Vývoj měnového kurzu a jeho vliv na mezinárodní obchod ČR

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Vývoj měnového kurzu a jeho vliv na mezinárodní obchod ČR Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Miroslav Radiměřský

Brno 2013

Zuzana Kovaříková

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu této práce Ing. Miroslavu Radiměřskému za jeho ochotu, trpělivost, odborné vedení a cenné rady, které mi poskytoval v průběhu zpracování této práce. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Veronice Blaškové, PhD. za odborné rady při zpracování ekonometrického modelu. V neposlední řadě děkuji své rodině za podporu v průběhu celého studia.

Tímto prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Měnový kurz a jeho vliv na mezinárodní obchod ČR“ vypracovala samostatně s použitím literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 10. května 2013

__________________

Abstract Kovaříková, Z. Exchange rate and its impact on international trade of the Czech Republic. Bachelor thesis. Brno: MU, 2013. Bachelor thesis evaluates the evolution of the exchange rate of the Czech crown with the respect to the euro and its impact on international trade of the Czech Republic. The main method used in this thesis is a regression analysis of time series exchange rate and international trade. The work also includes assessment of other important variables, the gross domestic product of the Czech Republic and Germany. The operational aim is the prediction of the exchange rate and its expected impact on export and import. Keywords Exchange rate, international trade, export, import, econometric analysis

Abstrakt Kovaříková, Z. Vývoj měnového kurzu a jeho vliv na mezinárodní obchod ČR. Bakalářská práce. Brno: MU v Brně, 2013. Bakalářská práce hodnotí vývoj měnového kurzu české koruny vůči euru a jeho vlivu na zahraniční obchod České republiky. Hlavní metodou použitou v této práci je regresní analýza časových řad devizového kurzu a oblastí zahraničního obchodu. Součástí práce je také hodnocení dalších významných proměnných, hrubého domácího produktu České republiky a Německa. V souladu s cílem je predikován vývoj měnového kurzu a jeho předpokládaný dopad na export a import. Klíčová slova Měnový kurz, zahraniční obchod, export, import, ekonometrická analýza

Obsah

7

Obsah 1

2

Úvod, cíl a metodika práce 1.1

Úvod ......................................................................................................... 11

1.2

Cíl práce ................................................................................................... 11

1.3

Metodika .................................................................................................. 12

Teoretická východiska

14

2.1

Teorie měnového kurzu ........................................................................... 14

2.2

Systémy měnových kurzů ........................................................................ 15

2.2.1

Směnitelnost měn ............................................................................ 15

2.2.2

Režim pevných kurzů ....................................................................... 15

2.2.3

Režim plovoucích kurzů................................................................... 16

2.3

Determinanty měnového kurzu ............................................................... 16

2.4

Teorie determinace měnového kurzu ......................................................18

2.4.1

Teorie parity kupní síly ....................................................................18

2.4.2

Parita úrokové míry .........................................................................18

2.5

Teorie mezinárodního obchodu .............................................................. 19

2.5.1

Determinanty mezinárodního obchodu .......................................... 19

2.5.2

Vlivy působící na mezinárodní obchod .......................................... 20

2.5.3

Hlavní ukazatele zahraničního obchodu ......................................... 21

2.6

3

11

Shrnutí teoretického výzkumu ............................................................... 22

2.6.1

Regresní analýza funkcí zahraničního obchodu ............................. 22

2.6.2

Gravitační model mezinárodního obchodu .................................... 23

2.7

J-křivka zahraničního obchodu .............................................................. 24

2.8

Volatilita měnového kurzu ..................................................................... 25

Měnové a obchodní vztahy ČR 3.1

26

Systémy měnových kurzů v ČR............................................................... 26

3.1.1

Období pevného měnového kurzu 1993 – 1997 ............................. 26

3.1.2

Období plovoucího měnového kurzu 1997 – současnost ............... 26

3.2

Postavení ČR v mezinárodním obchodě ................................................. 27

Obsah

4

3.2.1

Intenzita zahraničního obchodu ČR ............................................... 28

3.2.2

Hlavní obchodní partneři ČR.......................................................... 28

Analýza měnového kurzu a zahraničního obchodu ČR

31

4.1

Vývojový trend měnového kurzu koruny vůči euru ................................ 31

4.2

Vývoj měnového kurzu a hlavních determinantů .................................. 32

4.2.1

Úroková sazba PRIBOR ..................................................................... 32

4.2.2

Index spotřebitelských cen, deflátor HDP...................................... 33

4.3

5

8

Vývoj zahraničního obchodu České republiky ....................................... 34

4.3.1

Teritoriální struktura zahraničního obchodu ..................................37

4.3.2

Komoditní struktura zahraničního obchodu .................................. 38

Regresní analýza 5.1

42

Lineární regresní model ......................................................................... 43

5.1.1

Export .............................................................................................. 43

5.1.2

Import ............................................................................................. 45

5.2

Vícerozměrný regresní model................................................................. 46

5.2.1

Export .............................................................................................. 47

5.2.2

Import .............................................................................................. 51

5.3

Predikce měnového kurzu ...................................................................... 53

6

Diskuze

56

7

Závěr

59

8

Literatura

62

A

Regresní analýza export, srovnávaná varianta

67

B

Regresní analýza import, srovnávaná varianta

68

C

Predikce měnového kurzu, grafické vyobrazení

69

Seznam obrázků

9

Seznam obrázků Obr. 1

J-křivka zahraničního obchodu

25

Obr. 2

Vývoj kurzu koruny k euru v letech 1999 – 2011

32

Obr. 3

Vývoj měnového kurzu a úrokové sazby 3M Pribor

33

Obr. 4

Vývoj měnového kurzu, CPI a deflátoru HDP

34

Obr. 5 Vývoj zahraničního obchodu ČR v letech 2004 – 2011, absolutní hodnoty

35

Obr. 6

36

Vývoj ukazatelů zahraničního obchodu

Obr. 7 Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR v roce 2011, obrat zahraničního obchodu 38 Obr. 8

Vývoz dle jednotlivých skupin (SITC) v roce 2011

39

Obr. 9

Dovoz dle jednotlivých skupin (SITC) v roce 2011

40

Obr. 10 Struktura zahraničního obchodu s EU, SITC, procentní podíl na celku 40 Obr. 11

Hodnoty změn exportu a měnového kurzu

44

Obr. 12

Hodnoty změn importu a měnového kurzu

46

Obr. 13

Současný vývoj devizového kurzu, exportu, importu

55

Obr. 14

Predikce měnového kurzu

69

Seznam tabulek

10

Seznam tabulek Tab. 1

Nejvýznamnější obchodní partneři České republiky

29

Tab. 2

Významné exportní země, rok 2011

30

Tab. 3

Významné importní země, rok 2011

30

Tab. 4

Přehled zboží sekce 7; podíl z celku

41

Tab. 5

OLS, závisle proměnná: export

43

Tab. 6

OLS, závisle proměnná: import

45

Tab. 7


48

Tab. 8

Specifikace modelu pro export

49

Tab. 9

Klasické předpoklady, testování pro export

50

Tab. 10


51

Tab. 11

Specifikace modelu pro import

52

Tab. 12

Klasické předpoklady, testování pro import

52

Tab. 13


54

Tab. 14


67

Tab. 15


68

Úvod, cíl a metodika práce

11

1 Úvod, cíl a metodika práce 1.1

Úvod

Pro Českou republiku jako malou, otevřenou ekonomiku je význam zahraničně obchodní směny zcela determinující. Podíl vnějších ekonomických vztahů na hrubém domácím produktu země patří k těm nejvyšším v rámci Evropského společenství. Mezinárodní obchod je proto právem řazen mezi významné faktory ekonomického růstu. Klíčovým faktorem, který do jisté míry ovlivňuje další vývoj zahraničního obchodu, je měnový kurz. Česká republika stále disponuje svou národní měnou, a proto je důležité sledovat její vývoj v souvislosti s důležitými světovými měnami, mezi které řadíme například euro. Vliv měnového kurzu na mezinárodní obchod je bohatě diskutovaným a zkoumaným fenoménem. Výsledky jednotlivých studií však neposkytují jednoznačný a kvalitativní závěr. Převažující myšlenkou jednotlivých studií je fakt, že měnový kurz do jisté míry ovlivňuje zahraniční obchod, avšak tento efekt není vysoký. Tento a další poznatky vyplývají ze studií, které se liší jednak posuzovaným aparátem, ale mnohdy také zkoumaným obdobím. Lze se tedy domnívat, že je na místě tento vliv sledovat především empiricky s využitím dalších determinujících proměnných. Právě důležitost vztahu měnového kurzu a zahraničního obchodu a rozporuplnost výsledků jednotlivých empirických studií, byly motivací pro vypracování této práce.

1.2 Cíl práce Cílem této práce je zhodnotit vývoj měnového kurzu a zjistit, jakým způsobem měnový kurz působí na vývoj zahraničního obchodu České republiky a jaký je rozsah tohoto vlivu. Dílčím cílem práce je predikce vývoje směnného kurzu a jeho předpokládaný dopad na zahraniční obchod České republiky. Jednotlivá testování budou provedena na základě ekonometrického modelu, kde bude nejprve identifikován vzájemný vztah zkoumaných veličin a následně predikován vývoj jedné z pozorovaných veličin, kurzu. První část práce pojednává o měnovém kurzu, kde jsou krátce vysvětleny jednotlivé systémy měnových kurzů, jeho determinantech, včetně teorie zabývající se utvářením měnových kurzů. Součástí jsou také teoretická východiska týkající se mezinárodního obchodu, jeho klíčových faktorů a hlavních ukazatelů. Podstatnou součástí je shrnutí dosavadního výzkumu, který zahrnuje gravitační model mezinárodního obchodu či J-křivku zahraničního obchodu. Závěr kapitoly je věnován volatilitě kurzu a způsobu jejího měření. Druhá kapitola pojednává o postavení České republiky v mezinárodním obchodě. Jsou zde shrnuty aplikované systémy měnových kurzů v jednotlivých obdobích, ale také významní obchodní partneři.


12

V pořadí třetí kapitola obsahuje analýzu samotného měnového kurzu a zahraničního obchodu ve sledovaném období. V rámci měnového kurzu je popsán jeho vývoj, včetně vývoje jeho klíčových determinantů. Zahraniční obchod je analyzován z pohledu jeho teritoriální a komoditní struktury. Ve čtvrté kapitole stojí samotná regresní analýza závislosti měnového kurzu a zahraničního obchodu České republiky, tedy exportu a importu. Kapitola nejprve teoreticky vymezuje použitou analýzu a následně shrnuje výsledky jednotlivých testování. Komparace výsledků provedených testování se závěry provedených studií bude provedena v kapitole diskuze. Konečné hodnocení výsledků a jejich povahu zhodnocuje závěrečná kapitola.

1.3 Metodika Metodika této práce je založena zejména na regresní analýze, na základě které je možno identifikovat vzájemnou závislost zkoumaných veličin. Její nástroje umožňují vysvětlit proměnlivost závisle proměnné pomocí několika vysvětlujících proměnných a následně sestavit ekonometrický model s vhodnou funkční formou. Součástí práce je také empirická analýza měnového kurzu a zahraničního obchodu, která byla vytvořena na základě použití sekundárních dat, shromáždění faktů a jejich popisu. Jistým vodítkem pro zpracování této práce je studie Tomšík (2001) zabývající se regresní analýzou funkce zahraničního obchodu ČR v letech 1993 – 1998. Při sestavení modelu regresní funkce jsou využity nástroje regresní analýzy, přičemž pro odhad parametrů regresní funkce je aplikována metoda nejmenších čtverců, OLS. Pro identifikaci závislosti měnového kurzu a zahraničního obchodu je nejdříve sestrojen klasický regresní model s jednou vysvětlující proměnnou. Za vysvětlovanou proměnnou je považován zahraniční obchod, tedy samostatně export a import České republiky. Za vysvětlující proměnnou je dosazen nominální devizový kurz koruny vůči euru. Toto zařazení jednotlivých proměnných je zvoleno právě z důvodu naplnění primárního cíle této práce, tedy posoudit vliv měnového kurzu na zahraniční obchod České republiky. Pro detailní vysvětlení proměnlivosti zahraničního obchodu budou sestaveny také vícerozměrné regresní modely, které budou obsahovat kvadratickou funkční formu vybraných vysvětlujících proměnných. Dalšími proměnnými rozšiřujícími regresní model jsou hrubý domácí produkt ČR a hrubý domácí produkt Německa. Volba těchto proměnných vyplývá ze struktury studie Tomšík (2001). Sledovaným obdobím je po celý průběh této práce období 1999 – 2011. V části práce, jež obsahuje analýzu měnového kurzu a zahraničního obchodu, jsou vždy zohledněny roční nebo čtvrtletní údaje těchto veličin. V rámci ekonometrické analýzy jsou uvažovány čtvrtletní údaje o průběhu zkoumaných veličin. Zvolení mezičtvrtletních změn pro další testování, a to jak u vysvětlované proměnné, tak i u vysvětlujících proměnných, znamenalo vyhnutí se problému nestacionarity dat včetně sériové korelace. Všechny proměnné jsou také vyjádřeny v cenách běžného období tak, aby bylo možné jejich vzájemné porovnání.


13

V souladu s naplněním dílčího cíle je sestavena také predikce měnového kurzu. Pro její sestavení je opět využito nástrojů analýzy časových řad, která předpověď dané veličiny umožňuje. Na základě teoretických předpokladů je odhadnut také předpokládaný dopad na zahraniční obchod České republiky. Predikovaným obdobím je druhé až čtvrté čtvrtletí tohoto roku. Předpovídány jsou hodnoty nominálního devizového kurzu. Veškeré výpočty jsou prováděny za pomoci softwaru GRETL, přičemž mnohé výsledky jsou doplněny vlastními výpočty. V rámci testování je uvažována po celou dobu 5% hladinu významnosti.


14

2 Teoretická východiska Měnová a zahraničně obchodní politika se svým významem podstatně ovlivňují. Jakákoliv změna měnového kurzu se může, ale také nemusí promítnout do budoucího vývoje zahraničního obchodu. S touto problematikou se tak pojí řada otázek. Vodítkem pro správné pochopení vzájemných souvislostí je následující text, který pojednává nejen o měnovém kurzu, ale také podrobně vystihuje problematiku zahraničního obchodu.

2.1 Teorie měnového kurzu Měnový kurz, tedy cenu, za kterou se zahraniční měna nakupuje a prodává, lze dle Kalínské (2007) definovat jako poměr, ve kterém se jednotlivé národní a nadnárodní měny směňují. Můžeme tedy říci, že se jedná o cenu jedné měny vyjádřenou prostřednictvím měny druhé. Na měnový kurz jako cenu je možno pohlížet ze dvou stran:  nominální, v běžných cenách, se vyznačuje platností k určitému okamžiku a ovlivnitelností situací na devizovém trhu. Vyjadřuje, kolik jednotek domácí měny musí být vynaloženo na získání jedné jednotky měny zahraniční (ČNB, 2010).  reálný, ve stálých cenách, je naopak vyjádřen jako poměr, v jakém jsou směňovány statky zahraniční země za statky země domácí. Dle Jurečky (2010) tento kurz vyjadřuje, jak si daná země stojí v zahraničním obchodě. Nejčastěji se lze setkat právě s kurzem nominálním, neboť reálný kurz je sledován především odborníky. Reálný kurz lze dopočítat na základě znalosti kurzu nominálního, a to následujícím způsobem:

kde ER je reálný měnový kurz; EN je nominální měnový kurz; P* je zahraniční cenová hladina; P je domácí cenová hladina. Nominální kurz lze zaznamenat dvěma způsoby:  přímou kotací, která vyjadřuje, kolik jednotek domácí měny musí být vydáno k získání jedné jednotky měny zahraniční. Např. 25 CZK/EUR, kde první pozici zaujímá měna domácí a druhou měna zahraniční.  nepřímou kotací, kdy vyjadřujeme cenu domácí měny prostřednictví měny zahraniční. Např. 0,025 EUR/CZK.


15

Česká republika vůči všem důležitým měnám uplatňuje zápis formou přímé kotace.

