. Oficiálně se jmenuje „Dům ticha“, aby se někdo nepohoršil, že stavíme kostely v muslimské zemi. Je to ale pěkná kaplička s kapacitou asi 45 sedících, s oltářem a dřevěným křížem. Na bohoslužbách se zde podílím s německým luterským a dánským protestantským kaplanem. Myslím, že naše mezinárodní i ekumenická spolupráce je vynikající. Vrátím se ale k humanitární pomoci. Materiál do sirotčinců předáváme postupně v menších dávkách, aby nedošlo k jeho rozprodání. Díky našim překladatelům nakoupíme na trhu potřebné věci a dovezeme je přímo na místo. To, co je určeno pro jednotlivce, se snažíme přímo rozdat, věci pro společnou potřebu předáváme ředitelům. Potraviny jsou zde kvůli dalekému dovozu poměrně dost drahé a proto do nich směřuje velká část našich prostředků. Humanitární pomoc, kterou český kontingent matkám a dětem v jednom z „lepších“ sirotčinců ve Fajzabádu poskytuje pravidelně, zejména v podobě základních potravin, oděvů a školních potřeb, je velmi výrazným příspěvkem. V tomto sirotčinci začínáme také s novým projektem, kdy kupujeme mouku, olej a palivové dřevo na pečení chleba, který budou moci děti ze sirotčince prodávat na trhu. Z výdělku nakoupí další suroviny a tak se stanou částečně soběstačnými i do budoucna, když my už tu nebudeme. Je to umožněno i tím, že právě tento dům je útočištěm nejen pro sirotky, ale i pro vdovy s dětmi a osamělé matky. Další výraznou investicí ze sbírky je teď plánovaný nákup školních lavic pro školu v districtu Argan Kwach. Zatím vybíráme firmu a přepravce z Fajzabádu. Přeji vám krásný podzim v české zemi, děkuji za pomoc a podporu a těším se na shledanou. Kpt. Martin Vařeka, kaplan 6. kontingentu AČR mise ISAF PRT, Fajzabád

15

ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOST

Střípky z Šanghaje aneb čínská pravidla V říjnovém vydání Listů UO přinášíme pokračování článku o pobytu učitelek z Katedry matematiky a fyziky FVT v Číně, kde se účastnily Mezinárodní konference o výpočetních metodách a matematickém modelování ICCMM-2005. Ráno se probouzíme do deště. Odjíždíme do 80 km vzdáleného města Suzhou a doufáme, že tam třeba bude lepší počasí. Jak se vzdalujeme od Šanghaje mrakodrapy končí a začíná obyčejný čínský venkov. Malá políčka, u nich domky z vlnitého plechu se šňůrami vlajícího prádla a lopotící se Číňané. Pak dlouho nic, sem tam hromada hlíny, kamení, pýr a lebeda. Do toho stále prší. Měníme plán. Zahrady necháme na odpoledne, jedeme nejdříve na Tiger Hill – umělou vyvýšeninu zbudovanou násypem před cca 2500 lety. Při výstupu na vrchol se zastavujme u sedmi kamenů a dozvídáme se postupně sedm příběhů, které se k tomuto místu váží. Na kopci stojí krásná sedmipatrová pagoda, nakloněná jako slavná věž v Pise. Dovnitř se však nesmí, projdeme se tedy jen okolo a už zase honem do autobusu, který nás popoveze k továrně na výrobu hedvábí. Koukáme pomalu s otevřenou pusou, jak se z těch bílých kokonů přede tenoučká hedvábná nitka a jak šikovné ruce mají čínské dělnice, když tu tenkou nitečku z kokonu soukají. Vidíme, jak se dělají vycpávky do peřin a vycházíme z haly, na jejímž konci je nezbytný obchod. Samé povlečení. Krásné, ale rozměrově pro nás nepřijatelné. Zde je standard 210 x 150 cm. Ale stačí vyjít o patro výš a je tu nádherné hedvábné oblečení – halenky, šaty, klasické čínské vyšívané hedvábné kabátky, jemňoučké šály – až oči přecházejí. Někteří kolegové nakupují, my jen okukujeme. Tak ještě poslední pohled a průvodkyně nás žene dál. A jdeme do zahrad. Počasí se neumoudřilo, naopak. Vytahujeme deštníky. Stojíme u mapky, vybíráme si kudy půjdeme, dozvídáme se, že zahrady jsou nejhezčí na jaře a v létě. Teď je podzim a prší stále víc. Že by to bylo tím, že jsme ve vodním pavilonku? Máme rozchod, koukáme a fotografujeme i

