Zahraniční obchod, platební bilance a rovnováha měnového kurzu československé koruny v letech 1945–1953 Petr Chalupecký
Abstrakt Studie se věnuje postavení měnového kurzu v období přechodu od částečně řízeného hospodářství k hospodářství sovětského typu na příkladu Československa v letech 1945-1953 Její hlavní náplní jsou otázky spojené s podmínkami udržení stabilního fixního kurzu a jeho implikace pro celkovou měnovou rovnováhu a pro rovnováhu platební bilance. Práce prověřila platnost dvou úzce souvisejících hypotéz. Nejprve tezi, že původní nastavení měnového kurzu bylo možné udržovat pouze prostřednictvím administrativní regulace a to již v období před komunistickou přestavbou ekonomiky. Druhá teze spočívá v tvrzení, že původně nastavená kurzová parita nehrála ve výsledcích zahraničního obchodu po roce 1948 rozhodující roli, měla však určité negativní důsledky a její udržování bylo neseno spíše politickými, resp. ideologickými zřeteli.
klíčová slova: měnový kurz, zahraniční obchod, centrálně plánovaná ekonomika, RVHP, Československo
JEL klasifikace: N14, N44, P33
Abstract The study concerns a role of exchange rate on an example of Czechoslovakia in the period of transition from partly managed economy to the soviet type economy, ie. in 1945-1953. The main content of the study is an analysis of the conditions of the fixed exchange rate equilibrium and theirs implications for balance of payments equilibrium. The study proved the validity of two closely related hypotheses. At first, a claim that administrative regulation only could maintain original setting of the exchange rate of Czechoslovak koruna. And originally set parity of exchange rate did not play a big role in the results of Czechoslovak foreign trade after the year of 1948 but it had some negative implications and its maintaining was led by political and ideological factors, as the second one.
Key words:
Exchange rate, foreign trade, centrally planned economy, COMECON, Czechoslovakia
JEL classification: N14, N44, P33
Úvod Role měnového kurzu v řízeném hospodářství ztratila pro moderní ekonomickou teorii vzhledem liberalizaci vnějších vztahů a postupného odklonu od různých forem řízeného hospodářství v posledních 40 letech význam. Zdálo by se, že tedy nelze k danému tématu již nic říct, protože rozsáhlý historický materiál byl totiž ve své době teoretiky hojně reflektován. Přesto se domnívám, že existují období, jejichž analýza může poskytnout nové cenné poznatky. Jedná se především o taková období, kdy byla data o vývoji ekonomiky utajována a přístup k nim je umožněn až v posledních dvou dekádách a dále taková období, která tvoří přechod mezi dvěma modely ekonomického uspořádání. Obě tyto podmínky splňuje právě Československo v období let 1945-1953, kdy procházelo etapou dočasného uvolnění válečného řízeného hospodářství a následně etapou přechodu na sovětský model centralizovaného, administrativně řízeného hospodářství za pomoci specificky pojatého ukazatelového plánování. Oblast vnějších vztahů prošla poměrně dramatickým vývojem teritoriální a zbožové proměny a to při na venek neměnném fixním kurzu. Otázky podmínek udržení stabilního fixního kurzu a jeho implikace pro celkovou měnovou rovnováhu a pro rovnováhu platební bilance budou předmětem této studie. Práce sleduje prověření dvou úzce souvisejících hypotéz. Nejprve tezi, že původní nastavení měnového kurzu bylo možné udržovat pouze prostřednictvím administrativní regulace a to již v období před komunistickou přestavbou ekonomiky. Druhá teze spočívá v tvrzení, že původně nastavená kurzová parita nehrála ve výsledcích zahraničního obchodu po roce 1948 rozhodující roli a její udržování bylo neseno spíše politickými zřeteli.
1. Povaha vnějšího prostředí Těsně poválečné období lze z mezinárodně obchodního hlediska charakterizovat jako období všeobecného nedostatku komodit, a to jak investičních (suroviny, stroje a zařízení), tak spotřebních, a také jako období nízkého objemu mezinárodní směny. Tato situace znamenala na jedné straně výhody pro producenty a obchodníky, protože vytvářela trh prodávajícího, ale z druhé strany byl jejich prostor omezen přísnou státní regulací, jejíž intenzita se oproti válečnému stavu měnila jen pozvolna. Současně je toto období poznamenáno snahami o mezinárodní spolupráci a koordinaci v hospodářské oblasti s cílem zabránit opakování situace z let velké deprese, kdy se mezinárodní směna zboží a peněžní
systém téměř zhroutily.1 Výsledkem těchto snah byla jednání, která vyústila v roce 1944 v dohody z Bretton-woods. Součástí těchto dohod bylo vytvoření dvou mezinárodních organizací, kdy první z nich, Mezinárodní měnový fond (dále jen MMF), měla za cíl vyrovnávání krátkodobých nerovnovah platebních bilancí. Druhá, Světová banka, měla napomoci členským zemím při rekonstrukci válkou zničené ekonomiky a nastartování dlouhodobého rozvoje. Dohody předpokládaly vznik ještě třetí, Mezinárodní obchodní organizace (ITO), která měla přispívat k rozvoji mezinárodního obchodu zbožím a službami. K tomu však pro pozdější odpor USA nedošlo. Výsledkem tak byl kompromis, jenž vyšel pouze z části dohody o ITO týkající se cel, Ta byla následně, v roce 1947 schválena jako Všeobecná dohoda o clech a obchodu (dále jen GATT). Československo se těchto jednání aktivně zúčastnilo a stalo se tak zakládajícím členem všech těchto organizací a přijalo všechny závazky z nich plynoucí, jež následně implementovalo do svého právního řádu a hospodářské politiky. V rámci dohod o MMF měly země udržovat fondu nahlášené parity měn v úzkém oscilačním pásmu. V delším období v závislosti na vývoji platební bilance bylo podle článku IV části 5 dohody možné po souhlasu MMF paritu měnit. Vzhledem k neusazeným poměrům přechodu na mírovou ekonomiku však docházelo ke změnám parit častěji, než se původně předpokládalo.2 Krátkodobé nerovnováhy v platební bilanci bylo možné vykrývat pomocí z fondu. Dohoda o MMF předpokládala přechodné pětileté období, kdy bylo možné udržovat administrativní regulaci měnového kurzu a transakcí na běžném účtě. V těsně poválečném období žádná z významných měn nebyla volně směnitelná vyjma amerického dolaru, švédské koruny, švýcarského franku a britské libry, kde však neměla dlouhého trvání.3 K určité liberalizaci transakcí na běžném účtu došlo u západoevropských zemí tak až v roce 1950 v souvislosti se vznikem Evropské platební unie.4 Dohoda o MMF rovněž omezovala roli zlata v mezinárodním měnovém systému, v zásadě mělo být používáno jen ke stanovení parit měn. V Bretton-Woods schválený měnový systém měl na rozdíl od zlatého standardu umožňovat autonomii národních hospodářských politik, především měnové, protože neobsahoval žádnou mezinárodní nominální kotvu, jako představovalo zlato, a silná
1
Hodnota světového exportu se mezi lety 1929 a 1932 snížila o 61 procentních bodů, přičemž samotný objem klesl jen o 26 procentních bodů a vývozní ceny o 48 procentních bodů. FEINSTEIN, Charles; TEMIN, Peter; TONIOLO, Gianni, The World Economy between the World Wars. Oxford : Oxford University Press, 2008, s. 94 2 Nejrozsáhlejší pak byla vlna devalvací především evropských měn ze září 1949. 3 Velká Británie byla nucena přistoupit ke směnitelnosti libry na základě podmínek americké poválečné půjčky Velké Británii, avšak již v létě 1947 od ní ustoupila. 4 EPU znamenala multilateralizaci bilaterálních dohod. Oproti klasické konvertibilitě byla však omezena na obchod uvnitř členských zemí. Blíže viz EICHENGREEN, Barry, Europe‘s Postwar Recovery. Cambridge : Cambridge University Press, 1995, s. 169–173