2.2 Systémy měnových kurzů Systém měnového kurzu vyjadřuje způsob, jakým měnové autority v dané zemi přistupují k determinaci a řízení měnového kurzu (Kalínská, 2007). V souvislosti s existencí Breton-woodského měnového systému byly prosazovány režimy pevných měnových kurzů, jejichž podstatou bylo svázání domácí měny na jednu klíčovou zahraniční měnu, a to americký dolar. Po roce 1972, kdy došlo k rozpadu výše zmíněného systému, se část zemí světa (zejména evropské země) přiklonila k vlastním systémům měnových kurzů, které se postupně rozvíjely a získávaly svou podobu. Postupem času se k hlavnímu slovu dostaly také systémy plovoucích kurzů. V současné době však neexistuje globálně institucionalizovaný systém. 2.2.1

Směnitelnost měn

Obecnou klasifikací měn je jejich základní rozdělení na měny směnitelné a nesměnitelné. S nesměnitelnými měnami dle Kalínské (2007) není možno obchodovat na mezinárodním měnovém trhu, neboť jsou utvářeny na základě rozhodnutí centrální autority. Směnitelné měny jsou utvářeny na mezinárodním měnovém trhu a zcela odrážejí působení nabídky a poptávky na tomto trhu. Směnitelnost měn, jak uvádí Kalínská (2007) je základním předpokladem pro realizaci volného obchodu. U směnitelných měn rozlišujeme dále jejich vnitřní a vnější směnitelnost. U vnitřně směnitelných měn platí, že je s nimi obchodováno pouze na domácím devizovém trhu, přičemž vstup zahraničních subjektů je omezen, či zcela zakázán. Vnější směnitelnost naopak znamená, že měny jsou obchodovatelné na mezinárodním měnovém trhu, neboť k měně mají přístup jak domácí, tak zahraniční subjekty. Česká koruna je považována za měnu, která je volně směnitelná na mezinárodním měnovém trhu. Její externí směnitelnost byla zavedena devizovým zákonem 1. 10. 1995. Podrobněji se touto problematikou zabývá například Neumann, Žamberský (2010). U směnitelných měn můžeme rozlišovat různé kurzové systémy:  režim pevných (fixních) kurzů a  režim volně plovoucích kurzů (označován jako floating). 2.2.2

Režim pevných kurzů

V režimu pevných (jinak také fixních) kurzů je hodnota nominálního měnového kurzu stanovena prostřednictvím centrální autority. Tato vyhlášená hodnota kurzu je pak udržována oficiálními intervencemi v rámci daného režimu (Jurečka, 2010). V rámci provádění intervencí musí být měnová autorita kdykoliv při-


16

pravena nakoupit nebo prodat domácí měnu na mezinárodním měnovém trhu, aby udržela kurz na stanovené úrovni. V současnosti existuje řada variant režimu měnových kurzů. Jako příklad lze uvést režim pevného měnového kurzu s oscilačním pásmem, režim posuvného zavěšení měnového kurzu, crawling peg, a tzv. currency board neboli měnový výbor. V následujících odstavcích bude o jednotlivých mechanismech blíže pojednáno. V rámci režimu pevného kurzu s oscilačním (fluktuačním) pásmem dochází k situaci, kdy hodnota kurzu je pevně stanovena na určité úrovni, avšak je umožněn její volný pohyb v rámci stanoveného oscilačního pásma. Intervence ze strany centrální autority nastávají až v případě, kdy hodnota kurzu překročí hranice oscilačního pásma. Další variantou režimu pevného kurzu je tzv. crawling peg. Dle Kalínské (2007) se jedná o systém, kdy dochází k pravidelným změnám ústřední hodnoty kurzu. Změny jsou prováděny na základě změn klíčových makroekonomických veličin, aby byla udržena stabilita kurzu. Tento systém byl aplikován v období transformace například v Maďarsku a Polsku. Currency board je dle Kalínské (2007) jediným systémem pevného kurzu bez pásem oscilace. Představuje režim, který je založen na zákonem stanovené fixaci domácí měny na jinou zahraniční měnu či individuální koš zahraničních měn. V publikaci Kalínské (2007) je jako základní předpoklad tohoto systému uveden závazek centrální banky emitovat další peníze do oběhu, a to pouze v případě udržení měnového kurzu na úrovni ústředního kurzu. Tímto závazkem ale centrální banka zcela ztrácí autonomii v oblasti měnové politiky. V roce 2005 uplatňovalo tento systém 7 zemí, a to například Bulharsko, Estonsko či Litva. 2.2.3

Režim plovoucích kurzů

Režim volně plovoucích kurzů (jinak také floating) se vyznačuje absencí zásahů ze strany centrální autority. Hodnota měnového kurzu je určena čistě nabídkou a poptávkou na měnovém trhu. I v případě plovoucích kurzů existuje v současnosti jistá obměna tohoto systému. Jedná se o režim řízeného plovoucího měnového kurzu. Blíže o tomto systému v následujícím odstavci. Systém řízeného plovoucího kurzu (jinak také řízený floating) je charakterizován podobnými vlastnostmi jako systém čistě plovoucích kurzů, avšak centrální autorita má možnost svými intervencemi zasahovat do vývoje kurzu. K této situaci dochází v případě, že se snaží zabránit výrazným výkyvům hodnoty kurzu. V praxi většinou centrální autorita intervenuje z důvodu, aby zamezila výraznému zhodnocení měny.

2.3 Determinanty měnového kurzu Měnový kurz, cena měny, je stejně jako cena jiné komodity ovlivněna pohybem a výší nabídky a poptávky na devizovém trhu. Identifikace faktorů, jež mají


17

značný vliv na výši a vývoj kurzu, je o to složitější u zemí účastnících se systému pohyblivých měnových kurzů, neboť měnové kurzy se v reálném čase neustále pohybují. Tyto faktory lze rozdělit podle období, ve kterém na kurz působí, tedy krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Řada determinantů kurzu má svůj původ také v makroekonomii, především pak ve fiskální a monetární oblasti. V krátkém období ovlivňují výši kurzu především spekulace či psychologické faktory, které plynou právě z devizového trhu. Důležitost je třeba přikládat i vlivu neočekávaných událostí a politickým aspektům, například hrozby různých konfliktů či prohlášení politických představitelů. Podstatný vliv na vývoj kurzu mají i verbální prohlášení důležitých ekonomických představitelů (například guvernéra centrální banky), neboť jejich tzv. slovní intervence mohou způsobit apreciaci či depreciaci měny během určitého období. Brčák (2005) či Jurečka (2010) řadí mezi makroekonomické faktory ovlivňující kurz v krátkodobém a střednědobém horizontu například změny úrokových sazeb, míru inflace, změny v peněžní zásobě, mezinárodní pohyb kapitálu či výkyvy reálného produktu. Ze zmíněného výčtu je patrné, že volatilita kurzu v krátkodobém horizontu je způsobena celou řadou aspektů politického, spekulativního a ekonomického charakteru. V dlouhém období můžeme odpustit od očekávaného vývoje či krátkodobých výkyvů produktu, neboť v takovémto období mají na vývoj kurzu největší vliv zejména strukturální změny v ekonomice, parita kupní síly, rozdílný vývoj cen či změny mezinárodního obchodu dané země. V současnosti můžeme identifikovat také značnou provázanost jednotlivých ekonomik, protože příčinou volatility v dané zemi může být právě volatilita státu, se kterým je daná ekonomika silně svázána. Jako příklad lze uvést silné propojení se zeměmi, se kterými Česká republika nejvíce obchoduje. Sebemenší náznak negativního ekonomického vývoje v těchto zemích tak může způsobit byť i nepatrnou změnu měnového kurzu (Jurečka, 2010). Jedním z důvodů kolísání kurzu může být i režim měnového kurzu, který daná ekonomika ve vztahu k řízení měnového kurzu uplatňuje (Flood a Rose, 1999). Lze říci, že země, které zvolily systém plovoucího měnového kurzu, ať už v původní či upravené podobě, se potýkají s větší volatilitou kurzu, nežli země, které kurz pevně stanovují v rámci režimu pevných kurzů. Způsob, jakým lze snížit volatilitu měnového kurzu, je zabezpečení kurzového rizika za pomoci finančního instrumentu, tzv. hedgingu. Ten však s sebou přináší dodatečné náklady, což může být jedním z důvodů pro jeho opomenutí. Použití tohoto zabezpečovacího instrumentu je také úzce spojeno se stupněm rozvinutosti finančních trhů dané země. Proto je potřeba volit tento prostředek s ohledem na finanční možnosti země.


18

2.4 Teorie determinace měnového kurzu 2.4.1

Teorie parity kupní síly

Tato teorie patří k nejstarším teoriím determinace a predikce měnových kurzů. Podle Kráľe (2003) je teorie založena na myšlence, že za stejné množství peněz při přepočtu na společnou měnu, lze v kterékoliv zemi pořídit stejné množství statků. Samotná jednoduchost modelu je vykoupena omezenou platností pouze v dlouhém období. Postupem času došlo k vytvoření dvou forem tohoto modelu. Jedná se o absolutní verzi a relativní verzi teorie parity kupní síly. Absolutní verze teorie je tedy považována za jisté zevšeobecnění zákona jedné ceny, přičemž nejsou zkoumány ceny jednotlivých statků, ale agregátní cenové hladiny obecně. Tato forma modelu vychází z myšlenky, že nominální kurz dané země by měl odpovídat poměru domácí a zahraniční cenové hladiny. Matematicky lze tento vztah vyjádřit takto: E

kde

P P*

E je nominální měnový kurz; P* je průměrná cenová hladina v zahraničí (v zahraniční měně); P je průměrná cenová hladina v domácí ekonomice (v domácí měně).

Relativní verze teorie parity kupní síly se nezabývá stanovením absolutní výše kurzu, ale pouze jeho změnou v určitém časovém období. Jejím cílem tedy není vysvětlit výši kurzu, ale pouze to, jak se kurz za určité období změní či změnil. Dle tohoto modelu je procentuální změna nominálního kurzu (procentní znehodnocení domácí měny) určena rozdílem měr inflace ve dvou zkoumaných zemích. Matematický vztah daného modelu je dán takto:

kde

π a π * znamenají procentní míru inflace ve zkoumaných ekonomikách.

Výše zmíněná rovnice udává, že pokud domácí cenová hladina roste rychleji než cenová hladina v zahraničí, dochází k reálné depreciaci domácí měny. V opačném případě dochází k apreciaci domácí měny. Podrobněji se touto problematikou zabývá například Krugman a Obstfeld (2003). 2.4.2

Parita úrokové míry

Teorie úrokového diferenciálu jako další z teorií determinace a predikce kurzu vychází z několika předpokladů, které musí být splněny, aby mohlo dojít


19

k vytvoření kurzu. Teorie předpokládá mezinárodní trh kapitálu, v rámci něhož dochází k volnému pohybu kapitálu, a existenci dvou měnových depozit. Dle teorie úrokového diferenciálu se nominální kurz přizpůsobuje úrovni, která odpovídá rovnováze investorů na mezinárodním měnovém trhu (Plchová, 2007). Tato rovnováha může být dosažena pouze za podmínky, že investoři jsou zcela spokojeni se svým investičním portfoliem a nechtějí jej dále pozměňovat. Pokud by dle Kráľe (2003) nebyla částka výnosu z investičních aktiv ve všech zemích stejná, každý z investorů by umísťoval svá aktiva v zemích s nejvyšším výnosem a půjčoval si je v zemích s nejnižším úrokovým výnosem. Teorie parity úrokové míry ovlivňuje kurz především v krátkodobém časovém horizontu. Matematicky lze tento vztah dle Kráľe (2003) zachytit takto:

kde

Rj je úroková míra v zemi j; Ri je úroková míra v zemi i; εj - εi představuje rozdíl změny kurzu měny j vůči měně i.

2.5 Teorie mezinárodního obchodu Důvodů pro zapojení země do mezinárodního obchodu lze nalézt mnoho. Tím historicky nejdůležitějším je ve většině případů potřeba směny výrobků a služeb. Obecně lze říci, že pro malé ekonomiky je zapojení do mezinárodní směny klíčové. S ohledem na svoji rozlohu a výrobní možnosti totiž nejsou schopny uspokojit národní poptávku, neboť jejich zdroje jsou omezené. Zahraniční obchod vyjadřuje část vnějších ekonomických vztahů dané země, která zahrnuje celkové množství směňovaných výrobků a služeb, tj. dovoz a vývoz dané země. Zapojením do mezinárodní směny země usilují o svoji ekonomickou stabilitu a zvýšení konkurenceschopnosti na mezinárodním trhu. 2.5.1

Determinanty mezinárodního obchodu

Na otázku, proč je daná země zapojena do mezinárodní směny, odpovídá řada ekonomických teorií velmi podobnou či totožnou odpovědí. Faktory pro účast v mezinárodním obchodě lze nalézt jak na nabídkové, tak poptávkové straně. Mezi determinanty mezinárodního obchodu lze dle Fuchse a Tuleji (2003) zařadit:  rozdílné přírodní a klimatické poměry v různých zemích,  odlišná vybavenost nerostnými surovinami,  možnost realizace komparativní výhody,  rozdílné preference spotřebitelů v daných zemích,


20

 možnost využití úspor z rozsahu, neboť výrobci nejsou limitováni velikostí domácího trhu,  a jiné. Příčinami vzniku a účasti na mezinárodním obchodu se zabývá také Krugman (2003). Dle jeho názoru se země účastní mezinárodní směny právě z důvodu jejich rozdílných předpokladů pro výrobu různých statků. Ty statky, jejichž výroba je neefektivní, pak země směňuje prostřednictvím mezinárodního obchodu. V mnoha studiích jsou jako další faktory běžně uváděny kulturní a politické podobnosti. Jak uvádí například Ramosová (2007) ve své studii, jedním z politických determinantů mezinárodní směny je samotná politická stabilita dané země či členství v mezinárodní organizaci podporující obchod. Členství v těchto organizacích pak umožňuje svým členům flexibilnější přístup na trhy ostatních zemí. V neposlední řadě je důležité zmínit jako determinant mezinárodního obchodu měnový kurz. Vliv jeho volatility, dle studií zejména v dlouhém období, je klíčovou charakteristikou ovlivňující objem obchodu. Proměnlivost kurzu v krátkém období je ekonomickými teoriemi mnohdy označována sice za negativní, ale zanedbatelnou. Výčet faktorů ovlivňující zapojení do mezinárodní směny rozhodně není konečný. Je třeba zmínit, že jednotlivé země mohou mít odlišné determinanty obchodu, které se mohou v jejich kontextu lišit od zemí ostatních. 2.5.2

Vlivy působící na mezinárodní obchod

Na vnější ekonomické vztahy působí celá řada vlivů. Mezi hlavní faktory se řadí především ty ekonomické a politické, které jsou navzájem propojeny. Faktory ekonomické lze dále rozdělit na:  objektivní vlivy,  subjektivní vlivy. Dle Svatoše (2009) objektivní faktory vyplývají z geografické polohy či geografického charakteru dané země. Dále zahrnují například klimatické a podnebné podmínky, ekonomickou vyspělost či vzdělanost dané země obecně. Všechny zmíněné faktory lze objektivně zhodnotit u jednotlivých zemí. Subjektivní vlivy zahrnují vlivy státu, jeho spolupracujících institucí a dalších činitelů, které mohou vnější ekonomické vztahy měnit, využívat či nějakým způsobem eliminovat (Svatoš, 2009). V současné době existují státní zásahy, které aktivně působí nejen na vnitřní ekonomické vztahy dané země, ale také na vnější ekonomické vztahy. Bezprostřední působení státních nástrojů pro ovlivnění mezinárodního obchodu


21

je však regulováno ze strany Světové obchodní organizace (WTO)1, jejímž cílem je působení těchto nástrojů omezit či vyloučit (Svatoš, 2009). Ekonomickou politiku dané země lze charakterizovat jako liberální nebo protekcionistickou. 2.5.3

Hlavní ukazatele zahraničního obchodu

Postavení zahraničního obchodu v ekonomice dané země lze hodnotit pomocí několika ukazatelů, které je možno nalézt v různých publikacích. Pro praktickou část této práce, která se zaměřuje především na zhodnocení celkového objemu zahraničního obchodu, je nutné vymezit kvantifikaci postavení zahraničního obchodu z hlediska objemu zahraničního obchodu dané země. Objem zahraničního obchodu Dle Svatoše (2009) tento ukazatel (v absolutních číslech) vypovídá o postavení země ve světové ekonomice, popřípadě v mezinárodním obchodě. Udává sumu celkových dovozů či vývozů uskutečněných během určitého období, vyjádřenou v měně daného státu. Sumu celkových vývozů či dovozů lze dále členit do jednotlivých oborových skupin, které umožňují detailnější pohled na strukturu zahraničního obchodu. Český statistický úřad používá dvojí dělení, a to klasifikaci dle harmonizovaného systému a podle SITC. Standard International Trade Classification (SITC) SITC je klasifikací zboží, která je používána pro přehlednější úpravu statistik mezinárodního obchodu. Je sestavena pro Organizaci Spojených Národů (OSN). Tato klasifikace je členěna do pětiúrovňové struktury, která je označena číselným kódem (jednočíselný až pětičíselný). Jednotlivé úrovně nesou označení:  sekce (jednomístný kód),  divize (dvoumístný kód),  skupiny (třímístný kód),  podskupiny (čtyřmístný kód),  zboží (pětimístný kód). Dle Standard international trade classification revision 4 (2006) je klasifikace SITC doporučena zejména pro analytické označování a popis zboží, které vstuSvětová obchodní organizace (WTO) vznikla v roce 1995 jako nástupce Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Jedná se o významnou mezinárodní organizaci, která má za cíl dohlížet na mezinárodní obchod. Zakládá pravidla mezinárodního obchodu, dohlíží na jejich plnění a řeší obchodní spory mezi jednotlivými členskými státy. Základním úkolem je liberalizace mezinárodního obchodu prostřednictvím odbouráváním obchodních bariér. V současné době má WTO 157 členů a Česká republika je členem již od jejího vzniku v dubnu 1994. 1


22

puje do zahraničního obchodu. V praktické části této práce budou sledované vývozy a dovozy členěny na základě výše popisované klasifikace SITC.