16

přes hustý déšť a říkáme si: „ Škoda, tak snad někdy jindy, na jaře nebo v létě.“ A pak už se vracíme do Šanghaje. Je hrozná zácpa, popojíždíme, troubíme, pomalu se stmívá a Šanghaj začíná žít nočním životem. Zítra konference končí, loučíme se s ostatními a uléháme ke spánku. Protože naše letadlo letí až v pondělí, čekají nás ještě dva dny, které chceme využít k dalšímu poznávání Číny. To počasí si z nás dělá legraci! Ráno svítí sluníčko, nebe jako vymetené, a tak vyrážíme vyzbrojeny mapou a radami průvodkyně na prohlídku dvou buddhistických klášterů. Nejdřív Johua Templ. Bezradně se rozhlížíme, protože průvodce sliboval sedmipatrovou pagodu, ale tohle asi není to, co hledáme. Stačí se však jen rozhlédnout, přeběhnout ulici a pagoda je tu! Klášter je velkolepý, obhlížíme Budhy ve všech možných velikostech a podobách. V jedné místnosti je dokonce 500 docela malých Budhů. Je tu spousta barev a plno zlata. Všude nakukujeme a fotografu-

jeme a fotografujeme. Další zastávku plánujeme v Jade Templu. Na radu průvodkyně si raději bereme taxík a dobře děláme. V těch uličkách bychom určitě zabloudily. Chrám je vyzdoben podobně jako předchozí, jen těch Budhů je o něco míň. Zato na jadehitového Budhu se stojí fronta a nesmí se fotografovat. Ale je obrovský a překrásný. Venku před chrámem jsou na větvích stromů uvázány červené mašličky – asi nějaký zvyk – nevíme a zeptat se není koho. Znalosti angličtiny jsou tu téměř nulové. Tak a kam teď? Ještě jednou na „Old Town“, shodujeme se. Popojíždíme k našemu cíli a pak ještě skoro hodinu šlapeme pěšky, protože metro dál nejede a na autobus si netroufáme – ty čínské znaky si ne a ne zapamatovat! Dorážíme za tmy, ale stojí to za to – staré domečky jsou krásně nasvícené, krámky otevřené, všude se vznáší vůně jídla. Když jsme se za celý den tak naběhaly, jdeme do restaurace ochutnat místní pochoutku – pravé čínské nudle. Byly dobré, jen jako všechno jídlo zde studené, ale zvládly jsme jíst i hůlkami. Tak a je tu poslední den našeho pobytu. Docela to uteklo. Máme v plánu prohlídku ještě jednoho chrámu a na večer jsme si koupily vstupenky na akrobatickou show – už se těšíme! Tak nejdřív chrám. Je naštěstí přímo u zastávky metra. Není tak honosný jako ty včerejší, zato je tu hodně lidí, všichni skládají nějaké lodičky a kytičky z papíru, které pak pálí – je to zajímavé, i když nevíme proč. A pak už se jdeme podívat, kam půjdeme večer na akrobatické vystoupení. Na informacích nám řekli, že je to asi 10 minut od kláštera. Hledáme, bloudíme, … Gucci,…, Nina Ricci,… to asi není ono, ale nakonec jsme divadlo našly. Takže honem zpátky do hotelu, sbalit zavazadla, ať si večerní show můžeme v klidu vychutnat. Musíme přiznat, že čínští artisté byli úžasní, skvělí. Číslo střídalo číslo, mrštní akrobaté létali po manéži, až oči přecházely – hadí žena se skleničkami, žongléři, roman-

ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOST Zahrady Ju-juan

tické vystoupení muže a ženy – oba létají vzduchem, žádné jištění… A je tu velkolepý závěr, něco jako „marťanská show“ – artisté proskakují proti sobě obručemi – prostě slova nestačí k popsání úchvatného dojmu, který v nás vystoupení čínských artistů zanechalo. Jen ten potlesk diváků na závěr – buďto čínští diváci nejsou zvyklí tleskat, anebo jsou tak zvyklí na krásnou podívanou, že jim to ani nepřišlo výjimečné. Jeden formální potlesk a hlediště vstává a odchází. Večer před spaním si ještě sdělujeme dojmy, abychom na nic nezapomněly. Jídlo: Bylo opulentní. Mělo vždy několik chodů. Jedlo se z malých talířků a mističek a stále jsme mlsně čekaly, co ještě přijde. Zajímavý zvyk – polévky se servírují až na konec. Co jsme ochut-

naly? Všechno…., až na slepičí pařátek – ten jsme přece jenom odmítly. Internet: Je podivné, ale milé, že personál hotelu nás upozornil, že je lépe užívat Internet – klub, který je hned za rohem a je lacinější než internet v hotelu. Byly jsme zde téměř denně – no řekněte 3 koruny za 15 minut – to jde, ne? Nakupování: V průvodci bylo napsáno, že Nanjing Road je úžasná na nakupování. Můžeme říct, že po dvou hodinách jsme z Nanjing Road odcházely pouze s čajem. Děti: V Číně neuvidíte děti! Člověk by čekal, že v nejlidnatější zemi světa jich bude všude plno, ale opak je pravdou. Děti školou povinné přes týden nikde neuvidíte. Buď jsou ubytovány v internátech nebo mají po škole hned plno zájmových kroužků, takže na nějaké běhání po ulici zkrátka nemají čas.