očekávání, že centrální banky dlouhodobě nepřistoupí ke změnám parit nastavených v režimu zlatého standardu.5 Počínaje rokem 1947 se vnějších vztahů Československa dotklo propuknutí studené války. To, stejně jako některé další země v zájmové sféře SSSR muselo nejprve odříct účast na Marshallově plánu, který v období 1948-1952 významně snížil vratkost západoevropských měn, jež plynula z nedostatku dolarů nutných na nákup investičního zboží pro poválečnou obnovu. Další faktor, který poznamenal charakter československých zahraničně-obchodních vztahů ve sledovaném období, byl vznik Rady vzájemné hospodářské pomoci (dále jen RVHP). Ta dále omezila roli hodnotových kategorií v zahraničním obchodě ve prospěch přímých politických rozhodnutí o velikosti a struktuře zahraničního obchodu. Od roku 1951 byl navíc obchod mezi státy RVHP postaven na vlastní cenovou bázi, která spočívala na fixaci světových cen roku 1950.6 V důsledku toho došlo k odtržení zahraničního obchodu v rámci RVHP od světové cenové hladiny. Zahraničně-obchodní vztahy obou bloků byly v tomto období provázeny silnými embargy na dovoz a vývoz zboží a služeb, a to jak multilaterálními, jejichž reprezentantem byl například Koordinační výbor (CoCom), jež na podzim roku 1949 iniciovaly Spojené státy a jehož se vedle USA účastnilo dalších 13 států7, především ze západní Evropy, tak unilaterálními, kde opět dominovaly Spojené státy. Východní blok explicitní obecné embargo nezaváděl, zároveň však byl nastartován proces řízeného odklonu od obchodování se Západem a posilování vzájemného obchodu v rámci zemí RVHP. Rozhodování o vývozu některých položek na západ probíhalo individuálně a v některých případech (zbraně) podléhal tento vývoz schválení Moskvy.8
2. Determinanty rovnováhy kurzu Ekonomická teorie nabízí několik vysvětlení rovnovážného devizového kurzu, přičemž zpravidla vychází z ideálních podmínek dokonalé konkurence a případné odchylky spojuje s různými překážkami této volné konkurenci. To platí především pro determinaci měnového kurzu v dlouhém období, které je nejčastěji vysvětlováno různými verzemi teorie parity kupní
5
McKINON, R., The Rules of the Game: International Money in Historical Perspective. In: Journal of Economic Literature, Vol. 31, No. 1 (Mar., 1993), s. 4 a 11–13 6 Takto nastavená cenová báze trvala až do roku 1954, kdy došlo k určitým úpravám, ZWASS, Adam, Money, Banking & Credit in the Soviet Union and Eastern Europe. London, New York : MacMillan, 1979, s. 172. 7 CONGRESS OF THE USA, OFFICE OF TECHNOLOGY ASSESMENT, Technology and East-West Trade. Washington, D.C : US government printing office, 1979, s. 153. 8 Tak například Československo v letech 1951-1953 nevyvezlo zbraně mimo „socialistický tábor“, KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948-1960, část. I. Praha : Ústav pro soudobé dějiny, 2007, s. 121
síly.9 Dle ní by měnový kurz měl vyjadřovat de facto světovou cenu mezinárodně obchodovatelných statků v dané národní měně. Pro krátké období existuje teorií víc a jsou připouštěny i určité strnulosti. Tyto teorie reagují na odchylky od parity kupní síly způsobenými pohyby kapitálu bez ohledu na to, zdali jsou motivovány spekulativně či na základě dlouhodobějších strategických úvah. Za podmínku krátkodobé rovnováhy měnového kurzu je v současné době považována nekrytá parita úrokových měr. Žádná z těchto teorií však není příliš vhodná pro analýzu kurzu v ekonomice sovětského typu s monopolizovaným zahraničním obchodem a administrativní reglementací devizového kurzu.10 Vzhledem ke skladbě platební bilance zemí východního bloku, kde dominovaly pohyby na běžném účtu a pohyby na finančním účtu probíhaly v zásadě pouze ve formě úvěrů s účastí státu. Ty měly financovat potřeby domácí produkce a spotřeby nastavené centrálním plánem, popřípadě reagovaly na nepředvídané situace v oblasti vnější a vnitřní rovnováhy těchto ekonomik a výnosový (ziskový) motiv finanční povahy, který je základem všech modelů krátkodobé determinace kurzu, zde hrál podřadnou roli. Teorie parity kupní síly jakožto teorie dlouhodobé determinace měnového kurzu nevysvětluje vývoj a úroveň měnového kurzu plně ani v případě tržních ekonomik, které mají k ideálním předpokladům teorie výrazně blíže než administrativně řízené ekonomiky sovětského typu, a to ani ve střednědobém, ale jak ukazují empirické výzkumy ani v dlouhém období.11 Odchylky od parity jsou obvykle vysvětlovány dopravními náklady, tarifními a netarifními překážkami (např. rozdílné národní standardy - technické nebo bezpečnostní aj.) a cenovou diskriminací.12 Dále pak skutečností, že efekty vychylující kurz v krátkém období mohou díky dopadům do rovnováhy na běžném účtě mít i dlouhodobé efekty.13 Konceptu parity kupní síly se využívá při odhadu podhodnocenosti či nadhodnocenosti devizového kurzu a to v podobě koeficientu ERDI (Exchange rate deviation index). Pro vyspělé je tento index blízký číslu 1, tj. odchylka kurzu od parity kupní síly se blíží nule. Měně vyspělé země mají tento index vyšší než 1 a to proto, že méně rozvinuté země mají zpravidla nižší cenovou hladinu než země vyspělé a rovněž proto, že nižší kurz odráží nižší 9
V současnosti existují i jiné koncepty determinace měnového kurzu ve středním a dlouhém období. Blíže viz FRAIT, Jan; KOMÁREK, Luboš, Dlouhodobý rovnovážný reálný měnový kurz a jeho determinanty. ČNB working papers [online] 1999, č. 9., s. 35–54. [cit. 2014-8-25]. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/en/research/research_publications/mp_wp/download/c-vp9-99.pdf. 10 Samozřejmě v čistém modelu státní monopolu zahraničního obchodu a devizového státního monopolu. V pozdějších obdobích, zejména od poloviny 60. let, docházelo ve většině zemí Východního bloku k postupnému narušování obou těchto monopolů. 11 ROGOFF, Kenneth, The Purchasing Power Parity Puzzle. In: Journal of Economic Literature, Vol. XXXIV (June 1996), s. 655-658 12 Tamtéž, s. 653–654 13 Tamtéž, s. 655
mezinárodní konkurenceschopnost jejich produkce. Konstruována je rovněž mezera ERDI (odchylka skutečného ERDI od rovnovážného ERDI), která určuje, nakolik je skutečný kurz podhodnocen či nadhodnocen oproti teoretické cenové hladině, jež by odpovídala danému stadiu vyspělosti země.14 Tuto odchylku lze tedy interpretovat rovněž jako míru odtrženosti domácí cenové hladiny od světové. Při analýze devizového kurzu je vhodné, zvláště v případě kombinace větších pohybů cenové hladiny a režimu fixního kurzu pracovat s kurzem reálným. Ten bývá vyjadřován následující rovnicí: ܴܴܧ௧ =
ா
,
(1)
kde RERt je reálný kurz, Et je nominální kurz, Pz je zahraniční cenová hladina, resp. její změna a Pd je domácí cenová hladina, resp. její změna.
3. Počáteční kurzový režim a regulace zahraničního obchodu Po měnové reformě v listopadu 1945 došlo v souladu s mezinárodními dohodami o MMF15 k vyhlášení fixního měnového kurzu ve výši 50 Kč za americký dolar,16 201 Kčs za britskou libru a prostřednictvím zlaté parity stanoven kurz k ostatním měnám.17 Výsledný kurz byl tak oproti předválečnému stavu devalvován,18 avšak vzhledem k těsně poválečné situaci byl záměrně nastaven nad rovnovážnou úroveň.19 V dubnu 1946 byl schválen Zákon č. 92/1946 Sb o vázaném devisovém hospodářství, který měl podpořit jednak vnější stabilitu měny a jednak rozvoj zahraničního obchodu. Zákon především sjednocoval roztříštěnou 14
SINGER, Miroslav, Měnový kurz a česká ekonomika. [online]. Praha. 2008, s. 28. [cit 2014-8-25]. Dostupné z WWW: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_ projevy/download/singer_20080117_appia.pdf 15 Prozatímní národní shromáždění ratifikovalo dohody z Bretton-woods 18. prosince 1945 a následující den je podepsal prezident republiky. 16 Na stanovení měnového kurzu se pracovalo ještě před vyhlášením měnové reformy v souvislosti se stanovením kurzu za transakce americké armády a kurz 50 Kčs/$ navržený československou stranou odsouhlasily již před tím americké úřady, ačkoli před tím při výměně hotovostí americkým vojákům používaly kurz i 100 K/$. A ČNB, fond NBČS, kart. 75, sign. NBČ/75-7, Dočasná správa, 24. schůze, 21. září 1945. Rovněž stanovení kurzu k britské libře předcházela jednání zástupců Československa a Velké Británie. Kurz 50 Kčs/$ byl v prosinci 1946 nahlášen MMF jako definitivní. 17 Teoretickým podkladem stanovení měnového kurzu byla pochopitelně relativní verze parity kupní síly. 18 V roce 1937 se kurz Koruny k dolaru pohyboval na hladině 28,69 Kč/$ VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z., NOVOTNÝ, J., PŮLPÁN, K., DVOŘÁK P., a kol., Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999, s. 393 19 „Šlo především o to, stanovit takový kurs, který by vzhledem k velikým potřebám nákupním v cizině usnadnil co nejvíce tyto nákupy, t. j. pomáhal dovážet co nejvíce, na druhé straně však nebrzdil náš vývoz. S ohledem na nutnost usnadnit dovoz potřebných investic a surovin, dále proto, že ve světě byl všeobecný hlad po zboží a tudíž náš export nacházel ochotné kupce, a konečně v očekávání vzestupné tendence světových cen, nadhodnotili jsme úmyslně kurs koruny.“. A ČNB, fond NBČs, kart. 88, sign. NBČ/88/1, 1. Bankovní rada 10. listopadu 1948, CHMELA, Leopold, Zhodnocení činnosti Dočasné správy NBČS, s. 8