2.6 Shrnutí teoretického výzkumu Vztahem měnového kurzu a mezinárodního obchodu se zabývá několik studií, jak dokládá například Tomšík (2001) nebo Tenreyro (2007). Každý z těchto přístupů je jedinečný ve svých předpokladech, parametrech či délce období. Pro zjištění vztahu mezi volatilitou kurzu a obchodu byly Mezinárodním měnovým fondem provedeny dva průzkumy, a to v letech 1984 a 2004. Jejich závěr zcela korespondoval například s myšlenkou Taglioniho (2002), podle něhož pokud negativní vliv kurzové volatility existuje, tak rozhodně není markantní. Řada modernějších studií přitom prezentuje názor, že kurzová volatilita má zásadní negativní dopad na mezinárodní obchod, což je však podmíněno existencí řady omezujících předpokladů. Empirické studie obvykle nacházejí významný vliv zejména v případě obchodu s blízkými sousedy, a to v případě velice integrovaných hospodářství. Této myšlence například zcela odpovídá situace mezi Českou republikou a Německem. Tuto problematiku doplňuje také Matoo a Subrumanian (2008). Jejich studie zkoumá především krátkodobé účinky volatility kurzu. Ty dle jejich názoru nejsou zcela evidentní, neboť závisí na specifických charakteristikách ekonomiky, například měně či struktuře obchodu. 2.6.1

Regresní analýza funkcí zahraničního obchodu

Analýzou funkcí exportu a importu ČR v letech 1993 – 1998 se zabýval V. Tomšík ve své studii Regresní analýza funkcí zahraničního obchodu ČR z roku 1999 (Tomšík, 2001). Funkce exportu a importu modeloval na základě standardních vysvětlujících proměnných, za které považoval domácí a zahraniční důchod, domácí a zahraniční ceny, ceny vývozu a dovozu a kurzové změny. Při modelování funkcí zahraničního obchodu byly přitom zohledněny oba klíčové přístupy k vyrovnávání platební bilance, keynesiánský a monetární, a to z důvodu jejich významných rozdílů. Cílem tohoto výzkumu bylo popsat hlavní determinanty importní a exportní funkce ČR, ale také identifikovat hlavní rozdíly v intenzitě jednotlivých proměnných na sdruženou komoditní skupinu vývozu a dovozu. Celkové výsledky analýzy zahraničního obchodu poukazují, že model importní funkce byl schopen vysvětlit poměrně značnou část importu, přesněji 75 % jeho proměnlivosti. Za velmi podstatné je také považováno prokázání statistické průkaznosti u obou hlavních vysvětlujících proměnných importu, důchodu a reálné peněžní zásoby. Model analýzy exportní funkce dokázal vysvětlit kolísání exportu pouze z 60 %. Zajímavých výsledků bylo dosaženo u důchodových regresních koeficientů. Jejich hodnoty vyšly poměrně vysoké, což svědčí o silné závislosti exportu na zahraničním důchodu. Vysokých hodnot dosáhl zároveň i cenový koeficient. Lze tak vyslovit závěr, že vývoj celkového exportu


23

je charakteristický silnou závislostí na zahraničním důchodu a vývoji poměru zahraničních cen a cen exportu. Komplexní výsledky analýzy importu poukazují, že hlavní příčinou vývoje importu ČR ve sledovaném období byl převážně vývoj poptávky na domácím trhu (dáno situací na peněžním trhu a vývojem důchodu), méně pak kurzový vývoj. Analýza exportu jednoznačně prokázala, že vývoj českého exportu je silně ovlivněn vývojem zahraničního důchodu a poměrem vývoje zahraničních a importních cen, méně pak kurzovým vývojem. 2.6.2

Gravitační model mezinárodního obchodu

V současné době jsou pro zkoumání vztahu mezi volatilitou kurzu a objemem zahraničního obchodu využívány gravitační modely, které jsou úspěšné zejména v oblasti deskripce daných jevů. Gravitačního modelu a metody OLS využil ve svém výzkumu také Flood a Rose (1999), který zkoumal vliv měnových unií na export. Na statistické a ekonometrické nedostatky modelu reagovala Tenreyro (2007). Zaměřila se především na nedostatky v oblasti měření volatility měnového kurzu či úzký okruh dostupných dat. Výsledky studie, po odstranění těchto nedostatků, poukázaly na zcela zanedbatelný efekt kurzové volatility na množství obchodu. V dalších letech byl gravitační model doplněn o další relevantní proměnné, což jej učinilo prakticky přínosnějším. Principem gravitačního modelu, je například dle Fogarasi (2008) propojení celkové nabídky země (export), celkové poptávky země (import) vůči světovému trhu a řady faktorů, které mají zásadní vliv na zahraniční obchod. Dále, jak pojednává Cihelková (2008), bylo prokázáno, že různé verze tohoto základního modelu jsou schopny vysvětlit kolísání v objemu obchodu, a to mezi dvojicemi zemí, které spolu navzájem obchodují. Rovnice gravitačního modelu ve své základní formě charakterizuje pozitivní závislost objemu obchodu na důchodu obou obchodujících zemí a negativní závislost na vzdálenost mezi nimi (Cihelková, 2008). Rovnice gravitačního modelu zahraničního obchodu je ve své základní podobě specifikována následujícím způsobem:

kde

T vyjadřuje objem exportu ze země i do země j, Y udává důchod země specifikované dolním indexem, D značí vzdálenost mezi oběma zeměmi.

Gravitační model je ve své zjednodušené podobě užíván velmi zřídka. Rozšířené a dále upravené modely využívané k empirickým studiím zahrnují kromě základních proměnných i další faktory bezprostředně ovlivňující celkový objem zahraničního obchodu. Blíže tyto faktory specifikuje například Cihelková (2008) či Egger a Pfaffermayr (2003).


24

Na základě předchozího studia problematiky týkající se závislosti objemu zahraničního obchodu a volatility měnového kurzu nelze vyslovit jednoznačný závěr o pozitivní či negativní závislosti těchto veličin. K jednoznačnému závěru je nutné, aby všechny studie byly vytvořeny na základě celé řady totožných předpokladů i v rámci stejného časového období. Zároveň je nutné, aby každý vyslovený závěr o závislosti těchto veličin byl podložen řadou analýz a průzkumů týkající se této problematiky. V současnosti však řada modelů tuto podmínku nesplňuje.

2.7 J-křivka zahraničního obchodu Poněkud jiný pohled na závislost mezi změnami měnového kurzu a objemem zahraničního obchodu poskytuje křivka zahraničního obchodu, která vychází z platnosti Marshall-Lernerovy podmínky. Dle jejího tvaru je nazývána jako tzv. „J-křivka“ zahraničního obchodu. Nejdříve je však nutné definovat MarshallLernerovu podmínku včetně jejího omezení v různém časovém období. V případě, že dochází k volatilitě kurzu, působí tyto změny výhradně na objem zahraničního obchodu, tedy na objem vývozů a dovozů. Teorie měnového kurzu vychází z myšlenky, že depreciace (znehodnocení) domácí měny vždy povede ke zvýšení objemu vývozu a snížení objemu dovozu. Avšak v otázkách, jakým způsobem může depreciace ovlivnit jeho hodnotu, nevyslovuje jednoznačný závěr. Dle Holmana (2010) je klíčová právě cenová elasticita, případně neelasticita po vývozním či dovozním zboží, což je základním předpokladem pro splnění Marshall-Lernerovy podmínky. Marshall-Lernerova podmínka vychází z předpokladu, že jakákoliv změna měnového kurzu mění ceny vývozů a dovozů, přičemž zkoumá, jak daná změna kurzu působí na čistý vývoz (NX) a jeho hodnotu. Konkrétně MarshallLernerova podmínka udává, že depreciace domácí měny povede ke zvýšení hodnoty čistého vývozu jen v případě, že součet cenových elasticit vývozu a dovozu je větší než jedna (Holman, 2010). V praxi však může docházet k omezení platnosti této podmínky. V dlouhém období (delší než rok) je podmínka až na malé výjimky splněna téměř vždy, a to z toho důvodu, že v dlouhém období je poptávka cenově mnohem pružnější, nežli v krátkém období. Reakce na změny cen jsou v krátkém období mnohem strnulejší, a proto způsobují menší elasticitu (Holman, 2010). Velice často tedy dochází k situaci, kdy depreciace měny v krátkém období čistý vývoz sníží a následně v delším časovém rozpětí ho zvýší.


Obr. 1

25

J-křivka zahraničního obchodu

Zdroj: vlastní zpracování, Holman (2010)

2.8 Volatilita měnového kurzu V současné době neexistuje jednoznačný způsob pro měření volatility měnového kurzu, neboť je ovlivněna celou řadou faktorů. Problematiku měření rizika kurzu shrnuje ve své publikaci například Coté (1994). Jedná se o způsob měření rizika, který je založen na směrodatné odchylce či procentuální změně kurzu. Nadměrná volatilita kurzu je zejména pro malé otevřené ekonomiky škodlivá. Dle ČNB (2008) je rozhodující, zda jsou odchylky kurzu zapříčiněny náhodnými šoky či jsou důsledkem politických opatření.

Měnové a obchodní vztahy ČR

26

3 Měnové a obchodní vztahy ČR Dříve než bude pojednáno o zahraničně-obchodních vztazích České republiky, je na místě shrnutí měnového vývoje včetně jeho důležitých mezníků. To, jak se jednotlivé režimy měnových kurzů a samotný měnový kurz vyvíjel a dále vyvíjí, je totiž důležitým faktorem ovlivňující samotný vývoj zahraničního obchodu.

3.1 Systémy měnových kurzů v ČR 3.1.1

Období pevného měnového kurzu 1993 – 1997

Systém měnového kurzu při vzniku novodobé české koruny v 1993 plynule navázal na systém, který byl uplatňován za období československé koruny. Jak pojednává Neumann a Žamberský (2010) ve své publikaci, jednalo se o režim pevného měnového kurzu s fluktuačním pásmem, který byl navázán na koš 5 zahraničních měn. Počátkem roku se však počet měn v koši zredukoval na 2 měny, kterými byly německá marka a americký dolar. Dle Jurečky (2010) při navázání na režim pevného kurzu byla stanovena šíře oscilačního pásma na ± 2,5 % kolem stanovené hodnoty kurzu. Velmi důležitým krokem bylo v roce 1995 přijetí vnitřní směnitelnosti koruny. Ekonomická situace v České republice se tak stala velice přitažlivou pro zahraniční investory, což způsobilo výrazný příliv zahraničního kapitálu. Ten však působil centrální bance příliš velké problémy včetně ohrožování stability měnového systému (Žídek, 2006). Došlo k výraznému růstu poptávky po české koruně, který vedl k jejímu neustálému zhodnocování. Podle Plchové (2007) centrální banka musela neustále intervenovat, aby udržela kurz ve stanoveném fluktuačním pásmu. Důsledkem obrovského tlaku ze strany trhu přistoupila centrální banka v roce 1996 k rozšíření fluktuačního pásma na 15 %. Od tohoto kroku očekávalo zejména zvýšení kurzového rizika a omezení přílivu spekulativního kapitálu. Nicméně, po mírném odlivu kapitálu se situace opět obrátila a zahraniční kapitál se z důvodu vysokého úrokového diferenciálu a očekávaného zhodnocení koruny začal vracet na český trh. Stále větší komplikace nastávaly také z důvodu udržení pevného kurzu v deklarovaném pásmu. Jak uvádí Plchová (2007), v roce 1997 národní banka intervenovala celkem šestkrát, avšak pevný kurz ve stanoveném pásmu se jí nepodařilo udržet. Z důvodu již zmíněných měnových turbulencí proto centrální banka přešla v roce 1997 na režim řízeného floatingu. 3.1.2

Období plovoucího měnového kurzu 1997 – současnost

Počátkem roku 1997, přešla Česká republika na systém řízeného floatingu, stejně jako většina hlavních světových měn. V tomto období došlo také ke změně


27

monetárního cíle centrální banky, který doposud spočíval v ukotvení inflace prostřednictvím nominální kotvy, jež představoval pevný kurz. Dle Žídka (2006) byl směnný kurz užit jako kotva, ke které se ostatní veličiny navázaly. Jediným cílem centrální banky se tak stalo cílování inflace prostřednictvím vyhlášeného inflačního cíle. Centrem sledování se stal Index spotřebitelských cen, tzv. CPI 2. Centrální autorita, v tomto případě centrální banka, intervenuje pouze výjimečně, a to v situacích, kdy hrozí nadměrné posílení domácí měny. Intervence tak slouží, jako nástroj pro naplnění stanovené hodnoty CPI. Zrušení pevného kurzu znamenalo pro kurz koruny dva rozdílné účinky. Jak cituje Plchová (2007) ve své publikaci, na jednu stranu vzrostlo měnové riziko, které za běžných podmínek omezuje příliv kapitálu. Na stranu druhou restriktivní opatření vytvářelo vysoký úrokový diferenciál, který je pro investory značně přitažlivý. Od roku 1997 lze sledovat trend zhodnocování kurzu koruny, s výjimkou počátku roku 1998, kdy se projevila krátkodobá nejistota z důvodu měnové krize v předchozím období. V letech 2001 – 2002 bylo provedeno ze strany centrální banky několik intervencí s cílem zabránit nadměrnému posilování české koruny vůči euru (Jurečka, 2010). Důvodem extrémního posilování koruny se pravděpodobně stal masivní příliv přímých zahraničních investic, avšak jejich přímý vliv na zhodnocování koruny však nikdy nebyl přesně dokázán. V současnosti centrální banka intervenuje velice zřídka, a proto je česká koruna zařazena mezi země s nezávislým floatingem.

3.2 Postavení ČR v mezinárodním obchodě Intenzita zapojení jednotlivých zemí do mezinárodního obchodu je různá. Podle toho, jak rozvinuté jsou vazby s vnějším světem v dané ekonomice, rozdělujeme ekonomiky na uzavřené a otevřené. V této oblasti je patrný negativní vztah mezi mírou otevřenosti ekonomiky a ekonomickým rozměrem, neboť čím je ekonomika větší, tím je její relativní zapojení do mezinárodní směny menší (Plchová, 2007). Velké země jsou obvykle sto zajistit veškeré zdroje pro svou potřebu, aniž by byly nuceny vstupovat do vzájemného obchodu. Naopak pozitivní vztah lze identifikovat mezi vyspělostí země a jejím zapojením do zahraničního obchodu. Čím vyspělejší je ekonomika, tím je její účast v zahraničním obchodě intenzivnější (Plchová, 2007). Česká republika jako relativně malá otevřená ekonomika se vyznačuje vysokou intenzitou zahraničního obchodu, a to především v rámci tzv. vnitroodvětvového obchodu (jinak také intra – industry trade). Dle Kollára (2007) tento fenomén spočívá v tom, že rozvinuté země nedovážejí pouze suroviny a nevyvážejí pouze průmyslově vyráběné zboží, ale obchodují zejména s diferencovanými CPI, tzv. Consumer Price Index odráží změnu cen výrobků a služeb, které jsou nakupovány domácnostmi. CPI = hodnota daného spotřebního koše v cenách běžného roku/ hodnota spotřebního koše v cenách základního období * 100. 2


28

statky či meziprodukty spadající do stejného nebo velmi blízkého odvětví. Důvodem pro zapojení do mezinárodní směny je také limitující počet pracovních sil či malá velikost vnitřního trhu. Podle Plchové (2007) je tak zahraniční obchod jedním z dominantních faktorů dosahování vnitřní ekonomické rovnováhy a růstu HDP. Hodnota zahraničního obchodu České republiky od jejího vzniku neustále dynamicky roste, přičemž obrovského nárůstu je dosaženo především v oblasti obchodu s nejvýznamnějšími obchodními partnery. 3.2.1

Intenzita zahraničního obchodu ČR

Pro účely mezinárodního srovnání je zapotřebí, aby bylo možné jednotlivé státy a míru jejich zapojení do zahraničního obchodu porovnávat. Intenzita zahraničního obchodu se dle Plchové (2007) vyjadřuje pomocí indikátorů intenzity zahraničního obchodu, kterými jsou:  podíl exportu (obratu) na HDP,  objem exportu (obratu) v konvertibilní měně (zpravidla v USD) na jednoho obyvatele. Na základě údajů z roku 2011 činila otevřenost české ekonomiky z hlediska podílu exportu na HDP 73,45 %, a to při zohlednění jak exportu zboží, tak služeb CzechTrade (2011). Vzhledem k historickým hodnotám tohoto ukazatele lze usoudit, že vnější ekonomické vztahy jsou pro českou ekonomiku determinující a v jejichž oblasti se stává stále úspěšnější. Pro znázornění dosahovala hodnota tohoto ukazatele v roce 1983 hodnoty 46 %. Hodnotu ukazatele otevřenosti ekonomiky jako objemu exportu na jednoho obyvatele za rok 2011 zveřejňuje například Agentura na podporu obchodu CzechTrade (2011). Ta uveřejňuje hodnotu 362 949 Kč. Samotné hodnoty těchto ukazatelů nemají příliš velkou vypovídací schopnost. Jejich role je důležitá především v otázkách mezinárodního srovnání, kdy na základě těchto hodnot lze posoudit relativní otevřenost nebo uzavřenost ekonomik ve vztahu k jiným zemím či intenzitu zapojení v mezinárodní směně v kontextu srovnatelných ekonomik. 3.2.2

Hlavní obchodní partneři ČR

Česká republika jakožto proexportně orientovaná ekonomika spolupracuje ve velké míře především se členskými státy Evropské unie, které jsou právem nazývány jejími nejvýznamnějšími obchodními partnery. Její spolupráce s jednotlivými zeměmi je specifická co do množství, tak do různorodosti produkce. Z hlediska významnosti je za největšího partnera po dlouhou dobu považována Spolková republika Německo (dále jen Německo). Německo představuje pro Českou republiku velice silný a rozvinutý trh, který je důležitý nejen pro export, ale také pro import. Mezi další významné partnery patří především země,


29

se kterými Česká republika sdílí své hranice. Mezi ně patří zejména Slovensko a Polsko. Následující tabulka obsahuje výčet nejvýznamnějších obchodních partnerů České republiky v letech 2007 – 2011 dle výše jejich obratu. Tab. 1

Nejvýznamnější obchodní partneři České republiky

Země Německo Slovensko Čína Polsko Francie Rusko Itálie Rakousko Nizozemsko Velká Británie

2007 1. 2. 7. 3. 4. 10. 5. 6. 9.

2008 1. 2. 5. 3. 4. 7. 6. 8. 10.

Rok 2009 1. 2. 4. 3. 5. 8. 6. 7. 9.