Viděly jsme pouze caparty, kteří rozvážně rozháněli holuby na Peoples‘ square. Pohlednice: Chtěly jsme poslat pohled svým známým a blízkým. Napsat jen, že jsme v Číně a máme se dobře – jak se to na pohlednice píše. Myslely jsme, že sehnat pohlednici nebude problém, ale ukázalo se, že v Číně ano a velký! Mají jen sady po deseti kusech příšerné kvality a my chceme jen jednu. Po několika nezdařených pokusech rezignujeme s tím, že koupíme všech deset. Ale pohledy jsou všechny stejné, mírně rozmazané, vůbec se nám nelíbí. Až v Suzhou uspějeme a kupujeme jeden! Docela pěkný pohled, ale za cenu deseti kusů. A je tu další problém – kolik stojí známka a kde je nějaká poštovní schránka? Na informacích nás posílají na poštu, která je hned za rohem. Ale, bohužel, platí pravidlo číslo dvě – nikdo nám nerozumí. Nakonec přemluvíme pracovníka informací, aby s námi šel na poštu – tam zaplatíme známku, napíšeme pozdrav svým kolegům a házíme lístek do dřevěné truhly, která má „údajně“ funkci poštovní schránky. Odcházíme rozradostnělé, protože jsme splnily úkol, ale také s tajemnými obavami: dojde ten pozdrav vůbec do Česka? Sbaleno máme, tak teď už honem nezbytný prášek na spaní a spát, ať tu zítřejší cestu vydržíme. Poslední ráno nás vítá sluníčkem. Loučíme se a vyrážíme na letiště. Jsme zvědavé na rychlovlak Maglev, který nás má na letiště dovézt. Nezklamal – 493 km/h je úctyhodná rychlost a na letišti jsme opravdu za chvilku – s mírnou závistí vzpomínáme na český rychlík stojící v polích. Ale co jsme nahnaly rychlovlakem, to jsme prostály a pročekaly v nekonečných frontách na letišti. Tak ještě poslední pohled a konečně nastupujeme do letadla. A máme hodinu a dvacet minut zpoždění. Na přestup v Amsterodamu máme plánovány 2 hodiny – nervy, zda vše klapne jak má, začínají nanovo. Šárka Hošková a Pavlína Račková, K-215

17

Patron české země Dne 28. září jsme si připomněli Den české státnosti. Připadá na svátek katolického světce svatého Václava, českého knížete a patrona země, jehož jméno patří v Čechách i v současnosti k nejrozšířenějším. Název státního svátku však Václavovo jméno nenese. Co vlastně víme o našem nejvýznamnějším světci, k němuž se jako národ vždy obracíme v dobách úzkosti? Málo. Historické mezníky přímo vybízejí k tomu, dovolávat se svých historických předků. Bohužel často, aniž je pořádně známe. Jak skutečně žili, jaké každodenní kontexty utvářely jejich dílo, jak umírali? S postavou knížete Václava, nejvýznamnějšího symbolu českých dějin, to je stejné. Problém však je, že i když se o něm chceme něco nového dozvědět, není kde. Reálné podklady jsou už dávno probádané nebo je odvál čas, a tak je často jediným zdrojem informací srovnání už známých faktů s legendami, v nichž je snad ono příslovečné zrníčko pravdy. Jak uvedl na slavnostním shromáždění příslušníků Univerzity obrany 26. září docent Rostislav Kozílek, osobnost knížete Václava je známa především z vyprávění latinských legend, staroslověnských životopisů a z nejstarších českých kronik. Víme z nich, že byl zbožným a vzdělaným panovníkem a osobně statečným člověkem. Zasloužil se o to, aby se u nás Kristovo učení rozšířilo bez násilí a v jeho duchu také chtěl utvářet přátelský vztah k německým sousedům. Obojí pramenilo z důslednosti, s níž pochopil podstatu křesťanství a řídil podle ní svou vládu. „Kníže Václav, syn knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry, narozený patrně koncem 9. století, byl zavražděn z popudu svého bratra Boleslava I. ve Staré Boleslavi. Znal kromě své rodné řeči také latinsky a staroslověnsky – číst i psát. Za Václavova panování došlo ke sjednocení značné části země pod vládou rodu Přemyslova. Úcta k němu, vyjádřená značným počtem životopisů a legend, se brzy rozšířila na území Čech i na území jak západního, tak i východního obřadu,“ řekl docent Kozílek. Podle něj tato úcta byla charakteristickým znakem české kultury. Svatý Václav byl v průběhu celých českých dějin symbolem české státnosti. Zvláště to bylo zvýrazněno za vlády císaře Karla IV., který považoval

Ostatky českého patrona jsou pohřbeny v kapli chrámu sv. Víta. Lebka je ale pietně uložena v klenotnici Pražského hradu