devizovou legislativu na území obnoveného Československa. Dále vycházel ze zásady, že všechny povinnosti smluvních stran a všechna majetkoprávní a dispoziční omezení by měla být obsažena přímo v zákoně a nikoli v normách nižší právní síly.20 Zákon tak vypadal poměrně přísně. Cílem zákona bylo zajistit plynulý platební styk s cizinou a rovnováhu platební bilance v prostředí, které neumožňovalo hladké tržní vyrovnávací mechanismy.21 Zákon omezoval devizovou činnost na tzv. devizové banky. Toto právo udělovala bankám Národní banka, která byla tímto zákonem pověřena řízením devizové politiky. Do změny v organizaci bankovního sektoru v roce 1948 jimi disponovalo 9 bank.22 Po vzniku Státní banky československé v roce 1950 veškeré devizové operace prováděla Státní banka československá. Zákon definoval dva základní nástroje vnějšího řízení měny. Jednak odvodovou povinnost, a to buď automatickou, v 10denní lhůtě, která se týkala valut, deviz a drahých kovů nebo, v případě pohledávek a cenných papírů, po vyzvání Národní bankou,23 a jednak povolovací řízení, jehož cílem bylo regulovat vztahy mezi devizovými tuzemci a cizozemci. Povolovací řízení, jehož rozsah byl v kompetenci Národní banky, mohlo být jako obecné pro určitý druh operací či subjektů, tak specifické, pro každý případ. To mimo jiné umožnilo pružně adaptovat mezistátní platební dohody. Zákon rovněž osahoval ustanovení o povinnosti jednotlivých subjektů řídit se při svých transakcích oficiální kurzovou paritou. Po znárodnění a monopolizaci zahraničního obchodu v roce 1948 byl zákon o vázaném devisovém hospodářství novelizován zákonem č. 184/1948 Sb. Ten však pouze adaptoval původní normu na nové uspořádání zahraničního obchodu a výrazně zpřísnil trestní sankce za porušení zákona. Tato úprava v zásadě vydržela až do konce roku 1953, kdy ji nahradil nový zákon o devisovém hospodářství, který de jure stvrdil devizový monopol státu, včetně rozhodování o devizové politice a Státní bance vyhradil pouze provádění devizového platebního styku. Zahraniční obchod byl regulován dekretem presidenta republiky č. 113 z 27. října 1945 o úpravě, řízení a kontrole zahraničního obchodu, který kompetence řízení zahraničního obchodu svěřoval ministerstvu zahraničního obchodu. To však mělo rozhodovat po dohodě s Národní bankou československou.24 Nástroji řízení byly povolovací řízení, určování firem či 20
KOZÁK, J., Nový devisový zákon a ochrana měny. In: Svobodný zítřek, roč. II (1946), č. 21, s. 7. DIGITÁLNÍ REPOZITÁŘ POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY (dále jen PSP ČR), [online] Vládní návrh zákona o vázaném devisovém hospodářství, důvodová zpráva. PSP ČR [online] © 2014. [cit. 2014-08-30]. Dostupné z WWW: http://www.psp.cz/eknih/1945pns/tisky/t0212_02.htm. 22 Národní archiv (dále jen NA), fond 1261/3 – A ÚV KSČ, Klement Gottwald, sv. 73, aj. 1004. Devizový režim a zákonodárství v období let 1945–1950. Kterým bankám dovoleno provádění devisových operací. 23 Toto ustanovení vycházelo především z nedostatku deviz a zároveň také vyřazovalo devizové intervence jako nepřímý nástroj měnové politiky. 24 Popř. po vyslechnutí sboru zástupců Národní banky československé, ministerstva zahraničního obchodu 21
osob, které se mohly zahraničněobchodní činností zabývat, stanovení podmínek podnikání v zahraničním obchodě a kontrolní a evidenční činnost. Určitým posunem pak bylo Vládní nařízení č. 170. ze dne 17. září 1947 o organisaci a řízení zahraničního obchodu k zabezpečení plnění úkolů stanovených dvouletým plánem, které centralizovalo dovoz vyjmenovaných komodit25 u ministerstvem určeného podniku a to podle vlastnických forem podnikání.26 Nařízení tak dosud respektovalo vlastnickou pluralitu československé ekonomiky a určitou míru konkurenčního prostředí. Po únorovém převratu byl koncem dubna v souvislosti s novou vlnou znárodnění schválen zákon č. 119/1948 Sb. o státní organisaci zahraničního obchodu zasilatelství, který zaváděl státní monopol zahraničního obchodu. Na něj navázala série vyhlášek ministerstva zahraničního obchodu, která vytvořila více jak dvě desítky výsadních (monopolních) společností v podobě akciových společností. Monopolizace zahraničního obchodu tuto oblast odebrala podnikům, které ji měly integrovanou ve svém podnikání a vzdálila je tak světovému trhu. Tuto tendenci rovněž podpořilo zavedení všeobecné daně od ledna 1949, která se stala základním nástrojem usměrňování zdrojů podle priorit hospodářské politiky. Tato daň, jež byla počínaje 1. lednem 1953 obdobnou daní z obratu, prohloubila izolaci domácích producentů a snížila tak motivace k efektivní produkci a technologickým inovacím.27
4. Vývoj vnějších hospodářských vztahů Hospodářská politika v oblasti vnějších vztahů vycházela zpočátku vstříc potřebám poválečné obnovy, jak plyne z již citovaného vyjádření Leopolda Chmely. Chmela28 však dále předpokládal, že se podaří udržet relativně stabilní cenovou hladinu a reálný kurz se bude znehodnocovat a tím podpoří vývoz. Předpokládal totiž, že s postupnou obnovou evropské
25
Z hlediska zbožové skladby se to týkalo vybraných primárních surovin, produktů, hutního, chemického průmyslu a v menší zemědělských komodit technického charakteru. 26 Pro každou vlastnickou formu podnikání tedy měl být vybrán jeden podnik zabývající se dovozem centralizované komodity či skupiny komodit. Po dohodě však mohl být určen jen jeden podnik bez ohledu na vlastnickou formu. 27 Všeobecná daň, mimo jiné, neměla na rozdíl od daně z obratu záporné sazby. Ztráty monopolních společností z dovozu a vývozu byly nejprve hrazeny prostřednictvím tzv. konta M, jehož zůstatek se průběžně zúčtovával se státním rozpočtem, a po napojení podniků na státní rozpočet v roce 1952 příděly na plánovanou úhradu nákladů přímo ze státního rozpočtu. NA, fond Úřad předsednictva vlády - tajné (dále jen ÚPV–T), kart. 268, inv. č. 26/2/6, MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍHO OBCHODU, Průvodní zpráva k ročním souhrnným účetním výkazům podniků pro provozování zahraničního obchodu v r. 1952, s. 3. 28 Chmela jakožto vrchní ředitel Národní banky československé veřejně vyjadřoval za banku oficiální linii její politiky v oblasti devizového hospodářství. Vzhledem k postavení Národní banky v tehdejším systému řízení ekonomiky, lze tyto stanoviska považovat za součást hospodářsko-politického kurzu československé vlády. Takto bude postupováno i při dalších odkazech na jeho elaboráty a vyjádření.
ekonomiky zostří konkurence na mezinárodních trzích. Vývoj však těmto předpokladům přálo jen částečně, jak je patrné z graf grafu č. 1.29
Graf 1 Reálný a nominální kurz Kčs k US $ 1946 1946-1952 70 65 60 55
RER ER
50 45 40 1946
1947
1948
1949
1950
1951
1952
Zdroj: FEDERÁLNÍ STATISTICKÝ TATISTICKÝ ÚŘAD (dále FSÚ), Historická statistická ročenka.. Praha : SNTL, 1985, s. 210; NA, fond dále jen ÚPV - T, kart. 626, sign. 325/7/1, Indexy maloobchodních cen státního a družstevního družstev obchodu v l. 1950, 1951 a 1952 a COIN NEWS. US inflation calculator. Coin News [online] © 2008-2014. [cit 2014-08-29]. Dostupné z WWW: http://www.usinflationcalculator.com/inflation/consumer-price-index-andhttp://www.usinflationcalculator.com/inflation/consumer annual-percent-changes-from-1913-to to-2008/, vlastní výpočty.