8.

9.

10.

2010 1. 2. 3. 4. 5. 8. 6. 7. 10.

2011 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

9.

10.

Zdroj: vlastní vyobrazení, ročenka zahraničního obchodu, MPO

Z výše uvedeného vyplývá, že Německo, Slovensko a Polsko si udržují dlouhodobou pozici nejvýznamnějších obchodních partnerů. Markantní vzestup představuje zahraniční obchod s Čínou, se kterou má Česká republika dlouhodobě zápornou obchodní bilanci. Čína jako partner České republiky v letech 2010 – 2011 zaujímá třetí příčku, přičemž její vzájemný obchod s ČR neustále narůstá. Z tabulky je dále patrné, že převážná část partnerství je právě mezi státy Evropské unie, neboť Česká republika je jedním z členských států. Výjimku tvoří Čína a Rusko, které se dlouhodobě udržuje na pozici 10 významných obchodních partnerů. Následující tabulky uvádějí přehled 6 nejvýznamnějších exportních a importních partnerských zemí, včetně jejich podílu na celkovém exportu či importu.

Měnové a obchodní vztahy ČR Tab. 2

30

Významné exportní země, rok 2011

Země Německo Slovensko Polsko Francie Rakousko Velká Británie

Absolutní hodnota (mil. Kč) 927 060 257 555 181 475 156 392 130 678 130 176

Podíl (%) 32,2 8,9 6,3 5,4 4,5 4,5

Zdroj: vlastní zpracování, ČSÚ

V úvodu kapitoly bylo zmíněno, že Česká republika je zemí, která je orientována především na export. Jak je patrné z předchozí tabulky, největší podíl na celkovém vývozu zaujímá Německo. V roce 2011 činil podíl Německa na celkovém exportu 32,2 %. Druhou významnou exportní zemí je jeden z našich východních sousedů, Slovensko, kam zamířilo 8,9 % z celkového exportu. Podrobněji v předchozí tabulce. Tab. 3

Významné importní země, rok 2011

Země Německo Čína Polsko Slovensko Rusko Itálie

Absolutní hodnota (mil. Kč) 689 590 334 528 176 664 153 068 142 960 104 900

Podíl (%) 25,7 12,4 6,6 5,7 5,3 3,9


Ze srovnání nejvýznamnějších importérů vyplývá, že opět největším dovozcem pro Českou republiku je Německo, jehož import představuje 25,7 % z celkového dovozu. Obrovský nárůst oproti minulosti zaznamenal import z Číny, který tvoří 12,4 % z celkového objemu. Dalšími významnými dovozci jsou například Polsko či Slovensko. Podrobněji v předchozí tabulce. Z uvedených tabulek vyplývá, že významná část exportu a importu je realizována právě se státy Evropské unie.


31

4 Analýza měnového kurzu a zahraničního obchodu ČR Analytická část této práce se zaměřuje na obchodní a kurzovní vztahy České republiky. Jak již bylo zmíněno v předchozí části této práce, Česká republika realizuje podstatnou část své mezinárodní směny s členskými státy eurozóny. Reprezentativní měnou, která podstatně ovlivňuje český zahraniční obchod, je měna euro. Nejprve je však nutné popsat samostatný vývojový trend měnového kurzu a strukturu zahraničního obchodu České republiky během sledovaného období.

4.1 Vývojový trend měnového kurzu koruny vůči euru Trend ve vývoji kurzu koruny vůči euru je od samotného vzniku 3 této měny v roce 1999, až na drobné výkyvy, nepřetržitě posilující. Můžeme tak pozorovat trend systematické apreciace koruny, zejména té reálné. Hlavním důvodem tohoto vývoje byla a je konvergence se zbytkem eurozóny. Kladně přispěl i příliv zahraničních investic, který zvýšil produktivitu domácí ekonomiky. Tento růst produktivity působil kladně zejména na vývoj kurzu koruny. Ve vývojovém trendu nastaly dvě výrazné vychýlení kurzu, a to v letech 2001 – 2002 a 2007 – 2008. V prvním případě se jednalo o kurzovou bublinu, která vznikla v důsledku příliš pomalého snížení úrokových sazeb Českou národní bankou v době, kdy Evropská centrální banka své sazby výrazně snižovala. Finanční server Bloomberg (ČNB, 2008) například uvádí, že úrokový diferenciál ČNB vůči sazbám ECB v době trvání kurzové bubliny se pohyboval dokonce v rámci 2 p. b., což představuje druhý největší diferenciál sazeb od dob vzniku eura. V důsledku apreciační bubliny se hodnota inflace v roce 2003 pohybovala v rozmezí 0 – 0,1 %, s čímž souvisel i významný pokles cen potravin v roce 2002. K pozastavení výrazného posilování došlo na začátku roku 2004, přičemž vstup ČR do Evropské unie napomohl opětovanému apreciačnímu trendu. Zatímco v roce 2002 došlo k meziročnímu posílení o 9,6 %, v období 2007 – 2008 činilo meziroční posílení 10,16 %. Hodnota 10,16 % napovídá, že apreciace měnového kurzu v tomto období byla mnohem výraznější, nežli v období kurzové bubliny. Toto vychýlení bylo způsobeno především kombinací nejistoty na finančních trzích a růstem úrokových sazeb v důsledku přicházející hospodářské krize. Systematická apreciace koruny má významný dopad na zahraniční obchod, neboť zhodnocování koruny výrazně podporuje dovoz. Silná koruna totiž snižuje cenu dovážených statků a přímo tak působí proti inflaci. V souvislosti s tímto Měna euro existovala v letech 1999 – 2001 pouze v bezhotovostní podobě. Jako hotovostní měna vstoupila v platnost 1. lednem roku 2002. 3


32

by měla platit také podmínka poklesu vývozů, neboť posilující koruna snižuje zisky exportérů, avšak při následné analýze zahraničního obchodu bude potvrzeno, že ne vždy je tato podmínka splněna. Podrobnější trend ve vývoji kurzu je nastíněn v následujícím grafu.

Obr. 2 Vývoj kurzu koruny k euru v letech 1999 – 2011 Zdroj: vlastní zpracování, ČNB

4.2 Vývoj měnového kurzu a hlavních determinantů Předchozí kapitola pojednává o teoretických aspektech měnového kurzu a klíčových veličinách ovlivňující změnu kurzu, jeho vývoj a hodnotu. Tyto determinanty, především pak míra inflace, úrokové sazby či vývoj HDP, působí na vývoj měnového kurzu zejména v krátkodobém a střednědobém horizontu. Proto bude v následující kapitole věnována pozornost právě jejich vývoji a změnám. 4.2.1

Úroková sazba PRIBOR

V obrázku č. 3 je zachycena závislost mezi změnou měnového kurzu vyjádřenou v procentech a vývojem mezibankovní nabídkové sazby Pribor, jež je opět zachycena pomocí procentuálních změn oproti předchozímu roku. 3M Pribor, jako jedna z hlavních úrokových sazeb, je považována za jednu z hlavních makroekonomických veličin ovlivňující měnový kurz. Závislost mezi těmito veličinami je sledována v období od roku 2002 do 2011. Podrobnosti poskytuje následující graf.


8 6 4 2 0 -2 % -4 -6 -8 -10 -12

33

5 4 4 3 3 2 2

%

CZK/EUR - levá osa 3M Pribor

1 1 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Obr. 3 Vývoj měnového kurzu a úrokové sazby 3M Pribor Zdroj: vlastní zpracování, ČSÚ, ČNB

V roce 2002, jež je počátkem sledovaného období, můžeme sledovat vysokou závislost mezi výraznou apreciací koruny a 3M Priboru, který nabýval hodnoty přibližně 1,8 % oproti průměrné hodnotě 2,3 %. Tato tzv. kurzová bublina, jak již bylo zmíněno, byla zapříčiněna příliš pomalým snižováním úrokových sazeb centrální bankou v době, kdy Evropská centrální banka své sazby snižovala tempem mnohem rychlejším. Další výraznou souvislost mezi vývojem kurzu a úrokové sazby Pribor lze pozorovat v letech 2006 – 2008, kdy do české ekonomiky začaly pronikat symptomy úvěrové krize, která započala v USA. Tato úzká provázanost mezi těmito veličinami byla zapříčiněna především ztrátou důvěryhodnosti ve finanční trhy. 4.2.2

Index spotřebitelských cen, deflátor HDP

Vývoj dalších determinantů ovlivňující vývoj měnového kurzu je zachycen v obrázku č. 4. Jako klíčové veličiny pro sledování závislosti ve vývoji kurzu jsou zvoleny Index spotřebitelských cen, jinak také CPI, a deflátor HDP. Obě tyto veličiny spolu s měnovým kurzem jsou zachyceny pomocí jejich procentuálních změn oproti stavu předchozího roku. Oba tyto ukazatele představují variantu, kterou lze měřit míru inflace v dané ekonomice. V současnosti je pro měření míry inflace používán Index spotřebitelských cen (CPI), který je zachycován pomocí přírůstku. Spotřebitelské ceny i deflátor HDP představují nástroje měnové politiky, na základě kterých lze plnit aktuální cíle měnové politiky. Přestože je úkolem těchto ukazatelů měřit úroveň stejné veličiny, jsou mezi těmito ukazateli značné rozdíly. Důsledkem těchto rozdílů jsou proto mnohdy odlišné hodnoty těchto ukazatelů. Vzájemná provázanost ve vývoji výše zmíněných veličin a měnového kurzu spočívá dle Neumanna a Žamberského (2010) v tom, že posilování domácí měny působí protiinflačně, a naopak oslabení měny inflaci podporuje.


34

Vývoj měnového kurzu a míry inflace vyjádřené pomocí CPI a deflátoru HDP zobrazuje následující graf.

%

7

7

5

6

3

5

1

4

-1

3

-3

2

-5

1

-7

0

-9

-1

-11

CZK/EUR levá osa

%

Deflátor HDP pravá osa CPI - pravá osa

-2 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Obr. 4

Vývoj měnového kurzu, CPI a deflátoru HDP

Zdroj: vlastní zpracování, ČSÚ, ČNB Kurzová bublina v letech 2001 – 2002, jež je charakterizována výrazným posílením koruny o 9,6 % v roce 2002, souvisí také s výrazným poklesem inflace měřenou CPI v roce 2002 a 2003. Nízká hodnota v roce 2002 byla dle Žídka (2006) důsledkem slabé poptávky, silného kurzu a nízkých cen surovin na světových trzích. Výrazné snížení je patrné také u inflace vyjádřené pomocí deflátoru HDP. Z grafu je navíc patrné, že výrazná apreciace působí protiinflačně s určitým časovým odstupem, tedy téměř o rok později. Potvrzení protiinflační teorie lze pozorovat i v roce 2005, a to s ohledem na míru inflace vyjádřenou pomocí spotřebitelských cen i deflátoru. Obě veličiny v tomto období zaznamenaly pokles, avšak rozdíl mezi nimi činí téměř 2 p. b. Zatímco CPI dosahuje hodnoty 1,9 %, deflátor HDP nabývá záporných hodnot ve výši 0,3 %, což ukazuje na nesoulad mezi těmito veličinami. V roce 2008, kdy se naplno projevily příznaky úvěrové krize, došlo k výraznému posílení koruny. Dle teorie působí apreciace protiinflačně. To však platí pouze v případě inflace vyjádřené pomocí deflátoru HDP, kdy došlo k poklesu míry inflace. Naopak hodnota CPI, oproti předchozímu roku vzrostla na hodnotu 6,4 %. Tento nesoulad úzce souvisí s úvěrovou krizí na finančních trzích a následným zvýšením úrokových sazeb, které tlačily míru inflace směrem nahoru.

4.3 Vývoj zahraničního obchodu České republiky Kromě vývoje samotného měnového kurzu je podstatnou součástí této práce i popis vývoje zahraničního obchodu ČR. Pozornost bude věnována zejména


35

dlouhodobému vývoji zahraničního obchodu ve stanoveném období či rozboru komoditní a teritoriální struktury. Na níže uvedeném grafu lze pozorovat, že celkový objem zahraničního obchodu v letech 2004 – 2011 trendově rostl s výjimkou krizového období v roce 2008 a 2009, kdy celkový obrat zahraničního obchodu výrazně poklesl. Zajímavý je také fakt, že vyšší dynamiku růstu ve sledovaném období vykazoval právě export, který od roku 2007 vykazuje mnohem rychlejší tempo růstu nežli import, a to i přes posilující trend české koruny. Jak je zřejmé, neustále posilující koruna neměla příliš negativní vliv na české exportéry, jak se předpokládalo, ale naopak přispěla k jejich výraznému rozvoji. Exportující podniky tak dokázaly, že jsou schopny s vývojem kurzu efektivně pracovat a využívat jeho změn ke svému prospěchu. Potvrdily tak, že český export je na zahraničních trzích zcela konkurenceschopný.

Obr. 5 Vývoj zahraničního obchodu ČR v letech 2004 – 2011, absolutní hodnoty Zdroj: vlastní zpracování, ČSÚ

Pro dokreslení toho, jak se zahraniční obchod a jeho hodnoty opravdu vyvíjely, poslouží níže uvedený graf. Ten zachycuje procentuální hodnoty objemu vývozu a dovozu ve sledovaném období. Pro lepší představu jsou navíc tyto hodnoty doplněny tempem růstu HDP české ekonomiky.


36

Obr. 6 Vývoj ukazatelů zahraničního obchodu Zdroj: vlastní zpracování, ČSÚ, ČNB

Hrubý domácí produkt je ukazatelem, jež má patrně největší vliv na rozvoj a nárůst zahraničního obchodu, zejména pak exportu. V případě, že tempo růstu ekonomiky nabývá vysokých hodnot, nadbytečná produkce musí být vyvezena, čímž dochází ke zvýšení exportu (Brčák, 2006). Potvrzení této myšlenky je viditelné například v prvním roce pozorování, tj. v roce 2000, kdy hodnoty všech tří sledovaných veličin dosahují vysoce nadprůměrných hodnot. V tomto roce se ekonomika nacházela ve fázi oživení a tempo růstu HDP dosáhlo hodnoty 4,7 % oproti předchozímu roku. Jak napovídají hodnoty ukazatelů zahraničního obchodu, došlo také k výraznému zvýšení exportu, ke kterému dle Žídka (2006) došlo v důsledku konjunktury v západní Evropě. Prakticky dva nejvýznamnější výkyvy, jež byly patrny ve vývoji měnového kurzu, nastávají i ve vývoji ukazatelů zahraničního obchodu. Můžeme říci, že první z poklesů, v roce 2002, byl způsoben prasknutím kurzové bubliny na trhu v témže roce. Česká republika tak byla zřejmě zasažena prostřednictvím Německa, jehož HDP v roce 2002 poklesl na hodnotu 0 % a v dalším roce vykazoval dokonce záporný růst. Lze konstatovat, že hlavním negativem byla slabá zahraniční poptávka, a to jak ze strany Evropské unie, tak celého světa, která stála za poklesem hodnot ukazatelů zahraničního obchodu. Druhý, masivnější pokles, nastal v roce 2008. Tempo růstu ukazatelů zahraničního obchodu značně ochablo a v roce 2009 dosáhlo dokonce záporných hodnot růstu. Hrubý domácí produkt v roce 2008 klesl téměř na polovinu oproti předcházejícímu roku. Zahraniční obchod se tak stal hlavním kanálem pro šíření krize. Závěrem je velmi důležité zmínit skutečnost, že pro malou otevřenou ekonomiku, jako je Česká republika, je velmi důležitý vývoj a stav ekonomik nejvýznamnějších obchodních partnerů. Pro Českou republiku je klíčová provázanost právě s ekonomikou Německa.


4.3.1

37

Teritoriální struktura zahraničního obchodu

Po získání představy o dlouhodobém vývoji obchodu je nyní na místě prezentace zahraničního obchodu z hlediska jeho cílových oblastí, tedy teritorií. Obrázek č. 6 zobrazuje teritoriální strukturu českého zahraničního obchodu v roce 2011, přičemž v grafu je zachycen podíl jednotlivých celků na celkovém obratu. Bezpochyby zcela dominantní podíl na celkovém obratu (73,7 %) zaujímají státy Evropské unie, jež jsou spolu s dalšími součástí seskupení vyspělých tržních ekonomik. Nutno podotknout, že toto seskupení v sobě zahrnuje také státy ESVO4 a ostatní státy s vyspělými tržními ekonomikami. Z geografického hlediska se tak opět potvrzuje, že struktura zahraničního obchodu není příliš rozvinuta, neboť je soustředěna převážné na státy Evropské unie. Například Svatoš (2009) identifikuje v takto úzké provázanosti značné riziko. Prioritou českého obchodu by dle něj měla být teritoriální diverzifikace vývozů i dovozů včetně rozvoje obchodu se zeměmi, se kterými má Česká republika dlouhodobě pasivní obchodní bilanci. Vedle vyspělých tržních ekonomik jsou cílovými oblastmi také Společenství nezávislých států, rozvojové ekonomiky či skupina pod označením ostatní, jež v sobě zahrnuje státy jako například Čína a Vietnam. Zcela minimálního podílu na celkovém obratu zahraničního obchodu dosahují tranzitivní ekonomiky a další, blíže nespecifikované země, a to podíl v řádech desetin či setin procenta. Z důvodu minimální zainteresovanosti těchto států s nimi není dále uvažováno. Grafické znázornění teritorií poskytuje následující graf.

4

Evropské sdružení volného obchodu.