18

Busta knížete Václava knížete Václava za garanta českého státu – svatováclavská koruna, země koruny svatováclavské. „Úcta ke knížeti Václavovi trvala nepřetržitě až do protireformace jak u římskokatolické církve, tak i v české církvi pod obojí přijímající. Také husité si neobyčejně vážili Václavovy osobnosti, i oni ho považovali za ochránce české země i českého vojska a za garanta čistoty křesťanství v Čechách. Svatováclavská tradice se stala také důstojnou součástí tradic, které hrály velkou úlohu v národním obrození a v emancipačních snahách českého národa v 19. století i v době zápasu o samostatný stát. Svatováclavská tradice měla velký význam spolu s tradicí cyrilometodějskou i v českém a později československém zahraničním vojsku za první světové války. Václavův život se stal základem legendy, která byla po celé tisíciletí mravní silou národních zápasů. Postava dědice a svatého ochránce české země se zpřítomňovala se zvláštní naléhavostí vždy v okamžicích jejího krajního ohrožení. Legenda je trvalým zdrojem inspirace pro literaturu a výtvarné umění, jejím zhmotnělým výrazem je Václavova socha stojící v centru Prahy na Václavském náměstí. V místě, na němž se odehrál nejeden pohnutý okamžik novodobých českých dějin: zde začala revoluce v roce 1848, zde byl v roce 1918 vyhlášen samostatný stát, zde v roce 1969 obětoval svůj život Jan Palach, zde o 20 let později probíhaly demonstrace za obnovu demokracie. Není to jediná spojitost mezi nejdávnějšími a nejnovějšími dějinami. V desátém, stejně jako ve dvacátém století jsme se bezděčně ocitli v hraničním pásmu mezi východním a západním světem. Český stát byl právě v citlivém stádiu svého zrodu vystaven působení obou center tehdejší Evropy – Říma a Byzance. Počáteční rozkolísanost však záhy vyústila v příklon k Západu. Jakkoli byl pozdější vývoj naplněn nespočtem konfliktů, podstata vazeb k západní kultuře a naše sounáležitost s ní zůstala beze změny, téměř až do poloviny 20. století,“ shrnul historik z Katedry sociálních věd a práva FEM.

SAMETOVÁ REVOLUCE V souvislosti s nadcházejícím státním svátkem Den boje za svobodu a demokracii (17. listopad) neuškodí malé poohlédnutí za listopadem 1989. Povolené pietní shromáždění asi 15 tisíc převážně mladých lidí k uctění památky Jana Opletala, zavražděného nacisty v roce 1938, přerostlo v pátek 17. listopadu 1989 v pochod Prahou a demonstraci požadující politické reformy, kterou veřejná bezpečnost tvrdě potlačila na Národní třídě. Začíná takzvaná sametová revoluce v Československu. V Brně nabírají události v dalších dnech po pražském 17. listopadu rychlý spád. Z 19. na 20. listopadu se aktivizuje studentské hnutí kolem spontánních center na JAMU a Filozofické fakultě UJEP. Během 20. listopadu obsazují studenti brněnské fakulty a navečer se koná první velká demonstrace Brňanů na náměstí Svobody. Stávkující studenti vyhlašují svůj dvanáctibodový program, v němž například požadují vyšetření událostí na Národní třídě, propuštění politických vězňů, dialog se státní mocí, legalizaci Lidových novin, konec ústavního zaručení vedoucí úlohy KSČ ve společnosti, vypsání mimořádných voleb a na znamení podpory svých požadavků vyhlašují generální stávku na pondělí 27. listopadu. Protirežimová revolta je zahájena i v jihomoravské metropoli. Zárodky studentské revolty byly patrny i na tehdejší Vojenské akademii Antonína Zápotockého. Dne 22. listopadu se asi polovina posluchačů nezúčastnila výučování. Vlastní mocenskou protiváhu posluchači akademie po vzoru civilních škol nedokázali vytvořit, neboť situaci na VAAZ zatím držely pevně v rukou stranické organizace a politické oddělení školy. Těm posluchačům, kteří souhlasili se svými civilními kolegy, zůstala tak jedině možnost individuální účasti na každodenních podvečerních manifestacích na náměstí Svobody. V prvním týdnu se na tribuně objevili i jejich zástupci. „Alfou a omegou postoje vedení VAAZ se stala naprostá poslušnost posluchačů a zaměstnanců vůči velení akademie, v té době rozuměno vůči politickému oddělení. To ještě na konci prvního stávkového týdne v pátek 24. listopadu demonstrovalo svůj vliv na akademii nástupem školy v kasárnách na Šumavské, kde byli exemplárně dva posluchači z druhé fakulty ostouzeni za účast na čtvrteční demonstraci v centru města. Komunisté a jejich příznivci využívali možnosti ovlivňovat dění na akademii pomocí poukazování na vojenské řády a vyhlášením stálé bojové pohotovosti izolovat posluchače školy od okolního světa a uzavřít je tak v ghettu komunistického prostředí,“ uvádí Mgr. Martin Markel, Ph.D. v publikaci Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951–2001. Až rozkazem ministra národní obrany č. 32, který náčelník VAAZ převzal 18. prosince 1989, byly dny přímého vlivu politruků a komunistů sečteny. Ke dni 2. ledna příštího roku měly být zrušeny struktury politického aparátu a ukončena činnost stranických organizací v armádě. Změny tak přišly na akademii směrem shora. Po Novém roce vstoupila armáda a v jejím rámci vojenská akademie do kvalitativně nové etapy svého vývoje. Stranu připravil: Pavel Pazdera