Kurz se během roku 1946 reálně velmi rychle zznehodnotil hodnotil a tento trend trval až do roku 1948. Je však nutno vzít v potaz silnou regulaci domácích cen a skutečnost, že pokles domácích cen byl dán z velké části administrativními zásahy, nikol nikolii na základě tržního vývoje, zejména pak v roce 1947 1947.30 Přesto obchodní bchodní bilance vykázala v roce 1946 aktivní saldo. Důvodem ale byla z velké části situace na mezinárodním trhu - zejména tom evropském, kam směřovala převážná většina československého vývozu, kde panoval stále spíše převis poptávky nad nabídkou. Optimistická očekávání se projevila i na černém trhu, kdy cena hlavních deviz systematicky klesala. V případě amerického dolaru z 210 korun na konci roku 1945 na 115 korun za 1 dolar v dubnu 1947.31 O rovnováze zvolené parity nelze
29
Vzhledem k neúplnosti cenových indexů v případě Československa, kde srovnatelné jsou indexy životních nákladů pouze do roku 1951 a index pro rok 1952 je tedy vzat z propočtů na základě jiné metodiky, je nutno výpočet reálného kurzu pro rok 1952 brát jako přibližný. Zároveň je třeba vzít v úvahu potlačenou (skrytou) inflaci danou existencí přídělového systému. Její absence v použitých indexech reálný kurz podhodnocuje. 30 Přesto lze pokles domácí cenové hladiny z určité části považovat za tržně odůvodněný, neboť i ceny cen na černém trhu vzhledem k cenám úředním od konce roku 1946 do září roku 1947 klesaly. STÁTNÍ ÚŘAD STATISTICKÝ (dále SÚS), Statistická ročenka 1948 1948. Praha : SÚS, 1949, s. 269. 31 INTERNATIONAL BANK FOR RECONSTRUCTION AND DEVELOPMENT (dále jen IBRD), Additional information on Czechoslovak Conditions Supplied by Czechoslovak Embassy Embassy.. Washington : IBRD, IBRD 7. březen
zcela rozhodnout pouze na základě reálného kurzu. Z pohledu vývoje zahraničního obchodu se zdá, že kurz byl, alespoň krátkodobě nastaven správně.32 Nutno ovšem poznamenat, že na nabídku a poptávku po devizách působila v letech 1945–1947 rovněž skutečnost, že část dodávek byla hrazena z prostředků UNRRA, jejichž hodnota činila 335,5 mil. $33 a jejíž podíl na celkovém výsledku zahraničního obchodu v roce 1946 není zanedbatelný. Krátkodobé stabilitě kurzu napomáhaly také zahraniční úvěry. V následujícím roce se situace začala obracet. Poměrně významnou roli v tom sehrála neúroda, která dopadla na obchodní bilanci podle tehdejších odhadů saldem -13 až -14 mld. Kčs.34 Ta si spolu s ne zcela dobrovolným odmítnutím Marshallova plánu35 vynutila změnu hospodářsko-politické strategie v oblasti vnějších vztahů. Situaci navíc komplikovala nepříznivá struktura zahraničního obchodu, kdy se ze zemí s konvertibilní měnou dovážely suroviny a zařízení potřebné pro produkci československého zboží, které se vyváželo do států s nesměnitelnými měnami. Zároveň stále probíhala jednání o náhradách za znárodnění, která znamenala další zatížení československé platební bilance v budoucnu. Změna zahraničně obchodní politiky spočívala ve snaze posílit obchod se státy s plánovaným hospodářstvím na bázi dlouhodobých smluv, ve snaze zvýšit export do zemí se směnitelnou měnou, tak aby bylo možné aktivem salda obchodní bilance se zeměmi s volně směnitelnými měnami uhradit jak nutné dovozy, tak schodek u ostatních položek platební bilance, a to i při nižší efektivitě. A dále pak v posílení regulace zahraničního obchodu a v úsilí získat úvěry z brettonwoodských institucí.36 Realizace této strategie probíhala částečně již v rámci dvouletého plánu, avšak svou specifickou podobu dostala až v souvislosti s únorovým převratem v roce 1948 a s přípravou a implementací prvního pětiletého plánu. Tato strategie tedy stála také v základu výše 1947, s. 103, A ČNB fond NBČS, kart. 2232, sign. NBČ/2232-1, Vnější správa měny, Měsíční zpráva za květen 1947, s. 2. 32 Je ovšem třeba mít stále na paměti silnou regulaci jak měnového kurzu, tak zahraničního obchodu, který se v té době z velké části odehrával na bázi mezistátních kontingentních dohod. 33 PRŮCHA, Václav a kol., Hospodářské dějiny Československa. 2. díl Období 1945-1992. Brno : Doplněk, 2009, s. 119. 34 Jedná se o saldo plynoucí z dodatečných dovozů zemědělské produkce a ztrát ze zemědělských produktů nevyvezených. CHMELA, Leopold, Význam zahraničního obchodu pro devisové hospodářství. In: Rozmach roč. IV (1948), č. 18, s. 1 35 Okolnosti odmítnutí Marshallova plánu československou vládou jsou dostatečně známy. S několika měsíčním zpožděním tehdejší československou situaci a její důsledky pro zahraničně-obchodní politiku vyjádřil například, Leopold Chmela: „Čsl. hospodářství, stojící na křižovatce těchto problémů, musí k nim ve své zahraniční obchodní politice zaujmout pevné stanovisko, které jest konformní se stanoviskem zahraničně-politickým. V tomto ohledu nám musí být jasno, že čsl. politika hospodářská stejně jako politika zahraniční musí se vystříhati všeho, co by mohlo mít nepříznivé reflexy na zájmy SSSR.“ CHMELA, Leopold, Československá hospodářská politika. In: Obzor národohospodářský roč. 47 (1947) č. 1, s. 5. 36 NA, fond 1261/3 – A ÚV KSČ, Klement Gottwald, sv. 73, aj. 1004. CHMELA, Leopold, Rozbor platební bilance a devizové situace (15.10.1947), s. 18–26.
uvedených legislativních úprav, které měnily fungování a organizaci, ale ve svém důsledku také celkové pojetí funkce zahraničního obchodu v československé ekonomice. Posun teritoriální a částečně též zbožové struktury byl sice již součástí zákona o prvním pětiletém plánu, její radikalizace ve prospěch států Východního bloku a ve prospěch těžkého strojírenství však nastala až v souvislosti s vývojem po roce 1948, především pak se založením RVHP a s uzavřením nové pětileté obchodní smlouvy se SSSR v roce 1950.37 Roli silného argumentu posilujícího víru ve správnost nastíněné strategie sehrála též výše popsaná diskriminační obchodní politika Západu. Razantní přestavba zahraničně-obchodních vztahů po roce 1948 za složitých mezinárodních okolností si vyžádala značné náklady, které se projevily v nepříznivém vývoji jak zahraničního obchodu, tak i platební bilance. Změny mezinárodně-politických podmínek, situace na domácí politické scéně a neuspokojivý vývoj zahraničního obchodu komplikovaly udržení stabilního měnového kurzu. Československé orgány však dosud ctily závazek vůči MMF udržet výši jednou dohodnutého kurzu. V případné devalvaci československé koruny jim navíc bránily ideologicko-politické důvody. Devalvaci spojovaly s krizí, která je vlastní kapitalistickému hospodářství, doprovázenou nezaměstnaností a zvýšeným vykořisťováním, navíc je známkou podléhání slabších států silnějším (tj. imperialismu). Naopak jednou z hlavních charakteristik plánovaného hospodářství je vnější stabilita měny, resp. připouští se nejvýše její zhodnocování.38 Uchování této parity bylo také jedním z důvodů, proč Československo setrvávalo v brettonwoodských institucích až do roku 1954.39 Zvýšené náklady transformace vnějších vztahů československé ekonomiky se tak musely projevit jinými kanály. Jak bude dokázáno níže, šlo zejména o problémy s odbytem československé produkce a nutnost snížit ceny prodávaných statků, omezování obratu zahraničního obchodu a vyšší dotace vývozním společnostem. Oficiální parita československé koruny tak zůstala nezměněna. Její relevanci však může do určité míry ilustrovat vývoj kurzu na černém trhu. Graf č. 2 ukazuje vývoj kurzu
37
KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948-1960, část. I. Praha : Ústav pro soudobé dějiny, 2007, s. 97-98. 38 Např.: „Pokroková ekonomika právem odsuzuje devalvační zásahy jako jevy, které s sebou přinášejí vzrůstající krise kapitalistického hospodářství.“ CHMELA, Leopold, Náš poměr k devalvacím světových měn. In: Obzor národohospodářský, roč. 49 (1949), č. 2, s. 78 nebo obdobně též VINAŘ, O(takar), Funkce peněz při budování socialismu. In: Nová mysl roč. IV (1950), č. 11, s. 884 a 895–896. 39 Tehdejší činitelé Státní banky a finanční odborníci si pochopitelně uvědomovali i reálné náklady změny parity. Hlavním motivem setrvání v MMF totiž byla skutečnost, že toto členství jim zajišťovalo neměnnost parity a finančních dohod s ostatními členskými státy v rámci GATT. Členství v této organizaci považovaly vzhledem k určitým celním výhodám za poměrně důležité. A ČNB, fond SBČS, kart. 123 sign. SVII/a – 281 Měnové záležitosti (MMF, IBRD, GATT,) 1948–1951, Rozbor některých otázek v souvislosti s případným vystoupením ČSR z Mezinárodního měnového fondu. (17.7.1950), s. 3–4.