6,2 %

38

6,7 %

Evropská unie

5,5 %

ESVO

4,9 % ostatní vyspělé ekonomiky

2,1 %

rozvojové ekonomiky Společenství nezávislých států 73,7 %

ostatní

Obr. 7 Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR v roce 2011, obrat zahraničního obchodu Zdroj: vlastní zpracování, ČSÚ

4.3.2

Komoditní struktura zahraničního obchodu

Po analýze teritoriální struktury zahraničního obchodu České republiky lze navázat na komoditní strukturu zahraničního obchodu, která napomůže objasnit další důležité skutečnosti. Obrázek č. 8, zobrazený níže, představuje strukturu celkového vývozu dle skupin SITC, a to v procentním podílu na celkovém vývozu. Jak je patrné, zcela dominantní skupinou zboží je v rámci celkového exportu i dalších sledovaných celků sekce č. 7 – stroje a dopravní prostředky. Tato skupina potvrzovala své prvenství již v počátcích rozvoje zahraničního obchodu a postupně nabývala na významu. V roce 2001 byl její podíl na celkovém vývozu 47,3 % a během období 10 let vystoupal na úctyhodných 54,5 %. Svou významnost ve sledovaném období potvrzují také sekce č. 6 – tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu a č. 8 – různé průmyslové výrobky. Podíl těchto skupin sice v průběhu desetiletí mírně poklesl, ale své významné postavení si udržely. Tímto je potvrzen fakt, že Česká republika má v oblasti automobilového průmyslu, respektive strojírenského odvětví, jasnou komparativní výhodu, kterou realizuje prostřednictvím států Evropské unie. Výhodou České republiky je dobrá geografická poloha v rámci střední Evropy či dlouhá tradice nejen v odvětví automobilového průmyslu.


0,1 % 10,8 %

39

0,6 %

3,2 % 2,8 % 3,8 % 0,2 % 6,3 %

Skupina 0 Skupina 1 Skupina 2

17,7 %

Skupina 3 Skupina 4

54,5 %

Skupina 5 Skupina 6 Skupina 7 Skupina 8 Skupina 9

Obr. 8 Vývoz dle jednotlivých skupin (SITC) v roce 2011 Zdroj: vlastní zpracování, ČSÚ

Komoditní struktura českého dovozu se od vývozní struktury příliš neliší, alespoň co se týče nejvýznamnějších dovozních skupin. Z tohoto zjištění vyplývá, že aby mohla být značná část produkce strojů a dopravních prostředků (sekce č. 7) vyvezena, musí být určité statky dovozeny, neboť jejich výroba je časově i finančně velice náročná. Jedná se například o různé díly či součásti potřebné pro výrobu strojů a automobilů. Prvenství v dovážených skupinách zaujímá opět sekce č. 7 – stroje a dopravní prostředky, která v posledních deseti letech dosahuje podílu okolo 4 desítek %. Druhou nejvýznamnější v pořadí je sekce č. 6 – tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu, která nabývá podílu v rozmezí 18 – 20 %. Dalšími významnými oblastmi jsou skupiny s číslem 5 a 8, které v průběhu posledního desetiletí buď stagnovaly, nebo mírně poklesly. Následující graf zobrazuje komoditní strukturu celkového dovozu dle klasifikace zboží SITC, a to v procentním podílu na celkovém dovozu.


0,2 % 9,8 %

40

0,6 % 3,0 % 10,6 %

4,6 %

Skupina 0 Skupina 1 Skupina 2 Skupina 3 Skupina 4 Skupina 5 Skupina 6 Skupina 7 Skupina 8 Skupina 9

0,2 % 10,9 %

41,9 % 18,1 %

Obr. 9 Dovoz dle jednotlivých skupin (SITC) v roce 2011 Zdroj: vlastní zpracování, ČSÚ

Následující graf znázorňuje komoditní strukturu zahraničního obchodu realizovaného pouze s Evropskou unií, neboť její postavení a význam jsou od počátku rozvoje zahraničního obchodu zcela klíčové. V grafu je zachycen vývoz i dovoz nejvýznamnějších sekcí zahraničního obchodu v členění zboží dle jednotlivých skupin SITC. Veškeré údaje jsou čerpány ze statistiky zahraničního obchodu v roce 2011. %

0

10

20

30

40

50

60

5 chemické výrobky

6 polotovary a materiály

Dovoz Vývoz

7 stroje a dopravní prostředky 8 průmyslové spotřební zboží

Obr. 10 Struktura zahraničního obchodu s EU, SITC, procentní podíl na celku Zdroj: vlastní zpracování, ČSÚ


41

Z výčtu nejvýznamnějších dovozních a vývozních skupin je zřejmé, že nejvyšších hodnot je dosahováno u sekce č. 7, a to jak u exportu, tak u importu. Je to zejména z důvodu soustředěnosti České republiky na oblast průmyslu, zejména pak strojírenství a automobilového průmyslu. Mezi nejvýznamnější vývozní artikly této sekce patří především silniční vozidla (divize 78), elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče (divize 77) či kancelářské stroje a zařízení k automatickému zpracování dat (divize 75). Stejně tak v oblasti dovozu jsou nejvýznamnějšími divizemi č. 77, 78 a 75. Druhou nejpodstatnější sekcí v oblasti vývozu i dovozu je sekce pod číselným označením 6 – polotovary a materiály nebo také tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu. Významnými položkami této skupiny jsou například kovové výrobky, železo či ocel. Podrobnější popis sekce 7 a jejích divizí je zachycen v následující tabulce. Jednotlivé podtřídy jsou zaznamenány na základě jejich podílu na celkovém vývozu či dovozu. Tab. 4

Přehled zboží sekce 7; podíl z celku

Kód zboží 71 72 73 74 75 76 77 78 79

Název zboží Stroje a zařízení k výrobě energie Strojní zařízení pro určitá odvětví průmyslu Kovozpracující stroje Stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu Kancelářské stroje a zařízení ke zpracování dat Zařízení pro telekomunikace Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče Silniční vozidla Ostatní dopravní a přepravní prostředky

Vývoz Podíl z celku (%) 2,9 2,6 0,8

Dovoz Podíl z celku (%) 3,1 2,1 0,8

6,5

4,8

8,4

8,1

6,0 9,5 17,0 0,9

5,4 9,5 7,7 0,5


Detailnější analýza sekce 7 potvrzuje fenomén tzv. vnitroodvětvového obchodu, který byl zmíněn výše. Ten předpokládá, že rozvinuté země dovážejí materiál a suroviny pro výrobu statků či meziproduktů, které jsou později určeny pro vývoz.

Regresní analýza

42

5 Regresní analýza Vztahem mezi kurzovou volatilitou a zahraničním obchodem se zabývalo mnoho studií. Jak již bylo řečeno v literárním přehledu, tyto studie se lišily především zkoumaným obdobím, ale také charakterem použitého aparátu. Z uvedeného tak vyplývá, že konečné výsledky a hodnocení těchto empirických studií a metod mohou být a často také jsou rozporuplné. Autorka práce se bude zabývat také identifikací a vyhodnocením vzájemné kauzality zmíněných veličin, tedy zdali je měnový kurz významným determinantem zahraničního obchodu či nikoliv. Následně bude možné potvrdit či vyvrátit závěry již zmíněných studií. Pro sestrojení ekonometrického modelu jsou využity nástroje regresní analýzy. Jejím cílem je dle Hindlse a kol. (2007) co nejlepší přiblížení empirické regresní funkce k hypotetické regresní funkci. Vstupními daty jsou procentuální změny časových řad sledovaných veličin, nominálního devizového kurzu a zahraničního obchodu ČR, oproti předchozímu období. Vývoj těchto veličin je sledován čtvrtletně v období 1999 – 2011. Samostatně pak budou vytvářeny modely pro export a import. Data o měnovém kurzu jsou získány ze statistik ČNB, přičemž se jedná o procentuální změny nominálního devizového kurzu. Údaje o zahraničním obchodu ČR jsou převzaty z databáze ČSÚ. Hodnoty exportu i importu jsou vyjádřeny v běžných cenách. Na základě předchozího studia o kurzové volatilitě, jež shrnuje například Coté (1994), bylo zvoleno měření volatility měnového kurzu na bázi procentuálních změn. Testování na bázi procentuálních změn umožňuje abstrahovat od problému vzájemné korelace jednotlivých časových řad, která může být zapříčiněna například výraznou sezónností u některého ze zkoumaných jevů. Diferencí časových řad dle Tomšíka (2001) dojde k odstranění vývojového trendu řady včetně ztráty jejích vlastností. U takto diferencovaných časových řad odpadá problematika prodlevy mezi porovnáváním měnového kurzu a zahraničního obchodu, ale také problematika zdánlivé regrese časových řad. Při identifikaci vzájemné závislosti měnového kurzu a zahraničního obchodu je nejprve využito lineárního regresního modelu s jednou vysvětlující proměnnou. K odhadu parametrů ekonometrického modelu je využito nejznámějšího postupu, který se běžně v praxi využívá. Tímto nástrojem je dle Krkoškové a kol. (2009) metoda nejmenších čtverců, jinak také OLS. Všechny definované regresní modely jsou odhadovány v procentních přírůstcích, tudíž veškeré odhadnuté parametry přímo vyjadřují elasticitu. Ekonometrické výpočty jsou prováděny za pomoci softwaru GRETL. Mírou rizika je po celou dobu testování 5% hladina významnosti. Nedílnou součástí hodnocení regresního modelu je také verifikace, neboli ověření správnosti ekonometrického modelu. Ta je jedním ze základních kroků ekonometrické analýzy, přičemž dle obsahové náplně ji dělíme do tří základních kroků, kterými jsou ekonomická, statistická a ekonometrická verifikace.

Regresní analýza

43

V případě lineárních regresních modelů bude provedena nejprve statistickou verifikaci a v případě její platnosti lze ověřit také ekonomickou a ekonometrickou verifikaci, která spočívá v ověření podmínek pro úspěšnou aplikaci ekonometrických metod a testů.

5.1

Lineární regresní model

Pro vysvětlení statistické závislosti mezi zkoumanými veličinami je důležité zvolit vhodný model regresní funkce. Na základě charakteru získaných dat se lze domnívat, že vhodným modelem je funkce regresní přímky ve tvaru:

kde

β0 je úrovňová konstanta (konstantní člen); β1 je koeficient směrnice; εi představuje stochastický chybový člen.

Přičemž závisle proměnná Yi je množství exportu či importu a nezávisle proměnná Xi je volatilita měnového kurzu. Nejprve bude sestrojen model regresní přímky pro export, následně pak pro import. Celková kvalita každého z modelů bude hodnocena na základě hodnot koeficientu determinace (R2), popřípadě adjustovaného koeficientu determinace (R2adj). Jedná se o bezrozměrný ukazatel, který vyjadřuje, jaký podíl variability závisle proměnné byl vysvětlen regresním modelem. Čím vyšší hodnoty koeficient dosahuje, tím více jsou data shodná s navrhnutým regresním modelem. 5.1.1

Export

V této podkapitole jsou uvedeny výsledky testování pro oblast exportu. Veškeré výpočty a grafické vyobrazení jsou získány prostřednictvím vlastních výpočtů. Na základě metody nejmenších čtverců byly odhadnuty tyto koeficienty regresní přímky: Tab. 5


Konstanta Kurz CZK/EUR

Koeficient 3,18213 0,435716

Směr. chyba 1,02946 0,380938

t-podíl 3,0911 1,1438

p-hodnota 0,00329 *** 0,25826

Regresní analýza

Střední hodnota závisle proměnné Součet čtverců reziduí Koeficient determinace F(1, 49)

44

Sm. odchylka závisle proměnné 2461,139 Sm. chyba regrese Adjustovaný koeficient 0,026005 determinace 1,308276 P-hodnota(F) 2,869004

7,108938 7,087124 0,006128 0,258264

Grafické zobrazení dat závislosti exportu a měnového kurzu je zachyceno v grafu níže.

Obr. 11

Hodnoty změn exportu a měnového kurzu

Z tabulky odhadů OLS lze vyčíst podobu regresní přímky exportu, která má tvar y= 3,18 + 0,44 x. Důležitým výstupem analýzy je koeficient determinace, který dosahuje hodnoty 2,6 %. Tato hodnota poukazuje na minimální závislost mezi zkoumanými veličinami, tedy že proměnlivost kurzu vysvětlila pouze 2,6 % proměnlivosti českého vývozu. Jak bylo uvedeno, odhady parametrů představují kurzovou elasticitu. V případě 1% nárůstu devizového kurzu (depreciace měny) tak dojde ke zvýšení exportu o 0,44 %. V rámci statistické verifikace posuzujeme statistickou významnost parametrů i celého modelu. V případě, že je u jednotlivých koeficientů p-hodnota < 5% míra rizika, hypotéza o nulové významnosti volatility kurzu se zamítá. Statistickou průkaznost celého modelu posuzujeme dle p-hodnoty F-testu. Pravidlo pro zamítnutí nulové hypotézy je opět identické jako při testování významnosti

Regresní analýza

45

parametrů. V případě daného modelu je p-hodnota koeficientu u nezávisle proměnné příliš vysoká na to, aby bylo možné přijmout hypotézu o významnosti kurzové volatility. Parametr by měl být z modelu vyloučen. Identicky vychází i testování průkaznosti modelu. Nulová hypotéza nebyla zamítnuta, model tak je statisticky neprůkazný a v ekonometrické teorii dále nepoužitelný. Velmi nízké hodnoty koeficientů determinace a celková neprůkaznost regresního modelu poukazují na velmi volnou závislost zkoumaných proměnných. Ta vyplývá také z grafu, kde je patrno velmi nerovnoměrné rozložení jednotlivých pozorování. Výsledky testování tak odpovídají závěrům studie Tenreyro (2007), která potvrdila téměř nulový efekt kurzové volatility na množství obchodu. Na místě je tedy sestrojení vícerozměrného ekonometrického modelu, jež bude zahrnovat 2 a více vysvětlujících proměnných, které pomohou lépe objasnit proměnlivost v oblasti českého exportu. 5.1.2

Import

Analogicky lze postupovat i při identifikaci kauzálního vztahu mezi českým dovozem a měnovým kurzem. Hodnoty parametrů regresní přímky byly odhadnuty identicky metodou nejmenších čtverců. Podrobněji v tabulce níže. Tab. 6


Konstanta Kurz CZK/EUR

Koeficient Směr. chyba 3,00644 1,29803 0,390496 0,480317

Střední hodnota závisle proměnné Součet čtverců reziduí Koeficient determinace F(1, 49)

t-podíl 2,3162 0,8130

p-hodnota 0,02478 0,42015

Sm. odchylka závisle proměnné 3912,766 Sm. chyba regrese Adjustovaný koeficient 0,013309 determinace 0,660962 P-hodnota(F) 2,725810

**

8,905667 8,936015 -0,006827 0,420153

Výsledná rovnice regresní přímky importu má tvar: y= 3,00 + 0,39 x. Kvalitu regresního modelu lze vyhodnotit na základě dosažené hodnoty koeficientu determinace. V případě importu se podařilo proměnlivostí měnového kurzu vysvětlit pouze 1,33 % proměnlivosti importu. Odhad parametrů poukázal na minimální závislost mezi veličinami včetně kurzové neelasticity importu. V rámci teoretického vymezení modelu lze dále předpokládat negativní korelaci mezi těmito veličinami, která však splněna nebyla. Parametr proměnné kurz bude proto otestován v rámci statistické verifikace. U českého dovozu se opět potvrzuje domněnka, že měnový kurz není považován za významný determinant zahraničního obchodu, neboť jeho změny dokáží vysvětlit zcela zanedbatelnou část dovozu a jeho změn.

Regresní analýza

46

Jak napovídá následující graf, jednotlivé hodnoty závislosti importu a kurzu jsou opět roztroušeny tak, jako tomu bylo u exportní analýzy.

Obr. 12

Hodnoty změn importu a měnového kurzu

I v případě importu bude provedena statistická verifikace parametrů a modelu obecně. Při porovnání p-hodnoty u koeficientu β1 se opět potvrzuje nevýznamnost kurzové volatility. Z modelu je tak vhodné parametr vyloučit. Stejně tak phodnota pro F-test celkové průkaznosti regresního modelu vykazuje příliš vysokou hodnotu na to, aby mohla být zamítnuta hypotéza o nevýznamnosti modelu. Regresní model je tedy statisticky neprůkazný. V tomto případě není nutné provádět další testující analýzy průkaznosti modelu, neboť jeho další použití v ekonometrické praxi je vyloučeno. Testování závislosti českého dovozu a měnového kurzu dopadlo ve stejném duchu jako v případě českého vývozu. Koeficient determinace dosahuje velice nízkých hodnot, což znamená, že proměnlivost importu nebyla téměř vůbec vysvětlena volatilitou kurzu. Opět se tak potvrzuje závěr studií Tenreyro (2007) či Tomšíka (2001). V dalším textu tak bude i pro oblast importu sestaven vícerozměrný regresní model, do kterého budou zahrnuty další proměnné determinující význam a průběh zahraničního obchodu.