Veletržní okénko C o n a b í z í v ý s t av i š t ě v l i s t op a du

Sport Toto anglické slovo nabývalo rozšíření v 19. století. Mark Twain v jedné své knize uvádí jak bohatí Angličané jezdí dlouhé cesty v otevřené kolesce a nazývají to sportem. Z hlediska spisovatele původně amerického novináře bylo nepochopitelné proč společenská vrstva, jež si může dovolit pohodlí, se věnuje takové činnosti. Široké vrstvy cestovaly za všech dob obvykle pěšky. Oldřich Čech z Furlánska se narodil jako syn českého vojáka hradní posádky ve Friuly v severní Itálii. Bylo to v době, kdy tato provincie patřila k Českému království, kde vládl Přemysl Otakar II. Vojenská okupace zanechala v dobovém domácím slovníku česká slova včetně nadávek, např. čubčí synu a pak potomky. Oldřich Čech jako žebravý mnich a první Evropan prošel Hedvábnou cestou až do Pekingu dávno před misí Marca Pola. Poutě k hrobům svatých se ve středověku konaly pěšky a po večerech přes zbožný cíl se poutníci častovali peprnými příběhy, jak nám zanechal svědectví voják anglického krále Edvarda III a účastník Stoleté války ve Francii Geoffrey Chaucer. V jeho Canteburských povídkách, klasickém díle anglické literatury, si tyto příběhy vyprávějí poutníci na cestě k hrobu sv. Tomáše Becketta v katedrále v Cantebury. Jiná stránka dnešního sportu adrenalinové sporty mají svého předchůdce v horolezectví a opět v 19. století. Naše přední osobnosti kultury se věnovaly tomuto sportu. Skladatel Vítězslav Novák svou suitu V Tatrách psal ze zkušenosti podložené tatranskýmy výstupy. Nacionální maďarské Uhersko nerado vidělo česko-slovenské styky, byť na kulturní úrovni. Budapešťské listy napsaly jak český skladatel Vítězslav Novák v Tatrách zahynul. Jediným informačním médiem byl tisk. Dementi, tak jako dnes, ke čtenáři mnohdy nedorazilo. Cílem bylo vysvětlit slovenským národovcům, co se může stát

aktérům pokusů o česko-slovenské styky. Skladatel ve svých pamětech vzpomíná jak telegraficky musel ujistit Prahu, že je živ a zdráv. Je otázka, co by řekl Vítězslav Novák lezení po umělé stěně. Poslední letošní závod seriálu Světového poháru v lezení bude součástí doprovodného programu 5. mezinárodního sportovního veletrhu SPORT Life. Současně proběhne 5. mezinárodní výstava lodí a vodních sportů boat Brno a 4. mezinárodní výstava karavanů a obytných automobilů Caravaning Brno. Od 9. do 12. listopadu budou zastoupeny všechny sporty jak outdoorové, kam patří i horolezectví a turizmus, tak i indoorové, tedy vše co se děje v tělocvičnách včetně bojových sportů. Určitě by Vítězslava Nováka zaujaly vodní sporty včetně potápění. Byl zdatným plavcem. Podle vyprávění skladatelova syna autorovi těchto řádků ještě v sedmdesáti letech přeplaval rybník Medlov na Vysočině. Jako doprovodný program budou promítány potápěčské filmy a vystaveny budou i luxusní jachty a motorové čluny. Pro změnu caravaning bude prezentován jako životní styl a v široké škále sportů se objeví i jejich nejslavnější protagonisté jako Ján Svorada a Pavel Padrnos. Tedy i Vítězslav Novák by si vybral. Dr. Vít Pospíšil

Lístky na veletrh Studenti, uvedené veletrhy můžete zdarma navštívit; jak? Nejpozději 7 dní před zahájením veletrhu (pozdější objednávky nebudou vyřízeny) si musíte u paní Jarmily Klučkové (Kounicova 65, kancelář 112 ve 3. – rektorském – patře), telefonicky na 442732 anebo e-mailem na adresu [email protected] – což doporučujeme – objednat jmenovitě potřebný počet vstupenek. Nezapomeňte uvést hodnosti, učební skupinu a kdo si lístky přijde vyzvednout (jeden vyzvedávající maximálně 10 lístků nebo pro jednu učební skupinu).