československé koruny k švýcarskému franku jednak na domácím černém trhu a jednak na trhu na curyšské burze a pro srovnání oficiální fixní paritu Kčs k švýcarskému franku v letech 1946–1950.40 Při hodnocení zobrazeného vývoje je třeba přihlédnout k tomu, že šlo v obou případech o omezené trhy, které byly v obou případech ovlivněny legislativně (domácí černý trh byl pochopitelně ilegální a v případě curyšského platila omezení na vývoz platidel československé měny) a k tomu curyšský také trpěl relativně malou poptávkou.41 Rovnovážný kurz tak odpovídal úrovni nacházející se mezi cenou na domácím černém trhu cenou na trhu švýcarském. Divergence vývoje počínaje srpnem roku 1947 pramení pravděpodobně s obav a nejistoty o další vývoj po nepřijetí Marshallova plánu a pokračující strmý vzestup na domácím černém trhu souvisí s růstem rizika způsobeným vydáním zpřísňujících norem v oblasti boje s devizovými úniky a zhoršenou domácí politickou situací. V obou případech je tedy patrná odchylka od oficiální parity a to od počátku sledovaného období. Výrazné zvýšení této odchylky od srpna 1947 a její stabilizace na úrovni cca 100 Kčs indikuje nerovnováhu devizového kurzu na domácím trhu. Ačkoli data neporývají celé sledované období, z níže uvedených skutečností lze usuzovat na to, že kurz koruny k švýcarskému franku, ale i ostatním měnám na černém trhu dále přinejmenším neklesal, je možné uzavřít, že odchylka oficiální parity od rovnováhy byla trvalého rázu.
40
Důvod proč je volen švýcarský frank, je dán jednak možností srovnání s indikátorem na curyšské burze a jednak tím, že by přidání kurzu k americkému dolaru kvůli vyšší absolutní úrovni znehodnocovalo vypovídající schopnost grafu. 41 Devizy a valuty se na černý trh dostávaly dvěma způsoby. Na úrovni dovozu a vývozu docházelo k nižšímu fakturování exportního zboží a vyššímu fakturování importního zboží a tím k úniku deviz a kapitálu do zahraničí a v oblasti cestovního ruchu pak k nelegálnímu prodeji valut devizovými cizinci devizovým cizozemcům.
Graf 2 Vývoj kurzu koruny k švýcarskému franku na černém trhu v letech 1946–1949 160 140 120 100 Kčs/Chf - Praha
80
Kčs/Chf - Curych
60
Kčs/Chf - oficiální
40 20 0 III. IX. XII. III. VI. IX. XII. III. VI. IX. XII. III. VI. IX. XII. III. 1946
1947
1948
1949
1950
Zdroj: A ČNB, fond NBČS, kart. 2218, sign. NBČ/2218-1, Zahraniční správa měny, Měsíční zprávy za ledenprosinec 1948 a 1949, fond NBČS, kart. 2232, sign. NBČ/2232-1, Vnější správa měny, Měsíční zprávy za leden, květen-prosinec 1946 a 1947, NBČ/2212-2, Zahraniční odbor, Měsíční zprávy za leden–květen 1950, IBRD, Additional information on Czechoslovak Conditions Supplied by Czechoslovak Embassy. Washington : IBRD, 7. březen 1947, s. 103, vlastní výpočty.
Zhoršující se vnější nerovnováhu měnového kurzu již v období před únorovým převratem lze dokumentovat také vývojem devizových rezerv (tabulka 1). Ty od února 1947 do konce roku 1949 s výjimkou posledního čtvrtletí roku 1948, kdy částečně pomohl úvěr od MMF, setrvale klesaly.
Určité stabilizaci devizových rezerv po roce 1949 napomohla jednak
teritoriální reorientace zahraničního obchodu a jednak lepší podmínky platebního styku s některými evropskými zeměmi, které šetřily československou devizovou zásobu. Přesto se po roce 1950 devizové rezervy opět začaly snižovat s tím, jak se komplikoval vývoj zahraničního obchodu (viz níže).
Tabulka 1 Vývoj devizových rezerv NBČS, resp. SBČS v letech 1945–1952 (mil. Kčs)a devizy
zlato
celkem
1945
96,02
1 517,08
1 613,10
1946
3 224,36
965,42
4 189,78
1947
2 781,57
1 999,11
4 780,68
1948
1 696,65
1 872,62b
3 569,26
1949
607,21
2 231,72
2 838,93
1950
2 374,54
1 695,40
4 069,94
1951
2 030,08
1 198,24
3 228,32
1952
2 405,73
1 276,91
3 682,64
a
Vzhledem k odlišné struktuře rozvahy NBČS a SBČS nemusí být obsahová náplň položky devizy pro léta 1945-1949 zcela identická z náplní za léta 1950–1952 b Výkaz z ročenky MMF, IMF, Balance of Payments Yearbook. Washington : IMF, 1950, s. 139, uvádí větší pokles. Rozdíl je dán přeceněním zlata v účetní závěrce za rok 1948 Zdroj: A ČNB, fond NBČS, kart. č. 327, sign. NBČ/327-1 Bilance Národní banky československé 1946–1949 a A ČNB, fond SBČS, P 1246/1955, 25. správa, inv. č. 0/1501, kniha účetních závěrek. (závěrky 1950–1955), vlastní výpočty.
Vývoj platební bilance zobrazený v tabulce 2 odhaluje několik skutečností. Zaprvé saldo celkové bilance je ve většině sledovaného období deficitní s tím, že nejvýraznější propad nastal v roce 1951 a to v obou sledovaných saldech. Hlavními příčinami jsou zejména mezinárodní faktory, a to implementace dlouhodobých smluv uzavřených se státy RVHP během let 1949–1951 a usnesení třetího zasedání RVHP z listopadu 1950, jež mimo jiné nařizovalo navýšit vzájemné dodávky v rámci členských států RVHP a tlačilo na další omezení obchodu se západem.42 Pro Československo to znamenalo jednak přebudovat výrobní kapacity tak, aby mohly zpracovávat suroviny dovážené ze SSSR a jednak je rozšířit, aby bylo možné uspokojit zvýšenou poptávku plynoucí z uzavřených smluv. Časový nesoulad mezi uvedením kapacit do provozu a příjmy z následné produkce, tak mohl být jedním z faktorů propadu platební bilance v roce 1951 se státy Východního bloku.
42
KAPLAN, Karel, Československo v RVHP 1949–1956. Praha : Ústav pro soudobé dějiny, 1995, s. 365-367.
Tabulka 2 Platební bilance 1947–1953 (mil. zlatých Kčs)a
příjem
568
1 851
2 561
3 255
3 326
1953 (IXI) 4 687 5 092
vydání
610
1 891
2 405
2 621
4 138
4 740
4 575
saldo
-42
-40
156
634
-812
-53
517
příjem
3 330
3 519
3 180
2 791
2 857
2 023
1 476
vydání
3 706
3 665
3 187
2 642
3 383
1 736
1 222
saldo
-376
-146
-7
149
-526
287
254
příjem
3 898
5 370
5 741
6 046
6 183
6 710
6 568
vydání
4 316
5 556
5 592
5 263
7 521
6 476
5 797
-418
-186
149
783
-1 338
234
771
příjem
37
291
140
174
314
285
184
vydání
44
234
277
255
301
358
260
1947
Platy Obchodní SSSR + lidové demokracie
Kapitalistické státy
Celkem
saldo
1948
1949
1950
1951
1952
Platy neobchodní SSSR + lidové demokracie
saldo Kapitalistické státy
Celkem
-7
57
-137
-81
13
-73
-76
příjem
489
338
146
209
153
139
88
vydání
244
351
414
348
281
246
231
saldo
245
-13
-268
-139
-128
-107
-143
příjem
526
629
286
383
467
424
272
vydání
288
585
691
603
582
604
491
saldo
238
44
-405
-220
-115
-180
-219
Platební bilance SSSR + lidové demokracie
Kapitalistické státy
Celkem
příjem
605
2 142
2 701
3 429
3 640
4 972
5 276
vydání
654
2 125
2 682
2 876
4 439
5 098
4 835
saldo
-49
17
19
553
-799
-126
441
příjem
3 819
3 857
3 326
3 000
3 010
2 162
1 564
vydání
3 950
4 016
3 601
2 990
3 664
1 982
1 453
saldo
-131
-159
-275
10
-654
180
111
příjem
4 424
5 999
6 027
6 429
6 650
7 134
6 840
vydání
4 604
6 141
6 283
5 866
8 103
7 080
6 288
saldo
-180
-142
-256
563
-1453
54
552
a
Protože, že se autorovi dosud nepodařilo získat všechny podklady nutné pro sestavení platební bilance podle mezinárodně uznávané metodiky a ani k sestavení jednotného výkazu platební bilance v běžných cenách, je využit tento přehled ve zlatých Kčs. Ten však neobsahuje změny devizových rezerv a vzhledem k nedostatku podkladů pro přepočet je ani nelze do této tabulky doplnit. Zdroj: NA, fond ÚPV–T, kart. 114, Rozbor platebních bilancí předválečných let a z let 1946–1953, tab. VIII/16
Další skutečností je klesající objem výměny s mimo sovětský blok po roce 1948 a růst objemu výměny se státy Východního bloku včetně Číny a Severní Koreje. Růst této výměny však po roce 1948 nebyl nijak závratný. To je důsledkem autarkních tendencí zemí Východního bloku. Zobrazená struktura platební bilance neumožňuje dostatečně analyzovat vývoj jednotlivých složek, protože obchodní platy obsahují jak položky obchodní bilance, tak
některé další položky běžného a kapitálového účtu (např. obchod s duševním vlastnictvím). Obdobě část neobchodních platů zahrnuje, jak položky běžného účtu (například osobní dopravu), tak položky účtu kapitálového (např. remitence) a finančního (např. poskytnuté úvěry). Vzhledem k tomu, že rozhodující podíl na platební bilanci měl obchod se zbožím, obsahuje tabulka 3 údaje o bilanci obchodu se zbožím.