5.2 Vícerozměrný regresní model Při sestavení lineárních regresních modelů vzájemného vztahu měnového kurzu a zahraničního obchodu, tedy modelů s jednou vysvětlující proměnnou, byla

Regresní analýza

47

prokázána jejich statistická nevýznamnost. Žádnou z analýz modelů nebyla potvrzena relevantnost vlivu měnového kurzu na objem exportu či importu. S jejich závěry se tak lze přiklonit k výsledkům provedených empirických studií. Úkolem je tedy nalézt vhodný model závislosti, který bude moci alespoň částečně vysvětlit variabilitu exportu a importu a poukázat na vliv dalších vysvětlujících proměnných. Zvolen je vícerozměrný regresní model zahrnující další proměnné, jež svým významem dle Tomšíka (2001) výrazně ovlivňují zahraniční obchod. Volba vysvětlujících proměnných rozšiřujících regresní model vyplývá také ze závěrů analýzy zahraničního obchodu České republiky, o které je pojednáno v kapitole 4 této práce. Proměnnými, které budou následně zahrnuty do regresního modelu, jsou hrubý domácí produkt ČR a hrubý domácí produkt Německa. Jeho význam pro český zahraniční obchod je zcela neopomenutelný, a to především z důvodu vzájemné provázanosti české ekonomiky s ekonomikou Německa. Hrubý domácí produkt, vnímaný jako kupní sílu dané země, definuje jako hlavní vysvětlující proměnnou exportu a importu také Keynesiánský přístup pro vyrovnání platební bilance (Tomšík, 2001). Zdrojem dat pro další vysvětlující proměnnou HDP je databáze ČSÚ, přičemž výdaje na hrubý domácí produkt jsou uvedeny v běžných cenách. Údaje o HDP Německa jsou převzaty z databáze Evropské centrální banky (ECB). HDP je vyjádřen v cenách běžného období. Pro další testování jsou použity mezičtvrtletní změny těchto ukazatelů. Prvním důležitým krokem ekonometrické analýzy je správná volba funkční formy. Při konstrukci regresní analýzy byly sestaveny různé modely s kombinací různých funkčních forem vysvětlujících proměnných. Porovnáním těchto funkčních forem se jeví jako nejlepší varianta kvadratická funkční forma. Její základní rovnici lze vyjádřit takto:

přičemž uvažujeme i možnost přidání druhé mocniny třetí vysvětlující proměnné X3. Analogicky budou sestaveny modely regresní funkce pro export a import. Jejich kvalita bude opět hodnocena na základě koeficientů determinace a adjustovaných koeficientů determinace, které jsou používány pro výstavbu a následné porovnání modelů regresní analýzy. Při volbě vhodného modelu zohledňujeme také výši informačních kritérií (trojice Schwarzovo, Akaikovo a H-Q kritérium), přičemž nejlepší model hodnoty těchto kritérií minimalizuje. Dále bude v souladu s postupy ekonometrické analýzy provedeno hodnocení ekonomické, statistické a ekonometrické verifikace. 5.2.1

Export

Cílem této podkapitoly je vybrat vhodný model regresní funkce pro český vývoz. Porovnány byly dva modely regresní funkce, přičemž u každého z modelů byla

Regresní analýza

48

aplikována kvadratická funkční forma, neboť její využití lépe postihovalo dostupná data. Popsána a vyhodnocena pak bude nejlepší varianta regresní funkce. Pro přehlednost je druhá, srovnávaná varianta, uvedena v příloze této práce. Metodou OLS byly odhadnuty tyto parametry regresní funkce: Tab. 7


Konstanta Kurz CZK/EUR HDP Sq HDP Germany Sq HDP

Koeficient 3,86833 0,759009 0,364663 -0,56404 0,0403613

Střední hodnota závisle proměnné Součet čtverců reziduí

Směr. chyba 1,51461 0,313115 0,115031 0,144461 0,0174537

t-podíl 2,5540 2,4241 3,1701 -3,9045 2,3125

p-hodnota 0,01403 ** 0,01934 ** 0,00271 *** 0,00031 *** 0,02528 **

Sm. odchylka závisle proměnné 1349,234 Sm. chyba regrese Adjustovaný koeficient Koeficient determinace 0,466041 determinace F(4, 46) 10,03725 P-hodnota(F) Logaritmus věrohodnosti -155,8903 Akaikovo kritérium Hannan-Quinnovo Schwarzovo kritérium 331,4396 kritérium 2,869004

7,108938 5,415825 0,419610 6,33e-06 321,7805 325,4716

Z tabulky odhadů vyplývá, že regresní funkce má tvar: y= 3,87+0,76x1+0,36x2+ 0,04x22-0,56x32. Metoda OLS na základě charakteru zkoumaných dat vygeneruje úrovňovou konstantu β0. Její použití v tomto modelu je zcela oprávněné, neboť při nulových změnách hodnot kurzu, HDP i HDP Německa dojde k nárůstu hodnot exportu ve výši této konstanty, tedy o 3,87 %. Její výše odpovídá významu dalších determinujících proměnných nezahrnutých v modelu. Jako příklad této proměnné lze uvést bilaterální export Německa, který se může významnou měrou podílet na vysvětlení proměnlivost českého exportu. Kladná znaménka u proměnných kurz CZK/EUR a HDP zcela odpovídají očekávaným hodnotám. V případě zvýšení kurzu o 1 % (depreciace kurzu) dojde ke zlevnění českého exportu, a tedy jeho nárůstu ve výši 0,76 %. Zvýšení HDP má všeobecně kladný vliv na rozvoj zahraničního obchodu. I tady byl potvrzen kladný odhad koeficientu směrnice β2. Při zvýšení HDP o 1 % dojde k mezičtvrtletnímu nárůstu exportu o 0,36 %. Porovnáním těchto hodnot lze říci, že kurzová elasticita vývozu je o několik desetin procentních bodů nižší nežli jeho důchodová elasticita. V reakci na výsledky předchozí analýzy a provedených studií byly do modelu zahrnuty také druhé mocniny proměnných HDP a HDP Německa. Ty poukázaly, že vliv těchto proměnných na obchod je mnohdy vyšší nežli proporcionální. Kladné znaménko u českého HDP není velkým překvapením, neboť růst domácího výkonu se vždy promítne do růstu exportu. Zajímavějších hodnot nabývá

Regresní analýza

49

parametr německého HDP. Jeho záporná hodnota indikuje, že růst německého výkonu České republice neprospívá, jak je obecně předpokládáno, ale spíše ji poškozuje. Reálným vysvětlením této závislosti může být rostoucí konkurence českých a německých vývozů. Růst německého výkonu současně zvyšuje produktivitu, s čímž souvisí zvyšující se konkurenceschopnost německých výrobků. Statistickou průkaznost tohoto parametru lze následně ověřit pomocí statistické verifikace. Adjustovaný koeficient determinace dosahuje hodnoty 0,41, která vyjadřuje procento proměnlivosti závisle proměnné vysvětlené regresním modelem. U druhého, porovnávaného modelu dosahuje koeficient determinace 39 %, což je důvodem pro volbu prvního z modelů. Zvolený model také minimalizuje hodnoty informačních kritérií. Dále přistoupíme k hodnocení statistické významnosti jednotlivých parametrů a regresního modelu. P-hodnoty u všech parametrů poukazují na statistickou průkaznost všech těchto parametrů včetně úrovňové konstanty. V případě parametru pro měnový kurz tak lze přijmout hypotézu o významnosti kurzové volatility na export. Průkaznost regresního modelu je opět možné posuzovat podle p-hodnoty pro F-test. Její výše je taktéž nižší než hladina významnosti, regresní model je tak statisticky průkazný. V rámci statistické verifikace lze přistoupit také k testování správné specifikace a funkční formy modelu. Tab. 8

Specifikace modelu pro export

Model RESET test LM test nelinearity

p-hodnota 0,0838229 0,833872

Jejich správnost je nezbytné ověřit na základě p-hodnot testovacích statistik. Jelikož jsou p-hodnoty u obou statistik vyšší než zvolená míra rizika, lze říci, že model je správně specifikovaný včetně správnosti jeho funkční formy. Nyní následuje ekonometrická verifikace, za pomoci které lze ověřit další základní předpoklady daného modelu. Těmito dalšími předpoklady klasického lineárního regresního modelu jsou:  jednotlivá pozorování chybového členu jsou nezávislá na sobě samých, tedy není sériová korelace;  chybový člen má konstantní varianci, platí homoskedasticita rozptylu;  žádná z vysvětlujících proměnných není lineární kombinací jiné vysvětlující proměnné, není tedy detekována multikolinearita;  chybový člen má normální rozdělení. Předpoklad sériové korelace se ověří za pomoci testu autokorelace prvního řádu. K testování konstantní variace chybového členu lze využít Whiteova testu. Předpoklad neexistence multikolinearity lze ověřit dle faktorů VIF, které umožňují závislost mezi proměnnými rozpoznat. Existence kolinearity je prokázána

Regresní analýza

50

v případě, je-li VIF pro některý z parametrů větší než hodnota 10. Posledním předpokladem je normální rozdělení chybového členu, k jehož ověření je použit test Dobré shody. Ověření klasických předpokladů se provede opět na základě vyhodnocení p-hodnoty, přičemž nulová hypotéza vždy udává splnění daného předpokladu. Tab. 9

Klasické předpoklady, testování pro export

Předpoklad Autokorelace: Durbin – Watsonův test Homoskedasticita: Whiteův test Normalita reziduí: Test dobré shody

p-hodnota

Proměnná Kurz CZK/EUR HDP Sq HDP Sq HDP Germany

VIF faktor 1,157 1,069 1,013 1,203

0,515218 0,287279 0,81559

Vyhodnocením p-hodnot uvedených v předchozí tabulce a faktorů VIF u jednotlivých proměnných lze tvrdit, že všechny klasické předpoklady byly u daného modelu splněny. Na základě testů pro ověření klasických předpokladů regresního modelu lze konstatovat, že splněním všech nutných předpokladů získávají OLS odhady parametrů žádoucí, dobré vlastnosti, kterými jsou: nestrannost, maximální vydatnost, konzistentnost a normalita rozdělení. V rámci ekonometrické analýzy se model exportu splněním klasických předpokladů prokázal jako nejlepší možný. Veškeré parametry modelu byly vyhodnoceny jako statisticky průkazné, což poukazuje na důležitost jejich přítomnosti v modelu. Přidáním dalších proměnných do modelu se podařilo alespoň částečně vysvětlit proměnlivost exportu, kterou vystihuje koeficient determinace. Jeho hodnota vzrostla z původních 0,6 % jednorozměrného modelu na 42 % modelu rozšířeného. Ukazuje se, že signifikantními a kvantitativně významnými proměnnými, jež mají vliv na závisle proměnnou, jsou výše domácího a zahraničního důchodu, ačkoliv závislost exportu a zahraničního důchodu byla prokázána jako negativní. Zajímavé je taktéž srovnání kurzové a důchodové elasticity exportu. Srovnáním konkrétních hodnot vykazuje export mnohem silnější závislost na změnách kurzu, nežli domácího a zahraničního důchodu. Důležité je však podotknout, že hodnoty těchto elasticit jsou příliš nízké na to, aby z nich bylo možné vyvodit relevantní a kvalitativní závěry.

Regresní analýza

5.2.2

51

Import

Analýza závislosti importu a měnového kurzu při použití lineárního regresního modelu s jednou vysvětlující proměnnou se prokázala jako zcela nedostatečná. Závislost proměnlivosti zkoumaných veličin je minimální na to, aby napomohla vysvětlit alespoň částečnou proměnlivost vysvětlované proměnné. I pro import byly sestaveny vícerozměrné regresní modely, přičemž srovnávány byly právě dva nejlepší z nich. Vyhodnocen a popsán pak bude model s nejlepšími výslednými hodnotami. Další, srovnávaný model je opět uveden v příloze této práce. Metodou OLS byly vyhodnoceny tyto parametry regresního modelu: Tab. 10


Konstanta Kurz CZK/EUR Sq HDP Germany HDP

Koeficient 4,98322 0,737074 -0,554875 0,760876

Střední hodnota závisle proměnné Součet čtverců reziduí Koeficient determinace F(3, 47) Logaritmus věrohodnosti Schwarzovo kritérium

Směr. chyba 1,34934 0,345221 0,160015 0,127229

t-podíl 3,6931 2,1351 -3,4676 5,9804

p-hodnota 0,00058 *** 0,03800 ** 0,00113 *** <0,00001 ***

Sm. odchylka závisle proměnné 1691,569 Sm. chyba regrese Adjustovaný koeficient 0,573433 determinace 21,06069 P-hodnota(F) -161,6563 Akaikovo kritérium Hannan-Quinnovo 339,0399 kritétium 2,725810

8,905667 5,999237 0,546206 8,61e-09 331,3126 334,2655

Výsledná funkce regresní přímky má tvar: y= 4,98+0,73x1-0,55x22+0,76x3. Součástí odhadů parametrů je také odhad pro úrovňovou konstantu β0. Důvody pro její oprávněné použití jsou totožné jako u modelu exportu. Její hodnota je však u importu vyšší. I zde je patrný výrazný vliv dalších determinantů importu. Budou-li hodnoty vysvětlujících proměnných nulové, samostatný import čtvrtletně vzroste o 4,98 %. Překvapující je znaménko u koeficientu β1. V případě importu předpokládáme, že dojde-li k depreciaci kurzu, objem importu poklesne. Znamená to tedy, že ani mezičtvrtletní nárůst kurzu o 1 % nezpůsobí reálný pokles importu. Důvodem pro jeho růst může být již zmiňovaná neopomenutelnost dovozu některých importních skupin. Řeč je zejména o artiklech dovozní sekce 7. Snížení hodnot importu by tak mohlo mít výrazně negativní důsledky pro export této sekce. Další hodnocení tohoto parametru bude provedeno v rámci statistické verifikace. Koeficient β3 pro vysvětlující proměnnou HDP vyšel v souladu s očekávanou hodnotou. Každé zvýšení HDP podporuje zahraniční obchod, tedy i oblast importu. V daném případě lze předpokládat, že při zvýšení HDP o 1 % dojde ke zvýšení importu o 0,76 %. Důvod pro zahrnutí druhé moc-

Regresní analýza

52

niny německého HDP do modelu je shodný s případem exportu. I v tomto případě však model poukázal na negativní závislost těchto veličin. Ta je opět důsledkem rostoucí míry konkurence mezi Německem a ČR. Růst německého výkonu českou ekonomiku poškozuje, neboť německé výrobky se stávají konkurenceschopnějšími, což může zároveň znamenat prodražení importu. Jistou souvislost lze hledat i v poklesu exportu. Snížení hodnot exportu může taktéž působit protiimportně. Tento fakt je patrný i z předchozí analýzy obchodu. Hodnota adjustovaného koeficient determinace, 55 %, poukazuje na poměr variability vysvětlované proměnné, jež se podařila vysvětlit modelem. U druhého ze srovnávaných modelů je jeho výše identická, avšak při srovnání trojice informačních kritérií se vybraný model jeví jako nejlepší možný. Při vyhodnocování statistické verifikace lze postupovat analogicky, jako při testování modelů exportu. Platí tedy opět pravidlo posouzení p-hodnoty u jednotlivých parametrů a modelu. U všech parametrů zahrnutých v modelu byla prokázána jejich statistická významnost. U parametru pro kurz byla vyhodnocena přítomnost vlivu kurzové volatility na import. Statistická průkaznost se testuje i v případě celého modelu importu. P-hodnota pro F-test splňuje podmínku pro prokázání významnosti regresního modelu. I pro model importu je nutné ověřit funkční formu a specifikaci. Tab. 11

Specifikace modelu pro import

Model RESET test LM test nelinearity

p-hodnota

0,964033 0,575629

Výsledky testů specifikace poukazují na správnou specifikaci zvoleného modelu. LM test nelinearity ověřil správnost funkční formy modelu. Vztah mezi vysvětlujícími proměnnými je tak lineární. Splněním statistické verifikace je možné přistoupit k hodnocení ekonometrické verifikace, která ověřuje klasické předpoklady lineárního regresního modelu, jež jsou uvedeny v předchozí části práce. Tab. 12

Klasické předpoklady, testování pro import

Předpoklad Autokorelace: Durbin – Watsonův test Homoskedasticita: Whiteův test Normalita reziduí: Test dobré shody

p-hodnota 0,772481 0,427425 0,30768

Regresní analýza

53

Proměnná Kurz CZK/EUR Sq HDP Germany HDP

VIF faktor 1,146 1,203 1,066

Vyhodnocením jednotlivých testovacích technik lze vyvodit závěr, že veškeré předpoklady klasického lineárního modelu byly ověřeny. Splněním těchto předpokladů získávají i OLS odhady parametrů pro import žádoucí vlastnosti. Těmi jsou opět nestrannost odhadu, minimální variabilita, konzistentnost odhadu a normální rozdělení chybového vektoru. V rámci ekonometrického modelování bylo i v případě importu dosaženo nejlepších možných výsledků. Byly potvrzeny požadované předpoklady modelu, včetně statistické průkaznosti parametrů i modelu. Dalšími proměnnými, jež jsou identické s proměnnými u modelu exportu, se podařilo podrobněji vysvětlit variabilitu českého importu. Koeficient determinace opět vzrostl z původních záporných hodnot na úctyhodných 54 %. To poukazuje na fakt, že mezi determinující proměnné ovlivňující variabilitu závisle proměnné, importu, řadíme právě domácí a zahraniční úroveň důchodu, přičemž u zahraničního důchodu byla prokázána negativní závislost. Ekonomické hodnocení modelu však příliš neodpovídá ekonomické teorii, která byla při tvorbě modelu uvažována. U parametru měnového kurzu byla předpokládána záporná hodnota, neboť ta odpovídá východiskům ekonomické teorie. I přes tyto podmínky je odhad parametrů kladný. Ten předpokládá, že depreciace měny nezpůsobí pokles importu, ale naopak jeho růst, čímž může být modelově naplněna hypotéza zanedbatelného vlivu měnového kurzu a markantního významu zahraničního obchodu. Neočekávaného výsledku bylo dosaženo i v případě parametrů německého důchodu. Jeho záporná hodnota poukázala, že růst německého důchodu má jednoznačně negativní vliv na objem zahraničního obchodu. Vzájemným porovnáním hodnot elasticit je u importu patrná vyšší závislost na změnách důchodu, nežli kurzu. Oblast importu je tak výrazněji nakloněna keynesiánskému pojetí, které předpokládá výraznou závislost importu na domácím a zahraničním důchodu.