Po vojenském humoru Haška, Johna a Kische se můžeme setkat s vojenským humorem novým, humorem mladé, tehdy krystalizující republikánské armády. Jejím představitelem je pražský publicista Franta Kocourek svou knihou Na té naší vojně (Praha 1938). Jde o kapitoly žité v roce 1927/28 a psané později vždy s úsměvem, ale také s kladným postojem k armádě. V kapitole Budíček čili „Vztyk!!!“ se píše, že budíčkem byla tehdy trubka vojáka – jediný budíček, který nešlo zarazit, který se nemusil natahovat a při němž se vojáci nemohli protahovat. V kapitole Přískoky, ach přískoky! čteme: „Zalehli jsme, vděčni, že si můžeme oddychnout (…). Ležet je dobrý podnik podle vyjádření Řéci – ale ne ve sněhu nebo blátě.“ Podle dobrého vojáka Husníka „přískoky s kulometem vynalezl rozhodně ňákej tyran“. V kapitole Rota na letním bytě (!) jde o pochod s plnou polní na ostrou střelbu do Milovic. Návrat je popsán v kapitole Táhneme na Prahu. Autor se svěřuje: Kluci nesli plnou polní poměrně lehce, mě však torna tížila. „Ty jaksi hekáš, Franto,“ poznamenal Husník za obecné účasti, v níž jsem ještě neviděl nic podezřelého. Brzy nato: „Ty seš ňákej zesláblej.“ A tak začínám hloubat, není-li má únava příznakem nějaké nemoci. Po příchodu do kasáren sáhnu v torně po celtě a cítím, že je v ní něco zabaleno a vytáhnu – litinový rošt z kamen, vážící jistě šest kilo! V kapitole Večerka zpívá nad městem se dumá nad tím, proč právě po zhasnutí má každý voják na cimře nejvíc řečí. Když konečně všichni usnou, vcházejí dovolenci a přesčasníci. Stává se, že dovolenec najde svůj kavalec pěkně rozestlaný. Na to tedy pozor! Buďto je rozhákován a narafičen tak, aby se zřítil, anebo může být pod přikrývkou víčko od ešusu plné vody, nebo pod prostěradlem jsou cvočky či atrapy granátů. V poslední kapitole Loučení se loučí i autor: „Cítíme najednou, jak nám svět kasáren přirostl k srdci, jak jsme NA TÉ NAŠÍ VOJNĚ zmužněli…“ A dobrý svobodník Husník, který mohl doufat v povýšení jen v případě války, zvolal se sebezapřením: „A nashledanou v míru!“ Plk. v.v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

KO M I K S

19

HISTORIE

Vznik brněnského pluku Svobody Po vzniku Československé republiky 28. října 1918 bylo nutné založit nové bezpečnostní stráže vojenského charakteru. Proto pražský Národní výbor vydal celorepublikovou výzvu k založení těchto jednotek pod názvem pluky Svobody – celkově byly založeny čtyři. V Brně začaly odvody po výzvě Národního výboru již 16. listopadu 1918. Do pluku se hlásili hlavně dobrovolníci z řad Sokola a Dělnických tělovýchovných jednot a pořadové číslo pluku bylo III. Odvedenci se soustřeďovali v budově bývalé rakousko-uherské kadetní školy v Brně-Králově Poli, kde také proběhl jejich vojenský výcvik. Velitelem pluku se stal nadporučík A. Veselý a pod jeho velením byla zřízena technická, zákopnická a spojovací četa. Vojáci plnili hlavně strážní službu ve městě. K prvnímu nasazení mimo Brno došlo 10. února 1919 u Ostravy. Pluk byl dislokován na demarkační čáře s Polskem v místech nedávných bojů o Těšínsko. Nasazení trvalo do 21. února a poté se pluk za zvuků plukovní hudby vrátil do Brna. Mladá republika si mohla jen krátce oddychnout z pohraničních šarvátek, protože v květnu 1919 začaly nové boje s maďarskými bolševiky na jižním Slovensku. Pluk byl opět nasazen k strážní službě na slovenských hranicích u Bratislavy. Zde 1. července vystřídal bojem unavené čs. vojsko. K ostraze hranice byl používán i pancéřový vlak č. 4 a

služba trvala do října 1919. Po návratu ze Slovenska byla provedena demobilizace a rozhodnutím Minister-

Vznikem samostatné Československé republiky vojenský význam města Brna vzrostl. Počátkem listopadu 1918 zahájilo v Brně svou činnost Zemské vojenské velitelství pro Moravu a Slezsko. V témže roce byly ve městě dislokovány – a působily tu až do německé okupace – čtyři nejvýznamnější pluky. Pěší

Připravil: Vlastimil Schildberger, ml.