Tabulka 3 Obchodní bilance 1946-1953 (mil. zlatých Kčs)
LDS celkem
KS celkem
1946
1947
1948
1949
1950
1951
1952
1953
Vývoz
477
560
1 823
2 548
3 233
3 271
4 687
5 043
Dovoz
339
592
1 849
2 351
2 583
3 929
4 655
4 495
Saldo
138
-32
-26
197
650
-658
32
548
Vývoz
1 587
3 269
3 347
3 113
2 759
2 770
2 023
1 432
Dovoz
1 136
3 649
3 364
2 917
2 420
2 783
1 533
1 016
451
-380
-17
196
339
-13
490
416
Vývoz
2 064
3 829
5 270
5 661
5 992
6 041
6 710
6 475
Dovoz
1 475
4 241
5 213
5 268
5 003
6 712
6 188
5 511
Saldo
589
-412
57
393
989
-671
522
964
Saldo Úhrnem
Zdroj: NA, fond ÚPV–T, kart. 114, Rozbor platebních bilancí předválečných let a z let 1946-1953, tab. VIII/16b.
Ze srovnání obou tabulek plyne, že obchod se zbožím se na obratu celkové platební bilance podílel v průměru 89 % a příliš se ve sledovaném období neměnil.43 Pokud jde o dynamiku zahraničního obchodu, na první pohled je patrný prudký vzestup v roce 1948, který nejspíše souvisí s plněním dodávek na základě uzavřených smluv se státy v sovětské sféře vlivu, především pak se SSSR samotným. Celkově však lze rozdělit toto období na dobu přecházející nové organizaci zahraničního obchodu, tj. léta 1946–1948 a dobu, kdy zahraniční obchod byl organizován na základě státního monopolu, tj. od roku 1949. Poměrně strmý vzestup v prvních poválečných letech byl spojen s obnovou ekonomiky, čemuž napomáhala i poměrně liberální povolovací praxe, která plynula z tehdejší, již zmíněné hospodářskopolitické strategie umožnit maximum dovozu. Celkový průměrný roční přírůstek tak v těchto letech dosoval 160 % na vývozu a 188 % na dovozu. Během transformace československého zahraničního obchodu v letech 1949–1953, kdy se do jeho dynamiky negativně promítaly zahraniční vlivy a autarkní tendence, se průměrné tempo ročního růstu snížilo na 6,2, % resp. 4,4 %.
43
Došlo tak k významnému poklesu podílu ostatních položek platební bilance oproti předválečnému stavu, kdy se podíl obchodu se zbožím pohyboval v průměru kolem 74,5 % Zdroj: NA, fond ÚPV–T, kart. 114, Rozbor platebních bilancí předválečných let a z let 1946-1953, tab. VII/2.
Na straně neobchodních platů, vedle běžných položek, jako jsou náklady na udržování zastupitelských úřadů, remitence či osobní doprava, hrály významnou úlohu především zahraniční úvěry a po roce 1949 také splátky náhrad za znárodnění. V letech 1945–1951 bylo přijato zhruba 17 mezistátních a mezibankovních zahraničních úvěrů,44 které umožňovaly nákup potřebných surovin (např. vlny nebo tabáku), nebo ulehčovaly nepříznivé devizové situaci (např. sovětský úvěr z konce roku 1947 či nákup 6 mil. US $ od MMF na podzim roku 1948). Vyjma posledně jmenovaného pocházely výhradně ze zemí se směnitelnou měnou (Švýcarsko, Švédsko, librová oblast a dolarová oblast). Splácení většiny těchto úvěrů spadalo do období po roce 1949, přičemž pokračovalo i splácení předválečných a válečných zahraničních úvěrů což výrazně zhoršovalo problém v oblasti volně směnitelných měn a přispívalo k omezování styků se Západem. V případě náhrad za znárodnění bylo od roku 1948 do 16. prosince 1952 z celkového závazku 3,14 mld. Kčs zaplaceno do západoevropských zemí 1,33 mld. Kčs.45 Devizové situaci neprospívala ani bilateralita zahraničního obchodu, kdy nebylo možné, nebo jen v minimální míře, hradit schodky s jednou oblastí, přebytky dosaženými z oblastí jinou. Přestože v letech 1945-1948 se na clearing pohlíželo s ohledem na zkušenosti z 30. a první poloviny 40. let s nevraživostí a jejich existence byla považována za dočasnou vzhledem k poválečným okolnostem, se sovětizací československé ekonomiky naopak jejich vliv sílil, takže v roce 1952 se na celkovém obratu obchodní části platební bilance podílely 75 %.46
4.1 Problémy a efektivita zahraničního obchodu Předchozí text poukázal na rozpor mezi oficiální paritou měny a rovnovážným tržním kurzem. Zbývá tedy zodpovědět otázku, jak udržování této nerovnováhy projevovalo ve výsledcích zahraničního obchodu. V letech 1946–1948 se i přes poměrně strmý růst objemu zahraničního obchodu projevovaly některé strukturální problémy v oblasti vývozu, slabinou byl zejména textilní průmysl.47 Cíle dvouletého plánu a nepříznivý vývoj zahraničního obchodu v průběhu roku 1947 vytvořily určité napětí mezi podniky a institucemi tvořící
44
NA, fond 1261/3 - A ÚV KSČ, Klement Gottwald, sv. 73, aj. 1004. Základní úvěrové dohody s cizozemskými bankami nebo vládami (1951). Do celkové sumy nejsou zahrnuty tzv. mezní úvěry, poskytnuté v rámci dohod o platebním styku. 45 Suma placené do Velké Británie zahrnuje i splátky válečných úvěrů. A ČNB, fond SBČS, kart. 212, sign. S VII/a . Poradci, poradce N.I. Ivanov 1952–1953. aj. 236 Náhrady zahraničním kapitalistům za znárodněný majetek (16.12.1952), s. 2. 46 Se započtením obratu uskutečněného v korunách podíl bilaterálních měn dosahuje 85 %. Propočet na základě dat z NA, fond 1261/3 – A ÚV KSČ, fond Klement Gottwald, sv. 73, aj. 1004, Platební bilance za prosinec 1952. 47 A ČNB, kart. 54, sig. NBČ/54-2, 7. Dočasná správa 17. srpna 1948.