5.3 Predikce měnového kurzu Předpověď neboli extrapolace je nedílnou součástí modelování časových řad. Metoda predikce ekonomických časových řad spočívá dle Hindlse a kol. (2007) ve studiu historie prognózované časové řady včetně zákonitosti jejího vývoje v minulosti a přítomnosti, jež jsou následně přeneseny do budoucnosti. Předpokladem úspěšné předpovědi je neměnnost či stabilita existujících tendencí ve vývoji zkoumané řady. Extrapolace tedy předpokládá platnost principu ceteris paribus. Extrapolační metody nejsou i přes řadu jejich předností použitelné univerzálně. V praxi se často setkáváme s ekonomickými jevy, jež jsou v čase nestabil-

Regresní analýza

54

ní, tudíž porušují předpoklad neměnnosti ovlivňujících klíčových faktorů. Mezi podstatný nedostatek metod predikce řadí Hindls a kol. (2007) také izolované posouzení jednotlivých jevů. Vývoj těchto veličin je obecně vymezován celou řadou dalších determinujících faktorů, které jsou při extrapolaci ponechány stranou. Při testování bude zohledněna časová proměnná ti, která bude následně považována za odhad. Pro následnou predikci měnového kurzu bylo zvoleno predikční období v délce tří čtvrtletních období, a to v roce 2013. Takto krátké období bylo zvoleno právě z důvodu, aby výsledná pseudopredikce byla co nejpřesnější. Veškeré výpočty byly provedeny za pomoci softwaru GRETL. Při extrapolaci je uvažován princip ceteris paribus. Míra rizika je opět zvolena ve výši 5 %. Na základě mechanické extrapolace byla vypracována pseudopredikce měnového kurzu, včetně směrodatných chyb předpovědi. Pro přesnější odhad byly pro jednotlivá předpovídaná období vypočteny 95% konfidenční intervaly spolehlivosti, které zohledňují možnost odchýlení se od predikované hodnoty. Jak napovídají předpovězené údaje u jednotlivých období, při dosažení odhadnutých hodnot je možné v budoucnu očekávat další apreciační trend měnového kurzu koruny vůči euru. Metoda pseudopredikce uvažuje možnost odchylky, jejíž velikost je dána výší směrodatné chyby předpovězené hodnoty. Nejvyšší směrodatná chyba, 1,23978, se vyskytuje právě v posledním čtvrtletí předpovídaného období. Její rostoucí hodnota se tak odvíjí od zvyšujícího se rizika přesnosti predikce. Aby pseudopredikce byla co nejpřesnější, a svými hodnotami co nejvíce postihovala současný vývoj, zahrnuje i konfidenční interval, jež zohledňuje stanovenou míru rizika. Rozsah směrodatné odchylky je tak rovnoměrně rozvržen do celého intervalu. V tomto intervalu se pak s pravděpodobností 95 % nacházejí hodnoty měnového kurzu odhadnutého modelem. Veškeré hodnoty pro jednotlivá předpovídaná období jsou vyobrazeny v následující tabulce. Grafické vyobrazení předpovědi včetně konfidenčního intervalu spolehlivosti je uvedeno v příloze C. Tab. 13


Předpověď CZK/EUR

Směrodatná chyba

95% konfidenční interval

2013:2

22,7045

1,23531

(20,2288 - 25,1801)

2013:3

22,4696

1,23751

(19,9896 - 24,9497)

2013:4

22,2348

1,23978

(19,7502 - 24,7194)

Pozorování

Zdroj: GRETL, vlastní výpočty

Regresní analýza

55

Výsledky předchozí analýzy poukázaly na relativně malý efekt kurzové volatility na objem exportu a importu. Nelze proto kvalitativně vyhodnotit, jaký bude předpokládaný dopad predikčních hodnot kurzu na vývoj zahraničního obchodu. Je tak možno pouze předpokládat, jak se bude vyvíjet export a import v souvislosti s apreciační předpovědí kurzu. Na základě současného vývoje zahraničního obchodu lze předpovídat další nárůst hodnot importu, který může být zapříčiněn právě krátkodobou apreciací kurzu. Ve skutečnosti reagují export a import na významné podněty s určitým časovým zpožděním. Nebyla-li by tedy apreciace kurzu dostatečným důvodem pro zvýšení importu, přesto lze tento růst očekávat. Z grafu uvedeného níže je totiž patrný růstový trend dovozu i vývozu, přičemž tempo růstu vývozu je o několik procentních bodů vyšší. Současný vývoj devizového kurzu, exportu a importu je zachycen v následujícím grafu. 20

2,0

15

1,5

10

1,0

5 0

% -5 -10

0,5

Vývoz

0,0 %

Dovoz

-0,5

-15

-1,0

-20 -25

-1,5

-30

-2,0 2012

2012

2012

2012

2012

CZK/EUR - levá osa

2013

Obr. 13 Současný vývoj devizového kurzu, exportu, importu Zdroj: ČNB, ČSÚ, vlastní výpočty

Vývoj hodnot exportu nelze jednoznačně určit. Teoretická východiska sice uvažují při zhodnocení kurzu jeho dočasný pokles, avšak skutečnost je mnohdy odlišná. Domácí exportéři již dokáží se změnami devizového kurzu pružně pracovat tak, aby nebyli postiženi pro ně nepříznivým vývojem. V následujícím období lze proto očekávat nárůst hodnot exportu i přes predikovanou apreciaci kurzu. Ta může zapříčit například nižší tempo růstu exportu. Pokud tedy není stanoven předpoklad výrazné změny některých dalších významných faktorů, markantní propad exportu nenastane.

Diskuze

56

6 Diskuze Volatilitu kurzu je možné přinejmenším vnímat jako fenomén způsobující nejistotu na domácích i zahraničních trzích. Její výše a vliv je zdrojem obav vědecké obce i politické obce, ale také podnikatelských subjektů. Zmírnit kolísání kurzu je potřebou zemí disponujících národními měnami, ale také přáním podnikatelských subjektů, jež vstupují do vztahů se zahraničním. Kurzové změny nejen že zvyšují potenciální riziko trhů a obchodu, ale také neúměrně navyšují náklady podniku spojené s realizací obchodních zakázek. Proti kurzovému riziku se mohou podniky zajistit, což však představuje další dodatečné náklady. Důkazem může být dlouholetý apreciační trend, který vykazuje česká koruna vůči euru od roku 1999. Toto výrazné kolísání, zejména posilování koruny, je dle ČNB výsledkem dlouhodobých změn na nabídkové straně ekonomiky, přičemž výrazný podíl na těchto změnách mají také exportéři. Zároveň však ČNB (2008) poukazuje na fakt, že kurzová volatilita byla v některých konkrétních případech způsobena nevhodně koncipovanou politikou. Otázkou nyní zůstává, který z efektů převládá. Velice kontroverzním tématem souvisejícím s volatilitou kurzu je debata týkající se přijetí společné měny států eurozóny, eura. Přestože se státy obávají nadměrného kolísání kurzu, jako hlavní nevýhodu eura zmiňují právě ztrátu možnosti devalvovat měnu, jako nástroj zvýšení konkurenceschopnosti exportu. Devalvace měny přitom dle mnohých odborníků nemusí nutně znamenat nárůst exportu a tedy tržeb exportérů. Postihnout může zejména obchodníky, kteří zvolili jako nástroj ochrany právě hedging. Nadměrné a nepravidelné kolísání kurzu může vést k situaci, kdy se podnik pojistí proti riziku z důvodu očekávání pro ně nepříznivého vývoje kurzu, avšak kvůli nepravidelnosti volatility dojde k situaci naprosto opačné. Takto zajištěné zakázky se mohou stát rázem ztrátovými, popřípadě i likvidačními. Není proto divu, že exportéři věhlasně volají po stabilitě měny, a to zejména v obdobích, kdy jsou volatilitou kurzu potenciálně ohroženi. Jak uvedly výsledky různých empirických studií, samotný vývoj kurzu včetně jeho výrazných výkyvů, nemají zásadní dopad na vývoj exportu a importu. Tento fakt byl potvrzen i výsledky analýz provedených v této práci. Výsledky ukazují, že devizový kurz, popřípadě jeho volatilita ve sledovaném období 1999 2011, nejsou v podmínkách České republiky považovány za významný determinant zahraničního obchodu, neboť význam determinantů zahraničního obchodu jednoznačně převládá. K podobnému závěru došel také Tomšík (2001) ve své studii. Jeho analýza importní a exportní funkce prokázala, že na import má vliv zejména vývoj domácího důchodu, ale také situace na peněžním trhu. Analýza celkového exportu poukázala na velmi podobné závěry. Celkový export vykazuje silnou závislost na výši zahraničního důchodu, poměru vývoje zahraničních a exportních cen, méně pak již na kurzovém vývoji. Srovnatelných výsledků bylo dosaženo také v oblasti gravitačních modelů zahraničního obchodu. Jednou ze studií, jež využívá metod gravitačního modelu je studie Tenreyro

Diskuze

57

(2007). Ta na základě statistických odhadů a úprav modelu dospěla k závěru, že vliv kurzové volatility na zahraniční obchod je zanedbatelný, ne-li téměř nulový. Ke zcela opačnému závěru došli autoři Hlušek a Singer ve své studii Predikční model vztahu zahraničního obchodu a kurzu koruny z roku 1997 (Hlušek, Singer, 1997). Ti zkoumali vzájemný vztah obchodní bilance a devizového kurzu koruny vůči dolaru a německé marce. Zkoumaným obdobím této práce je rok 1993 – 1997, přičemž veškerá testování poukázala na kvantitativně významný vliv devizového kurzu na deficit zahraničního obchodu. Významný vliv volatility kurzu potvrdila i studie De Grauweho (1988). Ten zkoumal závislost exportu na domácí poptávce, růstu, reálném měnovém kurzu a režimu obchodování mezi zkoumanými zeměmi. K závěrům potvrzující významný, avšak negativní vliv měnového kurzu na obchod se přiklání většina studií zabývající se vlivem kurzu na zahraniční obchod podnikatelského sektoru. V této práci byla k analýze závislosti devizového kurzu a zahraničního obchodu využito nástrojů regresní analýzy. Parametry koeficientů byly odhadnuty pomocí metody nejmenších čtverců, OLS. Cílem modelu bylo zkoumání kauzální závislosti těchto veličin. Výsledky analýzy poukázaly na vliv kurzové volatility na objem exportu a importu, tento vliv je však relativně malý a nelze jej zobecnit pro další z modelových situací. Zcela opačného výsledku by mohlo být dosaženo při analýze vlivu na export či import směřující do konkrétních ekonomických uskupení. Pro podrobnější vysvětlení vývozu a dovozu byly proto sestaveny vícerozměrné regresní modely, které zohlednily vliv dalších proměnných, domácího a německého důchodu. Ty prokázaly svou významnost v oblasti zahraničního obchodu. Omezujícím faktorem této analýzy ale může být limitní počet těchto proměnných, neboť při jejich vyšším počtu by byla mnohem detailněji vysvětlena proměnlivost exportu a importu. Je však nutné podotknout, že cílem této práce je pouze kvantifikovat vliv směnného kurzu na zahraniční obchod. Jako nevýhodu této práce lze také považovat možnost zkreslení výsledných hodnot důsledkem výskytu extrémních pozorování. V daných časových řadách se objevovaly výrazně vychýlené hodnoty devizového kurzu, zejména pak v období prudkých apreciačních propadů či ekonomické krize, která naopak způsobila vychýlení hodnot exportu a importu. Zajímavým řešením by bylo sestavit dva různé modely závislosti devizového kurzu a zahraničního obchodu, přičemž jejichž dělícím okamžikem by bylo období mezi již zmíněnými apreciačními propady kurzu v roce 2002 a 2008. Problémem druhé časové řady by však byl nedostatečný počet pozorování. Tato analýza ve všech svých dílčích částech pracovala s nominálním devizovým kurzem a ostatními veličinami vyjádřenými v běžných cenách. Zkoumaným obdobím pak bylo rozmezí let 1999 – 2011. Nelze proto vyloučit, že při využití jiné funkce regresní analýzy, reálných veličin, rozdílného období či struktury dat, by výsledky mohly být zcela odlišné. Nutno také podotknout, že tato práce nezkoumala výši kurzové volatility, nýbrž její vývoj v určitém sledovaném období. Kurzovou volatilitu lze posuzovat jako historický problém. Ačkoliv je její rozsah srovnatelný či dokonce nižší než v minulosti, její příčiny a zejména dů-

Diskuze

58

sledky jsou zcela odlišné. Jako příčinu označuje Bednařík (2008) obrovský nárůst nervozity na měnových trzích. S tím souvisejí důsledky volatility, či spíše náklady kurzové volatility, které jsou oproti historii mnohonásobně vyšší. To je způsobeno vysokým stupněm provázanosti trhů oproti minulosti, prudkým rozvojem světových finančních trhů či celkovou globalizací. Sebemenší pohyb devizového kurzu tak má za následek náhlý nárůst nejistoty i nákladů podniků, jež se chtějí proti odchylkám měnovému kurzu zajistit. Server Voxeu diskutuje téma zvýšené volatility kurzu a dopad na obchod od autorů Héricourta a Poncet (2013). Základní myšlenkou je fakt, že kurzovní riziko zvyšuje transakční náklady a snižuje zisky pro mezinárodní obchod. Překvapivé jsou pak makroekonomické důkazy o vlivu zvýšené volatility měnového kurzu na obchod. Jejich smíšenost a nesourodost poukazuje spíše na malé a zanedbatelné účinky. Nicméně, jak shrnuje diskutovaná stať, studie pracující s analýzou současného období zdůrazňují, že zanedbatelnost těchto účinků může být způsobena nadměrným zaměřením se na vyspělé země s rozvinutými finančními trhy, neboť negativní vlivy volatility kurzu na obchod jsou identifikovány především v rozvojových zemích. Na důkaz této teorie byla provedena analýza vzájemného vztahu finanční rozvinutosti země a kurzové volatility. Ta byla aplikována na jednu z čínských provincií. Celkové výsledky poukazují, že finanční vývoj má tendenci snižovat negativní dopad kurzové volatility na ekonomickou výkonnost dané země. Závěr této studie tak poukazuje, že režim fixních směnných kurzů není pro rozvojové země vždy správným lékem. Avšak přechod na plně plovoucí režim měnového kurzu bez odpovídající úrovně finančního rozvoje by mohl být velmi nebezpečný pro budoucí obchodní výkonnost země. Přední ekonomové WTO, Auboin a Ruta, debatují na další z témat týkající se měny a mezinárodního obchodu. Prostřednictvím serveru Voxeu (2011) shrnují některé z důležitých poznatků literatury týkající se světových měn a obchodu. Předmětem rozpravy je především literatura zabývající se dlouhodobými a krátkodobými účinky volatility kurzu. Dle standardní ekonomické teorie platí předpoklad, že kolísání kurzu nemá na rozvinutých trzích dlouhodobý účinek na obchodní toky, neboť nemění relativní ceny statků. Avšak v krátkodobém horizontu, mohou pohyby nominálních kurzů (za určitých předpokladů) měnit relativní ceny statků a mít tak vliv na obchod. Tyto krátkodobé účinky přitom nejsou jednoduché, protože jsou pravděpodobně závislé na specifických charakteristikách některých ekonomik, včetně jejich měny. Na závěr diskuze lze uvést aktuální situaci na trzích světových měn. Dle serveru Forex (2013) dosahuje stabilita na měnových trzích úrovně, které bylo dosaženo naposledy před rokem 2007. Hlavní světové měny se v posledních měsících obchodují bez výraznější volatility. Primárním vysvětlením je fakt, že banky se všemi potřebnými nástroji snaží zabránit proniknutí systémového rizika. Avšak období minimální volatility je časem maximálního nebezpečí. Trhy nejsou schopny vycítit blížící se nebezpečí, a proto může mít nová hrozba fatální následky. Předmětem debaty nyní zůstává, kdy můžeme další nebezpečí očekávat a v jakém rozsahu budou budoucí hrozby naplněny.