Nástup pluku Svobody při příležitosti převzetí bojového praporu

„Rohlík“ má sedmdesát let Budova dnešního rektorátu a velitelství Univerzity obrany byla předána svým vojenským uživatelům právě před sedmdesáti lety, tedy v září 1937. Projekt budovy vznikl na jaře 1936 a za rok takzvaný „rohlík“ stál na svém místě v brněnské Kounicově ulici.

stva národní obrany byl pluk rozpuštěn. Někteří jeho příslušníci byli přeřazeni k armádním jednotkám nebo k policii a četnictvu. Činnost pluku byla vyzdvižena v rozkaze č. 112 ze dne 5. listopadu 1919 Zemského vojenského velitelství pro Moravu a Slezsko v Brně samotným posádkovým velitelem generálem Aloisem Podhajským a všem příslušníkům pluku byl zaslán pamětní list.

pluk 10 Jana Sladkého Koziny, pěší pluk 43, dělostřelecký pluk 6 Irkutský, jezdecký pluk 6 a s nimi také velitelství 6. pěší divize. V dalších letech posílila brněnskou posádku například 2. těžká dělostřelecká brigáda (1921 až 1933), 2. jezdecká brigáda (1921 až 1937), od roku 1931 letecký pluk 5, pět let na to letecký pluk 6 a rok po něm velitelství 2. rychlé divize. V roce 1936, pod vlivem zhoršujících se mezinárodních vztahů, ustavil čs. Hlavní štáb v brněnské posádce velitelství III. sboru, které podléhalo Zemskému vojenskému velitelství. Pro nový velitelský prvek se podle projektu architekta Bohuslava Fuchse začala stavět nová budova, které místní obyvatelé začali říkat „rohlík“.

„Rohlík“ patří k vrcholným dílům avantgardní brněnské architektury mezi dvěma světovými válkami. Pro zajímavost budova je typická svým segmentovým půdorysem, jehož účelem není pouhé změkčení strohosti přímé linie hlavního průčelí, ale důsledně urbanistické pojetí, které se úspěšně vyrovnává s nepříznivými optickými důsledky komunikačního lomu na křižovatce Kounicova – Zahradníkova. Architekt Fuchs vyřešil problém zdánlivě nevyhnutelné pohledové kolize právě prohnutím fasády, po níž zrak klouže, aniž zpravidla existenci komunikačního zlomu vůbec zaznamená. Do nové budovy se přestěhovali příslušníci Zemského vojenského velitelství a velitelství III. sboru. Po obsazení naší země nacistickými vojsky a rozpuštění československé armády v „rohlíku“ sídlil velký štáb německého Wehrmachtu. Nedlouho po osvobození města Brna se v budově „rohlíku“ ujalo svých povinností velitelství vojenské oblasti 3 a velitelství V. armádního sboru. Velitelství sboru řídilo útvary nově formované v posádkách na jižní Moravě. Od 1. října 1947 se jednalo o velitelství III. armádního sboru. Kompetence oblastního velitelství, zrušeného v roce 1950, přebralo velitelství IV. armádního sboru. V rámci rozsáhlé reorganizace vojenského školství v roce 1951 padlo rozhodnutí o vzniku Vojenské technické akademie a o jejím dislokování do Brna, což bylo poměrně překvapivé. Město v minulosti totiž významnou tradici v oblasti vojenského školství nemělo. Od srpna 1951 budovu „rohlíku“ přebírá velitelství VTA a vojenskému vysokému školství slouží celých 56 let. Pavel Pazdera

20

Vyhrajte věcnou cenu Vyluštěnou tajenku zašlete do 15. listopadu 2007. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme věcnou cenou. Výherci z č. 1 jsou Miroslava Machová a Vít Gajda.

VÝZVA K ÚÈASTI Ústav strategických studií, Univerzita obrany, Brno ve spolupráci se Sekcí rozvoje druhù sil - operaèní sekcí MO, Sekcí komunikaèních a informaèních systémù MO, Sekcí obranné politiky a strategie MO, Spoleèným operaèním centrem MO poøádají pod záštitou náèelníka Generálního štábu Armády ÈR generálporuèíka Ing. Vlastimila Picka a místopøedsedy výboru Poslanecké snìmovny pro obranu Ing. Antonína Sedi, CSc.

4. mezinárodní konferenci

VELENÍ A ØÍZENÍ V PROSTØEDÍ NEC - IV

Odborný garant konference: plukovník gšt. Ing. Jan Kaše øeditel Sekce komunikaèních a informaèních systémù MO - náèelník spojovacího vojska AÈR

TÉMATICKÉ OKRUHY Vojensko-politický význam NEC, Realizace strategie NEC v AÈR, Výmìna zkušeností o souèasném stavu a potøebách rozvoje NEC a informaèní podpory ve prospìch operaèního pou
ití sil a øídících a zabezpeèovacích èinností (rozvoje) resortu obrany, Meziresortní spolupráce a rozvoj NEC pro potøeby krizového øízení, Vìda, výzkum a vzdìlávání v oblasti NEC.

Více informací naleznete na webových stránkách: http://www.defenceandstrategy.eu www.unob.cz

Perličky ze školy. Tatínek bere prášky na žaludek, ...