hospodářskou politiku ohledně struktury a objemu dovozu a vývozu. Přičte-li se k tomu uvolněná měnová a fiskální politika při současné administrativní regulaci cen a domácího trhu a obavy z dalšího politického a ekonomického vývoje, existovaly tu silné motivy pro obcházení devizové regulace a regulace zahraničního obchodu. To se dělo jednak snahou ovlivnit povolovací proces a jednak nelegálními praktikami (viz výše). V jejím důsledku docházelo jednak k odlišné struktuře importu a exportu, než si přáli hospodářsko-političtí činitelé a jednak k nutnosti omezovat potřebné dovozy. Celkové ztráty byly tehdy odhadovány na 10 miliard Kčs.48 Opovědí na neduhy zahraničního obchodu byla v roce 1948 jeho monopolizace v rukou státu. Ta měla také zahraniční obchod odstraněním mezičlánků zefektivnit a zajistit si lepší pozici při vyjednávání o ceně. Nakolik se tyto cíle podařilo naplnit, jakou roli v tom hrál měnový kurz, je náplní poslední části této statě. Monopolizace zahraničního obchodu byla spojena s poúnorovou vlnou znárodnění, a znamenala tedy vedle organizační transformace také reorganizaci personální, jejíž podobu formovaly též politické a ideologické cíle nového režimu. Při hodnocení výkonu monopolních společností (dále jen M-společností) v zahraničním obchodě je třeba znovu upozornit na faktory vnějšího politického a hospodářského prostředí, které československý zahraniční obchod ve sledovaném období výrazně ovlivnily. M-společnosti, obdobně jako výrobní podniky tvořily pouze výkonnou složku v oblasti své působnosti v rámci ekonomiky. O struktuře, směřování a objemu zahraničního obchodu se rozhodovalo jinde, v aparátu ÚV KSČ a Státním úřadě plánovacím a ministerstvu zahraničního obchodu, jež musely brát zřetel na politiku a zájmy SSSR artikulované jak při bilaterálních jednáních, tak prostřednictvím RVHP. To však neznamená, že na konečný výsledek neměla činnost samotných M-společností vliv. V letech 1949–1953 se nová soustava řízení ekonomiky teprve rodila a vliv podniků na utváření plánů byl větší než po roce 1953. Výsledky těchto společností v letech 1949–1951 nebyly příliš povzbudivé. Celkově byly operace v zahraničním obchodě ztrátové, jak ukazuje tabulka č 4. Většina šla na vrub obchodu se státy mimo RVHP, především zeměmi západní Evropy a librové oblasti. Náklady ztrát nesl částečně státní rozpočet,49 částečně šly na vrub zvýšené emise peněz, protože zadluženost Mspolečností se od konce roku 1949 do počátku roku 1952 téměř ztrojnásobila,50 ačkoli objem 48
CHMELA, Leopold, Platební bilance a pětiletý plán. In: Hospodář roč. IV (1949), č. 11, s. 3. Je ovšem třeba upozornit, že plánovači dopředu se ztrátami počítali, avšak v menším objemu. NA, Fond ÚPV– T, kart. č. 265, inv. č. 62/2/1, Výroční zpráva SBČS na rok 1951, s. 46. 50 Počínaje březnem došlo naopak k jejímu výraznému poklesu v důsledku poklesu zahraničních pohledávek a vyskladnění zásob. NA, fond 100/1 – A ÚV KSČ, Generální sekretariát, sv. 128, a. j. 856. Měsíční zprávy SBČS 49
zahraničního obchodu za přibližně stejnou dobu (do konce roku 1951), jak plyne z tabulky 3, zvýšil jen o 17 %.51 Tabulka 4 Zisky a ztráty ze zahraničního obchodu v letech 1950–1952 (mld. Kčs)a
Zisk/ ztráta
1950
1951
1952
-9,23
-13,78
-9,56
a
Data zahrnují pouze nákupní a prodejní ceny dováženého a vyváženého zboží a přímé náklady spojené s vývozem a dovozem. Nejde o celkový výsledek hospodaření M-společností. I ten se však kromě let 1948/1949 pohyboval v záporných číslech. Zdroj: NA, fond ÚPV–T, kart. 268, inv. č. 26/2/6, MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍHO OBCHODU, Průvodní zpráva k ročním souhrnným účetním výkazům podniků pro provozování zahraničního obchodu v r. 1952, tab. č. 20.
Mezi hlavní příčiny uváděné tehdejšími analytiky patřily: cenová diskriminace ze strany USA, které v důsledku zvyšovaly dovozní ceny některých surovin; zpožďování inkasa tržeb za vyvezené zboží a naopak úvěrování zahraničních odběratelů; nesoulad mezi plánem zahraničního obchodu a skutečnými možnostmi vývozu a z něho plynoucí nadsazené požadavky na domácí výrobce, které vyústily v nadměrné zvýšení zásob exportní produkce; dále neplnění jakostních a dodacích podmínek a také nízká zkušenost M-společností na některých trzích a logická snaha zahraničních odběratelů získat nižší cenu, což často vedlo k vrácení zboží soudním sporům, které dále prohlubovaly ztrátovost československého zahraničního obchodu.52 Nízkou výkonnost československého zahraničního obchodu dokumentuje též nepříznivý vývoj směnných relací, které od roku 1948 do roku 1953 vykazovaly převážně klesající trend, jak ukazuje graf č. 3. Na poklesu směnných relací se v těchto letech podílely zejména státy mimo RVHP, kde poměr byl zvláště nepříznivý. U zemí s RVHP naopak vyjma SSSR byl poměr dovozních a vývozních cen relativně příznivý, čemuž do určité míry napomáhala stabilizace cen v rámci RVHP od roku 1950.
o finančním hospodářství 1950, tabulková příloha. NA, Fond ÚPV– T, kart. č. 265, sign. 62/2/1, Výroční zpráva SBČS na rok 1951, NA ÚPV - T, kart. 588, inv. č. 298/2/4 Měsíční zprávy SBČS o finančním hospodaření za leden-červenec 1952 a kart. 589, inv. č. 298/2/12 Měsíční zprávy SBČS o finančním hospodaření za srpen–říjen 1952. 51 Nominálně zhruba o třetinu. NA, fond 100/1 - A ÚV KSČ, Generální sekretariát, sv. 128, a. j. 856, Měsíční zprávy SBČS o finančním hospodářství 1950, NA, Fond ÚPV - T, kart. č. 265, inv. č. 62/2/1, Výroční zpráva SBČS na rok 1951. 52 NA, Fond ÚPV– T, kart. č. 265, sign. 62/2/1, Výroční zpráva SBČS na rok 1951, s. 50 a A ČNB, fond SBČS, kart. č. 18 sign. SBČS – S I.c – 4, Bankovní správa čís. 5–7 (3./2.–10./2.) 7. Bankovní správa z 10. února 1953. Zpráva o pohledávkách zahraničního obchodu.
Obrázek 3 Vývoj cen v zahraničním obchodě v letech 1948-1953 (1953=100) 150 140 130 Index vývozních cen
120
Index dovozních cen
110 100
Index směnných relací
90 80 1948
1949
1950
1951
1952
1953
Zdroj: Federální statistický úřad, Historická statistická ročenka. Praha : SNTL, 1985, s. 322
Hlubší analýza a kvantifikace podílu jednotlivých příčin jednak přesahuje rámec této stati a jednak ji brání nedostatek dostupných podkladů. Lze se tak omezit na několik dílčích závěrů. Potíže československého zahraničního obchodu a platební bilance v letech 1948–1953 se projevovaly především ve vztahu k západním zemím. Diskriminace z jejich strany sice nebyla zcela bezvýznamná,53 nicméně hlavní příčiny leží na straně organizace československého zahraničního obchodu a produkce. K zastaralé vývozní struktuře se přidávala negativa fungování teprve se rodícího mechanismu centrálně-plánované ekonomiky, kdy efektivnost kontroly ze strany centra byla obzvlášť nízká. To vše zvyšovalo cenu domácí produkce v zahraničí a zhoršovalo její uplatnitelnost na mezinárodních trzích. Při fixním měnovém kurzu a nutnosti získat potřebné devizy nejen pro potřebné dovozy ale také na úhradu závazků z přijatých úvěrů a náhrad za znárodnění, nezbývalo, než se smířit s nižší cenou za nabízené statky. Fixní měnový kurz tak přispíval jednak ke zhoršování vývozních cen na západních trzích a tím i k dalšímu omezování výměny se západními státy, byť v posledně jmenovaném případě nešlo o činitel rozhodující. V tomto ohledu byla jeho funkce, jakožto ekonomické kategorie již neúplná. V případě zemí RVHP měnový kurz vzhledem k výše zmíněné formě obchodu v rámci RVHP hrál roli pouhého přepočítacího 53
Zvýšení dovozních cen, prostřednictvím tzv. lomených obchodů, kdy bylo nutné nakupovat zboží a suroviny dovážené z USA či západní Evropy přes prostředníky z jiných zemí, se týkalo jen některé produkce, u jiné naopak Československo dokázalo nakupovat pod světovými cenami. Navíc, jak ukazuje graf 3, k celkovému zvýšení dovozních cen došlo až během roku 1950, přičemž není výsledkem pouze západních diskriminací. Na durhou stranu bez imput-output tabulek. obtížně odhadnout, jak se zvýšené ceny takto nakupovaných surovin následně projevily ve zvýšení celkové ceny čs. vývozní produkce.
koeficientu a nemohl tak působit ani na objem ani na strukturu obchodu s těmito zeměmi, ani na cenu nasmlouvaných dodávek, neboť kurzy měn těchto států se rovněž výrazně odchylovaly od tržní rovnováhy a kurz koruny k nim nebyl v tak velkém nepoměru jako ke směnitelným měnám.
Závěr Rozpad konsensu v oblasti mezinárodní hospodářské spolupráce, který započal záhy po druhé světové válce, vyřadil Československo z hlavního proudu světového hospodářského vývoje. Vedle hospodářských komplikací spojených s neúrodou v roce 1947 muselo čelit zhoršené mezinárodně politické situaci. Z části dobrovolným z části vynuceným zařazením se do vznikajícího Sovětského bloku nastoupilo Československo cestu k hospodářské autarkii a reorientaci zahraničně obchodních vztahů. Transformace ekonomiky na sovětský model upevnila některé tradiční nástroje řízeného hospodářství v oblasti vnějších vztahů, jako jsou bilaterální clearingy nebo bilaterální dlouhodobé naturálně specifikované obchodní smlouvy. Zároveň utvořila specifickou organizaci zahraničního obchodu spočívající na státním monopolu a oddělení cenových okruhů, které mělo chránit ekonomiku před působením světového hospodářského cyklu. Měnový kurz postupně ztratil svou funkci determinanty objemu a struktury zahraničního obchodu. Ač byla jeho role při zařazení Československa v mezinárodní dělbě práce po roce 1945 uznávána a byla mu věnována ze strany hospodářskopolitických činitelů značná pozornost, obrana jeho nastavené parity nakonec paradoxně vedla k jeho vyřazení jakožto ekonomického nástroje. Její udržování bylo následně určováno především politickými a ideologickými zřeteli, plynoucími z teze o stabilně se upevňující měně v plánované ekonomice, která nezná krizí a odporu k devalvaci, která je projevem takové krize, a jen z části zřetelem hospodářským, konkrétně z obavy, že by změna parity znamenala revizi platebních dohod v rámci GATT. Analýza prokázala, že počáteční nastavení měnového kurzu bylo rovnovážné jen zdánlivě a krátkodobě a velmi záhy se oficiální kurzová parita začala odchylovat od tržní rovnováhy, čemuž odpovídal, jak vývoj devizových rezerv, tak vývoj platební bilance, tak vývoj kurzu na černém trhu. Udržování původně nastavené parity zajišťovalo tak utužování devizové a zahraničně obchodní regulace. Nová architektura řízení zahraničního obchodu za asistence vnějšího tlaku ze strany SSSR dále podkopávala roli měnového kurzu v oblasti vnějších vztahů. Zároveň svými výsledky přispívala k prohlubování vnitřní měnové nerovnováhy. Nadhodnocený měnový kurz působil diferencovaně v obchodě se zeměmi RVHP, kde hrál roli přepočítacího koeficientu a strukturu a objem zahraničního obchodu neovlivňoval a v
obchodě se zeměmi mimo RVHP, kde přispíval ke zhoršování směnných relací a v menší míře k omezování objemu zahraničního obchodu.