Závěr

59

7 Závěr Cílem této práce bylo zhodnocení vývoje devizového kurzu české koruny vůči euru a zároveň vyhodnocení jeho vlivu na mezinárodní obchod České republiky. V souladu s dílčím cílem byla vypracována predikce směnného kurzu s předpokládaným dopadem na český export a import. Analýza vývoje devizového kurzu poukázala na dlouhodobý apreciační trend, který započal rokem 1999 a vyjma dvou výrazných výkyvů pokračuje do současnosti. V souvislosti s vývojem kurzu byly taktéž vyhodnoceny a diskutovány determinují faktory kurzu, mezi které řadíme například úrokové sazby či index spotřebitelských cen vyjadřující míru inflace v dané ekonomice. Pro získání uceleného pohledu na zahraničně obchodní vztahy ČR byl zpracován vývoj zahraničního obchodu z pohledu jeho komoditní a teritoriální struktury. Z hlediska teritorií mají největší význam státy Evropské unie, se kterými je realizováno téměř 74 % obratu zahraničního obchodu. Výlučnou pozici mezi významnými obchodními partnery zaujímá Německo, které si dlouhodobě udržuje pozici hlavního obchodního partnera. Komoditní struktura poukázala na nejdůležitější sekci zahraniční směny. Jak v oblasti vývozu, tak dovozu se jedná o sekci 7, stroje a dopravní prostředky. Tímto zjištěním byla potvrzena koncepce tzv. vnitroodvětvového obchodu, jež předpokládá dovoz materiálu a surovin pro výrobu statků, které jsou později určeny pro vývoz. V současné době nelze identifikovat jednoznačnou závislost volatility měnového kurzu a mezinárodního obchodu. Empirické studie se rozcházejí v popisu těchto efektů, zkoumaném aparátu i období. Není proto udivující, že některé z teoretických modelů poukazují na významný vliv kurzové volatility a některé ho naopak striktně odmítají. V empirické části této práce byl analyzován vliv devizového kurzu na zahraniční obchod ČR v období 1999 – 2011. Porovnány byly procentuální změny nominálního kurzu, exportu a importu za použití regresní analýzy, metody nejmenších čtverců, a to na čtvrtletní bázi. Při použití jednoduché regresní analýzy s jednou vysvětlující proměnnou, devizovým kurzem, byla prokázána nevýznamnost kurzové volatility jak na export, tak na import. Indexy determinace nevykazovaly příliš vysokou vypovídací schopnost, což poukazuje na velmi volnou závislost zkoumaných proměnných. K vytvoření celistvějšího obrazu o vlivu kurzových změn na obchod, byly sestaveny vícerozměrné regresní modely, které zohlednily vliv dalších proměnných determinující vývoj exportu a importu. Těmito proměnnými byly dle předchozího studia zvoleny domácí důchod a zahraniční důchod, tedy hrubý domácí produkt Německa. Výsledky modelu importu poukázaly na signifikantní a kvantitativní význam právě domácího a zahraničního důchodu, neboť modelem se podařilo vysvětlit téměř 54 % proměnlivosti importu. Podstatným závěrem je také prokázání statistické významnosti proměnné devizového kurzu. Ekonomická verifikace však poukázala na zajímavé zjištění. Parametr devizového kurzu dosáhl kladných hodnot, což implikuje pozitivní závislost českého importu a kurzu. Přene-

Závěr

60

seně řečeno, dojde-li k devalvaci koruny, český import vzroste. To by znamenalo, že ani oslabení koruny nezpůsobí pokles importu, který tak poukazuje na svůj význam. Významné zjištění nastalo také v případě parametrů proměnné německého důchodu. Jeho záporná hodnota poukázala na fakt, že v případě německého růstu bude náš export oslaben a zároveň snížen. Jedním z důvodů tohoto poklesu může být rostoucí míra konkurence mezi Českou republikou a Německem, jež se snaží zvyšovat konkurenceschopnost zejména svých produktů. Celkové výsledky elasticit poukazují na mírně silnější závislost importu na změnách důchodů, nežli devizového kurzu. Nutno však podotknout, že hodnoty elasticit jsou velmi nízké. V rámci ekonometrické verifikace byly ověřeny klasické předpoklady lineárního regresního modelu, čímž získávají odhady všech parametrů modelu žádoucí vlastnosti. U analýzy modelu exportu se podařilo alespoň částečně vysvětlit jeho proměnlivost. Koeficient determinace vzrostl z původních 0,6 % na celých 42 %. Jeho hodnota tak poukazuje na významný vliv domácího a zahraničního důchodu, jež byly zahrnuty do modelu. Statistická verifikace prokázala významnost všech parametrů, včetně devizového kurzu. Ekonomická verifikace ověřila také předpoklad vlivu devalvující koruny na export. Překvapivá byla opět identifikace negativní závislosti německého důchodu a českého exportu. Modelem tak byl prokázán významný, avšak negativní vliv německého růstu na objem českého exportu. Tento vztah lze vysvětlit následovně. Silnější nežli proporcionální růst německého výkonu způsobuje významný pokles českého exportu. Důvodem může být zvyšující se konkurence mezi těmito ekonomikami, zejména v oblasti automobilového průmyslu. V rámci modelu byly vzájemně posuzovány také důchodová a kurzová elasticita. Hodnota elasticity kurzu dosahuje mírně vyšších hodnot, nežli elasticita důchodu. Na změny devizového kurzu tak export reaguje citlivěji než import. Jejich hodnoty jsou však příliš nízké na to, aby bylo možné vyvodit relevantní závěr použitelný pro další studie. V rámci ekonometrické verifikace byly ověřeny klasické předpoklady, jejichž splněním získávají parametry žádoucí, dobré vlastnosti. Zajímavá zjištění u analýzy českého importu a exportu by tak mohly být námětem pro zpracování další z empirických analýz, která by blíže studovala vliv německého důchodu a jeho provázanost s ekonomikou České republiky. Při volbě vhodné funkční formy regresní funkce byly sestaveny také regresní modely zohledňující citlivost nejdůležitější ze skupin exportu i importu, sekce 7 – stroje a dopravní prostředky. Žádné z testování však neprokázalo hmatatelné rozdíly oproti analýze celkového exportu a importu. Rozdíl nastal až při testování jednotlivých předpokladů. Provedené analýzy upozornily na existenci sériové korelace chybových členů. Ta může být důsledkem schopnosti identifikovat a kvantifikovat vývoj neagregovaných veličin, sekce 7 exportu a importu, veličinami agregovanými jako jsou domácí a zahraniční důchod či devizový kurz. V poslední částí této práce byly metodou pseudopredikce předpovězeny budoucí hodnoty devizového kurzu. Extrapolační metodou byl předpovězen další apreciační trend koruny, který by měl plynule navázat na současný vývoj devizového kurzu. Dopad na oblast exportu a importu byl zhodnocen na základě pro-

Závěr

61

vedené analýzy těchto veličin a jejich současného vývojového trendu. V budoucnu lze předpokládat další růst importu i exportu, to vše za podmínky ceteris paribus. Růst importu by měl být způsoben především krátkodobou apreciací, která byla předpovězena modelem. Studiem ekonomické teorie a zvážením reálného vývoje lze předpokládat také růst exportu. Již v minulosti apreciace kurzu nezpůsobila výrazné propady hodnot exportu, pouze zpomalila tempo jeho růstu. Tentýž předpoklad je uvažován i v této práci. Dle provedených analýz volatilita kurzu ovlivňuje průběh zahraničního obchodu. Její vliv je však dle dosažených výsledků, zejména pro Českou republiku, poměrně malý a nezobecnitelný. Tento zanedbatelný vliv může indikovat, že měnový kurz v podmínkách malé otevřené ekonomiky, není pro export a import tak významným determinantem, neboť jeho účinky se ztrácí mezi dalšími významnými faktory. Nutno uvažovat, že kurzové změny mohou být absorbovány jednotlivými subjekty ekonomického prostředí, neboť se proti jeho kolísání snaží zajistit. Dle výsledků této analýzy bylo prokázáno, že patrně nejvýznamnější dopad na zahraniční obchod má úroveň ekonomického vývoje v dané ekonomice, či úroveň důchodu v integrovaných hospodářstvích. Dosažené výsledky jsou tak plně podporovány výsledky již provedených studií. Závěrem lze říci, že v souladu s cílem práce bylo analyzováno, zda a v jakém rozsahu ovlivňuje měnový kurz vývoj českého exportu a importu. Výsledky prokázaly, že vliv samotného devizového kurzu na obchod je v podmínkách České republiky téměř nulový, avšak s přihlédnutím vlivu dalších determinujících proměnných je tento vliv považován jako relativně významný.

Literatura

62

8 Literatura BEDNAŘÍK, Radek. Analýza volatility devizových kurzů vybraných ekonomik. MPRA: Munich Personal RePEc Archive[online]. 2008 [cit. 2013-0428]. Dostupné z: http://mpra.ub.uni-muenchen.de/15046/ BRČÁK, Josef. Vývoj měnových kurzů a činitelé je ovlivňující. [online]. 2005 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.agris.cz/Content/files/main_files/70/148473/12Brcak.pdf BRČÁK, Josef. Vývoj měnového kurzu a zahraniční obchod. [online]. 2006 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.agris.cz/Content/files/main_files/74/152631/023Brcak.pdf CIHELKOVÁ, Eva. Mezinárodní ekonomie II. Vydání 1. Praha: C.H.Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-054-6 COTÉ, Agathe. Exchange Rate Volatility and Trade – A Survey. 1. vyd. Ontario: Bank of Canada, 1994. 131 s. ISBN 0-662-22191-5 Dostupné z: http://www.bankofcanada.ca/author/agathe-cote/ Currencies and trade: Looking at the recent literature. In: VOX [online]. 2011 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.voxeu.org/article/currenciesand-trade-looking-recent-literature ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Co to je nominální a reálný měnový kurz? [online]. 2010 [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/faq/co_to_je_nominalni_a_realny_menovy_kurz.h tml ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Kurzy devizového trhu [online]. 2003, 2012 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trh u/prumerne_mena.jsp?mena=EUR ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Měnový kurz a česká ekonomika [online]. 2008 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_ media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/singer_20080117 _appia.pdf ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Měnová politika: Zpráva o inflaci I/2010 [online]. 2003, 2013 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z:http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_polit ika/zpravy_o_inflaci/2010/2010_I/download/zoi_I_2010_ctab_01.xls ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Zahraniční obchod České republiky 2011 [online]. 2012 [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/6008-12

Literatura

63

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Databáze zahraničního obchodu [online]. 2012 [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Makroekonomické údaje [online]. 2013 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Hlavní zahraničněobchodní partneři v roce 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/840039A6E4/$File/600812 04.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Zahraniční obchod - časové řady [online]. 2013 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vzo_cr CZECHTRADE: Česká agentura na podporu obchodu. Zahraniční obchod České republiky za rok 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.czechtrade.cz/d/documents/01/7-infoservis/analyzy-zocr/2012/zahr_obchod_za_rok_2011.pdf DE GRAUWE, Paul. VERFAILLE, Guy. Exchange Rate Variability, Misalignment, and the European Monetary System. In Misalignment of Exchange Rates: Effects on Trade and Industry, Editor: Richard C. Maraton. Chicago: University of Chicago Press, 1988. s 77-100. Dostupné z: http://www.nber.org/books/mars88-1 EGGER, P.; PFAFFERMAYR, M. Empirical Economics. [online]. 2003 [cit. 2012-11-26]. The proper panel econometric specification of the gravity equation: A three-way model with bilateral interaction effects, s. 571-580. Dostupné z WWW: http://www.springerlink.com/content/a5gudymgkpxtvpvx/ EUROPEAN CENTRAL BANK: Statistical Data Warehouse. Germany - Gross domestic product [online]. 2005 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://sdw.ecb.europa.eu/quickview.do?SERIES_KEY=119.ESA.Q.DE.N.0 000.B1QG00.1000.TTTT.L.N.A Exchange-rate volatility is a problem for trade … especially when financial development is low. In: VOX [online]. 2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.voxeu.org/article/when-exchange-rate-volatility-affects-trade Finance.cz. Statistika vývoje koruny vůči euru či dolaru [online]. 2010 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/makrodata-eu/menoveukazatele/statistiky/kurzy-czk/ Finance.cz. Růst HDP ve světě [online]. 2012 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.finance.cz/makrodata-eu/eu-svet/svetovemakroukazatele/hdp/

Literatura

64

FLOOD, Robert. P. ROSE, Andrew. K. Understanding Exchange Rate volatility without the Contrivance of Macroeconomics. CEPR Discussion Paper Series No. 1944, 1999. 22 s. Dostupné z: http://faculty.haas.berkeley.edu/arose/ FOGARASI, Jozséf. The Effect of Exchange Rate Volatility upon Foreign Trade of Romanian Agricultural Products. Partium Christian University, Romania, 2008. Dostupné z: http://iweb.cerge ei.cz/pdf/gdn/RRCVIII_39_paper_01.pdf FOREX.KURZYCZ. Měnový trh: Klid před bouří? Volatility na úrovních před krizí roku 2007 [online]. 2000, 2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://forex.kurzy.cz/zpravy/346088-menovy-trh-klid-pred-bourivolatility-na-urovnich-pred-krizi-roku-2007/ FUCHS, Kamil a Pavel TULEJA. Makroekonomie: stručný průvodce a cvičebnice. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 282 s. ISBN 80-210-3073-9 HINDLS, RICHARD, STANISLAVA HRONOVÁ, JAN SEGER A JAKUB FISHER, 2007. Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha: Professional Publishing, 415 s. ISBN 978-80-86946-43-6 HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. 149 s. ISBN 9788071798613 HLUŠEK, Martin; SINGER, Miroslav. Predikční model vztahu zahraničního obchodu a kurzu koruny. Finance a úvěr [online]. 10/1997, 47, [cit. 201304-028]. Dostupný z WWW: http://journal.fsv.cuni.cz/mag/article/show/id/658 JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3258-9 KALÍNSKÁ, Emilie a Ludmila ŠTĚRBOVÁ. Mezinárodní obchod: (pro 2 MO 301). Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2007, 147 s. ISBN 978-802-4512-990 KOLLÁR, Miroslav. Struktura výroby, vnitropodnikový obchod a jejich relevance pro optimální měnové oblasti. Politická ekonomie [online]. 2007, roč. 2007, č. 5 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=615 KRÁĽ, Miloš. Devizová rizika a jejich efektivní řízení ve firmě: včetně problematiky analýz některých teorií a metod o predikci měnových kursů a o jejich významu pro firemní finanční řízení devizových rizik. 1. vyd. Praha: Vox, 2003, 240 s. ISBN 80-863-2428-1 KRUGMAN, Paul R a Maurice OBSTFELD. International economics: theory and policy. 6th ed. Boston: Addison-Wesley, 2003, xxix, 754 s. ISBN 02-0177037-7

Literatura

65

KRKOŠKOVÁ, Šárka, Adéla RÁČKOVÁ a Jan ZOUHAR. Základy ekonometrie v příkladech. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2009, 276 s. ISBN 978-802-4515649 MATTOO, AADITYA AND ARVIND SUBRAMANIAN (2008), “Currency Undervaluation and Sovereign Wealth Funds : A New Role for the World Trade Organization”, Working Paper 4668, World Bank MÁRQUEZ RAMOS, Laura. New Determinants of Bilateral Trade: An Empirical Analysis for Developed and Developing countries. Castellón: Universitat Jaume. Departmento de Economía, 2007. 132 s. 28 s příloh. Vedoucí disertační práce Prof. Dr. Celestino Suárez Burget MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. Ročenka zahraničního obchodu ČR za rok 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: download.mpo.cz/get/44630/50131/581136/priloha001.pdf NEUMANN, Pavel, Pavel ŽAMBERSKÝ a Martina JIRÁNKOVÁ. Mezinárodní ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 159 s. ISBN 978-80-247-3276-3 PLCHOVÁ, Božena. Zahraniční ekonomické vztahy ČR. 3. přeprac. vyd. V Praze: Oeconomica, 2007, 154 s. ISBN 978-802-4512-853 Standard international trade classification revision 4. New York: United Nations, 2006, xii, 91 p. ISBN 978-921-1614-930 SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 367 s. ISBN 978-80-247-2708-0 TAGLIONI, DARJA (2002), „Exchange Rate Volatility as a Barrier to Trade: New Methodologies and Recent Evidences“, Economie Internationale (CEPII), Quarter 1-2:227-259 TENREYRO, Silvana. On the Trade Impact of Nominal Exchange Rate Volatility. Journal of Development Economics, Vol. 82 (2007). s 485–508. Dostupné z: http://personal.lse.ac.uk/tenreyro/variability.pdf TOMŠÍK, Vladimír. Regresní analýza funkcí zahraničního obchodu ČR v letech 1993 - 1998 . Finance a úvěr [online]. 2001, 51, [cit. 2013-04-28]. Dostupný z WWW: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/79_006_str_46_58.pdf ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, ix, 304 s. ISBN 80-717-9922-X

Přílohy

66

Přílohy

Regresní analýza export, srovnávaná varianta

67

A Regresní analýza export, srovnávaná varianta Tab. 14


Konstanta Kurz CZK/EUR HDP Sq HDP Germany HDP Germany

Koeficient 5,30842 0,493851 0,538643 -0,484934 -0,886085


Směr. chyba 1,28628 0,363942 0,154085 0,15346 0,47129

2,869004 1398,607

Koeficient determinace

0,446502

F(4, 46) Logaritmus věrohodnosti

9,276941 -156,8067

Schwarzovo kritérium

333,2726

t-podíl 4,1270 1,3570 3,4957 -3,1600 -1,8801

Sm. odchylka závisle proměnné Sm. chyba regrese Adjustovaný koeficient determinace P-hodnota(F) Akaikovo kritérium Hannan-Quinnovo kritétium

p-hodnota 0,00015 0,18142 0,00106 0,00279 0,06643

*** *** *** *

7,108938 5,514027 0,398371 0,000014 323,6135 327,3045

Regresní analýza import, srovnávaná varianta

68

B Regresní analýza import, srovnávaná varianta Tab. 15


Konstanta Kurz CZK/EUR Sq HDP Germany HDP

Koeficient 4,98322 0,737074 -0,554875 0,760876


Směr. chyba 1,34934 0,345221 0,160015 0,127229

2,725810 1691,569

Koeficient determinace

0,573433

F(3, 47) Logaritmus věrohodnosti

21,06069 -161,6563

Schwarzovo kritérium

339,0399

t-podíl 3,6931 2,1351 -3,4676 5,9804

Sm. odchylka závisle proměnné Sm. chyba regrese Adjustovaný koeficient determinace P-hodnota(F) Akaikovo kritérium Hannan-Quinnovo kritétium

p-hodnota 0,00058 0,03800 0,00113 <0,00001

*** ** *** ***

8,905667 5,999237 0,546206 8,61e-09 331,3126 334,2655

Predikce měnového kurzu, grafické vyobrazení

C Predikce měnového kurzu, grafické vyobrazení

Obr. 14


69

Vývoj měnového kurzu a jeho vliv na mezinárodní obchod ČR

Recommend Documents