Termín konání konference: 29. a 30. listopadu 2007 Místo konání konference: Novomìstská radnice Adresa: Karlovo nám. 23, Praha 2

Šance pro dva čtenáře

21. základna taktického letectva Čáslav

VZDUŠNÉ SÍLY ARMÁDY ČR

Letecká základna Čáslav patří mezi hlavní bojové složky Vzdušných sil AČR, které jsou součástí Společných sil AČR. Svými úkoly a posláním se řadí mezi prioritní složky nejen při plnění úkolů v rámci AČR, ale již od prvních dnů členství ČR v NATO i ve struktuře Aliance. Svým technickým vybavením, modernizací infrastruktury a nákupem moderní letecké techniky se základna řadí v současné době mezi standardní základny splňující požadavky na letecké základny NATO. Historie základny sahá do roku 1952, kdy se na místě současné základny zahájilo budování infrastruktury pro výstavbu a provoz letiště. V roce 1955 zde působí 2. letecký školní pluk, dále můžeme v historii základny sledovat působení stíhacích a bombardovacích pluků, které se postupně přetransformovávají na základnu taktického letectva v roce 1997. Od 12. března 1999 je základna taktického letectva začleněna do Integrovaného systému protivzdušné obrany států NATO (NATINADS – Nato Integrated Air Defense System.). Tento úkol byl a je plněn 211. taktickou letkou nejprve na letounech MiG 21 a od 1. 7. 2005 je ochrana vzdušného prostoru ČR v rámci integrovaného systému NATINAD prováděna letouny JAS 39C Gripen (obr. 1).

obr. 1 Dne 27. prosince 2000 přistává na základně první lehký bitevník L-159 ALCA (obr. 2) a jeho implementace do výzbroje letecké základny byla zahájena v březnu 2001. Tento úkol zavedení do AČR plnila 212. taktická letka, která je v současné době těmito letouny vybavena. Mezi další významná data pro transformaci základny, na základnu dle standardů NATO, můžeme řadit i jaro 2003. V tomto roce byla na letecké základně zahájena I. etapa přestavby zTL na základnu standardního typu NATO. Celá realizace výstavby by měla být ukončena v roce 2010. Organizační struktura 21. zTL: Ve struktuře základny vedle velení a štábu základny můžeme naleznout v sestavě 21. křídla: 210. letku výcviku – v současné době plní úkoly ošetřování a konzervace letounů L-159; 211. taktickou letku – plnící úkol ochrany vzdušného prostoru v rámci NATO a výcvik pilotů na letounech JAS 39 Gripen;

212. taktickou letku – plnící úkol výcviku pilotů a připravenost k plnění úkolu Národního posilového systému protivzdušné obrany. Mezi podpůrné součásti 21. základny taktického letectva pak řadíme: 213. letku zabezpečení velení, jejíž součástí je operační středisko základny (WOC), stanoviště letových provozních služeb TWR/APP; 214. letku oprav podzvukové techniky – zabezpečuje provádění oprav a předepsaných prací na letecké technice L-159; 215. letku bojového zabezpečení, která plní úkoly vyplývající: z dozorčí a strážní služby, vševojskového výcviku příslušníků základny, ochrany a obrany letiště, chemického a ženijního zabezpečení, požární ochrany letiště a rovněž z biologické ochrany letiště; 216. letku logistické podpory, která se orientuje především na úkoly plněné v oblasti: řízení a organizace letištního zabezpečení, leteckého technického a provozního zabezpečení, logistické podpory létání a logistické podpory všem jednotkám 21. zTL; 217. letku oprav letecké nadzvukové techniky, která zabezpečuje opravu L-39 ZA a další opravu a technickou pomoc při ošetřování určených druhů letecké techniky.

obr. 3

Mezi leteckými aktivitami základny, nebo přesněji obou taktických letek, které můžeme připomenout, je samozřejmě v roce 2002 ochrana vzdušného prostoru ČR při Summitu NATO v Praze. Zde se účastnily obě letky (211. jako 41. s MiG 21 a 212. jako 42. s L-159). Základna navíc zabezpečovala leteckou činnost 10 letounů F-16 od 555. stíhací letky 31. křídla US Air Force. Zabezpečení Summitu 2002 tak dokázalo, že zTL je připravena létat nejen při plnění úkolu NATINADS, ale i při vedení letecké operační činnosti dle standardů NATO (obr. 3). Mezi další aktivity můžeme řadit letecká alianční cvičení jako např. Clean Hunter, Flying Rhino či Nato Air Meet. Těchto cvičení se obě letky účastní pravidelně od vstupu ČR do Aliance. K důležitým aktivitám, které rovněž podporují výcvik, řadíme i dvoustranné

LISTY UNIVERZITY OBRANY

obr. 2

„výměny letek“. Tato výměna byla v historii základny uskutečněna s francouzskou základnou v Cambrai (M-2000), s německou základnou Neuburg (F-4) a s belgickou základnou Kleine Brogel (F-16). Letecká základna Čáslav patří mezi základní pilíř VzS AČR a dá se říci, že je „výkladní skříní“ VzS i díky prováděné modernizaci. Z hlediska personálu už dávno neplatí, že je zde pouze personál leteckých profesí a tak se moderní letecká základna dá nazývat i opravdovou základnou „Joint Forces“. Plk. gšt. Ing. Miloslav BAUER, K-205 Foto: archiv 21. zTL

ŘÍJEN 2007