Použitá literatura a prameny nevydané prameny A ČNB, fond NBČS, kart. 75, sign. NBČ/75-7, Dočasná správa, 24. schůze, 21. září 1945. A ČNB, fond NBČS, kart. 88, sign. NBČ/88/1, 1. Bankovní rada 10. listopadu 1948, CHMELA, Leopold, Zhodnocení činnosti Dočasné správy NBČS. A ČNB, fond NBČS, kart. 2232, sign. NBČ/2232-1, Vnější správa měny, Měsíční zprávy za leden, květen-prosinec 1946 a 1947. A ČNB, fond NBČS, kart. 2218, sign. NBČ/2218-1, Zahraniční správa měny, Měsíční zprávy za leden-prosinec 1948 a 1949. A ČNB, fond NBČS, kart. 2212, sign. NBČ/2212-2, Zahraniční odbor, Měsíční zprávy za leden-květen 1950. A ČNB, fond NBČS, kart. č. 327, sign. NBČ/327-1, Bilance Národní banky československé 1946-1949. A ČNB, fond SBČS, kart. 123 sign. SVII/a - 281 Měnové záležitosti (MMF, IBRD, GATT,) 1948-1951, Rozbor některých otázek v souvislosti s případným vystoupením ČSR z Mezinárodního měnového fondu. (17.7.1950). A ČNB, fond SBČS, kart. 212, sign. S VII/a . Poradci, poradce N.I. Ivanov 1952-1953. aj. 236, Náhrady zahraničním kapitalistům za znárodněný majetek (16.12.1952). A ČNB, fond SBČS, kart. č. 18 sign. SBČS - S I.c - 4, Bankovní správa čís. 5-7 (3./2.-10./2.) 7. Bankovní správa z 10. února 1953. Zpráva o pohledávkách zahraničního obchodu. A ČNB, fond SBČS, P 1246/1955, 25. správa, inv. č. 0/1501, Kniha účetních závěrek. (závěrky 1950-1955). IBRD, Additional information on Czechoslovak
Conditions Supplied by Czechoslovak
Embassy. Washington : IBRD 7. březen 1947. NA, fond 100/1 - A ÚV KSČ, Generální sekretariát, sv. 128, a.j. 856, Měsíční zprávy SBČS o finančním hospodářství za leden-prosinec 1950. NA, fond 1261/3 - A ÚV KSČ, Klement Gottwald, sv. 73, aj. 1004. CHMELA, Leopold, Rozbor platební bilance a devizové situace (15.10.1947).
NA, fond 1261/3 - A ÚV KSČ, Klement Gottwald, sv. 73, aj. 1004. Devizový režim a zákonodárství v období let 1945-1950. Kterým bankám dovoleno provádění devisových operací. NA, fond 1261/3 - A ÚV KSČ, Klement Gottwald, sv. 73, aj. 1004. Základní úvěrové dohody s cizozemskými bankami nebo vládami (1951). NA, fond 1261/3 - A ÚV KSČ, Klement Gottwald, sv. 73, aj. 1004, Platební bilance za prosinec 1952. NA, fond ÚPV-T, kart. 114, Rozbor platebních bilancí předválečných let a z let 1946-1953 NA, Fond ÚPV – tajná spisovna, kart. č. 265, inv. č. 62/2/1, Výroční zpráva SBČS na rok 1951. NA, fond ÚPV-T, kart. 268, inv. č. 26/2/6, MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍHO OBCHODU, Průvodní zpráva k ročním souhrnným účetním výkazům podniků pro provozování zahraničního obchodu v r. 1952. NA ÚPV-T, kart. 588, inv. č. 298/2/4, Měsíční zprávy SBČS o finančním hospodaření za leden-červenec 1952. NA ÚPV-T, kart. 589, inv. č. 298/2/12, Měsíční zprávy SBČS o finančním hospodaření za srpen-říjen 1952. NA, fond ÚPV-T, kart. 626, inv. č. 325/7/1, Indexy maloobchodních cen státního a družstevního obchodu v l. 1950, 1951 a 1952
vydané prameny COIN NEWS. US inflation calculator. Coin News [online] © 2008-2014. [cit 2014-08-29]. Dostupné z WWW: http://www.usinflationcalculator.com/inflation/consumer-price-indexand-annual-percent-changes-from-1913-to-2008/. DIGITÁLNÍ REPOZITÁŘ
POSLANECKÉ
SNĚMOVNY PARLAMENTU ČESKÉ
REPUBLIKY (dále jen PSP ČR), [online] Vládní návrh zákona o vázaném devisovém hospodářství, důvodová zpráva. PSP ČR [online] © 2014. [cit. 2014-08-30]. Dostupné z WWW: http://www.psp.cz/eknih/1945pns/tisky/t0212_02.htm. FSÚ, Historická statistická ročenka. Praha : SNTL, 1985. CHMELA, Leopold, Československá hospodářská politika. In: Obzor národohospodářský roč. 47 (1947) č. 1, s. 4-7. CHMELA, Leopold, Význam zahraničního obchodu pro devisové hospodářství. In: Rozmach roč. IV (1948), č. 18, s. 1-2. CHMELA, Leopold, Platební bilance a pětiletý plán. In: Hospodář roč. IV (1949), č. 11, s. 3.
CHMELA, Leopold, Náš poměr k devalvacím světových měn. In: Obzor národohospodářský, roč. 49 (1949), č. 2, s. 77-78. IMF, Balance of Payments Yearbook. Washington : IMF, 1950. KOZÁK, J., Nový devisový zákon a ochrana měny. In: Svobodný zítřek, roč. II (1946), č. 21, s. 7. SÚS, Statistická ročenka 1948. Praha : SÚS, 1949. VINAŘ, O(takar), Funkce peněz při budování socialismu. In: Nová mysl roč. IV (1950), č. 11, s. 884-896.
odborná literatura CONGRESS OF THE USA, OFFICE OF TECHNOLOGY ASSESMENT, Technology and East-West Trade. Washington, D.C : US government printing office, 1979. EICHENGREEN, Barry, Europe‘ s Postwar Recovery. Cambridge : Cambridge University Press, 1995. FEINSTEIN, Charles; TEMIN, Peter; TONIOLO, Gianni, The World Economy between the World Wars. Oxford : Oxford University Press, 2008. FRAIT, Jan; KOMÁREK, Luboš, Dlouhodobý rovnovážný reálný měnový kurz a jeho determinanty. ČNB working papers [online] 1999, č. 9., s. 35-54. [cit. 2014-8-25]. Dostupné z
WWW:
http://www.cnb.cz/en/research/research_publications/mp_wp/download/c-vp9-
99.pdf. KAPLAN, Karel, Československo v RVHP 1949-1956. Praha : Ústav pro soudobé dějiny, 1995 KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948-1960, část. I. Praha : Ústav pro soudobé dějiny, 2007. McKINON, R., The Rules of the Game: International Money in Historical Perspective. Journal of Economic Literature, Vol. 31, No. 1 (Mar., 1993), s. 1-44. PRŮCHA, Václav a kol., Hospodářské dějiny Československa. 2. díl Období 1945-1992. Brno : Doplněk, 2009. ROGOFF, Kenneth, The Purchasing Power Parity Puzzle. Journal of Economic Literature, Vol. XXXIV (June 1996), s. 647-668. SINGER, Miroslav, Měnový kurz a česká ekonomika. [online]. Praha. 2008, s. 28. [cit 2014-825].
Dostupné
z
WWW:
https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_pr ojevy/vystoupeni_projevy/download/singer_20080117_appia.pdf
VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z., NOVOTNÝ, J., PŮLPÁN, K., DVOŘÁK P., a kol., Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ZWASS, Adam, Money, Banking & Credit in the Soviet Union and Eastern Europe. London, New York : MacMillan, 1979.